DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Lamentations

Chapter 1

1:1  Aleph. How doth the city sit solitary that was full of people! how is the mistress of the Gentiles become as a widow: the princes of provinces made tributary!

1:1  How doth the city sit solitary, that was full of people! how is she become as a widow! she that was great among the nations, and princess among the provinces, how is she become tributary!

1:1  Jak samotno sedí město, které mělo tolik lidu! Je jako vdova, ač bylo mocné mezi pronárody. Bylo kněžnou mezi krajinami, a je podrobeno nuceným pracím.

1:1  Ach, jak zůstalo opuštěno to město plné lidí! Jako by bylo ovdovělo to proslulé mezi národy! Bývalo kněžnou mezi zeměmi, a teď je v otroctví.

1:1  Jak sedí osaměle město, které mělo mnoho lidu! Je jako vdova to, jež bylo velké mezi národy. ⌈Kněžna mezi provinciemi⌉ je vydána nuceným pracím.

1:1  Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno.

1:1  How doth the city sit solitary, [that was] full of people! [how] is she become as a widow! she [that was] great among the nations, [and] princess among the provinces, [how] is she become tributary.

1:1  ALEPH How the city sits solitary, that was full of people! She has become as a widow, who was great among the nations! She who was a princess among the provinces has become a forced laborer!

1:1  How does the city sit solitary, that was full of people! how is she become as a widow! she that was great among the nations, and princess among the provinces, how is she become tributary!

1:1  Quomodo sedet sola civitas plena populo ! Facta est quasi vidua domina gentium ; princeps provinciarum facta est sub tributo.

1:2  Beth. Weeping, she hath wept in the night, and her tears are on her cheeks: there is none to comfort her among all them that were dear to her: all her friends have despised her, and are become her enemies.

1:2  She weepeth sore in the night, and her tears are on her cheeks: among all her lovers she hath none to comfort her: all her friends have dealt treacherously with her, they are become her enemies.

1:2  Za noci pláče a pláče, po líci slzy jí kanou, ze všech jejích milovníků není nikdo, kdo by ji potěšil. Všichni její druhové se k ní zachovali věrolomně, stali se jejími nepřáteli.

1:2  Hořce naříká celou noc, po tvářích kanou slzy. Z jejích milenců, kolik jich bylo, ji žádný nejde utěšit. Všichni přátelé ji zradili, obrátili se proti ní!

1:2  V noci hořce pláče a slzy jí tečou po tvářích. Mezi všemi svými milenci nemá utěšitele. Všichni její přátelé ji nevěrně opustili, stali se jejími nepřáteli.

1:2  Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.

1:2  She weepeth bitterly in the night, and her tears [are] on her cheeks: among all her lovers she hath none to comfort [her]: all her friends have dealt treacherously with her, they are become her enemies.

1:2  She weeps bitterly in the night, and her tears are on her cheeks; among all her lovers she has none to comfort her. All her friends have dealt treacherously with her; they have become her enemies.

1:2  She weeps sore in the night, and her tears are on her cheeks: among all her lovers she has none to comfort her: all her friends have dealt treacherously with her, they are become her enemies.

1:2  Plorans ploravit in nocte, et lacrimæ ejus in maxillis ejus : non est qui consoletur eam ex omnibus caris ejus ; omnes amici ejus spreverunt eam, et facti sunt ei inimici.

1:3  Ghimel. Juda hath removed her dwelling place, because of her affliction, and the greatness of her bondage; she hath dwelt among the nations, and she hath found no rest; all her persecutors have taken her in the midst of straits.

1:3  Judah is gone into captivity because of affliction, and because of great servitude: she dwelleth among the heathen, she findeth no rest: all her persecutors overtook her between the straits.

1:3  Juda odešel do vyhnanství ponížen a nesmírně zotročen. Usadil se mezi pronárody, odpočinutí nenachází. Všichni jeho pronásledovatelé ho dostihli v jeho úzkostech.

1:3  Juda odešel do vyhnanství ponížen krutou porobou. Přebývá mezi pohany a nemá, kde by spočinul. Všichni, kdo ho pronásledovali, ho dostihli v jeho sevření.

1:3  Juda byl vystěhován v soužení a v těžké otročině. Bydlí mezi národy, nenalezl místo odpočinku. Všichni, kdo jej pronásledují, ho dostihnou uprostřed velké tísně.

1:3  Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.

1:3  Judah is gone into captivity because of affliction, and because of great servitude: she dwelleth among the heathen, she findeth no rest: all her persecutors overtook her between the straits.

1:3  Judah has gone into exile because of affliction and harsh servitude; she dwells among the nations, she finds no rest: all her persecutors overtook her in the midst of her distress.

1:3  Judah is gone into captivity because of affliction, and because of great servitude: she dwells among the heathen, she finds no rest: all her persecutors overtook her between the straits.

1:3  Migravit Judas propter afflictionem, et multitudinem servitutis ; habitavit inter gentes, nec invenit requiem : omnes persecutores ejus apprehenderunt eam inter angustias.

1:4  Daleth. The ways of Sion mourn, because there are none that come to the solemn feast: all her gates are broken down; her priests sigh; her virgins are in affliction; and she is oppressed with bitterness.

1:4  The ways of Zion do mourn, because none come to the solemn feasts: all her gates are desolate: her priests sigh, her virgins are afflicted, and she is in bitterness.

1:4  Cesty na Sijón truchlí, nikdo nepřichází ke slavnosti. Všechny jeho brány jsou zpustošené, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou zarmoucené, hořko je sijónské dceři.

1:4  Osiřelé jsou cesty na Sion, nikdo už nejde na slavnost. Jeho brány pustě zejí, jeho kněží sténají, jeho panny mají smutek – Sionu je tak hořce!

1:4  Cesty na Sijón truchlí, protože na svátky nikdo nepřichází. Všechny jeho brány jsou opuštěné, jeho kněží vzdychají, jeho panny jsou sklíčené a jemu je hořko.

1:4  Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti.

1:4  The ways of Zion do mourn, because none come to the solemn feasts: all her gates are desolate: her priests sigh, her virgins are afflicted, and she [is] in bitterness.

1:4  The roads to Zion mourn, because no one comes to the solemn assembly; all her gates are desolate, her priests groan: her virgins are afflicted, and she herself is in bitterness.

1:4  The ways of Zion do mourn, because none come to the solemn feasts: all her gates are desolate: her priests sigh, her virgins are afflicted, and she is in bitterness.

1:4  Viæ Sion lugent, eo quod non sint qui veniant ad solemnitatem : omnes portæ ejus destructæ, sacerdotes ejus gementes ; virgines ejus squalidæ, et ipsa oppressa amaritudine.

1:5  He. Her adversaries are become her lords; her enemies are enriched; because the Lord hath spoken against her for the multitude of her iniquities; her children are led into captivity, before the face of the oppressor.

1:5  Her adversaries are the chief, her enemies prosper; for the Lord hath afflicted her for the multitude of her transgressions: her children are gone into captivity before the enemy.

1:5  Její protivníci nabyli vrchu, její nepřátelé si žijí v klidu, neboť Hospodin ji zarmoutil pro množství jejích nevěrností. Její pacholátka odešla před tváří protivníka do zajetí.

1:5  Jeho protivníci triumfují, nepřátelé mají zdar. Hospodin totiž Jeruzalém ranil kvůli mnoha jeho nevěrám. Do zajetí šly i děti – nepřítel si je vzal!

1:5  Jeho protivníci ⌈získali navrch,⌉ jeho nepřátelům se daří, protože Hospodin ho sklíčil pro množství jeho přestoupení. Jeho děti odešly před zraky protivníka do zajetí.

1:5  Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.

1:5  Her adversaries are the chief, her enemies prosper; for the LORD hath afflicted her for the multitude of her transgressions: her children are gone into captivity before the enemy.

1:5  Her adversaries have become the head, her enemies prosper; for the Lord has afflicted her for the multitude of her transgressions: her young children have gone into captivity before the adversary.

1:5  Her adversaries are the chief, her enemies prosper; for the LORD has afflicted her for the multitude of her transgressions: her children are gone into captivity before the enemy.

