CzeB21 - Song of Solomon

Chapter 1

1:1  Šalomounova píseň písní

1:2  Kéž by mne zlíbal polibky svých úst – nad víno lahodná jsou milování tvá!

1:3  Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé – to proto tě panny milují.

1:4  Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král! Veselit a radovat se budeme z tebe, nad víno vychutnáme milování tvá – ach, po právu tě milují!

1:5  Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy.

1:6  Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo! Synové matky mé v hněvu proti mně přikázali mi hlídat vinice, svou vlastní vinici však nehlídala jsem.

1:7  Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o polednách uléháš? Proč zahalená bloudit mám kolem tvých druhů a jejich stád?

1:8  Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen, jen vyjdi v patách ovečkám a svoje kůzlátka nech pást tam, kde pastýři mají stan.

1:9  Ke klisně z faraonových spřežení tě, moje lásko, přirovnám.

1:10  Náušnice zdobí líce tvé, tvé hrdlo korále.

1:11  Zlaté náušnice uděláme ti se stříbrnými přívěsky!

1:12  Dokud král na svém lůžku hoduje, vůni vydává můj nard.

1:13  Svazkem myrhy je mi milý můj, když na mých prsou spočívá.

1:14  Trsem heny je mi milý můj na vinicích v En-gedi.

1:15  Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

1:16  Ach, jak jsi krásný, milý můj, jak jsi líbezný! Naše lože se zelená,

1:17  cedrové krovy má náš dům, naše trámy jsou z cypřišů.

Chapter 2

2:1  Já jsem ta růže šáronská, jsem lilie v dolinách.

2:2  Jako lilie mezi bodláky, tak je má milá mezi dívkami.

2:3  Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovoce mým ústům lahodí.

2:4  Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí!

2:5  Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem láskou nemocná.

2:6  Jeho levice pod hlavou mou a pravicí mě objímá.

2:7  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.

2:8  Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kopce!

2:9  Srnci či kolouchu můj milý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvírami nahlíží!

2:10  Můj milý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:11  Hle, zima už skončila, průtrž přestala a je pryč.

2:12  Kvítí se ukazuje po zemi, čas prozpěvování je tu, hlas hrdličky zní po kraji.

2:13  Fíkovník nasytil své plody mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:14  Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!

2:15  Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, když pase v liliích.

2:17  Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách béterských!

Chapter 3

3:1  Na lůžku jsem toužila za nocí po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla.

3:2  A tak už vstanu a město prochodím, pátrám po ulicích i náměstích po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla.

3:3  Našli mě strážní, co město obcházejí: – Viděli jste toho, kterého z duše miluji?

3:4  Jen jsem je minula, našla jsem toho, kterého z duše miluji! Držím se ho pevně, už ho nepustím, dovedu ho do domu svojí matičky, ukážu mu svůj rodný pokojík!

3:5  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.

3:6  Kdopak to z pouště přichází, jako když vzhůru stoupá dým? Prodchnutá myrhou a kořením, celičká voní dálkami.

3:7  Hle, jeho lože, lože Šalomounovo! Šedesát hrdinů okolo stojí, hrdinů z Izraele největších.

3:8  Ti všichni mečem vládnou, k boji vycvičeni jsou, proti jakékoli hrozbě noční každý opásán mečem svým.

3:9  Král Šalomoun si pořídil nosítka, ze dříví Libanonu je nechal udělat.

3:10  Jejich sloupy zhotovil ze stříbra, k nim pak nebesa ze zlata. Čalouněná byla purpurem a vnitřek celý obložen láskou jeruzalémských dcer.

3:11  Vyjděte a pohleďte, dcery sionské, na krále Šalomouna v koruně, jíž jeho matka zdobí jej v den jeho svatební, v den, kdy má v srdci veselí!

Chapter 4

4:1  Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak jsi krásná! Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky, tvé vlasy jako stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.

4:2  Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.

4:3  Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, tvá ústa tolik líbezná! Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.

4:4  Jako věž Davidova je tvoje šíje, jak zbrojnice se tyčící; na tisíc štítů je na ní zavěšeno, pavézy všech mužů udatných.

4:5  Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka, jež pasou se v liliích.

4:6  Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, na horu myrhy vyjdu si, na pahorek vonných koření.

4:7  Celá jsi krásná, lásko má, jsi dokonalá, bez vady!

