DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ruth

Chapter 1

1:1  In the days of the judges, when the judges ruled, there came a famine in the land. And a certain man of Bethlehem Juda, went to sojourn in the land of Moab with his wife and his two sons.

1:1  Now it came to pass in the days when the judges ruled, that there was a famine in the land. And a certain man of Beth–lehem–judah went to sojourn in the country of Moab, he, and his wife, and his two sons.

1:1  Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích.

1:1  Za dnů, kdy rozhodovali soudcové, nastal v zemi hlad. Jeden muž z judského Betléma proto odešel, aby se svou manželkou a dvěma syny nějaký čas bydlel v moábském kraji.

1:1  I stalo se za dnů, kdy soudili soudcové a v zemi nastal hlad, že jeden muž odešel z judského Betléma, aby pobýval jako cizinec na moábských polích -- on, jeho žena i jeho dva synové.

1:1  Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajině Moábské s manželkou svou a se dvěma syny svými.

1:1  In diebus unius judicis, quando judices præerant, facta est fames in terra. Abiitque homo de Bethlehem Juda, ut peregrinaretur in regione Moabitide cum uxore sua ac duobus liberis.

1:2  He was named Elimelech, and his wife Noemi: and his two sons, the one Mahalon, and the other Chelion, Ephrathites of Bethlehem Juda. And entering into the country of Moab, they abode there.

1:2  And the name of the man was Elimelech, and the name of his wife Naomi, and the name of his two sons Mahlon and Chilion, Ephrathites of Beth–lehem–judah. And they came into the country of Moab, and continued there.

1:2  Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam.

1:2  Ten muž se jmenoval Elimelech, jeho žena Noemi a jeho dva synové Machlon a Kiljon; byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli do moábského kraje a bydleli tam.

1:2  Jméno toho muže bylo Elímelek, jméno jeho ženy Noemi a jména jeho dvou synů Machlón a Kiljón, Efratejci z judského Betléma. Přišli na moábská pole a přebývali tam.

1:2  Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synů jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a přišedše do krajiny Moábské, bydlili tam.

1:2  Ipse vocabatur Elimelech, et uxor ejus Noëmi : et duo filii, alter Mahalon, et alter Chelion, Ephrathæi de Bethlehem Juda. Ingressique regionem Moabitidem, morabantur ibi.

1:3  And Elimelech the husband of Noemi died: and she remained with her sons.

1:3  And Elimelech Naomi’s husband died; and she was left, and her two sons.

1:3  Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama.

1:3  Elimelech, Noemin muž, pak zemřel a ona zůstala sama se dvěma syny.

1:3  Potom Elímelek, Noemin muž, zemřel a ona zůstala sama se svými dvěma syny.

1:3  Umřel pak Elimelech, muž Noémi; i pozůstala ona s oběma syny svými.

1:3  Et mortuus est Elimelech maritus Noëmi : remansitque ipsa cum filiis.

1:4  And they took wives of the women of Moab, of which one was called Orpha, and the other Ruth. And they dwelt their ten years,

1:4  And they took them wives of the women of Moab; the name of the one was Orpah, and the name of the other Ruth: and they dwelled there about ten years.

1:4  Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let.

1:4  Ti si vzali moábské ženy; jedna se jmenovala Orpa a druhá Rút. Když tam bydleli asi deset let,

1:4  Ti si vzali moábské ženy (jméno jedné bylo Orpa a jméno té druhé Rút) a pobývali tam asi deset let.

1:4  Kteříž pojali sobě ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let.

1:4  Qui acceperunt uxores Moabitidas, quarum una vocabatur Orpha, altera vero Ruth. Manseruntque ibi decem annis,

1:5  And they both died, to wit, Mahalon and Chelion: and the woman was left alone, having lost both her sons and her husband.

1:5  And Mahlon and Chilion died also both of them; and the woman was left of her two sons and her husband.

1:5  Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže.

1:5  zemřeli také Machlon a Kiljon. A tak ta žena zůstala sama, bez svých dvou synů a bez muže.

1:5  Pak zemřeli dokonce i ti dva, Machlón a Kiljón, a tak ta žena zůstala sama bez svých dvou dětí a bez svého muže.

1:5  Umřeli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zůstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém.

1:5  et ambo mortui sunt, Mahalon videlicet et Chelion : remansitque mulier orbata duobus liberis ac marito.

1:6  And she arose to go from the land of Moab to her own country, with both her daughters in law: for she had heard that the Lord had looked upon his people, and had given them food.

1:6  Then she arose with her daughters in law, that she might return from the country of Moab: for she had heard in the country of Moab how that the Lord had visited his people in giving them bread.

1:6  Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb.

1:6  Když se pak v moábském kraji dozvěděla, že Hospodin navštívil svůj lid a dal mu chléb, připravila se s oběma svými snachami k návratu.

1:6  Tu povstala ona i její snachy a navrátila se z moábských polí. V moábské krajině se totiž doslechla, že Hospodin navštívil svůj lid, ⌈aby mu dal chléb.⌉

1:6  Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajině Moábské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb.

1:6  Et surrexit ut in patriam pergeret cum utraque nuru sua de regione Moabitide : audierat enim quod respexisset Dominus populum suum, et dedisset eis escas.

1:7  Wherefore she went forth out of the place of her sojournment, with both her daughters in law: and being now in the way to return into the land of Juda,

1:7  Wherefore she went forth out of the place where she was, and her two daughters in law with her; and they went on the way to return unto the land of Judah.

1:7  Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země,

1:7  Noemi se svými snachami odešla z místa, kde žila, aby se vydala na cestu zpět do judské země.

1:7  Odešla z toho místa, kde přebývala, a její dvě snachy s ní. Vydaly se na cestu zpět do judské země.

1:7  Vyšedši tedy z místa, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země Judské.

1:7  Egressa est itaque de loco peregrinationis suæ, cum utraque nuru : et jam in via revertendi posita in terram Juda,

1:8  She said to them: Go ye home to your mothers, the Lord deal mercifully with you, as you have dealt with the dead and with me.

1:8  And Naomi said unto her two daughters in law, Go, return each to her mother’s house: the Lord deal kindly with you, as ye have dealt with the dead, and with me.

1:8  vybídla cestou Noemi obě své snachy: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.

1:8  „Jděte,“ řekla tehdy oběma svým snachám, „vraťte se domů ke svým matkám. Kéž je k vám Hospodin laskav, jako jste vy byly laskavé k našim mrtvým i ke mně.

1:8  Tehdy řekla Noemi svým dvěma snachám: Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Ať vám Hospodin prokáže milosrdenství, podobně jako jste vy jednaly s těmi, kdo zemřeli, i se mnou.

1:8  Řekla pak Noémi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činili s mrtvými syny mými i se mnou.

1:8  dixit ad eas : Ite in domum matris vestræ : faciat vobiscum Dominus misericordiam, sicut fecistis cum mortuis, et mecum.

1:9  May he grant you to find rest in the houses of the husbands whom you shall take. And she kissed them. And they lifted up their voice, and began to weep,

1:9  The Lord grant you that ye may find rest, each of you in the house of her husband. Then she kissed them; and they lifted up their voice, and wept.

1:9  Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.“ A políbila je. Rozplakaly se hlasitě

1:9  Kéž vám oběma Hospodin dá nový domov a manžela.“ Políbila je na rozloučenou, ale ony se hlasitě rozplakaly.

1:9  Hospodin vám dá, abyste nalezly odpočinutí každá v domě svého muže. A políbila je. Ony ⌈pozvedly svůj hlas a rozplakaly se.⌉

1:9  Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly.

1:9  Det vobis invenire requiem in domibus virorum quos sortituræ estis. Et osculata est eas. Quæ elevata voce flere cœperunt,

1:10  And to say: We will go on with thee to thy people.

1:10  And they said unto her, Surely we will return with thee unto thy people.

1:10  a namítaly jí: „Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu.“

1:10  „Raději půjdeme s tebou k tvému lidu,“ říkaly.

1:10  Řekly jí: Přece se spolu s tebou vrátíme ke tvému lidu.

1:10  A řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému.

1:10  et dicere : Tecum pergemus ad populum tuum.

1:11  But she answered them: Return, my daughters: why come ye with me? have I any more sons in my womb, that you may hope for husbands of me?

1:11  And Naomi said, Turn again, my daughters: why will ye go with me? are there yet any more sons in my womb, that they may be your husbands?

1:11  Ale Noemi jim domlouvala: „Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?

1:11  „Vraťte se, mé dcery,“ opakovala Noemi. „Proč byste chodily se mnou? Copak ještě mohu porodit syny, aby se stali vašimi manžely?

1:11  Ale Noemi odpověděla: Vraťte se moje dcery. Proč byste chodily se mnou? Cožpak se mi znovu objeví v lůně synové a budou vám dáni za muže?

1:11  I řekla Noémi: Navraťte se, dcerky mé. Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži?

1:11  Quibus illa respondit : Revertimini, filiæ meæ, cur venitis mecum ? num ultra habeo filios in utero meo, ut viros ex me sperare possitis ?

1:12  Return again, my daughters, and go your ways: for I am now spent with age, and not fit for wedlock. Although I might conceive this night, and bear children,

1:12  Turn again, my daughters, go your way; for I am too old to have an husband. If I should say, I have hope, if I should have an husband also to night, and should also bear sons;

1:12  Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny,

1:12  Vraťte se, mé dcery, odejděte. Jsem už stará na vdávání. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, i kdybych se ještě tuto noc vdala a porodila syny,

1:12  Vraťte se moje dcery, jděte, protože už jsem stará. Nejsem na vdávání. I kdybych si namlouvala: Mám naději a dokonce ⌈se této noci vdala⌉ a navíc bych zplodila syny,

1:12  Navraťte se, dcerky mé, a odejděte, neboť jsem již stará k vdání; nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila,

1:12  Revertimini, filiæ meæ, et abite : jam enim senectute confecta sum, nec apta vinculo conjugali : etiamsi possem hac nocte concipere, et parere filios,

1:13  If you would wait till they were grown up, and come to man's estate, you would be old women before you marry. Do not so, my daughters, I beseech you: for I am grieved the more for your distress, and the hand of the Lord is gone out against me.