1:5  Facti sunt hostes ejus in capite ; inimici ejus locupletati sunt : quia Dominus locutus est super eam propter multitudinem iniquitatum ejus. Parvuli ejus ducti sunt in captivitatem ante faciem tribulantis.

1:6  Vau. And from the daughter of Sion, all her beauty is departed; her princes are become like rams that find no pastures; and they are gone away without strength before the face of the pursuer.

1:6  And from the daughter of Zion all her beauty is departed: her princes are become like harts that find no pasture, and they are gone without strength before the pursuer.

1:6  Odešla od sijónské dcery veškerá její důstojnost. Její velmožové jsou jako jeleni, když nenacházejí pastvu: táhnou vysíleni před tváří pronásledovatele.

1:6  Dceru sionskou opustila veškerá nádhera. Její velmoži jako jeleni pastvu marně hledají; zbaveni síly prchají před svými pronásledovateli.

1:6  Od ⌈dcery sijónské⌉ odešla všechna její ozdoba, její knížata jsou jako jeleni, kteří nenašli pastvu, utekli vysílení před pronásledovatelem.

1:6  A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí.

1:6  And from the daughter of Zion all her beauty hath departed: her princes are become like harts [that] find no pasture, and they are gone without strength before the pursuer.

1:6  All majesty has departed from the daughter of Zion: her leaders have become like deer that find no pasture, they fled exhausted before the pursuer.

1:6  And from the daughter of Zion all her beauty is departed: her princes are become like harts that find no pasture, and they are gone without strength before the pursuer.

1:6  Et egressus est a filia Sion omnis decor ejus ; facti sunt principes ejus velut arietes non invenientes pascua, et abierunt absque fortitudine ante faciem subsequentis.

1:7  Zain. Jerusalem hath remembered the days of her affliction, and prevarication of all her desirable things which she had from the days of old, when her people fell in the enemy's hand, and there was no helper; the enemies have seen her, and have mocked at her sabbaths.

1:7  Jerusalem remembered in the days of her affliction and of her miseries all her pleasant things that she had in the days of old, when her people fell into the hand of the enemy, and none did help her: the adversaries saw her, and did mock at her sabbaths.

1:7  Jeruzalém se rozpomíná ve dnech svého ponížení a zmateného toulání na všechno, co míval za žádoucí ode dnů dávnověkých. Když jeho lid padl do rukou protivníka, nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Protivníci to viděli a posmívali se jeho zániku.

1:7  Ve dnech trápení a bloudění Dcera jeruzalémská vzpomíná na všechny poklady, jež kdysi mívala. Když její lid padal rukou soka a nikdo nešel na pomoc, nepřítel se tenkrát díval a smál se nad tou záhubou.

1:7  Jeruzalém vzpomíná ve dnech svého soužení a svého bezdomovství na všechny své drahocennosti, které měl od dávných časů. Když jeho lid padl do ruky protivníka a ⌈neměl pomocníka,⌉ protivníci se na něj dívali a vysmívali se jeho zániku.

1:7  Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.

1:7  Jerusalem remembered in the days of her affliction and of her miseries all her pleasant things that she had in the days of old, when her people fell into the hand of the enemy, and none helped her: the adversaries saw her, [and] mocked at her sabbaths.

1:7  Jerusalem remembers in the days of her affliction and wandering all her precious things that were from the days of old: when her people fell into the hand of the adversary, and no one helped her. The adversaries saw her, they mocked at her desolations.

1:7  Jerusalem remembered in the days of her affliction and of her miseries all her pleasant things that she had in the days of old, when her people fell into the hand of the enemy, and none did help her: the adversaries saw her, and did mock at her sabbaths.

1:7  Recordata est Jerusalem dierum afflictionis suæ, et prævaricationis, omnium desiderabilium suorum, quæ habuerat a diebus antiquis, cum caderet populus ejus in manu hostili, et non esset auxiliator : viderunt eam hostes, et deriserunt sabbata ejus.

1:8  Heth. Jerusalem hath grievously sinned, therefore is she become unstable; all that honoured her, have despised her, because they have seen her shame; but she sighed, and turned backward.

1:8  Jerusalem hath grievously sinned; therefore she is removed: all that honoured her despise her, because they have seen her nakedness: yea, she sigheth, and turneth backward.

1:8  Těžce zhřešila jeruzalémská dcera, proto se stala nečistou. Všichni, kdo si jí vážili, ji mají za bezectnou, neboť vidí její nahotu; a ona vzdychá a odvrací se.

1:8  Dcera jeruzalémská hrozně hřešila, stala se nečistou. Každý ctitel jí teď pohrdá, když vidí její nahotu, a ona zatím sténá, hanbou zakrývá si tvář.

1:8  Jeruzalémská dcera velmi zhřešila; proto se stala nečistou. Všichni, kdo ji ctili, jí opovrhují, protože viděli její nahotu; ona sama vzdychá a obrací se zpět.

1:8  Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět.

1:8  Jerusalem hath grievously sinned; therefore she is removed: all that honored her despise her, because they have seen her nakedness: yes, she sigheth and turneth backward.

1:8  Jerusalem has grievously sinned; therefore she has become as an unclean thing; all who honored her despise her, because they have seen her nakedness: yes, she groans, and turns away.

1:8  Jerusalem has grievously sinned; therefore she is removed: all that honored her despise her, because they have seen her nakedness: yes, she sighs, and turns backward.

1:8  Peccatum peccavit Jerusalem, propterea instabilis facta est ; omnes qui glorificabant eam spreverunt illam, quia viderunt ignominiam ejus : ipsa autem gemens conversa est retrorsum.

1:9  Teth. Her filthiness is on her feet, and she hath not remembered her end; she is wonderfully cast down, not having a comforter: behold, O Lord, my affliction, because the enemy is lifted up.

1:9  Her filthiness is in her skirts; she remembereth not her last end; therefore she came down wonderfully: she had no comforter. O Lord, behold my affliction: for the enemy hath magnified himself.

1:9  Má na lemu roucha nečistotu, nepamatovala na svůj konec. Předivně sešla a není nikdo, kdo by ji potěšil. „Pohleď, Hospodine, na mé ponížení, jak se nepřítel vypíná.“

1:9  Na jejích sukních špína ulpěla, nestarala se, co bude pak. Neuvěřitelný byl její pád a nikde žádná útěcha. Pohleď, Hospodine, na mé trápení – nepřítel zvítězil!

1:9  Na jejích sukních je její nečistota, nepamatovala na svoji budoucnost. Padla prapodivným způsobem, nemá utěšitele. Hospodine, pohleď na mé soužení, protože nepřítel se vyvyšuje.

1:9  Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel.

1:9  Her filthiness [is] in her skirts; she remembereth not her last end; therefore she hath been wonderfully abased: she had no comforter. O LORD, behold my affliction: for the enemy hath magnified [himself].

1:9  Her filthiness was in her skirts; she did not remember her latter end; therefore her fall was astonishing; she has no comforter. "Look, Lord, on my affliction, for the enemy has magnified himself."

1:9  Her filthiness is in her skirts; she remembers not her last end; therefore she came down wonderfully: she had no comforter. O LORD, behold my affliction: for the enemy has magnified himself.

1:9  Sordes ejus in pedibus ejus, nec recordata est finis sui ; deposita est vehementer, non habens consolatorem. Vide, Domine, afflictionem meam, quoniam erectus est inimicus.

1:10  Jod. The enemy hath put out his hand to all her desirable things: for she hath seen the Gentiles enter into her sanctuary, of whom thou gavest commandment that they should not enter into thy church.

1:10  The adversary hath spread out his hand upon all her pleasant things: for she hath seen that the heathen entered into her sanctuary, whom thou didst command that they should not enter into thy congregation.

1:10  Protivník vztáhl ruku na všechno, co měla za žádoucí. Ba, vidí pronárody vcházet do své svatyně, ač jsi o nich přikázal: „Nevejdou do tvého shromáždění.“

1:10  Na vše, co jí bylo drahé, vztáhl svou ruku nepřítel. Viděla, jak do její svatyně vtrhli pohané – ti, o kterých jsi nařídil: „Do tvého shromáždění nesmějí!“

1:10  Protivník vztáhl svou ruku na všechny její vzácnosti, ano, viděla pohanské národy, jak přicházejí do její svatyně, ty, o nichž jsi přikázal, aby do tvého shromáždění nevcházeli.

