DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - James

Chapter 1

1:1  James, the servant of God and of our Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are scattered abroad, greeting.

1:1  James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are scattered abroad, greeting.

1:1  Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

1:1  Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

1:1  Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.

1:1  Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.

1:1  Jacobus, Dei et Domini nostri Jesu Christi servus, duodecim tribubus, quæ sunt in dispersione, salutem.

1:2  My brethren, count it all joy, when you shall fall into divers temptations:

1:2  My brethren, count it all joy when ye fall into divers temptations;

1:2  Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.

1:2  Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek.

1:2  Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

1:2  Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,

1:2  Omne gaudium existimate fratres mei, cum in tentationes varias incideritis :

1:3  Knowing that the trying of your faith worketh patience

1:3  Knowing this, that the trying of your faith worketh patience.

1:3  Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

1:3  Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost.

1:3  Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

1:3  Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

1:3  scientes quod probatio fidei vestræ patientiam operatur.

1:4  And patience hath a perfect work: that you may be perfect and entire, failing in nothing.

1:4  But let patience have her perfect work, that ye may be perfect and entire, wanting nothing.

1:4  A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

1:4  Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

1:4  A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

1:4  Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

1:4  Patientia autem opus perfectum habet : ut sitis perfecti et integri in nullo deficientes.

1:5  But if any of you want wisdom, let him ask of God who giveth to all men abundantly and upbraideth not. And it shall be given him.

1:5  If any of you lack wisdom, let him ask of God, that giveth to all men liberally, and upbraideth not; and it shall be given him.

1:5  Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

1:5  Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad!

1:5  Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

1:5  Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.

1:5  Si quis autem vestrum indiget sapientia, postulet a Deo, qui dat omnibus affluenter, et non improperat : et dabitur ei.

1:6  But let him ask in faith, nothing wavering. For he that wavereth is like a wave of the sea, which is moved and carried about by the wind.

1:6  But let him ask in faith, nothing wavering. For he that wavereth is like a wave of the sea driven with the wind and tossed.

1:6  Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

1:6  Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.

1:6  Ať však žádá ⌈ve víře⌉ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

1:6  Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

1:6  Postulet autem in fide nihil hæsitans : qui enim hæsitat, similis est fluctui maris, qui a vento movetur et circumfertur :

1:7  Therefore let not that man think that he shall receive any thing of the Lord.

1:7  For let not that man think that he shall receive any thing of the Lord.

1:7  Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;

1:7  Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –

1:7  Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

1:7  Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.

1:7  non ergo æstimet homo ille quod accipiat aliquid a Domino.

1:8  A double minded man is inconstant in all his ways.

1:8  A double minded man is unstable in all his ways.

1:8  je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

1:8  člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

1:8  je to muž nerozhodný, nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.

1:8  Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.

1:8  Vir duplex animo inconstans est in omnibus viis suis.

1:9  But let the brother of low condition glory in his exaltation:

1:9  Let the brother of low degree rejoice in that he is exalted:

1:9  Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení

1:9  Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení

1:9  Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

1:9  Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

1:9  Glorietur autem frater humilis in exaltatione sua :

1:10  And the rich, in his being low: because as the flower of the grass shall he pass away.

1:10  But the rich, in that he is made low: because as the flower of the grass he shall pass away.

1:10  a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:

1:10  a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.

1:10  a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

1:10  A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.

1:10  dives autem in humilitate sua, quoniam sicut flos fœni transibit ;

1:11  For the sun rose with a burning heat and parched the grass: and the flower thereof fell off, and the beauty of the shape thereof perished. So also shall the rich man fade away in his ways.

1:11  For the sun is no sooner risen with a burning heat, but it withereth the grass, and the flower thereof falleth, and the grace of the fashion of it perisheth: so also shall the rich man fade away in his ways.

1:11  vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.

1:11  Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

1:11  vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.

1:11  Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

1:11  exortus est enim sol cum ardore, et arefecit fœnum, et flos ejus decidit, et decor vultus ejus deperiit : ita et dives in itineribus suis marcescet.

1:12  Blessed is the man that endureth temptation: for, when he hath been proved, he shall receive the crown of life which God hath promised to them that love him.

1:12  Blessed is the man that endureth temptation: for when he is tried, he shall receive the crown of life, which the Lord hath promised to them that love him.

1:12  Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:12  Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá vavřín života, který Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:12  Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

1:12  Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.

1:12  Beatus vir qui suffert tentationem : quoniam cum probatus fuerit, accipiet coronam vitæ, quam repromisit Deus diligentibus se.

1:13  Let no man, when he is tempted, say that he is tempted by God. For God is not a tempter of evils: and he tempteth no man.

1:13  Let no man say when he is tempted, I am tempted of God: for God cannot be tempted with evil, neither tempteth he any man:

1:13  Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

1:13  Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlem, tak také sám nikoho nepokouší.

1:13  Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉ a sám také nikoho nepokouší.

1:13  Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.

1:13  Nemo cum tentatur, dicat quoniam a Deo tentatur : Deus enim intentator malorum est : ipse autem neminem tentat.

1:14  But every man is tempted by his own concupiscence, being drawn away and allured.

1:14  But every man is tempted, when he is drawn away of his own lust, and enticed.

1:14  Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.

1:14  Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.

1:14  Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

1:14  Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

1:14  Unusquisque vero tentatur a concupiscentia sua abstractus, et illectus.

1:15  Then, when concupiscence hath conceived, it bringeth forth sin. But sin, when it is completed, begetteth death.

1:15  Then when lust hath conceived, it bringeth forth sin: and sin, when it is finished, bringeth forth death.

1:15  Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1:15  Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

1:15  Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

1:15  Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

1:15  Deinde concupiscentia cum conceperit, parit peccatum : peccatum vero cum consummatum fuerit, generat mortem.

1:16  Do not err, therefore, my dearest brethren.

1:16  Do not err, my beloved brethren.

1:16  Neklamte sami sebe, milovaní bratří!

1:16  Nepleťte se, milovaní bratři!

1:16  Nemylte se, moji milovaní bratři.

1:16  Nebluďtež, bratří moji milí.

1:16  Nolite itaque errare, fratres mei dilectissimi.

1:17  Every best gift and every perfect gift is from above, coming down from the Father of lights, with whom there is no change nor shadow of alteration.

