CzeCSP - Song of Solomon

Chapter 1

1:1  Píseň písní. Šalomounova.

1:2  Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno lepší je tvé milování.

1:3  ⌈Vzácné tvé oleje tak voní!⌉ Tvé jméno je ⌈esence aromatická.⌉ Proto dívky tě milují.

1:4  Vtáhni mě za sebou, pojďme honem! Už mne král uvedl do komnat u sebe! Výskejme, radost mějme z tebe. Oslavíme lásku tvou, a ne vínem. Zcela právem tě milují.

1:5  Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna.

1:6  Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, ⌈postavili mne, ať vinohrady hlídám.⌉ Vlastní vinohrad jsem neuhlídala.

1:7  Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů?

1:8  Když to nevíš sama, ⌈ženo mnoha krás,⌉ vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.

1:9  Jako klisna mezi hřebci faraona ⌈připadáš mi,⌉ lásko má.

1:10  ⌈Po líci se ti vinou⌉ pramínky, korále tvou šíji vroubí.

1:11  Pramínky zlaté uděláme ti, ⌈v nich stříbro jako kapičky.⌉

1:12  Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává.

1:13  Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.

1:14  Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Én–gedí.

1:15  Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky.

1:16  Jak jsi krásný, můj milý, jak hezounký jsi! Naše lože prostírá se v zeleni.

1:17  Dům náš cedrové má trámy, hřeben cypřišový.

Chapter 2

2:1  A já -- šáronský kvítek, lilie údolní.

2:2  Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami.

2:3  Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu ⌈jsem zatoužila.⌉ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.

2:4  Zaveďte mne, ⌈kde víno dávají,⌉ a ⌈podávejte mi lásku.⌉

2:5  Oživte mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉ z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná.

2:6  ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉ svou pravicí mne objímá.

2:7  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

2:8  ⌈Slyš! To je můj milý!⌉ Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce.

2:9  Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉ do okének nahlíží, mřížkami hledí.

2:10  Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:11  Vždyť skončila už zima, pominuly deště, ⌈jsou ty tam.⌉

2:12  Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉ přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉

2:13  Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:14  Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉ je plný krás.

2:15  Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.

2:16  Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.

2:17  Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉ srnec, jak samec gazely⌉ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉

Chapter 3

3:1  Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži. Hledala jsem, a nenašla.

3:2  Musím vstát a město obejít, po ulicích a po náměstích svého hledat miláčka. Hledala jsem, a nenašla.

3:3  Našli mne strážci, kteří město obcházejí. -- Miláčka mého, neviděli jste ho?

3:4  Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého našla. Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu ⌈k matičce své domů,⌉ do ⌈maminčina pokoje.⌉

3:5  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

3:6  Kdo je ta, jež z pouště stoupá jako sloup dýmu, ⌈myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření?⌉

3:7  Hle, nosítka samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z ⌈Izraele nejudatnějších.⌉

3:8  Mečem vládnou všichni, ⌈v boji zkušení,⌉ každý ⌈se mečem opásal,⌉ ani noc je nezaskočí.

3:9  Nosítka pořídil si Šalomoun král ze dřeva z Libanonu.

3:10  Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata ⌈oporu trůnu,⌉ sedadlo purpurové. Láskou jsou uvnitř vystlána od dívek z Jeruzaléma.

3:11  ⌈Pojďte ven pohledět,⌉ vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, ⌈na jeho korunu,⌉ již mu jeho matka nasadila v den svatby jeho, v den, ⌈kdy mu srdce plesalo.⌉

Chapter 4

4:1  Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky z pohoří Gileád sbíhají.

4:2  Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není.

4:3  Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

4:4  Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů.

4:5  Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích.

4:6  Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku ⌈vonných pryskyřic.⌉

4:7  Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna.

4:8  Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.

4:9  ⌈Srdce jsi mi odjala,⌉ ⌈nevěsto má nejdražší,⌉ srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku.

4:10  Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní.

4:11  Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, ⌈roucho tvé vůní Libanonu voní.⌉

4:12  Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný.

4:13  Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem,

4:14  nardem a šafránem, citronelou a skořicí, ⌈k tomu⌉ všemožné ⌈vonné dřeviny,⌉ myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy.

