DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Song of Solomon

Chapter 1

1:1  Let him kiss me with the kiss of his mouth: for thy breasts are better than wine,

1:1  The song of songs, which is Solomon’s.

1:1  Nejkrásnější z písní Šalomounových.

1:1  Šalomounova píseň písní

1:1  Píseň písní. Šalomounova.

1:1  Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

1:1  Osculetur me osculo oris sui ; quia meliora sunt ubera tua vino,

1:2  Smelling sweet of the best ointments. Thy name is as oil poured out: therefore young maidens have loved thee.

1:2  Let him kiss me with the kisses of his mouth: for thy love is better than wine.

1:2  Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.

1:2  Kéž by mne zlíbal polibky svých úst – nad víno lahodná jsou milování tvá!

1:2  Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno lepší je tvé milování.

1:2  Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

1:2  fragrantia unguentis optimis. Oleum effusum nomen tuum ; ideo adolescentulæ dilexerunt te.

1:3  Draw me: we will run after thee to the odour of thy ointments. The king hath brought me into his storerooms: we will be glad and rejoice in thee, remembering thy breasts more than wine: the rightous love thee.

1:3  Because of the savour of thy good ointments thy name is as ointment poured forth, therefore do the virgins love thee.

1:3  Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.

1:3  Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej se line jméno tvé – to proto tě panny milují.

1:3  ⌈Vzácné tvé oleje tak voní!⌉ Tvé jméno je ⌈esence aromatická.⌉ Proto dívky tě milují.

1:3  Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

1:3  Trahe me, post te curremus in odorem unguentorum tuorum. Introduxit me rex in cellaria sua ; exsultabimus et lætabimur in te, memores uberum tuorum super vinum. Recti diligunt te.

1:4  I am black but beautiful, O ye daughters of Jerusalem, as the tents of Cedar, as the curtains of Solomon.

1:4  Draw me, we will run after thee: the king hath brought me into his chambers: we will be glad and rejoice in thee, we will remember thy love more than wine: the upright love thee.

1:4  Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.

1:4  Vezmi mě s sebou, poběžíme, do svých pokojů kéž uvede mě král! Veselit a radovat se budeme z tebe, nad víno vychutnáme milování tvá – ach, po právu tě milují!

1:4  Vtáhni mě za sebou, pojďme honem! Už mne král uvedl do komnat u sebe! Výskejme, radost mějme z tebe. Oslavíme lásku tvou, a ne vínem. Zcela právem tě milují.

1:4  Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

1:4  Nigra sum, sed formosa, filiæ Jerusalem, sicut tabernacula Cedar, sicut pelles Salomonis.

1:5  Do not consider me that I am brown, because the sun hath altered my colour: the sons of my mother have fought against me, they have made me the keeper in the vineyards: my vineyard I have not kept.

1:5  I am black, but comely, O ye daughters of Jerusalem, as the tents of Kedar, as the curtains of Solomon.

1:5  Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.

1:5  Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy.

1:5  Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna.

1:5  Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

1:5  Nolite me considerare quod fusca sim, quia decoloravit me sol. Filii matris meæ pugnaverunt contra me ; posuerunt me custodem in vineis : vineam meam non custodivi.

1:6  Shew me, O thou whom my soul loveth, where thou feedest, where thou liest in the midday, lest I begin to wander after the flocks of thy companions.

1:6  Look not upon me, because I am black, because the sun hath looked upon me: my mother’s children were angry with me; they made me the keeper of the vineyards; but mine own vineyard have I not kept.

1:6  Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

1:6  Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo! Synové matky mé v hněvu proti mně přikázali mi hlídat vinice, svou vlastní vinici však nehlídala jsem.

1:6  Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, ⌈postavili mne, ať vinohrady hlídám.⌉ Vlastní vinohrad jsem neuhlídala.

1:6  Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

1:6  Indica mihi, quem diligit anima mea, ubi pascas, ubi cubes in meridie, ne vagari incipiam post greges sodalium tuorum.

1:7  If thou know not thyself, O fairest among women, go forth, and follow after the steps of the flocks, and feed thy kids beside the tents of the shepherds.

1:7  Tell me, O thou whom my soul loveth, where thou feedest, where thou makest thy flock to rest at noon: for why should I be as one that turneth aside by the flocks of thy companions?

1:7  Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?

1:7  Pověz mi ty, kterého z duše miluji, kde paseš stáda svá, kde o polednách uléháš? Proč zahalená bloudit mám kolem tvých druhů a jejich stád?

1:7  Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů?

1:7  Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

1:7  Si ignoras te, o pulcherrima inter mulieres, egredere, et abi post vestigia gregum, et pasce hædos tuos juxta tabernacula pastorum.

1:8  To my company of horsemen, in Pharao's chariots, have I likened thee, O my love.

1:8  If thou know not, O thou fairest among women, go thy way forth by the footsteps of the flock, and feed thy kids beside the shepherds’ tents.

1:8  „Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib.“

1:8  Nevíš-li sama, ty nejkrásnější z žen, jen vyjdi v patách ovečkám a svoje kůzlátka nech pást tam, kde pastýři mají stan.

1:8  Když to nevíš sama, ⌈ženo mnoha krás,⌉ vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.

1:8  Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

1:8  Equitatui meo in curribus Pharaonis assimilavi te, amica mea.

1:9  Thy cheeks are beautiful as the turtledove's, thy neck as jewels.

1:9  I have compared thee, O my love, to a company of horses in Pharaoh’s chariots.

1:9  Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.

1:9  Ke klisně z faraonových spřežení tě, moje lásko, přirovnám.

1:9  Jako klisna mezi hřebci faraona ⌈připadáš mi,⌉ lásko má.

1:9  Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

1:9  Pulchræ sunt genæ tuæ sicut turturis ; collum tuum sicut monilia.

1:10  We will make thee chains of gold, inlaid with silver.

1:10  Thy cheeks are comely with rows of jewels, thy neck with chains of gold.

1:10  Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.

1:10  Náušnice zdobí líce tvé, tvé hrdlo korále.

1:10  ⌈Po líci se ti vinou⌉ pramínky, korále tvou šíji vroubí.

1:10  Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

1:10  Murenulas aureas faciemus tibi, vermiculatas argento.

1:11  While the king was at his repose, my spikenard sent forth the odour thereof.

1:11  We will make thee borders of gold with studs of silver.

1:11  Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.

1:11  Zlaté náušnice uděláme ti se stříbrnými přívěsky!

1:11  Pramínky zlaté uděláme ti, ⌈v nich stříbro jako kapičky.⌉

1:11  Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

1:11  Dum esset rex in accubitu suo, nardus mea dedit odorem suum.

1:12  A bundle of myrrh is my beloved to me, he shall abide between my breasts.

1:12  While the king sitteth at his table, my spikenard sendeth forth the smell thereof.

1:12  Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.

1:12  Dokud král na svém lůžku hoduje, vůni vydává můj nard.

1:12  Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává.

1:12  Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

1:12  Fasciculus myrrhæ dilectus meus mihi ; inter ubera mea commorabitur.

1:13  A cluster of cypress my love is to me, in the vineyards of Engaddi.

1:13  A bundle of myrrh is my wellbeloved unto me; he shall lie all night betwixt my breasts.

1:13  Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.

1:13  Svazkem myrhy je mi milý můj, když na mých prsou spočívá.

1:13  Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.

1:13  Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

1:13  Botrus cypri dilectus meus mihi in vineis Engaddi.

1:14  Behold thou are fair, O my love, behold thou are fair, thy eyes are as those of doves.

1:14  My beloved is unto me as a cluster of camphire in the vineyards of En–gedi.

1:14  Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.

1:14  Trsem heny je mi milý můj na vinicích v En-gedi.

1:14  Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Én–gedí.

1:14  Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

1:14  Ecce tu pulchra es, amica mea ! ecce tu pulchra es ! Oculi tui columbarum.

1:15  Behold thou art fair, my beloved, and comely. Our bed is flourishing.

1:15  Behold, thou art fair, my love; behold, thou art fair; thou hast doves’ eyes.

1:15  Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.

1:15  Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak krásná, oči máš jako holubičky!

1:15  Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky.

1:15  Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

1:15  Ecce tu pulcher es, dilecte mi, et decorus ! Lectulus noster floridus.

1:16  The beams of our houses are of cedar, our rafters of cypress trees.

1:16  Behold, thou art fair, my beloved, yea, pleasant: also our bed is green.

1:16  Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.

1:16  Ach, jak jsi krásný, milý můj, jak jsi líbezný! Naše lože se zelená,

1:16  Jak jsi krásný, můj milý, jak hezounký jsi! Naše lože prostírá se v zeleni.

1:16  Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

1:16  Tigna domorum nostrarum cedrina, laquearia nostra cypressina.

1:17  The beams of our house are cedar, and our rafters of fir.

1:17  Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

1:17  cedrové krovy má náš dům, naše trámy jsou z cypřišů.

1:17  Dům náš cedrové má trámy, hřeben cypřišový.

1:17  Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

Chapter 2

2:1  I am the flower of the field, and the lily of the valleys.

2:1  I am the rose of Sharon, and the lily of the valleys.

2:1  Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.

2:1  Já jsem ta růže šáronská, jsem lilie v dolinách.

2:1  A já -- šáronský kvítek, lilie údolní.

2:1  Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

2:1  Ego flos campi, et lilium convallium.

2:2  As the lily among thorns, so is my love among the daughters.

2:2  As the lily among thorns, so is my love among the daughters.

2:2  Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.

2:2  Jako lilie mezi bodláky, tak je má milá mezi dívkami.

2:2  Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami.

2:2  Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

2:2  Sicut lilium inter spinas, sic amica mea inter filias.

2:3  As the apple tree among the trees of the woods, so is my beloved among the sons. I sat down under his shadow, whom I desired: and his fruit was sweet to my palate.

2:3  As the apple tree among the trees of the wood, so is my beloved among the sons. I sat down under his shadow with great delight, and his fruit was sweet to my taste.

2:3  Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.

2:3  Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovoce mým ústům lahodí.

2:3  Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu ⌈jsem zatoužila.⌉ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.

2:3  Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

2:3  Sicut malus inter ligna silvarum, sic dilectus meus inter filios. Sub umbra illius quem desideraveram sedi, et fructus ejus dulcis gutturi meo.

2:4  He brought me into the cellar of wine, he set in order charity in me.

2:4  He brought me to the banqueting house, and his banner over me was love.

2:4  On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.

2:4  Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí!

2:4  Zaveďte mne, ⌈kde víno dávají,⌉ a ⌈podávejte mi lásku.⌉

2:4  Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

2:4  Introduxit me in cellam vinariam ; ordinavit in me caritatem.

2:5  Stay me up with flowers, compass me about with apples: because I languish with love.

2:5  Stay me with flagons, comfort me with apples: for I am sick of love.

2:5  Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocna láskou.

2:5  Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem láskou nemocná.

2:5  Oživte mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉ z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná.

2:5  Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

2:5  Fulcite me floribus, stipate me malis, quia amore langueo.

2:6  His left hand is under my head, and his right hand shall embrace me.

2:6  His left hand is under my head, and his right hand doth embrace me.

2:6  Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.

2:6  Jeho levice pod hlavou mou a pravicí mě objímá.

2:6  ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉ svou pravicí mne objímá.

2:6  Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

2:6  Læva ejus sub capite meo, et dextera illius amplexabitur me.

2:7  I adjure you, O ye daughters of Jerusalem, by the roes, and the harts of the field, that you stir not up, nor make the beloved to awake, till she please.

2:7  I charge you, O ye daughters of Jerusalem, by the roes, and by the hinds of the field, that ye stir not up, nor awake my love, till he please.

2:7  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

2:7  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.

2:7  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

2:7  Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

2:7  Adjuro vos, filiæ Jerusalem, per capreas cervosque camporum, ne suscitetis, neque evigilare faciatis dilectam, quoadusque ipsa velit.

2:8  The voice of my beloved, behold he cometh leaping upon the mountains, skipping over the hills.

2:8  The voice of my beloved! behold, he cometh leaping upon the mountains, skipping upon the hills.

2:8  Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky.

2:8  Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kopce!

2:8  ⌈Slyš! To je můj milý!⌉ Hleďte, už jde! Už skáče přes hory, přeskakuje kopce.

2:8  Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

2:8  Vox dilecti mei ; ecce iste venit, saliens in montibus, transiliens colles.

2:9  My beloved is like a roe, or a young hart. Behold he standeth behind our wall, looking through the windows, looking through the lattices.

2:9  My beloved is like a roe or a young hart: behold, he standeth behind our wall, he looketh forth at the windows, shewing himself through the lattice.

2:9  Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním.

2:9  Srnci či kolouchu můj milý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvírami nahlíží!

2:9  Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉ do okének nahlíží, mřížkami hledí.

2:9  Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

2:9  Similis est dilectus meus capreæ, hinnuloque cervorum. En ipse stat post parietem nostrum, respiciens per fenestras, prospiciens per cancellos.

2:10  Behold my beloved speaketh to me: Arise, make haste, my love, my dove, my beautiful one, and come.

2:10  My beloved spake, and said unto me, Rise up, my love, my fair one, and come away.

2:10  Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!

2:10  Můj milý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:10  Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:10  Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:10  En dilectus meus loquitur mihi. Surge, propera, amica mea, columba mea, formosa mea, et veni :

2:11  For winter is now past, the rain is over and gone.

2:11  For, lo, the winter is past, the rain is over and gone;

2:11  Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam.

2:11  Hle, zima už skončila, průtrž přestala a je pryč.

2:11  Vždyť skončila už zima, pominuly deště, ⌈jsou ty tam.⌉

2:11  Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

2:11  jam enim hiems transiit ; imber abiit, et recessit.

2:12  The flowers have appeared in our land, the time of pruning is come: the voice of the turtle is heard in our land:

2:12  The flowers appear on the earth; the time of the singing of birds is come, and the voice of the turtle is heard in our land;

2:12  Po zemi se objevují květy, nadešel čas prořezávat révu, hlas hrdličky je slyšet v naší zemi.

2:12  Kvítí se ukazuje po zemi, čas prozpěvování je tu, hlas hrdličky zní po kraji.

2:12  Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉ přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉

2:12  Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

2:12  Flores apparuerunt in terra nostra ; tempus putationis advenit : vox turturis audita est in terra nostra ;

2:13  The fig tree hath put forth her green figs: the vines in flower yield their sweet smell. Arise, my love, my beautiful one, and come:

2:13  The fig tree putteth forth her green figs, and the vines with the tender grape give a good smell. Arise, my love, my fair one, and come away.

2:13  Fíkovník nasadil první plody, voní kvítky vinné révy. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“

2:13  Fíkovník nasytil své plody mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď!

2:13  Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

2:13  Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

2:13  ficus protulit grossos suos ; vineæ florentes dederunt odorem suum. Surge, amica mea, speciosa mea, et veni :

2:14  My dove in the clefts of the rock, in the hollow places of the wall, shew me thy face, let thy voice sound in my ears: for thy voice is sweet, and thy face comely.

2:14  O my dove, that art in the clefts of the rock, in the secret places of the stairs, let me see thy countenance, let me hear thy voice; for sweet is thy voice, and thy countenance is comely.

2:14  Holubičko moje v rozsedlinách skály, v úkrytu nad strží, dopřej mi zahlédnout tvou tvář, dovol mi hlas tvůj slyšet. Jak lahodný je tvůj hlas! Jak půvabnou máš tvář!

2:14  Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný!

2:14  Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉ je plný krás.

2:14  Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

2:14  columba mea, in foraminibus petræ, in caverna maceriæ, ostende mihi faciem tuam, sonet vox tua in auribus meis : vox enim tua dulcis, et facies tua decora.

2:15  Catch us the little foxes that destroy the vines: for our vineyard hath flourished.

2:15  Take us the foxes, the little foxes, that spoil the vines: for our vines have tender grapes.

2:15  „Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“

2:15  Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice!

2:15  Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.

2:15  Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

2:15  Capite nobis vulpes parvulas quæ demoliuntur vineas : nam vinea nostra floruit.

2:16  My beloved to me, and I to him who feedeth among the lilies,

2:16  My beloved is mine, and I am his: he feedeth among the lilies.

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích.

2:16  Můj milý je můj a já jsem jeho, když pase v liliích.

2:16  Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.

2:16  Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

2:16  Dilectus meus mihi, et ego illi, qui pascitur inter lilia,

2:17  Till the day break, and the shadows retire. Return: be like, my beloved, to a roe, or to a young hart upon the mountains of Bether.

2:17  Until the day break, and the shadows flee away, turn, my beloved, and be thou like a roe or a young hart upon the mountains of Bether.

2:17  Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

2:17  Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách béterských!

2:17  Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉ srnec, jak samec gazely⌉ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉

2:17  Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

2:17  donec aspiret dies, et inclinentur umbræ. Revertere ; similis esto, dilecte mi, capreæ, hinnuloque cervorum super montes Bether.

Chapter 3

3:1  In my bed by night I sought him whom my soul loveth: I sought him, and found him not.

3:1  By night on my bed I sought him whom my soul loveth: I sought him, but I found him not.

3:1  Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.

3:1  Na lůžku jsem toužila za nocí po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla.

3:1  Miláčka svého jsem hledala celou noc na loži. Hledala jsem, a nenašla.

3:1  Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3:1  In lectulo meo, per noctes, quæsivi quem diligit anima mea : quæsivi illum, et non inveni.

3:2  I will rise, and will go about the city: in the streets and the broad ways I will seek him whom my soul loveth: I sought him, and I found him not.

3:2  I will rise now, and go about the city in the streets, and in the broad ways I will seek him whom my soul loveth: I sought him, but I found him not.

