CzeB21 - Matthew - 26

26:1  Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“

26:3  Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se staršími lidu,

26:4  aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít ho.

26:5  Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.

26:6  Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného,

26:7  přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti a vylila mu ji na hlavu.

26:8  Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu taková ztráta?

26:9  Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“

26:10  Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco krásného.

26:11  Chudé tu budete mít vždycky, ale mě vždycky mít nebudete.

26:12  Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb.

26:13  Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“

26:14  Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím.

26:15  „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali mu třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho vydal.

26:17  Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“

26:18  Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ‚Mistr vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“

26:19  Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.

26:20  Večer, když byl za stolem s Dvanácti,

26:21  uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

26:22  Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“

26:23  „Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim.

26:24  „Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“

26:25  Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.

26:26  Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: „Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“

26:27  Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni;

26:28  toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Říkám vám, že od této chvíle už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce.“

26:30  A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.

26:31  Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘

26:32  Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“

26:33  „I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu nikdy!“

26:34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“

26:35  Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.

26:36  Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.

26:38  „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“

26:39  Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

26:40  Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi.

26:41  „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“

26:42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“

26:43  A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou.

26:44  Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

26:45  Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“

26:47  Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu.

26:48  Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho se chopte.“

26:49  Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv, Rabbi!“

26:50  Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“ Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho.

26:51  Jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho.

26:52  Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou.

26:53  Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů?

26:54  Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

26:55  V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrámu a učil vás, nezatkli jste mě.

26:56  Ale to všechno se děje, aby se naplnila prorocká Písma.“ Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší.

26:58  Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.

26:59  Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti.

26:60  Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva,

26:61  kteří řekli: „Tento muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“

26:62  Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?“

26:63  Ježíš ale mlčel. „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“ naléhal velekněz.

26:64  „Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“

26:65  Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání!

26:66  Co o tom soudíte?“ „Ať zemře!“ vykřikli.

26:67  Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi

26:68  a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“

26:69  Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“

26:70  On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“

26:71  Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“

26:72  Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.

26:73  Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“

26:74  Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“ A vtom zakokrhal kohout.

26:75  Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.