4:8  Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu kéž bys šla! Z vrcholku Amany by ses rozhlédla, z vrcholku Seníru, z Hermonu, z doupat lvů, z těch leopardích hor.

4:9  Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto, srdce mé zajalas jediným pohledem, jediným řetízkem na hrdle svém.

4:10  Ach, jak jsou krásná milování tvá, má drahá nevěsto! Nad víno lahodnější jsou milování tvá, vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

4:11  Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem, mléko a med máš pod jazykem, libanonská vůně jak šatem halí tě.

4:12  Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto, studnice zamčená, pramen zapečetěný.

4:13  Tvé údy jsou sadem jabloní granátových s rozkošným ovocem, s henou a nardem,

4:14  s nardem a šafránem, s puškvorcem a skořicí, se všelijakým kořením, s myrhou a aloí a nejlepšími balzámy.

4:15  Jsi pramen zahradní, studnice živých vod, bystřina proudící z libanonských hor!

4:16  Zvedni se, větříku severní, ach, jižní vánku, přijď! Prožeň se mojí zahradou, její balzámy ať zavanou. Můj milý ať přijde do své zahrady, její rozkošné ovoce ať okusí!

Chapter 5

5:1  Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto, sbírám svou myrhu i své koření, svou plástev medu jím, své víno i mléko popíjím. Jen jezte, přátelé, a pijte, milováním se opijte!

5:2  Spím, ale mé srdce bdí. Slyšte – už klepe můj milý! Otevři, má drahá, lásko má, holubičko má, má dokonalá! Hlavu mám rosou pokrytou, kadeře plné nočních krůpějí!

5:3  Košili jsem si už svlékla, mám se snad oblékat? Nohy jsem si už myla, snad špinit si je mám?

5:4  Můj milý protáhl ruku otvorem, mé útroby se pro něj zachvěly.

5:5  Milému svému jsem vstala otevřít, z mých rukou myrha stékala, myrha kanula z prstů mých až na rukojeť závory.

5:6  Milému svému jsem otevřela, můj milý však zmizel, odešel – duše mě opustila spolu s ním! Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval.

5:7  Našli mě strážní, co město obcházejí, surově zbili mě a zranili. Šaty z ramenou mi strhli ti strážci hradební.

5:8  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, najdete-li mého milého, co mu povíte? Že jsem nemocná láskou!

5:9  Čím je tvůj miláček zvláštní, ty nejkrásnější z žen? Čím je tvůj miláček zvláštní, že nutíš nás k přísaze?

5:10  Můj milý září jako rubíny, vyjímá se mezi tisíci!

5:11  Jeho hlava je zlato nejčistší, vlnité kadeře jak černí havrani.

5:12  Jeho oči jsou jako holoubci mezi vodními potůčky; v mléce se koupají, vsazené jako klenoty.

5:13  Jeho tváře jsou jak záhon koření, jak pokladnice voňavek. Jeho rty jsou jako lilie myrhou kanoucí.

5:14  Jeho paže – zlaté pruty osázené chrysolity. Jeho břicho – plát slonoviny pokrytý safíry.

5:15  Jeho stehna – mramorové sloupy na zlatých podstavcích. Jako Libanon je pohledný, jak cedr ztepilý.

5:16  Jeho ústa jsou nejsladší, celý je tolik žádoucí! Takový je můj milý, takový můj druh, dcery jeruzalémské!

Chapter 6

6:1  Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali?

6:2  Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie.

6:3  Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích.

6:4  Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná!

6:5  Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.

6:6  Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.

6:7  Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.

6:8  Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu,

6:9  jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají:

6:10  Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná!

6:11  Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly.

6:12  A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!

Chapter 7

7:1  Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje?

7:2  Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané.

7:3  Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích.

7:4  Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka.

7:5  Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící.

7:6  Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích!

7:7  Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších!

7:8  Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým.

7:9  Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní,

7:10  tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.

7:11  Já patřím svému milému a jeho touha patří mně!

7:12  Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat!

7:13  Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám!

7:14  Milostná jablíčka svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!

Chapter 8

8:1  Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil.

8:2  Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých.

8:3  Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal.

8:4  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít!

8:5  Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička.

8:6  Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším.

8:7  Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil!

8:8  Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou?

8:9  Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou!

8:10  Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen.

8:11  Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných.

8:12  Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj – dvě stě z něj musíš dát hlídačům!

8:13  Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já!

8:14  Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření!