CzeB21 - Mark - 14

14:1  Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho.

14:2  Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“

14:3  Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,

14:4  někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta?

14:5  Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.

14:6  Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.

14:7  Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.

14:8  Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.

14:9  Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

14:10  Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil.

14:11  Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

14:12  Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“

14:13  Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.

14:14  Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘

14:15  On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“

14:16  Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.

14:17  Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti.

14:18  Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“

14:19  Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“

14:20  „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy.

14:21  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

14:22  Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“

14:23  Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.

14:24  Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.

14:25  Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“

14:26  A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

14:27  Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘

14:28  Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

14:29  „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“

14:30  Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

14:31  On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní.

14:32  Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“

14:33  Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.

14:34  Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“

14:35  Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.

14:36  Tehdy řekl: „Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

14:37  Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu?

14:38  Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

14:39  Znovu odešel a modlil se týmiž slovy.

14:40  Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci.

14:41  Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

14:42  Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

14:43  Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších.

14:44  Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“

14:45  Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“

14:46  V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho.

14:47  Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

14:48  Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi?

14:49  Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“

14:50  Tehdy ho všichni opustili a utekli.

14:51  Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho,

14:52  ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

14:53  Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma.

14:54  Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.

14:55  Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli.

14:56  Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.

14:57  Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili:

14:58  „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“

14:59  Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.

14:60  Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“

14:61  On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“

14:62  „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“

14:63  Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky?

14:64  Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt.

14:65  Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

14:66  Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek,

14:67  a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

14:68  On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.

14:69  Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“

14:70  On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“

14:71  Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“

14:72  A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.