CzeCEP - Matthew - 13

13:1  Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře.

13:2  Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu.

13:3  I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Vyšel rozsévač rozsívat.

13:4  Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je.

13:5  Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.

13:6  Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

13:7  Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.

13:8  A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.

13:9  Kdo má uši, slyš!“

13:10  Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

13:11  On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.

13:12  Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

13:13  Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.

13:14  A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.

13:15  Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.‘

13:16  Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.

13:17  Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.

13:18  Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.

13:19  Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.

13:20  U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;

13:21  ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

13:22  U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.

13:23  U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“

13:24  Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.

13:25  Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.

13:26  Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.

13:27  Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?‘

13:28  On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘

13:29  On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.

13:30  Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

13:31  Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;

13:32  je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

13:33  Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“

13:34  Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,

13:35  aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: ‚Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.‘

13:36  Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!“

13:37  On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka

13:38  a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království,plevel jsou synové toho zlého;

13:39  nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

13:40  Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku.

13:41  Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti,

13:42  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

13:43  Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

13:44  „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

13:45  Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly,

13:46  objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

13:47  Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné;

13:48  když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven.

13:49  Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých

13:50  a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

13:51  „Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli: „Ano.“

13:52  A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.“

13:53  Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.

13:54  Přišel do svého domova a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy?

13:55  Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

13:56  A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“

13:57  A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“

13:58  A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.