CzeB21 - Galatians

Chapter 1

1:1  Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých),

1:2  a všichni bratři, kteří jsou se mnou, církvím v Galacii:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista,

1:4  který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce,

1:5  jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

1:6  Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu.

1:7  Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást někteří lidé, kteří chtějí převrátit evangelium Kristovo.

1:8  Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet!

1:9  Znovu opakuji, co jsme už řekli: Pokud vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!

1:10  Chci si teď naklonit lidi, nebo Boha? Copak mi jde o lidskou přízeň? Kdybych se ještě snažil zalíbit lidem, nebyl bych Kristův služebník!

1:11  Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, nepochází od člověka.

1:12  Nemám je převzaté ani naučené od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.

1:13  Jistě jste slyšeli, jak jsem si počínal ještě jako stoupenec judaismu, jak nesmiřitelně jsem pronásledoval Boží církev a snažil se ji vyhladit.

1:14  Ve svém národě jsem v judaismu předčil většinu svých vrstevníků, patřil jsem k nejhorlivějším stoupencům otcovských tradic.

1:15  Bůh, který mě oddělil už v matčině lůně a povolal mě svou milostí, se ale rozhodl,

1:16  že mi zjeví svého Syna, abych ho kázal mezi pohany. Nespěchal jsem se tehdy poradit s tělem a krví,

1:17  nevypravil jsem se ani do Jeruzaléma za těmi, kdo se stali apoštoly dříve než já, ale odešel jsem do Arábie a později se vrátil do Damašku.

1:18  Teprve po třech letech jsem přišel do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem. Strávil jsem u něj dva týdny,

1:19  ale s žádným jiným apoštolem jsem se nesetkal, kromě Jakuba, Pánova bratra.

1:20  Bůh je mi svědek, že vám nepíšu žádnou lež!

1:21  Poté jsem odešel do Sýrie a Kilikie.

1:22  V judských církvích, které jsou v Kristu, mě osobně vůbec neznali.

1:23  Slyšeli jen, že „náš dřívější pronásledovatel teď káže víru, kterou předtím potíral,“

1:24  a oslavovali kvůli mně Boha.

Chapter 2

2:1  Po čtrnácti letech jsem se pak vrátil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.

2:2  Přišel jsem tehdy na základě zjevení. Sešel jsem se soukromě s váženými vůdci a seznámil je s evangeliem, které kážu mezi pohany, aby snad můj dosavadní ani další běh nebyl zbytečný.

2:3  Žádnou obřízku tehdy nikdo nevnucoval ani mému řeckému společníku Titovi.

2:4  To jen ti vetřelci, ti falešní bratři se mezi nás vloudili, aby vyslídili svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili.

2:5  Ani na chvíli jsme jim neustoupili a nepoddali se, aby pro vás byla zachována pravda evangelia.

2:6  Pokud jde o ty, kdo jsou považováni za vůdce (ať už jsou cokoli, mně na tom nezáleží, Bůh nestraní nikomu), mně osobně nic nepřidali.

2:7  Naopak uznali, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané.

2:8  Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům.

2:9  Jakub, Petr a Jan, považovaní za sloupy církve, tedy poznali, jakou jsem dostal milost, a podali mně i Barnabášovi pravice jako společníkům s tím, že my půjdeme k pohanům a oni k obřezaným.

2:10  Chtěli jen, abychom pamatovali na chudé, o což jsem se opravdu pilně snažil.

2:11  Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné:

2:12  nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců.

2:13  Stejné divadlo začali hrát i ostatní Židé, až se tím jejich pokrytectvím nechal strhnout i Barnabáš.

2:14  Když jsem uviděl, jak pokulhávají za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty že jsi Žid? Sám nežiješ jako Žid, ale jako pohan! Proč tedy nutíš pohany k židovství?"

2:15  I když jsme rodilí Židé, žádní hříšní pohané,

2:16  víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista. Proto jsme sami uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!

2:17  Když tedy hledáme ospravedlnění v Kristu, poněvadž se ukazuje, že i my jsme hříšní, znamená to, že Kristus napomáhá hříchu? V žádném případě!

2:18  Kdybych znovu stavěl, co jsem předtím zbořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka.

2:19  Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha.

2:20  Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.

2:21  Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně.

Chapter 3

3:1  Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný!

3:2  Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?

3:3  Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem?

3:4  Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu?

3:5  Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli?

3:6  Abraham, jak je psáno, „uvěřil Bohu a ten mu to počítal za spravedlnost“.

3:7  Z toho vidíte, že synové Abrahamovi jsou lidé víry.

3:8  Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry, a tak předpovědělo Abrahamovi: „V tobě dojdou požehnání všechny národy.“

3:9  Lidé víry tedy docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

3:10  Všichni, kdo spoléhají na skutky Zákona, jsou ale pod prokletím, neboť je psáno: „Proklet buď každý, kdo neplní a nedodržuje vše, co je zapsáno v knize Zákona.“

3:11  Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“

3:12  V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“

3:13  Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za nás (jak je psáno: „Proklet buď každý, kdo visí na dřevě“),

3:14  aby tak Abrahamovo požehnání přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.

3:15  Řeknu to po lidsku, bratři. Lidskou smlouvu po schválení také nikdo neruší ani k ní nic nepřidává. Totéž platí pro

3:16  Totéž platí pro zaslíbení daná Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus.

3:17  Chci tím říci toto: Zákon zavedený po 430 letech nemůže zrušit smlouvu předtím schválenou Bohem, a odvolat tak zaslíbení.

3:18  Vyplývá-li dědictví ze Zákona, nevyplývá už ze zaslíbení. Abrahama však Bůh obdaroval skrze zaslíbení.

3:19  K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli proviněním až do příchodu toho zaslíbeného semene. Byl vyhlášen pomocí andělů skrze prostředníka;

3:20  prostředník ovšem není pro jednoho, a Bůh je jeden.

3:21  Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona.

3:22  Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře v Ježíše Krista.

3:23  Než přišla víra, byli jsme střeženi pod dozorem Zákona až do doby, kdy měla být víra zjevena.

3:24  Zákon nás jako pěstoun vychovával ke Kristu, abychom mohli být ospravedlněni vírou.

3:25  Po příchodu víry už ale nejsme pod pěstounem.

3:26  Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi.

3:27  Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli.

3:28  Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

3:29  A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.

Chapter 4

4:1  Snažím se říci, že dokud je dědic nedospělý, ničím se neliší od otroka. Je sice pánem všeho,

4:2  ale až do času určeného otcem zůstává pod poručníky a správci.

4:3  Dokud jsme byli nedospělí, byli jsme i my takto zotročeni principy tohoto světa.

4:4  Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem,

4:5  aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.

4:6  A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!“

4:7  A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.

4:8  Dokud jste ještě neznali Boha, otročili jste těm, kdo přirozeně nejsou žádní bohové.

4:9  Teď jste ale Boha poznali (lépe řečeno: Bůh poznal vás). Proč se tedy znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu otročit?

4:10  Dbáte na dny, měsíce, období a roky!

4:11  Bojím se o vás, aby snad všechna moje dřina pro vás nebyla zbytečná.

4:12  Bratři, prosím vás, buďte jako já; vždyť i já jsem jako vy. Nijak jste mi neublížili.

4:13  Jak víte, na začátku jsem vám kázal evangelium v tělesné slabosti.

4:14  I když můj stav byl pro vás zkouškou, nepohrdli jste mnou a neodmítli mě. Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše!

4:15  Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu dosvědčit, že kdyby to šlo, vyloupli byste si oči a dali mi je!

4:16  Stal jsem se snad vaším nepřítelem, když vám říkám pravdu?

4:17  Tamti o vás mají horlivý zájem, ale nemyslí to dobře. Chtějí vás odloučit ode mě, abyste horlili pro ně.

4:18  Je dobré horlit v zájmu dobra, a to vždycky, nejen když jsem u vás.

4:19  Děti moje, znovu vás v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus.

4:20  Chtěl bych teď být s vámi a změnit svůj tón, neboť jsem nad vámi bezradný.

4:21  Takže vy chcete být pod Zákonem? Povězte mi, slyšíte vůbec, co Zákon říká?

4:22  Je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné.

4:23  Ten z otrokyně se ale narodil jen podle těla, kdežto ten ze svobodné skrze zaslíbení.

4:24  Je to jinotaj; ty ženy jsou dvě smlouvy. Jedna je z hory Sinaj a tak jako Hagar rodí své děti do otroctví.

4:25  Tato Hagar představuje horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví.

4:26  Nebeský Jeruzalém je ale svobodný a ten je naší matkou.

4:27  Je přece psáno: „Raduj se, neplodná, ty, jež nerodíš, jásej a křič, jež nemáš bolesti! Dětí opuštěné je totiž mnoho, více než té, jež muže má.“

4:28  Vy, bratři, jste tedy jako Izák dětmi zaslíbení.

4:29  Dnes je to stejné jako tehdy: ten narozený podle těla pronásleduje narozeného podle Ducha.

4:30  Co ale říká Písmo? „Vyžeň otrokyni i jejího syna. Syn otrokyně nebude dědit se synem svobodné!“

4:31  A tak, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale té svobodné.

Chapter 5

5:1  V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.

5:2  Já Pavel vám teď něco řeknu: dáte-li se obřezat, Kristus vám nebude k ničemu!

5:3  Každému, kdo se chce dát obřezat, znovu potvrzuji, že je povinen dodržovat celý Zákon.

5:4  Zbavili jste se Krista, vy všichni, kdo se ospravedlňujete Zákonem; odpadli jste od milosti!

5:5  My ale očekáváme naději spravedlnosti skrze Ducha, na základě víry.

5:6  V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou.

5:7  Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil v následování pravdy?

5:8  Ty přesvědčivé řeči nejsou od Toho, který vás povolává.

5:9  Trocha kvasu prokvasí celé těsto!

5:10  Jsem si o vás v Pánu jist, že se nenecháte přesvědčit; ten, kdo se vás ale snaží zmást, neujde soudu, ať je to kdokoli.

5:11  Bratři, jestli i já dosud kážu obřízku, proč jsem tedy ještě pronásledován? Kříž by pak nebudil už žádné pohoršení.

5:12  Ať se ti, kdo vás navádějí k obřízce, jdou rovnou vyřezat!

5:13  Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte.

5:14  Celý Zákon je totiž obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“

5:15  Když ale jeden druhého koušete a žerete, pozor, ať se navzájem nerozsápete!

5:16  Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům.

5:17  Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete.

5:18  Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.

5:19  Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost,

5:20  modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty,

5:21  závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.

5:22  Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,

5:23  mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná.

5:24  Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony.

5:25  Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme.

5:26  Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.

Chapter 6

6:1  Bratři, upadne-li někdo z vás do hříchu, vy duchovní mu pomozte v nápravě. Dělejte to ovšem ve vlídném duchu a každý si dávej pozor, abys sám nepodlehl pokušení.

6:2  Neste břemena jedni druhých – tak naplníte Kristův zákon.

6:3  Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává.

6:4  Každý ať posoudí své vlastní jednání; ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými.

6:5  Každý musí nést svůj vlastní náklad.

6:6  Kdo je vyučován Slovu, ať se dělí o vše dobré se svým učitelem.

6:7  Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.

6:8  Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život.

6:9  Nepolevujme tedy v konání dobra, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání.

6:10  Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

6:11  PODÍVEJTE SE, JAK VÁM VELKÝMI PÍSMENY PÍŠU SVOU VLASTNÍ RUKOU.

6:12  Ti, kdo vás nutí k obřízce, se chtějí ukázat před lidmi a vyhnout se pronásledování pro Kristův kříž.

6:13  Jsou sice obřezaní, ale oni sami Zákon nedodržují! Chtějí po vás obřízku, jen aby se mohli pochlubit vaším tělem.

6:14  Já se však nechci chlubit vůbec ničím – kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu.

6:15  To, na čem záleží, totiž není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření.

6:16  Na všechny, kdo se budou řídit tímto pravidlem, ať přijde pokoj a milosrdenství jakožto na Boží Izrael.

6:17  Ať už mě s tím nadále nikdo neobtěžuje. Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.

6:18  Milost našeho Pána Ježíše Krista s vaším duchem, bratři. Amen.