CzeB21 - Ruth

Chapter 1

1:1  Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji.

1:2  Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam.

1:3  Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny.

1:4  Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let,

1:5  zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže.

1:6  Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu.

1:7  Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země.

1:8  „Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně.

1:9  Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela.“ Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly.

1:10  „Raději půjdeme s tebou k tvému lidu,“ říkaly.

1:11  „Vraťte se, mé dcery,“ opakovala Noemi. „Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely?

1:12  Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny,

1:13  copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!“

1:14  Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela.

1:15  „Pohleď,“ řekla jí Noemi, „tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“

1:16  Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

1:17  Kde zemřeš, tam zemřu a klesnu do hrobu. Toto ať mi učiní a přidá Hospodin: jen smrt mě s tebou rozdělí!“

1:18  Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat.

1:19  A tak šly obě spolu, až došly k Betlému. Když dorazily do Betléma, nastal kvůli nim po celém městě rozruch. „To je přece Noemi!“ říkaly ženy.

1:20  Ona však odpověděla: „Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má, ale spíš Mara, Zatrpklá – tak trpký úděl mi Všemohoucí dal!

1:21  S plnou náručí jsem odcházela, Hospodin s prázdnou vrátil mě. Proč říkáte mi Noemi? Hospodin stojí proti mně, Všemohoucí mě sužuje!“

1:22  Tak se tedy Noemi vrátila a s ní z moábského kraje přišla Moábka Rút, její snacha. Když dorazily do Betléma, začínala právě sklizeň ječmene.

Chapter 2

2:1  Noemi měla příbuzného z manželovy strany, znamenitého muže z Elimelechova rodu; jmenoval se Boáz.

2:2  Moábka Rút se jednou Noemi zeptala: „Mohla bych jít na pole sbírat klasy za někým, kdo mi to dovolí?“ „Jdi, má dcero,“ odpověděla Noemi.

2:3  Šla tedy, a když přišla na pole, paběrkovala za ženci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Elimelechova rodu.)

2:4  Vtom z Betléma přišel Boáz. „Hospodin s vámi!“ pozdravil žence. „Hospodin ti žehnej!“ odpověděli mu.

2:5  „Čí je ta dívka?“ zeptal se Boáz svého služebníka, který měl na starosti žence.

2:6  Služebník mu řekl: „To je ta mladá Moábka, která přišla s Noemi z moábského kraje.

2:7  Ptala se: ‚Mohla bych jít za ženci a paběrkovat mezi snopy?‘ Co přišla, je na nohou, od rána až doteď, jen na chvilku si odpočala.“

2:8  Boáz tedy Rút oslovil: „Poslyš, dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole. Neodcházej odsud, ale drž se u mých děveček.

2:9  Sleduj, kde budou na poli sklízet, a choď za nimi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani nedotknou. Když budeš mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpali.“

2:10  Rút padla na tvář a poklonila se až k zemi se slovy: „Čemu vděčím za tu laskavost, že se ke mně znáš? Vždyť jsem cizinka.“

2:11  Boáz jí odpověděl: „Slyšel jsem, co všechno jsi po smrti svého muže udělala pro svou tchyni a že jsi opustila svého otce, matku i rodnou zem a odešla k lidu, který jsi předtím neznala.

2:12  Kéž ti Hospodin za tvůj skutek odplatí! Kéž tě hojně odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla skrýt.“

2:13  „Jsi ke mně tak laskavý, pane,“ odvětila. „Potěšil jsi mě a mluvil jsi ke své služebnici přívětivě, přestože ani nepatřím k tvým služebným.“

2:14  Když pak přišel čas k jídlu, řekl jí Boáz: „Pojď sem, vezmi si chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si tedy k žencům, a když jí podal pražené zrní, jedla do sytosti a ještě jí zbylo.

2:15  Potom šla znovu paběrkovat a Boáz svým služebníkům přikázal: „Nechte ji sbírat mezi snopy, nebraňte jí.