1:13  Would ye tarry for them till they were grown? would ye stay for them from having husbands? nay, my daughters; for it grieveth me much for your sakes that the hand of the Lord is gone out against me.

1:13  čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka.“

1:13  copak byste čekaly, až vyrostou? Copak byste se kvůli tomu zdráhaly vdát? Ne, mé dcery, můj úděl je pro vás příliš trpký. Hospodinova ruka se obrátila proti mně!“

1:13  zdali proto budete trpělivě čekat až do doby, kdy vyrostou? Cožpak se kvůli tomu budete zdráhat vdát? Ne, moje dcery, vždyť ⌈je mi tuze hořko, více než vám,⌉ protože na mě dopadla Hospodinova ruka.

1:13  Zdaž byste na ně čekaly, až by dorostli? Zdaliž tou příčinou meškati se budete, abyste se neměly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení větší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mně.

1:13  si eos expectare velitis donec crescant, et annos pubertatis impleant, ante eritis vetulæ quam nubatis. Nolite, quæso, filiæ meæ : quia vestra angustia magis me premit, et egressa est manus Domini contra me.

1:14  And they lifted up their voice, and began to weep again: Orpha kissed her mother in law, and returned: Ruth stuck close to her mother in law.

1:14  And they lifted up their voice, and wept again: and Orpah kissed her mother in law; but Ruth clave unto her.

1:14  Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla.

1:14  Tehdy se rozplakaly ještě více. Orpa nakonec svou tchyni políbila a odešla, ale Rút se jí stále držela.

1:14  Ony nato ⌈pozvedly svůj hlas a znovu se rozplakaly.⌉ Orpa svou tchýni políbila, ale Rút ⌈k ní přilnula.⌉

1:14  Ony pak pozdvihše hlasu, opět plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak přídržela se jí.

1:14  Elevata igitur voce, rursum flere cœperunt : Orpha osculata est socrum, ac reversa est ; Ruth adhæsit socrui suæ :

1:15  And Noemi said to her: Behold thy kinswoman is returned to her people, and to her gods, go thou with her.

1:15  And she said, Behold, thy sister in law is gone back unto her people, and unto her gods: return thou after thy sister in law.

1:15  Noemi jí řekla: „Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!“

1:15  „Pohleď,“ řekla jí Noemi, „tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se s ní.“

1:15  Ta řekla: Hle, tvá švagrová se obrátila ke svému lidu a ke svým bohům. Obrať se i ty za svou švagrovou.

1:15  Kteréžto řekla Noémi: Aj, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní.

1:15  cui dixit Noëmi : En reversa est cognata tua ad populum suum, et ad deos suos, vade cum ea.

1:16  She answered: Be not against me, to desire that I should leave thee and depart: for whithersoever thou shalt go, I will go: and where thou shalt dwell, I also will dwell. Thy people shall be my people, and thy God my God.

1:16  And Ruth said, Intreat me not to leave thee, or to return from following after thee: for whither thou goest, I will go; and where thou lodgest, I will lodge: thy people shall be my people, and thy God my God:

1:16  Ale Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

1:16  Rút jí ale odpověděla: „Nenuť mě, abych tě opustila a odvrátila se od tebe. Kam půjdeš, půjdu, kde zůstaneš, tam budu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

1:16  Avšak Rút odpověděla: ⌈Nenaléhej na mě,⌉ abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože ⌈kam půjdeš, půjdu i já, a kde zůstaneš,⌉ zůstanu také; tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

1:16  Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.

1:16  Quæ respondit : Ne adverseris mihi ut relinquam te et abeam : quocumque enim perrexeris, pergam, et ubi morata fueris, et ego pariter morabor. Populus tuus populus meus, et Deus tuus Deus meus.

1:17  The land that shall receive thee dying, in the same will I die: and there will I be buried. The Lord do so and so to me, and add more also, if aught but death part me and thee.

1:17  Where thou diest, will I die, and there will I be buried: the Lord do so to me, and more also, if ought but death part thee and me.

1:17  Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“

1:17  Kde zemřeš, tam zemřu a klesnu do hrobu. Toto ať mi učiní a přidá Hospodin: jen smrt mě s tebou rozdělí!“

1:17  Kde zemřeš, zemřu já a tam budu pohřbena. Ať mi tak učiní Hospodin a ještě přidá, že jedině smrt ⌈mě od tebe oddělí.⌉

1:17  Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.

1:17  Quæ te terra morientem susceperit, in ea moriar : ibique locum accipiam sepulturæ. Hæc mihi faciat Dominus, et hæc addat, si non sola mors me et te separaverit.

1:18  Then Noemi seeing that Ruth was steadfastly determined to go with her, would not be against it, nor persuade her any more to return to her friends:

1:18  When she saw that she was stedfastly minded to go with her, then she left speaking unto her.

1:18  Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat.

1:18  Když Noemi viděla, že se Rút pevně rozhodla jít s ní, přestala ji přemlouvat.

1:18  Noemi viděla, že je odhodlaná jít s ní, a přestala ji přemlouvat.

1:18  Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, přestala k ní mluviti.

1:18  Videns ergo Noëmi quod obstinato animo Ruth decrevisset secum pergere, adversari noluit, nec ad suos ultra reditum persuadere :

1:19  So they went together, and came to Bethlehem. And when they were come into the city, the report was quickly spread among all: and the women said: This is that Noemi.

1:19  So they two went until they came to Beth–lehem. And it came to pass, when they were come to Beth–lehem, that all the city was moved about them, and they said, Is this Naomi?

1:19  Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: „Je toto Noemi?“

1:19  A tak šly obě spolu, až došly k Betlému. Když dorazily do Betléma, nastal kvůli nim po celém městě rozruch. „To je přece Noemi!“ říkaly ženy.

1:19  Tak šly obě dvě, až přišly do Betléma. I stalo se, jakmile přišly do Betléma, že se kvůli nim shluklo celé to město a ženy řekly: Není tohle Noemi?

1:19  I šly obě dvě spolu, až přišly k Betlému. I stalo se, že když přišly do Betléma, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noémi?

1:19  profectæque sunt simul, et venerunt in Bethlehem. Quibus urbem ingressis, velox apud cunctos fama percrebruit : dicebantque mulieres : Hæc est illa Noëmi.

1:20  But she said to them: Call me not Noemi (that is, beautiful,) but call me Mara (that is, bitter), for the Almighty hath quite filled me with bitterness.

1:20  And she said unto them, Call me not Naomi, call me Mara: for the Almighty hath dealt very bitterly with me.

1:20  Odvětila jim: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl.

1:20  Ona však odpověděla: „Neříkejte mi Noemi, Rozkoš má, ale spíš Mara, Zatrpklá – tak trpký úděl mi Všemohoucí dal!

1:20  Ona jim však odpověděla: Nenazývejte mě Noemi. Nazývejte mě Mara, protože mi Všemohoucí způsobil velikou hořkost.

1:20  Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noémi, říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí.

1:20  Quibus ait : Ne vocetis me Noëmi (id est, pulchram), sed vocate me Mara (id est, amaram), quia amaritudine valde replevit me Omnipotens.

1:21  I went out full and the Lord hath brought me back empty. Why then do you call me Noemi, whom the Lord hath humbled, and the Almighty hath afflicted?

1:21  I went out full, and the Lord hath brought me home again empty: why then call ye me Naomi, seeing the Lord hath testified against me, and the Almighty hath afflicted me?

1:21  Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?“

1:21  S plnou náručí jsem odcházela, Hospodin s prázdnou vrátil mě. Proč říkáte mi Noemi? Hospodin stojí proti mně, Všemohoucí mě sužuje!“

1:21  Já jsem odešla plná a Hospodin mě přivedl zpět prázdnou. Proč mě nazýváte Noemi, když Hospodin svědčí proti mně a Všemohoucí se mnou zle jedná?

1:21  Vyšla jsem plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl. Pročež tedy nazýváte mne Noémi, poněvadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil?

1:21  Egressa sum plena, et vacuam reduxit me Dominus. Cur ergo vocatis me Noëmi, quam Dominus humiliavit, et afflixit Omnipotens ?

1:22  So Noemi came with Ruth, the Moabitess, her daughter in law, from the land of her sojournment: and returned into Bethlehem, in the beginning of the barley harvest.

1:22  So Naomi returned, and Ruth the Moabitess, her daughter in law, with her, which returned out of the country of Moab: and they came to Beth–lehem in the beginning of barley harvest.

1:22  Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

1:22  Tak se tedy Noemi vrátila a s ní z moábského kraje přišla Moábka Rút, její snacha. Když dorazily do Betléma, začínala právě sklizeň ječmene.

1:22  A tak se Noemi vrátila a s ní se vrátila její snacha, Moábka Rút, z moábských polí. Přišly do Betléma na počátku sklizně ječmene.

1:22  A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevěstou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I přišly do Betléma, když počínali žíti ječmene.

1:22  Venit ergo Noëmi cum Ruth Moabitide nuru sua, de terra peregrinationis suæ : ac reversa est in Bethlehem, quando primum hordea metebantur.

Chapter 2

2:1  Now her husband Elimelech had a kinsman, a powerful man, and very rich, whose name was Booz.

2:1  And Naomi had a kinsman of her husband’s, a mighty man of wealth, of the family of Elimelech; and his name was Boaz.

2:1  Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz.

2:1  Noemi měla příbuzného z manželovy strany, znamenitého muže z Elimelechova rodu; jmenoval se Boáz.

2:1  Noemi měla příbuzného ze strany svého muže, ⌈mocného a zdatného člověka⌉ z Elímelekovy čeledi jménem Bóaz.

2:1  Měla pak Noémi přítele po manželu svém, muže mocného z čeledi Elimelechovy, jménem Bóza.

2:1  Erat autem viro Elimelech consanguineus, homo potens, et magnarum opum, nomine Booz.

2:2  And Ruth, the Moabitess, said to her mother in law: If thou wilt, I will go into the field, and glean the ears of corn that escape the hands of the reapers, wheresoever I shall find grace with a householder, that will be favourable to me. And she answered her: Go, my daughter.

