CzeCSP - Micah

Chapter 1

1:1  Hospodinovo slovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému ve dnech judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše, to, co viděl o Samaří a Jeruzalému.

1:2  Slyšte, ⌈všechny národy,⌉ pozorně naslouchej, země, i všechno, co ji naplňuje. Ať je Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník ze svého svatého chrámu.

1:3  Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, sestoupí a bude šlapat po návrších země.

1:4  Hory se pod ním rozplynou, údolí se rozpoltí, jako vosk od ohně, jako voda proudící po stráni.

1:5  To všechno kvůli Jákobovu přestoupení a kvůli hříchům domu izraelského. Co je Jákobovým přestoupením? Přece Samaří! Co jsou návrší Judy? Přece Jeruzalém!

1:6  ⌈Proměním Samaří v sutiny⌉ na poli, v místo pro vysazení vinice. Jeho kameny uvrhnu do údolí a jeho základy odhalím.

1:7  Všechny jeho tesané modly budou rozbity, všechny jeho nevěstčí mzdy budou spáleny ohněm, všechny jeho modlářské zpodobeniny proměním v pustinu. Protože je shromáždilo jako nevěstčí mzdu prostitutky, znovu se stanou nevěstčí mzdou prostitutky.

1:8  Proto budu bědovat a naříkat, půjdu bosý a nahý, ⌈budu kvílet jako šakali a truchlit jako⌉ pštrosi.

1:9  Neboť jeho rána je nevyléčitelná, dostala se až do Judska, dosáhla až k bráně mého lidu, až do Jeruzaléma.

1:10  Neoznamujte to v Gatu, vůbec neplačte! V Bét–leafře se válej v prachu.

1:11  ⌈Obyvatelé Šafíru, jděte dál⌉ v ⌈nahotě a hanbě.⌉ Obyvatelé Saanánu nemohli vyjít. Kvílení Bét–eselu ⌈vás připraví o⌉ místo k přebývání.

1:12  Obyvatelé Marótu ⌈zeslábli touhou po dobru,⌉ ale od Hospodina sestoupilo do brány Jeruzaléma zlo.

1:13  Zapřáhněte vozy k ořům, obyvatelé Lakíše! Zde je počátek hříchu pro dceru sijónskou, neboť v tobě tkví přestoupení Izraele.

1:14  Proto dáš ⌈dary na rozloučenou Mórešet–gatu.⌉ ⌈Domy Akzíbu⌉ budou zklamáním pro izraelské krále.

1:15  Znovu na vás přivedu dobyvatele, obyvatelé Maréši, ⌈až do Adulámu přijde sláva Izraele.⌉

1:16  Vyhol si lysinu a ostříhej se kvůli ⌈svým rozkošným synům,⌉ rozšiř svou lysinu jako sup, protože byli od tebe vystěhováni.

Chapter 2

2:1  Běda těm, kdo vymýšlejí špatnosti a ⌈páchají zlo⌉ na svých ložích. Provedou ho za svítání, neboť je to v jejich moci.

2:2  Dychtí po polích a uchvacují je, po domech a zabírají je; utlačují člověka i jeho dům, muže a jeho dědictví.

2:3  Proto Hospodin praví toto: Hle, zamýšlím proti této čeledi zlo, otrocké jho, ⌈ze kterého nevytáhnete⌉ své šíje. Nebudete chodit povýšeně, neboť to bude ⌈zlá doba.⌉

2:4  V onen den pronesou o vás pořekadlo, budou hořce bědovat a říkat: Jsme zcela zničeni. Podíl mého lidu proměnil. Jak to, že mi ho odebral a mé pole rozdělil odpadlíkům?

2:5  Proto nebudeš mít nikoho, kdo by v Hospodinově shromáždění házel los o svůj díl.

2:6  ⌈Neprorokujte, prorokují, neprorokujte takové věci. Potupa nás nezasáhne.⌉

2:7  ⌈Má se říkat toto, dome Jákobův?⌉ ⌈Došla Hospodinu trpělivost?⌉ Cožpak jsou toto jeho činy? ⌈Což nejsou mé záměry dobré vůči tomu, kdo žije správně?⌉

2:8  ⌈Můj lid nedávno povstal⌉ jako nepřítel. Svlékáte plášť z oděvu těch, kdo bezstarostně procházejí, ⌈těch, kdo se navracejí z boje.⌉

2:9  Ženy mého lidu vyháníte z ⌈jejich rozkošných domovů,⌉ ⌈jejich děti připravujete⌉ navěky o mou důstojnost.

2:10  Vstaňte a odejděte, neboť toto není místo odpočinku ⌈kvůli nečistotě, která přináší zkázu, naprostou zkázu.⌉

2:11  Kdyby někdo ⌈plácal do větru a⌉ lhal: Budu ti prorokovat o víně a o pivu, to by byl prorok pro tento lid!

2:12  Jistě posbírám Jákoba, tebe celého, jistě shromáždím ostatek Izraele. Dám ho pospolu jako ovce do ohrady, jako stádo na pastvinu; bude se to hemžit lidmi.

2:13  Ten, kdo proráží cestu, vytáhne před nimi. Prorazí, projdou bránou a vyjdou skrze ni. Jejich král půjde před nimi, Hospodin v jejich čele.

Chapter 3

3:1  Řekl jsem: Slyšte, předáci Jákobovi, vůdcové domu izraelského. Což nemáte znát právo?

3:2  Nenávidíte dobro a milujete zlo, rvete z nich kůži a maso z jejich kostí.

3:3  Ano, jedí maso mého lidu, kůži z nich svlékají, jejich kosti lámou. Kouskují je jako do hrnce, jako maso do kotle.

3:4  Potom budou volat k Hospodinu, ale neodpoví jim, v ten čas skryje před nimi svou tvář, protože páchali zlé činy.

3:5  Toto praví Hospodin o prorocích, kteří vedou můj lid do bludu, kteří -- když mají co zuby kousat -- vyhlašují pokoj, ale na toho, kdo jim do úst nic nedá, chystají válku.

3:6  Proto budete mít noc místo vidění, ⌈budete mít tmu⌉ místo věštění. Zajde slunce nad těmi proroky, zatmí se jim den.

3:7  Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože ⌈nebude Boží odpověď.⌉

3:8  Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.

3:9  Slyšte toto, předáci domu Jákobova a vůdcové domu izraelského, kteří opovrhujete právem a všechno, co je správné, převracíte,

3:10  kteří stavíte Sijón proléváním krve a Jeruzalém zvráceností.

3:11  Jeho předáci soudí za úplatek, jeho kněží učí za peníze, jeho proroci věští za stříbro, a pak spoléhají na Hospodina se slovy: Což není Hospodin uprostřed nás? Zlo na nás nepřijde.

3:12  Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším.

Chapter 4

4:1  I stane se v ⌈posledních dnech,⌉ že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako ⌈přední z hor⌉ a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé

4:2  a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu ⌈Boha Jákobova.⌉ Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.

4:3  Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné ⌈a vzdálené⌉ národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji.

4:4  Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť ⌈promluvila ústa Hospodina⌉ zástupů.

4:5  ⌈Každý národ chodí⌉ ve jménu ⌈svého boha,⌉ ale my budeme ⌈chodit ve jménu Hospodina,⌉ našeho Boha, navěky a navždy.

4:6  ⌈V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle.

4:7  Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky.

4:8  A ty, ⌈věži stáda,⌉ kopci dcery sijónské, k tobě ⌈přijde, vrátí se⌉ prvotní vláda, království jeruzalémské dcery.

4:9  Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?

4:10  Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel.

4:11  Nyní se proti tobě shromáždily mnohé národy, které říkají: Ať je znesvěcen, ať se naše oči vynadívají na Sijón.

4:12  Oni však neznají Hospodinovy úmysly, nerozumějí jeho plánu, že je shromáždil jako snopy na humno.

4:13  Povstaň a mlať, dcero sijónská, neboť tvé rohy proměním v železo, tvá kopyta proměním v bronz a rozdrtíš mnohé národy. Jejich nekalý zisk pro Hospodina zasvětím zkáze a jejich majetek pro ⌈Pána celé země.⌉

4:14  Nyní se houfuj, dcero loupežné hordy. Nachystal na nás obležení. Holí budou bít po tváři soudce Izraele.

Chapter 5

5:1  A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.

5:2  Proto je vydá až do času, kdy rodička porodí. Pak se zbytek jeho bratří navrátí k synům Izraele.

5:3  Bude stát a pást své stádo v Hospodinově síle, ve vznešenosti jména Hospodina, svého Boha. A budou pobývat v bezpečí, protože bude veliký až do končin země.

5:4  A on bude pokoj. Když přitáhne Asýrie do naší země, když vstoupí do našich pevností, ustanovíme ⌈proti ní⌉ sedm pastýřů, osm vazalů lidí.

5:5  Bude pást asyrskou zemi mečem, zemi Nimrodovu v jejích branách. On nás vysvobodí od Asýrie, až přitáhne do naší země, až vstoupí na naše území.

5:6  Ostatek Jákoba bude uprostřed mnohých národů jako rosa od Hospodina, jako přeháňka na zeleň, která neočekává na člověka a ⌈neskládá naději v⌉ syny člověka.

5:7  Ostatek Jákoba bude mezi národy, uprostřed mnohých národů jako lev mezi lesní zvěří, jako mladý lev ⌈ve stádu⌉ ovcí, který když projde, všechno pošlape a rozsápe, a ⌈není, kdo by je vysvobodil.⌉

5:8  Tvá ruka ⌈se pozdvihne proti tvým⌉ protivníkům a všichni tví nepřátelé budou vyhlazeni.