1:17  Every good gift and every perfect gift is from above, and cometh down from the Father of lights, with whom is no variableness, neither shadow of turning.

1:17  ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

1:17  Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.

1:17  Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.

1:17  Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.

1:17  Omne datum optimum, et omne donum perfectum desursum est, descendens a Patre luminum, apud quem non est transmutatio, nec vicissitudinis obumbratio.

1:18  For of his own will hath he begotten us by the word of truth, that we might be some beginning of his creature.

1:18  Of his own will begat he us with the word of truth, that we should be a kind of firstfruits of his creatures.

1:18  Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

1:18  Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

1:18  On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

1:18  On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

1:18  Voluntarie enim genuit nos verbo veritatis, ut simus initium aliquod creaturæ ejus.

1:19  You know, my dearest brethren. And let every man be swift to hear, but slow to speak and slow to anger.

1:19  Wherefore, my beloved brethren, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath:

1:19  Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;

1:19  Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

1:19  ⌈Víte to⌉, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

1:19  A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

1:19  Scitis, fratres mei dilectissimi. Sit autem omnis homo velox ad audiendum : tardus autem ad loquendum, et tardus ad iram.

1:20  For the anger of man worketh not the justice of God.

1:20  For the wrath of man worketh not the righteousness of God.

1:20  vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

1:20  Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.

1:20  Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

1:20  Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

1:20  Ira enim viri justitiam Dei non operatur.

1:21  Wherefore, casting away all uncleanness and abundance of naughtiness, with meekness receive the ingrafted word, which is able to save your souls.

1:21  Wherefore lay apart all filthiness and superfluity of naughtiness, and receive with meekness the engrafted word, which is able to save your souls.

1:21  A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.

1:21  Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

1:21  Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

1:21  Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

1:21  Propter quod abjicientes omnem immunditiam, et abundantiam malitiæ, in mansuetudine suscipite insitum verbum, quod potest salvare animas vestras.

1:22  But be ye doers of the word and not hearers only, deceiving your own selves.

1:22  But be ye doers of the word, and not hearers only, deceiving your own selves.

1:22  Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!

1:22  Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!

1:22  Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

1:22  Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

1:22  Estote autem factores verbi, et non auditores tantum : fallentes vosmetipsos.

1:23  For if a man be a hearer of the word and not a doer, he shall be compared to a man beholding his own countenance in a glass.

1:23  For if any be a hearer of the word, and not a doer, he is like unto a man beholding his natural face in a glass:

1:23  Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;

1:23  Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle,

1:23  Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

1:23  Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.

1:23  Quia si quis auditor est verbi, et non factor, hic comparabitur viro consideranti vultum nativitatis suæ in speculo :

1:24  For he beheld himself and went his way and presently forgot what manner of man he was.

1:24  For he beholdeth himself, and goeth his way, and straightway forgetteth what manner of man he was.

1:24  podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.

1:24  ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal.

1:24  podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

1:24  Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

1:24  consideravit enim se, et abiit, et statim oblitus est qualis fuerit.

1:25  But he that hath looked into the perfect law of liberty and hath continued therein, not becoming a forgetful hearer but a doer of the work: this man shall be blessed in his deed.

1:25  But whoso looketh into the perfect law of liberty, and continueth therein, he being not a forgetful hearer, but a doer of the work, this man shall be blessed in his deed.

1:25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

1:25  Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

1:25  Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

1:25  Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.

1:25  Qui autem perspexerit in legem perfectam libertatis, et permanserit in ea, non auditor obliviosus factus, sed factor operis : hic beatus in facto suo erit.

1:26  And if any man think himself to be religious, not bridling his tongue but deceiving his own heart, this man's religion is vain.

1:26  If any man among you seem to be religious, and bridleth not his tongue, but deceiveth his own heart, this man’s religion is vain.

1:26  Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

1:26  Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.

1:26  Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

1:26  Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

1:26  Si quis autem putat se religiosum esse, non refrenans linguam suam, sed seducens cor suum, hujus vana est religio.

1:27  Religion clean and undefiled before God and the Father is this: to visit the fatherless and widows in their tribulation and to keep one's self unspotted from this world.

1:27  Pure religion and undefiled before God and the Father is this, To visit the fatherless and widows in their affliction, and to keep himself unspotted from the world.

1:27  Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.

1:27  Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

1:27  Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.

1:27  Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.

1:27  Religio munda et immaculata apud Deum et Patrem, hæc est : visitare pupillos et viduas in tribulatione eorum, et immaculatum se custodire ab hoc sæculo.

Chapter 2

2:1  My brethren, have not the faith of our Lord Jesus Christ of glory, with respect of persons.

2:1  My brethren, have not the faith of our Lord Jesus Christ, the Lord of glory, with respect of persons.

2:1  Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.

2:1  Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.

2:1  Moji bratři, nespojujte víru v ⌈našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,⌉ s přijímáním osob.

2:1  Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.

2:1  Fratres mei, nolite in personarum acceptione habere fidem Domini nostri Jesu Christi gloriæ.

2:2  For if there shall come into your assembly a man having a golden ring, in fine apparel; and there shall come in also a poor man in mean attire:

2:2  For if there come unto your assembly a man with a gold ring, in goodly apparel, and there come in also a poor man in vile raiment;

2:2  Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.

2:2  Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?

2:2  Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě,

2:2  Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,

2:2  Etenim si introierit in conventum vestrum vir aureum annulum habens in veste candida, introierit autem et pauper in sordido habitu,

2:3  And you have respect to him that is clothed with the fine apparel and shall say to him: Sit thou here well: but say to the poor man: Stand thou there, or: Sit under my footstool:

2:3  And ye have respect to him that weareth the gay clothing, and say unto him, Sit thou here in a good place; and say to the poor, Stand thou there, or sit here under my footstool:

2:3  A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“

2:3  Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –

2:3  a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: Ty si sedni pohodlně sem, a chudému řeknete: Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,

2:3  A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:

2:3  et intendatis in eum qui indutus est veste præclara, et dixeritis ei : Tu sede hic bene : pauperi autem dicatis : Tu sta illic ; aut sede sub scabello pedum meorum :

2:4  Do you not judge within yourselves, and are become judges of unjust thoughts?

2:4  Are ye not then partial in yourselves, and are become judges of evil thoughts?

2:4  Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

2:4  copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

2:4  cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci ⌈se zlými pohnutkami⌉?

2:4  Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?

2:4  nonne judicatis apud vosmetipsos, et facti estis judices cogitationum iniquarum ?

2:5  Hearken, my dearest brethren: Hath not God chosen the poor in this world, rich in faith and heirs of the kingdom which God hath promised to them that love him?

2:5  Hearken, my beloved brethren, Hath not God chosen the poor of this world rich in faith, and heirs of the kingdom which he hath promised to them that love him?

2:5  Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

2:5  Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?

2:5  Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

2:5  Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?

2:5  Audite, fratres mei dilectissimi : nonne Deus elegit pauperes in hoc mundo, divites in fide, et hæredes regni, quod repromisit Deus diligentibus se ?

2:6  But you have dishonoured the poor man. Do not the rich oppress you by might? And do not they draw you before the judgment seats?

2:6  But ye have despised the poor. Do not rich men oppress you, and draw you before the judgment seats?

2:6  Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?

2:6  Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?

2:6  Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy?

2:6  Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?

2:6  vos autem exhonorastis pauperem. Nonne divites per potentiam opprimunt vos, et ipsi trahunt vos ad judicia ?

2:7  Do not they blaspheme the good name that is invoked upon you?

2:7  Do not they blaspheme that worthy name by the which ye are called?

2:7  Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?

2:7  Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

2:7  Což nehanobí právě oni to drahé jméno, ⌈jímž jste byli nazváni⌉?

2:7  Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?

2:7  nonne ipsi blasphemant bonum nomen, quod invocatum est super vos ?

2:8  If then you fulfil the royal law, according to the scriptures: Thou shalt love thy neighbour as thyself; you do well.

2:8  If ye fulfil the royal law according to the scripture, Thou shalt love thy neighbour as thyself, ye do well:

2:8  Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte.

2:8  Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ dobře děláte.

2:8  Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého, dobře činíte.

2:8  Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

2:8  Si tamen legem perficitis regalem secundum Scripturas : Diliges proximum tuum sicut teipsum : bene facitis :

2:9  But if you have respect to persons, you commit sin, being reproved by the law as transgressors.

2:9  But if ye have respect to persons, ye commit sin, and are convinced of the law as transgressors.

2:9  Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.

2:9  Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.

2:9  Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.

2:9  Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.

2:9  si autem personas accipitis, peccatum operamini, redarguti a lege quasi transgressores.

2:10  And whosoever shall keep the whole law, but offend in one point, is become guilty of all.

2:10  For whosoever shall keep the whole law, and yet offend in one point, he is guilty of all.

2:10  Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.

2:10  Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.

2:10  Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.

2:10  Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.

2:10  Quicumque autem totam legem servaverit, offendat autem in uno, factus est omnium reus.

2:11  For he that said: Thou shalt not commit adultery, said also: Thou shalt not kill. Now if thou do not commit adultery, but shalt kill, thou art become a transgressor of the law.

2:11  For he that said, Do not commit adultery, said also, Do not kill. Now if thou commit no adultery, yet if thou kill, thou art become a transgressor of the law.

2:11  Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.

2:11  Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

2:11  Vždyť ten, kdo řekl: Nezcizoložíš, řekl také: Nezavraždíš. Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.

2:11  Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.

2:11  Qui enim dixit : Non mœchaberis, dixit et : Non occides. Quod si non mœchaberis, occides autem, factus es transgressor legis.

2:12  So speak ye and so do, as being to be judged by the law of liberty.

2:12  So speak ye, and so do, as they that shall be judged by the law of liberty.

2:12  Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.

2:12  Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

2:12  Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

2:12  Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.

2:12  Sic loquimini, et sic facite sicut per legem libertatis incipientes judicari.

2:13  For judgment without mercy to him that hath not done mercy. And mercy exalteth itself above judgment.

2:13  For he shall have judgment without mercy, that hath shewed no mercy; and mercy rejoiceth against judgment.

2:13  Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

2:13  Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

2:13  Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.

2:13  Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.

2:13  Judicium enim sine misericordia illi qui non fecit misericordiam : superexaltat autem misericordia judicium.

2:14  What shall it profit, my brethren, if a man say he hath faith, but hath not works? Shall faith be able to save him?

2:14  What doth it profit, my brethren, though a man say he hath faith, and have not works? can faith save him?

2:14  Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?

2:14  K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?

2:14  Co je platné, moji bratři, říká–li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit?

2:14  Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

2:14  Quid proderit, fratres mei, si fidem quis dicat se habere, opera autem non habeat ? numquid poterit fides salvare eum ?

2:15  And if a brother or sister be naked and want daily food:

2:15  If a brother or sister be naked, and destitute of daily food,

2:15  Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,

2:15  Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?

2:15  Budou–li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy,

2:15  A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,

2:15  Si autem frater et soror nudi sint, et indigeant victu quotidiano,

2:16  And one of you say to them: Go in peace, be ye warmed and filled; yet give them not those things that are necessary for the body, what shall it profit?

2:16  And one of you say unto them, Depart in peace, be ye warmed and filled; notwithstanding ye give them not those things which are needful to the body; what doth it profit?

2:16  a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?

2:16  Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?

2:16  a někdo z vás jim řekne: Odejděte v pokoji,zahřejte se a nasyťte se, a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?

2:16  Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?

2:16  dicat autem aliquis ex vobis illis : Ite in pace, calefacimini et saturamini : non dederitis autem eis quæ necessaria sunt corpori, quid proderit ?

2:17  So faith also, if it have not works, is dead in itself.

2:17  Even so faith, if it hath not works, is dead, being alone.

2:17  Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

2:17  Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

2:17  Tak i víra:nemá–li skutky, je sama o sobě mrtvá.

2:17  Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

2:17  Sic et fides, si non habeat opera, mortua est in semetipsa.

2:18  But some man will say: Thou hast faith, and I have works. Shew me thy faith without works; and I will shew thee, by works, my faith.

2:18  Yea, a man may say, Thou hast faith, and I have works: shew me thy faith without thy works, and I will shew thee my faith by my works.

2:18  Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

2:18  Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

2:18  Někdo však řekne: Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

2:18  Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.

2:18  Sed dicet quis : Tu fidem habes, et ego opera habeo : ostende mihi fidem tuam sine operibus : et ego ostendam tibi ex operibus fidem meam.

2:19  Thou believest that there is one God. Thou dost well: the devils also believe and tremble.

2:19  Thou believest that there is one God; thou doest well: the devils also believe, and tremble.

2:19  Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.

2:19  Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!

2:19  Ty věříš, že ⌈je jeden Bůh⌉. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.

2:19  Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.

2:19  Tu credis quoniam unus est Deus : bene facis : et dæmones credunt, et contremiscunt.

2:20  But wilt thou know, O vain man, that faith without works is dead?

2:20  But wilt thou know, O vain man, that faith without works is dead?

2:20  Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?

2:20  Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?

2:20  Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná?

2:20  Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

2:20  Vis autem scire, o homo inanis, quoniam fides sine operibus mortua est ?

2:21  Was not Abraham our father justified by works, offering up Isaac his son upon the altar?

2:21  Was not Abraham our father justified by works, when he had offered Isaac his son upon the altar?

2:21  Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?

2:21  Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?

2:21  Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?

2:21  Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

2:21  Abraham pater noster nonne ex operibus justificatus est, offerens Isaac filium suum super altare ?

2:22  Seest thou that faith did cooperate with his works and by works faith was made perfect?

2:22  Seest thou how faith wrought with his works, and by works was faith made perfect?

2:22  Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?

2:22  Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!

2:22  Vidíš, že víra ⌈působila spolu s jeho skutky⌉ a že v těch skutcích se stala víra dokonalou.

2:22  Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?

2:22  Vides quoniam fides cooperabatur operibus illius : et ex operibus fides consummata est ?

2:23  And the scripture was fulfilled, saying: Abraham believed God, and it was reputed to him to justice, and he was called the friend of God.

2:23  And the scripture was fulfilled which saith, Abraham believed God, and it was imputed unto him for righteousness: and he was called the Friend of God.

2:23  Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘.

2:23  Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ a byl označen za Božího přítele.

2:23  I naplnilo se Písmo, které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost a byl nazván Božím přítelem.

2:23  A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

2:23  Et suppleta est Scriptura, dicens : Credidit Abraham Deo, et reputatum est illi ad justitiam, et amicus Dei appellatus est.

2:24  Do you see that by works a man is justified, and not by faith only?

2:24  Ye see then how that by works a man is justified, and not by faith only.

2:24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!

2:24  Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

2:24  Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.

2:24  Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?

2:24  Videtis quoniam ex operibus justificatur homo, et non ex fide tantum ?

2:25  And in like manner also Rahab the harlot, was not she justified by works, receiving the messengers and sending them out another way?

2:25  Likewise also was not Rahab the harlot justified by works, when she had received the messengers, and had sent them out another way?

2:25  Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -

2:25  Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?

2:25  A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou?

2:25  Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?

2:25  Similiter et Rahab meretrix, nonne ex operibus justificata est, suscipiens nuntios, et alia via ejiciens ?

2:26  For even as the body without the spirit is dead: so also faith without works is dead.

2:26  For as the body without the spirit is dead, so faith without works is dead also.

2:26  Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

2:26  Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

2:26  Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

2:26  Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

2:26  Sicut enim corpus sine spiritu mortuum est, ita et fides sine operibus mortua est.

Chapter 3

3:1  Be ye not many masters, my brethren, knowing that you receive the greater judgment.

3:1  My brethren, be not many masters, knowing that we shall receive the greater condemnation.

3:1  Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

3:1  Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji.

3:1  Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni přísněji⌉.

3:1  Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

3:1  Nolite plures magistri fieri fratres mei, scientes quoniam majus judicium sumitis.

3:2  For in many things we all offend. If any man offend not in word, the same is a perfect man. He is able also with a bridle to lead about the whole body.

3:2  For in many things we offend all. If any man offend not in word, the same is a perfect man, and able also to bridle the whole body.

3:2  Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.

3:2  Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.

3:2  Neboť všichni ⌈často chybujeme. Kdo nechybuje⌉ ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.

3:2  V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.

3:2  In multis enim offendimus omnes. Si quis in verbo non offendit, hic perfectus est vir : potest etiam freno circumducere totum corpus.

3:3  For if we put bits into the mouths of horses, that they may obey us: and we turn about their whole body.

3:3  Behold, we put bits in the horses’ mouths, that they may obey us; and we turn about their whole body.

3:3  Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.

3:3  Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.

3:3  ⌈Dáváme–li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉ celé jejich tělo.

3:3  An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

3:3  Si autem equis frena in ora mittimus ad consentiendum nobis, et omne corpus illorum circumferimus.

3:4  Behold also ships, whereas they are great and are driven by strong winds, yet are they turned about with a small helm, whithersoever the force of the governor willeth.

3:4  Behold also the ships, which though they be so great, and are driven of fierce winds, yet are they turned about with a very small helm, whithersoever the governor listeth.

3:4  Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.

3:4  I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.

3:4  Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

3:4  An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

3:4  Ecce et naves, cum magnæ sint, et a ventis validis minentur, circumferuntur a modico gubernaculo ubi impetus dirigentis voluerit.

3:5  Even so the tongue is indeed a little member and boasteth great things. Behold how small a fire kindleth a great wood.

3:5  Even so the tongue is a little member, and boasteth great things. Behold, how great a matter a little fire kindleth!

3:5  Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!

3:5  Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.

3:5  Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!

3:5  Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

3:5  Ita et lingua modicum quidem membrum est, et magna exaltat. Ecce quantus ignis quam magnam silvam incendit !

3:6  And the tongue is a fire, a world of iniquity. The tongue is placed among our members, which defileth the whole body and inflameth the wheel of our nativity, being set on fire by hell.

3:6  And the tongue is a fire, a world of iniquity: so is the tongue among our members, that it defileth the whole body, and setteth on fire the course of nature; and it is set on fire of hell.

3:6  I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.

3:6  I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.

3:6  I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉ a sám je zapalován Gehennou.

3:6  Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

3:6  Et lingua ignis est, universitas iniquitatis. Lingua constituitur in membris nostris, quæ maculat totum corpus, et inflammat rotam nativitatis nostræ inflammata a gehenna.

3:7  For every nature of beasts and of birds and of serpents and of the rest is tamed and hath been tamed, by the nature of man.

3:7  For every kind of beasts, and of birds, and of serpents, and of things in the sea, is tamed, and hath been tamed of mankind:

3:7  Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,

3:7  Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,

3:7  Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

3:7  Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;

3:7  Omnis enim natura bestiarum, et volucrum, et serpentium, et ceterorum domantur, et domita sunt a natura humana :

3:8  But the tongue no man can tame, an unquiet evil, full of deadly poison.

