CzeB21 - James

Chapter 1

1:1  Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

1:2  Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek.

1:3  Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost.

1:4  Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

1:5  Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad!

1:6  Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.

1:7  Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –

1:8  člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

1:9  Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení

1:10  a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.

1:11  Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

1:12  Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá vavřín života, který Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:13  Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší.

1:14  Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.

1:15  Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

1:16  Nepleťte se, milovaní bratři!

1:17  Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.

1:18  Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

1:19  Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

1:20  Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.

1:21  Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

1:22  Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!

1:23  Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle,

1:24  ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal.

1:25  Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

1:26  Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.

1:27  Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

Chapter 2

2:1  Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.

2:2  Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?

2:3  Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –

2:4  copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

2:5  Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?

2:6  Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?

2:7  Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

2:8  Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ dobře děláte.

2:9  Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.

2:10  Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.

2:11  Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

2:12  Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

2:13  Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

2:14  K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?

2:15  Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?

2:16  Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?

2:17  Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

2:18  Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

2:19  Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!

2:20  Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?

2:21  Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?

2:22  Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!

2:23  Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ a byl označen za Božího přítele.

2:24  Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

2:25  Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?

2:26  Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

Chapter 3

3:1  Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji.

3:2  Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.

3:3  Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.

3:4  I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.

3:5  Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.

3:6  I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.

3:7  Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,

3:8  ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.

3:9  Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.

3:10  Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!

3:11  Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?

3:12  Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.

3:14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

3:15  To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.

3:16  Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

3:17  Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.

3:18  Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

Chapter 4

4:1  Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou?

4:2  Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte.

4:3  Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

4:4  Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.

4:5  Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti?

4:6  Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece: „Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“

4:7  Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,

4:8  přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl.

4:9  Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

4:10  Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

4:11  Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem.

4:12  Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?

4:13  A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ –

4:14  vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.

4:15  Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“

4:16  Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé.

4:17  Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.

Chapter 5

5:1  A teď vy, boháči – plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají.

5:2  Vaše bohatství shnilo, šaty vám sežrali moli,

5:3  vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny!

5:4  Slyšíte? To křičí mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří dřeli na vašich polích! Volání ženců došlo sluchu Hospodina zástupů!

5:5  Žili jste na zemi v rozkoši a v požitcích; vykrmili jste se ke dni porážky!

5:6  Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; on se nebránil.

5:7  Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť.

5:8  I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.

5:9  Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce už stojí ve dveřích!

5:10  Za příklad odolnosti a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Hospodinově jménu.

5:11  Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, vždyť „Hospodin je nesmírně milosrdný a soucitný.“

5:12  Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni.

5:13  Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály.

5:14  Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu.

5:15  Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.

5:16  Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho.

5:17  Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku.

5:18  Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu.

5:19  Bratři moji, může se stát, že někdo z vás zbloudí od pravdy a někdo ho obrátí zpět.

5:20  Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů.