CzeCEP - Job - 34

34:1  Na to navázal Elíhú slovy:

34:2  „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi.

34:3  Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm.

34:4  Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré.

34:5  Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo.

34:6  Mám lhát? Proti svému právu mluvit? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘

34:7  Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu,

34:8  spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi;

34:9  řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

34:10  Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví.

34:11  Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.

34:12  Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví.

34:13  Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?

34:14  Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl,

34:15  tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.

34:16  Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám.

34:17  Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

34:18  Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku‘?

34:19  Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou.

34:20  Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou.

34:21  Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí.

34:22  Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností.

34:23  Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit.

34:24  Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa;

34:25  je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni.

34:26  Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět,

34:27  za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu,

34:28  takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných.

34:29  Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci,

34:30  aby nekraloval člověk - rouhač a nestal se svůdcem lidu.

34:31  Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat.

34:32  Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘

34:33  Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš!

34:34  Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat:

34:35  ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá.

34:36  Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem.

34:37  Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“