CzeB21 - Psalms - 78

78:1  Poučný žalm Asafův. I. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si.

78:2  V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství.

78:3  Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové.

78:4  Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil.

78:5  Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým,

78:6  aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky:

78:7  Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy!

78:8  Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným!

78:9  II. Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk.

78:10  Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem.

78:11  Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil.

78:12  Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském.

78:13  Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady.

78:14  Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí.

78:15  Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít.

78:16  Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil.

78:17  Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili!

78:18  III. Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali.

78:19  Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti?

78:20  Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“

78:21  Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael.

78:22  Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení,

78:23  přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy.

78:24  Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí!

78:25  Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta!

78:26  Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal.

78:27  Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře.

78:28  Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola.

78:29  Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili.

78:30  Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých,

78:31  když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!

78:32  IV. Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům.

78:33  Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami.

78:34  Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli.

78:35  Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší.

78:36  Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži.

78:37  Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní.

78:38  On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet.

78:39  Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí.

78:40  V. Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí!

78:41  Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili!

78:42  Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení.

78:43  Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil.

78:44  Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli!

78:45  Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily.

78:46  Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám.

78:47  Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz.

78:48  Na jejich stáda dopustil krupobití, na jejich dobytek palčivý žár.

78:49  Planoucí hněv svůj poslal na ně, prchlivost, zlobu a soužení, anděly zkázy na ně dopustil!

78:50  Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil.

78:51  V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových.

78:52  Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce, jako stádo je v poušti provázel.

78:53  Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely.

78:54  Takto je dovedl až ke své svaté zemi, k hoře, již dobyl svojí pravicí.

78:55  Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil.

78:56  VI. Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali.

78:57  Zrádně se odvrátili jako otcové jejich, tak jako křivý luk minuli cíl.

78:58  Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami!

78:59  Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu Izrael tehdy zcela zavrhl.

78:60  Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval.

78:61  Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel.

78:62  Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil.

78:63  Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební.

78:64  Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly.

78:65  Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen.

78:66  Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně!

78:67  VII. Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral,

78:68  Judův kmen ale vyvolil – horu Sion, kterou si oblíbil.

78:69  Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky.

78:70  Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách.

78:71  Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví.

78:72  On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.