CzeB21 - Amos

Chapter 1

1:1  Slova Amose, jednoho z tekojských pastevců. Dva roky před zemětřesením, za vlády judského krále Uziáše a izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova, měl vidění o Izraeli.

1:2  Říkal: Hospodin bude ze Sionu řvát, burácet bude z Jeruzaléma! Vyprahnou louky pastýřů, uschne i vrchol Karmelu.

1:3  Toto praví Hospodin: Damašek hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že Gileáda mlátili cepy okovanými,

1:4  sešlu na Chazaelův dům oheň, aby pohltil Ben-hadadovy paláce.

1:5  Rozlámu závoru Damašku; odstraním trůnícího v Údolí hříchu, třímajícího žezlo v Bet-edenu. Aramejský lid bude vyhnán do Kíru, praví Hospodin.

1:6  Toto praví Hospodin: Gaza hřešila trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že vyháněli všechen lid a prodávali je Edomským,

1:7  sešlu na hradby Gazy oheň, aby pohltil její paláce.

1:8  Odstraním toho, kdo trůní v Ašdodu, kdo třímá žezlo v Aškelonu. Obrátím svou ruku proti Ekronu a zbytky Filištínů zahynou, praví Panovník Hospodin.

1:9  Toto praví Hospodin: Týr hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že prodávali vyhnance Edomským a na bratrskou smlouvu ani nevzpomněli,

1:10  sešlu na hradby Týru oheň, aby pohltil jeho paláce.

1:11  Toto praví Hospodin: Edom hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že bratra stíhal mečem a všechen soucit potlačil, neustále jen soptil hněvem, dál a dál ve svém zuření –

1:12  za to sešlu na Teman oheň, aby pohltil paláce v Bosře.

1:13  Toto praví Hospodin: Amonci hřešili trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že v Gileádu rozpárali těhotné, aby rozšiřovali své hranice,

1:14  zapálím na hradbách Raby oheň, aby pohltil její paláce uprostřed vřavy v den boje, uprostřed bouře v den vichřice.

1:15  Jejich král půjde do vyhnanství a jeho velmoži spolu s ním, praví Hospodin.

Chapter 2

2:1  Toto praví Hospodin: Moáb hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že kosti edomského krále spálili na prášek,

2:2  sešlu na Moába oheň, aby pohltil keriotské paláce. Moáb zahyne uprostřed vřavy, válečného křiku a troubení.

2:3  Odstraním z jeho středu soudce, všechny jeho velmože pobiji spolu s ním, praví Hospodin.

2:4  Toto praví Hospodin: Juda hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Za to, že Hospodinův zákon zavrhli a neřídili se jeho pravidly, že se dali svést svými podvody, za kterými už jejich předci šli,

2:5  za to sešlu na Judu oheň, aby pohltil jeruzalémské paláce.

2:6  Toto praví Hospodin: Izrael hřešil trojnásob, čtyřnásob – už toho mám dost! Nevinné prodávají za peníz a ubohé za dva sandály.

2:7  Chudé zašlapávají do země a ponížené krátí na právech. Za nevěstkou chodí otec i syn, aby mé svaté jméno prznili.

2:8  Při kdejakém oltáři se na zabavených pláštích válejí a v chrámě svého boha pijí víno vybrané na pokutách.

2:9  Já jsem před nimi Emorejce porazil, ač byli jako cedry vysocí a jako duby mohutní. Zničil jsem je shora od koruny až dolů po kořeny.

2:10  Já jsem vás vyvedl z Egypta a čtyřicet let po poušti vedl vás, aby vám emorejská země připadla.

2:11  Z vašich synů jsem probouzel proroky a z vašich mladíků nazíry. Copak to tak není, Izraelci? praví Hospodin.

2:12  Vy jste však nazíry napájeli vínem, prorokům jste přikazovali: „Neprorokujte!“

2:13  Hle, já vás k zemi přitlačím jako těžký vůz plný obilí.

2:14  Běžec nebude mít kam utéct, silákovi síla nezbude, hrdina nezachrání se.

2:15  Neobstojí ani lukostřelec, rychlonohý posel neunikne, jezdec na koni nezachrání se.

2:16  Nejstatečnější hrdina v ten den bude nahý utíkat, praví Hospodin.

Chapter 3

3:1  Slyšte, Izraelci, slovo, jež Hospodin mluví proti vám – proti celé té čeládce, kterou jsem vyvedl z Egypta:

3:2  Jedině vás jsem vyvolil ze všech čeledí na zemi, a proto s vámi zúčtuji za všechen váš hřích!

