DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Micah

Chapter 1

1:1  The word of the Lord, that came to Micah, the Morasthite, in the days of Joathan, Achaz, and Ezechias, kings of Juda: which he saw concerning Samaria and Jerusalem.

1:1  The word of the Lord that came to Micah the Morasthite in the days of Jotham, Ahaz, and Hezekiah, kings of Judah, which he saw concerning Samaria and Jerusalem.

1:1  Slovo Hospodinovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému za dnů judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše; bylo to vidění o Samaří a o Jeruzalému.

1:1  Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.

1:1  Hospodinovo slovo, které se stalo k Micheáši Mórešetskému ve dnech judských králů Jótama, Achaza a Chizkijáše, to, co viděl o Samaří a Jeruzalému.

1:1  Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému.

1:1  Verbum Domini, quod factum est ad Michæam Morasthiten, in diebus Joathan, Achaz, et Ezechiæ, regum Juda, quod vidit super Samariam et Jerusalem.

1:2  Hear, all ye people: and let the earth give ear, and all that is therein: and let the Lord God be a witness to you, the Lord from his holy temple.

1:2  Hear, all ye people; hearken, O earth, and all that therein is: and let the Lord God be witness against you, the Lord from his holy temple.

1:2  Slyšte to, všichni lidé, napni pozornost, země, se vším, co je na tobě! Panovník Hospodin buď proti vám svědkem, Panovník ze svého svatého chrámu!

1:2  Slyšte, všechny národy, naslouchej, země i všichni v ní! Panovník Hospodin teď proti vám svědčí, Panovník z chrámu své svatosti.

1:2  Slyšte, ⌈všechny národy,⌉ pozorně naslouchej, země, i všechno, co ji naplňuje. Ať je Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník ze svého svatého chrámu.

1:2  Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své.

1:2  Audite, populi omnes, et attendat terra, et plenitudo ejus : et sit Dominus Deus vobis in testem, Dominus de templo sancto suo.

1:3  For behold the Lord will come forth out of his place: and he will come down, and will tread upon the high places of the earth.

1:3  For, behold, the Lord cometh forth out of his place, and will come down, and tread upon the high places of the earth.

1:3  Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, sestupuje a šlape po posvátných návrších země.

1:3  Hle – Hospodin opouští svůj příbytek, už sestupuje, šlape po výšinách země!

1:3  Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, sestoupí a bude šlapat po návrších země.

1:3  Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

1:3  Quia ecce Dominus egredietur de loco suo, et descendet, et calcabit super excelsa terræ.

1:4  And the mountains shall be melted under him: and the valleys shall be cleft, as wax before the fire, and as waters that run down a steep place.

1:4  And the mountains shall be molten under him, and the valleys shall be cleft, as wax before the fire, and as the waters that are poured down a steep place.

1:4  Hory se pod ním rozplývají, doliny pukají, jsou jako vosk v ohni, jako vody řítící se ze stráně.

1:4  Hory se pod ním rozpouštějí, rozvírají se rokliny, podobají se vosku v ohni, vodě stékající horským úbočím.

1:4  Hory se pod ním rozplynou, údolí se rozpoltí, jako vosk od ohně, jako voda proudící po stráni.

1:4  I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

1:4  Et consumentur montes subtus eum, et valles scindentur sicut cera a facie ignis, et sicut aquæ quæ decurrunt in præceps.

1:5  For the wickedness of Jacob is all this, and for the sins of the house of Israel. What is the wickedness of Jacob? is it not Samaria? and what are the high places of Juda? are they not Jerusalem?

1:5  For the transgression of Jacob is all this, and for the sins of the house of Israel. What is the transgression of Jacob? is it not Samaria? and what are the high places of Judah? are they not Jerusalem?

1:5  To všechno pro nevěrnost Jákobovu, pro hříchy izraelského domu. Co je Jákobova nevěrnost, zdali ne Samaří? A co jsou posvátná návrší Judy, zdali ne Jeruzalém?

1:5  A to vše kvůli Jákobově vzpouře, kvůli hříchům domu Izraele. Co je Jákobova vzpoura? Kdo jiný než Samaří? Co jsou obětní výšiny Judy? Jeruzalém – kdo jiný?

1:5  To všechno kvůli Jákobovu přestoupení a kvůli hříchům domu izraelského. Co je Jákobovým přestoupením? Přece Samaří! Co jsou návrší Judy? Přece Jeruzalém!

1:5  A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém?

1:5  In scelere Jacob omne istud, et in peccatis domus Israël. Quod scelus Jacob ? nonne Samaria ? et quæ excelsa Judæ ? nonne Jerusalem ?

1:6  And I will make Samaria as a heap of stones in the field when a vineyard is planted: and I will bring down the stones thereof into the valley, and will lay her foundations bare.

1:6  Therefore I will make Samaria as an heap of the field, and as plantings of a vineyard: and I will pour down the stones thereof into the valley, and I will discover the foundations thereof.

1:6  Proto udělám ze Samaří pole sutin a vysadím na něm vinici, kameny z něho svalím do údolí, odkryji jeho základy.

1:6  „Proto Samaří obrátím v kupu sutin, místo vhodné tak pro vinici. Její kameny svalím do údolí, obnažím její základy.

1:6  ⌈Proměním Samaří v sutiny⌉ na poli, v místo pro vysazení vinice. Jeho kameny uvrhnu do údolí a jeho základy odhalím.

1:6  Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji.

1:6  Et ponam Samariam quasi acervum lapidum in agro, cum plantatur vinea ; et detraham in vallem lapides ejus, et fundamenta ejus revelabo.

1:7  And all her graven things shall be cut in pieces, and all her wages shall be burnt with fire, and I will bring to destruction all her idols: for they were gathered together of the hire of a harlot, and unto the hire of a harlot they shall return.

1:7  And all the graven images thereof shall be beaten to pieces, and all the hires thereof shall be burned with the fire, and all the idols thereof will I lay desolate: for she gathered it of the hire of an harlot, and they shall return to the hire of an harlot.

1:7  Rozbity budou veškeré jeho tesané modly, veškeré jeho nevěstčí odměny budou spáleny ohněm, zpustoším všechny jeho modlářské stvůry. Protože je shromáždilo ze smilné nevěstčí odměny, opět se stanou smilnou odměnou nevěstek.

1:7  Všechny její modly budou rozbity, všechny její výdělky ohněm spáleny, všechny její sochy zpustoším. Co si vydělala na nevěstčích poplatcích, tím se znovu bude platit za nevěstky.“

1:7  Všechny jeho tesané modly budou rozbity, všechny jeho nevěstčí mzdy budou spáleny ohněm, všechny jeho modlářské zpodobeniny proměním v pustinu. Protože je shromáždilo jako nevěstčí mzdu prostitutky, znovu se stanou nevěstčí mzdou prostitutky.

1:7  A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí.

1:7  Et omnia sculptilia ejus concidentur, et omnes mercedes ejus comburentur igne, et omnia idola ejus ponam in perditionem, quia de mercedibus meretricis congregata sunt, et usque ad mercedem meretricis revertentur.

1:8  Therefore will I lament, and howl: I will go stript and naked: I will make a wailing like the dragons, and a mourning like the ostriches.

1:8  Therefore I will wail and howl, I will go stripped and naked: I will make a wailing like the dragons, and mourning as the owls.

1:8  Naříkat nad tím musím a kvílet, chodit bosý a nahý, dám se do nářku jak šakalové, do truchlení jako pštrosi,

1:8  Proto naříkám a běduji, vysvlečen chodím, bosý. Jako šakali musím výt a kvílím jako pštrosi.

1:8  Proto budu bědovat a naříkat, půjdu bosý a nahý, ⌈budu kvílet jako šakali a truchlit jako⌉ pštrosi.

1:8  Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy,

1:8  Super hoc plangam, et ululabo ; vadam spoliatus, et nudus ; faciam planctum velut draconum, et luctum quasi struthionum :

1:9  Because her wound is desperate, because it is come even to Juda, it hath touched the gate of my people, even to Jerusalem.

1:9  For her wound is incurable; for it is come unto Judah; he is come unto the gate of my people, even to Jerusalem.

1:9  protože jsou nevyléčitelné jeho rány. Došlo i na Judu; zasažena je brána mého lidu, sám Jeruzalém.

1:9  Nezhojitelná rána Samaří totiž postihla i Judu. Až k samé bráně zasáhla můj lid, až k Jeruzalému!

1:9  Neboť jeho rána je nevyléčitelná, dostala se až do Judska, dosáhla až k bráně mého lidu, až do Jeruzaléma.

1:9  Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma.

1:9  quia desperata est plaga ejus, quia venit usque ad Judam ; tetigit portam populi mei usque ad Jerusalem.

1:10  Declare ye it not in Geth, weep ye not with tears: in the house of Dust sprinkle yourselves with dust.

1:10  Declare ye it not at Gath, weep ye not at all: in the house of Aphrah roll thyself in the dust.

1:10  Neoznamujte to v Gatu, ať se nerozléhá váš pláč. V Bét-leafře (to je v Domě prachu) válejte se v prachu.

1:10  Nemluvte o tom v Gatu, už ani neplakejte. V Bet-ofře (v tom Domě prachu) se v prachu svíjejte.

1:10  Neoznamujte to v Gatu, vůbec neplačte! V Bét–leafře se válej v prachu.

1:10  Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej.

1:10  In Geth nolite annuntiare ; lacrimis ne ploretis ; in domo pulveris pulvere vos conspergite.

1:11  And pass away, O thou that dwellest in the beautiful place, covered with thy shame: she went not forth that dwelleth in the confines: the house adjoining shall receive mourning from you, which stood by herself.

1:11  Pass ye away, thou inhabitant of Saphir, having thy shame naked: the inhabitant of Zaanan came not forth in the mourning of Beth–ezel; he shall receive of you his standing.

1:11  Obyvatelé Šafíru (to je Nádhery), stěhujte se jinam, nazí a v hanbě. Neujdou obyvatelé Saanánu. Nářek v Bét-eselu vás připraví o oporu.

1:11  Rozšafní obyvatelé Šafíru, táhněte v hanbě a nahotě! Obyvatelé Ceananu nevyjdou více, útulný Bet-ecel pláče; oporu v něm už nemáte.

1:11  ⌈Obyvatelé Šafíru, jděte dál⌉ v ⌈nahotě a hanbě.⌉ Obyvatelé Saanánu nemohli vyjít. Kvílení Bét–eselu ⌈vás připraví o⌉ místo k přebývání.

1:11  Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou.

1:11  Et transite vobis, habitatio pulchra, confusa ignominia : non est egressa quæ habitat in exitu : planctum domus vicina accipiet ex vobis, quæ stetit sibimet.

1:12  For she is become weak unto good that dwelleth in bitterness: for evil is come down from the Lord into the gate of Jerusalem.

1:12  For the inhabitant of Maroth waited carefully for good: but evil came down from the Lord unto the gate of Jerusalem.

1:12  Ačkoli obyvatelé Marótu čekali dobro, sestoupilo od Hospodina zlo k bráně Jeruzaléma.

1:12  Obyvatelé Marotu jen trnou, čekají, kdy přijde úleva; Hospodin ale seslal pohromu k bráně Jeruzaléma.

1:12  Obyvatelé Marótu ⌈zeslábli touhou po dobru,⌉ ale od Hospodina sestoupilo do brány Jeruzaléma zlo.

1:12  Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské.

1:12  Quia infirmata est in bonum, quæ habitat in amaritudinibus ; quia descendit malum a Domino in portam Jerusalem.

1:13  A tumult of chariots hath astonished the inhabitants of Lachis: it is the beginning of sin to the daughter of Sion for in thee were found the crimes of Israel.

1:13  O thou inhabitant of Lachish, bind the chariot to the swift beast: she is the beginning of the sin to the daughter of Zion: for the transgressions of Israel were found in thee.

1:13  Zapřahejte do válečného vozu, obyvatelé Lakíše; tady je počátek hříchu sijónské dcery. Vždyť v tobě byly shledány nevěrnosti Izraele!

1:13  Do vozů zapřahejte rychle, obyvatelé Lachiše! Zde začal hřích Dcery sionské, zde je zdroj vzpoury Izraele.

1:13  Zapřáhněte vozy k ořům, obyvatelé Lakíše! Zde je počátek hříchu pro dceru sijónskou, neboť v tobě tkví přestoupení Izraele.

1:13  Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova.

1:13  Tumultus quadrigæ stuporis habitanti Lachis : principium peccati est filiæ Sion, quia in te inventa sunt scelera Israël.

1:14  Therefore shall she send messengers to the inheritance of Geth: the houses of lying to deceive the kings of Israel.

1:14  Therefore shalt thou give presents to Moresheth–gath: the houses of Achzib shall be a lie to the kings of Israel.

1:14  Proto se rozejdete s Mórešet-gatem; domy Akzíbu (to je Lži) obelžou izraelské krále.

1:14  S Morešet-gatem rozluč se, jako když otec dává věno nevěstě. V domech Achzibu, ach, zebe zklamání králů Izraele!

1:14  Proto dáš ⌈dary na rozloučenou Mórešet–gatu.⌉ ⌈Domy Akzíbu⌉ budou zklamáním pro izraelské krále.

1:14  Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské.

1:14  Propterea dabit emissarios super hæreditatem Geth, domus mendacii in deceptionem regibus Israël.

1:15  Yet will I bring an heir to thee that dwellest in Maresa: even to Odollam shall the glory of Israel come.

1:15  Yet will I bring an heir unto thee, O inhabitant of Mareshah: he shall come unto Adullam the glory of Israel.

1:15  I na vás přivedu dobyvatele, obyvatelé Maréši, až do Adulámu bude muset vejít sláva Izraele.

1:15  Přivedu na vás dobyvatele, obyvatelé Mareše! Urození z Izraele půjdou maršem do adulamské jeskyně.

1:15  Znovu na vás přivedu dobyvatele, obyvatelé Maréši, ⌈až do Adulámu přijde sláva Izraele.⌉

1:15  Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské.

1:15  Adhuc hæredem adducam tibi quæ habitas in Maresa ; usque ad Odollam veniet gloria Israël.

1:16  Make thee bald, and be polled for thy delicate children: enlarge thy baldness as the eagle: for they are carried into captivity from thee.

1:16  Make thee bald, and poll thee for thy delicate children; enlarge thy baldness as the eagle; for they are gone into captivity from thee.

1:16  Vyholte si lysinu a ostříhejte se kvůli svým rozkošným synům; udělejte si širokou lysinu jako sup, že byli od vás přesídleni.

1:16  Ohol si hlavu ve smutku nad svými hýčkanými syny. Pořiď si lysinu jako sup – odejdou ti do vyhnanství!

1:16  Vyhol si lysinu a ostříhej se kvůli ⌈svým rozkošným synům,⌉ rozšiř svou lysinu jako sup, protože byli od tebe vystěhováni.

1:16  Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.

1:16  Decalvare, et tondere super filios deliciarum tuarum ; dilata calvitium tuum sicut aquila, quoniam captivi ducti sunt ex te.

Chapter 2

2:1  Woe to you that devise that which is unprofitable, and work evil in your beds: in the morning light they execute it, because their hand is against God.

2:1  Woe to them that devise iniquity, and work evil upon their beds! when the morning is light, they practise it, because it is in the power of their hand.

2:1  Běda těm, kdo strojí ničemnosti, páchají zlo na svých ložích, dopouštějí se ho za jitřního světla; na to mají dost sil.

2:1  Běda těm, kdo chystají špatnosti, kdo osnují zlo i v posteli! Už od svítání je páchají – vždyť si to mohou dovolit.

2:1  Běda těm, kdo vymýšlejí špatnosti a ⌈páchají zlo⌉ na svých ložích. Provedou ho za svítání, neboť je to v jejich moci.

2:1  Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich.

2:1  Væ qui cogitatis inutile, et operamini malum in cubilibus vestris ! In luce matutina faciunt illud, quoniam contra Deum est manus eorum.

2:2  And they have coveted fields, and taken them by violence, and houses they have forcibly taken away: and oppressed a man and his house, a man and his inheritance.

2:2  And they covet fields, and take them by violence; and houses, and take them away: so they oppress a man and his house, even a man and his heritage.

2:2  Žádostivě dychtí po polích - a uchvacují, po domech - a zabírají. Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví.

2:2  Zatouží po poli a už je zabírají, po domě a už ho mají. Odírají muže i jejich rodiny, připravují je o dědictví.

2:2  Dychtí po polích a uchvacují je, po domech a zabírají je; utlačují člověka i jeho dům, muže a jeho dědictví.

2:2  Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho.

2:2  Et concupierunt agros, et violenter tulerunt : et rapuerunt domos, et calumniabantur virum, et domum ejus : virum, et hæreditatem ejus.

2:3  Therefore thus saith the Lord: Behold I devise an evil against this family: from which you shall not withdraw your necks, and you shall not walk haughtily, for this is a very evil time.

2:3  Therefore thus saith the Lord; Behold, against this family do I devise an evil, from which ye shall not remove your necks; neither shall ye go haughtily: for this time is evil.

2:3  Proto praví Hospodin toto: Hle, já na tu čeleď strojím zlo, z něhož nevyvléknete své šíje. Přestanete chodit povýšeně, bude to zlý čas.

2:3  A proto tak praví Hospodin: „Hle, já na tu tlupu chystám pohromu – teď už se nevykroutíte! Přestanete chodit s hlavou nahoru – ty časy budou zlé.

2:3  Proto Hospodin praví toto: Hle, zamýšlím proti této čeledi zlo, otrocké jho, ⌈ze kterého nevytáhnete⌉ své šíje. Nebudete chodit povýšeně, neboť to bude ⌈zlá doba.⌉

2:3  Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude.

2:3  Idcirco hæc dicit Dominus : Ecce ego cogito super familiam istam malum, unde non auferetis colla vestra, et non ambulabitis superbi : quoniam tempus pessimum est.

2:4  In that day a parable shall be taken up upon you, and a song shall be sung with melody by them that say: We are laid waste and spoiled: the portion of my people is changed: how shall he depart from me, whereas he is returning that will divide our land?

2:4  In that day shall one take up a parable against you, and lament with a doleful lamentation, and say, We be utterly spoiled: he hath changed the portion of my people: how hath he removed it from me! turning away he hath divided our fields.

2:4  V onen den o vás užijí pořekadel, strhne se žalostné bědování: „Je po všem!“ „Přišla na nás záhuba“, řeknete, „podíl mého lidu je pryč, kterak jsem o něj přišel! Naše pole připadlo odpadlíku.“

2:4  V ten den o vás složí popěvek, zazpívají vám posměšný žalozpěv: ‚To je náš konec – můj lid přišel o svůj majetek! Ach, on mi bere, co je mé, naše pole dělí mezi proradné!‘“

2:4  V onen den pronesou o vás pořekadlo, budou hořce bědovat a říkat: Jsme zcela zničeni. Podíl mého lidu proměnil. Jak to, že mi ho odebral a mé pole rozdělil odpadlíkům?

2:4  V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil!

2:4  In die illa sumetur super vos parabola, et cantabitur canticum cum suavitate, dicentium : Depopulatione vastati sumus ; pars populi mei commutata est : quomodo recedet a me, cum revertatur, qui regiones nostras dividat ?

2:5  Therefore thou shalt have none that shall cast the cord of a lot in the assembly of the Lord.

2:5  Therefore thou shalt have none that shall cast a cord by lot in the congregation of the Lord.

2:5  Ano, nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.

2:5  A tak vám už nikdo nevyměří podíl v Hospodinově shromáždění.

2:5  Proto nebudeš mít nikoho, kdo by v Hospodinově shromáždění házel los o svůj díl.

2:5  Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu.

2:5  Propter hoc non erit tibi mittens funiculum sortis in cœtu Domini.

2:6  Speak ye not, saying: It shall not drop upon these, confusion shall not take them.

2:6  Prophesy ye not, say they to them that prophesy: they shall not prophesy to them, that they shall not take shame.

2:6  Říkají: „Nevěštěte!“ Budou věštit! Ale nebudou věštit těmto; ti od potupných věcí neodstoupí.

2:6  „Neprorokovat!“ říkají proroci. „Takhle se přece neprorokuje; taková hanba na nás nepřijde!“

2:6  ⌈Neprorokujte, prorokují, neprorokujte takové věci. Potupa nás nezasáhne.⌉

2:6  Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění.

2:6  Ne loquamini loquentes ; non stillabit super istos, non comprehendet confusio.

2:7  The house of Jacob saith: Is the Spirit of the Lord straitened or are these his thoughts? Are not my words good to him that walketh uprightly?

2:7  O thou that art named the house of Jacob, is the spirit of the Lord straitened? are these his doings? do not my words do good to him that walketh uprightly?

2:7  Vy, kteří se nazýváte domem Jákobovým, což nepokoušíte Hospodinovu trpělivost? Tohle že jsou jeho skutky? Zdali nejsou má slova k dobrému pro toho, kdo chodí přímo?

2:7  To se má říkat, dome Jákobův: „Copak Hospodin ztratil trpělivost? Copak je tohle jeho dílo?“ Nepřinesou snad má slova užitek těm, kteří žijí poctivě?

2:7  ⌈Má se říkat toto, dome Jákobův?⌉ ⌈Došla Hospodinu trpělivost?⌉ Cožpak jsou toto jeho činy? ⌈Což nejsou mé záměry dobré vůči tomu, kdo žije správně?⌉

2:7  Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí?

2:7  Dicit domus Jacob : Numquid abbreviatus est spiritus Domini, aut tales sunt cogitationes ejus ? nonne verba mea bona sunt cum eo qui recte graditur ?

2:8  But my people, on the contrary, are risen up as an enemy: you have taken away the cloak off from the coat: and them that passed harmless you have turned to war.

2:8  Even of late my people is risen up as an enemy: ye pull off the robe with the garment from them that pass by securely as men averse from war.

2:8  Dříve se můj lid stavěl proti nepříteli. Teď však strháváte z plášťů ozdoby těm, kdo po návratu z boje užívají bezpečí.

2:8  Vy ale jako nepřítel proti mému lidu stojíte. Strháváte pláště těm, kdo žijí pokojně, kdo bezelstně jdou kolem a nejednají bojovně.

2:8  ⌈Můj lid nedávno povstal⌉ jako nepřítel. Svlékáte plášť z oděvu těch, kdo bezstarostně procházejí, ⌈těch, kdo se navracejí z boje.⌉

2:8  Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě.

2:8  et e contrario populus meus in adversarium consurrexit. Desuper tunica pallium sustulistis : et eos qui transibant simpliciter convertistis in bellum.

2:9  You have cast out the women of my people from their houses, in which they took delight: you have taken my praise forever from their children.

2:9  The women of my people have ye cast out from their pleasant houses; from their children have ye taken away my glory for ever.

2:9  Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošného domova, jejich děti chcete navěky připravit o důstojnost, kterou jsem jim dal.

2:9  Ženy v mém lidu vyháníte z útulných domovů a jejich děti navždy okrádáte o moji nádheru.

2:9  Ženy mého lidu vyháníte z ⌈jejich rozkošných domovů,⌉ ⌈jejich děti připravujete⌉ navěky o mou důstojnost.

2:9  Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky.

2:9  Mulieres populi mei ejecistis de domo deliciarum suarum ; a parvulis earum tulistis laudem meam in perpetuum.

2:10  Arise ye, and depart, for there is no rest here for you. For that uncleanness of the land, it shall be corrupted with a grievous corruption.

2:10  Arise ye, and depart; for this is not your rest: because it is polluted, it shall destroy you, even with a sore destruction.

2:10  Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.

2:10  Seberte se a jděte – zde odpočinek nenajdete! Co se poskvrnilo, propadne zkáze, zničeno to bude strašlivě.

2:10  Vstaňte a odejděte, neboť toto není místo odpočinku ⌈kvůli nečistotě, která přináší zkázu, naprostou zkázu.⌉

2:10  Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým.

2:10  Surgite, et ite, quia non habetis hic requiem : propter immunditiam ejus corrumpetur putredine pessima.

2:11  Would God I were not a man that hath the spirit, and that I rather spoke a lie: I will let drop to thee of wine, and of drunkenness: and it shall be this people upon whom it shall drop.

2:11  If a man walking in the spirit and falsehood do lie, saying, I will prophesy unto thee of wine and of strong drink; he shall even be the prophet of this people.

2:11  Kdyby někdo posedlý duchem podvodu nalhával: „Budu ti věštit při víně a opojném nápoji“, to by byl věštec pro tento lid!

2:11  Kdyby nějaký prolhaný podvodník přišel se slovy: „Víno a pivo, tak zní mé proroctví“ – to by byl prorok pro tento lid!

2:11  Kdyby někdo ⌈plácal do větru a⌉ lhal: Budu ti prorokovat o víně a o pivu, to by byl prorok pro tento lid!

2:11  Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto.

2:11  Utinam non essem vir habens spiritum, et mendacium potius loquerer ! Stillabo tibi in vinum et in ebrietatem ; et erit super quem stillatur populus iste.

2:12  I will assemble and gather together all of thee, O Jacob: I will bring together the remnant of Israel, I will put them together as a flock in the fold, as sheep in the midst of the sheepcotes, they shall make a tumult by reason of the multitude of men.

2:12  I will surely assemble, O Jacob, all of thee; I will surely gather the remnant of Israel; I will put them together as the sheep of Bozrah, as the flock in the midst of their fold: they shall make great noise by reason of the multitude of men.

2:12  Jistotně tě celého posbírám, Jákobe, jistotně shromáždím pozůstatek Izraele, svedu jej dohromady jak ovce do ohrady, jako stádo doprostřed pastviště, zahemží se to zas lidmi.

2:12  „Jistěže vás všechny posbírám, Jákobe, jistěže shromáždím zbytky Izraele. Umístím je pohromadě jak ovce v ohradě, budou jako stádo na své pastvině – veliká lidská změť.

2:12  Jistě posbírám Jákoba, tebe celého, jistě shromáždím ostatek Izraele. Dám ho pospolu jako ovce do ohrady, jako stádo na pastvinu; bude se to hemžit lidmi.

2:12  Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu.

2:12  Congregatione congregabo, Jacob, totum te ; in unum conducam reliquias Israël : pariter ponam illum quasi gregem in ovili, quasi pecus in medio caularum : tumultuabuntur a multitudine hominum.

2:13  For he shall go up that shall open the way before them: they shall divide and pass through the gate, and shall come in by it: and their king shall pass before them, and the Lord at the head of them.

2:13  The breaker is come up before them: they have broken up, and have passed through the gate, and are gone out by it: and their king shall pass before them, and the Lord on the head of them.

2:13  Už vytáhl ten, kdo jim bude razit cestu. Prorazili a procházejí branou a z ní vycházejí. Jejich Král prošel před nimi, Hospodin v jejich čele!

2:13  Ten, který jim razí cestu, vyjde před nimi, a tak projdou branou a ven vyrazí. Jejich Král půjde před nimi – v jejich čele bude Hospodin!“

2:13  Ten, kdo proráží cestu, vytáhne před nimi. Prorazí, projdou bránou a vyjdou skrze ni. Jejich král půjde před nimi, Hospodin v jejich čele.

2:13  Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.

2:13  Ascendet enim pandens iter ante eos : divident, et transibunt portam, et ingredientur per eam : et transibit rex eorum coram eis, et Dominus in capite eorum.

Chapter 3

3:1  And I said: Hear, O ye princes of Jacob, and ye chiefs of the house of Israel: Is it not your part to know judgment,

3:1  And I said, Hear, I pray you, O heads of Jacob, and ye princes of the house of Israel; Is it not for you to know judgment?

3:1  Pravím: Slyšte, představitelé Jákobovi, vůdcové izraelského domu! Což není vaším úkolem znát právo?

3:1  Řekl jsem: „Slyšte, vy přední v Jákobovi, vůdcové domu Izraele: Nemáte snad znát právo,

3:1  Řekl jsem: Slyšte, předáci Jákobovi, vůdcové domu izraelského. Což nemáte znát právo?

3:1  Protož pravím: Slyštež již přední v Jákobovi, a vůdcové domu Izraelského: Zdaliž vy nemáte povědomi býti soudu?

3:1  Et dixi : Audite, princeps Jacob, et duces domus Israël : numquid non vestrum est scire judicium,

3:2  You that hate good, and love evil: that violently pluck off their skins from them and their flesh from their bones?

3:2  Who hate the good, and love the evil; who pluck off their skin from off them, and their flesh from off their bones;

3:2  Dobro nenávidíte a milujete zlo, stahujete z lidu kůži a z jeho kostí maso.

3:2  vy, kdo nenávidíte dobro a milujete zlo; vy, kdo stahujete lidi z kůže a maso z kostí trháte;

3:2  Nenávidíte dobro a milujete zlo, rvete z nich kůži a maso z jejich kostí.

3:2  Nenávidí dobrého a milují zlé, sdírají s lidu kůži jejich, a maso jejich s kostí jejich.

3:2  qui odio habetis bonum, et diligitis malum ; qui violenter tollitis pelles eorum desuper eis, et carnem eorum desuper ossibus eorum ;

3:3  Who have eaten the flesh of my people, and have flayed their skin off them: and have broken, and chopped their bones as for the kettle, and as flesh in the midst of the pot.

3:3  Who also eat the flesh of my people, and flay their skin from off them; and they break their bones, and chop them in pieces, as for the pot, and as flesh within the caldron.

3:3  Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso.

3:3  vy, kdo maso mého lidu hryžete, odíráte je z kůže a jejich kosti lámete; vy, kdo je porcujete jako do hrnce a jako maso do kotle?“

3:3  Ano, jedí maso mého lidu, kůži z nich svlékají, jejich kosti lámou. Kouskují je jako do hrnce, jako maso do kotle.

3:3  A jedí maso lidu mého, a kůži jejich s nich svláčejí, i kosti jejich rozlamují, a rozdělují jako do hrnce, a jako maso do kotlíku.

3:3  qui comederunt carnem populi mei, et pellem eorum desuper excoriaverunt, et ossa eorum confregerunt, et conciderunt sicut in lebete, et quasi carnem in medio ollæ ?

3:4  Then shall they cry to the Lord, and he will not hear them: and he will hide his face from them at that time, as they have behaved wickedly in their devices.

3:4  Then shall they cry unto the Lord, but he will not hear them: he will even hide his face from them at that time, as they have behaved themselves ill in their doings.

3:4  Až budou úpět k Hospodinu, neodpoví jim; skryje před nimi tvář v onen čas, jak zasluhují za svoje zlé skutky.

3:4  K Hospodinu pak budou volat, ale nevyslyší je. V ten čas před nimi skryje tvář, protože jednali tak zle.

3:4  Potom budou volat k Hospodinu, ale neodpoví jim, v ten čas skryje před nimi svou tvář, protože páchali zlé činy.

3:4  Tehdy volati budou k Hospodinu, a nevyslyší jich, ale skryje tvář svou před nimi v ten čas, tak jakž oni vykonávali zlá předsevzetí svá.

3:4  Tunc clamabunt ad Dominum, et non exaudiet eos, et abscondet faciem suam ab eis in tempore illo, sicut nequiter egerunt in adinventionibus suis.

3:5  Thus saith the Lord concerning the prophets that make my people err: that bite with their teeth, and preach peace: and if a man give not something into their mouth, they prepare war against him.

3:5  Thus saith the Lord concerning the prophets that make my people err, that bite with their teeth, and cry, Peace; and he that putteth not into their mouths, they even prepare war against him.

3:5  Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj.

3:5  Toto praví Hospodin o prorocích, kteří svádějí můj lid: „Když dostanou dobře najíst, hlásají: ‚Blahobyt!‘ Kdo je však nenakrmí, proti tomu jdou do války.

3:5  Toto praví Hospodin o prorocích, kteří vedou můj lid do bludu, kteří -- když mají co zuby kousat -- vyhlašují pokoj, ale na toho, kdo jim do úst nic nedá, chystají válku.

3:5  Takto praví Hospodin o těch prorocích, kteříž v blud uvodí lid můj, a hryzouce zuby svými, vyhlašují pokoj, a proti tomu, kdož by jim nic do úst nedal, válku vyzdvihují.

3:5  Hæc dicit Dominus super prophetas, qui seducunt populum meum : qui mordent dentibus suis, et prædicant pacem ; et si quis non dederit in ore eorum quippiam, sanctificant super eum prælium.

3:6  Therefore night shall be to you instead of vision, and darkness to you instead of divination: and the sun shall go down upon the prophets, and the day shall be darkened over them.

3:6  Therefore night shall be unto you, that ye shall not have a vision; and it shall be dark unto you, that ye shall not divine; and the sun shall go down over the prophets, and the day shall be dark over them.

3:6  Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří.

3:6  A proto na vás přijde noc – už žádná vidění; temno a žádné věštění. Slunce zapadne nad těmi proroky, den se nad nimi zatemní.

3:6  Proto budete mít noc místo vidění, ⌈budete mít tmu⌉ místo věštění. Zajde slunce nad těmi proroky, zatmí se jim den.

3:6  A protož obrátí se vám vidění v noc, a předpovídání vaše v tmu; nebo zajde slunce těm prorokům, a zatmí se jim den.

3:6  Propterea nox vobis pro visione erit, et tenebræ vobis pro divinatione ; et occumbet sol super prophetas, et obtenebrabitur super eos dies.

3:7  And they shall be confounded that see visions, and the diviners shall be confounded: and they shall all cover their faces, because there is no answer of God.

3:7  Then shall the seers be ashamed, and the diviners confounded: yea, they shall all cover their lips; for there is no answer of God.

3:7  Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví.

3:7  Vidoucí budou zahanbeni, věštci se zastydí, všichni si studem tváře zakryjí, protože jim Bůh neodpoví.“

3:7  Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože ⌈nebude Boží odpověď.⌉

3:7  I budou se hanbiti ti vidoucí, a styděti ti věštci, a zastrou bradu svou všickni napořád, proto že nebude žádné odpovědi Boží.

3:7  Et confundentur qui vident visiones, et confundentur divini ; et operient omnes vultos suos, quia non est responsum Dei.

3:8  But yet I am filled with the strength of the spirit of the Lord, with judgment and power: to declare unto Jacob his wickedness and to Israel his sin.

3:8  But truly I am full of power by the spirit of the Lord, and of judgment, and of might, to declare unto Jacob his transgression, and to Israel his sin.

3:8  Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu.

3:8  Já jsem však naplněn mocí, Duchem Hospodinovým, spravedlností a smělostí, abych Jákobovi jeho vzpouru oznámil a Izraeli jeho hřích.

3:8  Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.

3:8  Ale já naplněn jsem silou Ducha Hospodinova, a soudem i udatností, abych oznámil Jákobovi zpronevěření jeho, a Izraelovi hřích jeho.

3:8  Verumtamen ego repletus sum fortitudine spiritus Domini, judicio, et virtute, ut annuntiem Jacob scelus suum, et Israël peccatum suum.

3:9  Hear this, ye princes of the house of Jacob, and ye judges of the house of Israel: you that abhor judgment and pervert all that is right.

3:9  Hear this, I pray you, ye heads of the house of Jacob, and princes of the house of Israel, that abhor judgment, and pervert all equity.

3:9  Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé!

3:9  Slyšte to, vy přední v domě Jákobově, vůdcové domu Izraele, vy, kdo pohrdáte právem a všechno rovné křivíte;

3:9  Slyšte toto, předáci domu Jákobova a vůdcové domu izraelského, kteří opovrhujete právem a všechno, co je správné, převracíte,

3:9  Slyštež již toto přední v domě Jákobově, a vůdcové domu Izraelského, kteříž v ošklivosti mají soud, a cožkoli jest pravého, převracejí:

3:9  Audite hoc, principes domus Jacob, et judices domus Israël, qui abominamini judicium, et omnia recta pervertitis :

3:10  You that build up Sion with blood, and Jerusalem with iniquity.

3:10  They build up Zion with blood, and Jerusalem with iniquity.

3:10  Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím.

3:10  vy, kdo budujete Sion krví a Jeruzalém příkořím:

3:10  kteří stavíte Sijón proléváním krve a Jeruzalém zvráceností.

3:10  Každý vzdělává Sion vraždami, a Jeruzalém nepravostí.

3:10  qui ædificatis Sion in sanguinibus, et Jerusalem in iniquitate.

3:11  Her princes have judged for bribes: and her priests have taught for hire, and her prophets divined for money: and they leaned upon the Lord, saying: Is not the Lord in the midst of us? no evil shall come among us.

3:11  The heads thereof judge for reward, and the priests thereof teach for hire, and the prophets thereof divine for money: yet will they lean upon the Lord, and say, Is not the Lord among us? none evil can come upon us.

3:11  Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: „Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého.“

3:11  Jeho vládci soudí za úplatky, jeho kněží učí za odměny, za peníze věští jeho proroci. Přitom spoléhají na Hospodina se slovy: „Copak vprostřed nás není Hospodin? Nepřijde na nás žádné neštěstí!“

3:11  Jeho předáci soudí za úplatek, jeho kněží učí za peníze, jeho proroci věští za stříbro, a pak spoléhají na Hospodina se slovy: Což není Hospodin uprostřed nás? Zlo na nás nepřijde.

3:11  Jehož přední podlé darů soudí, a kněží jeho ze mzdy učí, a proroci jeho z peněz hádají, a však na Hospodina zpoléhají, říkajíce: Zdaliž Hospodina není u prostřed nás? Nepřijdeť na nás nic zlého.

3:11  Principes ejus in muneribus judicabant, et sacerdotes ejus in mercede docebant, et prophetæ ejus in pecunia divinabant : et super Dominum requiescebant, dicentes : Numquid non Dominus in medio nostrum ? non venient super nos mala.

3:12  Therefore because of you, Sion shall be ploughed as a field, and Jerusalem shall be as a heap of stones, and the mountain of the temple as the high places of the forests.

3:12  Therefore shall Zion for your sake be plowed as a field, and Jerusalem shall become heaps, and the mountain of the house as the high places of the forest.

3:12  Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

3:12  Nuže, právě kvůli vám bude Sion jak pole rozorán! Z Jeruzaléma bude trosek hromada a z chrámové hory zarostlá vyvýšenina!

3:12  Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším.

3:12  A protož vaší příčinou Sion jako pole orán bude, a Jeruzalém v hromady obrácen bude, a hora domu toho v vysoké lesy.

3:12  Propter hoc, causa vestri, Sion quasi ager arabitur, et Jerusalem quasi acervus lapidum erit, et mons templi in excelsa silvarum.

Chapter 4

4:1  And it shall come to pass in the last days, that the mountain of the house of the Lord shall be prepared in the top of the mountains, and high above the hills: and people shall flow to it.

4:1  But in the last days it shall come to pass, that the mountain of the house of the Lord shall be established in the top of the mountains, and it shall be exalted above the hills; and people shall flow unto it.

4:1  I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit národy.

4:1  V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní lidské zástupy,

4:1  I stane se v ⌈posledních dnech,⌉ že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako ⌈přední z hor⌉ a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé

4:1  Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové.

4:1  Et erit : in novissimo dierum erit mons domus Domini præparatus in vertice montium, et sublimis super colles : et fluent ad eum populi,

4:2  And many nations shall come in haste, and say: Come, let us go up to the mountain of the Lord, and to the house of the God of Jacob: and he will teach us of his ways, and we will walk in his paths: for the law shall go forth out of Sion, and the word of the Lord out of Jerusalem.

4:2  And many nations shall come, and say, Come, and let us go up to the mountain of the Lord, and to the house of the God of Jacob; and he will teach us of his ways, and we will walk in his paths: for the law shall go forth of Zion, and the word of the Lord from Jerusalem.

4:2  Mnohé pronárody půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

4:2  mnohé národy půjdou se slovy: „Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu – do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami.“ Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.

4:2  a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu ⌈Boha Jákobova.⌉ Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.

4:2  A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

4:2  et properabunt gentes multæ, et dicent : Venite, ascendamus ad montem Domini, et ad domum Dei Jacob : et docebit nos de viis suis, et ibimus in semitis ejus, quia de Sion egredietur lex, et verbum Domini de Jerusalem.

4:3  And he shall judge among many people, and rebuke strong nations afar off: and they shall beat their swords into ploughshares, and their spears into spades: nation shall not take sword against nation: neither shall they learn war anymore.

4:3  And he shall judge among many people, and rebuke strong nations afar off; and they shall beat their swords into plowshares, and their spears into pruninghooks: nation shall not lift up a sword against nation, neither shall they learn war any more.

4:3  On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.

4:3  On bude soudit lidské zástupy, napraví i daleké mocné národy. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje.

4:3  Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné ⌈a vzdálené⌉ národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji.

4:3  Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy. I skují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

4:3  Et judicabit inter populos multos, et corripiet gentes fortes usque in longinquum : et concident gladios suos in vomeres, et hastas suas in ligones : non sumet gens adversus gentem gladium, et non discent ultra belligerare.

4:4  And every man shall sit under his vine, and under his fig tree, and there shall be none to make them afraid, for the mouth of the Lord of hosts hath spoken.

4:4  But they shall sit every man under his vine and under his fig tree; and none shall make them afraid: for the mouth of the Lord of hosts hath spoken it.

4:4  Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

4:4  Každý usedne ve stínu svého révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí – tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

4:4  Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť ⌈promluvila ústa Hospodina⌉ zástupů.

4:4  Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila.

4:4  Et sedebit vir subtus vitem suam et subtus ficum suam, et non erit qui deterreat, quia os Domini exercituum locutum est.

4:5  For all people will walk every one in the name of his god: but we will walk in the name of the Lord, our God, for ever and ever.

4:5  For all people will walk every one in the name of his god, and we will walk in the name of the Lord our God for ever and ever.

4:5  Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy.

4:5  Všechny národy následují každý jméno svých bohů; my však následujeme jméno Hospodina, našeho Boha na věky věků!

4:5  ⌈Každý národ chodí⌉ ve jménu ⌈svého boha,⌉ ale my budeme ⌈chodit ve jménu Hospodina,⌉ našeho Boha, navěky a navždy.

4:5  Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků.

4:5  Quia omnes populi ambulabunt unusquisque in nomine dei sui ; nos autem ambulabimus in nomine Domini Dei nostri, in æternum et ultra.

4:6  In that day, saith the Lord, I will gather up her that halteth: and her that I had cast out, I will gather up: and her whom I had afflicted.

4:6  In that day, saith the Lord, will I assemble her that halteth, and I will gather her that is driven out, and her that I have afflicted;

4:6  V onen den, je výrok Hospodinův, se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil.

4:6  V onen den, praví Hospodin, posbírám kulhavé a zahnané shromáždím – ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.

4:6  ⌈V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle.

4:6  V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle činil.

4:6  In die illa, dicit Dominus, congregabo claudicantem, et eam quam ejeceram colligam, et quam afflixeram :

4:7  And I will make her that halted, a remnant: and her that had been afflicted, a mighty nation: and the Lord will reign over them in Mount Sion, from this time now and forever.

4:7  And I will make her that halted a remnant, and her that was cast far off a strong nation: and the Lord shall reign over them in mount Zion from henceforth, even for ever.

4:7  Chromou budu mít za pozůstatek lidu, vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře Sijónu od nynějška až navěky.

4:7  Kulhavou obdařím potomky, ze zahnané učiním mocný lid a Hospodin bude kralovat nad nimi na hoře Sion od toho dne až navěky.

4:7  Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky.

4:7  I dám té kulhavé potomky, a pryč zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky.

4:7  et ponam claudicantem in reliquias, et eam quæ laboraverat, in gentem robustam : et regnabit Dominus super eos in monte Sion, ex hoc nunc et usque in æternum.

4:8  And thou, O cloudy tower of the flock, of the daughter of Sion, unto thee shall it come: yea the first power shall come, the kingdom to the daughter of Jerusalem.

4:8  And thou, O tower of the flock, the strong hold of the daughter of Zion, unto thee shall it come, even the first dominion; the kingdom shall come to the daughter of Jerusalem.

4:8  Ty, věži stáda, návrší dcery sijónské, tobě připadne, k tobě se navrátí dřívější vladařství, království dcery jeruzalémské.

4:8  Migdal-edere, ty Věži stáda, pahorku Dcery sionské, k tobě se navrátí dávná vláda, království Dcery jeruzalémské.

4:8  A ty, ⌈věži stáda,⌉ kopci dcery sijónské, k tobě ⌈přijde, vrátí se⌉ prvotní vláda, království jeruzalémské dcery.

4:8  A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první, a království k dceři Jeruzalémské.

4:8  Et tu, turris gregis nebulosa filiæ Sion, usque ad te veniet, et veniet potestas prima, regnum filiæ Jerusalem.

4:9  Now, why art thou drawn together with grief? Hast thou no king in thee, or is thy counselor perished, because sorrow hath taken thee as a woman in labour.

4:9  Now why dost thou cry out aloud? is there no king in thee? is thy counsellor perished? for pangs have taken thee as a woman in travail.

4:9  Proč nyní tolik hořekuješ? Což nemáš u sebe krále? Zahynul tvůj rádce, že tě zachvátila bolest jako rodičku?

4:9  Proč tedy teď tak běduješ? Což s tebou není Král? Copak zahynul tvůj Rádce, že máš bolesti jako rodička?

4:9  Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?

4:9  Pročež nyní tak velice křičíš? Zdaliž není žádného krále v tobě? Zdali rádce tvůj zahynul, že tě zachvátila bolest jako rodičku?

4:9  Nunc quare mœrore contraheris ? numquid rex non est tibi, aut consiliarius tuus periit, quia comprehendit te dolor sicut parturientem ?

4:10  Be in pain and labour, O daughter of Sion, as a woman that bringeth forth: for now shalt thou go out of the city, and shalt dwell in the country, and shalt come even to Babylon, there thou shalt be delivered: there the Lord will redeem thee out of the hand of thy enemies.

4:10  Be in pain, and labour to bring forth, O daughter of Zion, like a woman in travail: for now shalt thou go forth out of the city, and thou shalt dwell in the field, and thou shalt go even to Babylon; there shalt thou be delivered; there the Lord shall redeem thee from the hand of thine enemies.

4:10  Svíjej a válej se v křečích jako rodička, sijónská dcero, neboť teď musíš vyjít z města a bydlet na poli a přijdeš až do Babylóna; tam budeš vysvobozena, tam tě Hospodin vykoupí z rukou tvých nepřátel.

4:10  Svíjej se, Dcero sionská, v bolestech jako rodička, protože musíš odejít z města a budeš venku nocovat. Až do Babylonu musíš jít a tam dojdeš záchrany; tam tě Hospodin vykoupí z nepřátelského sevření.

4:10  Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel.

4:10  Pracujž ku porodu a úpěj, dcero Sionská, jako rodička; nebo již vyjdeš z města, a budeš bydliti na poli, a přijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých.

4:10  Dole et satage, filia Sion, quasi parturiens, quia nunc egredieris de civitate, et habitabis in regione, et venies usque ad Babylonem : ibi liberaberis, ibi redimet te Dominus de manu inimicorum tuorum.

4:11  And now many nations are gathered together against thee, and they say: Let her be stoned: and let our eye look upon Sion.

4:11  Now also many nations are gathered against thee, that say, Let her be defiled, and let our eye look upon Zion.

4:11  Nyní se proti tobě sbírají mnohé pronárody. Říkají: „Sijón je zhanoben, pokochejme se pohledem na něj.“

4:11  Teď se proti tobě sbírají mnohé národy se slovy: „Jen ať je Sion znesvěcen! Kochejme se tím pohledem!“

4:11  Nyní se proti tobě shromáždily mnohé národy, které říkají: Ať je znesvěcen, ať se naše oči vynadívají na Sijón.

4:11  Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše.

4:11  Et nunc congregatæ sunt super te gentes multæ, quæ dicunt : Lapidetur, et aspiciat in Sion oculus noster.

4:12  But they have not known the thoughts of the Lord, and have not understood his counsel: because he hath gathered them together as the hay of the floor.

4:12  But they know not the thoughts of the Lord, neither understand they his counsel: for he shall gather them as the sheaves into the floor.

4:12  Oni však neznají smýšlení Hospodinovo, nerozumějí jeho úradku, že je shromažďuje jako snopy na humno.

4:12  Oni však netuší, jak smýšlí Hospodin; nechápou jeho plán, že je sbírá jak snopy na svůj mlat.

4:12  Oni však neznají Hospodinovy úmysly, nerozumějí jeho plánu, že je shromáždil jako snopy na humno.

4:12  Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho, že je shromažďuje jako snopy na humno.

4:12  Ipsi autem non cognoverunt cogitationes Domini, et non intellexerunt consilium ejus, quia congregavit eos quasi fœnum areæ.

4:13  Arise, and tread, O daughter of Sion: for I will make thy horn iron, and thy hoofs I will make brass: and thou shalt beat in pieces many peoples, and shalt immolate the spoils of them to the Lord, and their strength to the Lord of the whole earth.

4:13  Arise and thresh, O daughter of Zion: for I will make thine horn iron, and I will make thy hoofs brass: and thou shalt beat in pieces many people: and I will consecrate their gain unto the Lord, and their substance unto the Lord of the whole earth.

4:13  Dej se do mlácení, sijónská dcero, neboť učiním tvůj roh ze železa, kopyta z bronzu. Rozdrtíš mnoho národů. Jejich zisk zasvětím Hospodinu jako klatý a jejich majetek Pánu celé země.

4:13  Vstaň a mlať, Dcero sionská, vždyť ti dám roh ze železa a z bronzu kopyta! Rozdrtíš mnohé národy, zasvětíš Hospodinu jejich zisk a Pánu vší země jejich bohatství.

4:13  Povstaň a mlať, dcero sijónská, neboť tvé rohy proměním v železo, tvá kopyta proměním v bronz a rozdrtíš mnohé národy. Jejich nekalý zisk pro Hospodina zasvětím zkáze a jejich majetek pro ⌈Pána celé země.⌉

4:13  Vstaniž a mlať, dcero Sionská; nebo rok tvůj učiním železný, a kopyta tvá učiním ocelivá. I zetřeš národy mnohé, a posvětím Hospodinu jmění jejich, a zboží jejich Pánu vší země.

4:13  Surge, et tritura, filia Sion, quia cornu tuum ponam ferreum, et ungulas tuas ponam æreas ; et comminues populos multos, et interficies Domino rapinas eorum, et fortitudinem eorum Domino universæ terræ.

4:14  Nyní si však zasazuj smuteční zářezy, dcero porobená; sevře nás obležení. Izraelova soudce budou bít do tváře holí.

4:14  Teď se šikuj, Dcero šiků, vždyť jsme v obležení. Soudce Izraele budou bít holí do tváří!

4:14  Nyní se houfuj, dcero loupežné hordy. Nachystal na nás obležení. Holí budou bít po tváři soudce Izraele.

Chapter 5

5:1  Now shalt thou be laid waste, O daughter of the robber: they have laid siege against us, with a rod shall they strike the cheek of the judge of Israel.

5:1  Now gather thyself in troops, O daughter of troops: he hath laid siege against us: they shall smite the judge of Israel with a rod upon the cheek.

5:1  A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.

5:1  „Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“

5:1  A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.

5:1  Sbeřiž se nyní po houfích, ó záškodnice, oblehni nás, nechať bijí holí v líce soudce Izraelského.

5:1  Nunc vastaberis, filia latronis. Obsidionem posuerunt super nos : in virga percutient maxillam judicis Israël.

5:2  And thou Bethlehem Ephrata, art a little one among the thousands of Juda, out of thee shall he come forth unto me that is to be the ruler in Israel: and his going forth is from the beginning, from the days of eternity.

5:2  But thou, Beth–lehem Ephratah, though thou be little among the thousands of Judah, yet out of thee shall he come forth unto me that is to be ruler in Israel; whose goings forth have been from of old, from everlasting.

5:2  I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele.

5:2  (Hospodin je tedy nechá napospas, jen dokud neporodí rodička. Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět a připojí se k synům Izraele.)

5:2  Proto je vydá až do času, kdy rodička porodí. Pak se zbytek jeho bratří navrátí k synům Izraele.

5:2  A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.

5:2  Et tu, Bethlehem Ephrata, parvulus es in millibus Juda ; ex te mihi egredietur qui sit dominator in Israël, et egressus ejus ab initio, a diebus æternitatis.

5:3  Therefore will he give them up even till the time wherein she that travaileth shall bring forth: and the remnant of his brethren shall be converted to the children of Israel.

5:3  Therefore will he give them up, until the time that she which travaileth hath brought forth: then the remnant of his brethren shall return unto the children of Israel.

5:3  I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země.

5:3  On vstane a bude pást v síle Hospodinově, ve jménu Hospodina, svého Boha, které je vznešené. Tehdy budou žít v bezpečí, neboť on bude veliký až po nejzazší zemské končiny.

5:3  Bude stát a pást své stádo v Hospodinově síle, ve vznešenosti jména Hospodina, svého Boha. A budou pobývat v bezpečí, protože bude veliký až do končin země.

5:3  Protož, ač je vydá v rozptýlení, ažby ta, kteráž rodí, porodila, však ostatek bratří jeho navrátí se s syny Izraelskými.

5:3  Propter hoc dabit eos usque ad tempus in quo parturiens pariet, et reliquiæ fratrum ejus convertentur ad filios Israël.

5:4  And he shall stand, and feed in the strength of the Lord, in the height of the name of the Lord, his God: and they shall be converted, for now shall he be magnified even to the ends of the earth.

5:4  And he shall stand and feed in the strength of the Lord, in the majesty of the name of the Lord his God; and they shall abide: for now shall he be great unto the ends of the earth.

5:4  A on sám bude pokoj. Až vtrhne Ašúr do naší země, až bude šlapat po našich palácích, postavíme proti němu sedm pastýřů, osm vojevůdců lidu.

5:4  On bude naším pokojem. Až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich palácích, sedm pastýřů proti nim postavíme, osm vojevůdců rozených,

5:4  A on bude pokoj. Když přitáhne Asýrie do naší země, když vstoupí do našich pevností, ustanovíme ⌈proti ní⌉ sedm pastýřů, osm vazalů lidí.

5:4  I stane a pásti bude v síle Hospodinově, a u velebnosti jména Hospodina Boha svého. I budou bydliti, nebo již velikomocný bude až do končin země.

5:4  Et stabit, et pascet in fortitudine Domini, in sublimitate nominis Domini Dei sui : et convertentur, quia nunc magnificabitur usque ad terminos terræ.

5:5  And this man shall be our peace, when the Assyrian shall come into our land, and when he shall set his foot in our houses: and we shall raise against him seven shepherds, and eight principal men.

5:5  And this man shall be the peace, when the Assyrian shall come into our land: and when he shall tread in our palaces, then shall we raise against him seven shepherds, and eight principal men.

5:5  Ti budou spravovat asyrskou zemi mečem v přístupech do země Nimrodovy. On nás vysvobodí před Ašúrem, až vtrhne do naší země, až bude šlapat po našem pomezí.

5:5  aby Asýrii pásli mečem, Nimrodovu zemi mečem taseným! On nás vysvobodí, až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich hranicích.

5:5  Bude pást asyrskou zemi mečem, zemi Nimrodovu v jejích branách. On nás vysvobodí od Asýrie, až přitáhne do naší země, až vstoupí na naše území.

5:5  I budeť takový pokoj, že když Assur přitáhne do země naší, a šlapati bude po palácích našich, tedy postavíme proti němu sedm pastýřů, a osmero knížat z lidu,

5:5  Et erit iste pax : cum venerit Assyrius in terram nostram, et quando calcaverit domibus nostris, et suscitabimus super eum septem pastores et octo primates homines ;

5:6  And they shall feed the land of Assyria with the sword, and the land of Nemrod with the spears thereof: and he shall deliver us from the Assyrian when he shall come into our land, and when he shall tread in our borders.

5:6  And they shall waste the land of Assyria with the sword, and the land of Nimrod in the entrances thereof: thus shall he deliver us from the Assyrian, when he cometh into our land, and when he treadeth within our borders.

5:6  I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské.

5:6  Ti, kdo pozůstanou z Jákoba uprostřed mnohých národů, budou jak rosa od Hospodina, jak déšť padající na trávu, jenž ve smrtelníka nedoufá a nezávisí na člověku.

5:6  Ostatek Jákoba bude uprostřed mnohých národů jako rosa od Hospodina, jako přeháňka na zeleň, která neočekává na člověka a ⌈neskládá naději v⌉ syny člověka.

5:6  Kteříž spasou zemi Assyrskou mečem, a zemi Nimrodovu v pomezích jejích. A tak vytrhne od Assura, když přitáhne do země naší, a šlapati bude po našem pomezí.

5:6  et pascent terram Assur in gladio, et terram Nemrod in lanceis ejus, et liberabit ab Assur cum venerit in terram nostram, et cum calcaverit in finibus nostris.

5:7  And the remnant of Jacob shall be in the midst of many peoples, as a dew from the Lord, and as drops upon the grass, which waiteth not for man, nor tarrieth for the children of men.

5:7  And the remnant of Jacob shall be in the midst of many people as a dew from the Lord, as the showers upon the grass, that tarrieth not for man, nor waiteth for the sons of men.

5:7  Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí: přežene-li se, rozšlape je, rozsápe a nikdo mu nic nevyrve.

5:7  Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany, uprostřed mnohých národů, budou jak lev mezi lesní zvěří, jak mladý lev mezi stády ovcí; drtí a trhá je, kudy jde, a nikdo mu je nevyrve.

5:7  Ostatek Jákoba bude mezi národy, uprostřed mnohých národů jako lev mezi lesní zvěří, jako mladý lev ⌈ve stádu⌉ ovcí, který když projde, všechno pošlape a rozsápe, a ⌈není, kdo by je vysvobodil.⌉

5:7  A protož ostatkové Jákobovi u prostřed národů mnohých budou jako rosa od Hospodina, jako tiší dešťové skrápějící bylinu, jichž neočekává od žádného, aniž čeká od synů lidských.

5:7  Et erunt reliquiæ Jacob in medio populorum multorum quasi ros a Domino, et quasi stillæ super herbam, quæ non exspectat virum, et non præstolatur filios hominum.

5:8  And the remnant of Jacob shall be among the Gentiles, in the midst of many peoples, as a lion among the beasts of the forests, and as a young lion among the flocks of sheep: who, when he shall go through, and tread down, and take there is none to deliver.

5:8  And the remnant of Jacob shall be among the Gentiles in the midst of many people as a lion among the beasts of the forest, as a young lion among the flocks of sheep: who, if he go through, both treadeth down, and teareth in pieces, and none can deliver.

5:8  Budeš vyvýšen nad své protivníky, všichni tvoji nepřátelé budou vyhlazeni.

5:8  Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli, všichni tví protivníci budou vymýceni!

5:8  Tvá ruka ⌈se pozdvihne proti tvým⌉ protivníkům a všichni tví nepřátelé budou vyhlazeni.

5:8  Budou též ostatkové Jákobovi mezi pohany, a u prostřed národů mnohých, jako lev mezi zvěří divokou, jako mladý lev mezi stády ovec. Kterýžto když jde, a pošlapává, i lapá, není žádného, kdo by vytrhl.

5:8  Et erunt reliquiæ Jacob in gentibus, in medio populorum multorum, quasi leo in jumentis silvarum, et quasi catulus leonis in gregibus pecorum, qui cum transierit, et conculcaverit, et ceperit, non est qui eruat.

5:9  Thy hand shall be lifted up over thy enemies, and all thy enemies shall be cut off.

5:9  Thine hand shall be lifted up upon thine adversaries, and all thine enemies shall be cut off.

5:9  I stane se v onen den, je výrok Hospodinův, že vyhladím tvé koně z tvého středu a zničím tvé vozy.

5:9  „Toho dne, praví Hospodin, vaše koně mezi vámi vymýtím a vaše vozy zničím.

5:9  ⌈I stane se v onen den,⌉ je Hospodinův výrok, že vyhladím tvé koně ze tvého středu a odstraním tvé válečné vozy.

5:9  Vyvýšiť se ruka tvá nad tvými nepřátely, a všickni protivníci tvoji vypléněni budou.

5:9  Exaltabitur manus tua super hostes tuos, et omnes inimici tui interibunt.

5:10  And it shall come to pass in that day, saith the Lord, that I will take away thy horses out of the midst of thee, and will destroy thy chariots.

5:10  And it shall come to pass in that day, saith the Lord, that I will cut off thy horses out of the midst of thee, and I will destroy thy chariots:

5:10  Vyhladím města tvé země a všechny tvé pevnosti zbořím.

5:10  Vymýtím města ve vaší zemi a zbořím všechny vaše pevnosti.

5:10  Vyhladím města tvé země a zbořím všechny tvé pevnosti.

5:10  I stane se v ten den, dí Hospodin, že vypléním koně tvé z prostředku tvého, a zkazím vozy tvé.

5:10  Et erit in die illa, dicit Dominus : auferam equos tuos de medio tui, et disperdam quadrigas tuas.

5:11  And I will destroy the cities of thy land, and will throw down all thy strong holds, and I will take away sorceries out of thy hand, and there shall be no divinations in thee.

5:11  And I will cut off the cities of thy land, and throw down all thy strong holds:

5:11  Vyhladím z tvých rukou tvé čáry, nebudeš mít mrakopravce.

5:11  Vymýtím kouzla z vaší ruky a nezbudou vám už žádní věštci.

5:11  Vyhladím ⌈od tebe⌉ kouzelníky a nebudeš mít hadače.

5:11  A vypléním města země tvé, a rozbořím všecky pevnosti tvé.

5:11  Et perdam civitates terræ tuæ, et destruam omnes munitiones tuas : et auferam maleficia de manu tua, et divinationes non erunt in te :

5:12  And I will destroy thy graven things, and thy statues, out of the midst of thee: and thou shalt no more adore the works of thy hands.

5:12  And I will cut off witchcrafts out of thine hand; and thou shalt have no more soothsayers:

5:12  Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy z tvého středu; dílu svých rukou se již nebudeš klanět.

5:12  Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy, abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.

5:12  Vyhladím tvé tesané modly a posvátné sloupy ze tvého středu a nebudeš se již klanět dílu svých rukou.

5:12  Vypléním též kouzly z tebe, a planetářů nebude v tobě.

5:12  et perire faciam sculptilia tua et statuas tuas de medio tui, et non adorabis ultra opera manuum tuarum :

5:13  And I will pluck up thy groves out of the midst of thee: and will crush thy cities.

5:13  Thy graven images also will I cut off, and thy standing images out of the midst of thee; and thou shalt no more worship the work of thine hands.

5:13  Vyvrátím tvé posvátné kůly z tvého středu a zahladím tvá města.

5:13  Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly a vaše města vyhladím.

5:13  Vyvrátím tvé posvátné kůly ze tvého středu a vyhladím tvá města.

5:13  Zahladím i rytiny tvé, i obrazy tvé z prostředku tvého, a nebudeš se klaněti více dílu rukou svých.

5:13  et evellam lucos tuos de medio tui, et conteram civitates tuas.

5:14  And I will execute vengeance in wrath, and in indignation, among all the nations that have not given ear.

5:14  And I will pluck up thy groves out of the midst of thee: so will I destroy thy cities.

5:14  V hněvu a rozhořčení vykonám pomstu na pronárodech, které mě neposlouchají.

5:14  Vykonám pomstu s hněvem a zuřením nad neposlušnými národy!“

5:14  V hněvu a zlobě vykonám pomstu nad národy, které neposlouchaly.

5:14  Vykořením i háje tvé z prostředku tvého, a zkazím nepřátely tvé.

5:14  Et faciam, in furore et in indignatione, ultionem in omnibus gentibus quæ non audierunt.

5:15  And I will execute vengeance in anger and fury upon the heathen, such as they have not heard.

5:15  A tak v hněvu a v prchlivosti vykonám pomstu nad těmi národy, kteříž nebyli poslušni.

Chapter 6

6:1  Hear ye what the Lord saith: Arise, contend thou in judgment against the mountains, and let the hills hear thy voice.

6:1  Hear ye now what the Lord saith; Arise, contend thou before the mountains, and let the hills hear thy voice.

6:1  Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas!

6:1  Slyšte, co praví Hospodin: „Vstaň a veď žalobu před horami, ať pahorky slyší, co prohlásíš!

6:1  Slyšte nyní to, co říká Hospodin: Vstaň a veď při před horami, ať návrší slyší tvůj hlas.

6:1  Slyštež nyní, co praví Hospodin: Vstaň, suď se s těmito horami, a nechť slyší pahrbkové hlas tvůj.

6:1  Audite quæ Dominus loquitur : Surge, contende judicio adversum montes, et audiant colles vocem tuam.

6:2  Let the mountains hear the judgment of the Lord, and the strong foundations of the earth: for the Lord will enter into judgment with his people, and he will plead against Israel.

6:2  Hear ye, O mountains, the Lord’s controversy, and ye strong foundations of the earth: for the Lord hath a controversy with his people, and he will plead with Israel.

6:2  Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli:

6:2  Slyšte, hory, Hospodinovu při, slyšte, odvěké zemské základy! Hospodin má žalobu na svůj lid, vznáší obvinění proti Izraeli:

6:2  Slyšte, hory, Hospodinův spor, vy pevné základy země, protože Hospodin vede spor se svým lidem, bude se soudit s Izraelem.

6:2  Slyštež hory rozepři Hospodinovu, i nejpevnější základové země; nebo má rozepři Hospodin s lidem svým, a proti Izraelovi odpor povede.

6:2  Audiant montes judicium Domini, et fortia fundamenta terræ ; quia judicium Domini cum populo suo, et cum Israël dijudicabitur.

6:3  O my people, what have I done to thee, or in what have I molested thee? answer thou me.

6:3  O my people, what have I done unto thee? and wherein have I wearied thee? testify against me.

6:3  Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi.

6:3  Lide můj, co jsem ti udělal? Čím jsem tě vyčerpal? Odpověz mi!

6:3  Co jsem ti provedl, můj lide? Čím jsem tě unavil? Vypovídej proti mně!

6:3  Lide můj, cožť jsem učinil? A čím jsem tě obtěžoval? Vydej svědectví proti mně.

6:3  Popule meus, quid feci tibi ? aut quid molestus fui tibi ? Responde mihi.

6:4  For I brought thee up out of the land of Egypt, and delivered thee out of the house of slaves: and I sent before thy face Moses, and Aaron, and Mary.

6:4  For I brought thee up out of the land of Egypt, and redeemed thee out of the house of servants; and I sent before thee Moses, Aaron, and Miriam.

6:4  Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.

6:4  Vyvedl jsem tě z Egypta, vykoupil tě z domu otroctví a postavil jsem ti do čela Mojžíše, Árona a Miriam.

6:4  Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, ⌈vykoupil jsem tě z domu otroctví⌉ a poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.

6:4  Ješto jsem tě vyvedl z země Egyptské, a z domu služebníků vykoupil jsem tě, a poslal jsem před tváří tvou Mojžíše, Arona a Marii.

6:4  Quia eduxi te de terra Ægypti, et de domo servientium liberavi te, et misi ante faciem tuam Moysen, et Aaron, et Mariam.

6:5  O my people, remember, I pray thee, what Balach, the king of Moab, purposed: and what Balaam, the son of Beor, answered him, from Setim to Galgal, that thou mightest know the justice of the Lord.

6:5  O my people, remember now what Balak king of Moab consulted, and what Balaam the son of Beor answered him from Shittim unto Gilgal; that ye may know the righteousness of the Lord.

6:5  Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka, krále moábského, a co mu odpověděl Bileám, Beórův syn, jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu, abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy.

6:5  Vzpomeň si, lide můj, co chystal moábský král Balák a co mu odpověděl Balaám, syn Beorův. Vzpomeň si, co se stalo od Šitimu po Gilgal, abys znal Hospodinovy spravedlivé skutky.“

6:5  Vzpomeň si, můj lide, co plánoval moábský král Balák a co mu odpověděl Bileám, syn Beórův, ⌈a co se stalo⌉ od Šitímu až do Gilgálu, abys poznal Hospodinovy spravedlivé činy.

6:5  Lide můj, rozpomeň se nyní, jakou radu skládal Balák král Moábský, a co jemu odpovídal Balám syn Beorův, od Setim až do Galgala, abys poznal hojnou spravedlnost Hospodinovu.

6:5  Popule meus, memento, quæso, quid cogitaverit Balach, rex Moab, et quid responderit ei Balaam, filius Beor, de Setim usque ad Galgalam, ut cognosceres justitias Domini.

6:6  What shall I offer to the Lord that is worthy? wherewith shall I kneel before the high God? shall I offer holocausts unto him, and calves of a year old?

6:6  Wherewith shall I come before the Lord, and bow myself before the high God? shall I come before him with burnt offerings, with calves of a year old?

6:6  „Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky?

6:6  Jak mám před Hospodina předstoupit, jak se poklonit před Bohem nejvyšším? Mám před něj přijít se zápaly, s jednoletými telaty?

6:6  S čím mohu ⌈vyjít vstříc Hospodinu,⌉ sklonit se před ⌈vyvýšeným Bohem?⌉ Což mu mohu vyjít vstříc se zápalnými oběťmi, s ročními telaty?

6:6  Čímž předejdu Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším? Předejdu-liž ho zápaly, volky ročními?

6:6  Quid dignum offeram Domino ? curvabo genu Deo excelso ? Numquid offeram ei holocautomata et vitulos anniculos ?

6:7  May the Lord be appeased with thousands of rams, or with many thousands of fat he goats? shall I give my firstborn for my wickedness, the fruit of my body for the sin of my soul?

6:7  Will the Lord be pleased with thousands of rams, or with ten thousands of rivers of oil? shall I give my firstborn for my transgression, the fruit of my body for the sin of my soul?

6:7  Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?“

6:7  Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech, v nesčíslných řekách oleje? Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek, vlastního potomka za hřích duše své?

6:7  Cožpak Hospodin ⌈najde zalíbení v⌉ tisících beranů a v desetitisících potoků oleje? Což mohu dát svého prvorozeného za své přestoupení, plod svého lůna za hřích své duše?

6:7  Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců, v mnohokrát desíti tisících potoků oleje? Dám-liž prvorozeného svého za přestoupení své, plod života svého za hřích duše své?

6:7  numquid placari potest Dominus in millibus arietum, aut in multis millibus hircorum pinguium ? numquid dabo primogenitum meum pro scelere meo, fructum ventris mei pro peccato animæ meæ ?

6:8  I will shew thee, O man, what is good, and what the Lord requireth of thee: Verily to do judgment, and to love mercy, and to walk solicitous with thy God.

6:8  He hath shewed thee, O man, what is good; and what doth the Lord require of thee, but to do justly, and to love mercy, and to walk humbly with thy God?

6:8  Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

6:8  Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře.

6:8  Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.

6:8  Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým.

6:8  Indicabo tibi, o homo, quid sit bonum, et quid Dominus requirat a te : utique facere judicium, et diligere misericordiam, et sollicitum ambulare cum Deo tuo.

6:9  The voice of the Lord crieth to the city, and salvation shall be to them that fear thy name: hear O ye tribes, and who shall approve it?

6:9  The Lord’s voice crieth unto the city, and the man of wisdom shall see thy name: hear ye the rod, and who hath appointed it.

6:9  Slyš, Hospodin volá na město. - Pohotovou pomocí je vzhlížet k tvému jménu. - Slyšte o metle! Kdo ji přivolal?

6:9  Hlas Hospodinův volá na město (a tvé jméno ctít je moudré): „Ať to slyší ten váš kmen, vy, shromáždění ve městě!

6:9  Slyš! Hospodin volá k městu -- ⌈a bázeň před tvým jménem znamená obezřetnost⌉ -- Slyšte, ⌈pokolení a shromáždění města.⌉

6:9  Hlas Hospodinův na město volá (ale sám rozumný spatřuje jméno tvé,): Slyštež o metle, a kdo ji uložil.

6:9  Vox Domini ad civitatem clamat, et salus erit timentibus nomen tuum : audite, tribus, et quis approbabit illud ?

6:10  As yet there is a fire in the house of the wicked, the treasures of iniquity, and a scant measure full of wrath.

6:10  Are there yet the treasures of wickedness in the house of the wicked, and the scant measure that is abominable?

6:10  Což stále budou ve svévolníkově domě poklady nabyté svévolí a míra ošizená, popouzející k hněvu?

6:10  To mám trpět mrzké poklady v domě ničemy a míry ošizené a mizerné?

6:10  Což mohu zapomenout ⌈na ničemně získané poklady⌉ v domě ničemy a ošizenou míru, ⌈která je zlořečená?⌉

6:10  Ještě-liž jsou v domě bezbožného pokladové nespravedliví, a míra nespravedlivá a ohavná?

6:10  Adhuc ignis in domo impii thesauri iniquitatis, et mensura minor iræ plena.

6:11  Shall I justify wicked balances, and the deceitful weights of the bag?

6:11  Shall I count them pure with the wicked balances, and with the bag of deceitful weights?

6:11  Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy a váček s falešným závažím?

6:11  To mám uznávat nepoctivé váhy a falešná závaží v mošně?

6:11  Což ⌈mohu za poctivé prohlásit ničemné váhy⌉ a měšec s falešným závažím?

6:11  Zdaliž ospravedlniti mám vážky nepravé, a v pytlíku kamení falešné?

6:11  Numquid justificabo stateram impiam, et saccelli pondera dolosa ?

6:12  By which her rich men were filled with iniquity, and the inhabitants thereof have spoken lies, and their tongue was deceitful in their mouth.

6:12  For the rich men thereof are full of violence, and the inhabitants thereof have spoken lies, and their tongue is deceitful in their mouth.

6:12  Jeho boháči jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví zrádně, v jejich ústech je lstivý jazyk.

6:12  Vaši boháči jsou násilníci a vaši občané mluví lež; hovoří zrádným jazykem!

6:12  Bohatí toho města jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví lež, jazyk v jejich ústech je záludný.

6:12  Bohatí jeho plní jsou nátisku, a obyvatelé jeho mluví lež, a jazyk jejich lstivý jest v ústech jejich.

6:12  In quibus divites ejus repleti sunt iniquitate, et habitantes in ea loquebantur mendacium, et lingua eorum fraudulenta in ore eorum.

6:13  And I therefore began to strike thee with desolation for thy sins.

6:13  Therefore also will I make thee sick in smiting thee, in making thee desolate because of thy sins.

6:13  Proto na tebe sešlu nemoci a rány, pro tvoje hříchy tě zpustoším.

6:13  Právě proto jsem tě ranil trápením, abych tě zničil za tvůj hřích.

6:13  Proto tě ⌈tvrdě zbiji,⌉ budu tě pustošit za tvůj hřích.

6:13  Pročež i já také nemoc dopustím, bíti a pléniti tě budu pro hříchy tvé.

6:13  Et ego ergo cœpi percutere te perditione super peccatis tuis.

6:14  Thou shalt eat, but shalt not be filled: and thy humiliation shall be in the midst of thee: and thou shalt take hold, but shalt not save: and those whom thou shalt save, I will give up to the sword.

6:14  Thou shalt eat, but not be satisfied; and thy casting down shall be in the midst of thee; and thou shalt take hold, but shalt not deliver; and that which thou deliverest will I give up to the sword.

6:14  Budeš jíst, ale nenasytíš se, budeš jen hladovět; nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou, a s čím vyvázneš, vydám meči.

6:14  Budeš jíst, ale nenasytíš se, bude ti kručet v břiše. Budeš tlačit, ale neporodíš, a co porodíš, to vydám meči.

6:14  Budeš jíst, ale nenasytíš se, tvůj hlad bude uprostřed tebe. Odtáhl ses stranou, ale do bezpečí si nic neodneseš. A co si do bezpečí odneseš, vydám meči.

6:14  Ty budeš jísti, a nenasytíš se, a snížení tvé bude u prostřed tebe. Vyneseš zajisté, ale neodneseš, a co vyneseš, vydám pod meč.

6:14  Tu comedes, et non saturaberis, et humiliatio tua in medio tui : et apprehendes, et non salvabis, et quos salvaveris, in gladium dabo.

6:15  Thou shalt sow, but shalt not reap: thou shalt tread the olives, but shalt not be anointed with oil: and the new wine, but shalt not drink the wine.

6:15  Thou shalt sow, but thou shalt not reap; thou shalt tread the olives, but thou shalt not anoint thee with oil; and sweet wine, but shalt not drink wine.

6:15  Budeš sít, a žní se nedočkáš; budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš; vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ.

6:15  Zaseješ, ale nedočkáš se sklizně; vylisuješ olivy, ale nepomažeš se olejem; vytlačíš mošt, ale vína se nenapiješ.

6:15  Budeš zasévat, ale nebudeš sklízet; budeš šlapat olivy, ale nepomažeš se olejem; šlapat nové víno, ale nebudeš pít víno.

6:15  Ty budeš síti, ale nebudeš žíti; ty tlačiti budeš olivky, ale nebudeš se pomazovati olejem, i mest, ale nebudeš píti vína.

6:15  Tu seminabis, et non metes : tu calcabis olivam, et non ungeris oleo ; et mustum, et non bibes vinum.

6:16  For thou hast kept the statutes of Amri, and all the works of the house of Achab: and thou hast walked according their wills, that I should make thee a desolation, and the inhabitants thereof a hissing, and you shall bear the reproach of my people.

6:16  For the statutes of Omri are kept, and all the works of the house of Ahab, and ye walk in their counsels; that I should make thee a desolation, and the inhabitants thereof an hissing: therefore ye shall bear the reproach of my people.

6:16  Ustanovení Omrího se drží toto město, všech skutků Achabova domu; řídíte se jejich radami. Proto učiním, že budeš vzbuzovat úděs a tvoji obyvatelé posměch. Ponesete potupu mého lidu.

6:16  Řídíte se Omriho pravidly a všemi Achabovými způsoby; následujete jejich rady, a proto vás vydám zpustošení. Výsměch čeká vaše občany – budete tupeni, že jste můj lid!“

6:16  Protože ⌈jsi měl na zřeteli⌉ ustanovení Omrího a ⌈všechny skutky⌉ domu Achabova a protože jste žili podle jeho rad, proto tě učiním předmětem hrůzy a obyvatele toho města předmětem úžasu. Ponesete potupu národů.

6:16  Nebo snažně ostříhá ustanovení Amri, i každého skutku domu Achabova, a spravujete se radami jejich, tak abych tě vydal v zpuštění, a obyvatele jeho v posměch. A protož pohanění lidu mého ponesete.

6:16  Et custodisti præcepta Amri, et omne opus domus Achab, et ambulasti in voluntatibus eorum : ut darem te in perditionem, et habitantes in ea in sibilum, et opprobrium populi mei portabitis.

Chapter 7

7:1  Woe is me, for I am become as one that gleaneth in autumn the grapes of the vintage: there is no cluster to eat, my soul desired the first ripe figs.

7:1  Woe is me! for I am as when they have gathered the summer fruits, as the grapegleanings of the vintage: there is no cluster to eat: my soul desired the firstripe fruit.

7:1  Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně, jako paběrky po vinobraní. Není tu hrozen k snědku ani raný fík, po němž toužím.

7:1  Běda mi! Jsem jako sběrač po vinobraní, jak ten, kdo paběrkuje po sklizni – nezůstal ani hrozen k ochutnání, ani jeden vytoužený zralý fík!

7:1  Běda mi, protože ⌈se mi vede jako po sklizni⌉ letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.

7:1  Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.

7:1  Væ mihi, quia factus sum sicut qui colligit in autumno racemos vindemiæ ! non est botrus ad comedendum, præcoquas ficus desideravit anima mea.

7:2  The holy man is perished out of the earth, and there is none upright among men: they all lie in wait for blood, every one hunteth his brother to death.

7:2  The good man is perished out of the earth: and there is none upright among men: they all lie in wait for blood; they hunt every man his brother with a net.

7:2  Zbožný vymizel ze země, přímého mezi lidmi není. Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví.

7:2  Zbožní ze země vyhynuli, jediný člověk není poctivý. Všichni číhají, jak by vraždili, každý svého bratra lapá do sítí.

7:2  Vymizel věrný ze země, přímý ⌈mezi lidmi⌉ není. Všichni ⌈číhají, aby prolévali krev,⌉ ⌈jeden druhého⌉ loví se sítí.

7:2  Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.

7:2  Periit sanctus de terra, et rectus in hominibus non est : omnes in sanguine insidiantur ; vir fratrem suum ad mortem venatur.

7:3  The evil of their hands they call good: the prince requireth, and the judge is for giving: and the great man hath uttered the desire of his soul, and they have troubled it.

7:3  That they may do evil with both hands earnestly, the prince asketh, and the judge asketh for a reward; and the great man, he uttereth his mischievous desire: so they wrap it up.

7:3  Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch, velmož i soudce úplatky vymáhají, mocný mluví, jak se mu zachce; a všechno zpřevracejí.

7:3  Obě ruce mají ke zlu šikovné; úředník i soudce berou úplatek, mocný poroučí, co si zamane, a všichni kují pikle.

7:3  ⌈Na zlo používají své ruce správně:⌉ Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.

7:3  Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.

7:3  Malum manuum suarum dicunt bonum : princeps postulat, et judex in reddendo est ; et magnus locutus est desiderium animæ suæ, et conturbaverunt eam.

7:4  He that is best among them, is as a brier, and he that is righteous, as the thorn of the hedge. The day of thy inspection, thy visitation cometh: now shall be their destruction.

7:4  The best of them is as a brier: the most upright is sharper than a thorn hedge: the day of thy watchmen and thy visitation cometh; now shall be their perplexity.

7:4  Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní. Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci, den tvého navštívení; již nastává mezi nimi rozruch.

7:4  Nejlepší z nich je jako trní, poctivec horší než plot z bodláčí. Už přichází ten vyhlížený den – den, kdy se s tebou zúčtuje! Teď přijde zmatek nad zmatek!

7:4  Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den ⌈tvých strážných, přišlo⌉ tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.

7:4  Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.

7:4  Qui optimus in eis est, quasi paliurus, et qui rectus, quasi spina de sepe. Dies speculationis tuæ, visitatio tua venit : nunc erit vastitas eorum.

7:5  Believe not a friend, and trust not in a prince: keep the doors of thy mouth from her that sleepeth in thy bosom.

7:5  Trust ye not in a friend, put ye not confidence in a guide: keep the doors of thy mouth from her that lieth in thy bosom.

7:5  Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa.

7:5  Nespoléhejte na bližní, nevěřte ani příteli, chraň se svá ústa otevřít i před ženou, co máš v náručí!

7:5  Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, ⌈střež vchod svých úst.⌉

7:5  Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.

7:5  Nolite credere amico, et nolite confidere in duce : ab ea quæ dormit in sinu tuo custodi claustra oris tui.

7:6  For the son dishonoureth the father, and the daughter riseth up against her mother, the daughter in law against her mother in law: and a man's enemies are they of his own household.

7:6  For the son dishonoureth the father, the daughter riseth up against her mother, the daughter in law against her mother in law; a man’s enemies are the men of his own house.

7:6  Syn tupí otce, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; každý má nepřátele ve vlastním domě.

7:6  Syn pohrdá svým otcem, dcera se staví proti matce, snacha své tchyni vzdoruje – člověk má nepřátele ve vlastní rodině.

7:6  Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; nepřáteli člověka jsou ⌈lidé z jeho vlastní rodiny.⌉

7:6  Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.

7:6  Quia filius contumeliam facit patri, et filia consurgit adversus matrem suam : nurus adversus socrum suam, et inimici hominis domestici ejus.

7:7  But I will look towards the Lord, I will wait for God, my saviour: my God will hear me.

7:7  Therefore I will look unto the Lord; I will wait for the God of my salvation: my God will hear me.

7:7  Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.

7:7  Já ale Hospodina vyhlížím, čekám na Boha – on mě zachrání, můj Bůh mě vyslyší!

7:7  Já však budu vyhlížet k Hospodinu, ⌈naději budu mít v Bohu,⌉ ⌈který mě zachraňuje.⌉ Můj Bůh mě vyslyší.

7:7  Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.

7:7  Ego autem ad Dominum aspiciam ; exspectabo Deum, salvatorem meum : audiet me Deus meus.

7:8  Rejoice not, thou my enemy, over me, because I am fallen: I shall arise, when I sit in darkness, the Lord is my light.

7:8  Rejoice not against me, O mine enemy: when I fall, I shall arise; when I sit in darkness, the Lord shall be a light unto me.

7:8  „Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně! Padla-li jsem, povstanu, sedím-li ve tmě, mým světlem je Hospodin.

7:8  Nejásej, nepříteli, nade mnou – i když jsem padl, povstanu! I když teď sedím vprostřed tmy, mým světlem je Hospodin.

7:8  Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.

7:8  Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.

7:8  Ne læteris, inimica mea, super me, quia cecidi : consurgam cum sedero in tenebris : Dominus lux mea est.

7:9  I will bear the wrath of the Lord, because I have sinned against him: until he judge my cause, and execute judgement for me: he will bring me forth into the light, I shall behold his justice.

7:9  I will bear the indignation of the Lord, because I have sinned against him, until he plead my cause, and execute judgment for me: he will bring me forth to the light, and I shall behold his righteousness.

7:9  Chci nést Hospodinův hrozný hněv, neboť jsem proti němu hřešila, dokud on neurovná můj spor a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.

7:9  Proti Hospodinu hřešil jsem, a proto nesu jeho hněv, dokud se mého sporu neujme a neobhájí mě. Vyvede mě znovu na světlo a spatřím jeho spravedlnost.

7:9  Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud ⌈se mě nezastane⌉ a ⌈nezjedná mi⌉ právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.

7:9  Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.

7:9  Iram Domini portabo, quoniam peccavi ei, donec causam meam judicet, et faciat judicium meum. Educet me in lucem : videbo justitiam ejus.

7:10  And my enemy shall behold, and she shall be covered with shame, who saith to me: Where is the Lord thy God? my eyes shall look down upon her: now shall she be trodden under foot as the mire of the streets.

7:10  Then she that is mine enemy shall see it, and shame shall cover her which said unto me, Where is the Lord thy God? mine eyes shall behold her: now shall she be trodden down as the mire of the streets.

7:10  Má nepřítelkyně to uvidí a pokryje ji hanba. To je ta, která mi říká: „Kde je Hospodin, tvůj Bůh?“ Na vlastní oči ji spatřím, až bude pošlapána jak bláto na ulicích.“

7:10  Až to uvidí můj nepřítel, hanba ho přikryje – toho, který mi říkával: „Kdepak je Hospodin, ten tvůj Bůh?“ Na vlastní oči se podívám, až ho jak bláto na ulicích rozdupou!

7:10  Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

7:10  Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.

7:10  Et aspiciet inimica mea, et operietur confusione, quæ dicit ad me : Ubi est Dominus Deus tuus ? Oculi mei videbunt in eam : nunc erit in conculcationem ut lutum platearum.

7:11  The day shall come, that thy walls may be built up: in that day shall the law be far removed.

7:11  In the day that thy walls are to be built, in that day shall the decree be far removed.

7:11  To bude den budování tvých zdí. Onoho dne se rozšíří tvé hranice.

7:11  Bude to den obnovy tvých zdí, den, kdy se tvé meze rozšíří;

7:11  Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.

7:11  Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.

7:11  Dies, ut ædificentur maceriæ tuæ ; in die illa longe fiet lex.

7:12  In that day they shall come even from Assyria to thee, and to the fortified cities: and from the fortified cities even to the river, and from sea to sea, and from mountain to mountain.

7:12  In that day also he shall come even to thee from Assyria, and from the fortified cities, and from the fortress even to the river, and from sea to sea, and from mountain to mountain.

7:12  Bude to den, kdy přijdou k tobě z Asýrie a egyptských měst, od Egypta až k řece Eufratu, od moře k moři, od hory k hoře.

7:12  den, kdy připutují až k vám z Asýrie i z měst Egypta, ze zemí od Egypta až po Eufrat, od moře k moři a od hor k horám.

7:12  ⌈V onen den⌉ k tobě přijdou z Asýrie ⌈až po Egypt,⌉ z Egypta až po řeku Eufrat, ⌈od moře k moři a od hory k hoře.⌉

7:12  Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.

7:12  In die illa et usque ad te veniet de Assur, et usque ad civitates munitas, et a civitatibus munitis usque ad flumen, et ad mare de mari, et ad montem de monte.

7:13  And the land shall be made desolate because of the inhabitants thereof, and for the fruit of their devices.

7:13  Notwithstanding the land shall be desolate because of them that dwell therein, for the fruit of their doings.

7:13  Ale země bude zpustošena kvůli svým obyvatelům, pro ovoce jejich skutků.

7:13  Země se však stane pustinou kvůli svým obyvatelům; to bude ovoce jejich skutků.

7:13  Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.

7:13  A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.

7:13  Et terra erit in desolationem propter habitatores suos, et propter fructum cogitationum eorum.

7:14  Feed thy people with thy rod, the flock of thy inheritance, them that dwell alone in the forest, in the midst of Carmel: they shall feed in Basan and Galaad, according to the days of old.

7:14  Feed thy people with thy rod, the flock of thine heritage, which dwell solitarily in the wood, in the midst of Carmel: let them feed in Bashan and Gilead, as in the days of old.

7:14  Pas berlou svou svůj lid, ovce dědictví svého, ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých,

7:14  Svou holí pas svůj lid, stádo, jež je tvým dědictvím. Ať žijí sami v zarostlé krajině, uprostřed země podobné zahradě. Ať se pasou v Bášanu i Gileádu jako za dávných dnů!

7:14  Pas svůj lid svou holí, ovce ⌈svého dědictví,⌉ přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.

7:14  Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,

7:14  Pasce populum tuum in virga tua, gregem hæreditatis tuæ, habitantes solos, in saltu, in medio Carmeli. Pascentur Basan et Galaad juxta dies antiquos.

7:15  According to the days of thy coming out of the land of Egypt, I will shew him wonders.

7:15  According to the days of thy coming out of the land of Egypt will I shew unto him marvellous things.

7:15  jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země. Ukáži lidu podivuhodné věci.

7:15  „Jako tehdy, když jste opustili Egypt, ukážu vám své zázraky.“

7:15  Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ⌈ukaž nám⌉ obdivuhodné činy.

7:15  Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.

7:15  Secundum dies egressionis tuæ de terra Ægypti, ostendam ei mirabilia.

7:16  The nations shall see, and shall be confounded at all their strength: they shall put the hand upon the mouth, their ears shall be deaf.

7:16  The nations shall see and be confounded at all their might: they shall lay their hand upon their mouth, their ears shall be deaf.

7:16  Spatří to pronárody a zastydí se za všechno své siláctví. Přiloží ruku na ústa, uši jim ohluchnou.

7:16  Ať se národy zastydí, až to uvidí, ať jsou zbaveni vší odvahy! Ať si ústa rukou přikryjí, ať jim ohluchnou uši!

7:16  Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.

7:16  Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.

7:16  Videbunt gentes, et confundentur super omni fortitudine sua. Ponent manum super os, aures eorum surdæ erunt.

7:17  They shall lick the dust like serpents, as the creeping things of the earth, they shall be disturbed in their houses: they shall dread the Lord, our God, and shall fear thee.

7:17  They shall lick the dust like a serpent, they shall move out of their holes like worms of the earth: they shall be afraid of the Lord our God, and shall fear because of thee.

7:17  Prach budou lízat jako had; jako zeměplazi polezou ve zmatku ze svých hradišť. Se strachem se budou obracet k Hospodinu, našemu Bohu. Tebe se budou bát.

7:17  Ať lížou prach jako had, jako nějaký zeměplaz! Ať lezou s chvěním ze svých děr k Hospodinu, našemu Bohu, s děsem, ať z tebe mají bázeň!

7:17  Ať lížou prach jako had, jako ⌈ti, co se plazí po zemi;⌉ ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.

7:17  Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.

7:17  Lingent pulverem sicut serpentes ; velut reptilia terræ perturbabuntur in ædibus suis. Dominum Deum nostrum formidabunt, et timebunt te.

7:18  Who is a God like to thee, who takest away iniquity, and passest by the sin of the remnant of thy inheritance? he will send his fury in no more, because he delighteth in mercy.

7:18  Who is a God like unto thee, that pardoneth iniquity, and passeth by the transgression of the remnant of his heritage? he retaineth not his anger for ever, because he delighteth in mercy.

7:18  Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.

7:18  Kdo je Bůh jako ty? Kdo odpouští viny a hřích promíjí pozůstatku svého dědictví? Nezůstáváš rozhněvaný navždycky, neboť sis milosrdenství oblíbil.

7:18  ⌈Kdo je Bůh jako ty,⌉ ⌈který snímá vinu⌉ a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

7:18  Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?

7:18  Quis, Deus, similis tui, qui aufers iniquitatem, et transis peccatum reliquiarum hæreditatis tuæ ? Non immittet ultra furorem suum, quoniam volens misericordiam est.

7:19  He will turn again, and have mercy on us: he will put away our iniquities: and he will cast all our sins into the bottom of the sea.

7:19  He will turn again, he will have compassion upon us; he will subdue our iniquities; and thou wilt cast all their sins into the depths of the sea.

7:19  Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy,

7:19  Znovu se nad námi slituješ, naše provinění pošlapeš, všechny naše hříchy smeteš hluboko do moře!

7:19  Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.

7:19  Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.

7:19  Revertetur, et miserebitur nostri ; deponet iniquitates nostras, et projiciet in profundum maris omnia peccata nostra.

7:20  Thou wilt perform the truth to Jacob, the mercy to Abraham: which thou hast sworn to our fathers from the days of old.

7:20  Thou wilt perform the truth to Jacob, and the mercy to Abraham, which thou hast sworn unto our fathers from the days of old.

7:20  prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.

7:20  Projevíš svou věrnost Jákobovi, své milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům tehdy za starodávných dnů.

7:20  Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.

7:20  Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.

7:20  Dabis veritatem Jacob, misericordiam Abraham, quæ jurasti patribus nostris a diebus antiquis.