4:15  Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí.

4:16  Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí.

Chapter 5

5:1  Do své přišel jsem zahrady, ⌈nevěsto má nejdražší.⌉ Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. ⌈Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním.⌉

5:2  Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší, holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře.

5:3  Svlékla jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas?

5:4  Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla.

5:5  Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora.

5:6  Já svému milému otevřela, můj milý však ⌈náhle zmizel.⌉ ⌈Skoro jsem život vypustila,⌉ že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval.

5:7  Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb.

5:8  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

5:9  Čím je tvůj milý nad jiné, ženo mnoha krás? Čím je tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás?

5:10  Můj milý, jiskrný a růžolící, ⌈znát je⌉ mezi statisíci.

5:11  Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří.

5:12  Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad ⌈hojnou vodou⌉ sedí.

5:13  Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou.

5:14  Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry.

5:15  Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. ⌈Zjevem se Libanonu podobá,⌉ ušlechtilý jako ty cedry.

5:16  Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.

Chapter 6

6:1  Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.

6:2  Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách ⌈se pást,⌉ lilie nasbírat.

6:3  Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.

6:4  Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. ⌈Respekt budíš⌉ jak ⌈nazbrojená armáda.⌉

6:5  Odvrať ode mne své oči, ⌈nebo mne o rozum připraví.⌉ Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.

6:6  Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná.

6:7  Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

6:8  Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet,

6:9  ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, ⌈zahrnula ji chválou.⌉ Královny a družky počaly ji velebit:

6:10  Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.

6:11  Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.

6:12  Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.

Chapter 7

7:1  Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?

7:2  Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! ⌈Klenotem je křivka tvých boků,⌉ rukama umělce vykroužená.

7:3  Tvůj klín se jak mísa klene. Ať ⌈víno mísit⌉ nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená, liliemi obroubená.

7:4  Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí.

7:5  Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči ⌈batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích.⌉ Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.

7:6  Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a ⌈v plášti tvých vlasů šarlatovém⌉ král kvůli té kučeravé kráse zajatcem je rázem.

7:7  Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.

7:8  Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy ⌈vzdouvají se datlemi.⌉

7:9  Chci vylézt na palmu, říkám si, datlové trsy popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová réva, ať po jablkách ti voní dech

7:10  a v ústech -- jako bys to nejlepší víno měla. Pro mého milého kane! Hladce po rtech starců klouzá,

7:11  můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha.

7:12  Jen pojď, můj milý, pojďme ven do polí, ať venku přespíme.

7:13  Podíváme se ráno na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty. Tam ti dám své milování.

7:14  Laskavec vůni už přivání a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky, nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.

Chapter 8

8:1  Kéž bys byl bratr mé rodiny, ⌈maminkou mou odkojený.⌉ Jak bych tě potkala, hned bych tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.

8:2  Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou zamířila k mámě domů, ta mě učívala. Ukojila bych tě vermutem, svých granátů nektarem.

8:3  Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.

8:4  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít.

8:5  Kdo je ta, jež stoupá z pouště, o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.

8:6  Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá.

8:7  Tu lásku neuhasí velká voda, ⌈odplavit ji nedokáže⌉ dravý proud. Byť by kdo za lásku dával vše, ⌈co má,⌉ ⌈vypadal by jak prostoduchý bloud.⌉

8:8  Sestřičku malou máme, ani prsa ještě nemá. Co se sestřičkou uděláme, ⌈až začne být žádaná?⌉

8:9  Je–li hradbou, cimbuří stříbrné postavíme na ní. Je–li však bránou, deskou cedrovou ⌈musíme ji zahradit.⌉

8:10  Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už jsem se ⌈pro něj⌉ stala tou, kterou nepřemůže.

8:11  Vinohrad v ⌈Baal Hamon⌉ měl Šalomoun. Svěřil ten vinohrad správcům, za výnos ať mu každý stříbrných tisíc platí.

8:12  Vinice má ⌈je jenom moje.⌉ Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích výnosech.

8:13  Ty, která přebýváš v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.

8:14  Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných.