CzeB21 - Micah

Chapter 1

1:1  Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.

1:2  Slyšte, všechny národy, naslouchej, země i všichni v ní! Panovník Hospodin teď proti vám svědčí, Panovník z chrámu své svatosti.

1:3  Hle – Hospodin opouští svůj příbytek, už sestupuje, šlape po výšinách země!

1:4  Hory se pod ním rozpouštějí, rozvírají se rokliny, podobají se vosku v ohni, vodě stékající horským úbočím.

1:5  A to vše kvůli Jákobově vzpouře, kvůli hříchům domu Izraele. Co je Jákobova vzpoura? Kdo jiný než Samaří? Co jsou obětní výšiny Judy? Jeruzalém – kdo jiný?

1:6  „Proto Samaří obrátím v kupu sutin, místo vhodné tak pro vinici. Její kameny svalím do údolí, obnažím její základy.

1:7  Všechny její modly budou rozbity, všechny její výdělky ohněm spáleny, všechny její sochy zpustoším. Co si vydělala na nevěstčích poplatcích, tím se znovu bude platit za nevěstky.“

1:8  Proto naříkám a běduji, vysvlečen chodím, bosý. Jako šakali musím výt a kvílím jako pštrosi.

1:9  Nezhojitelná rána Samaří totiž postihla i Judu. Až k samé bráně zasáhla můj lid, až k Jeruzalému!

1:10  Nemluvte o tom v Gatu, už ani neplakejte. V Bet-ofře (v tom Domě prachu) se v prachu svíjejte.

1:11  Rozšafní obyvatelé Šafíru, táhněte v hanbě a nahotě! Obyvatelé Ceananu nevyjdou více, útulný Bet-ecel pláče; oporu v něm už nemáte.

1:12  Obyvatelé Marotu jen trnou, čekají, kdy přijde úleva; Hospodin ale seslal pohromu k bráně Jeruzaléma.

1:13  Do vozů zapřahejte rychle, obyvatelé Lachiše! Zde začal hřích Dcery sionské, zde je zdroj vzpoury Izraele.

1:14  S Morešet-gatem rozluč se, jako když otec dává věno nevěstě. V domech Achzibu, ach, zebe zklamání králů Izraele!

1:15  Přivedu na vás dobyvatele, obyvatelé Mareše! Urození z Izraele půjdou maršem do adulamské jeskyně.

1:16  Ohol si hlavu ve smutku nad svými hýčkanými syny. Pořiď si lysinu jako sup – odejdou ti do vyhnanství!

Chapter 2

2:1  Běda těm, kdo chystají špatnosti, kdo osnují zlo i v posteli! Už od svítání je páchají – vždyť si to mohou dovolit.

2:2  Zatouží po poli a už je zabírají, po domě a už ho mají. Odírají muže i jejich rodiny, připravují je o dědictví.

2:3  A proto tak praví Hospodin: „Hle, já na tu tlupu chystám pohromu – teď už se nevykroutíte! Přestanete chodit s hlavou nahoru – ty časy budou zlé.

2:4  V ten den o vás složí popěvek, zazpívají vám posměšný žalozpěv: ‚To je náš konec – můj lid přišel o svůj majetek! Ach, on mi bere, co je mé, naše pole dělí mezi proradné!‘“

2:5  A tak vám už nikdo nevyměří podíl v Hospodinově shromáždění.

2:6  „Neprorokovat!“ říkají proroci. „Takhle se přece neprorokuje; taková hanba na nás nepřijde!“

2:7  To se má říkat, dome Jákobův: „Copak Hospodin ztratil trpělivost? Copak je tohle jeho dílo?“ Nepřinesou snad má slova užitek těm, kteří žijí poctivě?

2:8  Vy ale jako nepřítel proti mému lidu stojíte. Strháváte pláště těm, kdo žijí pokojně, kdo bezelstně jdou kolem a nejednají bojovně.

2:9  Ženy v mém lidu vyháníte z útulných domovů a jejich děti navždy okrádáte o moji nádheru.

2:10  Seberte se a jděte – zde odpočinek nenajdete! Co se poskvrnilo, propadne zkáze, zničeno to bude strašlivě.

2:11  Kdyby nějaký prolhaný podvodník přišel se slovy: „Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ – to by byl prorok pro tento lid!

2:12  „Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe, jistěže shromáždím zbytky Izraele. Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě, budou jako stádo na své pastvině – veliká lidská změť.

2:13  Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi, a tak projdou branou a ven vyrazí. Jejich Král půjde před nimi – v jejich čele bude Hospodin!“

Chapter 3

3:1  Řekl jsem: „Slyšte, vy přední v Jákobovi, vůdcové domu Izraele: Nemáte snad znát právo,

3:2  vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo; vy, kdo stahujete lidi z kůže a maso z kostí trháte;

3:3  vy, kdo maso mého lidu hryžete, odíráte je z kůže a jejich kosti lámete; vy, kdo je porcujete jako do hrnce a jako maso do kotle?“

3:4  K Hospodinu pak budou volat, ale nevyslyší je. V ten čas před nimi skryje tvář, protože jednali tak zle.

