CzeB21 - John - 11

11:1  Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl.

11:2  To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.

11:3  Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

11:4  Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“

11:5  Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.

11:6  Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

11:7  Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

11:8  „Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

11:9  Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

11:10  Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“

11:11  A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

11:12  „Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci.

11:13  Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

11:14  Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.

11:15  A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

11:16  Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

11:17  Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu.

11:18  Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,

11:19  a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem.

11:20  Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

11:21  „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta.

11:22  „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

11:23  „Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

11:24  „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

11:25  „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.

11:26  A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

11:27  „Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

11:28  A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“

11:29  Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

11:30  (Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.)

11:31  Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

11:32  Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

11:33  Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen

11:34  se zeptal: „Kam jste ho položili?“ „Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

11:35  Ježíš se rozplakal.

11:36  „Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé.

11:37  Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

11:38  V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem.

11:39  „Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš. „Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

11:40  „Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

11:41  Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.

11:42  Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

11:43  Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“

11:44  A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

11:45  Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili.

11:46  Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

11:47  Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení!

11:48  Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

11:49  Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte!

11:50  Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“

11:51  (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.

11:52  A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

11:53  Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí.

11:54  Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

11:55  Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.

11:56  Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“

11:57  Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.