3:8  But the tongue can no man tame; it is an unruly evil, full of deadly poison.

3:8  ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.

3:8  ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.

3:8  ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.

3:8  Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

3:8  linguam autem nullus hominum domare potest : inquietum malum, plena veneno mortifero.

3:9  By it we bless God and the Father: and by it we curse men who are made after the likeness of God.

3:9  Therewith bless we God, even the Father; and therewith curse we men, which are made after the similitude of God.

3:9  Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

3:9  Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.

3:9  Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.

3:9  Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

3:9  In ipsa benedicimus Deum et Patrem : et in ipsa maledicimus homines, qui ad similitudinem Dei facti sunt.

3:10  Out of the same mouth proceedeth blessing and cursing. My brethren, these things ought not so to be.

3:10  Out of the same mouth proceedeth blessing and cursing. My brethren, these things ought not so to be.

3:10  Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

3:10  Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!

3:10  Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!

3:10  Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

3:10  Ex ipso ore procedit benedictio et maledictio. Non oportet, fratres mei, hæc ita fieri.

3:11  Doth a fountain send forth, out of the same hole, sweet and bitter water?

3:11  Doth a fountain send forth at the same place sweet water and bitter?

3:11  Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?

3:11  Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?

3:11  Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?

3:11  Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?

3:11  Numquid fons de eodem foramine emanat dulcem et amaram aquam ?

3:12  Can the fig tree, my brethren, bear grapes? Or the vine, figs? So neither can the salt water yield sweet.

3:12  Can the fig tree, my brethren, bear olive berries? either a vine, figs? so can no fountain both yield salt water and fresh.

3:12  Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.

3:12  Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.

3:12  Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

3:12  Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.

3:12  Numquid potest, fratres mei, ficus uvas facere, aut vitis ficus ? Sic neque salsa dulcem potest facere aquam.

3:13  Who is a wise man and endued with knowledge, among you? Let him shew, by a good contestation, his work in the meekness of wisdom.

3:13  Who is a wise man and endued with knowledge among you? let him shew out of a good conversation his works with meekness of wisdom.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.

3:13  Kdo je mezi vámi moudrýa rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.

3:13  Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

3:13  Quis sapiens et disciplinatus inter vos ? Ostendat ex bona conversatione operationem suam in mansuetudine sapientiæ.

3:14  But if you have bitter zeal, and there be contention in your hearts: glory not and be not liars against the truth.

3:14  But if ye have bitter envying and strife in your hearts, glory not, and lie not against the truth.

3:14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.

3:14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

3:14  Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

3:14  Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.

3:14  Quod si zelum amarum habetis, et contentiones sint in cordibus vestris : nolite gloriari, et mendaces esse adversus veritatem :

3:15  For this is not wisdom, descending from above: but earthly, sensual, devilish.

3:15  This wisdom descendeth not from above, but is earthly, sensual, devilish.

3:15  To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.

3:15  To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.

3:15  To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.

3:15  Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.

3:15  non est enim ista sapientia desursum descendens : sed terrena, animalis, diabolica.

3:16  For where envying and contention is: there is inconstancy and every evil work.

3:16  For where envying and strife is, there is confusion and every evil work.

3:16  Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.

3:16  Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.

3:16  Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.

3:16  Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé.

3:16  Ubi enim zelus et contentio, ibi inconstantia et omne opus pravum.

3:17  But the wisdom that is from above, first indeed is chaste, then peaceable, modest, easy to be persuaded, consenting to the good, full of mercy and good fruits, without judging, without dissimulation.

3:17  But the wisdom that is from above is first pure, then peaceable, gentle, and easy to be intreated, full of mercy and good fruits, without partiality, and without hypocrisy.

3:17  Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

3:17  Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.

3:17  Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.

3:17  Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

3:17  Quæ autem desursum est sapientia, primum quidem pudica est, deinde pacifica, modesta, suadibilis, bonis consentiens, plena misericordia et fructibus bonis, non judicans, sine simulatione.

3:18  And the fruit of justice is sown in peace, to them that make peace.

3:18  And the fruit of righteousness is sown in peace of them that make peace.

3:18  Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

3:18  Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

3:18  Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.

3:18  Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

3:18  Fructus autem justitiæ, in pace seminatur, facientibus pacem.

Chapter 4

4:1  From whence are wars and contentions among you? Are they not hence, from your concupiscences, which war in your members?

4:1  From whence come wars and fightings among you? come they not hence, even of your lusts that war in your members?

4:1  Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?

4:1  Odkud pocházejí boje a sváry mezi vámi? Nepůsobí je snad vaše choutky, které se ve vás perou?

4:1  Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?

4:1  Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?

4:1  Unde bella et lites in vobis ? nonne hinc : ex concupiscentiis vestris, quæ militant in membris vestris ?

4:2  You covet, and have not: you kill and envy and cannot obtain. You contend and war, and you have not: because you ask not.

4:2  Ye lust, and have not: ye kill, and desire to have, and cannot obtain: ye fight and war, yet ye have not, because ye ask not.

4:2  Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.

4:2  Dychtíte, ale nemáte, vraždíte a závidíte, ale nemůžete dosáhnout, bojujete a válčíte, ale nemáte, protože neprosíte.

4:2  Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.

4:2  Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.

4:2  concupiscitis, et non habetis : occiditis, et zelatis : et non potestis adipisci : litigatis, et belligeratis, et non habetis, propter quod non postulatis.

4:3  You ask and receive not: because you ask amiss, that you may consume it on your concupiscences.

4:3  Ye ask, and receive not, because ye ask amiss, that ye may consume it upon your lusts.

4:3  Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

4:3  Prosíte, ale nedostáváte, protože prosíte zle, abyste uspokojili své vlastní choutky.

4:3  Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.

4:3  Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.

4:3  Petitis, et non accipitis : eo quod male petatis : ut in concupiscentiis vestris insumatis.

4:4  Adulterers, know you not that the friendship of this world is the enemy of God? Whosoever therefore will be a friend of this world becometh an enemy of God.

4:4  Ye adulterers and adulteresses, know ye not that the friendship of the world is enmity with God? whosoever therefore will be a friend of the world is the enemy of God.

4:4  Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

4:4  Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Kdokoli se rozhodne být přítelem světa, stává se Božím nepřítelem.

4:4  [Cizoložníci a] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

4:4  Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

4:4  Adulteri, nescitis quia amicitia hujus mundi inimica est Dei ? quicumque ergo voluerit amicus esse sæculi hujus, inimicus Dei constituitur.

4:5  Or do you think that the scripture saith in vain: To envy doth the spirit covet which dwelleth in you?

4:5  Do ye think that the scripture saith in vain, The spirit that dwelleth in us lusteth to envy?

4:5  Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil‘?

4:5  Anebo si myslíte, že Písmo mluví naprázdno? Copak Duch, který v nás přebývá, vede k nevraživosti?

4:5  Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉?

4:5  Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

4:5  An putatis quia inaniter Scriptura dicat : Ad invidiam concupiscit spiritus qui habitat in vobis ?

4:6  But he giveth greater grace. Wherefore he saith: God resisteth the proud and giveth grace to the humble.

4:6  But he giveth more grace. Wherefore he saith, God resisteth the proud, but giveth grace unto the humble.

4:6  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘

4:6  Naopak, nabízí úžasnou milost! Říká přece: „Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“

4:6  Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

4:6  Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

4:6  majorem autem dat gratiam. Propter quod dicit : Deus superbis resistit, humilibus autem dat gratiam.

4:7  Be subject therefore to God. But resist the devil: and he will fly from you.

4:7  Submit yourselves therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you.

4:7  Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

4:7  Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás,

4:7  Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.

4:7  Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.

4:7  Subditi ergo estote Deo, resistite autem diabolo, et fugiet a vobis.

4:8  Draw nigh to God: and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners, and purify your hearts, ye double minded.

4:8  Draw nigh to God, and he will draw nigh to you. Cleanse your hands, ye sinners; and purify your hearts, ye double minded.

4:8  Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!

4:8  přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl.

4:8  Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé ⌈dvojí mysli⌉.

4:8  Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.

4:8  Appropinquate Deo, et appropinquabit vobis. Emundate manus, peccatores : et purificate corda, duplices animo.

4:9  Be afflicted and mourn and weep: let your laughter be turned into mourning and your joy into sorrow.

4:9  Be afflicted, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and your joy to heaviness.

4:9  Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal.

4:9  Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

4:9  Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

4:9  Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

4:9  Miseri estote, et lugete, et plorate : risus vester in luctum convertatur, et gaudium in mœrorem.

4:10  Be humbled in the sight of the Lord: and he will exalt you.

4:10  Humble yourselves in the sight of the Lord, and he shall lift you up.

4:10  Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.

4:10  Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

4:10  Pokořte se před Pánem, a povýší vás.

4:10  Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.

4:10  Humiliamini in conspectu Domini, et exaltabit vos.

4:11  Detract not one another, my brethren. He that detracteth his brother, or he that judgeth his brother, detracteth the law and judgeth the law. But if thou judge the law, thou art not a doer of the law, but a judge.

4:11  Speak not evil one of another, brethren. He that speaketh evil of his brother, and judgeth his brother, speaketh evil of the law, and judgeth the law: but if thou judge the law, thou art not a doer of the law, but a judge.

4:11  Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce.

4:11  Bratři, nepomlouvejte jedni druhé. Kdo pomlouvá nebo soudí svého bratra, pomlouvá a soudí Zákon. Pokud soudíš Zákon, přestal jsi být plnitelem Zákona a stal ses jeho soudcem.

4:11  Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.

4:11  Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.

4:11  Nolite detrahere alterutrum fratres. Qui detrahit fratri, aut qui judicat fratrem suum, detrahit legi, et judicat legem. Si autem judicas legem, non es factor legis, sed judex.

4:12  There is one lawgiver and judge, that is able to destroy and to deliver.

4:12  There is one lawgiver, who is able to save and to destroy: who art thou that judgest another?

4:12  Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?

4:12  Zákonodárce a soudce je ale jen jeden! On může zachránit i zničit. Kdo vůbec jsi, že soudíš svého bližního?

4:12  Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

4:12  Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?

4:12  Unus est legislator et judex, qui potest perdere et liberare.

4:13  But who art thou that judgest thy neighbour? Behold, now you that say: To-day or to-morrow we will go into such a city, and there we will spend a year and will traffic and make our gain.

4:13  Go to now, ye that say, To day or to morrow we will go into such a city, and continue there a year, and buy and sell, and get gain:

4:13  A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ -

4:13  A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ –

4:13  Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --

4:13  Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;

4:13  Tu autem quis es, qui judicas proximum ? Ecce nunc qui dicitis : Hodie, aut crastino ibimus in illam civitatem, et faciemus ibi quidem annum, et mercabimur, et lucrum faciemus :

4:14  Whereas you know not what shall be on the morrow.

4:14  Whereas ye know not what shall be on the morrow. For what is your life? It is even a vapour, that appeareth for a little time, and then vanisheth away.

4:14  vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!

4:14  vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí.

4:14  nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

4:14  (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

4:14  qui ignoratis quid erit in crastino.

4:15  For what is your life? It is a vapour which appeareth for a little while and afterwards shall vanish away. For that you should say: If the Lord will, and, If we shall live, we will do this or that.

4:15  For that ye ought to say, If the Lord will, we shall live, and do this, or that.

4:15  Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“

4:15  Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“

4:15  Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít, budeme naživu a uděláme⌉ to nebo ono.“

4:15  Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.

4:15  Quæ est enim vita vestra ? vapor est ad modicum parens, et deinceps exterminabitur ; pro eo ut dicatis : Si Dominus voluerit. Et : Si vixerimus, faciemus hoc, aut illud.

4:16  But now you rejoice in your arrogancies. All such rejoicing is wicked.

4:16  But now ye rejoice in your boastings: all such rejoicing is evil.

4:16  Vy se však vychloubáte a chvástáte.

4:16  Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé.

4:16  Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉. Každé takové chlubení je zlé.

4:16  Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

4:16  Nunc autem exsultatis in superbiis vestris. Omnis exsultatio talis, maligna est.

4:17  To him therefore who knoweth to do good and doth it not, to him it is sin.

4:17  Therefore to him that knoweth to do good, and doeth it not, to him it is sin.

4:17  Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

4:17  Když někdo umí jednat správně, ale nejedná, je to hřích.

4:17  Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.

4:17  A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

4:17  Scienti igitur bonum facere, et non facienti, peccatum est illi.

Chapter 5

5:1  Go to now, ye rich men: weep and howl in your miseries, which shall come upon you.

5:1  Go to now, ye rich men, weep and howl for your miseries that shall come upon you.

5:1  A nyní, vy boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí.

5:1  A teď vy, boháči – plačte a naříkejte nad bídami, jež vás čekají.

5:1  Nuže nyní, boháči, plačte a naříkejte nad svými trápeními, která na vás přicházejí.

5:1  Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

5:1  Agite nunc divites, plorate ululantes in miseriis vestris, quæ advenient vobis.

5:2  Your riches are corrupted: and your garments are motheaten.

5:2  Your riches are corrupted, and your garments are motheaten.

5:2  Vaše bohatství shnilo, vaše šatstvo je moly rozežráno,

5:2  Vaše bohatství shnilo, šaty vám sežrali moli,

5:2  Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly.

5:2  Zboží vaše shnilo, a roucho vaše zmolovatělo.

5:2  Divitiæ vestræ putrefactæ sunt, et vestimenta vestra a tineis comesta sunt.

5:3  Your gold and silver is cankered: and the rust of them shall be for a testimony against you and shall eat your flesh like fire. You have stored up to yourselves wrath against the last days.

5:3  Your gold and silver is cankered; and the rust of them shall be a witness against you, and shall eat your flesh as it were fire. Ye have heaped treasure together for the last days.

5:3  vaše zlato a stříbro zrezavělo, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nashromáždili jste si poklady - pro konec dnů!

5:3  vaše zlato a stříbro zrezivělo. Ta rez bude svědčit proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nahromadili jste si poklad pro poslední dny!

5:3  Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech.

5:3  Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům.

5:3  Aurum et argentum vestrum æruginavit : et ærugo eorum in testimonium vobis erit, et manducabit carnes vestras sicut ignis. Thesaurizastis vobis iram in novissimis diebus.

5:4  Behold the hire of the labourers who have reaped down your fields, which by fraud has been kept back by you, crieth: and the cry of them hath entered into the ears of the Lord of Sabaoth.

5:4  Behold, the hire of the labourers who have reaped down your fields, which is of you kept back by fraud, crieth: and the cries of them which have reaped are entered into the ears of the Lord of sabaoth.

5:4  Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole, a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů.

5:4  Slyšíte? To křičí mzda, kterou jste odepřeli dělníkům, kteří dřeli na vašich polích! Volání ženců došlo sluchu Hospodina zástupů!

5:4  Hle, mzda, kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše pole, hlasitě křičí, a volání ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth.

5:4  Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel.

5:4  Ecce merces operariorum, qui messuerunt regiones vestras, quæ fraudata est a vobis, clamat : et clamor eorum in aures Domini sabbaoth introivit.

5:5  You have feasted upon earth: and in riotousness you have nourished your hearts, in the day of slaughter.

5:5  Ye have lived in pleasure on the earth, and been wanton; ye have nourished your hearts, as in a day of slaughter.

5:5  Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky!

5:5  Žili jste na zemi v rozkoši a v požitcích; vykrmili jste se ke dni porážky!

5:5  Hýřili jste na zemi a oddávali se rozkoším. Vykrmili jste svá srdce v den porážky.

5:5  Rozkoš jste provodili na zemi, a zbůjněli jste; vykrmili jste srdce svá jako ke dni zabití.

5:5  Epulati estis super terram, et in luxuriis enutristis corda vestra in die occisionis.

5:6  You have condemned and put to death the Just One: and he resisted you not.

5:6  Ye have condemned and killed the just; and he doth not resist you.

5:6  Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví.

5:6  Odsoudili jste a zavraždili spravedlivého; on se nebránil.

5:6  Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje.

5:6  Odsoudili jste, zamordovali jste spravedlivého, a neodpíral vám.

5:6  Addixistis, et occidistis justum, et non restitit vobis.

5:7  Be patient therefore, brethren, until the coming of the Lord. Behold, the husbandman waiteth for the precious fruit of the earth: patiently bearing till he receive the early and latter rain.

5:7  Be patient therefore, brethren, unto the coming of the Lord. Behold, the husbandman waiteth for the precious fruit of the earth, and hath long patience for it, until he receive the early and latter rain.

5:7  Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.

5:7  Bratři, buďte trpěliví až do Pánova příchodu. Víte, jak rolník očekává drahocennou úrodu země – trpělivě na ni čeká, dokud nepřijde raný i pozdní déšť.

5:7  Buďte tedy trpěliví, bratři, až do Pánova příchodu. Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane ⌈podzimního a jarního⌉ [deště].

5:7  A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť.

5:7  Patientes igitur estote, fratres, usque ad adventum Domini. Ecce agricola exspectat pretiosum fructum terræ, patienter ferens donec accipiat temporaneum et serotinum.

5:8  Be you therefore also patient and strengthen your hearts: for the coming of the Lord is at hand.

5:8  Be ye also patient; stablish your hearts: for the coming of the Lord draweth nigh.

5:8  I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

5:8  I vy tedy buďte trpěliví a pevní. Pánův příchod je blízko.

5:8  Buďte i vy trpěliví a upevněte svá srdce, protože Pánův příchod se přiblížil.

5:8  Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně.

5:8  Patientes igitur estote et vos, et confirmate corda vestra : quoniam adventus Domini appropinquavit.

5:9  Grudge not, brethren, one against another, that you may not be judged. Behold the judge standeth before the door.

5:9  Grudge not one against another, brethren, lest ye be condemned: behold, the judge standeth before the door.

5:9  Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

5:9  Nestěžujte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli odsouzeni. Hle, Soudce už stojí ve dveřích!

5:9  Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi!

5:9  Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, soudce již přede dveřmi stojí.

5:9  Nolite ingemiscere, fratres, in alterutrum, ut non judicemini. Ecce judex ante januam assistit.

5:10  Take, my brethren, for example of suffering evil, of labour and patience, the prophets who spoke in the name of the Lord.

5:10  Take, my brethren, the prophets, who have spoken in the name of the Lord, for an example of suffering affliction, and of patience.