2:16  Naopak, vytahujte klasy ze snopů a nechávejte je pro ni. Jen ať sbírá, neokřikujte ji!“

2:17  A tak na tom poli paběrkovala až do večera. Co nasbírala, potom vymlátila a byla toho celá efa ječmene.

2:18  Rút si jej odnesla do města a ukázala své tchyni, kolik toho nasbírala. Vzala také, co jí zbylo po jídle, a nabídla jí.

2:19  „Kde jsi dnes sbírala?“ zeptala se jí tchyně, „kde jsi to pracovala? Ať je požehnán, kdo se tě ujal!“ „Pracovala jsem dnes u muže jménem Boáz.“ odpověděla Rút své tchyni.

2:20  Na to Noemi řekla: „Hospodin mu žehnej! Neodmítl prokázat laskavost živým ani mrtvým!“ A dodala: „Ten muž je jeden z našich blízkých příbuzných.“

2:21  Moábka Rút vyprávěla dál: „Řekl mi dokonce: ‚Drž se mých služebníků, dokud nesklidí celou moji úrodu.‘“

2:22  Noemi své snaše Rút odpověděla: „Dobře, že budeš chodit s jeho děvečkami, dcero. Na jiném poli by ti někdo mohl ublížit.“

2:23  Rút se tedy držela Boázových děveček a paběrkovala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A zůstávala dál se svou tchyní.

Chapter 3

3:1  Její tchyně Noemi jí pak řekla: „Musím ti najít domov, má dcero, abys byla šťastná.

3:2  Víš, že Boáz, s jehož děvečkami jsi pracovala, je náš příbuzný. Dnes večer bude na mlatě převívat ječmen.

3:3  Vykoupej se, navoň se, vezmi si nejlepší šaty a jdi za ním na mlat. Nedávej mu ale o sobě vědět, dokud se nenají a nenapije.

3:4  Až si půjde lehnout, všimni si, kde leží. Potom jdi, odkryj plášť po jeho boku a ulehni. On ti pak poví, co máš dělat.“

3:5  „Udělám všechno, co mi říkáš,“ odpověděla Rút.

3:6  Odešla na mlat a udělala všechno, co jí tchyně poradila.

3:7  Boáz pojedl, napil se a v dobré náladě si šel lehnout na kraj stohu. Tehdy se přikradla, odkryla plášť po jeho boku a ulehla.

3:8  Uprostřed noci pak sebou ten muž trhl, převalil se – a hle, po boku mu leží žena!

3:9  „Kdo jsi?“ zeptal se. „Tvá služebnice Rút,“ odpověděla. „Přikryj svou služebnici křídlem svého pláště, vždyť jsi náš příbuzný.“

3:10  „Hospodin ti žehnej, dcero,“ řekl jí na to. „Teď jsi projevila ještě větší oddanost než předtím, neboť jsi nešla za mládenci – za chudými ani bohatými.

3:11  Proto se neboj, dcero. Udělám pro tebe vše, co žádáš. Každý v mém městě přece ví, že jsi znamenitá žena.

3:12  Ano, je pravda, že jsem příbuzný; je tu ale ještě bližší příbuzný než já.

3:13  Zůstaň tu přes noc. Splní-li ti zítra příbuzenskou povinnost, budiž, ať tě vykoupí. Pokud ji ale nesplní, pak, jakože je živ Hospodin, vykoupím tě já. Spi až do rána.“

3:14  Spala tedy po jeho boku až do rána. Dříve než by kdo mohl rozeznat druhého, ale vstala, protože Boáz řekl: „Ať se nikdo nedozví, že na mlat přišla žena.“

3:15  Řekl jí také: „Nastav pláštěnku a podrž ji.“ A když ji nastavila, odměřil jí šest měr ječmene. Když jí je naložil, odešel do města.

