CzeCSP - Matthew - 26

26:1  I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny bude ⌈Hod beránka⌉ a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

26:3  Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

26:4  a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho.

26:5  Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“

26:6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

26:7  přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu.

26:8  Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu tato ztráta?

26:9  Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“

26:10  Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.

26:11  Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále.

26:12  Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

26:13  Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

26:14  Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím

26:15  a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.

26:17  Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?“

26:18  On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“

26:19  A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

26:20  Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky].

26:21  A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“

26:22  Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“

26:23  On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí.

26:24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⌈Pro toho by bylo lépe, kdyby se⌉ nenarodil!“

26:25  Juda, který ho zrazoval, ⌈na to⌉ řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ [Ježíš] mu odpověděl: „Tys to řekl.“

26:26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“

26:27  Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho ⌈se slovy⌉: „Napijte se z něho všichni.

26:28  Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

26:30  A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

26:31  Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.

26:32  Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

26:33  ⌈Na to⌉ mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“

26:34  Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“

26:35  Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.

26:36  Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat.

26:38  Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

26:39  A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je–li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“

26:40  Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu?

26:41  Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

26:42  Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není–li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím–li ho vypít, staň se tvá vůle.“

26:43  Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka.

26:44  I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.

26:45  Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: „⌈Ještě spíte a odpočíváte?⌉ Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“

26:47  Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi.

26:48  Ten, který ho zrazoval, ⌈s nimi domluvil znamení⌉: „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“

26:49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil.

26:50  Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho.

26:51  A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

26:52  Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.

26:53  Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?

26:54  Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“

26:55  V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

26:56  Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší.

26:58  Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec.

26:59  Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti,

26:60  ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové]

26:61  a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.“

26:62  Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“

26:63  Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“

26:64  Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“

26:65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.

26:66  Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“

26:67  Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili

26:68  a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“

26:69  Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“

26:70  Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“

26:71  A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“

26:72  A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

26:73  Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“

26:74  Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout.

26:75  Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš. I vyšel ven a hořce se rozplakal.