3:5  Toto praví Hospodin o prorocích, kteří svádějí můj lid: „Když dostanou dobře najíst, hlásají: ‚Blahobyt!‘ Kdo je však nenakrmí, proti tomu jdou do války.

3:6  A proto na vás přijde noc – už žádná vidění; temno a žádné věštění. Slunce zapadne nad těmi proroky, den se nad nimi zatemní.

3:7  Vidoucí budou zahanbeni, věštci se zastydí, všichni si studem tváře zakryjí, protože jim Bůh neodpoví.“

3:8  Já jsem však naplněn mocí, Duchem Hospodinovým, spravedlností a smělostí, abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil a Izraeli jeho hřích.

3:9  Slyšte to, vy přední v domě Jákobově, vůdcové domu Izraele, vy, kdo pohrdáte právem a všechno rovné křivíte;

3:10  vy, kdo budujete Sion krví a Jeruzalém příkořím:

3:11  Jeho vládci soudí za úplatky, jeho kněží učí za odměny, za peníze věští jeho proroci. Přitom spoléhají na Hospodina se slovy: „Copak vprostřed nás není Hospodin? Nepřijde na nás žádné neštěstí!“

3:12  Nuže, právě kvůli vám bude Sion jak pole rozorán! Z Jeruzaléma bude trosek hromada a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!

Chapter 4

4:1  V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní lidské zástupy,

4:2  mnohé národy půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.

4:3  On bude soudit lidské zástupy, napraví i daleké mocné národy. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje.

4:4  Každý usedne ve stínu svého révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí – tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

4:5  Všechny národy následují každý jméno svých bohů; my však následujeme jméno Hospodina, našeho Boha na věky věků!

4:6  V onen den, praví Hospodin, posbírám kulhavé a zahnané shromáždím – ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.

4:7  Kulhavou obdařím potomky, ze zahnané učiním mocný lid a Hospodin bude kralovat nad nimi na hoře Sion od toho dne až navěky.

4:8  Migdal-edere, ty Věži stáda, pahorku Dcery sionské, k tobě se navrátí dávná vláda, království Dcery jeruzalémské.

4:9  Proč tedy teď tak běduješ? Což s tebou není Král? Copak zahynul tvůj Rádce, že máš bolesti jako rodička?

4:10  Svíjej se, Dcero sionská, v bolestech jako rodička, protože musíš odejít z města a budeš venku nocovat. Až do Babylonu musíš jít a tam dojdeš záchrany; tam tě Hospodin vykoupí z nepřátelského sevření.

4:11  Teď se proti tobě sbírají mnohé národy se slovy: „Jen ať je Sion znesvěcen! Kochejme se tím pohledem!“

4:12  Oni však netuší, jak smýšlí Hospodin; nechápou jeho plán, že je sbírá jak snopy na svůj mlat.

4:13  Vstaň a mlať, Dcero sionská, vždyť ti dám roh ze železa a z bronzu kopyta! Rozdrtíš mnohé národy, zasvětíš Hospodinu jejich zisk a Pánu vší země jejich bohatství.

4:14  Teď se šikuj, Dcero šiků, vždyť jsme v obležení. Soudce Izraele budou bít holí do tváří!

Chapter 5

5:1  „Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“

5:2  (Hospodin je tedy nechá napospas, jen dokud neporodí rodička. Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět a připojí se k synům Izraele.)

5:3  On vstane a bude pást v síle Hospodinově, ve jménu Hospodina, svého Boha, které je vznešené. Tehdy budou žít v bezpečí, neboť on bude veliký až po nejzazší zemské končiny.

5:4  On bude naším pokojem. Až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich palácích, sedm pastýřů proti nim postavíme, osm vojevůdců rozených,

5:5  aby Asýrii pásli mečem, Nimrodovu zemi mečem taseným! On nás vysvobodí, až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich hranicích.

5:6  Ti, kdo pozůstanou z Jákoba uprostřed mnohých národů, budou jak rosa od Hospodina, jak déšť padající na trávu, jenž ve smrtelníka nedoufá a nezávisí na člověku.

5:7  Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany, uprostřed mnohých národů, budou jak lev mezi lesní zvěří, jak mladý lev mezi stády ovcí; drtí a trhá je, kudy jde, a nikdo mu je nevyrve.

5:8  Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli, všichni tví protivníci budou vymýceni!

5:9  „Toho dne, praví Hospodin, vaše koně mezi vámi vymýtím a vaše vozy zničím.

