CzeB21 - Lamentations - 3

3:1  Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj.

3:2  Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu.

3:3  Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně!

3:4  Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť.

3:5  Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou.

3:6  Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého.

3:7  Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy.

3:8  I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby.

3:9  Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny.

3:10  Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši.

3:11  Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil.

3:12  Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl!

3:13  Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny!

3:14  Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny.

3:15  Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk!

3:16  Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem.

3:17  Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl.

3:18  To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje!

3:19  Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny.

3:20  Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.

3:21  Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí:

3:22  Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí.

3:23  Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!

3:24  Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději.

3:25  Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají.

3:26  Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení.

3:27  Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí.

3:28  Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem.

3:29  Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje!

3:30  Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije, potupou ať je nasycen.

3:31  Hospodin přece navěky nezavrhuje!

3:32  I když zarmoutil, znovu se slituje ve veliké lásce své.

3:33  Netrápí přece zlomyslně, nechce lidem dávat zármutek.

3:34  Když jsou všichni zajatci v zemi pod nohama drceni,

3:35  když se překrucuje právo lidí přímo před Nejvyšším,

3:36  když se křivdí lidem v soudní při – copak to Hospodin nevidí?

3:37  Kdo „promluví, a stane se“? Kdo než Hospodin to přikáže?

3:38  Což nepochází pohroma i dobro přímo z úst Nejvyššího?

3:39  Proč by si tedy člověk stěžoval, když je za svůj hřích potrestán?

3:40  Zpytujme své cesty, zkoumejme je, k Hospodinu se navraťme!

3:41  Nejen své dlaně, ale i srdce k Bohu na nebesích zvedněme.

3:42  My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se – a ty jsi přestal promíjet.

3:43  Zahalen hněvem jsi nás hnal, pobíjel jsi bez milosti.

3:44  Zahalil ses v oblaka, nepřístupný pro modlitby.

3:45  Odporným smetím učinil jsi nás mezi národy.

3:46  Otvírají si na nás ústa všichni, kdo jsou proti nám.

3:47  Zbývá nám jen strach a prach, zkáza, zmar!

3:48  Z očí mi slzy proudí potokem – můj lid je rozdrcen!

3:49  Mé oči pláčou bez ustání, ten proud nemůže přestat,

3:50  dříve než Hospodin shlédne shůry, než se podívá na nás.

3:51  Ach, jak jsem ztrápený, když vidím dcery svého města!

3:52  Nepřátelé mě jak ptáčka lovili, lovili mě bez příčiny.

3:53  V jámě chtěli můj život ukončit, zaházeli mě kamením.

3:54  Nad hlavou se mi vody zavřely, řekl jsem si: Jsem ztracený!

3:55  V té nejhlubší jámě, Hospodine, jsem ale vzýval jméno tvé.

3:56  Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se, když k tobě volám po úlevě!“

3:57  Když jsem tě volal, přiblížil ses a říkal jsi mi: „Neboj se!“

3:58  Když mi šlo o život, vedl jsi mou při, tys mě, Hospodine, vykoupil!

3:59  Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi, pomoz mi k spravedlnosti!

3:60  Viděl jsi, jak se mi pořád mstí, jak na mě chystají samé úklady.

3:61  Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky, všechny úklady, jež na mě chystají,

3:62  řeči těch, kdo na mě útočí, a co si celý den o mně šeptají.

3:63  Pohleď – ať si sedají nebo vstávají, prozpěvují si o mně posměšky!

3:64  Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží – za to, jak se sami chovali!

3:65  Zatvrzelé srdce ponech jim, ať je stihne tvoje prokletí!

3:66  Pronásleduj je svým hněvem, vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!