CzeB21 - Joel

Chapter 1

1:1  Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.

1:2  Stařešinové, teď toto poslyšte, všichni obyvatelé země, ucho nakloňte! Stalo se co takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?

1:3  Svým dětem o tom povězte, vaše děti zas svým dětem a jejich děti potom těm, kdo vystřídají je:

1:4  Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy.

1:5  Proberte se, opilci, plakejte, kvílejte všichni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přišli teď, od vašich úst byl odtržen.

1:6  Do mé země totiž vpadl lid mocný a nesčetný, se zuby, jako mají šelmy, se lvími tesáky.

1:7  Mou vinnou révu zpustošil a oklestil mé fíkoví; zbavil je kůry, kterou odhodil, zbyly jen bílé větévky.

1:8  Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha!

1:9  Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží Hospodinu sloužící se dali do truchlení.

1:10  Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej dochází.

1:11  Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni – zničena byla sklizeň na poli!

1:12  Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí.

1:13  Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba.

1:14  Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařešiny i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu!

1:15  Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se!

1:16  Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí.

1:17  Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí.

1:18  I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená.

1:19  Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem.

1:20  Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň!

Chapter 2

2:1  Ať na Sionu troubí polnice, na mé svaté hoře poplach vyhlaste! Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den! Ano, blíží se

2:2  temný a chmurný den, den zahalený soumrakem! Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda, jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná:

2:3  Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá. Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina – uniknout není kam!

2:4  Napohled se podobají koním, řítí se vpřed jak oři váleční.

2:5  Rachotí jako jízda s vozy, skáčou přes horské vrcholy. Hučí, jako když slámu hltají plameny, jako mocné vojsko seřazené do bitvy.

2:6  Před nimi se chvějí národy, ve tváři blednou zděšením.

2:7  Řítí se vpřed jako vojáci, jako hrdinové útočí na hradby; směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí.

2:8  Jeden do druhého nevráží, každý sleduje svůj cíl, a i když na obranu narazí, neřídne jejich šik.

2:9  Na město se vrhají, řítí se na hradby, šplhají na domy, vnikají okny jako zloději.

2:10  Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět; slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.

2:11  Hospodin sám pak burácí v čele své armády; jeho tábor je obrovský, řipraven plnit jeho rozkazy. Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést?

2:12  A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením!

2:13  Roztrhněte svá srdce, a ne pláště své, k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.

2:14  Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí, a požehnání nám zanechá, aby zas byly moučné oběti a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.

2:15  Ať na Sionu troubí polnice, vyhlaste půst, všechny svolejte!

2:16  Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, sezvěte starce, shromážděte děti i malé kojence. Ženich ať vyjde z ložnice a nevěsta ze svého pokoje.

2:17  Kněží, kteří Hospodinu sloužíte, plačte mezi síní a oltářem! Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej posměchu své dědictví, ať nejsou pořekadlem pro pohany! Proč se má říkat mezi národy: ‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“

2:18  Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem a nad svým lidem se slituje.

2:19  Hospodin svému lidu odpoví: „Hle, posílám vám obilí, víno a olej do sytosti! Nevydám vás už nikdy víc posměchu mezi pohany.

2:20  Severní vojsko od vás vyženu daleko na vyprahlou pustinu – jeho přední voj do Moře mrtvého, zadní pak do Středozemního; a vzejde z něho smrad a puch.“ Ano, on vykonal věci veliké,

2:21  neboj se, země, jásej a raduj se! Hospodin vykonal věci veliké,

2:22  ať už se nebojí polní zvěř! Širé pastviny zas budou zelené, stromy ponesou své ovoce a fíkovník s révou vydají užitek.

2:23  Synové Sionu, jásejte, v Hospodinu, svém Bohu, se radujte, neboť vám dá déšť, jak se patří, vylije na vás liják vydatný, podzimní i jarní, jako dřív.

2:24  Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.

2:25  Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil.

2:26  Budete jíst a jíst až do sytosti a jméno Hospodina, svého Boha, velebit, toho, jenž pro vás koná zázraky: Můj lid už navěky nedojde potupy!

2:27  A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli, že váš Bůh jsem já, Hospodin, a žádný jiný není. Můj lid už navěky nedojde potupy!

Chapter 3

3:1  Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha a vaši synové i dcery budou prorokovat; vaši starci budou mívat sny a vaši mladíci vídat vidění.

3:2  Ano, i na otroky a otrokyně vyliji svého Ducha v oněch dnech.

3:3  Ukážu zázraky na nebi i na zemi, krev, oheň a stoupající dým.

3:4  Slunce zakryje tma a měsíc krev, než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.

3:5  Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Na hoře Sion, v Jeruzalémě vyvázne, jak Hospodin slíbil, hrstka přeživších, které povolal Hospodin.

Chapter 4

4:1  Hle, v tom čase a v ty dny, kdy úděl Judy a Jeruzaléma obrátím,

4:2  shromáždím všechny národy do Jošafatského údolí a budu se tam s nimi soudit o Izrael, můj lid a mé dědictví, které rozptýlili mezi pohany. Rozdělili si moji zemi

4:3  a losovali o můj lid. Chlapce za nevěstku nabízeli a za víno platili dívkami, aby se napili.

4:4  Co vůbec máte proti mně, Týre a Sidone a všechny filištínské kraje? Za co se mi to mstíte? Jestliže se mi chcete mstít, rychle a rázně vám to oplatím!

4:5  Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé vzácné poklady jste odnesli do svých chrámů.

4:6  Judský a jeruzalémský lid jste prodali Řekům, aby je zahnali daleko od vlasti.

4:7  Hle, já je probudím, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali, a vaše činy vám odplatím.

4:8  Vaše syny a dcery vydám napospas synům Judy a ti je prodají Sabejským, daleko mezi pohany. Tak praví Hospodin.

4:9  Provolejte to mezi národy: Vyhlaste boj! Probuďte hrdiny! Do útoku, všichni vojáci!

4:10  Ukujte ze svých pluhů meče a ze svých srpů oštěpy; i slaboch ať řekne: „Jsem udatný!“

4:11  Rychle sem, všechny národy! Shromážděte se z okolí! Přiveď tam, Hospodine, svoje hrdiny!

4:12  Jen ať se národy probudí a přitáhnou do Jošafatského údolí, neboť se tam posadím, abych soudil všechny národy v okolí.

4:13  Uchopte srp, sklizeň dozrála! Šlapejte hrozny, lis už je plný, káď už přetéká; jejich hanebnost je veliká!

4:14  Davy a davy jsou v Údolí rozsudku! Hospodinův den blízko je, v Údolí rozsudku!

4:15  Slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.

4:16  Hospodin bude ze Sionu řvát, burácet bude z Jeruzaléma – nebe i země se budou třást! Hospodin bude útočištěm pro svůj lid, pro syny Izraele bude pevností.

4:17  A tehdy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž bydlí na své svaté hoře Sionu. Jeruzalém pak znovu bude svatý a nevpadnou už do něj cizáci.

4:18  V ten den budou hory oplývat vínem, kopce přetékat budou mlékem a každou judskou roklí voda poteče. Z Hospodinova domu pramen vyrazí a zavlaží Akátové údolí.

4:19  Egypt se stane pustinou, z Edomu bude pustá poušť kvůli násilí, jež páchali na synech Judy, když vraždili nevinné v jejich zemi.

4:20  Juda však bude trvat navěky a Jeruzalém po všechna pokolení.

4:21  Pomstím jejich krev, kterou jsem nepomstil. Na Sionu bydlí Hospodin!