2:2  And Ruth the Moabitess said unto Naomi, Let me now go to the field, and glean ears of corn after him in whose sight I shall find grace. And she said unto her, Go, my daughter.

2:2  Moábská Rút řekla Noemi: „Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně.“ Noemi jí odpověděla: „Jdi, má dcero.“

2:2  Moábka Rút se jednou Noemi zeptala: „Mohla bych jít na pole sbírat klasy za někým, kdo mi to dovolí?“ „Jdi, má dcero,“ odpověděla Noemi.

2:2  Moábka Rút řekla Noemi: Dovol, ať jdu na pole a posbírám klasy za někým, v jehož očích naleznu milost. A ona jí odpověděla: Běž, má dcero.

2:2  I řekla Rut Moábská Noémi: Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za tím, kdož by mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má.

2:2  Dixitque Ruth Moabitis ad socrum suam : Si jubes, vadam in agrum, et colligam spicas quæ fugerint manus metentium, ubicumque clementis in me patrisfamilias reperero gratiam. Cui illa respondit : Vade, filia mea.

2:3  She went, therefore, and gleaned the ears of corn after the reapers. And it happened that the owner of that field was Booz, who was of the kindred of Elimelech.

2:3  And she went, and came, and gleaned in the field after the reapers: and her hap was to light on a part of the field belonging unto Boaz, who was of the kindred of Elimelech.

2:3  Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.

2:3  Šla tedy, a když přišla na pole, paběrkovala za ženci. (A ten díl pole náhodou patřil tomu Boázovi z Elimelechova rodu.)

2:3  Šla, až došla na pole, a sbírala za ženci. Ocitla se náhodou na dílu pole patřícím Bóazovi, jenž byl z Elímelekovy čeledi.

2:3  Šla tedy, a přišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy.

2:3  Abiit itaque et colligebat spicas post terga metentium. Accidit autem ut ager ille haberet dominum nomine Booz, qui erat de cognatione Elimelech.

2:4  And behold, he came out of Bethlehem, and said to the reapers: The Lord be with you. And they answered him: The Lord bless thee.

2:4  And, behold, Boaz came from Beth–lehem, and said unto the reapers, The Lord be with you. And they answered him, The Lord bless thee.

2:4  Tu přišel z Betléma Bóaz a pozdravil žence: „Hospodin s vámi.“ Odpověděli: „Hospodin ti žehnej.“

2:4  Vtom z Betléma přišel Boáz. „Hospodin s vámi!“ pozdravil žence. „Hospodin ti žehnej!“ odpověděli mu.

2:4  Bóaz právě přišel z Betléma a řekl žencům: ⌈Hospodin s vámi.⌉ Oni mu odpověděli: Hospodin ti požehnej.

2:4  A v tom přišel Bóz z Betléma, a řekl žencům: Hospodin s vámi. Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin.

2:4  Et ecce, ipse veniebat de Bethlehem, dixitque messoribus : Dominus vobiscum. Qui responderunt ei : Benedicat tibi Dominus.

2:5  And Booz said to the young man that was set over the reapers: Whose maid is this ?

2:5  Then said Boaz unto his servant that was set over the reapers, Whose damsel is this?

2:5  Bóaz se otázal svého služebníka, který dozíral na žence: „Čí je to dívka?“

2:5  „Čí je ta dívka?“ zeptal se Boáz svého služebníka, který měl na starosti žence.

2:5  Bóaz se pak zeptal svého služebníka, který byl ustanoven nad ženci: Čí je tahle dívka?

2:5  I řekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Čí jest tato mladice?

2:5  Dixitque Booz juveni, qui messoribus præerat : Cujus est hæc puella ?

2:6  And he answered him: This is the Moabitess, who came with Noemi, from the land of Moab,

2:6  And the servant that was set over the reapers answered and said, It is the Moabitish damsel that came back with Naomi out of the country of Moab:

2:6  Služebník, který dozíral na žence, odpověděl: „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábských polí.

2:6  Služebník mu řekl: „To je ta mladá Moábka, která přišla s Noemi z moábského kraje.

2:6  A ten nad ženci ustanovený služebník mu odpověděl. Řekl: To je moábská dívka, která se vrátila spolu s Noemi z moábské krajiny.

2:6  Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl: Jest mladice Moábská, kteráž přišla s Noémi z země Moábské.

2:6  Cui respondit : Hæc est Moabitis, quæ venit cum Noëmi, de regione Moabitide,

2:7  And she desired leave to glean the ears of corn that remain, following the steps of the reapers: and she hath been in the field from morning till now, and hath not gone home for one moment.

2:7  And she said, I pray you, let me glean and gather after the reapers among the sheaves: so she came, and hath continued even from the morning until now, that she tarried a little in the house.

2:7  Optala se: ‚Mohla bych sbírat a paběrkovat za ženci mezi snopy?‘ Jak přišla, zůstala tu od samého rána až do této chvíle. Jen trochu si tady oddechla.“

2:7  Ptala se: ‚Mohla bych jít za ženci a paběrkovat mezi snopy?‘ Co přišla, je na nohou, od rána až doteď, jen na chvilku si odpočala.“

2:7  Řekla mi: Dovol, ať sbírám a shromáždím, co zbylo ⌈v pokosech⌉ za ženci. ⌈Přišla a zůstala tu od samého rána až do této chvíle.⌉ Jen ⌈chvilku pobyla doma.⌉

2:7  A řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci. A přišedši, trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma pobyla.

2:7  et rogavit ut spicas colligeret remanentes, sequens messorum vestigia : et de mane usque nunc stat in agro, et ne ad momentum quidem domum reversa est.

2:8  And Booz said to Ruth: Hear me, daughter, do not go to glean in any other field, and do not depart from this place: but keep with my maids,

2:8  Then said Boaz unto Ruth, Hearest thou not, my daughter? Go not to glean in another field, neither go from hence, but abide here fast by my maidens:

2:8  Bóaz oslovil Rút: „Poslyš, má dcero. Nechoď sbírat na jiné pole a neodcházej odtud. Přidrž se mých děveček.

2:8  Boáz tedy Rút oslovil: „Poslyš, dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole. Neodcházej odsud, ale drž se u mých děveček.

2:8  Bóaz řekl Rút: Slyšela jsi přece, má dcero, ať nechodíš sbírat na jiné pole. Již odsud neodcházej. Přidrž se nyní mých služek.

2:8  Tedy řekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale přídrž se teď děvek mých.

2:8  Et ait Booz ad Ruth : Audi, filia, ne vadas in alterum agrum ad colligendum, nec recedas ab hoc loco : sed jungere puellis meis,

2:9  And follow where they reap. For I have charged my young men, not to molest thee: and if thou art thirsty, go to the vessels, and drink of the waters whereof the servants drink.

2:9  Let thine eyes be on the field that they do reap, and go thou after them: have I not charged the young men that they shall not touch thee? and when thou art athirst, go unto the vessels, and drink of that which the young men have drawn.

2:9  Podívej se vždy, na které části pole budou sklízet, a jdi za nimi. Poručil jsem služebníkům, aby tě neobtěžovali. Budeš-li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpají.“

2:9  Sleduj, kde budou na poli sklízet, a choď za nimi. Služebníkům přikážu, ať se tě ani nedotknou. Když budeš mít žízeň, jdi k nádobám a napij se vody, kterou služebníci načerpali.“

2:9  Zaměř své oči na pole, které budou sklízet, a choď za nimi. Vždyť přikazuji služebníkům, aby se tě nedotýkali. A budeš–li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se z té, kterou služebníci načerpají.

2:9  Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi, nebo jsem přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liť se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji.

2:9  et ubi messuerint, sequere. Mandavi enim pueris meis, ut nemo molestus sit tibi : sed etiam si sitieris, vade ad sarcinulas, et bibe aquas, de quibus et pueri bibunt.

2:10  She fell on her face, and worshipping upon the ground, said to him: Whence cometh this to me, that I should find grace before thy eyes, and that thou shouldst vouchsafe to take notice of me, a woman of another country?

2:10  Then she fell on her face, and bowed herself to the ground, and said unto him, Why have I found grace in thine eyes, that thou shouldest take knowledge of me, seeing I am a stranger?

2:10  Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“

2:10  Rút padla na tvář a poklonila se až k zemi se slovy: „Čemu vděčím za tu laskavost, že se ke mně znáš? Vždyť jsem cizinka.“

2:10  Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: Jak to, že jsem nalezla milost ve tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka?

2:10  Tedy ona padla na tvář svou, a schýlivši se k zemi, řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, abys se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka.

2:10  Quæ cadens in faciem suam et adorans super terram, dixit ad eum : Unde mihi hoc, ut invenirem gratiam ante oculos tuos, et nosse me dignareris peregrinam mulierem ?

2:11  And he answered her: All hath been told me, that thou hast done to thy mother in law after the death of thy husband: and how thou hast left thy parents, and the land wherein thou wast born, and art come to a people which thou knewest not heretofore.

2:11  And Boaz answered and said unto her, It hath fully been shewed me, all that thou hast done unto thy mother in law since the death of thine husband: and how thou hast left thy father and thy mother, and the land of thy nativity, and art come unto a people which thou knewest not heretofore.

2:11  Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.

2:11  Boáz jí odpověděl: „Slyšel jsem, co všechno jsi po smrti svého muže udělala pro svou tchyni a že jsi opustila svého otce, matku i rodnou zem a odešla k lidu, který jsi předtím neznala.

2:11  Bóaz jí odpověděl. Řekl: Je mi dobře známo všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže; že jsi opustila svého otce, svou matku i svou rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi nikdy dříve neznala.

2:11  Odpověděl Bóz a řekl: O všemť mi oznámeno jest, co jsi koli činila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala.

2:11  Cui ille respondit : Nuntiata sunt mihi omnia quæ feceris socrui tuæ post mortem viri tui : et quod reliqueris parentes tuos, et terram in qua nata es, et veneris ad populum, quem antea nesciebas.

2:12  The Lord render unto thee for thy work, and mayst thou receive a full reward of the Lord the God of Israel, to whom thou art come, and under whose wings thou art fled.