3:3  Mohou snad jít dva společně, když nejsou ve shodě?

3:4  Řve snad v divočině lev, když nemá úlovek? Vrčí snad ve svém doupěti, když kořist nelapil?

3:5  Padne snad do pasti na zem pták, když chybí návnada? Sklapne snad někdy past, aniž by kořist lapila?

3:6  Když se ve městě troubí na poplach, copak lid nemá strach? Když se ve městě stane neštěstí, copak to nedopustil Hospodin?

3:7  Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic, aniž sdílí své tajemství se svými služebníky, proroky.

3:8  Lev řve, kdo by se nebál? Panovník Hospodin mluví, kdo by neprorokoval?

3:9  Na palácích v Ašdodu zvolejte, vyhlaste na palácích v Egyptě: Shromážděte se na hory Samaří – jen se podívejte na ten zmatek, na to vykořisťování!

3:10  Jednat správně jsou neschopní, praví Hospodin. To, co hromadí ve svých palácích, získali násilím a loupeží!

3:11  Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Tuto zem obklíčí protivník, strhne tvé pevnosti a tvé paláce vyplení.

3:12  Toto praví Hospodin: Jako když pastýř vyrve z tlamy lva jen dvě nohy anebo kus ucha, tak budou vyrváni Izraelci, kteří si hoví na divanech v Samaří, na damaškových polštářích.

3:13  Slyšte to a varujte dům Jákobův, praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů:

3:14  V den, kdy s Izraelem zúčtuji za jeho vzbouření, zúčtuji také s betelskými oltáři: Rohy oltáře budou odsekány a popadají k zemi.

3:15  Udeřím na zimní dům tak jako na letní a zřítí se domy ze slonoviny; ty skvělé domy vymizí, praví Hospodin.

Chapter 4

4:1  Vy, bášanské krávy, tohle poslyšte, vy, jež se na samařské hoře pasete, vy, které utiskujete ubohé, vy, které chudé drtíte a manželům říkáte: „Přines, ať pijeme!“

4:2  Panovník Hospodin přísahá při své svatosti: Hle, přijdou na vás dny, kdy vás potáhnou na hácích a vaše děti na udicích!

4:3  Jednu za druhou vás odvedou skrz hradbu zbořenou a k Harmonu vás poženou, praví Hospodin.

4:4  Jděte si do Bet-elu zahřešit, v Gilgalu hřešte ještě víc! Ráno co ráno přinášejte oběti a každé tři dny desátky.

4:5  Palte kvašené chleby jako oběť vděčnosti a hlučně pokřikujte o své štědrosti – tak to přece máte, Izraelci, rádi, praví Panovník Hospodin.

4:6  Ve všech vašich městech jsem způsobil, že jste co do úst neměli; ve všech vašich vesnicích byl nedostatek potravy. A přesto jste se ke mně nevrátili, praví Hospodin.

4:7  Odepřel jsem vám také déšť, když do žně zbývaly tři měsíce. Jedno město jsem skrápěl deštěm, druhému jsem jej však odepřel; jeden díl země byl zavlažen, druhý však uschl bez deště.

4:8  Ze dvou tří měst se k dalšímu plahočili, aby se vody napili, uhasit žízeň ale nemohli. A přesto jste se ke mně nevrátili, praví Hospodin.

4:9  Vaše zahrady a vinice jsem bil znovu a znovu plísní a snětí; vaše fíky a olivy žraly housenky. A přesto jste se ke mně nevrátili, praví Hospodin.

4:10  Poslal jsem na vás mor jako na Egypt, vaše mladíky jsem mečem bil, vaše koně byli zajati, vaše tábory jsem puchem naplnil. A přesto jste se ke mně nevrátili, praví Hospodin.

4:11  Já Bůh jsem mezi vámi působil zkázu, jako když jsem rozvrátil Sodomu a Gomoru; byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů. A přesto jste se ke mně nevrátili, praví Hospodin.

4:12  Tak tedy s tebou, Izraeli, naložím, a protože tak s tebou naložím, připrav se, Izraeli, setkat s Bohem svým!

4:13  Hle – tvůrce hor a stvořitel větru, jenž oznamuje člověku své myšlenky, ten, který tvoří svítání i tmu a překračuje zemské výšiny, v má jméno Hospodin, Bůh zástupů.

Chapter 5

5:1  Slyšte slovo, jež pronáším nad vámi – žalozpěv nad domem Izraele:

5:2  Panna izraelská padne a víckrát nevstane. Opuštěna bude v zemi své, nikdo ji nezvedne.

5:3  Toto praví Panovník Hospodin domu Izraele: Městu, jež vytáhne s tisícem, jen sto jich zůstane a tomu, jež se stem vytáhne, zůstane jen deset.

5:4  Toto praví Hospodin domu Izraele: Hledejte mne, ať žijete!

5:5  Nehledejte Bet-el, do Gilgalu nechoďte, do Beer-šeby neputujte. Gilgal totiž bude vysídlen a z Bet-elu nic nezbude.

5:6  Hledejte Hospodina, ať žijete! Ať se na dům Josefův nevrhne jak oheň, který stravuje, který nikdo v Bet-elu uhasit nemůže!

5:7  Vy ale obracíte právo v pelyněk a spravedlnost k zemi srážíte.

5:8  Ten, který stvořil Plejády a Orion, který obrací stín smrti na jitro a den pak zase stmívá v noc, ten, který přivolává mořské vody a vylévá je na zemi, má jméno Hospodin.

5:9  Do zkázy umí vrhnout mocného, záhuba přijde i na pevnost!

5:10  Vy ale nenávidíte toho, kdo soudí v bráně, štítíte se toho, kdo mluví pravdivě.

5:11  Protože dupete po chudácích a nutíte je odvádět daně z obilí, nebudete bydlet v těch svých palácích, které jste si postavili z kamení; z těch výtečných vinic, co jste sázeli, nebudete moci víno pít.

5:12  Jen já vím, kolik je vašich vin a jak hrozný je váš hřích. Nevinné sužujete, berete úplatek, ubohé v bráně krátíte na právech.

5:13  Rozumný bude v té době mlčet – ty časy budou zlé.

5:14  Hledejte dobré, a ne zlé, ať žijete! Hospodin, Bůh zástupů, pak s vámi bude, jak říkáte.

5:15  Zlo nenáviďte a dobro milujte, u soudu v bráně právo podpořte – snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad tím, co z Josefa zůstane.

5:16  Nuže, toto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů: Nářek bude znít na všech prostranstvích, „Ach, běda!“ bude slyšet na všech ulicích. Rolníky povolají k oplakávání a znalce žalozpěvů k truchlení.

5:17  Nářek bude znít na všech vinicích, až projdu mezi vámi, praví Hospodin.

5:18  Běda těm, kteří touží po Hospodinově dni! K čemu vám bude Hospodinův den? Přijde s tmou, a ne se světlem!

5:19  Jako by někdo utíkal před lvem a potkal by se s medvědem; jako by se doma opřel rukou o zeď a byl by uštknut hadem.

5:20  Hospodinův den nepřinese světlo, ale tmu, černotu bez jediného paprsku!

5:21  Nenávidím vaše svátky, jsou mi odporné, vaše shromáždění nemohu vydržet!

5:22  Když mi přinášíte zápalné a moučné oběti, mně se to nelíbí. Na pokojné oběti z vašich dobytčat se nechci ani podívat.

5:23  S rámusem svých písní mě nechte být, nechci poslouchat vaše hraní na loutny!

5:24  Ať se valí právo jako mocná řeka, spravedlnost jako proud, jenž nevysychá!

5:25  Přinášeli jste mi oběti a dary těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?

5:26  Nosili jste svého „krále“ Sakúta a hvězdu svého „boha“ Saturna – obrazy, jež jste si museli sami udělat?

5:27  Proto vás vystěhuji až za Damašek, praví Hospodin, Bůh zástupů – tak se jmenuje.

Chapter 6

6:1  Běda těm, kdo mají na Sionu klid, běda sebejistým na hoře Samaří! Máte se za výkvět prvního mezi národy, celý dům Izraele chodí za vámi.

6:2  Na Kalne se jděte podívat a odtud na Veliký Chamát a pak dolů na filištínský Gat. Jste lepší než tato království? Mají snad větší území než vy?

6:3  Zlý den byste chtěli odvrátit, nastolujete však násilí.

6:4  Vyleháváte na lůžkách slonových, povalujete se na svých polštářích. Cpete se výběrovým skopovým a nejšťavnatějším telecím.

6:5  Vyjete u loutny, jako byste byli David, loudíte tóny na hudebních nástrojích.

6:6  Pijete víno plnými miskami, mažete se nejjemnějšími oleji a zkáza Josefa vás vůbec netrápí.

6:7  Proto budete vyhnáni mezi prvními, bude konec vašim hostinám i válení!

6:8  Panovník Hospodin přísahá sám při sobě – Hospodin, Bůh zástupů, prohlašuje: Z Jákobovy pýchy se mi dělá špatně, jeho paláce jsou mi odporné. Proto to město vydám v plen i se vším, co je v něm!

6:9  Zbude-li v jediném domě jen deset lidí, zemřou i ti.

6:10  Přijde-li příbuzný, aby vynesl a spálil jejich ostatky, a najde někoho, kdo se tam v koutku skryl, zeptá se: „Je s tebou ještě někdo?“ „Nikdo,“ hlesne on. A tehdy řekne: „Tiše! Ať ani nezmíníme Hospodinovo jméno!“

6:11  Hle, Hospodin dává rozkazy – rozbije veliký dům na kusy a malý domek na třísky!

6:12  Dokážou koně běžet po skále? Dá se snad s voly orat moře? Vy jste však dokázali obrátit právo v jed a ovoce spravedlnosti v pelyněk –

6:13  vy, kdo jásáte radostí nad Lo-debarem nicotným a říkáte: „Nedobyli jsme svými silami ten mocný Karnajim?“

6:14  Hle, dome Izraele, jsem to já, praví Hospodin, Bůh zástupů, kdo vzbudí proti vám národ, který vás bude utlačovat od Lebo-chamátu až po údolí Arava!

Chapter 7

7:1  Panovník Hospodin mi ukázal toto: Když skončila senoseč pro krále a tráva začínala růst k pozdnímu sečení, hle – nachystal roje kobylek!

7:2  Když sežraly veškerou zeleň na zemi, řekl jsem: „Hospodine, Pane můj, prosím odpusť! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“

7:3  A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se to,“ řekl Hospodin.

7:4  Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – Panovník Hospodin volal, že povede soud ohněm! Když strávil širý oceán a měl pohltit i zem,

7:5  řekl jsem: „Panovníku Hospodine, prosím přestaň! Jak to Jákob vydrží? Vždyť je tak maličký!“

7:6  A Hospodin byl pohnut lítostí. „Nestane se ani toto,“ řekl Panovník Hospodin.

7:7  Potom mi ukázal toto: Pán stál na hradbě s olovnicí, s olovnicí v ruce.

7:8  „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě Hospodin. „Olovnici,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Pán řekl: „Hle, spouštím olovnici doprostřed svého lidu, Izraele. Víckrát už je neušetřím.

7:9  Izákovy obětní výšiny budou zničeny, z izraelských svatyní budou sutiny, až s mečem povstanu proti Jeroboámovu domu!“

7:10  Betelský kněz Amaciáš tehdy vzkázal izraelskému králi Jeroboámovi: „Amos proti tobě osnuje spiknutí v samém srdci Izraele. Země nemůže všechny ty jeho řeči snést.

7:11  Amos totiž říká: ‚Jeroboám zahyne mečem! Izrael bude vyhnán ze země!‘“

7:12  Potom Amaciáš řekl Amosovi: „Seber se, vidoucí, a utíkej do Judska! Tam si vydělávej na chleba, prorokuj si tam.

7:13  V Bet-elu už ale víckrát neprorokuj – vždyť je to králova svatyně, je to chrám království!“

7:14  Amos na to Amaciášovi odpověděl: „Nebýval jsem prorok ani prorocký učedník – choval jsem dobytek a pěstoval fíky.

7:15  Hospodin mě ale vzal od ovcí a řekl mi: ‚Jdi, prorokuj mému lidu, Izraeli.‘

7:16  Proto teď slyš slovo Hospodinovo. Ty říkáš: ‚Neprorokuj o Izraeli, o domu Izákovu neřečni!‘

7:17  Nuže, toto praví Hospodin: Tvá žena bude smilnit ve městě a tví synové i dcery padnou mečem. Tvá země bude rozměřena provazcem a ty zemřeš v zemi nečisté. Izrael musí být jistojistě ze své země vysídlen!“

Chapter 8

8:1  Panovník Hospodin mi ukázal toto: Hle – koš zralého ovoce!

8:2  „Co vidíš, Amosi?“ zeptal se mě. „Koš zralého ovoce,“ odpověděl jsem. Tehdy mi Hospodin řekl: „Můj lid Izrael je zralý pro konec! Víckrát už je neušetřím.

8:3  V ten den se chrámové zpěvy obrátí v kvílení, praví Panovník Hospodin. Všude spousta rozházených mrtvol! Všude ticho.“

8:4  Slyšte, vy, kdo šlapete po chudácích, vy, kdo ničíte ubožáky na zemi

8:5  se slovy: „Kdy už skončí svátek novoluní, abychom prodávali obilí? Kdy už skončí den sobotní, abychom zrní nabídli, abychom z míry ubrali a k ceně přidali, abychom šidili falešnými váhami,

8:6  abychom si nuzné koupili za peníz a ubohé za dva sandály, abychom místo zrní prodávali otruby?“

8:7  Hospodin přísahá při Pýše Jákobově: „Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.“

8:8  Copak se kvůli tomu neotřese země, nedá se každý její obyvatel do pláče? Jako Nil se celá rozlije, vzedme se a zase opadne jako ta řeka v Egyptě!

8:9  V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne.

8:10  Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí!

8:11  Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, kdy na zem pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov.

8:12  Od moře k moři se budou plahočit a od severu bloudit na východ, aby hledali Hospodinovo slovo, ale nenajdou.

8:13  V ten den budou omdlévat žízní krásné panny i statní mladíci –

8:14  ti, kteří přísahají na hřích Samaří. Prý: „Jakože je tvůj Bůh, Dane, živ! Jakože žije pouť do Beer-šeby!“ – takoví padnou, aby už nevstali.

Chapter 9

9:1  Spatřil jsem Pána, jak stojí nad oltářem a říká: „Udeř ty sloupy do hlavic, ať se zachvějí základy! Strhni je jim všem na hlavy. Ty, kdo přežijí, mečem pobiji! Neuteče ani jeden z nich, neunikne mi ani jediný!

9:2  I kdyby se zakopali do pekla, má ruka by je odtud vytáhla. Kdyby snad vystoupili do nebe, i odtud strhnu je.

9:3  Kdyby se ukryli na vršku Karmelu, najdu je a odtud přivedu. Kdyby se mi schovali na mořském dně, přikážu hadu, ať je odtud vyštípe.

9:4  Kdyby je nepřátelé do zajetí zahnali, přikážu meči, aby je tam vyhubil. Spočinu na nich svým pohledem – avšak ne v dobrém, ale ve zlém!

9:5  Panovník, Hospodin zástupů, se dotkne země a ta se roztřese, všichni její obyvatelé se dají do pláče. Jako Nil se celá rozlije a zase opadne jako ta řeka v Egyptě.

9:6  Ten, který si staví v nebi komnaty a svoji klenbu založil na zemi, ten, který přivolává mořské vody a vylévá je na zemi, má jméno Hospodin.

9:7  Copak nejste, Izraelci, pro mě stejní jako Habešané? praví Hospodin. Copak jsem Izrael nevyvedl z Egypta stejně jako Filištíny z Kaftoru a Aramejce z Kíru?

9:8  Hle, oči Panovníka Hospodina utkvěly na tomto hříšném království! Vyhladím dům Jákobův ze země, nevyhladím je však úplně, praví Hospodin.

9:9  Hle, už dávám rozkazy! Budu přesívat dům Izraele přes všechny národy, tak jako se přesívá sítem, aby nepropadly žádné kamínky.

9:10  Stejně tak zahynou mečem v mém lidu všichni hříšníci, kteří říkají: „Nám se nic nestane. Nepotká nás žádné neštěstí!“

9:11  Toho dne obnovím zbořený stan Davidův. Opravím jeho trhliny a jeho trosky obnovím – vztyčím jej jako za dávných dnů.

9:12  Tehdy jim připadne zbytek Edomu i všechny národy mé jméno nesoucí, praví Hospodin, který to způsobí.

9:13  Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy žence dožene oráč a toho, kdo šlape hrozny, rozsévač. Hory budou tehdy vínem oplývat a všechny kopce přímo přetékat.

9:14  Svůj lid Izrael přivedu zpět ze zajetí. Vystavějí města, jež museli opustit, a budou v nich znovu žít. Budou sázet vinice a jejich víno pít, zakládat zahrady a ovoce z nich jíst.

9:15  Zasadím je v jejich zemi, kterou jsem dal jim, a z té země nebudou už nikdy vyrváni, praví Hospodin, tvůj Bůh.