CzeCEP - Matthew - 26

26:1  Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:

26:2  „Víte, že za dva dny jsou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

26:3  Tehdy se sešli velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

26:4  a uradili se, že se Ježíš zmocní lstí a že ho zabijí.

26:5  Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nebouřil.“

26:6  Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

26:7  přišla za ním žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a vylila ji na jeho hlavu, jak seděl u stolu.

26:8  Když to viděli učedníci, hněvali se: „Nač taková ztráta?

26:9  Mohlo se to prodat za mnoho peněz a ty dát chudým!“

26:10  Ježíš to zpozoroval a řekl jim: „Proč trápíte tu ženu? Vykonala dobrý skutek.

26:11  Vždyť chudé máte stále kolem sebe, mne však nemáte stále.

26:12  Když vylila ten olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

26:13  Amen, pravím vám, všude, po celém světě, kde bude kázáno toto evangelium, bude se mluvit na její památku o tom, co ona učinila.“

26:14  Tehdy šel jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím

26:15  a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných.

26:16  Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

26:17  Prvního dne o svátcích nekvašených chlebů přišli učedníci za Ježíšem a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“

26:18  On je poslal do města k jistému člověku, aby mu řekli: „Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko, u tebe budu jíst se svými učedníky velikonočního beránka.“

26:19  Učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

26:20  Navečer usedl s Dvanácti ke stolu,

26:21  a když jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“

26:22  Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“

26:23  On odpověděl: „Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí.

26:24  Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!“

26:25  Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: „Jsem to snad já, Mistře?“ Řekl mu: „Ty sám jsi to řekl.“

26:26  Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“

26:27  Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.

26:28  Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.

26:29  Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“

26:30  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

26:31  Tu jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘

26:32  Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“

26:33  Na to mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“

26:34  Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

26:35  Petr prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni učedníci.

26:36  Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“

26:37  Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.

26:38  Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“

26:39  Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“

26:40  Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?

26:41  Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“

26:42  Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“

26:43  A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.

26:44  Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

26:45  Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

26:46  Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje!“

26:47  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.

26:48  Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“

26:49  A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře“, a políbil ho.

26:50  Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na něho ruce a zmocnili se ho.

26:51  Jeden z těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.

26:52  Ježíš mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.

26:53  Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?

26:54  Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“

26:55  V té hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

26:56  Toto všechno se však stalo, aby se splnilo, co psali proroci.“ A tu ho všichni učedníci opustili a utekli.

26:57  Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší.

26:58  Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.

26:59  Velekněží a celá rada hledali křivé svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti.

26:60  Ale nenalezli, ačkoli předstupovalo mnoho křivých svědků. Konečně přišli dva

26:61  a vypovídali: „On řekl: Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“

26:62  Tu velekněz vstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?“

26:63  Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“

26:64  Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“

26:65  Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!

26:66  Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“

26:67  Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě, někteří ho tloukli do tváře

26:68  a říkali: „Hádej, Mesiáši, kdo tě udeřil!“

26:69  Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“

26:70  A on přede všemi zapřel: „Nevím, co mluvíš.“

26:71  Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“

26:72  On znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

26:73  Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“

26:74  Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ V tom zakokrhal kohout;

26:75  tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.