2:12  The Lord recompense thy work, and a full reward be given thee of the Lord God of Israel, under whose wings thou art come to trust.

2:12  Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“

2:12  Kéž ti Hospodin za tvůj skutek odplatí! Kéž tě hojně odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla skrýt.“

2:12  Ať Hospodin odplatí tvůj skutek a ať je dovršená tvá odměna od Hospodina, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla najít útočiště.

2:12  Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly jeho doufala.

2:12  Reddat tibi Dominus pro opere tuo, et plenam mercedem recipias a Domino Deo Israël, ad quem venisti, et sub cujus confugisti alas.

2:13  And she said: I have found grace in thy eyes, my lord, who hast comforted me, and hast spoken to the heart of thy handmaid, who am not like to one of thy maids.

2:13  Then she said, Let me find favour in thy sight, my lord; for that thou hast comforted me, and for that thou hast spoken friendly unto thine handmaid, though I be not like unto one of thine handmaidens.

2:13  Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“

2:13  „Jsi ke mně tak laskavý, pane,“ odvětila. „Potěšil jsi mě a mluvil jsi ke své služebnici přívětivě, přestože ani nepatřím k tvým služebným.“

2:13  Nato řekla: ⌈Kéž naleznu milost ve tvých očích,⌉ můj pane, protože jsi mne potěšil a protože ⌈jsi mluvil k srdci⌉ své otrokyně, ačkoliv já nejsem rovna žádné tvé otrokyni.

2:13  Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých.

2:13  Quæ ait : Inveni gratiam apud oculos tuos, domine mi, qui consolatus es me, et locutus es ad cor ancillæ tuæ, quæ non sum similis unius puellarum tuarum.

2:14  And Booz said to her: At mealtime come thou hither, and eat of the bread, and dip thy morsel in the vinegar. So she sat at the side of the reapers, and she heaped to herself frumenty, and ate and was filled, and took the leavings.

2:14  And Boaz said unto her, At mealtime come thou hither, and eat of the bread, and dip thy morsel in the vinegar. And she sat beside the reapers: and he reached her parched corn, and she did eat, and was sufficed, and left.

2:14  Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo.

2:14  Když pak přišel čas k jídlu, řekl jí Boáz: „Pojď sem, vezmi si chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si tedy k žencům, a když jí podal pražené zrní, jedla do sytosti a ještě jí zbylo.

2:14  V době jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, pojez chléb a namoč si sousto v octě. Posadila se poblíž ženců. Nabídl jí pražené zrní a ona pojedla, nasytila se a ještě jí zbylo.

2:14  Tedy řekl jí Bóz: Když bude čas jísti, přistup sem, a pojez chleba, a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo.

2:14  Dixitque ad eam Booz : Quando hora vescendi fuerit, veni huc, et comede panem, et intinge buccellam tuam in aceto. Sedit itaque ad messorum latus, et congessit polentam sibi, comeditque et saturata est, et tulit reliquias.

2:15  And she arose from thence, to glean the ears of corn as before. And Booz commanded his servants, saying: If she would even reap with you, hinder her not:

2:15  And when she was risen up to glean, Boaz commanded his young men, saying, Let her glean even among the sheaves, and reproach her not:

2:15  Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to.

2:15  Potom šla znovu paběrkovat a Boáz svým služebníkům přikázal: „Nechte ji sbírat mezi snopy, nebraňte jí.

2:15  Pak vstala, aby sbírala. Bóaz přikázal svým služebníkům: I když bude sbírat ⌈v pokosech,⌉ neponižujte ji.

2:15  I vstala, aby sbírala. Přikázal pak Bóz služebníkům svým, řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí.

2:15  Atque inde surrexit, ut spicas ex more colligeret. Præcepit autem Booz pueris suis, dicens : Etiamsi vobiscum metere voluerit, ne prohibeatis eam :

2:16  And let fall some of your handfuls of purpose, and leave them, that she may gather them without shame, and let no man rebuke her when she gathereth them.

2:16  And let fall also some of the handfuls of purpose for her, and leave them, that she may glean them, and rebuke her not.

2:16  Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“

2:16  Naopak, vytahujte klasy ze snopů a nechávejte je pro ni. Jen ať sbírá, neokřikujte ji!“

2:16  Spíš pro ni i schválně upouštějte z hrstí a nechte ji, ať sbírá a nenapomínejte ji.

2:16  Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí.

2:16  et de vestris quoque manipulis projicite de industria, et remanere permittite, ut absque rubore colligat, et colligentem nemo corripiat.

2:17  She gleaned therefore in the field till evening: and beating out with a rod, and threshing what she had gleaned, she found about the measure of an ephi of barley, that is, three bushels:

2:17  So she gleaned in the field until even, and beat out that she had gleaned: and it was about an ephah of barley.

2:17  Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene.

2:17  A tak na tom poli paběrkovala až do večera. Co nasbírala, potom vymlátila a byla toho celá efa ječmene.

2:17  Tak sbírala na poli až do večera a to, co nasbírala, vymlátila. Byla toho asi éfa ječmene.

2:17  Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což sebrala, to vymlátila; i byla téměř míra efi ječmene.

2:17  Collegit ergo in agro usque ad vesperam : et quæ collegerat virga cædens et excutiens, invenit hordei quasi ephi mensuram, id est, tres modios.

2:18  Which she took up, and returned into the city, and shewed it to her mother in law: moreover, she brought out, and gave her of the remains of her meat, wherewith she had been filled.

2:18  And she took it up, and went into the city: and her mother in law saw what she had gleaned: and she brought forth, and gave to her that she had reserved after she was sufficed.

2:18  Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí,

2:18  Rút si jej odnesla do města a ukázala své tchyni, kolik toho nasbírala. Vzala také, co jí zbylo po jídle, a nabídla jí.

2:18  Odnesla si to a přišla do města. Když její tchýně viděla, co nasbírala, a když vyndala a dala jí, co jí zbylo po nasycení,

2:18  Kterýž vzavši, přišla do města, a viděla svegruše její to, což nasbírala. Vyňala také a dala jí to, což pozůstalo po nasycení jejím.

2:18  Quos portans reversa est in civitatem, et ostendit socrui suæ : insuper protulit, et dedit ei de reliquiis cibi sui, quo saturata fuerat.

2:19  And her mother in law said to her: Where hast thou gleaned today, and where hast thou wrought? blessed be he that hath had pity on thee. And she told her with whom she had wrought: and she told the man's name, that he was called Booz.

2:19  And her mother in law said unto her, Where hast thou gleaned to day? and where wroughtest thou? blessed be he that did take knowledge of thee. And she shewed her mother in law with whom she had wrought, and said, The man’s name with whom I wrought to day is Boaz.

2:19  otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“

2:19  „Kde jsi dnes sbírala?“ zeptala se jí tchyně, „kde jsi to pracovala? Ať je požehnán, kdo se tě ujal!“ „Pracovala jsem dnes u muže jménem Boáz.“ odpověděla Rút své tchyni.

2:19  tu se jí tchýně zeptala: Kde jsi dnes sbírala, kde jsi pracovala? Buď požehnán ten, kdo si tě všiml. Oznámila tedy tchýni, u koho pracovala: Jméno toho muže, u kterého jsem dnes pracovala, zní Bóaz.

2:19  I řekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, řkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz.

2:19  Dixitque ei socrus sua : Ubi hodie collegisti, et ubi fecisti opus ? sit benedictus qui misertus est tui. Indicavitque ei apud quem fuisset operata : et nomen dixit viri, quod Booz vocaretur.

2:20  And Noemi answered her: Blessed be he of the Lord: because the same kindness which he shewed to the living, he hath kept also to the dead. And again she said: The man is our kinsman.

2:20  And Naomi said unto her daughter in law, Blessed be he of the Lord, who hath not left off his kindness to the living and to the dead. And Naomi said unto her, The man is near of kin unto us, one of our next kinsmen.

2:20  Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“

2:20  Na to Noemi řekla: „Hospodin mu žehnej! Neodmítl prokázat laskavost živým ani mrtvým!“ A dodala: „Ten muž je jeden z našich blízkých příbuzných.“

2:20  Nato Noemi své snaše řekla: On ⌈je požehnaný Hospodinu,⌉ který neodňal své milosrdenství živým ani mrtvým. Noemi jí dále řekla: Ten muž je náš příbuzný, je jedním z našich vykupitelů.

2:20  I řekla Noémi nevěstě své: Požehnanýť jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noémi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten.

2:20  Cui respondit Noëmi : Benedictus sit a Domino : quoniam eamdem gratiam, quam præbuerat vivis, servavit et mortuis. Rursumque ait : Propinquus noster est homo.

2:21  And Ruth said: He also charged me, that I should keep close to his reapers, till all the corn should be reaped.

2:21  And Ruth the Moabitess said, He said unto me also, Thou shalt keep fast by my young men, until they have ended all my harvest.

2:21  Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“

2:21  Moábka Rút vyprávěla dál: „Řekl mi dokonce: ‚Drž se mých služebníků, dokud nesklidí celou moji úrodu.‘“

2:21  Moábka Rút pak řekla: Dokonce mi pověděl i toto: Přidrž se služebníků, které mám, dokud nebude celá moje sklizeň dokončena.

2:21  Řekla jí také Rut Moábská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali.

2:21  Et ait Ruth : Hoc quoque, inquit, præcepit mihi, ut tamdiu messoribus ejus jungerer, donec omnes segetes meterentur.

2:22  And her mother in law said to her: It is better for thee, my daughter, to go out to reap with his maids, lest in another man's field some one may resist thee.

2:22  And Naomi said unto Ruth her daughter in law, It is good, my daughter, that thou go out with his maidens, that they meet thee not in any other field.

2:22  Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“

2:22  Noemi své snaše Rút odpověděla: „Dobře, že budeš chodit s jeho děvečkami, dcero. Na jiném poli by ti někdo mohl ublížit.“

2:22  Tehdy Noemi řekla své snaše Rút: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho služkami a nebudou na tebe dorážet na jiném poli.

2:22  Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s děvečkami jeho, ať by na jiném poli něco nepřekazili.

2:22  Cui dixit socrus : Melius est, filia mea, ut cum puellis ejus exeas ad metendum, ne in alieno agro quispiam resistat tibi.

2:23  So she kept close to the maids of Booz: and continued to glean with them, till all the barley and the wheat were laid up in the barns.

2:23  So she kept fast by the maidens of Boaz to glean unto the end of barley harvest and of wheat harvest; and dwelt with her mother in law.

2:23  Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.

2:23  Rút se tedy držela Boázových děveček a paběrkovala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A zůstávala dál se svou tchyní.

2:23  Přidržela se tedy Bóazových služek, aby sbírala, až do konce sklizně ječmene a pšenice. Přitom bydlela se svou tchýní.

2:23  A tak se přídržela Rut děvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.

2:23  Juncta est itaque puellis Booz : et tamdiu cum eis messuit, donec hordea et triticum in horreis conderentur.

Chapter 3

3:1  After she was returned to her mother in law, Noemi said to her: My daughter, I will seek rest for thee, and will provide that it may be well with thee.

3:1  Then Naomi her mother in law said unto her, My daughter, shall I not seek rest for thee, that it may be well with thee?

3:1  Potom jí její tchyně Noemi řekla: „Neměla bych ti, má dcero, vyhledat odpočinutí, aby ti bylo dobře?

3:1  Její tchyně Noemi jí pak řekla: „Musím ti najít domov, má dcero, abys byla šťastná.

3:1  Její tchýně Noemi jí řekla: Má dcero, neměla bych snad pro tebe vyhledat místo odpočinku, kde by se ti dobře vedlo?

3:1  Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?

3:1  Postquam autem reversa est ad socrum suam, audivit ab ea : Filia mea, quæram tibi requiem, et providebo ut bene sit tibi.

3:2  This Booz, with whose maids thou wast joined in the field, is our near kinsman, and behold this night he winnoweth barley in the threshingfloor.

3:2  And now is not Boaz of our kindred, with whose maidens thou wast? Behold, he winnoweth barley to night in the threshingfloor.

3:2  Hleď, což není Bóaz, s jehož děvečkami jsi byla, náš příbuzný? Právě dnes v noci bude na humně převívat ječmen.

3:2  Víš, že Boáz, s jehož děvečkami jsi pracovala, je náš příbuzný. Dnes večer bude na mlatě převívat ječmen.

3:2  Vždyť Bóaz, s jehož služkami jsi byla, je náš příbuzný. Pohleď, v noci bude provívat na humně ječmen.

3:2  Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?

3:2  Booz iste, cujus puellis in agro juncta es, propinquus noster est, et hac nocte aream hordei ventilat.

3:3  Wash thyself therefore and anoint thee, and put on thy best garments, and go down to the barnfloor: but let not the man see thee, till he shall have done eating and drinking.

3:3  Wash thyself therefore, and anoint thee, and put thy raiment upon thee, and get thee down to the floor: but make not thyself known unto the man, until he shall have done eating and drinking.

3:3  Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno. Nedej se však tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije.

3:3  Vykoupej se, navoň se, vezmi si nejlepší šaty a jdi za ním na mlat. Nedávej mu ale o sobě vědět, dokud se nenají a nenapije.

3:3  Umyj se tedy, pomaž se, vezmi na sebe své oděvy a sestup na humno, ale nedávej se tomu muži poznat, ⌈dokud nedojí a nedopije.⌉

3:3  Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.

3:3  Lavare igitur, et ungere, et induere cultioribus vestimentis, et descende in aream : non te videat homo, donec esum potumque finierit.

3:4  And when he shall go to sleep, mark the place wherein he sleepeth: and thou shalt go in, and lift up the clothes wherewith he is covered towards his feet, and shalt lay thyself down there: and he will tell thee what thou must do.

3:4  And it shall be, when he lieth down, that thou shalt mark the place where he shall lie, and thou shalt go in, and uncover his feet, and lay thee down; and he will tell thee what thou shalt do.

3:4  Až si lehne a ty zjistíš, kde leží, půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit.“

3:4  Až si půjde lehnout, všimni si, kde leží. Potom jdi, odkryj plášť po jeho boku a ulehni. On ti pak poví, co máš dělat.“

3:4  Až si půjde lehnout, zjisti místo, kde leží, jdi, odhal jeho nohy a ulehni. On ti oznámí, co máš dělat.

3:4  A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.

3:4  Quando autem ierit ad dormiendum, nota locum in quo dormiat : veniesque et discooperies pallium, quo operitur a parte pedum, et projicies te, et ibi jacebis : ipse autem dicet quid agere debeas.

3:5  She answered: Whatsoever thou shalt command, I will do.

3:5  And she said unto her, All that thou sayest unto me I will do.

3:5  Odpověděla jí: „Vykonám všechno, co mi říkáš.“

3:5  „Udělám všechno, co mi říkáš,“ odpověděla Rút.

3:5  Ona jí nato odpověděla: Udělám všechno, co mi řekneš.

3:5  Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.

3:5  Quæ respondit : Quidquid præceperis, faciam.

3:6  And she went down to the barnfloor, and did all that her mother in law had bid her.

3:6  And she went down unto the floor, and did according to all that her mother in law bade her.

3:6  Sešla na humno a udělala všechno, jak jí tchyně přikázala.

3:6  Odešla na mlat a udělala všechno, co jí tchyně poradila.

3:6  Pak sestoupila na humno a udělala všechno, co jí její tchýně přikázala.

3:6  Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

3:6  Descenditque in aream, et fecit omnia quæ sibi imperaverat socrus.

3:7  And when Booz had eaten, and drunk, and was merry, he went to sleep by the heap of sheaves, and she came softly, and uncovering his feet, laid herself down.

3:7  And when Boaz had eaten and drunk, and his heart was merry, he went to lie down at the end of the heap of corn: and she came softly, and uncovered his feet, and laid her down.

3:7  Bóaz se najedl, napil a byl dobré mysli. Pak si šel lehnout na kraj hromady obilí. Ona se přikradla, odkryla mu plášť v nohách a lehla si.

3:7  Boáz pojedl, napil se a v dobré náladě si šel lehnout na kraj stohu. Tehdy se přikradla, odkryla plášť po jeho boku a ulehla.

3:7  Bóaz pojedl, napil se a ⌈bylo mu dobře u srdce.⌉ Potom si šel lehnout na kraj hromady obilí. A ona potají přišla, odhalila jeho nohy a ulehla.

3:7  Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.

3:7  Cumque comedisset Booz, et bibisset, et factus esset hilarior, issetque ad dormiendum juxta acervum manipulorum, venit abscondite, et discooperto pallio, a pedibus ejus se projecit.

3:8  And behold, when it was now midnight the man was afraid, and troubled: and he saw a woman lying at his feet,

3:8  And it came to pass at midnight, that the man was afraid, and turned himself: and, behold, a woman lay at his feet.

3:8  O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí - v nohách mu leží žena.

3:8  Uprostřed noci pak sebou ten muž trhl, převalil se – a hle, po boku mu leží žena!

3:8  I stalo se uprostřed noci, že se ten muž otřásl, převalil se a vida: V nohách mu leží žena.

3:8  A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

3:8  Et ecce, nocte jam media expavit homo, et conturbatus est : viditque mulierem jacentem ad pedes suos,

3:9  And he said to her: Who art thou ? And she answered: I am Ruth, thy handmaid: spread thy coverlet over thy servant, for thou art a near kinsman.

3:9  And he said, Who art thou? And she answered, I am Ruth thine handmaid: spread therefore thy skirt over thine handmaid; for thou art a near kinsman.

3:9  Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“

3:9  „Kdo jsi?“ zeptal se. „Tvá služebnice Rút,“ odpověděla. „Přikryj svou služebnici křídlem svého pláště, vždyť jsi náš příbuzný.“

3:9  Zeptal se: Kdo jsi? Ona odpověděla: Jsem Rút, tvá služebnice. ⌈Rozprostři své křídlo nad⌉ svou služebnicí, vždyť jsi vykupitel.

3:9  I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.

3:9  et ait illi : Quæ es ? Illaque respondit : Ego sum Ruth ancilla tua : expande pallium tuum super famulam tuam, quia propinquus es.

3:10  And he said: Blessed art thou of the Lord, my daughter, and thy latter kindness has surpassed the former: because thou hast not followed young men either poor or rich.

3:10  And he said, Blessed be thou of the Lord, my daughter: for thou hast shewed more kindness in the latter end than at the beginning, inasmuch as thou followedst not young men, whether poor or rich.

3:10  Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými.

3:10  „Hospodin ti žehnej, dcero,“ řekl jí na to. „Teď jsi projevila ještě větší oddanost než předtím, neboť jsi nešla za mládenci – za chudými ani bohatými.

3:10  On nato řekl: ⌈Jsi požehnaná Hospodinu,⌉ má dcero. Dobře jsi udělala. Tvé poslední milosrdenství je větší nežli první, když nechodíš za mládenci, ať chudými či bohatými.

3:10  A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.

3:10  Et ille : Benedicta, inquit, es a Domino, filia, et priorem misericordiam posteriore superasti : quia non est secuta juvenes, pauperes sive divites.

3:11  Fear not therefore, but whatsoever thou shalt say to me I will do to thee. For all the people that dwell within the gates of my city, know that thou art a virtuous woman.

3:11  And now, my daughter, fear not; I will do to thee all that thou requirest: for all the city of my people doth know that thou art a virtuous woman.

3:11  Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá.

3:11  Proto se neboj, dcero. Udělám pro tebe vše, co žádáš. Každý v mém městě přece ví, že jsi znamenitá žena.

3:11  A nyní se, má dcero, neboj. Udělám pro tebe všechno, co řekneš, protože ⌈celé naše město⌉ ví, že jsi zdatná žena.

3:11  Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

3:11  Noli ergo metuere, sed quidquid dixeris mihi, faciam tibi. Scit enim omnis populus, qui habitat intra portas urbis meæ, mulierem te esse virtutis.

3:12  Neither do I deny myself to be near of kin, but there is another nearer than I.

3:12  And now it is true that I am thy near kinsman: howbeit there is a kinsman nearer than I.

3:12  Ano, jsem vskutku váš zastánce. Je však ještě jiný zastánce, bližší příbuzný než já.

3:12  Ano, je pravda, že jsem příbuzný; je tu ale ještě bližší příbuzný než já.

3:12  Ano, opravdu jsem vykupitel. Je však ještě jiný vykupitel, bližší než já.

3:12  A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.

3:12  Nec abnuo me propinquum, sed est alius me propinquior.

3:13  Rest thou this night: and when morning is come, if he will take thee by the right of kindred, all is well: but if he will not, I will undoubtedly take thee, so the Lord liveth: sleep till the morning.

3:13  Tarry this night, and it shall be in the morning, that if he will perform unto thee the part of a kinsman, well; let him do the kinsman’s part: but if he will not do the part of a kinsman to thee, then will I do the part of a kinsman to thee, as the Lord liveth: lie down until the morning.

3:13  Zůstaň tu přes noc. Ráno, bude-li on chtít, dobrá, ať se tě zastane; nebude-li ochoten být ti zastáncem, zastanu se tě sám, jakože živ je Hospodin. Spi klidně až do rána.“

3:13  Zůstaň tu přes noc. Splní-li ti zítra příbuzenskou povinnost, budiž, ať tě vykoupí. Pokud ji ale nesplní, pak, jakože je živ Hospodin, vykoupím tě já. Spi až do rána.“

3:13  Zůstaň tu přes noc. A ráno, jestliže ⌈tě on vykoupí,⌉ dobře, ať vykoupí. A pokud si tě nebude přát vykoupit, vykoupím tě tedy já, jakože živ je Hospodin. Spi až do rána.

3:13  Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

3:13  Quiesce hac nocte : et facto mane, si te voluerit propinquitatis jure retinere, bene res acta est : sin autem ille noluerit, ego te absque ulla dubitatione suscipiam, vivit Dominus. Dormi usque mane.

3:14  So she slept at his feet till the night was going off. And she arose before men could know one another, and Booz said: Beware lest any man know that thou camest hither.

3:14  And she lay at his feet until the morning: and she rose up before one could know another. And he said, Let it not be known that a woman came into the floor.

3:14  Tak spala u jeho nohou až do rána. Ale vstala dříve, než by kdo mohl poznat druhého, protože Bóaz řekl: „Jen ať se nikdo nedoví, že přišla na humno žena.“

3:14  Spala tedy po jeho boku až do rána. Dříve než by kdo mohl rozeznat druhého, ale vstala, protože Boáz řekl: „Ať se nikdo nedozví, že na mlat přišla žena.“

3:14  A tak spala do rána v jeho nohách. Vstala však dříve, než by někdo mohl rozeznat svého bližního. Bóaz si myslel: Jen ať se nikdo nedozví, že na humno přišla žena.

3:14  A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.

3:14  Dormivit itaque ad pedes ejus, usque ad noctis abscessum. Surrexit itaque antequam homines se cognoscerent mutuo, et dixit Booz : Cave ne quis noverit quod huc veneris.

3:15  And again he said: Spread thy mantle, wherewith thou art covered, and hold it with both hands. And when she spread it and held it, he measured six measures of barley, and laid it upon her. And she carried it, and went into the city,

3:15  Also he said, Bring the vail that thou hast upon thee, and hold it. And when she held it, he measured six measures of barley, and laid it on her: and she went into the city.

3:15  A dodal: „Podej mi loktuši, co máš na sobě, a nastav ji.“ Když ji nastavila, odměřil jí šest měr ječmene a vložil na ni. Pak odešel do města

3:15  Řekl jí také: „Nastav pláštěnku a podrž ji.“ A když ji nastavila, odměřil jí šest měr ječmene. Když jí je naložil, odešel do města.

3:15  Řekl ještě: Podej mi plachetku, kterou máš na sobě, a podrž ji. Podržela ji tedy a on naměřil ⌈šest měr ječmene⌉ a naložil to na ni. ⌈Pak šel do města.

3:15  A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.

3:15  Et rursum : Expande, inquit, pallium tuum, quo operiris, et tene utraque manu. Qua extendente, et tenente, mensus est sex modios hordei, et posuit super eam. Quæ portans ingressa est civitatem,

3:16  And came to her mother in law; who said to her: What hast thou done, daughter? And she told her all that the man had done to her.

3:16  And when she came to her mother in law, she said, Who art thou, my daughter? And she told her all that the man had done to her.

3:16  a ona odešla k tchyni. Ta se otázala: „S jakou přicházíš, má dcero?“ I vyprávěla jí všechno, jak s ní ten muž jednal.

3:16  Když se Rút vrátila ke své tchyni, ta se zeptala: „Jak jsi pořídila, dcero?“ A tak jí vyprávěla všechno, co pro ni ten muž udělal.

3:16  Ona přišla⌉ ke své tchýni a ta se zeptala: ⌈Jak jsi na tom,⌉ má dcero? Ona jí oznámila vše, jak s ní ten muž jednal.

3:16  A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.

3:16  et venit ad socrum suam. Quæ dixit ei : Quid egisti, filia ? Narravitque ei omnia, quæ sibi fecisset homo.

3:17  And she said: Behold he hath given me six measures of barley: for he said: I will not have thee return empty to thy mother in law.

3:17  And she said, These six measures of barley gave he me; for he said to me, Go not empty unto thy mother in law.

3:17  A dodala: „Těchto šest měr ječmene mi dal on. Řekl totiž: Nesmíš přijít ke své tchyni s prázdnou.“

3:17  Nakonec řekla: „Dal mi těchto šest měr ječmene se slovy: ‚Ať se ke své tchyni nevrátíš s prázdnou.‘“

3:17  Řekla: Dal mi těchto šest měr ječmene, neboť mi pověděl: Nepůjdeš ke své tchýni s prázdnou.

3:17  A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

3:17  Et ait : Ecce sex modios hordei dedit mihi, et ait : Nolo vacuam te reverti ad socrum tuam.

3:18  And Noemi said: Wait, my daughter, till we see what end the thing will have. For the man will not rest until he have accomplished what he hath said.

3:18  Then said she, Sit still, my daughter, until thou know how the matter will fall: for the man will not be in rest, until he have finished the thing this day.

3:18  Noemi jí pravila: „Jen vyčkej, má dcero, a poznáš, jak to dopadne. Ten muž si nedá pokoj a dovede tu záležitost ke konci ještě dnes.“

3:18  „Počkej, dcero, uvidíš, jak to dopadne,“ řekla jí na to Noemi. „Ten muž nepoleví, dokud tu věc ještě dnes nedovede do konce!“

3:18  Noemi pravila: Musíš počkat, má dcero, než se dozvíš, jak ta záležitost dopadne, protože ten muž nebude mít klid, pokud tu záležitost dnes nedotáhne do konce.

3:18  I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.

3:18  Dixitque Noëmi : Expecta, filia, donec videamus quem res exitum habeat : neque enim cessabit homo, nisi compleverit quod locutus est.

Chapter 4

4:1  Then Booz went up to the gate, and sat there. And when he had seen the kinsman going by, of whom he had spoken before, he said to him, calling him by his name: Turn aside for a little while, and sit down here. He turned aside, and sat down.

4:1  Then went Boaz up to the gate, and sat him down there: and, behold, the kinsman of whom Boaz spake came by; unto whom he said, Ho, such a one! turn aside, sit down here. And he turned aside, and sat down.

4:1  Bóaz vystoupil k bráně a posadil se tam. Tu šel kolem zastánce, o němž Bóaz mluvil. Vybídl ho: „Člověče, zastav se a posaď se tu.“ A on se zastavil a posadil se.

4:1  Boáz mezitím šel k městské bráně. Posadil se tam a hle – právě tudy šel onen příbuzný, o kterém předtím mluvil. Boáz mu řekl: „Pojď sem, příteli, posaď se.“ A tak přišel a posadil se.

4:1  Bóaz mezitím vystoupil do brány a posadil se tam. Vykupitel, o němž Bóaz mluvil, tudy zrovna procházel. Zavolal tedy: Hej ty, zajdi sem a posaď se tu někde. A on zašel a usedl.

4:1  Tedy Bóz všed do brány, posadil se tam. A aj, příbuzný ten, o němž on byl mluvil, šel tudy. I řekl jemu: Poď sem, a poseď tuto. Kterýž zastaviv se, sedl.

4:1  Ascendit ergo Booz ad portam, et sedit ibi. Cumque vidisset propinquum præterire, de quo prius sermo habitus est, dixit ad eum : Declina paulisper, et sede hic : vocans eum nomine suo. Qui divertit, et sedit.

4:2  And Booz, taking ten men of the ancients of the city, said to them: Sit ye down here.

4:2  And he took ten men of the elders of the city, and said, Sit ye down here. And they sat down.

4:2  Bóaz pak vybral deset mužů z městských starších a požádal je: „Zasedněte zde.“ A oni zasedli.

4:2  Potom Boáz pozval deset z městských stařešinů a řekl: „Posaďte se tu.“ A když se posadili,

4:2  Bóaz přibral deset mužů ze starších toho města a řekl jim: Zasedněte tu. Oni se posadili.

4:2  A vzav Bóz deset mužů z starších města toho, řekl: Posaďte se tuto. I posadili se.

4:2  Tollens autem Booz decem viros de senioribus civitatis, dixit ad eos : Sedete hic.

4:3  They sat down, and he spoke to the kinsman: Noemi, who is returned from the country of Moab will sell a parcel of land that belonged to our brother Elimelech.

4:3  And he said unto the kinsman, Naomi, that is come again out of the country of Moab, selleth a parcel of land, which was our brother Elimelech’s:

4:3  Zastánci pak řekl: „Noemi, která se vrátila z Moábských polí, chce prodat díl pole, který patřil našemu bratru Elímelekovi.

4:3  pověděl tomu příbuznému: „Noemi, která se vrátila z moábského kraje, chce postoupit nárok na díl pole, který patřil našemu bratru Elimelechovi.

4:3  Tomu vykupiteli řekl: Noemi, která se vrátila z moábské krajiny, prodává díl pole, které patřilo našemu bratru Elímelekovi.

4:3  Tedy řekl příbuznému tomu: Díl pole, kteréž bylo bratra našeho Elimelecha, prodala Noémi, kteráž se navrátila z krajiny Moábské.

4:3  Quibus sedentibus, locutus est ad propinquum : Partem agri fratris nostri Elimelech vendet Noëmi, quæ reversa est de regione Moabitide :

4:4  I would have thee to understand this, and would tell thee before all that sit here, and before the ancients of my people. If thou wilt take possession of it by the right of kindred: buy it, and possess it: but if it please thee not, tell me so, that I may know what I have to do. For there is no near kinsman besides thee, who art first, and me, who am second. But he answered: I will buy the field.

4:4  And I thought to advertise thee, saying, Buy it before the inhabitants, and before the elders of my people. If thou wilt redeem it, redeem it: but if thou wilt not redeem it, then tell me, that I may know: for there is none to redeem it beside thee; and I am after thee. And he said, I will redeem it.

4:4  Řekl jsem si, že ti to dám na vědomí a vybídnu tě, abys jej koupil v přítomnosti těch, kteří tu zasedají, před staršími mého lidu. Chceš-li použít svého práva k vykoupení, tedy jej vykup, nechceš-li, oznam mi to. Vím, že kromě tebe není bližšího zastánce. Já jsem po tobě.“ On odpověděl: „Vykoupím jej.“

4:4  Řekl jsem si, že ti to dám vědět a navrhnu ti: Pořiď si ho před těmito přísedícími, před stařešiny mého lidu. Chceš-li to pole vykoupit, vykup je. Pokud je nevykoupíš, vyjádři se, ať to vím. Jsi totiž nejbližší příbuzný a já jsem hned po tobě.“ A on řekl: „Vykoupím je.“

4:4  A tak jsem si řekl, že ⌈ti to dám na vědomí:⌉ Kup jej před těmito přísedícími a před staršími mého lidu. Jestliže vykoupíš, vykup. Ale pokud nevykoupíš, oznam mi to, ⌈ať to vím. Vždyť⌉ není, kdo ho smí vykoupit, kromě tebe a mne po tobě. On odpověděl: Já jej vykoupím.

4:4  A já jsem umínil netajiti toho před tebou, a pravímť: Ujmi pole to před přísedícími těmito a staršími lidu mého. Jestliže chceš koupiti, kup; pakli nekoupíš, oznam mi. Nebo vím, že kromě tebe není žádného, kterýž by měl právo koupiti je, a já jsem po tobě. Tedy on řekl: Já koupím.

4:4  quod audire te volui, et tibi dicere coram cunctis sedentibus, et majoribus natu de populo meo. Si vis possidere jure propinquitatis, eme, et posside : sin autem displicet tibi, hoc ipsum indica mihi, ut sciam quid facere debeam : nullus enim est propinquus, excepto te, qui prior es, et me, qui secundus sum. At ille respondit : Ego agrum emam.

4:5  And Booz said to him: When thou shalt buy the field at the woman's hand, thou must take also Ruth, the Moabitess, who was the wife of the deceased: to raise up the name of thy kinsman in his inheritance.

4:5  Then said Boaz, What day thou buyest the field of the hand of Naomi, thou must buy it also of Ruth the Moabitess, the wife of the dead, to raise up the name of the dead upon his inheritance.

4:5  Bóaz řekl: „V den, kdy koupíš od Noemi pole, kupuješ je i od moábské Rút, ženy po zemřelém, se závazkem zachovat jméno zemřelého v jeho dědictví.“

4:5  Tehdy Boáz dodal: „V den, kdy od Noemi získáš nárok na to pole, získáš i Moábku Rút, vdovu po mrtvém, abys tomu mrtvému vzbudil dědice, který ponese jeho jméno.“

4:5  Bóaz řekl: V den, kdy koupíš to pole z ruky Noemi, ⌈kupuješ je i s Moábkou Rút,⌉ ženou zemřelého, abys dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví.

4:5  I řekl Bóz: Když ujmeš pole to od Noémi, tedy i Rut Moábskou, manželku mrtvého, sobě pojmeš, abys vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho.

4:5  Cui dixit Booz : Quando emeris agrum de manu mulieris, Ruth quoque Moabitidem, quæ uxor defuncti fuit, debes accipere : ut suscites nomen propinqui tui in hæreditate sua.

4:6  He answered: I yield up my right of next akin: for I must not cut off the posterity of my own family. Do thou make use of my privilege, which I profess I do willingly forego.

4:6  And the kinsman said, I cannot redeem it for myself, lest I mar mine own inheritance: redeem thou my right to thyself; for I cannot redeem it.

4:6  Tu řekl zastánce: „Nemohu je vykoupit pro sebe, aniž bych zničil vlastní dědictví. Použij pro sebe mého výkupního práva; já vykoupit nemohu.“

4:6  Načež ten příbuzný řekl: „Tak to ho vykoupit nemohu – vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu.“

4:6  Ten vykupitel odpověděl: Nemohu to pro sebe vykoupit, jinak uvrhnu do zkázy vlastní dědictví. ⌈Nárokuj pro sebe mé výkupní právo⌉ ty, protože já vykoupit nemohu.

4:6  Odpověděl příbuzný ten: Nemohuť koupiti, abych snad nezahladil dědictví svého. Uživ ty práva příbuznosti mé, nebo já ho nemohu užiti.

4:6  Qui respondit : Cedo juri propinquitatis : neque enim posteritatem familiæ meæ delere debeo : tu meo utere privilegio, quo me libenter carere profiteor.

4:7  Now this in former times was the manner in Israel between kinsmen, that if at any time one yielded his right to another: that the grant might be sure, the man put off his shoe and gave it to his neighbour; this was a testimony of cession of right in Israel.

4:7  Now this was the manner in former time in Israel concerning redeeming and concerning changing, for to confirm all things; a man plucked off his shoe, and gave it to his neighbour: and this was a testimony in Israel.

4:7  V Izraeli tomu bývalo odedávna při vykupování nebo při výměnném obchodu takto: Každé jednání se stvrzovalo tím, že si jeden vyzul střevíc a dal jej druhému. To byl v Izraeli způsob stvrzování.

4:7  (Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.)

4:7  Dříve se dělalo v Izraeli při vykupování a při směně toto: Na potvrzení každého jednání zul jeden svůj sandál a dal ho druhému. Toto bývalo osvědčení v Izraeli.

4:7  (Byl pak ten obyčej od starodávna v Izraeli při koupi a směnách, ku potvrzení všelijakého jednání, že szul jeden obuv svou, a dal ji druhému. A to bylo na svědectví té věci v Izraeli.)

4:7  Hic autem erat mos antiquitus in Israël inter propinquos, ut siquando alter alteri suo juri cedebat, ut esset firma concessio, solvebat homo calceamentum suum, et dabat proximo suo : hoc erat testimonium cessionis in Israël.

4:8  So Booz said to his kinsman: Put off thy shoe. And immediately he took it off from his foot.

4:8  Therefore the kinsman said unto Boaz, Buy it for thee. So he drew off his shoe.

4:8  Zastánce tedy řekl Bóazovi: „Kup si to sám.“ A zul si střevíc.

4:8  Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.

4:8  Vykupitel tedy řekl Bóazovi: Kup to pro sebe. A zul si sandál.

4:8  Protož řekl příbuzný Bózovi: Ujmi ty. I szul obuv svou.

4:8  Dixit ergo propinquo suo Booz : Tolle calceamentum tuum. Quod statim solvit de pede suo.

4:9  And he said to the ancients, and to all the people: You are witnesses this day, that I have bought all that was Elimelech's, and Chelion's, and Mahalon's, of the hand of Noemi:

4:9  And Boaz said unto the elders, and unto all the people, Ye are witnesses this day, that I have bought all that was Elimelech’s, and all that was Chilion’s and Mahlon’s, of the hand of Naomi.

4:9  Bóaz pak řekl starším a všemu lidu: „Dnes jste svědky, že jsem koupil od Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, i vše, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi.

4:9  Boáz tehdy před stařešiny a vším lidem prohlásil: „Dnes jste svědkové, že jsem od Noemi získal všechno, co patřilo Elimelechovi, i všechno, co patřilo Kiljonovi a Machlonovi.

4:9  Bóaz řekl starším a všemu lidu: Jste mi dnes svědky, že jsem koupil z ruky Noemi všechno, co patřilo Elímelekovi, a všechno, co patřilo Kiljónovi a Machlónovi.

4:9  Tedy řekl Bóz starším těm a všemu lidu: Vy svědkové jste dnes, že jsem ujal všecko, což bylo Elimelechovo, i všecko to, což bylo Chelionovo a Mahalonovo, od Noémi.

4:9  At ille majoribus natu, et universo populo : Testes vos, inquit, estis hodie, quod possederim omnis quæ fuerunt Elimelech, et Chelion, et Mahalon, tradente Noëmi ;

4:10  And have taken to wife Ruth, the Moabitess, the wife of Mahalon, to raise up the name of the deceased in his inheritance lest his name be cut off, from among his family and his brethren and his people. You, I say, are witnesses of this thing.

4:10  Moreover Ruth the Moabitess, the wife of Mahlon, have I purchased to be my wife, to raise up the name of the dead upon his inheritance, that the name of the dead be not cut off from among his brethren, and from the gate of his place: ye are witnesses this day.

4:10  Koupí jsem získal za manželku i moábskou Rút, ženu Machlónovu, abych zachoval jméno zemřelého v jeho dědictví. Tak nebude vyhlazeno jméno zemřelého z kruhu jeho bratří ani z brány jeho rodiště. Jste toho dnes svědky.“

4:10  Ano, i Moábku Rút, ženu po Machlonovi, jsem získal za manželku, abych mrtvému vzbudil dědice, aby jméno mrtvého nezmizelo z kruhu jeho bratrů a z brány jeho města. Dnes jste toho svědkové.“

4:10  Také Machlónovu ženu, Moábku Rút, jsem koupil za ženu pro sebe, abych dal povstat jménu zemřelého v jeho dědictví a aby nebylo vyhlazeno jméno zemřelého z jeho bratrů a z ⌈jeho domovského města.⌉ Dnes jste toho svědky.

