CzeCEP - James

Chapter 1

1:1  Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

1:2  Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.

1:3  Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

1:4  A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

1:5  Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

1:6  Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

1:7  Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;

1:8  je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

1:9  Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení

1:10  a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:

1:11  vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.

1:12  Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:13  Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

1:14  Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.

1:15  Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1:16  Neklamte sami sebe, milovaní bratří!

1:17  ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

1:18  Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

1:19  Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;

1:20  vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

1:21  A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.

1:22  Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!

1:23  Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;

1:24  podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.

1:25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

1:26  Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

1:27  Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

Chapter 2

2:1  Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.

2:2  Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.

2:3  A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“

2:4  Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

2:5  Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

2:6  Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?

2:7  Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?

2:8  Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

2:9  Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.

2:10  Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.

2:11  Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.

2:12  Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.

2:13  Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

2:14  Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?

2:15  Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,

2:16  a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?

2:17  Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

2:18  Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

2:19  Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.

2:20  Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?

2:21  Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?

2:22  Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?

2:23  Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘.

2:24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!

2:25  Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -

2:26  Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

Chapter 3

3:1  Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

3:2  Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

3:3  Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.

3:4  Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.

3:5  Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!

3:6  I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

3:7  Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,

3:8  ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

3:9  Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

3:10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

3:11  Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?

3:12  Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

3:14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.

3:15  To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.

3:16  Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.

3:17  Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

3:18  Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Chapter 4

4:1  Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?

4:2  Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.

4:3  Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

4:4  Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

4:5  Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil‘?

4:6  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘

4:7  Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

4:8  Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!

4:9  Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal.

4:10  Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.

4:11  Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce.

4:12  Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?

4:13  A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ -

4:14  vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

4:15  Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“

4:16  Vy se však vychloubáte a chvástáte.

4:17  Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Chapter 5

5:1  A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí.

5:2  Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno,

5:3  vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec dnů!

5:4  Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.

5:5  Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky!

5:6  Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví.

5:7  Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.

5:8  I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

5:9  Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

5:10  Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně.

5:11  Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘.

5:12  Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.

5:13  Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!

5:14  Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.

5:15  Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.

5:16  Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

5:17  Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.

5:18  A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

5:19  Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět,

5:20  vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.