CzeCEP - Galatians

Chapter 1

1:1  Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,

1:2  i všichni bratří, kteří jsou zde se mnou, církvím v Galacii:

1:3  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista,

1:4  který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.

1:5  Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

1:6  Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu.

1:7  Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.

1:8  Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

1:9  Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!

1:10  Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.

1:11  Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.

1:12  Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

1:13  Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit.

1:14  Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.

1:15  Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se

1:16  zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku,

1:17  ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku.

1:18  Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny.

1:19  Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně.

1:20  Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež.

1:21  Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie.

1:22  V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali;

1:23  jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit;

1:24  a děkovali za mne Bohu.

Chapter 2

2:1  Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.

2:2  Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.

2:3  Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat,

2:4  jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona.

2:5  Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.

2:6  Od těch však, kteří se těšili zvláštní vážnosti - čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží, Bůh přece nikomu nestraní - ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili;

2:7  naopak nahlédli, že mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům.

2:8  Vždyť ten, který dal Petrovi sílu k apoštolství mezi židy, dal ji také mně k službě mezi pohany.

2:9  Když poznali milost, která mi byla dána - Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve - podali mně a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy.

2:10  Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.

2:11  Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu.

2:12  Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky.

2:13  A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš.

2:14  Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“

2:15  My jsme od narození Židé a ne ‚hříšní pohané‘,

2:16  víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona ‚nebude nikdo ospravedlněn‘.

2:17  Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!

2:18  Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem.

2:19  Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem,

2:20  nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

2:21  Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.

Chapter 3

3:1  Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!

3:2  Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?

3:3  To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?

3:4  Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo!

3:5  Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?

3:6  Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘

3:7  Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.

3:8  Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy.‘

3:9  A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.

3:10  Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘

3:11  Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘

3:12  Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘

3:13  Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě‘.

3:14  To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.

3:15  Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat.

3:16  Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.

3:17  Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.

3:18  Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.

3:19  Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.

3:20  Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden.

3:21  Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.

3:22  Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

3:23  Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.

3:24  Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.

3:25  Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.

3:26  Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.

3:27  Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.

3:28  Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.

3:29  Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Chapter 4

4:1  Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho.

4:2  Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.

4:3  Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.

4:4  Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,

4:5  aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

4:6  Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.

4:7  A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.

4:8  Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou.

4:9  Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?

4:10  Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!

4:11  Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.

4:12  Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili.

4:13  Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium.

4:14  Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše.

4:15  Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči.

4:16  Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

4:17  Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.

4:18  Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti.

4:19  Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.

4:20  Jak bych teď chtěl být u vás a najít pro svou řeč pravý tón, vždyť si s vámi nevím rady!

4:21  Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně?

4:22  Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné.

4:23  Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení.

4:24  Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar.

4:25  Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.

4:26  Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.

4:27  Vždyť stojí psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.‘

4:28  Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák.

4:29  Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní.

4:30  Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘

4:31  A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.

Chapter 5

5:1  Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.

5:2  Slyšte, co vám já Pavel říkám: Dáváte-li se obřezat, Kristus vám nic neprospěje.

5:3  Znovu dosvědčuji každému, kdo se dá obřezat, že je zavázán zachovávat celý zákon.

5:4  Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti.

5:5  My však z moci Ducha a ve víře očekáváme spravedlnost, která je naší nadějí.

5:6  V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.

5:7  Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?

5:8  Jistě to nevyšlo od toho, který vás povolává.

5:9  Málo kvasu celé těsto prokvasí.

5:10  Ale já k vám v Pánu mám důvěru, že se neuchýlíte k jinému smýšlení. Ten však, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoli.

5:11  Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž.

5:12  Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!

5:13  Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.

5:14  Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

5:15  Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

5:16  Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.

5:17  Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

5:18  Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem.

5:19  Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,

5:20  modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,

5:21  závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím.

5:22  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,

5:23  tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.

5:24  Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.

5:25  Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.

5:26  Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

Chapter 6

6:1  Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.

6:2  Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.

6:3  Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.

6:4  Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými.

6:5  Každý bude odpovídat sám za sebe.

6:6  Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.

6:7  Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.

6:8  Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.

6:9  V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.

6:10  A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.

6:11  Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.

6:12  Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.

6:13  Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

6:14  Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

6:15  Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

6:16  A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.

6:17  Ať už mi nikdo nepůsobí těžkosti, vždyť já nosím na svém těle jizvy Ježíšovy.

6:18  Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.