4:10  Ano i Rut Moábskou, ženu Mahalonovu, vzal jsem sobě za manželku, abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho, a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého z bratří jeho, a z brány místa jeho. Vy svědkové jste dnes toho.

4:10  et Ruth Moabitidem, uxorem Mahalon, in conjugium sumpserim, ut suscitem nomen defuncti in hæreditate sua, ne vocabulum ejus de familia sua ac fratribus et populo deleatur. Vos, inquam, hujus rei testes estis.

4:11  Then all the people that were in the gate, and the ancients, answered: We are witnesses: The Lord make this woman who cometh into thy house, like Rachel, and Lia, who built up the house of Israel: that she may be an example of virtue in Ephrata, and may have a famous name in Bethlehem:

4:11  And all the people that were in the gate, and the elders, said, We are witnesses. The Lord make the woman that is come into thine house like Rachel and like Leah, which two did build the house of Israel: and do thou worthily in Ephratah, and be famous in Beth–lehem:

4:11  Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě.

4:11  Všechen lid, který byl v bráně, i stařešinové odpověděli: „Jsme svědkové. Kéž Hospodin dá, aby žena přicházející do tvého domu byla jako Ráchel a Léa, které společně zbudovaly dům Izraele! Buď úspěšný v Efratě, získej si jméno v Betlémě!

4:11  Nato řekl všechen lid, který byl v bráně, a starší: ⌈Jsme svědky.⌉ Dej Hospodin té ženě, která přichází do tvého domu, aby byla jako Ráchel a jako Lea, které obě vystavěly Izraelův dům. Jednej v Efratě udatně a zjednej si v Betlémě jméno.

4:11  I řekl všecken lid, kterýž byl v bráně města, i starší: Svědkové jsme. Dejž Hospodin, aby žena vcházející do domu tvého byla jako Ráchel a jako Lía, kteréžto dvě vzdělaly dům Izraelský. Počínejž sobě zmužile v Efratě, a dosáhni jména v Betlémě.

4:11  Respondit omnis populus, qui erat in porta, et majores natu : Nos testes sumus : faciat Dominus hanc mulierem, quæ ingreditur domum tuam, sicut Rachel et Liam, quæ ædificaverunt domum Israël : ut sit exemplum virtutis in Ephratha, et habeat celebre nomen in Bethlehem :

4:12  And that the house may be, as the house of Phares, whom Thamar bore unto Juda, of the seed which the Lord shall give thee of this young woman.

4:12  And let thy house be like the house of Pharez, whom Tamar bare unto Judah, of the seed which the Lord shall give thee of this young woman.

4:12  Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“

4:12  Kéž ti Hospodin skrze tuto dívku dopřeje potomstvo, aby tvůj dům byl jako dům Perese, jehož porodila Támar Judovi!“

4:12  Ať je tvůj dům z potomstva, které ti Hospodin dá z této dívky, jako dům Peresa, kterého porodila Támar Judovi.

4:12  A ať jest dům tvůj jako dům Fáresa, (kteréhož porodila Támar Judovi,) z semene toho, kteréž by dal tobě Hospodin s mladicí touto.

4:12  fiatque domus tua sicut domus Phares, quem Thamar peperit Judæ, de semine quod tibi dederit Dominus ex hac puella.

4:13  Booz therefore took Ruth, and married her: and went in unto her, and the Lord gave her to conceive, and to bear a son.

4:13  So Boaz took Ruth, and she was his wife: and when he went in unto her, the Lord gave her conception, and she bare a son.

4:13  I vzal si Bóaz Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dopřál, že otěhotněla a porodila syna.

4:13  Boáz si tedy Rút vzal a stala se jeho ženou. Miloval se s ní a Hospodin dal, že počala a porodila syna.

4:13  Tak si Bóaz vzal Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dal otěhotnět a ona porodila syna.

4:13  A tak Bóz pojal sobě Rut, a byla manželkou jeho. A když všel k ní, dal jí to Hospodin, že počala a porodila syna.

4:13  Tulit itaque Booz Ruth, et accepit uxorem : ingressusque est ad eam, et dedit illi Dominus ut conciperet, et pareret filium.

4:14  And the women said to Noemi: Blessed be the Lord, who hath not suffered thy family to want a successor: that his name should be preserved in Israel.

4:14  And the women said unto Naomi, Blessed be the Lord, which hath not left thee this day without a kinsman, that his name may be famous in Israel.

4:14  Tu řekly ženy Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě odedneška nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli.

4:14  Ženy tehdy řekly Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě ode dneška nenechá bez příbuzného. Ať má v Izraeli jméno!

4:14  Ženy tehdy řekly Noemi: Požehnaný Hospodin, jenž ti dnes neodepřel vykupitele. Ať se jeho jméno vyhlašuje v Izraeli.

4:14  I řekly ženy Noémi: Požehnaný Hospodin, kterýž nedopustil toho, abys měla zbavena býti příbuzného v tento čas, tak aby trvalo v Izraeli jméno jeho.

4:14  Dixeruntque mulieres ad Noëmi : Benedictus Dominus, qui non est passus ut deficeret successor familiæ tuæ, et vocaretur nomen ejus in Israël :

4:15  And thou shouldst have one to comfort thy soul, and cherish thy old age. For he is born of thy daughter in law: who loveth thee: and is much better to thee, than if thou hadst seven sons.

4:15  And he shall be unto thee a restorer of thy life, and a nourisher of thine old age: for thy daughter in law, which loveth thee, which is better to thee than seven sons, hath born him.

4:15  On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat. Vždyť jej porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než sedm synů.“

4:15  On tě vrátí do života a ve stáří se o tebe postará. Porodila ho přece tvá milující snacha – a ta je ti vzácnější než sedm synů!“

4:15  I stane se obnovením tvé duše, aby pečoval o tvé šediny, protože ho porodila tvá snacha, která tě miluje. Ona je pro tebe lepší než sedm synů.

4:15  Onť očerství duši tvou, a chovati tě bude v starosti tvé; nebo nevěsta tvá, kteráž tě miluje, porodila ho, kteráž tobě lepší jest, nežli sedm synů.

4:15  et habeas qui consoletur animam tuam, et enutriat senectutem : de nuru enim tua natus est, quæ te diligit, et multo tibi melior est, quam si septem haberes filios.

4:16  And Noemi taking the child, laid it in her bosom, and she carried it, and was a nurse unto it.

4:16  And Naomi took the child, and laid it in her bosom, and became nurse unto it.

4:16  Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou.

4:16  Noemi pak vzala dítě, položila si je na klín a byla mu chůvou.

4:16  Noemi dítě vzala, položila si ho na klín a stala se mu vychovatelkou.

4:16  Tedy vzavši Noémi dítě, položila je na klín svůj, a byla pěstounkou jeho.

4:16  Susceptumque Noëmi puerum posuit in sinu suo, et nutricis ac gerulæ fungebatur officio.

4:17  And the women, her neighbours, congratulating with her, and saying, There is a son born to Noemi, called his name Obed: he is the father of Isai, the father of David.

4:17  And the women her neighbours gave it a name, saying, There is a son born to Naomi; and they called his name Obed: he is the father of Jesse, the father of David.

4:17  Sousedky mu daly jméno. Řekly: „Noemi se narodil syn“, a pojmenovaly jej Obéd (to je Ctitel Hospodinův). To je otec Jišaje, otce Davidova.

4:17  Sousedky říkaly: „Noemi se narodil syn!“ a daly mu jméno – pojmenovaly ho Obéd, Služebník. Ten se stal otcem Davidova otce Jišaje.

4:17  A sousedky mu daly jméno se slovy: Noemi se narodil syn. A nazvaly ho jménem Obéd. On je otec Jišaje, otce Davidova.

4:17  Daly mu pak jméno sousedy, kteréž pravily: Narodil se syn Noémi, a nazvaly ho jménem Obéd. Onť jest otec Izai, otce Davidova.

4:17  Vicinæ autem mulieris congratulantes ei, et dicentes : Natus est filius Noëmi : vocaverunt nomen ejus Obed : hic est pater Isai, patris David.

4:18  These are the generations of Phares: Phares begot Esron,

4:18  Now these are the generations of Pharez: Pharez begat Hezron,

4:18  Toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna,

4:18  A toto jsou Peresova pokolení: Peres zplodil Checrona,

4:18  A toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna,

4:18  A tito jsou rodové Fáresovi: Fáres zplodil Ezrona;

4:18  Hæ sunt generationes Phares : Phares genuit Esron,

4:19  Esron begot Aram, Aram begot Aminadab,

4:19  And Hezron begat Ram, and Ram begat Amminadab,

4:19  Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba,

4:19  Checron zplodil Rama, Ram zplodil Aminadaba,

4:19  Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba,

4:19  Ezron pak zplodil Rama, Ram pak zplodil Aminadaba;

4:19  Esron genuit Aram, Aram genuit Aminadab,

4:20  Aminadab begot Nahasson, Nahasson begot Salmon,

4:20  And Amminadab begat Nahshon, and Nahshon begat Salmon,

4:20  Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu,

4:20  Aminadab zplodil Nachšona, Nachšon zplodil Salmona,

4:20  Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu,

4:20  Aminadab pak zplodil Názona, Názon pak zplodil Salmona;

4:20  Aminadab genuit Nahasson, Nahasson genuit Salmon,

4:21  Salmon begot Booz, Booz begot Obed,

4:21  And Salmon begat Boaz, and Boaz begat Obed,

4:21  Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda,

4:21  Salmon zplodil Boáze, Boáz zplodil Obéda,

4:21  Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda,

4:21  Salmon pak zplodil Bóza, Bóz pak zplodil Obéda;

4:21  Salmon genuit Booz, Booz genuit Obed,

4:22  Obed begot Isai, Isai begot David.

4:22  And Obed begat Jesse, and Jesse begat David.

4:22  Obéd zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida.

4:22  Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida.

4:22  Obéd zplodil Jišaje, Jišaj zplodil Davida.

4:22  Obéd pak zplodil Izai, Izai pak zplodil Davida.

4:22  Obed genuit Isai, Isai genuit David.