CzeCEP - Song of Solomon

Chapter 1

1:1  Nejkrásnější z písní Šalomounových.

1:2  Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.

1:3  Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.

1:4  Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.

1:5  Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.

1:6  Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

1:7  Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?

1:8  „Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“

1:9  Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.

1:10  Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.

1:11  Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.

1:12  Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.

1:13  Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.

1:14  Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.

1:15  Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.

1:16  Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.

1:17  Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

Chapter 2

2:1  Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.

2:2  Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.

2:3  Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.

2:4  On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.

2:5  Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.

2:6  Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.

2:7  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

2:8  Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.

2:9  Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.

2:10  Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!

2:11  Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.

2:12  Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.

2:13  Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“

2:14  Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!

2:15  „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.

2:17  Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

Chapter 3

3:1  Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.

3:2  Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.

3:3  Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“

3:4  Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala.

3:5  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

3:6  „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“

3:7  Hle, jeho lože - lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.

3:8  Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu.

3:9  Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.

3:10  Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer.

3:11  Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.

Chapter 4

4:1  Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.

4:2  Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.

4:3  Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

4:4  Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů.

4:5  Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.

4:6  Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému.

4:7  Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.

4:8  Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.

4:9  Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku.

4:10  Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

4:11  Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.

4:12  Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.

4:13  Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem,

4:14  s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.

4:15  Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.

4:16  Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.

Chapter 5

5:1  Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním.

5:2  Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.“

5:3  Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?“

5:4  Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro ze zachvělo před ním.

5:5  Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.

5:6  Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.

5:7  Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb.

5:8  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocna láskou.

5:9  Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?

5:10  Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.

5:11  Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran.

5:12  Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům.

5:13  Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.

5:14  Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.

5:15  Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.

5:16  Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.

Chapter 6

6:1  Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat.

6:2  Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.

6:3  Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

6:4  Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.

6:5  Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu.

6:6  Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.

6:7  Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

6:8  Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,

6:9  ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.

6:10  „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“

6:11  Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.

6:12  Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.

Chapter 7

7:1  „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!

7:2  Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.

7:3  Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.

7:4  Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.

7:5  Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.

7:6  Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.

7:7  Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!

7:8  Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.

7:9  Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní,

7:10  patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.

7:11  Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.

7:12  Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.

7:13  Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.

7:14  Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.

Chapter 8

8:1  Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.

8:2  Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.

8:3  Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.

8:4  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

8:5  Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.

8:6  Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.

8:7  Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

8:8  „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat?

8:9  Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou.“

8:10  „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj.

8:11  Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.

8:12  „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.

8:13  Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“

8:14  „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“