CzeCEP - Matthew - 22

22:1  A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:

22:2  „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.

22:3  Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.

22:4  Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.

22:6  Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.

22:7  Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;

22:9  jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘

22:10  Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

22:11  Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.

22:13  Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:14  Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

22:15  Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.

22:16  Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

22:17  Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

22:18  Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?

22:19  „Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.

22:20  On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“

22:21  Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“

22:22  Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

22:23  V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

22:25  U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

22:26  Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

22:27  Naposledy ze všech zemřela ta žena.

22:28  Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

22:31  A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

22:33  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

22:34  Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se

22:35  a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

22:36  „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“

22:37  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:38  To je největší a první přikázání.

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:41  Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:

22:42  „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

22:44  ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

22:45  Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“

22:46  A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.