CzeB21 - I Maccabees - 1

1:1  Poté, co Alexandr Makedonský, syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se králem místo něj.

1:2  Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále.

1:3  Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou, a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti.

1:4  Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.

1:5  Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá.

1:6  Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království.

1:7  Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel,

1:8  nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území.

1:9  Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.

1:10  Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes, syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království se stal králem.

1:11  V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“

1:12  Některým z lidu se ty řeči líbily,

1:13  a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony,

1:14  a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion,

1:15  odstraňovali si obřízku a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.

1:16  Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi.

1:17  Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem

1:18  a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem. Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých.

1:19  Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.

1:20  Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143 vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma.

1:21  Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní,

1:22  stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu,

1:23  pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel.

1:24  Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně.

1:25  Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.

1:26  Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.

1:27  Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici.

1:28  Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.

1:29  Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem,

1:30  a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců.

1:31  Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi.

1:32  Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.

1:33  Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi.

1:34  Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili.

1:35  Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.

1:36  Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel.

1:37  Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji.

1:38  Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily.

1:39  Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením.

1:40  Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.

1:41  Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid

1:42  a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli,

1:43  a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.

1:44  Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky.

1:45  Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky,

1:46  ať poskvrní svatyni i svaté kněží,

1:47  ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata,

1:48  ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím,

1:49  aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení.

1:50  Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.

1:51  Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti.

1:52  Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo

1:53  a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.

1:54  Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost. V okolních judských městech postavili oltáře

1:55  a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích.

1:56  Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili,

1:57  a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti.

1:58  Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.

1:59  Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu.

1:60  Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali

1:61  stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek.

1:62  Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého.

1:63  Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali.

1:64  Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.