DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Joel

Chapter 1

1:1  The word of the Lord, that came to Joel, the son of Phatuel.

1:1  The word of the Lord that came to Joel the son of Pethuel.

1:1  Slovo Hospodinovo, které se dostalo k Jóelovi, synu Petúelovu.

1:1  Slovo Hospodinovo, které dostal Joel, syn Petuelův.

1:1  Hospodinovo slovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu:

1:1  Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:

1:1  Verbum Domini, quod factum est ad Joël, filium Phatuel.

1:2  Hear this, ye old men, and give ear, all ye inhabitants of the land: did this ever happen in your days, or in the days of your fathers?

1:2  Hear this, ye old men, and give ear, all ye inhabitants of the land. Hath this been in your days, or even in the days of your fathers?

1:2  Slyšte to, starší, pozorně naslouchejte, všichni obyvatelé země: Stalo se něco takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?

1:2  Stařešinové, teď toto poslyšte, všichni obyvatelé země, ucho nakloňte! Stalo se co takového za vašich dnů anebo za dnů vašich otců?

1:2  Slyšte to, starší, poslouchejte, všichni obyvatelé země! Stalo se něco takového ve vašich dnech nebo ve dnech vašich otců?

1:2  Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?

1:2  Audite hoc, senes, et auribus percipite, omnes habitatores terræ : si factum est istud in diebus vestris, aut in diebus patrum vestrorum ?

1:3  Tell ye of this to your children, and let your children tell their children, and their children to another generation.

1:3  Tell ye your children of it, and let your children tell their children, and their children another generation.

1:3  Vypravujte o tom svým synům a vaši synové svým synům a jejich synové dalšímu pokolení:

1:3  Svým dětem o tom povězte, vaše děti zas svým dětem a jejich děti potom těm, kdo vystřídají je:

1:3  Vypravujte o tom svým synům, vaši synové svým synům a jejich synové další generaci.

1:3  Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.

1:3  Super hoc filiis vestris narrate, et filii vestri filiis suis, et filii eorum generationi alteræ.

1:4  That which the palmerworm hath left, the locust hath eaten: and that which the locust hath left, the bruchus hath eaten: and that which the bruchus hath left, the mildew hath destroyed.

1:4  That which the palmerworm hath left hath the locust eaten; and that which the locust hath left hath the cankerworm eaten; and that which the cankerworm hath left hath the caterpiller eaten.

1:4  Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, sežrali brouci, co zbylo po broucích, sežrala jiná havěť.

1:4  Co zbylo po housenkách, sežraly kobylky, co zbylo po kobylkách, larvy sežraly, a co zbylo po larvách, sežraly ponravy.

1:4  Zbytek po kobylkách gázám sežraly kobylky arbe, zbytek po kobylkách arbe sežraly kobylky jelek, zbytek po kobylkách jelek sežraly kobylky chasíl.

1:4  Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.

1:4  Residuum erucæ comedit locusta, et residuum locustæ comedit bruchus, et residuum bruchi comedit rubigo.

1:5  Awake, ye that are drunk, and weep, and mourn all ye that take delight in drinking sweet wine: for it is cut off from your mouth.

1:5  Awake, ye drunkards, and weep; and howl, all ye drinkers of wine, because of the new wine; for it is cut off from your mouth.

1:5  Vystřízlivějte, opilci, a plačte! Kvílejte, všichni pijani vína, že je vám mladé víno odtrženo od úst.

1:5  Proberte se, opilci, plakejte, kvílejte všichni, kdo víno pijete! O sladký mok jste přišli teď, od vašich úst byl odtržen.

1:5  Probuďte se, opilci, a plačte! Všichni pijani vína, naříkejte nad sladkým vínem, neboť bylo odňato od vašich úst.

1:5  Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.

1:5  Expergiscimini, ebrii, et flete et ululate, omnes qui bibitis vinum in dulcedine, quoniam periit ab ore vestro.

1:6  For a nation come up upon my land, strong, and without number: his teeth are like the teeth of a lion: and his cheek teeth as of a lion's whelp.

1:6  For a nation is come up upon my land, strong, and without number, whose teeth are the teeth of a lion, and he hath the cheek teeth of a great lion.

1:6  Vždyť na mou zemi vytáhl pronárod mocný a nesčíslný; má zuby lví, tesáky jako lvice.

1:6  Do mé země totiž vpadl lid mocný a nesčetný, se zuby, jako mají šelmy, se lvími tesáky.

1:6  Protože do mé země vstoupil národ, mocný a bez počtu; jeho zuby jsou jako zuby lva, má tesáky lvice.

1:6  Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.

1:6  Gens enim ascendit super terram meam, fortis et innumerabilis : dentes ejus ut dentes leonis, et molares ejus ut catuli leonis.

1:7  He hath laid my vineyard waste, and hath pilled off the bark of my fig tree: he hath stripped it bare, and cast it away; the branches thereof are made white.

1:7  He hath laid my vine waste, and barked my fig tree: he hath made it clean bare, and cast it away; the branches thereof are made white.

1:7  Zpustošil mou vinnou révu, polámal můj fíkovník, kůru z něho sloupal a pohodil, způsobil, že vinné výhonky zežloutly.

1:7  Mou vinnou révu zpustošil a oklestil mé fíkoví; zbavil je kůry, kterou odhodil, zbyly jen bílé větévky.

1:7  Proměnil moji révu v děsivou věc, moje fíkovníky v třísky; zcela je obnažil a odvrhl, její ratolesti zbělely.

1:7  Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.

1:7  Posuit vineam meam in desertum, et ficum meam decorticavit ; nudans spoliavit eam, et projecit : albi facti sunt rami ejus.

1:8  Lament like a virgin girded with sackcloth for the husband of her youth.

1:8  Lament like a virgin girded with sackcloth for the husband of her youth.

1:8  Kvílej, jako panna oděná žíněnou suknicí kvílí pro ženicha svého mládí.

1:8  Kvílej jako panna pytlem oděná, když oplakává svého ženicha!

1:8  Naříkej jako panna přepásaná pytlovinou nad snoubencem svého mládí.

1:8  Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.

1:8  Plange quasi virgo accincta sacco super virum pubertatis suæ.

1:9  Sacrifice and libation is cut off from the house of the Lord: the priests, the Lord's ministers, have mourned:

1:9  The meat offering and the drink offering is cut off from the house of the Lord; the priests, the Lord’s ministers, mourn.

1:9  Obětní dary a úlitby jsou odtrženy od Hospodinova domu; truchlí kněží, sluhové Hospodinovi.

1:9  Z Hospodinova domu zmizela moučná oběť i úlitba. Kněží Hospodinu sloužící se dali do truchlení.

1:9  Přídavná i litá oběť byla odstraněna z Hospodinova domu; kněží, Hospodinovi služebníci, truchlí.

1:9  Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.

1:9  Periit sacrificium et libatio de domo Domini ; luxerunt sacerdotes, ministri Domini.

1:10  The country is destroyed, the ground hath mourned: for the corn is wasted, the wine is confounded, the oil hath languished.

1:10  The field is wasted, the land mourneth; for the corn is wasted: the new wine is dried up, the oil languisheth.

1:10  Pole je popleněno, truchlí role; je popleněno obilí, vyschl mošt, došel čerstvý olej.

1:10  Zpustlo pole, vyschla země, zničeno obilí, víno pryč, olej dochází.

1:10  Pole je zničeno, země truchlí, neboť obilí je zničeno. Nové víno vyschlo, olej chybí.

1:10  Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.

1:10  Depopulata est regio, luxit humus, quoniam devastatum est triticum, confusum est vinum, elanguit oleum.

