CzeB21 - I Maccabees - 7

7:1  Roku 151 unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma, vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě, kde se nechal prohlásit králem.

7:2  Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést.

7:3  Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“

7:4  Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn.

7:5  Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem,

7:6  a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země.

7:7  Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“

7:8  Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi.

7:9  Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá.

7:10  Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru.

7:11  Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem.

7:12  K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu.

7:13  Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír.

7:14  Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu; ten nám jistě neublíží!“

7:15  Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“

7:16  A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo:

7:17  „Těla tvých svatých pohodili, jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“

7:18  Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“

7:19  Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy.

7:20  Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi.

7:21  Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad,

7:22  a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí.

7:23  Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané,

7:24  obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje.

7:25  Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.

7:26  Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí.

7:27  Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy:

7:28  „Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“

7:29  Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést.

7:30  Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně.

7:31  Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu.

7:32  Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova.

7:33  Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále.

7:34  On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě

7:35  a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen.

7:36  Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy:

7:37  „Ty sis tento dům vyvolil, aby se v něm vzývalo tvé jméno a aby byl pro tvůj lid domem modlitby a přímluvy.

7:38  Potrestej toho člověka i s jeho vojskem; ať padnou mečem! Vzpomeň si na jejich rouhání a nedovol jim žít!“

7:39  Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko.

7:40  Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil:

7:41  „Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185 000.

7:42  Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“

7:43  Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první.

7:44  Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk.

7:45  Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje.

7:46  Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný.

7:47  Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam.

7:48  Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti.

7:49  Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar.

7:50  V Judsku pak nakrátko zavládl klid.