CzeCSP - John - 11

11:1  Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.

11:2  Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.

11:3  Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“

11:4  Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“

11:5  Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.

11:6  Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.

11:7  Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“

11:8  Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“

11:9  Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

11:10  Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“

11:11  To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“

11:12  Učedníci mu řekli: „Pane, spí–li, bude v pořádku.“

11:13  Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.

11:14  Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.

11:15  A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“

11:16  Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“

11:17  Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.

11:18  Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.

11:19  Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra.

11:20  Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.

11:21  Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.

11:22  [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“

11:23  Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

11:24  Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

11:25  Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

11:26  A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře ⌈na věčnost⌉. Věříš tomu?“

11:27  Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, ⌈který má přijít⌉ na svět.“

11:28  Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“

11:29  Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

11:30  Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.

11:31  Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⌈domnívali se⌉, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

11:32  Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“

11:33  Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se

11:34  a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“

11:35  Ježíš zaplakal.

11:36  Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“

11:37  Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“

11:38  Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

11:39  Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“

11:40  Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“

11:41  Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.

11:42  Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“

11:43  A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“

11:44  Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“

11:45  Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.

11:46  Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.

11:47  Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.

11:48  Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“

11:49  Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;

11:50  ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“

11:51  Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

11:52  a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.

11:53  Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.

11:54  Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.

11:55  Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.

11:56  Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“

11:57  Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.