1:11  The husbandmen are ashamed, the vinedressers have howled for the wheat, and for the barley, because the harvest of the field is perished.

1:11  Be ye ashamed, O ye husbandmen; howl, O ye vinedressers, for the wheat and for the barley; because the harvest of the field is perished.

1:11  Oráči se hanbí, vinaři kvílejí pro pšenici a ječmen; sklizeň na poli přišla nazmar.

1:11  Zoufejte, rolníci, kvílejte, vinaři, kvůli pšenici a ječmeni – zničena byla sklizeň na poli!

1:11  Styďte se, zemědělci, vinaři, naříkejte nad pšenicí a ječmenem, neboť žeň pole přišla vniveč.

1:11  Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.

1:11  Confusi sunt agricolæ, ululaverunt vinitores super frumento et hordeo, quia periit messis agri.

1:12  The vineyard is confounded, and the fig tree hath languished: the pomegranate tree, and the palm tree, and the apple tree, and all the trees of the field are withered: because joy is withdrawn from the children of men.

1:12  The vine is dried up, and the fig tree languisheth; the pomegranate tree, the palm tree also, and the apple tree, even all the trees of the field, are withered: because joy is withered away from the sons of men.

1:12  Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí.

1:12  Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví, granátovníky i palmy s jabloněmi, všechny stromy v sadu uvadly – uvadlo samo lidské veselí.

1:12  Réva uschla, fíkovník zvadl, granátovník i palma a jabloň, všechny polní stromy uschly, uschl jásot lidských synů.

1:12  Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.

1:12  Vinea confusa est, et ficus elanguit ; malogranatum, et palma, et malum, et omnia ligna agri aruerunt, quia confusum est gaudium a filiis hominum.

1:13  Gird yourselves, and lament, O ye priests, howl, ye ministers of the altars: go in, lie in sackcloth, ye ministers of my God: because sacrifice and libation is cut off from the house of your God.

1:13  Gird yourselves, and lament, ye priests: howl, ye ministers of the altar: come, lie all night in sackcloth, ye ministers of my God: for the meat offering and the drink offering is withholden from the house of your God.

1:13  Kněží, opásejte se k naříkání, kvílejte, sluhové oltáře, vejděte, nocujte v žíněných suknicích, sluhové mého Boha, neboť dům vašeho Boha je zbaven obětních darů a úliteb.

1:13  Oblečte se pytlem, kněží, truchlete! Sluhové oltáře, kvílejte! Pojďte, nocujte v pytlovině, kdo mému Bohu sloužíte! Domu vašeho Boha je upřena moučná oběť i úlitba.

1:13  Přepásejte se a bědujte, kněží! Naříkejte, služebníci oltáře! Vejděte, nocujte v žíněných rouchách, služebníci mého Boha, protože z domu vašeho Boha byla vzata oběť přídavná i litá.

1:13  Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.

1:13  Accingite vos, et plangite, sacerdotes : ululate, ministri altaris ; ingredimini, cubate in sacco, ministri Dei mei, quoniam interiit de domo Dei vestri sacrificium et libatio.

1:14  Sanctify ye a fast, call an assembly, gather together the ancients, all the inhabitants of the land into the house of your God: and cry ye to the Lord:

1:14  Sanctify ye a fast, call a solemn assembly, gather the elders and all the inhabitants of the land into the house of the Lord your God, and cry unto the Lord,

1:14  Uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění, shromážděte starší, všechny obyvatele země, do domu Hospodina, svého Boha, a úpěte k Hospodinu.

1:14  Vyhlaste půst, svolejte shromáždění, shromážděte stařešiny i všechny obyvatele země do domu Hospodina, svého Boha, a pojďte volat k Hospodinu!

1:14  Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.

1:14  Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:

1:14  Sanctificate jejunium, vocate cœtum, congregate senes, omnes habitatores terræ in domum Dei vestri, et clamate ad Dominum :

1:15  Ah, ah, ah, for the day: because the day of the Lord is at hand, and it shall come like destruction from the mighty.

1:15  Alas for the day! for the day of the Lord is at hand, and as a destruction from the Almighty shall it come.

1:15  Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba od Všemohoucího.

1:15  Ach, ten den! Hospodinův den blízko je, zhouba od Všemohoucího blíží se!

1:15  ⌈Běda tomu dni!⌉ Neboť ⌈Hospodinův den⌉ je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího.

1:15  Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.

1:15  A, a, a, diei ! quia prope est dies Domini, et quasi vastitas a potente veniet.

1:16  Is not your food cut off before your eyes, joy and gladness from the house of our God?

1:16  Is not the meat cut off before our eyes, yea, joy and gladness from the house of our God?

1:16  Což nám není přímo před očima odtržen pokrm, od domu našeho Boha radost a jásot?

1:16  Přímo před našima očima se pokrm vytratil; z domu našeho Boha zmizel jásot a veselí.

1:16  Což nebylo odňato před našima očima jídlo, ⌈radost a jásání⌉ z domu našeho Boha?

1:16  Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.

1:16  Numquid non coram oculis vestris alimenta perierunt de domo Dei nostri, lætitia et exsultatio ?

1:17  The beasts have rotted in their dung, the barns are destroyed, the storehouses are broken down: because the corn is confounded.

1:17  The seed is rotten under their clods, the garners are laid desolate, the barns are broken down; for the corn is withered.

1:17  Zrno zaschlo pod hroudami, sklady jsou zpustošené, sýpky rozbořené, obilí uschlo.

1:17  Zrní se scvrklo pod hroudami, zpustly stodoly, sýpky jsou zbořeny, neboť zvadlo obilí.

1:17  ⌈Zrna pod svými hroudami zaschla,⌉ sklady zpustošené, sýpky zbořené, protože obilí uschlo.

1:17  Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.

1:17  Computruerunt jumenta in stercore suo, demolita sunt horrea, dissipatæ sunt apothecæ, quoniam confusum est triticum.

1:18  Why did the beasts groan, why did the herds of cattle low? because there is no pasture for them: yea, and the flocks of sheep are perished.

1:18  How do the beasts groan! the herds of cattle are perplexed, because they have no pasture; yea, the flocks of sheep are made desolate.

1:18  Jak těžce oddychuje dobytek! Stáda skotu se plaší, nemají pastvu; stáda bravu se plouží.

1:18  I dobytek už naříká! Stáda krav bloudí sem a tam, neboť se nemají kde pást; i stáda ovcí jsou hlady zmožená.

1:18  Jak vzdychá dobytek! Stáda skotu se zmateně potulují, protože pro ně není pastva. I stáda ovcí trpí.

1:18  Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.

1:18  Quid ingemuit animal, mugierunt greges armenti ? quia non est pascua eis ; sed et greges pecorum disperierunt.

1:19  To thee, O Lord, will I cry: because fire hath devoured the beautiful places of the wilderness: and the flame hath burnt all the trees of the country.

1:19  O Lord, to thee will I cry: for the fire hath devoured the pastures of the wilderness, and the flame hath burned all the trees of the field.

1:19  K tobě, Hospodine, volám. Stepní pastviny pozřel oheň, všechno polní stromoví sežehl plamen.

1:19  Volám, Hospodine, k tobě! Širé pastviny spolkl oheň a lesy lehly popelem.

1:19  ⌈K tobě, Hospodine, volám,⌉ neboť stepní pastviny strávil oheň, všechny polní stromy spálil plamen.

1:19  K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.

1:19  Ad te, Domine, clamabo, quia ignis comedit speciosa deserti, et flamma succendit omnia ligna regionis.

1:20  Yea, and the beasts of the field have looked up to thee, as a garden bed that thirsteth after rain, for the springs of waters are dried up, and fire hath devoured the beautiful places of the wilderness.

1:20  The beasts of the field cry also unto thee: for the rivers of waters are dried up, and the fire hath devoured the pastures of the wilderness.

1:20  Dobytek na poli po tobě prahne, v potocích vyschla voda, stepní pastviny pozřel oheň.

1:20  Sténá k tobě i divá zvěř, protože vyschla voda v potoce; širé pastviny spolkl oheň!

1:20  I polní zvěř dychtí po tobě, neboť vodní toky vyschly, stepní pastviny strávil oheň.

1:20  Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.

1:20  Sed et bestiæ agri, quasi area sitiens imbrem, suspexerunt ad te, quoniam exsiccati sunt fontes aquarum, et ignis devoravit speciosa deserti.

Chapter 2

2:1  Blow ye the trumpet in Sion, sound an alarm in my holy mountain, let all the inhabitants of the land tremble: because the day of the Lord cometh, because it is nigh at hand.

2:1  Blow ye the trumpet in Zion, and sound an alarm in my holy mountain: let all the inhabitants of the land tremble: for the day of the Lord cometh, for it is nigh at hand;

2:1  Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko

2:1  Ať na Sionu troubí polnice, na mé svaté hoře poplach vyhlaste! Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den! Ano, blíží se

2:1  Trubte na beraní roh na Sijónu, křičte na mé svaté hoře! Ať se chvějí všichni obyvatelé země, neboť přichází Hospodinův den, ano, je blízko.

2:1  Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2:1  Canite tuba in Sion, ululate in monte sancto meo, conturbentur omnes habitatores terræ : quia venit dies Domini, quia prope est.

2:2  A day of darkness, and of gloominess, a day of clouds and whirlwinds: a numerous and strong people as the morning spread upon the mountains: the like to it hath not been from the beginning, nor shall be after it, even to the years of generation and generation.

2:2  A day of darkness and of gloominess, a day of clouds and of thick darkness, as the morning spread upon the mountains: a great people and a strong; there hath not been ever the like, neither shall be any more after it, even to the years of many generations.

2:2  den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit na horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.

2:2  temný a chmurný den, den zahalený soumrakem! Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda, jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná:

2:2  Den temnoty a soumraku, den mračna a husté temnoty, jako rozbřesk se rozprostírá na horách; početný a mocný národ, jakého nebylo od věků ani po něm nebude po mnoho let, z generace na generaci.

2:2  Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

2:2  Dies tenebrarum et caliginis, dies nubis et turbinis ; quasi mane expansum super montes populus multus et fortis : similis ei non fuit a principio, et post eum non erit usque in annos generationis et generationis.

2:3  Before the face thereof a devouring fire, and behind it a burning flame: the land is like a garden of pleasure before it, and behind it a desolate wilderness, neither is there any one that can escape it.

2:3  A fire devoureth before them; and behind them a flame burneth: the land is as the garden of Eden before them, and behind them a desolate wilderness; yea, and nothing shall escape them.

2:3  Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.

2:3  Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá. Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina – uniknout není kam!

2:3  Před ním stravuje oheň, za ním spaluje plamen. Před ním je země jako zahrada Eden, za ním zcela opuštěná pustina. A není před ním úniku.

2:3  Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním.

2:3  Ante faciem ejus ignis vorans, et post eum exurens flamma. Quasi hortus voluptatis terra coram eo, et post eum solitudo deserti, neque est qui effugiat eum.

2:4  The appearance of them is as the appearance of horses, and they shall run like horsemen.

2:4  The appearance of them is as the appearance of horses; and as horsemen, so shall they run.

2:4  Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.

2:4  Napohled se podobají koním, řítí se vpřed jak oři váleční.

2:4  Jeho vzhled je jako vzhled koní, běží jako jezdečtí koně.

2:4  Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

2:4  Quasi aspectus equorum, aspectus eorum ; et quasi equites, sic current.

2:5  They shall leap like the noise of chariots upon the tops of mountains, like the noise of a flame of fire devouring the stubble, as a strong people prepared to battle.

2:5  Like the noise of chariots on the tops of mountains shall they leap, like the noise of a flame of fire that devoureth the stubble, as a strong people set in battle array.

2:5  Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji.

2:5  Rachotí jako jízda s vozy, skáčou přes horské vrcholy. Hučí, jako když slámu hltají plameny, jako mocné vojsko seřazené do bitvy.

2:5  Když poskakují po vrcholcích hor, je to jako zvuk válečných vozů, jako zvuk plamene ohně, který požírá strniště, jako mocný lid připravený k boji.

2:5  Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

2:5  Sicut sonitus quadrigarum super capita montium exilient, sicut sonitus flammæ ignis devorantis stipulam, velut populus fortis præparatus ad prælium.

2:6  At their presence the people shall be in grievous pains: all faces shall be made like a kettle.

2:6  Before their face the people shall be much pained: all faces shall gather blackness.

2:6  Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.

2:6  Před nimi se chvějí národy, ve tváři blednou zděšením.

2:6  Před ním se budou národy svíjet bolestí, všechny tváře budou blednout.

2:6  Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

2:6  A facie ejus cruciabuntur populi ; omnes vultus redigentur in ollam.

2:7  They shall run like valiant men: like men of war they shall scale the wall: the men shall march every one on his way, and they shall not turn aside from their ranks.

2:7  They shall run like mighty men; they shall climb the wall like men of war; and they shall march every one on his ways, and they shall not break their ranks:

2:7  Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.

2:7  Řítí se vpřed jako vojáci, jako hrdinové útočí na hradby; směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí.

2:7  Poběží jako hrdinové, jako bojovníci vystoupí na hradby. Každý půjde svou cestou a neodchýlí se od své stezky.

2:7  Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

2:7  Sicut fortes current ; quasi viri bellatores ascendent murum : viri in viis suis gradientur, et non declinabunt a semitis suis.

2:8  No one shall press upon his brother: they shall walk every one in his path: yea, and they shall fall through the windows, and shall take no harm.

2:8  Neither shall one thrust another; they shall walk every one in his path: and when they fall upon the sword, they shall not be wounded.

2:8  Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou,

2:8  Jeden do druhého nevráží, každý sleduje svůj cíl, a i když na obranu narazí, neřídne jejich šik.

2:8  Nebudou vrážet jeden do druhého, každý půjde svou silnicí. Ačkoliv padnou na oštěpy, nezastaví se.

2:8  Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

2:8  Unusquisque fratrem suum non coarctabit, singuli in calle suo ambulabunt ; sed et per fenestras cadent, et non demolientur.

2:9  They shall enter into the city: they shall run upon the wall, they shall climb up the houses, they shall come in at the windows, as a thief.

2:9  They shall run to and fro in the city; they shall run upon the wall, they shall climb up upon the houses; they shall enter in at the windows like a thief.

2:9  vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.

2:9  Na město se vrhají, řítí se na hradby, šplhají na domy, vnikají okny jako zloději.

2:9  Vtrhnou do města, poběží po hradbách, vstoupí do domů, proniknou okny jako zloděj.

2:9  Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

2:9  Urbem ingredientur, in muro current, domos conscendent, per fenestras intrabunt quasi fur.

2:10  At their presence the earth hath trembled, the heavens are moved: the sun and moon are darkened, and the stars have withdrawn their shining.

2:10  The earth shall quake before them; the heavens shall tremble: the sun and the moon shall be dark, and the stars shall withdraw their shining:

2:10  Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.

2:10  Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět; slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.

2:10  Před ním se chvěje země, třesou se nebesa, slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář.

2:10  Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

2:10  A facie ejus contremuit terra, moti sunt cæli, sol et luna obtenebrati sunt, et stellæ retraxerunt splendorem suum.

2:11  And the Lord hath uttered his voice before the face of his army: for his armies are exceedingly great, for they are strong, and execute his word: for the day of the Lord is great and very terrible: and who can stand it?

2:11  And the Lord shall utter his voice before his army: for his camp is very great: for he is strong that executeth his word: for the day of the Lord is great and very terrible; and who can abide it?

2:11  Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?

2:11  Hospodin sám pak burácí v čele své armády; jeho tábor je obrovský, řipraven plnit jeho rozkazy. Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést?

2:11  Hospodin pozvedl hlas před svým vojskem, neboť jeho tábor je velmi velký, neboť mocný je ten, kdo činí jeho slovo. Ano, Hospodinův den je velký, velice hrozný. Kdo ho vydrží?

2:11  Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

2:11  Et Dominus dedit vocem suam ante faciem exercitus sui, quia multa sunt nimis castra ejus, quia fortia et facientia verbum ejus : magnus enim dies Domini, et terribilis valde, et quis sustinebit eum ?

2:12  Now, therefore, saith the Lord. Be converted to me with all your heart, in fasting, and in weeping, and mourning.

2:12  Therefore also now, saith the Lord, turn ye even to me with all your heart, and with fasting, and with weeping, and with mourning:

2:12  Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.

2:12  A proto ještě teď, praví Hospodin, vraťte se ke mně celým srdcem svým, s postem, pláčem a truchlením!

2:12  Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.

2:12  A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

2:12  Nunc ergo, dicit Dominus, convertimini ad me in toto corde vestro, in jejunio, et in fletu, et in planctu.

2:13  And rend your hearts, and not your garments and turn to the Lord your God: for he is gracious and merciful, patient and rich in mercy, and ready to repent of the evil.

2:13  And rend your heart, and not your garments, and turn unto the Lord your God: for he is gracious and merciful, slow to anger, and of great kindness, and repenteth him of the evil.

2:13  Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.

2:13  Roztrhněte svá srdce, a ne pláště své, k Hospodinu, svému Bohu, vraťte se; je přece milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.

2:13  Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.

2:13  A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

2:13  Et scindite corda vestra, et non vestimenta vestra ; et convertimini ad Dominum Deum vestrum, quia benignus et misericors est, patiens et multæ misericordiæ, et præstabilis super malitia.

2:14  Who knoweth but he will return, and forgive, and leave a blessing behind him, sacrifice and libation to the Lord your God?

2:14  Who knoweth if he will return and repent, and leave a blessing behind him; even a meat offering and a drink offering unto the Lord your God?

2:14  Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.

2:14  Kdo ví? Třeba se rozmyslí, pohnut lítostí, a požehnání nám zanechá, aby zas byly moučné oběti a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.

2:14  Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. ⌈Přídavná a litá oběť patří Hospodinu,⌉ vašemu Bohu.

2:14  Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

2:14  Quis scit si convertatur, et ignoscat, et relinquat post se benedictionem, sacrificium et libamen Domino Deo vestro ?

2:15  Blow the trumpet in Sion, sanctify a fast, call a solemn assembly,

2:15  Blow the trumpet in Zion, sanctify a fast, call a solemn assembly:

2:15  Trubte na polnici na Sijónu, uložte půst, svolejte slavnostní shromáždění!

2:15  Ať na Sionu troubí polnice, vyhlaste půst, všechny svolejte!

2:15  Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění.

2:15  Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

2:15  Canite tuba in Sion, sanctificate jejunium, vocate cœtum :

2:16  Gather together the people, sanctify the church, assemble the ancients, gather together the little ones, and them that suck at the breasts: let the bridegroom go forth from his bed, and the bride out of her bridal chamber.

2:16  Gather the people, sanctify the congregation, assemble the elders, gather the children, and those that suck the breasts: let the bridegroom go forth of his chamber, and the bride out of her closet.

2:16  Shromážděte lid, posvěťte sbor, sezvěte starce, shromážděte pacholátka i kojence od prsů, ať vyjde ženich ze svého pokojíku a nevěsta ze své komůrky.

2:16  Shromážděte lid, posvěťte shromáždění, sezvěte starce, shromážděte děti i malé kojence. Ženich ať vyjde z ložnice a nevěsta ze svého pokoje.

2:16  Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky.

2:16  Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

2:16  congregate populum, sanctificate ecclesiam, coadunate senes, congregate parvulos, et sugentes ubera ; egrediatur sponsus de cubili suo, et sponsa de thalamo suo.

2:17  Between the porch and the altar the priests, the Lord's ministers, shall weep, and shall say: Spare, O Lord, spare thy people: and give not thy inheritance to reproach, that the heathens should rule over them. Why should they say among the nations: Where is their God?

2:17  Let the priests, the ministers of the Lord, weep between the porch and the altar, and let them say, Spare thy people, O Lord, and give not thine heritage to reproach, that the heathen should rule over them: wherefore should they say among the people, Where is their God?

2:17  Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě, ať nad nimi nevládnou pronárody. Proč se má mezi národy říkat: ‚Kde je jejich Bůh?‘“

2:17  Kněží, kteří Hospodinu sloužíte, plačte mezi síní a oltářem! Proste: „Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej posměchu své dědictví, ať nejsou pořekadlem pro pohany! Proč se má říkat mezi národy: ‚Jejich Bůh? Co je s ním?‘“

2:17  ⌈Mezi předsíní a oltářem⌉ ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, ⌈pohleď s lítostí na⌉ svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh?

2:17  Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

2:17  Inter vestibulum et altare plorabunt sacerdotes, ministri Domini, et dicent : Parce, Domine, parce populo tuo ; et ne des hæreditatem tuam in opprobrium, ut dominentur eis nationes. Quare dicunt in populis : Ubi est Deus eorum ?

2:18  The Lord hath been zealous for his land, and hath spared his people.

2:18  Then will the Lord be jealous for his land, and pity his people.

2:18  Horlivě se ujme Hospodin své země a se svým lidem bude mít soucit.

2:18  Hospodin se pak rozhorlí pro svou zem a nad svým lidem se slituje.

2:18  Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem.

2:18  I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

2:18  Zelatus est Dominus terram suam, et pepercit populo suo.

2:19  And the Lord answered, and said to his people: Behold I will send you corn, and wine, and oil, and you shall be filled with them: and I will no more make you a reproach among the nations.

2:19  Yea, the Lord will answer and say unto his people, Behold, I will send you corn, and wine, and oil, and ye shall be satisfied therewith: and I will no more make you a reproach among the heathen:

2:19  Hospodin se ozve a řekne svému lidu: Hle, posílám vám obilí, mošt i čerstvý olej, abyste se nasytili, a už vás nevydám potupě mezi pronárody.

2:19  Hospodin svému lidu odpoví: „Hle, posílám vám obilí, víno a olej do sytosti! Nevydám vás už nikdy víc posměchu mezi pohany.

2:19  Odpověděl Hospodin a řekl svému lidu: Hle, posílám vám obilí, nové víno a olej a nasytíte se tím. Nevydám vás už v potupu mezi pohanskými národy.

2:19  A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

2:19  Et respondit Dominus, et dixit populo suo : Ecce ego mittam vobis frumentum, et vinum, et oleum, et replebimini eis ; et non dabo vos ultra opprobrium in gentibus.

2:20  And I will remove far off from you the northern enemy: and I will drive him into a land unpassable, and desert, with his face towards the east sea, and his hinder part towards the utmost sea: and his stench shall ascend, and his rottenness shall go up, because he hath done proudly.

2:20  But I will remove far off from you the northern army, and will drive him into a land barren and desolate, with his face toward the east sea, and his hinder part toward the utmost sea, and his stink shall come up, and his ill savour shall come up, because he hath done great things.

2:20  Vzdálím od vás Seveřana, zaženu ho do vyprahlé, zpustošené země, jeho předvoj do moře východního, jeho zadní voj do moře západního. A bude z něho vystupovat zápach, hnilobný puch, neboť chtěl vykonat veliké věci.

2:20  Severní vojsko od vás vyženu daleko na vyprahlou pustinu – jeho přední voj do Moře mrtvého, zadní pak do Středozemního; a vzejde z něho smrad a puch.“ Ano, on vykonal věci veliké,

2:20  Vzdálím od vás seveřana a zaženu ho do bezvodé a zcela opuštěné země; jeho přední voj do moře východního a jeho zadní voj do moře západního. Vystoupí jeho smrad, vystoupí jeho zápach, neboť se vyvyšoval tím, co prováděl.

2:20  Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

2:20  Et eum qui ab aquilone est procul faciam a vobis, et expellam eum in terram inviam et desertam : faciem ejus contra mare orientale, et extremum ejus ad mare novissimum : et ascendet fœtor ejus, et ascendet putredo ejus, quia superbe egit.

2:21  Fear not, O land, be glad, and rejoice: for the Lord hath done great things.

2:21  Fear not, O land; be glad and rejoice: for the Lord will do great things.

2:21  Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin.

2:21  neboj se, země, jásej a raduj se! Hospodin vykonal věci veliké,

2:21  Neboj se, země, jásej a raduj se, neboť Hospodin vykonal velké věci.

2:21  Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

2:21  Noli timere, terra : exsulta, et lætare, quoniam magnificavit Dominus ut faceret.

2:22  Fear not, ye beasts of the fields: for the beautiful places of the wilderness are sprung, for the tree hath brought forth its fruit, the fig tree, and the vine have yielded their strength.

2:22  Be not afraid, ye beasts of the field: for the pastures of the wilderness do spring, for the tree beareth her fruit, the fig tree and the vine do yield their strength.

2:22  Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.

2:22  ať už se nebojí polní zvěř! Širé pastviny zas budou zelené, stromy ponesou své ovoce a fíkovník s révou vydají užitek.

2:22  Nebojte se, polní zvířata, neboť stepní pastviny se zazelenaly, protože stromy přinesly ovoce, fíkovník a réva vydaly svůj výnos.

2:22  Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

2:22  Nolite timere, animalia regionis, quia germinaverunt speciosa deserti ; quia lignum attulit fructum suum, ficus et vinea dederunt virtutem suam.

2:23  And you, O children of Sion, rejoice, and be joyful in the Lord your God: because he hath given you a teacher of justice, and he will make the early and the latter rain to come down to you as in the beginning.

2:23  Be glad then, ye children of Zion, and rejoice in the Lord your God: for he hath given you the former rain moderately, and he will cause to come down for you the rain, the former rain, and the latter rain in the first month.

2:23  Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních.

2:23  Synové Sionu, jásejte, v Hospodinu, svém Bohu, se radujte, neboť vám dá déšť, jak se patří, vylije na vás liják vydatný, podzimní i jarní, jako dřív.

2:23  Synové Sijónu, jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, protože vám dal učitele spravedlnosti, seslal vám déšť, podzimní i jarní déšť jako na počátku.

2:23  I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

2:23  Et, filii Sion, exsultate, et lætamini in Domino Deo vestro, quia dedit vobis doctorem justitiæ, et descendere faciet ad vos imbrem matutinum et serotinum, sicut in principio.

2:24  And the floors shall be filled with wheat, and the presses shall overflow with wine, and oil.

2:24  And the floors shall be full of wheat, and the fats shall overflow with wine and oil.

2:24  Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem.

2:24  Tvá humna budou plná obilí, tvé lisy budou tonout ve vínu a oleji.

2:24  Humna budou plná zrna a sudy budou oplývat novým vínem a olejem.

2:24  I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

2:24  Et implebuntur areæ frumento, et redundabunt torcularia vino et oleo.

2:25  And I will restore to you the years which the locust, and the bruchus, and the mildew, and the palmerworm hath eaten; my great host which I sent upon you.

2:25  And I will restore to you the years that the locust hath eaten, the cankerworm, and the caterpiller, and the palmerworm, my great army which I sent among you.

2:25  Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal.

2:25  Nahradím vám roky, jež sežraly kobylky, larvy, ponravy i housenky – mé veliké vojsko, které jsem na vás vypravil.

2:25  Nahradím vám roky, které sežraly kobylky arbe, kobylky jelek, kobylky chasíl a kobylky gázám, mé velké vojsko, které jsem poslal proti vám.

2:25  A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

2:25  Et reddam vobis annos, quos comedit locusta, bruchus, et rubigo, et eruca : fortitudo mea magna quam misi in vos.

2:26  And you shall eat in plenty, and shall be filled and you shall praise the name of the Lord your God; who hath done wonders with you, and my people shall not be confounded for ever.

2:26  And ye shall eat in plenty, and be satisfied, and praise the name of the Lord your God, that hath dealt wondrously with you: and my people shall never be ashamed.

2:26  Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben.

2:26  Budete jíst a jíst až do sytosti a jméno Hospodina, svého Boha, velebit, toho, jenž pro vás koná zázraky: Můj lid už navěky nedojde potupy!

2:26  Dobře a dosyta se najíte a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi podivuhodně jednal. Můj lid nebude nikdy zahanben.

2:26  Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

2:26  Et comedetis vescentes, et saturabimini ; et laudabitis nomen Domini Dei vestri, qui fecit mirabilia vobiscum ; et non confundetur populus meus in sempiternum.

2:27  And you shall know that I am in the midst of Israel: and I am the Lord your God, and there is none besides: and my people shall not be confounded forever.

2:27  And ye shall know that I am in the midst of Israel, and that I am the Lord your God, and none else: and my people shall never be ashamed.

2:27  Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben.

2:27  A tehdy poznáte, že já jsem v Izraeli, že váš Bůh jsem já, Hospodin, a žádný jiný není. Můj lid už navěky nedojde potupy!

2:27  Poznáte, že jsem uprostřed Izraele a že ⌈já, Hospodin, jsem vaším Bohem,⌉ a nikdo jiný. Můj lid nebude nikdy zahanben.

2:27  A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

2:27  Et scietis quia in medio Israël ego sum, et ego Dominus Deus vester, et non est amplius ; et non confundetur populus meus in æternum.

2:28  And it shall come to pass after this, that I will pour out my spirit upon all flesh: and your sons and your daughters shall prophesy: your old men shall dream dreams, and your young men shall see visions.

2:28  And it shall come to pass afterward, that I will pour out my spirit upon all flesh; and your sons and your daughters shall prophesy, your old men shall dream dreams, your young men shall see visions:

2:28  I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

2:28  Et erit post hæc : effundam spiritum meum super omnem carnem, et prophetabunt filii vestri et filiæ vestræ : senes vestri somnia somniabunt, et juvenes vestri visiones videbunt.

2:29  Moreover, upon my servants and handmaids in those days I will pour forth my spirit.

2:29  And also upon the servants and upon the handmaids in those days will I pour out my spirit.

2:29  Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

2:29  Sed et super servos meos et ancillas in diebus illis effundam spiritum meum.

2:30  And I will shew wonders in heaven; and in earth, blood, and fire, and vapour of smoke.

2:30  And I will shew wonders in the heavens and in the earth, blood, and fire, and pillars of smoke.

2:30  A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

2:30  Et dabo prodigia in cælo et in terra, sanguinem, et ignem, et vaporem fumi.

2:31  The sun shall be turned into darkness, and the moon into blood: before the great and dreadful day of the Lord doth come.

2:31  The sun shall be turned into darkness, and the moon into blood, before the great and the terrible day of the Lord come.

2:31  Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

2:31  Sol convertetur in tenebras, et luna in sanguinem, antequam veniat dies Domini magnus et horribilis.

2:32  And it shall come to pass, that every one that shall call upon the name of the Lord, shall be saved: for in Mount Sion, and in Jerusalem shall be salvation, as the Lord hath said, and in the residue whom the Lord shall call.

2:32  And it shall come to pass, that whosoever shall call on the name of the Lord shall be delivered: for in mount Zion and in Jerusalem shall be deliverance, as the Lord hath said, and in the remnant whom the Lord shall call.

2:32  A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

2:32  Et erit : omnis qui invocaverit nomen Domini, salvus erit : quia in monte Sion et in Jerusalem erit salvatio, sicut dixit Dominus, et in residuis quos Dominus vocaverit.

Chapter 3

3:1  For behold in those days, and in that time when I shall bring back the captivity of Juda, and Jerusalem:

3:1  For, behold, in those days, and in that time, when I shall bring again the captivity of Judah and Jerusalem,

3:1  I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.

3:1  Na všechny lidi pak vyliji svého Ducha a vaši synové i dcery budou prorokovat; vaši starci budou mívat sny a vaši mladíci vídat vidění.

3:1  Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění.

3:1  Nebo aj, v těch dnech a v ten čas, když zase přivedu zajatý lid Judský a Jeruzalémský,

3:1  Quia ecce in diebus illis, et in tempore illo, cum convertero captivitatem Juda et Jerusalem,

3:2  I will gather together all nations and will bring them down into the valley of Josaphat: and I will plead with them there for my people, and for my inheritance, Israel, whom they have scattered among the nations, and have parted my land.

3:2  I will also gather all nations, and will bring them down into the valley of Jehoshaphat, and will plead with them there for my people and for my heritage Israel, whom they have scattered among the nations, and parted my land.

3:2  Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.

3:2  Ano, i na otroky a otrokyně vyliji svého Ducha v oněch dnech.

3:2  Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha.

3:2  Shromáždím také všecky národy, a svedu je do údolí Jozafat, abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili.

3:2  congregabo omnes gentes, et deducam eas in vallem Josaphat ; et disceptabo cum eis ibi super populo meo, et hæreditate mea Israël, quos disperserunt in nationibus, et terram meam diviserunt.

3:3  And they have cast lots upon my people: and the boy they have put in the stews, and the girl they have sold for wine, that they might drink.

3:3  And they have cast lots for my people; and have given a boy for an harlot, and sold a girl for wine, that they might drink.

3:3  Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu.

3:3  Ukážu zázraky na nebi i na zemi, krev, oheň a stoupající dým.

3:3  Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře.

3:3  Také o lid můj metali los, a dávali mládence za nevěstku, mladice pak prodávali za víno, aby pili.

3:3  Et super populum meum miserunt sortem ; et posuerunt puerum in prostibulo, et puellam vendiderunt pro vino ut biberent.

3:4  But what have you to do with me, O Tyre, and Sidon, and all the coast of the Philistines? will you revenge yourselves on me? and if you revenge yourselves on me, I will very soon return you a recompense upon your own head.

3:4  Yea, and what have ye to do with me, O Tyre, and Zidon, and all the coasts of Palestine? will ye render me a recompence? and if ye recompense me, swiftly and speedily will I return your recompence upon your own head;

3:4  Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.

3:4  Slunce zakryje tma a měsíc krev, než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.

3:4  Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný.

3:4  Anobrž, co vy máte proti mně, ó Tyrští a Sidonští, i všecky končiny Filistinské? Zdaliž se mi odplacujete? Jestliže mi se odplacujete, snadněť a vnáhleť i já obrátím odplatu vaši na hlavu vaši,

3:4  Verum quid mihi et vobis, Tyrus et Sidon, et omnis terminus Palæstinorum ? numquid ultionem vos reddetis mihi ? et si ulciscimini vos contra me, cito velociter reddam vicissitudinem vobis super caput vestrum.

3:5  For you have taken away my silver, and my gold: and my desirable, and most beautiful things you have carried into your temples.

3:5  Because ye have taken my silver and my gold, and have carried into your temples my goodly pleasant things:

3:5  Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání. Na hoře Sijónu a v Jeruzalémě budou ti, kdo vyvázli, jak řekl Hospodin, spolu s těmi, kdo přežili, jež Hospodin povolá.

3:5  Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Na hoře Sion, v Jeruzalémě vyvázne, jak Hospodin slíbil, hrstka přeživších, které povolal Hospodin.

3:5  I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.

3:5  Kteříž stříbro mé i zlato mé béřete, a klénoty mé výborné vnášíte do chrámů svých,

3:5  Argentum enim meum et aurum tulistis, et desiderabilia mea et pulcherrima intulistis in delubra vestra.

3:6  And the children of Juda, and the children of Jerusalem, you have sold to the children of the Greeks, that you might remove them far off from their own country.

3:6  The children also of Judah and the children of Jerusalem have ye sold unto the Grecians, that ye might remove them far from their border.

3:6  A syny Judské i syny Jeruzalémské prodáváte synům Javanovým, aby je pryč zavodili od pomezí jejich.

3:6  Et filios Juda et filios Jerusalem vendidistis filiis Græcorum, ut longe faceretis eos de finibus suis.

3:7  Behold, I will raise them up out of the place wherein you have sold them: and I will return your recompense upon your own heads.

3:7  Behold, I will raise them out of the place whither ye have sold them, and will return your recompence upon your own head:

3:7  Aj, já vzbudím je z toho místa, kamž jste je prodali, a obrátím odplatu vaši na hlavu vaši.

3:7  Ecce ego suscitabo eos de loco in quo vendidistis eos, et convertam retributionem vestram in caput vestrum.

3:8  And I will sell your sons, and your daughters, by the hands of the children of Juda, and they shall sell them to the Sabeans, a nation far off, for the Lord hath spoken it.

3:8  And I will sell your sons and your daughters into the hand of the children of Judah, and they shall sell them to the Sabeans, to a people far off: for the Lord hath spoken it.

3:8  Prodám zajisté syny i dcery vaše v moc synů Judských, i prodadí je Sabejským, do národu dalekého; neboť jest Hospodin mluvil.

3:8  Et vendam filios vestros et filias vestras in manibus filiorum Juda, et venundabunt eos Sabæis, genti longinquæ, quia Dominus locutus est.

3:9  Proclaim ye this among the nations: Prepare war, raise up the strong: let them come, let all the men of war come up.

3:9  Proclaim ye this among the Gentiles; Prepare war, wake up the mighty men, let all the men of war draw near; let them come up:

3:9  Provolejte to mezi národy, vyhlaste boj, probuďte reků, nechť přitáhnou, a dadí se najíti všickni muži váleční.

3:9  Clamate hoc in gentibus, sanctificate bellum, suscitate robustos : accedant, ascendant omnes viri bellatores.

3:10  Cut your ploughshares into swords, and your spades into spears. Let the weak say: I am strong.

3:10  Beat your plowshares into swords, and your pruninghooks into spears: let the weak say, I am strong.

3:10  Skujte motyky své v meče, a srpy své v oštípy; ten, kterýž jest mdlý, nechť řekne: Udatný jsem.

3:10  Concidite aratra vestra in gladios, et ligones vestros in lanceas. Infirmus dicat : Quia fortis ego sum.

3:11  Break forth, and come, all ye nations from round about, and gather yourselves together: there will the Lord cause all thy strong ones to fall down.

3:11  Assemble yourselves, and come, all ye heathen, and gather yourselves together round about: thither cause thy mighty ones to come down, O Lord.

3:11  Shromažďte se a přitáhněte všickni národové okolní, a shlukněte se; způsobiž to, ať tam sstoupí, ó Hospodine, rekové tvoji.

3:11  Erumpite, et venite, omnes gentes de circuitu, et congregamini ; ibi occumbere faciet Dominus robustos tuos.

3:12  Let them arise, and let the nations come up into the valley of Josaphat: for there I will sit to judge all nations round about.

3:12  Let the heathen be wakened, and come up to the valley of Jehoshaphat: for there will I sit to judge all the heathen round about.

3:12  Probudíť se a přitáhnou národové ti do údolé Jozafat; nebo tam se posadím, abych soudil všecky ty národy okolní.

3:12  Consurgant, et ascendant gentes in vallem Josaphat, quia ibi sedebo ut judicem omnes gentes in circuitu.

3:13  Put ye in the sickles, for the harvest is ripe: come and go down, for the press is full, the fats run over: for their wickedness is multiplied.

3:13  Put ye in the sickle, for the harvest is ripe: come, get you down; for the press is full, the fats overflow; for their wickedness is great.

3:13  Přičiňte srp, nebo uzralo obilé; poďte, sstupte, nebo plný jest pres, oplývají kádě; mnohá zajisté jest zlost jejich.

3:13  Mittite falces, quoniam maturavit messis ; venite, et descendite, quia plenum est torcular, exuberant torcularia : quia multiplicata est malitia eorum.

3:14  Nations, nations in the valley of destruction: for the day of the Lord is near in the valley of destruction.

3:14  Multitudes, multitudes in the valley of decision: for the day of the Lord is near in the valley of decision.

3:14  Ale více hromad, hromad v údolí posekání; nebo blízký jest den Hospodinův, v údolí posekání.

3:14  Populi, populi, in valle concisionis, quia juxta est dies Domini in valle concisionis.

3:15  The sun and the moon are darkened, and the stars have withdrawn their shining.

3:15  The sun and the moon shall be darkened, and the stars shall withdraw their shining.

3:15  Slunce a měsíc zatmí se, a hvězdy potratí blesk svůj.

3:15  Sol et luna obtenebrati sunt, et stellæ retraxerunt splendorem suum.

3:16  And the Lord shall roar out of Sion, and utter his voice from Jerusalem: and the heavens and the earth shall be moved, and the Lord shall be the hope of his people, and the strength of the children of Israel.

3:16  The Lord also shall roar out of Zion, and utter his voice from Jerusalem; and the heavens and the earth shall shake: but the Lord will be the hope of his people, and the strength of the children of Israel.

3:16  A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských.

3:16  Et Dominus de Sion rugiet, et de Jerusalem dabit vocem suam, et movebuntur cæli et terra ; et Dominus spes populi sui, et fortitudo filiorum Israël.

3:17  And you shall know that I am the Lord your God, dwelling in Sion, my holy mountain: and Jerusalem shall be holy, and strangers shall pass through it no more.

3:17  So shall ye know that I am the Lord your God dwelling in Zion, my holy mountain: then shall Jerusalem be holy, and there shall no strangers pass through her any more.

3:17  I zvíte, že já Hospodin jsem Bohem vaším, kterýž bydlím na Sionu, hoře svatosti své, a tak Jeruzalém bude svatý, a cizí nepůjdou přes něj více.

3:17  Et scietis quia ego Dominus Deus vester, habitans in Sion monte sancto meo ; et erit Jerusalem sancta, et alieni non transibunt per eam amplius.

3:18  And it shall come to pass in that day, that the mountains shall drop down sweetness, and the hills shall flow with milk: and waters shall flow through all the rivers of Juda: and a fountain shall come forth of the house of the Lord, and shall water the torrent of thorns.

3:18  And it shall come to pass in that day, that the mountains shall drop down new wine, and the hills shall flow with milk, and all the rivers of Judah shall flow with waters, and a fountain shall come forth of the house of the Lord, and shall water the valley of Shittim.

3:18  I stane se v ten čas, že hory dštíti budou mstem, a pahrbkové oplývati mlékem, a všickni potokové Judští budou plní vody, a studnice z domu Hospodinova vyjde, kteráž zapojí údolé Setim.

3:18  Et erit in die illa : stillabunt montes dulcedinem, et colles fluent lacte, et per omnes rivos Juda ibunt aquæ ; et fons de domo Domini egredietur, et irrigabit torrentem spinarum.

3:19  Egypt shall be a desolation, and Edom a wilderness destroyed: because they have done unjustly against the children of Juda, and have shed innocent blood in their land.

3:19  Egypt shall be a desolation, and Edom shall be a desolate wilderness, for the violence against the children of Judah, because they have shed innocent blood in their land.

3:19  Egypt na zpuštění přijde, a země Idumejská hrozně zpuštěna bude pro násilí synům Judským činěné; nebo vylévali krev nevinnou v zemi jejich.

3:19  Ægyptus in desolationem erit, et Idumæa in desertum perditionis, pro eo quod inique egerint in filios Juda, et effuderint sanguinem innocentem in terra sua.

3:20  And Judea shall be inhabited for ever, and Jerusalem to generation and generation.

3:20  But Judah shall dwell for ever, and Jerusalem from generation to generation.

3:20  Juda pak na věky trvati bude, a Jeruzalém od národu do pronárodu.

3:20  Et Judæa in æternum habitabitur, et Jerusalem in generationem et generationem.

3:21  And I will cleanse their blood, which I had not cleansed: and the Lord will dwell in Sion.

3:21  For I will cleanse their blood that I have not cleansed: for the Lord dwelleth in Zion.

3:21  A očistím ty, jejichž jsem krve neočistil; nebo Hospodin přebývá na Sionu.

3:21  Et mundabo sanguinem eorum, quem non mundaveram ; et Dominus commorabitur in Sion.

Chapter 4

4:1  Hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,

4:1  Hle, v tom čase a v ty dny, kdy úděl Judy a Jeruzaléma obrátím,

4:1  Neboť hle, v oněch dnech a v onom čase, kdy změním úděl Judy a Jeruzaléma,

4:2  shromáždím všechny pronárody, svedu je do Doliny Jóšafatu (to je Hospodin bude soudit) a budu je tam soudit kvůli svému lidu, kvůli svému dědictví, kvůli Izraeli, kterého rozehnali mezi pronárody. Mou zemi rozdělili

4:2  shromáždím všechny národy do Jošafatského údolí a budu se tam s nimi soudit o Izrael, můj lid a mé dědictví, které rozptýlili mezi pohany. Rozdělili si moji zemi

4:2  shromáždím všechny národy, zavedu je do údolí Jóšafat a tam se s nimi budu soudit kvůli svému lidu, svému dědictví Izraeli, které rozptýlili mezi národy. Moji zemi si rozdělili

4:3  a o můj lid losovali. Dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno - a pili.

4:3  a losovali o můj lid. Chlapce za nevěstku nabízeli a za víno platili dívkami, aby se napili.

4:3  a o můj lid vrhali los. Dali chlapce za prostitutku a děvče prodali za víno, aby se napili.

4:4  Co jste vy proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chystáte proti mně odvetu? Přikročíte-li k odvetě, rychle a bez meškání vám to vrátím na vaši hlavu.

4:4  Co vůbec máte proti mně, Týre a Sidone a všechny filištínské kraje? Za co se mi to mstíte? Jestliže se mi chcete mstít, rychle a rázně vám to oplatím!

4:4  Co máte proti mně, Týre a Sidóne i všechny pelištejské kraje? Chcete mi odplatit za to, co jsem vykonal? Opravdu chcete něco vykonat proti mně? Snadno a rychle vrátím to, co jste vykonali, na vaši hlavu,

4:5  Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé nejkrásnější skvosty jste zanesli do svých chrámů.

4:5  Pobrali jste mé stříbro a zlato, mé vzácné poklady jste odnesli do svých chrámů.

4:5  protože jste vzali mé stříbro a mé zlato a přinesli jste mé nejlepší vzácnosti do svých chrámů.

4:6  Syny judské a jeruzalémské jste prodávali synům Jávanců, aby je zavlekli daleko od jejich území.

4:6  Judský a jeruzalémský lid jste prodali Řekům, aby je zahnali daleko od vlasti.

4:6  Prodávali jste judské a jeruzalémské syny synům Jávanovým, aby byli odvedeni daleko od svého území.

4:7  Hle, já je probudím k návratu z místa, kam jste je prodali, a co jste spáchali, vám vrátím na vaši hlavu:

4:7  Hle, já je probudím, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali, a vaše činy vám odplatím.

4:7  Hle, vzbudím je z místa, kam jste je prodali, a to, co jste vykonali, vrátím na vaši hlavu.

4:8  Vydám vaše syny a vaše dcery napospas synům judským a oni je prodají Šebajcům, dalekému pronárodu. Tak promluvil Hospodin.

4:8  Vaše syny a dcery vydám napospas synům Judy a ti je prodají Sabejským, daleko mezi pohany. Tak praví Hospodin.

4:8  Prodám vaše syny a vaše dcery do ruky synů Judy a oni je prodají Šebajcům, dalekému pohanskému národu, protože Hospodin promluvil.

4:9  Provolejte mezi pronárody toto: Vyhlaste svatý boj, probuďte bohatýry! Ať nastoupí, ať přitáhnou všichni bojovníci!

4:9  Provolejte to mezi národy: Vyhlaste boj! Probuďte hrdiny! Do útoku, všichni vojáci!

4:9  Volejte to mezi národy: Nachystejte válku, vzbuďte hrdiny! Všichni bojovníci ať přistoupí a vyrazí!

4:10  Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy! Slaboch ať zvolá: „Jsem bohatýr!“

4:10  Ukujte ze svých pluhů meče a ze svých srpů oštěpy; i slaboch ať řekne: „Jsem udatný!“

4:10  ⌈Překujte své radlice v meče a své vinařské nože v oštěpy!⌉ Slabý ať řekne: Jsem hrdina.

4:11  Pospěšte na pomoc, všechny okolní pronárody, a shromážděte se! - Přiveď sem, Hospodine, své bohatýry! -

4:11  Rychle sem, všechny národy! Shromážděte se z okolí! Přiveď tam, Hospodine, svoje hrdiny!

4:11  Pospěšte a přijďte, všechny okolní národy, shromážděte se tam. Přiveď, Hospodine, své hrdiny.

4:12  Ať se pronárody probudí a přitáhnou do Doliny Jóšafatu, zasednu tam a budu soudit všechny pronárody vůkol.

4:12  Jen ať se národy probudí a přitáhnou do Jošafatského údolí, neboť se tam posadím, abych soudil všechny národy v okolí.

4:12  Ať se pohanské národy dají do pohybu a vystoupí do údolí Jóšafat, protože tam usednu, abych soudil všechny okolní národy.

4:13  Chopte se srpu, již dozrála žeň, pojďte, šlapejte, lis je už plný, kádě přetékají. Jejich zlovůle je velká.

4:13  Uchopte srp, sklizeň dozrála! Šlapejte hrozny, lis už je plný, káď už přetéká; jejich hanebnost je veliká!

4:13  Pošlete srp, protože žeň dozrála. Pojďte a šlapejte, neboť lis se naplnil, sudy oplývají, protože jejich zla je mnoho.

4:14  Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko.

4:14  Davy a davy jsou v Údolí rozsudku! Hospodinův den blízko je, v Údolí rozsudku!

4:14  Bezpočetné davy jsou v Údolí rozhodnutí, protože Hospodinův den v Údolí rozhodnutí je blízko.

4:15  Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.

4:15  Slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.

4:15  Slunce a měsíc se zatměly, hvězdy ztratily svou zář.

4:16  Hospodin vydá řev ze Sijónu, vydá hlas z Jeruzaléma, zachvějí se nebesa i země. Hospodin je útočiště svého lidu a záštita synů Izraele.

4:16  Hospodin bude ze Sionu řvát, burácet bude z Jeruzaléma – nebe i země se budou třást! Hospodin bude útočištěm pro svůj lid, pro syny Izraele bude pevností.

4:16  Hospodin zařval ze Sijónu, z Jeruzaléma vydal svůj hlas, nebesa i země se třesou. Hospodin je útočištěm pro svůj lid, pevností pro syny Izraele.

4:17  I poznáte, že jsem Hospodin, váš Bůh, že přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude opět svatý a nebudou jím už procházet cizáci.

4:17  A tehdy poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh, jenž bydlí na své svaté hoře Sionu. Jeruzalém pak znovu bude svatý a nevpadnou už do něj cizáci.

4:17  Poznáte, že já Hospodin jsem vaším Bohem, a přebývám na Sijónu, na své svaté hoře. Jeruzalém bude svatý a cizinci skrze něj již neprojdou.

4:18  A stane se v onen den, že z hor bude kanout mladé víno, z pahorků poteče mléko, všemi judskými potoky bude proudit voda, z Hospodinova domu vytryskne pramen a napojí Úval akácií.

4:18  V ten den budou hory oplývat vínem, kopce přetékat budou mlékem a každou judskou roklí voda poteče. Z Hospodinova domu pramen vyrazí a zavlaží Akátové údolí.

4:18  ⌈I stane se v onen den,⌉ že hory budou kapat sladké víno, návrší budou oplývat mlékem, všechny judské toky budou oplývat vodou, z Hospodinova domu bude vyvěrat pramen a napojí údolí akácií.

4:19  Z Egypta bude zpustošený kraj, z Edómu zpustošená step za násilí na synech judských, za to, že v jejich vlastní zemi prolévali nevinnou krev.

4:19  Egypt se stane pustinou, z Edomu bude pustá poušť kvůli násilí, jež páchali na synech Judy, když vraždili nevinné v jejich zemi.

4:19  Egypt se stane pustinou, Edóm se stane pustou stepí, kvůli násilí na synech Judy, protože v jejich zemi prolévali nevinnou krev.

4:20  Ale Judsko bude osídleno navěky, Jeruzalém od pokolení do pokolení.

4:20  Juda však bude trvat navěky a Jeruzalém po všechna pokolení.

4:20  Juda však bude obydlen navěky a Jeruzalém z generace na generaci.

4:21  Jejich krev prohlásím za nevinnou, nikoho nenechám bez trestu. Hospodin přebývá na Sijónu.

4:21  Pomstím jejich krev, kterou jsem nepomstil. Na Sionu bydlí Hospodin!

4:21  Pomstím jejich prolitou krev, kterou jsem nepomstil. Hospodin přebývá na Sijónu.