DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Matthew - 22

22:1  And Jesus answering, spoke again in parables to them, saying:

22:1  And Jesus answered and spake unto them again by parables, and said,

22:1  A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:

22:1  Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:

22:1  A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:

22:1  I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

22:1  Et respondens Jesus, dixit iterum in parabolis eis, dicens :

22:2  The kingdom of heaven is likened to a king who made a marriage for his son.

22:2  The kingdom of heaven is like unto a certain king, which made a marriage for his son,

22:2  „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.

22:2  „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.

22:2  „Království Nebes ⌈je podobné⌉ králi, který vystrojil svatbu svému synu.

22:2  Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

22:2  Simile factum est regnum cælorum homini regi, qui fecit nuptias filio suo.

22:3  And he sent his servants to call them that were invited to the marriage: and they would not come.

22:3  And sent forth his servants to call them that were bidden to the wedding: and they would not come.

22:3  Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.

22:3  Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.

22:3  A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

22:3  I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.

22:3  Et misit servos suos vocare invitatos ad nuptias, et nolebant venire.

22:4  Again he sent other servants, saying: Tell them that were invited, Behold, I have prepared my dinner: my beeves and fatlings are killed, and all things are ready. Come ye to the marriage.

22:4  Again, he sent forth other servants, saying, Tell them which are bidden, Behold, I have prepared my dinner: my oxen and my fatlings are killed, and all things are ready: come unto the marriage.

22:4  Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:4  Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘

22:4  Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.

22:4  Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.

22:4  Iterum misit alios servos, dicens : Dicite invitatis : Ecce prandium meum paravi, tauri mei et altilia occisa sunt, et omnia parata : venite ad nuptias.

22:5  But they neglected and went their ways, one to his farm and another to his merchandise.

22:5  But they made light of it, and went their ways, one to his farm, another to his merchandise:

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.

22:5  Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.

22:5  Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

22:5  Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.

22:5  Illi autem neglexerunt : et abierunt, alius in villam suam, alius vero ad negotiationem suam :

22:6  And the rest laid hands on his servants and, having treated them contumeliously, put them to death.

22:6  And the remnant took his servants, and entreated them spitefully, and slew them.

22:6  Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.

22:6  Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.

22:6  Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.

22:6  Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.

22:6  reliqui vero tenuerunt servos ejus, et contumeliis affectos occiderunt.

22:7  But when the king had heard of it, he was angry: and sending his armies, he destroyed those murderers and burnt their city.

22:7  But when the king heard thereof, he was wroth: and he sent forth his armies, and destroyed those murderers, and burned up their city.

22:7  Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.

22:7  Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

22:7  ⌈Král se rozhněval⌉, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

22:7  A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.

22:7  Rex autem cum audisset, iratus est : et missis exercitibus suis, perdidit homicidas illos, et civitatem illorum succendit.

22:8  Then he saith to his servants: The marriage indeed is ready; but they that were invited were not worthy.

22:8  Then saith he to his servants, The wedding is ready, but they which were bidden were not worthy.

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;

22:8  Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.

22:8  Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.

22:8  Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

22:8  Tunc ait servis suis : Nuptiæ quidem paratæ sunt, sed qui invitati erant, non fuerunt digni :

22:9  Go ye therefore into the highways; and as many as you shall find, call to the marriage.

22:9  Go ye therefore into the highways, and as many as ye shall find, bid to the marriage.

22:9  jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘

22:9  Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘

22:9  Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.

22:9  Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

22:9  ite ergo ad exitus viarum, et quoscumque inveneritis, vocate ad nuptias.

22:10  And his servants going forth into the ways, gathered together all that they found, both bad and good: and the marriage was filled with guests.

22:10  So those servants went out into the highways, and gathered together all as many as they found, both bad and good: and the wedding was furnished with guests.

22:10  Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

22:10  Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.

22:10  I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉ se naplnila stolovníky.

22:10  I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

22:10  Et egressi servi ejus in vias, congregaverunt omnes quos invenerunt, malos et bonos : et impletæ sunt nuptiæ discumbentium.

22:11  And the king went in to see the guests: and he saw there a man who had not on a wedding garment.

22:11  And when the king came in to see the guests, he saw there a man which had not on a wedding garment:

22:11  Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.

22:11  Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.

22:11  Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.

22:11  Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

22:11  Intravit autem rex ut videret discumbentes, et vidit ibi hominem non vestitum veste nuptiali.

22:12  And he saith to him: Friend, how camest thou in hither not having on a wedding garment? But he was silent.

22:12  And he saith unto him, Friend, how camest thou in hither not having a wedding garment? And he was speechless.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.

22:12  Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel.

22:12  I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl.

22:12  I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

22:12  Et ait illi : Amice, quomodo huc intrasti non habens vestem nuptialem ? At ille obmutuit.

22:13  Then the king said to the waiters: Bind his hands and feet, and cast him into the exterior darkness. There shall be weeping and gnashing of teeth.

22:13  Then said the king to the servants, Bind him hand and foot, and take him away, and cast him into outer darkness; there shall be weeping and gnashing of teeth.

22:13  Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:13  Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘

22:13  Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.

22:13  Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

22:13  Tunc dicit rex ministris : Ligatis manibus et pedibus ejus, mittite eum in tenebras exteriores : ibi erit fletus et stridor dentium.

22:14  For many are called, but few are chosen.

22:14  For many are called, but few are chosen.

22:14  Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

22:14  Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

22:14  Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“

22:14  Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

22:14  Multi enim sunt vocati, pauci vero electi.

22:15  Then the Pharisees going, consulted among themselves how to insnare him in his speech.

22:15  Then went the Pharisees, and took counsel how they might entangle him in his talk.

22:15  Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.

22:15  Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.

22:15  Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.

22:15  Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

22:15  Tunc abeuntes pharisæi, consilium inierunt ut caperent eum in sermone.

22:16  And they sent to him their disciples with the Herodians, saying: Master, we know that thou art a true speaker and teachest the way of God in truth. Neither carest thou for any man: for thou dost not regard the person of men.

22:16  And they sent out unto him their disciples with the Herodians, saying, Master, we know that thou art true, and teachest the way of God in truth, neither carest thou for any man: for thou regardest not the person of men.

22:16  Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.

22:16  Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.

22:16  A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉.

22:16  I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

22:16  Et mittunt ei discipulos suos cum Herodianis, dicentes : Magister, scimus quia verax es, et viam Dei in veritate doces, et non est tibi cura de aliquo : non enim respicis personam hominum :

22:17  Tell us therefore what dost thou think? Is it lawful to give tribute to Caesar, or not?

22:17  Tell us therefore, What thinkest thou? Is it lawful to give tribute unto Caesar, or not?

22:17  Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

22:17  Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

22:17  Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“

22:17  Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

22:17  dic ergo nobis quid tibi videtur, licet censum dare Cæsari, an non ?

22:18  But Jesus knowing their wickedness, said: Why do you tempt me, ye hypocrites?

22:18  But Jesus perceived their wickedness, and said, Why tempt ye me, ye hypocrites?

22:18  Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?

22:18  Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?

22:18  Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉ a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?

22:18  Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

22:18  Cognita autem Jesus nequitia eorum, ait : Quid me tentatis, hypocritæ ?

22:19  Shew me the coin of the tribute. And they offered him a penny.

22:19  Shew me the tribute money. And they brought unto him a penny.

22:19  „Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.

22:19  Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.

22:19  Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

22:19  ostendite mihi numisma census. At illi obtulerunt ei denarium.

22:20  And Jesus saith to them: Whose image and inscription is this?

22:20  And he saith unto them, Whose is this image and superscription?

22:20  On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“

22:20  „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.

22:20  Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“

22:20  I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?

22:20  Et ait illis Jesus : Cujus est imago hæc, et superscriptio ?

22:21  They say to him: Caesar's. Then he saith to them: Render therefore to Caesar the things that are Caesar's; and to God, the things that are God's.

22:21  They say unto him, Cæsar’s. Then saith he unto them, Render therefore unto Cæsar the things which are Cæsar’s; and unto God the things that are God’s.

22:21  Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“

22:21  „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

22:21  Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“

22:21  Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.

22:21  Dicunt ei : Cæsaris. Tunc ait illis : Reddite ergo quæ sunt Cæsaris, Cæsari : et quæ sunt Dei, Deo.

22:22  And hearing this, they wondered and, leaving him, went their ways.

22:22  When they had heard these words, they marvelled, and left him, and went their way.

22:22  Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

22:22  V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

22:22  Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.

22:22  To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

22:22  Et audientes mirati sunt, et relicto eo abierunt.

22:23  That day there came to him the Sadducees, who say there is no resurrection; and asked him,

22:23  The same day came to him the Sadducees, which say that there is no resurrection, and asked him,

22:23  V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:

22:23  Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:

22:23  V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:

22:23  V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

22:23  In illo die accesserunt ad eum sadducæi, qui dicunt non esse resurrectionem : et interrogaverunt eum,

22:24  Saying: Master, Moses said: If a man die having no son, his brother shall marry his wife and raise up issue to his brother.

22:24  Saying, Master, Moses said, If a man die, having no children, his brother shall marry his wife, and raise up seed unto his brother.

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘

22:24  „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.

22:24  „Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉.

22:24  Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.

22:24  dicentes : Magister, Moyses dixit : Si quis mortuus fuerit non habens filium, ut ducat frater ejus uxorem illius, et suscitet semen fratri suo.

22:25  Now there were with us seven brethren: and the first having married a wife, died; and not having issue, left his wife to his brother.

22:25  Now there were with us seven brethren: and the first, when he had married a wife, deceased, and, having no issue, left his wife unto his brother:

22:25  U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.

22:25  U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

22:25  I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

22:25  Erant autem apud nos septem fratres : et primus, uxore ducta, defunctus est : et non habens semen, reliquit uxorem suam fratri suo.

22:26  In like manner the second and the third and so on, to the seventh.

22:26  Likewise the second also, and the third, unto the seventh.

22:26  Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.

22:26  Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.

22:26  Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

22:26  Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

22:26  Similiter secundus, et tertius usque ad septimum.

22:27  And last of all the woman died also.

22:27  And last of all the woman died also.

22:27  Naposledy ze všech zemřela ta žena.

22:27  Nakonec pak zemřela i ta žena.

22:27  Poslední ze všech zemřela ta žena.

22:27  Nejposléze pak po všech umřela i žena.

22:27  Novissime autem omnium et mulier defuncta est.

22:28  At the resurrection therefore, whose wife of the seven shall she be? For they all had her.

22:28  Therefore in the resurrection whose wife shall she be of the seven? for they all had her.

22:28  Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“

22:28  Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“

22:28  Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“

22:28  Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

22:28  In resurrectione ergo cujus erit de septem uxor ? omnes enim habuerunt eam.

22:29  And Jesus answering, said to them: You err, not knowing the Scriptures nor the power of God.

22:29  Jesus answered and said unto them, Ye do err, not knowing the scriptures, nor the power of God.

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.

22:29  Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:29  Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.

22:29  I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.

22:29  Respondens autem Jesus, ait illis : Erratis nescientes Scripturas, neque virtutem Dei.

22:30  For in the resurrection they shall neither marry nor be married, but shall be as the angels of God in heaven.

22:30  For in the resurrection they neither marry, nor are given in marriage, but are as the angels of God in heaven.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.

22:30  Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.

22:30  Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.

22:30  Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.

22:30  In resurrectione enim neque nubent, neque nubentur : sed erunt sicut angeli Dei in cælo.

22:31  And concerning the resurrection of the dead, have you not read that which was spoken by God, saying to you:

22:31  But as touching the resurrection of the dead, have ye not read that which was spoken unto you by God, saying,

22:31  A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:

22:31  Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:

22:31  Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

22:31  O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:

22:31  De resurrectione autem mortuorum non legistis quod dictum est a Deo dicente vobis :

22:32  I am the God of Abraham and the God of Isaac and the God of Jacob? He is not the God of the dead but of the living.

22:32  I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not the God of the dead, but of the living.

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?‘ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

22:32  ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.“

22:32  Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

22:32  Ego sum Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Jacob ? Non est Deus mortuorum, sed viventium.

22:33  And the multitudes hearing it were in admiration at his doctrine.

22:33  And when the multitude heard this, they were astonished at his doctrine.

22:33  Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

22:33  A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

22:33  Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.

22:33  A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

22:33  Et audientes turbæ, mirabantur in doctrina ejus.

22:34  But the Pharisees, hearing that he had silenced the Sadducees, came together.

22:34  But when the Pharisees had heard that he had put the Sadducees to silence, they were gathered together.

22:34  Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se

22:34  Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.

22:34  Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

22:34  Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

22:34  Pharisæi autem audientes quod silentium imposuisset sadducæis, convenerunt in unum :

22:35  And one of them, a doctor of the law, asked him, tempting him:

22:35  Then one of them, which was a lawyer, asked him a question, tempting him, and saying,

22:35  a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:

22:35  Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:

22:35  a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se:

22:35  I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:

22:35  et interrogavit eum unus ex eis legis doctor, tentans eum :

22:36  Master, which is the great commandment in the law?

22:36  Master, which is the great commandment in the law?

22:36  „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“

22:36  „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“

22:36  „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“

22:36  Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?

22:36  Magister, quod est mandatum magnum in lege ?

22:37  Jesus said to him: Thou shalt love the Lord thy God with thy whole heart and with thy whole soul and with thy whole mind.

22:37  Jesus said unto him, Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind.

22:37  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:37  Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘

22:37  On mu řekl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.

22:37  I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.

22:37  Ait illi Jesus : Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo, et in tota anima tua, et in tota mente tua.

22:38  This is the greatest and the first commandment.

22:38  This is the first and great commandment.

22:38  To je největší a první přikázání.

22:38  To je první a největší přikázání.

22:38  To je největší a první přikázání.

22:38  To jest přední a veliké přikázaní.

22:38  Hoc est maximum, et primum mandatum.

22:39  And the second is like to this: Thou shalt love thy neighbour as thyself.

22:39  And the second is like unto it, Thou shalt love thy neighbour as thyself.

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:39  Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

22:39  Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého.

22:39  Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

22:39  Secundum autem simile est huic : Diliges proximum tuum, sicut teipsum.

22:40  On these two commandments dependeth the whole law and the prophets.

22:40  On these two commandments hang all the law and the prophets.

22:40  Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:40  V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

22:40  Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“

22:40  Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.

22:40  In his duobus mandatis universa lex pendet, et prophetæ.

22:41  And the Pharisees being gathered together, Jesus asked them,

22:41  While the Pharisees were gathered together, Jesus asked them,

22:41  Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:

22:41  A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:

22:41  Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

22:41  A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,

22:41  Congregatis autem pharisæis, interrogavit eos Jesus,

22:42  Saying: What think you of Christ? Whose son is he? They say to him: David's.

22:42  Saying, What think ye of Christ? whose son is he? They say unto him, The Son of David.

22:42  „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli.

22:42  „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“

22:42  Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

22:42  dicens : Quid vobis videtur de Christo ? cujus filius est ? Dicunt ei : David.

22:43  He saith to them: How then doth David in spirit call him Lord, saying:

22:43  He saith unto them, How then doth David in spirit call him Lord, saying,

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:

22:43  Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:

22:43  Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:

22:43  Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:

22:43  Ait illis : Quomodo ergo David in spiritu vocat eum Dominum, dicens :

22:44  The Lord said to my Lord: Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?

22:44  The Lord said unto my Lord, Sit thou on my right hand, till I make thine enemies thy footstool?

22:44  ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘

22:44  ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘

22:44  Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉?

22:44  Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

22:44  Dixit Dominus Domino meo : Sede a dextris meis, donec ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum ?

22:45  If David then call him Lord, how is he his son?

22:45  If David then call him Lord, how is he his son?

22:45  Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“

22:45  Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“

22:45  Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“

22:45  Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

22:45  Si ergo David vocat eum Dominum, quomodo filius ejus est ?

22:46  And no man was able to answer him a word: neither durst any man from that day forth ask him any more questions.

22:46  And no man was able to answer him a word, neither durst any man from that day forth ask him any more questions.

22:46  A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

22:46  A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

22:46  A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.

22:46  A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.

22:46  Et nemo poterat ei respondere verbum : neque ausus fuit quisquam ex illa die eum amplius interrogare.