5:9  ⌈I stane se v onen den,⌉ je Hospodinův výrok, že vyhladím tvé koně ze tvého středu a odstraním tvé válečné vozy.

5:10  Vyhladím města tvé země a zbořím všechny tvé pevnosti.

5:11  Vyhladím ⌈od tebe⌉ kouzelníky a nebudeš mít hadače.

5:12  Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy ze tvého středu a nebudeš se již klanět dílu svých rukou.

5:13  Vyvrátím tvé posvátné kůly ze tvého středu a vyhladím tvá města.

5:14  V hněvu a zlobě vykonám pomstu nad národy, které neposlouchaly.

Chapter 6

6:1  Slyšte nyní to, co říká Hospodin: Vstaň a veď při před horami, ať návrší slyší tvůj hlas.

6:2  Slyšte, hory, Hospodinův spor, vy pevné základy země, protože Hospodin vede spor se svým lidem, bude se soudit s Izraelem.

6:3  Co jsem ti provedl, můj lide? Čím jsem tě unavil? Vypovídej proti mně!

6:4  Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, ⌈vykoupil jsem tě z domu otroctví⌉ a poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.

6:5  Vzpomeň si, můj lide, co plánoval moábský král Balák a co mu odpověděl Bileám, syn Beórův, ⌈a co se stalo⌉ od Šitímu až do Gilgálu, abys poznal Hospodinovy spravedlivé činy.

6:6  S čím mohu ⌈vyjít vstříc Hospodinu,⌉ sklonit se před ⌈vyvýšeným Bohem?⌉ Což mu mohu vyjít vstříc se zápalnými oběťmi, s ročními telaty?

6:7  Cožpak Hospodin ⌈najde zalíbení v⌉ tisících beranů a v desetitisících potoků oleje? Což mohu dát svého prvorozeného za své přestoupení, plod svého lůna za hřích své duše?

6:8  Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

6:9  Slyš! Hospodin volá k městu -- ⌈a bázeň před tvým jménem znamená obezřetnost⌉ -- Slyšte, ⌈pokolení a shromáždění města.⌉

6:10  Což mohu zapomenout ⌈na ničemně získané poklady⌉ v domě ničemy a ošizenou míru, ⌈která je zlořečená?⌉

6:11  Což ⌈mohu za poctivé prohlásit ničemné váhy⌉ a měšec s falešným závažím?

6:12  Bohatí toho města jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví lež, jazyk v jejich ústech je záludný.

6:13  Proto tě ⌈tvrdě zbiji,⌉ budu tě pustošit za tvůj hřích.

6:14  Budeš jíst, ale nenasytíš se, tvůj hlad bude uprostřed tebe. Odtáhl ses stranou, ale do bezpečí si nic neodneseš. A co si do bezpečí odneseš, vydám meči.

6:15  Budeš zasévat, ale nebudeš sklízet; budeš šlapat olivy, ale nepomažeš se olejem; šlapat nové víno, ale nebudeš pít víno.

6:16  Protože ⌈jsi měl na zřeteli⌉ ustanovení Omrího a ⌈všechny skutky⌉ domu Achabova a protože jste žili podle jeho rad, proto tě učiním předmětem hrůzy a obyvatele toho města předmětem úžasu. Ponesete potupu národů.

Chapter 7

7:1  Běda mi, protože ⌈se mi vede jako po sklizni⌉ letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.

7:2  Vymizel věrný ze země, přímý ⌈mezi lidmi⌉ není. Všichni ⌈číhají, aby prolévali krev,⌉ ⌈jeden druhého⌉ loví se sítí.

7:3  ⌈Na zlo používají své ruce správně:⌉ Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.

7:4  Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den ⌈tvých strážných, přišlo⌉ tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.

7:5  Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, ⌈střež vchod svých úst.⌉

7:6  Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; nepřáteli člověka jsou ⌈lidé z jeho vlastní rodiny.⌉

7:7  Já však budu vyhlížet k Hospodinu, ⌈naději budu mít v Bohu,⌉ ⌈který mě zachraňuje.⌉ Můj Bůh mě vyslyší.

7:8  Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.

7:9  Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud ⌈se mě nezastane⌉ a ⌈nezjedná mi⌉ právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.

7:10  Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

7:11  Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.

7:12  ⌈V onen den⌉ k tobě přijdou z Asýrie ⌈až po Egypt,⌉ z Egypta až po řeku Eufrat, ⌈od moře k moři a od hory k hoře.⌉

7:13  Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.

7:14  Pas svůj lid svou holí, ovce ⌈svého dědictví,⌉ přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.

7:15  Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ⌈ukaž nám⌉ obdivuhodné činy.

7:16  Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.

7:17  Ať lížou prach jako had, jako ⌈ti, co se plazí po zemi;⌉ ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.

7:18  ⌈Kdo je Bůh jako ty,⌉ ⌈který snímá vinu⌉ a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

7:19  Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.

7:20  Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.