5:10  Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně.

5:10  Za příklad odolnosti a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Hospodinově jménu.

5:10  Za vzor ve snášení zlého a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu.

5:10  Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně.

5:10  Exemplum accipite, fratres, exitus mali, laboris, et patientiæ, prophetas qui locuti sunt in nomine Domini.

5:11  Behold, we account them blessed who have endured. You have heard of the patience of Job and you have seen the end of the Lord, that the Lord is merciful and compassionate.

5:11  Behold, we count them happy which endure. Ye have heard of the patience of Job, and have seen the end of the Lord; that the Lord is very pitiful, and of tender mercy.

5:11  Hle, ‚blahoslavíme ty, kteří vytrvali‘. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť ‚Pán je plný soucitu a slitování‘.

5:11  Víte, že říkáme: „Blaze těm, kteří vytrvali.“ Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, co pro něj nakonec Pán připravil, vždyť „Hospodin je nesmírně milosrdný a soucitný.“

5:11  Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, ⌈jaký konec mu Pán připravil⌉. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý.

5:11  Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý.

5:11  Ecce beatificamus eos qui sustinuerunt. Sufferentiam Job audistis, et finem Domini vidistis, quoniam misericors Dominus est, et miserator.

5:12  But above all things, my brethren, swear not, neither by heaven, nor by the earth, nor by any other oath. But let your speech be: Yea, Yea: No, No: that you fall not under judgment.

5:12  But above all things, my brethren, swear not, neither by heaven, neither by the earth, neither by any other oath: but let your yea be yea; and your nay, nay; lest ye fall into condemnation.

5:12  Především nepřísahejte, bratří moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše ‚ano‘ ať je vždy ‚ano‘ a ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.

5:12  Především však, bratři moji, nepřísahejte – ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou – ale ať vaše „Ano“ znamená ano a „Ne“ ne, abyste nebyli odsouzeni.

5:12  Především nepřísahejte,moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ano ať je ano a ne ať je ne, abyste nepropadli soudu.

5:12  Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení.

5:12  Ante omnia autem, fratres mei, nolite jurare, neque per cælum, neque per terram, neque aliud quodcumque juramentum. Sit autem sermo vester : Est, est : Non, non : ut non sub judicio decidatis.

5:13  Is any of you sad? Let him pray: Is he cheerful in mind? Let him sing.

5:13  Is any among you afflicted? let him pray. Is any merry? let him sing psalms.

5:13  Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!

5:13  Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály.

5:13  Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály!

5:13  Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modl se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj.

5:13  Tristatur aliquis vestrum ? oret. Æquo animo est ? psallat.

5:14  Is any man sick among you? Let him bring in the priests of the church and let them pray over him, anointing him with oil in the name of the Lord.

5:14  Is any sick among you? let him call for the elders of the church; and let them pray over him, anointing him with oil in the name of the Lord:

5:14  Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.

5:14  Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu.

5:14  Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu.

5:14  Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně.

5:14  Infirmatur quis in vobis ? inducat presbyteros ecclesiæ, et orent super eum, ungentes eum oleo in nomine Domini :

5:15  And the prayer of faith shall save the sick man. And the Lord shall raise him up: and if he be in sins, they shall be forgiven him.

5:15  And the prayer of faith shall save the sick, and the Lord shall raise him up; and if he have committed sins, they shall be forgiven him.

5:15  Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.

5:15  Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.

5:15  A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

5:15  A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.

5:15  et oratio fidei salvabit infirmum, et alleviabit eum Dominus : et si in peccatis sit, remittentur ei.

5:16  Confess therefore your sins one to another: and pray one for another, that you may be saved. For the continual prayer of a just man availeth much.

5:16  Confess your faults one to another, and pray one for another, that ye may be healed. The effectual fervent prayer of a righteous man availeth much.

5:16  Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.

5:16  Vyznávejte si navzájem své hříchy a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého dokáže mnoho.

5:16  Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže ⌈účinná modlitba spravedlivého⌉.

5:16  Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová.

5:16  Confitemini ergo alterutrum peccata vestra, et orate pro invicem ut salvemini : multum enim valet deprecatio justi assidua.

5:17  Elias was a man passible like unto us: and with prayer he prayed that it might not rain upon the earth. And it rained not for three years and six months.

5:17  Elias was a man subject to like passions as we are, and he prayed earnestly that it might not rain: and it rained not on the earth by the space of three years and six months.

5:17  Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.

5:17  Eliáš byl člověk jako my, a když se horlivě modlil, aby nepršelo, na zemi nezapršelo tři a půl roku.

5:17  Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; ⌈pomodlil se opravdově⌉, aby nepršelo,a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.

5:17  Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců.

5:17  Elias homo erat similis nobis passibilis : et oratione oravit ut non plueret super terram, et non pluit annos tres, et menses sex.

5:18  And he prayed again. And the heaven gave rain: and the earth brought forth her fruit.

5:18  And he prayed again, and the heaven gave rain, and the earth brought forth her fruit.

5:18  A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.

5:18  Když se pak modlil znovu, nebe vydalo déšť a země úrodu.

5:18  A znovu se pomodlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.

5:18  A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své.

5:18  Et rursum oravit : et cælum dedit pluviam, et terra dedit fructum suum.

5:19  My brethren, if any of you err from the truth and one convert him:

5:19  Brethren, if any of you do err from the truth, and one convert him;

5:19  Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět,

5:19  Bratři moji, může se stát, že někdo z vás zbloudí od pravdy a někdo ho obrátí zpět.

5:19  Moji bratři, zbloudí–li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět,

5:19  Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej zase obrátil,

5:19  Fratres mei, si quis ex vobis erraverit a veritate, et converterit quis eum :

5:20  He must know that he who causeth a sinner to be converted from the error of his way shall save his soul from death and shall cover a multitude of sins.

5:20  Let him know, that he which converteth the sinner from the error of his way shall save a soul from death, and shall hide a multitude of sins.

5:20  vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

5:20  Vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši před smrtí a přikryje množství hříchů.

5:20  ⌈ať ví⌉, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

5:20  Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti, a přikryje množství hříchů.

5:20  scire debet quoniam qui converti fecerit peccatorem ab errore viæ suæ, salvabit animam ejus a morte, et operiet multitudinem peccatorum.