CzeBKR - Galatians

Chapter 1

1:1  Pavel apoštol, (ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Jezukrista, a Boha Otce, kterýž jej vzkřísil z mrtvých,)

1:2  I ti, kteříž se mnou jsou, všickni bratří zborům Galatským:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista,

1:4  Kterýž vydal sebe samého za hříchy naše, aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého, podlé vůle Boha a Otce našeho,

1:5  Jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

1:6  Divím se, že jste tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se k jinému evangelium.

1:7  Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí, a převrátiti chtějí evangelium Kristovo.

1:8  Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.

1:9  Jakož jsme prvé pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal mimo to, kteréž jste přijali, prokletý buď.

1:10  Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.

1:11  Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podlé člověka.

1:12  Nebo aniž jsem já ho přijal od člověka, ani se naučil, ale skrze zjevení Ježíše Krista.

1:13  Slýchali jste zajisté o mém obcování někdejším v Židovstvu, že jsem se převelice protivil církvi Boží, a hubil jsem ji,

1:14  A že jsem prospíval v Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení svém, byv velmi horlivý milovník otcovských ustanovení.

1:15  Ale když se zalíbilo Bohu, kterýž mne byl oddělil z života matky mé, a povolal skrze milost svou,

1:16  Zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany, hned jsem se neporadil s tělem a krví;

1:17  Aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm, kteříž prvé byli apoštolé nežli já, ale šel jsem do Arabie, přišel jsem pak zase do Damašku.

1:18  Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil Petra, a pobyl jsem u něho patnácte dní.

1:19  Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně.

1:20  Cožť pak píši vám, aj, před Bohem, žeť neklamám.

1:21  Potom přišel jsem do krajin Syrských a Cilických.

1:22  Nebyl jsem pak známý osobou zborům Židovským, kteříž byli v Kristu,

1:23  Než toliko slýchali: Že ten, kterýž se nám někdy protivil, již nyní káže víru, kterouž někdy vybojovával.

1:24  A slavili ve mně Boha.

Chapter 2

2:1  Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.

2:2  Vstoupil jsem pak podlé zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prvé.

2:3  Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,

2:4  Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.

2:5  Kterýmž ani na chvilku neustoupili jsme, a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.

2:6  Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, ač jací někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá, ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.

2:7  Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,

2:8  (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany,)

2:9  A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy kázali.

2:10  Toliko abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.

2:11  A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.

2:12  Nebo prvé než přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.

2:13  A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, tak že i Barnabáš uveden byl v to jejich pokrytství.

2:14  Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu nutíš?

2:15  My přirození Židé, a ne pohané hříšní,

2:16  Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.

2:17  Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.

2:18  Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.

2:19  Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.

2:20  S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.

2:21  Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z zákona spravedlnost, tedyť Kristus nadarmo umřel.

Chapter 3

3:1  Ó nemoudří Galatští, kdo vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán, a mezi vámi ukřižován?

3:2  Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li zákona Ducha jste přijali, čili z slyšení víry?

3:3  Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, nyní tělem konáte?

3:4  Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.

3:5  Ten tedy, kterýž vám dává Ducha, a činí divy mezi vámi, z skutků-li zákona, čili z slyšení víry?

3:6  Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.

3:7  A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.

3:8  Předzvěděvši pak písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.

3:9  A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

3:10  Kteříž pak koli z skutků zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knize zákona, aby to plnil.

3:11  A že z zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.

3:12  Zákon pak není z víry, ale: Ten člověk, kterýž by plnil je, živ bude skrze ně.

3:13  Ale vykoupilť nás Kristus z zlořečenství zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě,)

3:14  Aby na pohany to požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši, a abychom zaslíbení Ducha přijali skrze víru.

3:15  Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní co přidává.

3:16  Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako o mnohých, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.

3:17  Totoť pak pravím: Že smlouvy prvé od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, aby slib Boží v nic obrátil.

3:18  Nebo jestližeť z zákona dědictví, již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení Bůh daroval.

3:19  Což pak zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.

3:20  Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.

3:21  Tedy zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z zákona byla by spravedlnost.

3:22  Ale zavřelo písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím.

3:23  Prvé pak, než přišla víra, pod zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti.

3:24  A tak zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.

3:25  Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.

3:26  Všickni zajisté synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.

3:27  Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.

3:28  Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

3:29  A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové.

Chapter 4

4:1  Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,

4:2  Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.

4:3  Tak i my když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.

4:4  Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,

4:5  Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.

4:6  A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.

4:7  A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.

4:8  Ale tehdáž, neznavše Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.

4:9  Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?

4:10  Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.

4:11  Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.

4:12  Buďte jako já, nebo i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.

4:13  Nebo víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprvé.

4:14  A pokušení mé na těle mém nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.

4:15  Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že kdyby to možné bylo, oči své vyloupíce, byli byste mi dali.

4:16  Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?

4:17  Milujíť vás nedobře, nýbrž odstrčiti nás chtějí, abyste vy je milovali.

4:18  Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.

4:19  Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás,)

4:20  Chtěl bych přítomen vám býti nyní, a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.

4:21  Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-liž zákona?

4:22  Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné.

4:23  Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení.

4:24  Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

4:25  Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.

4:26  Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

4:27  Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže.

4:28  Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

4:29  Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl podlé Ducha, tak i nyní.

4:30  Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné.

4:31  A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné.

Chapter 5

5:1  Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte, a nezapletejte se zase v jho služebnosti.

5:2  Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.

5:3  A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti.

5:4  Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti.

5:5  My zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme.

5:6  Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.

5:7  Běželi jste dobře. Kdo vám překazil, abyste pravdy neposlouchali?

5:8  Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá.

5:9  Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje.

5:10  Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, kterýž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli.

5:11  Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež ještě protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže.

5:12  Ó by také odřezáni byli, kteříž vás nepokojí.

5:13  Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste pod zámyslem té svobody nepovolovali tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek.

5:14  Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

5:15  Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.

5:16  Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.

5:17  Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což byste chtěli, to činili.

5:18  Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem.

5:19  Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,

5:20  Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,

5:21  Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé pravil, že království Božího dědicové nebudou.

5:22  Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.

5:23  Proti takovýmť není zákon.

5:24  Nebo kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi.

5:25  Jsme-liť Duchem živi, Duchem i choďme.

5:26  Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce.

Chapter 6

6:1  Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín.

6:2  Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův.

6:3  Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí.

6:4  Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdyť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.

6:5  Nebo jeden každý své břímě ponese.

6:6  Zdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu s tím, od kohož naučení béře, vším statkem.

6:7  Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.

6:8  Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žití bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.

6:9  Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.

6:10  A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, nejvíce pak domácím víry.

6:11  Pohleďte, jaký jsem vám list napsal svou rukou.

6:12  Ti, kteříž chtějí tvární býti podlé těla, nutí vás, abyste se obřezovali, jedné aby protivenství pro kříž Kristův netrpěli.

6:13  Nebo ani sami ti, kteříž se obřezují, nezachovávají zákona, ale chtí, abyste se obřezovali, aby se tělem vaším chlubili.

6:14  Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu.

6:15  Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale nové stvoření.

6:16  A kteřížkoli tohoto pravidla následují, pokoj přijde na ně a milosrdenství, i na lid Boží Izraelský.

6:17  Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání, já zajisté jízvy Pána Ježíše nosím na těle svém.

6:18  Milost Pána Ježíše Krista s duchem vaším, bratří. Amen.