3:16  Když se Rút vrátila ke své tchyni, ta se zeptala: „Jak jsi pořídila, dcero?“ A tak jí vyprávěla všechno, co pro ni ten muž udělal.

3:17  Nakonec řekla: „Dal mi těchto šest měr ječmene se slovy: ‚Ať se ke své tchyni nevrátíš s prázdnou.‘“

3:18  „Počkej, dcero, uvidíš, jak to dopadne,“ řekla jí na to Noemi. „Ten muž nepoleví, dokud tu věc ještě dnes nedovede do konce!“

Chapter 4

4:1  Boáz mezitím šel k městské bráně. Posadil se tam a hle – právě tudy šel onen příbuzný, o kterém předtím mluvil. Boáz mu řekl: „Pojď sem, příteli, posaď se.“ A tak přišel a posadil se.

4:2  Potom Boáz pozval deset z městských stařešinů a řekl: „Posaďte se tu.“ A když se posadili,

4:3  pověděl tomu příbuznému: „Noemi, která se vrátila z moábského kraje, chce postoupit nárok na díl pole, který patřil našemu bratru Elimelechovi.

4:4  Řekl jsem si, že ti to dám vědět a navrhnu ti: Pořiď si ho před těmito přísedícími, před stařešiny mého lidu. Chceš-li to pole vykoupit, vykup je. Pokud je nevykoupíš, vyjádři se, ať to vím. Jsi totiž nejbližší příbuzný a já jsem hned po tobě.“ A on řekl: „Vykoupím je.“

4:5  Tehdy Boáz dodal: „V den, kdy od Noemi získáš nárok na to pole, získáš i Moábku Rút, vdovu po mrtvém, abys tomu mrtvému vzbudil dědice, který ponese jeho jméno.“

4:6  Načež ten příbuzný řekl: „Tak to ho vykoupit nemohu – vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu.“

4:7  (Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.)

4:8  Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.

4:9  Boáz tehdy před stařešiny a vším lidem prohlásil: „Dnes jste svědkové, že jsem od Noemi získal všechno, co patřilo Elimelechovi, i všechno, co patřilo Kiljonovi a Machlonovi.

4:10  Ano, i Moábku Rút, ženu po Machlonovi, jsem získal za manželku, abych mrtvému vzbudil dědice, aby jméno mrtvého nezmizelo z kruhu jeho bratrů a z brány jeho města. Dnes jste toho svědkové.“

4:11  Všechen lid, který byl v bráně, i stařešinové odpověděli: „Jsme svědkové. Kéž Hospodin dá, aby žena přicházející do tvého domu byla jako Ráchel a Léa, které společně zbudovaly dům Izraele! Buď úspěšný v Efratě, získej si jméno v Betlémě!

4:12  Kéž ti Hospodin skrze tuto dívku dopřeje potomstvo, aby tvůj dům byl jako dům Perese, jehož porodila Támar Judovi!“

4:13  Boáz si tedy Rút vzal a stala se jeho ženou. Miloval se s ní a Hospodin dal, že počala a porodila syna.

4:14  Ženy tehdy řekly Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě ode dneška nenechá bez příbuzného. Ať má v Izraeli jméno!

4:15  On tě vrátí do života a ve stáří se o tebe postará. Porodila ho přece tvá milující snacha – a ta je ti vzácnější než sedm synů!“

4:16  Noemi pak vzala dítě, položila si je na klín a byla mu chůvou.

4:17  Sousedky říkaly: „Noemi se narodil syn!“ a daly mu jméno – pojmenovaly ho Obéd, Služebník. Ten se stal otcem Davidova otce Jišaje.

4:18  A toto jsou Peresova pokolení: Peres zplodil Checrona,

4:19  Checron zplodil Rama, Ram zplodil Aminadaba,

4:20  Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona,

4:21  Salmon zplodil Boáze, Boáz zplodil Obéda,

4:22  Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida.