CzeBKR - James

Chapter 1

1:1  Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.

1:2  Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,

1:3  Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

1:4  Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

1:5  Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.

1:6  Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

1:7  Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.

1:8  Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.

1:9  Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

1:10  A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.

1:11  Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

1:12  Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.

1:13  Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.

1:14  Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

1:15  Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

1:16  Nebluďtež, bratří moji milí.

1:17  Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.

1:18  On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

1:19  A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

1:20  Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

1:21  Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

1:22  Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

1:23  Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.

1:24  Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

1:25  Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.

1:26  Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

1:27  Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.

Chapter 2

2:1  Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

2:2  Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

2:3  A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:

2:4  Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?

2:5  Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?

2:6  Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?

2:7  Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

2:8  Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

2:9  Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.

2:10  Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.

2:11  Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.

2:12  Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.

2:13  Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

2:14  Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

2:15  A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,

2:16  Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?

2:17  Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

2:18  Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.

2:19  Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.

2:20  Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

2:21  Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

2:22  Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?

2:23  A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

2:24  Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?

2:25  Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?

2:26  Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

Chapter 3

3:1  Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

3:2  V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.

3:3  An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

3:4  An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

3:5  Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

3:6  Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

3:7  Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;

3:8  Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

3:9  Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

3:10  Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

3:11  Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?

3:12  Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.

3:13  Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

3:14  Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.

3:15  Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.

3:16  Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé.

3:17  Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

3:18  Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

Chapter 4

4:1  Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?

4:2  Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.

4:3  Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.

4:4  Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

4:5  Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

4:6  Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

4:7  Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.

4:8  Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.

4:9  Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

4:10  Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.

4:11  Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.

4:12  Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?

4:13  Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;

4:14  (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

4:15  Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.

4:16  Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

4:17  A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

Chapter 5

5:1  Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

5:2  Zboží vaše shnilo, a roucho vaše zmolovatělo.

5:3  Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.

5:4  Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.

5:5  Rozkoš jste provodili na zemi, a zbůjněli jste; vykrmili jste srdce svá jako ke dni zabití.

5:6  Odsoudili jste, zamordovali jste spravedlivého, a neodpíral vám.

5:7  A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.

5:8  Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně.

5:9  Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, soudce již přede dveřmi stojí.

5:10  Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.

5:11  Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.

5:12  Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.

5:13  Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modl se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj.

5:14  Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.

5:15  A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.

5:16  Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.

5:17  Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.

5:18  A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.

5:19  Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej zase obrátil,

5:20  Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti, a přikryje množství hříchů.