CzeCSP - James

Chapter 1

1:1  Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.

1:2  Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

1:3  Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

1:4  A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

1:5  Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

1:6  Ať však žádá ⌈ve víře⌉ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

1:7  Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

1:8  je to muž nerozhodný, nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.

1:9  Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

1:10  a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

1:11  vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.

1:12  Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:13  Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉ a sám také nikoho nepokouší.

1:14  Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

1:15  Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1:16  Nemylte se, moji milovaní bratři.

1:17  Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.

1:18  On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

1:19  ⌈Víte to⌉, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

1:20  Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

1:21  Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

1:22  Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

1:23  Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

1:24  podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

1:25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

1:26  Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

1:27  Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.

Chapter 2

2:1  Moji bratři, nespojujte víru v ⌈našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,⌉ s přijímáním osob.

2:2  Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě,

2:3  a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: Ty si sedni pohodlně sem, a chudému řeknete: Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,

2:4  cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci ⌈se zlými pohnutkami⌉?

2:5  Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

2:6  Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy?

2:7  Což nehanobí právě oni to drahé jméno, ⌈jímž jste byli nazváni⌉?

2:8  Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého, dobře činíte.

2:9  Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.

2:10  Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.

2:11  Vždyť ten, kdo řekl: Nezcizoložíš, řekl také: Nezavraždíš. Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.

2:12  Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

2:13  Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.

2:14  Co je platné, moji bratři, říká–li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit?

2:15  Budou–li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy,

2:16  a někdo z vás jim řekne: Odejděte v pokoji,zahřejte se a nasyťte se, a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?

2:17  Tak i víra:nemá–li skutky, je sama o sobě mrtvá.

2:18  Někdo však řekne: Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

2:19  Ty věříš, že ⌈je jeden Bůh⌉. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.

2:20  Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná?

2:21  Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?

2:22  Vidíš, že víra ⌈působila spolu s jeho skutky⌉ a že v těch skutcích se stala víra dokonalou.

2:23  I naplnilo se Písmo, které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost a byl nazván Božím přítelem.

2:24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.

2:25  A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou?

2:26  Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Chapter 3

3:1  Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni přísněji⌉.

3:2  Neboť všichni ⌈často chybujeme. Kdo nechybuje⌉ ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.

3:3  ⌈Dáváme–li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉ celé jejich tělo.

3:4  Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

3:5  Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!

3:6  I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉ a sám je zapalován Gehennou.

3:7  Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

3:8  ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.

3:9  Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.

3:10  Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!

3:11  Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?

3:12  Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrýa rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.

3:14  Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

3:15  To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.

3:16  Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.

3:17  Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.

3:18  Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.

Chapter 4

4:1  Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?

4:2  Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.

4:3  Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.

4:4  [Cizoložníci a] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

4:5  Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉?

4:6  Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

4:7  Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.

4:8  Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé ⌈dvojí mysli⌉.

4:9  Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

4:10  Pokořte se před Pánem, a povýší vás.

4:11  Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.

4:12  Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

4:13  Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --

4:14  nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

4:15  Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít, budeme naživu a uděláme⌉ to nebo ono.“

4:16  Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉. Každé takové chlubení je zlé.

4:17  Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.

Chapter 5

5:1  Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí.

5:2  Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly.

5:3  Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech.

5:4  Hle, mzda, kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše pole, hlasitě křičí, a volání ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth.

5:5  Hýřili jste na zemi a oddávali se rozkoším. Vykrmili jste svá srdce v den porážky.

5:6  Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje.

5:7  Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane ⌈podzimního a jarního⌉ [deště].

5:8  Buďte i vy trpěliví a upevněte svá srdce, protože Pánův příchod se přiblížil.

5:9  Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

5:10  Za vzor ve snášení zlého a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.

5:11  Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, ⌈jaký konec mu Pán připravil⌉. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý.

5:12  Především nepřísahejte,moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ano ať je ano a ne ať je ne, abyste nepropadli soudu.

5:13  Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály!

5:14  Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.

5:15  A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

5:16  Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže ⌈účinná modlitba spravedlivého⌉.

5:17  Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; ⌈pomodlil se opravdově⌉, aby nepršelo,a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.

5:18  A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.

5:19  Moji bratři, zbloudí–li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět,

5:20  ⌈ať ví⌉, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.