3:2  Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla.

3:2  A tak už vstanu a město prochodím, pátrám po ulicích i náměstích po tom, kterého z duše miluji. Hledala jsem ho, ale nenašla.

3:2  Musím vstát a město obejít, po ulicích a po náměstích svého hledat miláčka. Hledala jsem, a nenašla.

3:2  Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3:2  Surgam, et circuibo civitatem : per vicos et plateas quæram quem diligit anima mea : quæsivi illum, et non inveni.

3:3  The watchmen who keep the city, found me: Have you seen him, whom my soul loveth?

3:3  The watchmen that go about the city found me: to whom I said, Saw ye him whom my soul loveth?

3:3  Našli mě strážci obcházející město: „Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?“

3:3  Našli mě strážní, co město obcházejí: – Viděli jste toho, kterého z duše miluji?

3:3  Našli mne strážci, kteří město obcházejí. -- Miláčka mého, neviděli jste ho?

3:3  Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?

3:3  Invenerunt me vigiles qui custodiunt civitatem : Num quem diligit anima mea vidistis ?

3:4  When I had a little passed by them, I found him whom my soul loveth: I held him: and I will not let him go, till I bring him into my mother's house, and into the chamber of her that bore me.

3:4  It was but a little that I passed from them, but I found him whom my soul loveth: I held him, and would not let him go, until I had brought him into my mother’s house, and into the chamber of her that conceived me.

3:4  Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji. Uchopila jsem ho a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokojíku té, jež mě počala.

3:4  Jen jsem je minula, našla jsem toho, kterého z duše miluji! Držím se ho pevně, už ho nepustím, dovedu ho do domu svojí matičky, ukážu mu svůj rodný pokojík!

3:4  Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého našla. Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu ⌈k matičce své domů,⌉ do ⌈maminčina pokoje.⌉

3:4  A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své.

3:4  Paululum cum pertransissem eos, inveni quem diligit anima mea : tenui eum, nec dimittam, donec introducam illum in domum matris meæ, et in cubiculum genetricis meæ.

3:5  I adjure you, O daughters of Jerusalem, by the roes and the harts of the fields, that you stir not up, nor awake my beloved, till she please.

3:5  I charge you, O ye daughters of Jerusalem, by the roes, and by the hinds of the field, that ye stir not up, nor awake my love, till he please.

3:5  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

3:5  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít.

3:5  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

3:5  Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

3:5  Adjuro vos, filiæ Jerusalem, per capreas cervosque camporum, ne suscitetis, neque evigilare faciatis dilectam, donec ipsa velit.

3:6  Who is she that goeth up by the desert, as a pillar of smoke of aromatical spices, of myrrh, and frankincense, and of all the powders of the perfumer?

3:6  Who is this that cometh out of the wilderness like pillars of smoke, perfumed with myrrh and frankincense, with all powders of the merchant?

3:6  „Kdo je ta, jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého?“

3:6  Kdopak to z pouště přichází, jako když vzhůru stoupá dým? Prodchnutá myrhou a kořením, celičká voní dálkami.

3:6  Kdo je ta, jež z pouště stoupá jako sloup dýmu, ⌈myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření?⌉

3:6  Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský?

3:6  Quæ est ista quæ ascendit per desertum sicut virgula fumi ex aromatibus myrrhæ, et thuris, et universi pulveris pigmentarii ?

3:7  Behold threescore valiant ones of the most valiant of Israel, surrounded the bed of Solomon?

3:7  Behold his bed, which is Solomon’s; threescore valiant men are about it, of the valiant of Israel.

3:7  Hle, jeho lože - lože Šalomouna, šedesát bohatýrů okolo stojí, bohatýrů z Izraele.

3:7  Hle, jeho lože, lože Šalomounovo! Šedesát hrdinů okolo stojí, hrdinů z Izraele největších.

3:7  Hle, nosítka samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z ⌈Izraele nejudatnějších.⌉

3:7  Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských,

3:7  En lectulum Salomonis sexaginta fortes ambiunt ex fortissimis Israël,

3:8  All holding swords, and most expert in war: every man's sword upon his thigh, because of fears in the night.

3:8  They all hold swords, being expert in war: every man hath his sword upon his thigh because of fear in the night.

3:8  Všichni drží v rukou meče, vycvičeni k boji, každý po boku má meč proti nočnímu děsu.

3:8  Ti všichni mečem vládnou, k boji vycvičeni jsou, proti jakékoli hrozbě noční každý opásán mečem svým.

3:8  Mečem vládnou všichni, ⌈v boji zkušení,⌉ každý ⌈se mečem opásal,⌉ ani noc je nezaskočí.

3:8  Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.

3:8  omnes tenentes gladios, et ad bella doctissimi : uniuscujusque ensis super femur suum propter timores nocturnos.

3:9  King Solomon hath made him a litter of the wood of Libanus:

3:9  King Solomon made himself a chariot of the wood of Lebanon.

3:9  Nosítka král si zhotovil, král Šalomoun, ze stromů libanónských.

3:9  Král Šalomoun si pořídil nosítka, ze dříví Libanonu je nechal udělat.

3:9  Nosítka pořídil si Šalomoun král ze dřeva z Libanonu.

3:9  Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského,

3:9  Ferculum fecit sibi rex Salomon de lignis Libani ;

3:10  The pillars thereof he made of silver, the seat of gold, the going up of purple: the midst he covered with charity for the daughters of Jerusalem.

3:10  He made the pillars thereof of silver, the bottom thereof of gold, the covering of it of purple, the midst thereof being paved with love, for the daughters of Jerusalem.

3:10  Sloupky k nim zhotovil stříbrné, opěradlo zlaté, sedadlo purpurové. Vnitřek je obložen láskou jeruzalémských dcer.

3:10  Jejich sloupy zhotovil ze stříbra, k nim pak nebesa ze zlata. Čalouněná byla purpurem a vnitřek celý obložen láskou jeruzalémských dcer.

3:10  Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata ⌈oporu trůnu,⌉ sedadlo purpurové. Láskou jsou uvnitř vystlána od dívek z Jeruzaléma.

3:10  Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.

3:10  columnas ejus fecit argenteas, reclinatorium aureum, ascensum purpureum ; media caritate constravit, propter filias Jerusalem.

3:11  Go forth, ye daughters of Sion, and see king Solomon in the diadem, wherewith his mother crowned him in the day of his espousal, in the day of the joy of his heart.

3:11  Go forth, O ye daughters of Zion, and behold king Solomon with the crown wherewith his mother crowned him in the day of his espousals, and in the day of the gladness of his heart.

3:11  Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.

3:11  Vyjděte a pohleďte, dcery sionské, na krále Šalomouna v koruně, jíž jeho matka zdobí jej v den jeho svatební, v den, kdy má v srdci veselí!

3:11  ⌈Pojďte ven pohledět,⌉ vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, ⌈na jeho korunu,⌉ již mu jeho matka nasadila v den svatby jeho, v den, ⌈kdy mu srdce plesalo.⌉

3:11  Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.

3:11  Egredimini et videte, filiæ Sion, regem Salomonem in diademate quo coronavit illum mater sua in die desponsationis illius, et in die lætitiæ cordis ejus.

Chapter 4

4:1  How beautiful art thou, my love, how beautiful art thou! thy eyes are doves' eyes, besides what is hid within. Thy hair is as flocks of goats, which come up from mount Galaad.

4:1  Behold, thou art fair, my love; behold, thou art fair; thou hast doves’ eyes within thy locks: thy hair is as a flock of goats, that appear from mount Gilead.

4:1  Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.

4:1  Ach, jak jsi krásná, lásko má, ach, jak jsi krásná! Tvé oči pod závojem jsou jako holubičky, tvé vlasy jako stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.

4:1  Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky z pohoří Gileád sbíhají.

4:1  Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.

4:1  Quam pulchra es, amica mea ! quam pulchra es ! Oculi tui columbarum, absque eo quod intrinsecus latet. Capilli tui sicut greges caprarum quæ ascenderunt de monte Galaad.

4:2  Thy teeth as flocks of sheep, that are shorn, which come up from the washing, all with twins, and there is none barren among them.

4:2  Thy teeth are like a flock of sheep that are even shorn, which came up from the washing; whereof every one bear twins, and none is barren among them.

4:2  Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.

4:2  Tvé zuby jsou jak stádo ovcí skvoucích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.

4:2  Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není.

4:2  Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

4:2  Dentes tui sicut greges tonsarum quæ ascenderunt de lavacro ; omnes gemellis fœtibus, et sterilis non est inter eas.

4:3  Thy lips are as a scarlet lace: and thy speech sweet. Thy cheeks are as a piece of a pomegranate, besides that which lieth hid within.

4:3  Thy lips are like a thread of scarlet, and thy speech is comely: thy temples are like a piece of a pomegranate within thy locks.

4:3  Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

4:3  Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, tvá ústa tolik líbezná! Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.

4:3  Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

4:3  Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

4:3  Sicut vitta coccinea labia tua, et eloquium tuum dulce. Sicut fragmen mali punici, ita genæ tuæ, absque eo quod intrinsecus latet.

4:4  Thy neck, is as the tower of David, which is built with bulwarks: a thousand bucklers hang upon it, all the armour of valiant men.

4:4  Thy neck is like the tower of David builded for an armoury, whereon there hang a thousand bucklers, all shields of mighty men.

4:4  Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů.

4:4  Jako věž Davidova je tvoje šíje, jak zbrojnice se tyčící; na tisíc štítů je na ní zavěšeno, pavézy všech mužů udatných.

4:4  Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů.

4:4  Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.

4:4  Sicut turris David collum tuum, quæ ædificata est cum propugnaculis ; mille clypei pendent ex ea, omnis armatura fortium.

4:5  Thy two breasts like two young roes that are twins, which feed among the lilies.

4:5  Thy two breasts are like two young roes that are twins, which feed among the lilies.

4:5  Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.

4:5  Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka, jež pasou se v liliích.

4:5  Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích.

4:5  Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.

4:5  Duo ubera tua sicut duo hinnuli, capreæ gemelli, qui pascuntur in liliis.

4:6  Till the day break, and the shadows retire, I will go to the mountain of myrrh, and to the hill of frankincense.

4:6  Until the day break, and the shadows flee away, I will get me to the mountain of myrrh, and to the hill of frankincense.

4:6  Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému.

4:6  Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, na horu myrhy vyjdu si, na pahorek vonných koření.

4:6  Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku ⌈vonných pryskyřic.⌉

4:6  Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.

4:6  Donec aspiret dies, et inclinentur umbræ, vadam ad montem myrrhæ, et ad collem thuris.

4:7  Thou art all fair, O my love, and there is not a spot in thee.

4:7  Thou art all fair, my love; there is no spot in thee.

4:7  Celá jsi krásná, přítelkyně moje, poskvrny na tobě není.

4:7  Celá jsi krásná, lásko má, jsi dokonalá, bez vady!

4:7  Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna.

4:7  Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.

4:7  Tota pulchra es, amica mea, et macula non est in te.

4:8  Come from Libanus, my spouse, come from Libanus, come: thou shalt be crowned from the top of Amana, from the top of Sanir and Hermon, from the dens of the lions, from the mountains of the leopards.

4:8  Come with me from Lebanon, my spouse, with me from Lebanon: look from the top of Amana, from the top of Shenir and Hermon, from the lions’ dens, from the mountains of the leopards.

4:8  Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.

4:8  Se mnou z Libanonu, nevěsto má, se mnou z Libanonu kéž bys šla! Z vrcholku Amany by ses rozhlédla, z vrcholku Seníru, z Hermonu, z doupat lvů, z těch leopardích hor.

4:8  Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.

4:8  Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.

4:8  Veni de Libano, sponsa mea : veni de Libano, veni, coronaberis : de capite Amana, de vertice Sanir et Hermon, de cubilibus leonum, de montibus pardorum.

4:9  Thou hast wounded my heart, my sister, my spouse, thou hast wounded my heart with one of thy eyes, and with one hair of thy neck.

4:9  Thou hast ravished my heart, my sister, my spouse; thou hast ravished my heart with one of thine eyes, with one chain of thy neck.

4:9  Učarovala jsi mi, sestro má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí, jediným článkem svého náhrdelníku.

4:9  Srdce mé zajalas, má drahá nevěsto, srdce mé zajalas jediným pohledem, jediným řetízkem na hrdle svém.

4:9  ⌈Srdce jsi mi odjala,⌉ ⌈nevěsto má nejdražší,⌉ srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku.

4:9  Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.

4:9  Vulnerasti cor meum, soror mea, sponsa ; vulnerasti cor meum in uno oculorum tuorum, et in uno crine colli tui.

4:10  How beautiful are thy breasts, my sister, my spouse! thy breasts are more beautiful than wine, and the sweet smell of thy ointments above all aromatical spices.

4:10  How fair is thy love, my sister, my spouse! how much better is thy love than wine! and the smell of thine ointments than all spices!

4:10  Oč krásnější je tvé laskání, sestro má, nevěsto, oč lepší je tvé laskání než víno. Vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

4:10  Ach, jak jsou krásná milování tvá, má drahá nevěsto! Nad víno lahodnější jsou milování tvá, vůně tvých olejů nad všechny balzámy.

4:10  Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní.

4:10  Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.

4:10  Quam pulchræ sunt mammæ tuæ, soror mea sponsa ! pulchriora sunt ubera tua vino, et odor unguentorum tuorum super omnia aromata.

4:11  Thy lips, my spouse, are as a dropping honeycomb, honey and milk are under thy tongue; and the smell of thy garments, as the smell of frankincense.

4:11  Thy lips, O my spouse, drop as the honeycomb: honey and milk are under thy tongue; and the smell of thy garments is like the smell of Lebanon.

4:11  Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu.

4:11  Tvé rty, má nevěsto, kanou nektarem, mléko a med máš pod jazykem, libanonská vůně jak šatem halí tě.

4:11  Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, ⌈roucho tvé vůní Libanonu voní.⌉

4:11  Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.

4:11  Favus distillans labia tua, sponsa ; mel et lac sub lingua tua : et odor vestimentorum tuorum sicut odor thuris.

4:12  My sister, my spouse, is a garden enclosed, a garden enclosed, a fountain sealed up.

4:12  A garden inclosed is my sister, my spouse; a spring shut up, a fountain sealed.

4:12  Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen.

4:12  Zahrada zamčená jsi, má drahá nevěsto, studnice zamčená, pramen zapečetěný.

4:12  Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný.

4:12  Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.

4:12  Hortus conclusus soror mea, sponsa, hortus conclusus, fons signatus.

4:13  Thy plants are a paradise of pomegranates with the fruits of the orchard. Cypress with spikenard.

4:13  Thy plants are an orchard of pomegranates, with pleasant fruits; camphire, with spikenard,

4:13  Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem,

4:13  Tvé údy jsou sadem jabloní granátových s rozkošným ovocem, s henou a nardem,

4:13  Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem,

4:13  Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,

4:13  Emissiones tuæ paradisus malorum punicorum, cum pomorum fructibus, cypri cum nardo.

4:14  Spikenard and saffron, sweet cane and cinnamon, with all the trees of Libanus, myrrh and aloes with all the chief perfumes.

4:14  Spikenard and saffron; calamus and cinnamon, with all trees of frankincense; myrrh and aloes, with all the chief spices:

4:14  s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími.

4:14  s nardem a šafránem, s puškvorcem a skořicí, se všelijakým kořením, s myrhou a aloí a nejlepšími balzámy.

4:14  nardem a šafránem, citronelou a skořicí, ⌈k tomu⌉ všemožné ⌈vonné dřeviny,⌉ myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy.

4:14  Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.

4:14  Nardus et crocus, fistula et cinnamomum, cum universis lignis Libani ; myrrha et aloë, cum omnibus primis unguentis.

4:15  The fountain of gardens: the well of living waters, which run with a strong stream from Libanus.

4:15  A fountain of gardens, a well of living waters, and streams from Lebanon.

4:15  Jsi pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu.

4:15  Jsi pramen zahradní, studnice živých vod, bystřina proudící z libanonských hor!

4:15  Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí.

4:15  Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.

4:15  Fons hortorum, puteus aquarum viventium, quæ fluunt impetu de Libano.

4:16  Arise, O north wind, and come, O south wind, blow through my garden, and let the aromatical spices thereof flow.

4:16  Awake, O north wind; and come, thou south; blow upon my garden, that the spices thereof may flow out. Let my beloved come into his garden, and eat his pleasant fruits.

4:16  Probuď se, vánku severní, přijď, vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jak bystřiny, ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.

4:16  Zvedni se, větříku severní, ach, jižní vánku, přijď! Prožeň se mojí zahradou, její balzámy ať zavanou. Můj milý ať přijde do své zahrady, její rozkošné ovoce ať okusí!

4:16  Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí.

4:16  Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.

4:16  Surge, aquilo, et veni, auster : perfla hortum meum, et fluant aromata illius.

Chapter 5

5:1  Let my beloved come into his garden, and eat the fruit of his apple trees. I am come into my garden, O my sister, my spouse, I have gathered my myrrh, with my aromatical spices: I have eaten the honeycomb with my honey, I have drunk my wine with my milk: eat, O friends, and drink, and be inebriated, my dearly beloved.

5:1  I am come into my garden, my sister, my spouse: I have gathered my myrrh with my spice; I have eaten my honeycomb with my honey; I have drunk my wine with my milk: eat, O friends; drink, yea, drink abundantly, O beloved.

5:1  Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto, sbíral jsem svou myrhu a svůj balzám, z plástve jsem jedl svůj med, pil víno své a mléko. Jezte, přátelé, a pijte, opájejte se laskáním.

5:1  Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto, sbírám svou myrhu i své koření, svou plástev medu jím, své víno i mléko popíjím. Jen jezte, přátelé, a pijte, milováním se opijte!

5:1  Do své přišel jsem zahrady, ⌈nevěsto má nejdražší.⌉ Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. ⌈Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním.⌉

5:1  Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.

5:1  Veniat dilectus meus in hortum suum, et comedat fructum pomorum suorum. Veni in hortum meum, soror mea, sponsa ; messui myrrham meam cum aromatibus meis ; comedi favum cum melle meo ; bibi vinum meum cum lacte meo ; comedite, amici, et bibite, et inebriamini, carissimi.

5:2  I sleep, and my heart watcheth: the voice of my beloved knocking: Open to me, my sister, my love, my dove, my undefiled: for my head is full of dew, and my locks of the drops of the nights.

5:2  I sleep, but my heart waketh: it is the voice of my beloved that knocketh, saying, Open to me, my sister, my love, my dove, my undefiled: for my head is filled with dew, and my locks with the drops of the night.

5:2  Spím, ale srdce mé bdí. Slyš, milý můj klepe: „Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná, vždyť mám hlavu plnou rosy, v kadeřích krůpěje noční.“

5:2  Spím, ale mé srdce bdí. Slyšte – už klepe můj milý! Otevři, má drahá, lásko má, holubičko má, má dokonalá! Hlavu mám rosou pokrytou, kadeře plné nočních krůpějí!

5:2  Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší, holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře.

5:2  Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.

5:2  Ego dormio, et cor meum vigilat. Vox dilecti mei pulsantis : Aperi mihi, soror mea, amica mea, columba mea, immaculata mea, quia caput meum plenum est rore, et cincinni mei guttis noctium.

5:3  I have put off my garment, how shall I put it on? I have washed my feet, how shall I defile them?

5:3  I have put off my coat; how shall I put it on? I have washed my feet; how shall I defile them?

5:3  Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?“

5:3  Košili jsem si už svlékla, mám se snad oblékat? Nohy jsem si už myla, snad špinit si je mám?

5:3  Svlékla jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas?

5:3  Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?

5:3  Expoliavi me tunica mea : quomodo induar illa ? lavi pedes meos : quomodo inquinabo illos ?

5:4  My beloved put his hand through the key hole, and my bowels were moved at his touch.

5:4  My beloved put in his hand by the hole of the door, and my bowels were moved for him.

5:4  Můj milý prostrčil otvorem ruku a celé mé nitro ze zachvělo před ním.

5:4  Můj milý protáhl ruku otvorem, mé útroby se pro něj zachvěly.

5:4  Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla.

5:4  Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.

5:4  Dilectus meus misit manum suam per foramen, et venter meus intremuit ad tactum ejus.

5:5  I arose up to open to my beloved: my hands dropped with myrrh, and my fingers were full of the choicest myrrh.

5:5  I rose up to open to my beloved; and my hands dropped with myrrh, and my fingers with sweet smelling myrrh, upon the handles of the lock.

5:5  Vstala jsem otevřít milému svému. Z rukou mi kanula myrha, myrha stékala z mých prstů na rukojeť zástrčky.

5:5  Milému svému jsem vstala otevřít, z mých rukou myrha stékala, myrha kanula z prstů mých až na rukojeť závory.

5:5  Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora.

5:5  I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.

5:5  Surrexi ut aperirem dilecto meo ; manus meæ stillaverunt myrrham, et digiti mei pleni myrrha probatissima.

5:6  I opened the bolt of my door to my beloved: but he had turned aside, and was gone. My soul melted when he spoke: I sought him, and found him not: I called, and he did not answer me.

5:6  I opened to my beloved; but my beloved had withdrawn himself, and was gone: my soul failed when he spake: I sought him, but I could not find him; I called him, but he gave me no answer.

5:6  Než jsem však milému otevřela, můj milý odbočil jinam. Život ze mne prchal, když ke mně mluvil. Hledala jsem ho, a nenalezla, volala jsem ho, a neodpověděl mi.

5:6  Milému svému jsem otevřela, můj milý však zmizel, odešel – duše mě opustila spolu s ním! Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval.

5:6  Já svému milému otevřela, můj milý však ⌈náhle zmizel.⌉ ⌈Skoro jsem život vypustila,⌉ že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval.

5:6  Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.

5:6  Pessulum ostii mei aperui dilecto meo, at ille declinaverat, atque transierat. Anima mea liquefacta est, ut locutus est ; quæsivi, et non inveni illum ; vocavi, et non respondit mihi.

5:7  The keepers that go about the city found me: they struck me: and wounded me: the keepers of the walls took away my veil from me.

5:7  The watchmen that went about the city found me, they smote me, they wounded me; the keepers of the walls took away my veil from me.

5:7  Našli mě strážci obcházející město, zbili mě, zranili mě, přehoz mi strhli strážci hradeb.

5:7  Našli mě strážní, co město obcházejí, surově zbili mě a zranili. Šaty z ramenou mi strhli ti strážci hradební.

5:7  Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb.

5:7  Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.

5:7  Invenerunt me custodes qui circumeunt civitatem ; percusserunt me, et vulneraverunt me. Tulerunt pallium meum mihi custodes murorum.

5:8  I adjure you, O daughters of Jerusalem, if you find my beloved, that you tell him that I languish with love.

5:8  I charge you, O daughters of Jerusalem, if ye find my beloved, that ye tell him, that I am sick of love.

5:8  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže najdete mého milého, co mu sdělíte? Že jsem nemocna láskou.

5:8  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, najdete-li mého milého, co mu povíte? Že jsem nemocná láskou!

5:8  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

5:8  Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.

5:8  Adjuro vos, filiæ Jerusalem, si inveneritis dilectum meum, ut nuntietis ei quia amore langueo.

5:9  What manner of one is thy beloved of the beloved, O thou most beautiful among women? what manner of one is thy beloved of the beloved, that thou hast so adjured us?

5:9  What is thy beloved more than another beloved, O thou fairest among women? what is thy beloved more than another beloved, that thou dost so charge us?

5:9  Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, ty nejkrásnější z žen? Jaký je tvůj milý, že je nad Miláčka, že nás tak zapřísaháš?

5:9  Čím je tvůj miláček zvláštní, ty nejkrásnější z žen? Čím je tvůj miláček zvláštní, že nutíš nás k přísaze?

5:9  Čím je tvůj milý nad jiné, ženo mnoha krás? Čím je tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás?

5:9  Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?

5:9  Qualis est dilectus tuus ex dilecto, o pulcherrima mulierum ? qualis est dilectus tuus ex dilecto, quia sic adjurasti nos ?

5:10  My beloved is white and ruddy, chosen out of thousands.

5:10  My beloved is white and ruddy, the chiefest among ten thousand.

5:10  Můj milý je běloskvoucí i červený, významnější nad tisíce jiných.

5:10  Můj milý září jako rubíny, vyjímá se mezi tisíci!

5:10  Můj milý, jiskrný a růžolící, ⌈znát je⌉ mezi statisíci.

5:10  Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.

5:10  Dilectus meus candidus et rubicundus ; electus ex millibus.

5:11  His head is as the finest gold: his locks as branches of palm trees, black as a raven.

5:11  His head is as the most fine gold, his locks are bushy, and black as a raven.

5:11  Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí, jeho kadeře jsou trsy palmových plodů, černé jako havran.

5:11  Jeho hlava je zlato nejčistší, vlnité kadeře jak černí havrani.

5:11  Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří.

5:11  Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.

5:11  Caput ejus aurum optimum ; comæ ejus sicut elatæ palmarum, nigræ quasi corvus.

5:12  His eyes as doves upon brooks of waters, which are washed with milk, and sit beside the plentiful streams.

5:12  His eyes are as the eyes of doves by the rivers of waters, washed with milk, and fitly set.

5:12  Jeho oči jsou jako holubi nad potůčky vod, v mléce se koupou, podobné vsazeným drahokamům.

5:12  Jeho oči jsou jako holoubci mezi vodními potůčky; v mléce se koupají, vsazené jako klenoty.

5:12  Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad ⌈hojnou vodou⌉ sedí.

5:12  Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.

5:12  Oculi ejus sicut columbæ super rivulos aquarum, quæ lacte sunt lotæ, et resident juxta fluenta plenissima.

5:13  His cheeks are as beds of aromatical spices set by the perfumers. His lips are as lilies dropping choice myrrh.

5:13  His cheeks are as a bed of spices, as sweet flowers: his lips like lilies, dropping sweet smelling myrrh.

5:13  Jeho líce jsou jak balzámový záhon, schránky kořenných vůní, jeho rty jsou lilie, z nichž kane tekutá myrha.

5:13  Jeho tváře jsou jak záhon koření, jak pokladnice voňavek. Jeho rty jsou jako lilie myrhou kanoucí.

5:13  Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou.

5:13  Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.

5:13  Genæ illius sicut areolæ aromatum, consitæ a pigmentariis. Labia ejus lilia, distillantia myrrham primam.

5:14  His hands are turned and as of gold, full of hyacinths. His belly as of ivory, set with sapphires.

5:14  His hands are as gold rings set with the beryl: his belly is as bright ivory overlaid with sapphires.

5:14  Jeho ruce jsou válce zlaté taršíšem posázené, jeho břicho je mistrné dílo ze slonoviny safíry vykládané.

5:14  Jeho paže – zlaté pruty osázené chrysolity. Jeho břicho – plát slonoviny pokrytý safíry.

5:14  Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry.

5:14  Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.

5:14  Manus illius tornatiles, aureæ, plenæ hyacinthis. Venter ejus eburneus, distinctus sapphiris.

5:15  His legs as pillars of marble, that are set upon bases of gold. His form as of Libanus, excellent as the cedars.

5:15  His legs are as pillars of marble, set upon sockets of fine gold: his countenance is as Lebanon, excellent as the cedars.

5:15  Jeho stehna jsou sloupy z bílého mramoru, spočívající na patkách z ryzího zlata. Vzhled má jak Libanón, je ztepilý jak cedr.

5:15  Jeho stehna – mramorové sloupy na zlatých podstavcích. Jako Libanon je pohledný, jak cedr ztepilý.

5:15  Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. ⌈Zjevem se Libanonu podobá,⌉ ušlechtilý jako ty cedry.

5:15  Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.

5:15  Crura illius columnæ marmoreæ quæ fundatæ sunt super bases aureas. Species ejus ut Libani, electus ut cedri.

5:16  His throat most sweet, and he is all lovely: such is my beloved, and he is my friend, O ye daughters of Jerusalem.

5:16  His mouth is most sweet: yea, he is altogether lovely. This is my beloved, and this is my friend, O daughters of Jerusalem.

5:16  Patro jeho úst je přesladké, on sám je přežádoucí skvost. Takový je milý můj, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery.

5:16  Jeho ústa jsou nejsladší, celý je tolik žádoucí! Takový je můj milý, takový můj druh, dcery jeruzalémské!

5:16  Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.

5:16  Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.

5:16  Guttur illius suavissimum, et totus desiderabilis. Talis est dilectus meus, et ipse est amicus meus, filiæ Jerusalem.

5:17  Whither is thy beloved gone, O thou most beautiful among women? whither is thy beloved turned aside, and we will seek him with thee?

5:17  Quo abiit dilectus tuus, o pulcherrima mulierum ? quo declinavit dilectus tuus ? et quæremus eum tecum.

Chapter 6

6:1  My beloved is gone down into his garden, to the bed of aromatical spices, to feed in the gardens, and to gather lilies.

6:1  Whither is thy beloved gone, O thou fairest among women? whither is thy beloved turned aside? that we may seek him with thee.

6:1  Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj milý? Budeme ho s tebou hledat.

6:1  Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali?

6:1  Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.

6:1  Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.

6:1  Dilectus meus descendit in hortum suum ad areolam aromatum, ut pascatur in hortis, et lilia colligat.

6:2  I to my beloved, and my beloved to me, who feedeth among the lilies.

6:2  My beloved is gone down into his garden, to the beds of spices, to feed in the gardens, and to gather lilies.

6:2  Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.

6:2  Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie.

6:2  Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách ⌈se pást,⌉ lilie nasbírat.

6:2  Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.

6:2  Ego dilecto meo, et dilectus meus mihi, qui pascitur inter lilia.

6:3  Thou art beautiful, O my love, sweet and comely as Jerusalem terrible as an army set in array.

6:3  I am my beloved’s, and my beloved is mine: he feedeth among the lilies.

6:3  Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

6:3  Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích.

6:3  Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.

6:3  Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium.

6:3  Pulchra es, amica mea ; suavis, et decora sicut Jerusalem ; terribilis ut castrorum acies ordinata.

6:4  Turn away thy eyes from me, for they have made me flee away. Thy hair is as a flock of goats, that appear from Galaad.

6:4  Thou art beautiful, O my love, as Tirzah, comely as Jerusalem, terrible as an army with banners.

6:4  Krásná jsi, přítelkyně má, jak Tirsa, půvabná jak Jeruzalém, strašná jako vojsko pod praporci.

6:4  Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná!

6:4  Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. ⌈Respekt budíš⌉ jak ⌈nazbrojená armáda.⌉

6:4  Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.

6:4  Averte oculos tuos a me, quia ipsi me avolare fecerunt. Capilli tui sicut grex caprarum quæ apparuerunt de Galaad.

6:5  Thy teeth as a flock of sheep, which come up from the washing, all with twins, and there is none barren among them.

6:5  Turn away thine eyes from me, for they have overcome me: thy hair is as a flock of goats that appear from Gilead.

6:5  Odvrať ode mne své oči, vždyť mě uhranuly! Vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z Gileádu.

6:5  Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.

6:5  Odvrať ode mne své oči, ⌈nebo mne o rozum připraví.⌉ Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.

6:5  Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.

6:5  Dentes tui sicut grex ovium quæ ascenderunt de lavacro : omnes gemellis fœtibus, et sterilis non est in eis.

6:6  Thy cheeks are as the bark of a pomegranate, beside what is hidden within thee.

6:6  Thy teeth are as a flock of sheep which go up from the washing, whereof every one beareth twins, and there is not one barren among them.

6:6  Zuby tvé jsou jako stádo březích ovcí, jež z brodiště vystupují a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane.

6:6  Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.

6:6  Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná.

6:6  Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

6:6  Sicut cortex mali punici, sic genæ tuæ, absque occultis tuis.

6:7  There are threescore queens, and fourscore concubines, and young maidens without number.

6:7  As a piece of a pomegranate are thy temples within thy locks.

6:7  Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem.

6:7  Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.

6:7  Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

6:7  Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

6:7  Sexaginta sunt reginæ, et octoginta concubinæ, et adolescentularum non est numerus.

6:8  One is my dove, my perfect one is but one, she is the only one of her mother, the chosen of her that bore her. The daughters saw her, and declared her most blessed: the queens and concubines, and they praised her.

6:8  There are threescore queens, and fourscore concubines, and virgins without number.

6:8  Byť tu bylo šedesát královen a osmdesát ženin a dívek bez počtu,

6:8  Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu,

6:8  Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet,

6:8  Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu;

6:8  Una est columba mea, perfecta mea, una est matris suæ, electa genetrici suæ. Viderunt eam filiæ, et beatissimam prædicaverunt ; reginæ et concubinæ, et laudaverunt eam.

6:9  Who is she that cometh forth as the morning rising, fair as the moon, bright as the sun, terrible as an army set in array?

6:9  My dove, my undefiled is but one; she is the only one of her mother, she is the choice one of her that bare her. The daughters saw her, and blessed her; yea, the queens and the concubines, and they praised her.

6:9  ona jediná je holubice moje, moje bezúhonná, jedinečná ze své matky, přečistá z té, jež ji porodila. Spatřily ji dcery, blahoslavily ji, královny i ženiny jí vzdaly chválu.

6:9  jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají:

6:9  ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, ⌈zahrnula ji chválou.⌉ Královny a družky počaly ji velebit:

6:9  Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce:

6:9  Quæ est ista quæ progreditur quasi aurora consurgens, pulchra ut luna, electa ut sol, terribilis ut castrorum acies ordinata ?

6:10  I went down into the garden of nuts, to see the fruits of the valleys, and to look if the vineyard had flourished, and the pomegranates budded.

6:10  Who is she that looketh forth as the morning, fair as the moon, clear as the sun, and terrible as an army with banners?

6:10  „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“

6:10  Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná!

6:10  Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.

6:10  Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?

6:10  Descendi in hortum nucum, ut viderem poma convallium, et inspicerem si floruisset vinea, et germinassent mala punica.

6:11  I knew not: my soul troubled me for the chariots of Aminadab.

6:11  I went down into the garden of nuts to see the fruits of the valley, and to see whether the vine flourished, and the pomegranates budded.

6:11  Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy.

6:11  Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly.

6:11  Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.

6:11  Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.

6:11  Nescivi : anima mea conturbavit me, propter quadrigas Aminadab.

6:12  Return, return, O Sulamitess: return, return that we may behold thee.

6:12  Or ever I was aware, my soul made me like the chariots of Amminadib.

6:12  Sám nevím, jak jsem se dostal do Amínádíbových vozů.

6:12  A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!

6:12  Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.

6:12  Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého.

6:12  Revertere, revertere, Sulamitis ! revertere, revertere ut intueamur te.

6:13  Return, return, O Shulamite; return, return, that we may look upon thee. What will ye see in the Shulamite? As it were the company of two armies.

6:13  Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

Chapter 7

7:1  What shalt thou see in the Sulamitess but the companies of camps? How beautiful are thy steps in shoes, O prince's daughter! The joints of thy thighs are like jewels, that are made by the hand of a skilful workman.

7:1  How beautiful are thy feet with shoes, O prince’s daughter! the joints of thy thighs are like jewels, the work of the hands of a cunning workman.

7:1  „Obrať se, obrať se, Šulamítko, obrať se, obrať se, chceme tě vidět.“ Co na Šulamítce uvidíte? Že tančí táborový tanec!

7:1  Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje?

7:1  Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?

7:1  Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.

7:1  Quid videbis in Sulamite, nisi choros castrorum ? Quam pulchri sunt gressus tui in calceamentis, filia principis ! Juncturæ femorum tuorum sicut monilia quæ fabricata sunt manu artificis.

7:2  Thy navel is like a round bowl never wanting cups. Thy belly is like a heap of wheat, set about with lilies.

7:2  Thy navel is like a round goblet, which wanteth not liquor: thy belly is like an heap of wheat set about with lilies.

7:2  Jak krásné jsou tvé nohy v opánkách, knížecí dcero! Křivky tvých boků jsou jako náhrdelníky, dílo umělcových rukou.

7:2  Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané.

7:2  Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! ⌈Klenotem je křivka tvých boků,⌉ rukama umělce vykroužená.

7:2  Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

7:2  Umbilicus tuus crater tornatilis, numquam indigens poculis. Venter tuus sicut acervus tritici vallatus liliis.

7:3  Thy two breasts are like two young roes that are twins.

7:3  Thy two breasts are like two young roes that are twins.

7:3  Tvůj pupek je pěkně vykroužená mísa, kéž nechybí v ní vonné víno! Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.

7:3  Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích.

7:3  Tvůj klín se jak mísa klene. Ať ⌈víno mísit⌉ nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená, liliemi obroubená.

7:3  Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.

7:3  Duo ubera tua sicut duo hinnuli, gemelli capreæ.

7:4  Thy neck as a tower of ivory. Thy eyes like the fishpools in Hesebon, which are in the gate of the daughter of the multitude. Thy nose is as the tower of Libanus, that looketh toward Damascus.

7:4  Thy neck is as a tower of ivory; thine eyes like the fishpools in Heshbon, by the gate of Bath–rabbim: thy nose is as the tower of Lebanon which looketh toward Damascus.

7:4  Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí.

7:4  Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka.

7:4  Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí.

7:4  Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.

7:4  Collum tuum sicut turris eburnea ; oculi tui sicut piscinæ in Hesebon quæ sunt in porta filiæ multitudinis. Nasus tuus sicut turris Libani, quæ respicit contra Damascum.

7:5  Thy head is like Carmel: and the hairs of thy head as the purple of the king bound in the channels.

7:5  Thine head upon thee is like Carmel, and the hair of thine head like purple; the king is held in the galleries.

7:5  Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.

7:5  Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící.

7:5  Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči ⌈batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích.⌉ Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.

7:5  Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.

7:5  Caput tuum ut Carmelus ; et comæ capitis tui sicut purpura regis vincta canalibus.

7:6  How beautiful art thou, and how comely, my dearest, in delights!

7:6  How fair and how pleasant art thou, O love, for delights!

7:6  Tvá hlava se tyčí jako Karmel, vrkoče tvé hlavy jsou jak purpur. Král je těmi kadeřemi spoután.

7:6  Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích!

7:6  Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a ⌈v plášti tvých vlasů šarlatovém⌉ král kvůli té kučeravé kráse zajatcem je rázem.

7:6  Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!

7:6  Quam pulchra es, et quam decora, carissima, in deliciis !

7:7  Thy stature is like to a palm tree, and thy breasts to clusters of grapes.

7:7  This thy stature is like to a palm tree, and thy breasts to clusters of grapes.

7:7  Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!

7:7  Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších!

7:7  Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.

7:7  Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.

7:7  Statura tua assimilata est palmæ, et ubera tua botris.

7:8  I said: I will go up into the palm tree, and will take hold of the fruit thereof: and thy breasts shall be as the clusters of the vine: and the odour of thy mouth like apples.

7:8  I said, I will go up to the palm tree, I will take hold of the boughs thereof: now also thy breasts shall be as clusters of the vine, and the smell of thy nose like apples;

7:8  Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí.

7:8  Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým.

7:8  Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy ⌈vzdouvají se datlemi.⌉

7:8  Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.

7:8  Dixi : Ascendam in palmam, et apprehendam fructus ejus ; et erunt ubera tua sicut botri vineæ, et odor oris tui sicut malorum.

7:9  Thy throat like the best wine, worthy for my beloved to drink, and for his lips and his teeth to ruminate.

7:9  And the roof of thy mouth like the best wine for my beloved, that goeth down sweetly, causing the lips of those that are asleep to speak.

7:9  Řekl jsem: „Vystoupím na palmu, abych se zmocnil plodů.“ Tvé prsy ať jsou hrozny révovými, dech tvého chřípí ať jablky voní,

7:9  Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní,

7:9  Chci vylézt na palmu, říkám si, datlové trsy popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová réva, ať po jablkách ti voní dech

7:9  Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

7:9  Guttur tuum sicut vinum optimum, dignum dilecto meo ad potandum, labiisque et dentibus illius ad ruminandum.

7:10  I to my beloved, and his turning is towards me.

7:10  I am my beloved’s, and his desire is toward me.

7:10  patro tvých úst ať je jako nejlepší víno. Jedině pro mého milého stéká, plyne i ve spánku ze rtů.

7:10  tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.

7:10  a v ústech -- jako bys to nejlepší víno měla. Pro mého milého kane! Hladce po rtech starců klouzá,

7:10  Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

7:10  Ego dilecto meo, et ad me conversio ejus.

7:11  Come, my beloved, let us go forth into the field, let us abide in the villages.

7:11  Come, my beloved, let us go forth into the field; let us lodge in the villages.

7:11  Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.

7:11  Já patřím svému milému a jeho touha patří mně!

7:11  můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha.

7:11  Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

7:11  Veni, dilecte mi, egrediamur in agrum, commoremur in villis.

7:12  Let us get up early to the vineyards, let us see if the vineyard flourish, if the flowers be ready to bring forth fruits, if the pomegranates flourish: there will I give thee my breasts.

7:12  Let us get up early to the vineyards; let us see if the vine flourish, whether the tender grape appear, and the pomegranates bud forth: there will I give thee my loves.

7:12  Pojď, můj milý, vyjděme na pole, přenocujeme v keřích henny.

7:12  Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat!

7:12  Jen pojď, můj milý, pojďme ven do polí, ať venku přespíme.

7:12  Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

7:12  Mane surgamus ad vineas : videamus si floruit vinea, si flores fructus parturiunt, si floruerunt mala punica ; ibi dabo tibi ubera mea.

7:13  The mandrakes give a smell. In our gates are all fruits: the new and the old, my beloved, I have kept for thee.

7:13  The mandrakes give a smell, and at our gates are all manner of pleasant fruits, new and old, which I have laid up for thee, O my beloved.

7:13  Časně zrána půjdeme do vinic, pohledíme, zda pučí vinná réva, zda její květ se rozvil, zda rozkvetly granátové stromy. Tam tě zahrnu laskáním.

7:13  Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám!

7:13  Podíváme se ráno na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty. Tam ti dám své milování.

7:13  Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.

7:13  Mandragoræ dederunt odorem in portis nostris omnia poma : nova et vetera, dilecte mi, servavi tibi.

7:14  Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi, nové i staré. Schovala jsem je pro tebe, můj milý.

7:14  Milostná jablíčka svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!

7:14  Laskavec vůni už přivání a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky, nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.

Chapter 8

8:1  Who shall give thee to me for my brother, sucking the breasts of my mother, that I may find thee without, and kiss thee, and now no man may despise me?

8:1  O that thou wert as my brother, that sucked the breasts of my mother! when I should find thee without, I would kiss thee; yea, I should not be despised.

8:1  Kéž bys byl jako můj bratr, který sál z prsů mé matky! Až bych tě nalezla někde venku, políbila bych tě a nikdo by mnou pohrdat nesměl.

8:1  Kéž bys mi býval rodným bratrem, z prsou mé matky kojeným! To bych tě na potkání směle políbila a nikdo by se na mě za to nezlobil.

8:1  Kéž bys byl bratr mé rodiny, ⌈maminkou mou odkojený.⌉ Jak bych tě potkala, hned bych tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.

8:1  Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena.

8:1  Quis mihi det te fratrem meum, sugentem ubera matris meæ, ut inveniam te foris, et deosculer te, et jam me nemo despiciat ?

8:2  I will take hold of thee, and bring thee into my mother's house: there thou shalt teach me, and I will give thee a cup of spiced wine and new wine of my pomegranates.

8:2  I would lead thee, and bring thee into my mother’s house, who would instruct me: I would cause thee to drink of spiced wine of the juice of my pomegranate.

8:2  Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek.

8:2  Vést bych tě mohla, odvést si tě do domu své matky, své rodičky. Kořeněným vínem opojila bych tě, moštem z granátových jablek svých.

8:2  Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou zamířila k mámě domů, ta mě učívala. Ukojila bych tě vermutem, svých granátů nektarem.

8:2  Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých.

8:2  Apprehendam te, et ducam in domum matris meæ : ibi me docebis, et dabo tibi poculum ex vino condito, et mustum malorum granatorum meorum.

8:3  His left hand under my head, and his right hand shall embrace me.

8:3  His left hand should be under my head, and his right hand should embrace me.

8:3  Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá.

8:3  Jeho levice pod hlavou mou a pravicí by mě objímal.

8:3  Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.

8:3  Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

8:3  Læva ejus sub capite meo, et dextera illius amplexabitur me.

8:4  I adjure you, O daughters of Jerusalem, that you stir not up, nor awake my love till she please.

8:4  I charge you, O daughters of Jerusalem, that ye stir not up, nor awake my love, until he please.

8:4  Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a nezburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

8:4  Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít!

8:4  Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet lásku, dokud nebude chtít.

8:4  Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

8:4  Adjuro vos, filiæ Jerusalem, ne suscitetis, neque evigilare faciatis dilectam, donec ipsa velit.

8:5  Who is this that cometh up from the desert, flowing with delights, leaning upon her beloved? Under the apple tree I raised thee up: there thy mother was corrupted, there she was defloured that bore thee.

8:5  Who is this that cometh up from the wilderness, leaning upon her beloved? I raised thee up under the apple tree: there thy mother brought thee forth: there she brought thee forth that bare thee.

8:5  Kdo je ta, jež vystupuje z pouště, opřena o svého milého? Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka, kde tě počala ta, jež tě porodila.

8:5  Kdopak to z pouště přichází, se svým miláčkem v objetí? Pod jabloní jsem tě vzbudila, tam, kde tě počala matka tvá, tam, kde počala tvá rodička.

8:5  Kdo je ta, jež stoupá z pouště, o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.

8:5  Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá.

8:5  Quæ est ista quæ ascendit de deserto, deliciis affluens, innixa super dilectum suum ? Sub arbore malo suscitavi te ; ibi corrupta est mater tua, ibi violata est genitrix tua.

8:6  Put me as a seal upon thy heart, as a seal upon thy arm, for love is strong as death, jealousy as hard as hell, the lamps thereof are fire and flames.

8:6  Set me as a seal upon thine heart, as a seal upon thine arm: for love is strong as death; jealousy is cruel as the grave: the coals thereof are coals of fire, which hath a most vehement flame.

8:6  Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.

8:6  Jak pečeť na srdce si mě vtiskni, jak pečeť, co nosíš na paži. Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob. Její plameny šlehají žárem nejprudším.

8:6  Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce. Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost jako záhrobí tvrdá, žár její žárem ohně zhrdá.

8:6  Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší.

8:6  Pone me ut signaculum super cor tuum, ut signaculum super brachium tuum, quia fortis est ut mors dilectio, dura sicut infernus æmulatio : lampades ejus lampades ignis atque flammarum.

8:7  Many waters cannot quench charity, neither can the floods drown it: if a man should give all the substance of his house for love, he shall despise it as nothing.

8:7  Many waters cannot quench love, neither can the floods drown it: if a man would give all the substance of his house for love, it would utterly be contemned.

8:7  Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.

8:7  Lásku neuhasí spousty vod, neodplaví ji říční proud. Kdo by lásku chtěl za celé jmění pořídit, jedině by se zesměšnil!

8:7  Tu lásku neuhasí velká voda, ⌈odplavit ji nedokáže⌉ dravý proud. Byť by kdo za lásku dával vše, ⌈co má,⌉ ⌈vypadal by jak prostoduchý bloud.⌉

8:7  Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl.

8:7  Aquæ multæ non potuerunt extinguere caritatem, nec flumina obruent illam. Si dederit homo omnem substantiam domus suæ pro dilectione, quasi nihil despiciet eam.

8:8  Our sister is little, and hath no breasts. What shall we do to our sister in the day when she is to be spoken to?

8:8  We have a little sister, and she hath no breasts: what shall we do for our sister in the day when she shall be spoken for?

8:8  „Maličkou máme sestru, prsy ještě nemá. Co s tou sestrou uděláme v den, kdy o ni přijdou smlouvat?

8:8  Sestřičku malou máme, ještě je bez prsou. Co s naší sestrou uděláme, až námluvy jí započnou?

8:8  Sestřičku malou máme, ani prsa ještě nemá. Co se sestřičkou uděláme, ⌈až začne být žádaná?⌉

8:8  Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní?

8:8  Soror nostra parva, et ubera non habet ; quid faciemus sorori nostræ in die quando alloquenda est ?

8:9  If she be a wall: let us build upon it bulwarks of silver: if she be a door, let us join it together with boards of cedar.

8:9  If she be a wall, we will build upon her a palace of silver: and if she be a door, we will inclose her with boards of cedar.

8:9  Jestliže je hradbou, stříbrné cimbuří na ní postavíme, jestliže je dveřmi, zahradíme je cedrovou deskou.“

8:9  Je-li hradbou, cimbuří stříbrné na ní postavíme, je-li však branou, zatarasíme ji deskou cedrovou!

8:9  Je–li hradbou, cimbuří stříbrné postavíme na ní. Je–li však bránou, deskou cedrovou ⌈musíme ji zahradit.⌉

8:9  Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými.

8:9  Si murus est, ædificemus super eum propugnacula argentea ; si ostium est, compingamus illud tabulis cedrinis.

8:10  I am a wall: and my breasts are as a tower since I am become in his presence as one finding peace.

8:10  I am a wall, and my breasts like towers: then was I in his eyes as one that found favour.

8:10  „Já jsem hradba, mé prsy jsou jako věže.“ Tehdy stala jsem se v jeho očích tou, která nalézá pokoj.

8:10  Já hradbou jsem a prsy mé jsou věže. Očima až na mně spočine, bude spokojen.

8:10  Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už jsem se ⌈pro něj⌉ stala tou, kterou nepřemůže.

8:10  Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj.

8:10  Ego murus, et ubera mea sicut turris, ex quo facta sum coram eo, quasi pacem reperiens.

8:11  The peaceable had a vineyard, in that which hath people: he let out the same to keepers, every man bringeth for the fruit thereof a thousand pieces of silver.

8:11  Solomon had a vineyard at Baal–hamon; he let out the vineyard unto keepers; every one for the fruit thereof was to bring a thousand pieces of silver.

8:11  Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra.

8:11  Vinici měl Šalomoun v Baal-hamonu a tu vinici pronajal vinařům. Za její úrodu každý z nich odvádět musel tisíc stříbrných.

8:11  Vinohrad v ⌈Baal Hamon⌉ měl Šalomoun. Svěřil ten vinohrad správcům, za výnos ať mu každý stříbrných tisíc platí.

8:11  Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných.

8:11  Vinea fuit pacifico in ea quæ habet populos : tradidit eam custodibus ; vir affert pro fructu ejus mille argenteos.

8:12  My vineyard is before me. A thousand are for thee, the peaceable, and two hundred for them that keep the fruit thereof.

8:12  My vineyard, which is mine, is before me: thou, O Solomon, must have a thousand, and those that keep the fruit thereof two hundred.

8:12  „Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.

8:12  Má vinice je ale jenom má! Měj si, Šalomoune, ten tisíc svůj – dvě stě z něj musíš dát hlídačům!

8:12  Vinice má ⌈je jenom moje.⌉ Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích výnosech.

8:12  Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího.

8:12  Vinea mea coram me est. Mille tui pacifici, et ducenti his qui custodiunt fructus ejus.

8:13  Thou that dwellest in the gardens, the friends hearken: make me hear thy voice.

8:13  Thou that dwellest in the gardens, the companions hearken to thy voice: cause me to hear it.

8:13  Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!“

8:13  Ty, jež prodléváš v zahradách, mí druhové touží uslyšet tvůj hlas. Kéž ho uslyším právě já!

8:13  Ty, která přebýváš v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.

8:13  Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se.

8:13  Quæ habitas in hortis, amici auscultant ; fac me audire vocem tuam.

8:14  Flee away, O my beloved, and be like to the roe, and to the young hart upon the mountains of aromatical spices.

8:14  Make haste, my beloved, and be thou like to a roe or to a young hart upon the mountains of spices.

8:14  „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“

8:14  Pospěš, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách koření!

8:14  Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných.

8:14  Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí.

8:14  Fuge, dilecte mi, et assimilare capreæ, hinnuloque cervorum super montes aromatum.