CzeB21 - Luke - 1

1:1  Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály,

1:2  tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova.

1:3  I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal,

1:4  abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

1:5  Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.

1:6  Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení,

1:7  neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

1:8  Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu.

1:9  Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo.

1:10  V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

1:11  Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře.

1:12  Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem.

1:13  Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

1:14  Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí,

1:15  neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým.

1:16  Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu.

1:17  Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

1:18  „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

1:19  Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.

1:20  Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

1:21  Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu.

1:22  Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

1:23  Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.

1:24  Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:

1:25  „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

1:26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret

1:27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.

1:28  Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“

1:29  Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.

1:30  Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!

1:31  Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

1:32  Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.

1:33  Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

1:34  „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

1:35  „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.

1:36  A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.

1:37  U Boha přece není nic nemožné.“

1:38  Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

1:39  V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.

1:40  Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu,

1:41  a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým

1:42  a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

1:43  Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána!

1:44  Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí.

1:45  Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

1:46  Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina

1:47  a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,

1:48  neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti,

1:49  neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté

1:50  a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.

1:51  Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.

1:52  Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.

1:53  Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.

1:54  Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství –

1:55  jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“

1:56  Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

1:57  Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.

1:58  Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

1:59  Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš.

1:60  Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

1:61  Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

1:62  Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.

1:63  Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili

1:64  a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

1:65  Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách.

1:66  Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

1:67  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

1:68  „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!

1:69  Vyzdvihl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,

1:70  jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků.

1:71  Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí.

1:72  Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu –

1:73  na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,

1:74  že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu

1:75  ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.

1:76  A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

1:77  dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů

1:78  pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry,

1:79  aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“

1:80  Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.