5:10  Vymýtím města ve vaší zemi a zbořím všechny vaše pevnosti.

5:11  Vymýtím kouzla z vaší ruky a nezbudou vám už žádní věštci.

5:12  Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy, abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.

5:13  Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly a vaše města vyhladím.

5:14  Vykonám pomstu s hněvem a zuřením nad neposlušnými národy!“

Chapter 6

6:1  Slyšte, co praví Hospodin: „Vstaň a veď žalobu před horami, ať pahorky slyší, co prohlásíš!

6:2  Slyšte, hory, Hospodinovu při, slyšte, odvěké zemské základy! Hospodin má žalobu na svůj lid, vznáší obvinění proti Izraeli:

6:3  Lide můj, co jsem ti udělal? Čím jsem tě vyčerpal? Odpověz mi!

6:4  Vyvedl jsem tě z Egypta, vykoupil tě z domu otroctví a postavil jsem ti do čela Mojžíše, Árona a Miriam.

6:5  Vzpomeň si, lide můj, co chystal moábský král Balák a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“

6:6  Jak mám před Hospodina předstoupit, jak se poklonit před Bohem nejvyšším? Mám před něj přijít se zápaly, s jednoletými telaty?

6:7  Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech, v nesčíslných řekách oleje? Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek, vlastního potomka za hřích duše své?

6:8  Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře.

6:9  Hlas Hospodinův volá na město (a tvé jméno ctít je moudré): „Ať to slyší ten váš kmen, vy, shromáždění ve městě!

6:10  To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy a míry ošizené a mizerné?

6:11  To mám uznávat nepoctivé váhy a falešná závaží v mošně?

6:12  Vaši boháči jsou násilníci a vaši občané mluví lež; hovoří zrádným jazykem!

6:13  Právě proto jsem tě ranil trápením, abych tě zničil za tvůj hřích.

6:14  Budeš jíst, ale nenasytíš se, bude ti kručet v břiše. Budeš tlačit, ale neporodíš, a co porodíš, to vydám meči.

6:15  Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně; vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem; vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.

6:16  Řídíte se Omriho pravidly a všemi Achabovými způsoby; následujete jejich rady, a proto vás vydám zpustošení. Výsměch čeká vaše občany – budete tupeni, že jste můj lid!“

Chapter 7

7:1  Běda mi! Jsem jako sběrač po vinobraní, jak ten, kdo paběrkuje po sklizni – nezůstal ani hrozen k ochutnání, ani jeden vytoužený zralý fík!

7:2  Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí.

7:3  Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle.

7:4  Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den – den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek!

7:5  Nespoléhejte na bližní, nevěřte ani příteli, chraň se svá ústa otevřít i před ženou, co máš v náručí!

7:6  Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině.

7:7  Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!

7:8  Nejásej, nepříteli, nade mnou – i když jsem padl, povstanu! I když teď sedím vprostřed tmy, mým světlem je Hospodin.

7:9  Proti Hospodinu hřešil jsem, a proto nesu jeho hněv, dokud se mého sporu neujme a neobhájí mě. Vyvede mě znovu na světlo a spatřím jeho spravedlnost.

7:10  Až to uvidí můj nepřítel, hanba ho přikryje – toho, který mi říkával: „Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“ Na vlastní oči se podívám, až ho jak bláto na ulicích rozdupou!

7:11  Bude to den obnovy tvých zdí, den, kdy se tvé meze rozšíří;

7:12  den, kdy připutují až k vám z Asýrie i z měst Egypta, ze zemí od Egypta až po Eufrat, od moře k moři a od hor k horám.

7:13  Země se však stane pustinou kvůli svým obyvatelům; to bude ovoce jejich skutků.

7:14  Svou holí pas svůj lid, stádo, jež je tvým dědictvím. Ať žijí sami v zarostlé krajině, uprostřed země podobné zahradě. Ať se pasou v Bášanu i Gileádu jako za dávných dnů!

7:15  „Jako tehdy, když jste opustili Egypt, ukážu vám své zázraky.“

7:16  Ať se národy zastydí, až to uvidí, ať jsou zbaveni vší odvahy! Ať si ústa rukou přikryjí, ať jim ohluchnou uši!

7:17  Ať lížou prach jako had, jako nějaký zeměplaz! Ať lezou s chvěním ze svých děr k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem, ať z tebe mají bázeň!

7:18  Kdo je Bůh jako ty? Kdo odpouští viny a hřích promíjí pozůstatku svého dědictví? Nezůstáváš rozhněvaný navždycky, neboť sis milosrdenství oblíbil.

7:19  Znovu se nad námi slituješ, naše provinění pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!

7:20  Projevíš svou věrnost Jákobovi, své milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům tehdy za starodávných dnů.