1:10  Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění.

1:10  The adversary hath spread out his hand upon all her pleasant things: for she hath seen [that] the heathen entered into her sanctuary, whom thou didst command [that] they should not enter into thy congregation.

1:10  The adversary has spread out his hand on all her precious things: for she has seen that the nations have entered into her sanctuary, concerning whom you commanded that they should not enter into your assembly.

1:10  The adversary has spread out his hand on all her pleasant things: for she has seen that the heathen entered into her sanctuary, whom you did command that they should not enter into your congregation.

1:10  Manum suam misit hostis ad omnia desiderabilia ejus, quia vidit gentes ingressas sanctuarium suum, de quibus præceperas ne intrarent in ecclesiam tuam.

1:11  Caph. All her people sigh, they seek bread: they have given all their precious things for food to relieve the soul: see, O Lord, and consider, for I am become vile.

1:11  All her people sigh, they seek bread; they have given their pleasant things for meat to relieve the soul: see, O Lord, and consider; for I am become vile.

1:11  Veškeren její lid vzdychá a žebrá o chléb. Za pokrm dávají všechno, co měli za žádoucí, jen aby se udrželi při životě. „Pohleď, Hospodine, popatř, jak jsem zbavena cti.“

1:11  Všechen její lid sténá a žebrá o chleba. Své drahé dali za něco k jídlu, aby se udrželi naživu. Pohleď, Hospodine, jen se podívej, v jaké jsem hrozné potupě!

1:11  Všechen její lid vzdychá, hledají pokrm. Dali svoje vzácnosti za jídlo, aby zachovali život. Podívej se, Hospodine, a pohleď, že jsem opovržená.

1:11  Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti.

1:11  All her people sigh, they seek bread; they have given their pleasant things for food to relieve the soul: see, O LORD, and consider; for I am become vile.

1:11  All her people sigh, they seek bread; they have given their precious things for food to refresh the soul. "Look, Lord, and see, for I am despised."

1:11  All her people sigh, they seek bread; they have given their pleasant things for meat to relieve the soul: see, O LORD, and consider; for I am become vile.

1:11  Omnis populus ejus gemens, et quærens panem ; dederunt pretiosa quæque pro cibo ad refocillandam animam. Vide, Domine, et considera quoniam facta sum vilis !

1:12  Lamed. O all ye that pass by the way, attend, and see if there be any sorrow like to my sorrow: for he hath made a vintage of me, as the Lord spoke in the day of his fierce anger.

1:12  Is it nothing to you, all ye that pass by? behold, and see if there be any sorrow like unto my sorrow, which is done unto me, wherewith the Lord hath afflicted me in the day of his fierce anger.

1:12  „Je vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje, ta, která mi byla způsobena, jíž mě zarmoutil Hospodin v den svého planoucího hněvu.

1:12  Není to pro vás vůbec nic, všichni, kdo procházíte kolem? Jen se podívejte, pohleďte, zda je bolest podobná té, kterou trpím, kterou mě ranil Hospodin v den, kdy se rozlítil.

1:12  Je to ničím pro vás všechny, kteří procházíte kolem? Pohleďte a podívejte se, jestli je bolest jako moje bolest, kterou mě ranil, kterou mě Hospodin sklíčil v den svého planoucího hněvu?

1:12  Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého.

1:12  [Is it] nothing to you, all ye that pass by? behold, and see if there is any sorrow like my sorrow, which hath fallen upon me, with which the LORD hath afflicted [me] in the day of his fierce anger.

1:12  Is it nothing to you, all you who pass by? Look, and see if there is any sorrow like my sorrow, which is brought on me, with which the Lord has afflicted me in the day of his fierce anger.

1:12  Is it nothing to you, all you that pass by? behold, and see if there be any sorrow like to my sorrow, which is done to me, with which the LORD has afflicted me in the day of his fierce anger.

1:12  O vos omnes qui transitis per viam, attendite, et videte si est dolor sicut dolor meus ! quoniam vindemiavit me, ut locutus est Dominus, in die iræ furoris sui.

1:13  Mem. From above he hath sent fire into my bones, and hath chastised me: he hath spread a net for my feet, he hath turned me back: he hath made me desolate, wasted with sorrow all the day long.

1:13  From above hath he sent fire into my bones, and it prevaileth against them: he hath spread a net for my feet, he hath turned me back: he hath made me desolate and faint all the day.

1:13  Z výšiny seslal do mých kostí oheň a pošlapal je. Před nohy mi rozprostřel síť, obrátil mě nazpět. Učinil mě místem zpustošeným, nečistým po všechny dny.

1:13  On seslal oheň z výšiny do mých kostí, které zachvátil. On nastražil mým nohám síť, obrátil mě zpátky. On způsobil mé zničení, celé dny ležím v bezmoci!

1:13  Z výšiny poslal oheň do mých kostí a opanoval je. Rozprostřel síť pro mé nohy, obrátil mě zpět. Učinil mě opuštěnou, celý den jsem nemocná.

1:13  Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.

1:13  From above hath he sent fire into my bones, and it prevaileth against them: he hath spread a net for my feet, he hath turned me back: he hath made me desolate [and] faint all the day.

1:13  From on high he has sent fire into my bones, and it overcame them. He has spread a net for my feet, he has turned me back. He has made me desolate and faint all the day.

1:13  From above has he sent fire into my bones, and it prevails against them: he has spread a net for my feet, he has turned me back: he has made me desolate and faint all the day.

1:13  De excelso misit ignem in ossibus meis, et erudivit me : expandit rete pedibus meis, convertit me retrorsum ; posuit me desolatam, tota die mœrore confectam.

1:14  Nun. The yoke of my iniquities hath watched: they are folded together in his hand, and put upon my neck: my strength is weakened: the Lord hath delivered me into a hand, out of which I am not able to rise.

1:14  The yoke of my transgressions is bound by his hand: they are wreathed, and come up upon my neck: he hath made my strength to fall, the Lord hath delivered me into their hands, from whom I am not able to rise up.

1:14  Neustále mě tlačí moje nevěrnosti, jež jeho ruka spletla ve jho, dostaly se mi na šíji; podlomil mou sílu, Panovník mě vydal do rukou těch, před nimiž neobstojím.

1:14  Z mých hříchů se stalo jho, jež bylo jeho rukou svázáno. Zavěsily se mi na hrdlo, to jho mě síly zbavilo! Hospodin mě vydal do rukou, před nimiž obstát nemohu.

1:14  Má přestoupení jsou svázána do jha, jeho rukou jsou propletena. Vstoupila na mou šíji, přivedl k pádu moji sílu. Panovník mě vydal do rukou těch, proti nimž nemohu obstát.

1:14  Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati.

1:14  The yoke of my transgressions is bound by his hand: they are wreathed, [and] come up upon my neck: he hath made my strength to fall, the Lord hath delivered me into [their] hands, [from whom] I am not able to rise.

1:14  My transgressions are bound into a yoke; by his hand they are fastened together, they are set upon my neck; he has made my strength to fail. The Lord has delivered me into their hands, against whom I am not able to stand.

1:14  The yoke of my transgressions is bound by his hand: they are wreathed, and come up on my neck: he has made my strength to fall, the LORD has delivered me into their hands, from whom I am not able to rise up.

1:14  Vigilavit jugum iniquitatum mearum ; in manu ejus convolutæ sunt, et impositæ collo meo. Infirmata est virtus mea : dedit me Dominus in manu de qua non potero surgere.

1:15  Samech. The Lord hath taken away all my mighty men out of the midst of me: he hath called against me the time, to destroy my chosen men: the Lord hath trodden the winepress for the virgin daughter of Juda.

1:15  The Lord hath trodden under foot all my mighty men in the midst of me: he hath called an assembly against me to crush my young men: the Lord hath trodden the virgin, the daughter of Judah, as in a winepress.

1:15  Panovník pohrdl všemi udatnými v mém středu, svolal proti mně slavnostní shromáždění, aby rozdrtil mé junáky. Panovník pošlapal v lisu panenskou dceru judskou.

1:15  Hospodin pohrdl všemi hrdiny, kteří jsou v mých zdech. Vojsko proti mně shromáždil, aby rozdrtil mé mládence. Hospodin šlapal v lisu panenskou dceru Judu!

1:15  Panovník zavrhl všechny mé siláky v mém středu, svolal proti mně shromáždění, aby rozdrtil mé mládence. Jako v lisu šlapal Panovník pannu, dceru judskou.

1:15  Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou.

1:15  The Lord hath trodden under foot all my mighty [men] in the midst of me: he hath called an assembly against me to crush my young men: the Lord hath trodden the virgin, the daughter of Judah, [as] in a wine-press.

1:15  The Lord has rejected all my mighty men in my midst; he has called a solemn assembly against me to crush my young men. The Lord has trodden as in a winepress the virgin daughter of Judah.

1:15  The LORD has trodden under foot all my mighty men in the middle of me: he has called an assembly against me to crush my young men: the LORD has trodden the virgin, the daughter of Judah, as in a wine press.

1:15  Abstulit omnes magnificos meos Dominus de medio mei ; vocavit adversum me tempus ut contereret electos meos. Torcular calcavit Dominus virgini filiæ Juda.

1:16  Ain. Therefore do I weep, and my eyes run down with water: because the comforter, the relief of my soul, is far from me: my children are desolate because the enemy hath prevailed.

1:16  For these things I weep; mine eye, mine eye runneth down with water, because the comforter that should relieve my soul is far from me: my children are desolate, because the enemy prevailed.

1:16  Propukám nad tím v pláč, slzy se mi proudem řinou z očí, vzdálil se ten, kdo by mě potěšil, kdo by mě udržel při životě. Moji synové úděsem trnou, neboť nepřítel ukázal svou moc.“

1:16  To proto nyní pláči, z očí mi tečou slzy. Není nablízku, kdo by mě potěšil, kdo by mi život navrátil. Mé děti zůstaly opuštěny – nepřítel zvítězil.

1:16  Nad tím pláču, z mých očí, z mých očí plyne voda, protože je ode mě daleko utěšitel, který ⌈by obnovil mou duši.⌉ Moji synové se stali opuštěnými, protože zvítězil nepřítel.

1:16  Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel.

1:16  For these [things] I weep; my eye, my eye runneth down with water, because the comforter that should relieve my soul is far from me: my children are desolate, because the enemy prevailed.

1:16  For these things I weep; my eyes, my eyes flow with tears; because the comforter who should refresh my soul is far from me. My children are desolate, because the enemy has prevailed.

1:16  For these things I weep; my eye, my eye runs down with water, because the comforter that should relieve my soul is far from me: my children are desolate, because the enemy prevailed.

1:16  Idcirco ego plorans, et oculus meus deducens aquas, quia longe factus est a me consolator, convertens animam meam. Facti sunt filii mei perditi, quoniam invaluit inimicus.

1:17  Phe. Sion hath spread forth her hands, there is none to comfort her: the Lord hath commanded against Jacob, his enemies are round about him: Jerusalem is as a menstruous woman among them.

1:17  Zion spreadeth forth her hands, and there is none to comfort her: the Lord hath commanded concerning Jacob, that his adversaries should be round about him: Jerusalem is as a menstruous woman among them.

1:17  Sijón rozpíná své ruce, není nikdo, kdo by jej potěšil. Hospodin vydal Jákobovi příkaz jeho protivníkům vůkol něho. Jeruzalém je mezi nimi jako nečistý.

1:17  Sion své ruce vztahuje, chybí mu těšitel. Hospodin vzbudil proti Jákobovi všechny nepřátele z okolí; Jeruzalém je mezi nimi jako nečistý.

1:17  Dcera sijónská rozhazuje rukama, nemá utěšitele. Hospodin přikazuje o Jákobovi, že národy okolo něj se stanou jeho protivníkem. Jeruzalémská dcera se ⌈mezi nimi⌉ stala nečistou.

1:17  Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená.

1:17  Zion spreadeth forth her hands, [and there is] none to comfort her: the LORD hath commanded concerning Jacob, [that] his adversaries [should be] around him: Jerusalem is as a menstruous woman among them.

1:17  Zion spreads forth her hands; there is none to comfort her. The Lord has commanded concerning Jacob, that those who are around him should be his adversaries. Jerusalem is among them as an unclean thing.

1:17  Zion spreads forth her hands, and there is none to comfort her: the LORD has commanded concerning Jacob, that his adversaries should be round about him: Jerusalem is as a menstruous woman among them.

1:17  Expandit Sion manus suas ; non est qui consoletur eam. Mandavit Dominus adversum Jacob in circuitu ejus hostes ejus ; facta est Jerusalem quasi polluta menstruis inter eos.

1:18  Sade. The Lord is just, for I have provoked his mouth to wrath: hear, I pray you, all ye people, and see my sorrow: my virgins, and my young men are gone into captivity.

1:18  The Lord is righteous; for I have rebelled against his commandment: hear, I pray you, all people, and behold my sorrow: my virgins and my young men are gone into captivity.

1:18  „Hospodin je spravedlivý, já jsem vzdorovala jeho ústům. Slyšte tedy, všichni národové, hleďte na mou bolest. Mé panny a moji junáci odešli do zajetí.

1:18  Hospodin je ale v právu, vždyť jsem se vzepřela jeho příkazům. Poslyšte, všechny národy, pohleďte na mé trápení: Mé panny i mí mládenci museli jít do zajetí.

1:18  Hospodin je spravedlivý, protože jsem se vzpírala jeho příkazu. Poslyšte, prosím, všechny národy a pohleďte na mou bolest. Moje panny a moji mládenci odešli do zajetí.

1:18  Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí.

1:18  The LORD is righteous; for I have rebelled against his commandment: hear, I pray you, all people, and behold my sorrow: my virgins and my young men are gone into captivity.

1:18  The Lord is righteous, for I have rebelled against his commandment. Please listen all you people, and see my suffering. My virgins and my young men have gone into captivity.

1:18  The LORD is righteous; for I have rebelled against his commandment: hear, I pray you, all people, and behold my sorrow: my virgins and my young men are gone into captivity.

1:18  Justus est Dominus, quia os ejus ad iracundiam provocavi. Audite, obsecro, universi populi, et videte dolorem meum : virgines meæ et juvenes mei abierunt in captivitatem.

1:19  Coph. I called for my friends, but they deceived me: my priests and my ancients pined away in the city: while they sought their food, to relieve their souls.

1:19  I called for my lovers, but they deceived me: my priests and mine elders gave up the ghost in the city, while they sought their meat to relieve their souls.

1:19  Volala jsem své milence, oni mě však oklamali. Moji kněží a moji starší hynuli v městě, když si vyžebrávali pokrm, aby se udrželi při životě.

1:19  Volala jsem své milence, ti mě však zradili. Moji kněží i mí stařešinové ve městě pomřeli, když žebrali o něco k jídlu, aby se udrželi naživu.

1:19  Volala jsem své milence, ale oni mě podvedli. Moji kněží a starci vydechli ve městě naposled, když si hledali jídlo, aby si zachovali život.

1:19  Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého.

1:19  I called for my lovers, [but] they deceived me: my priests and my elders resigned their breath in the city, while they sought their food to relieve their souls.

1:19  I called for my lovers, but they deceived me. My priests and my elders perished in the city, while they searched for food to refresh their souls.

1:19  I called for my lovers, but they deceived me: my priests and my elders gave up the ghost in the city, while they sought their meat to relieve their souls.

1:19  Vocavi amicos meos, et ipsi deceperunt me ; sacerdotes mei et senes mei in urbe consumpti sunt, quia quæsierunt cibum sibi ut refocillarent animam suam.

1:20  Res. Behold, O Lord, for I am in distress, my bowels are troubled: my heart is turned within me, for I am full of bitterness: abroad the sword destroyeth and at home there is death alike.

1:20  Behold, O Lord; for I am in distress: my bowels are troubled; mine heart is turned within me; for I have grievously rebelled: abroad the sword bereaveth, at home there is as death.

1:20  Pohleď, Hospodine, jak se soužím, v mém nitru to bouří, srdce se mi svírá v hrudi, neboť jsem zarputile vzdorovala. Venku sirobu přinášel meč a v domě řádila smrt.

1:20  Pohleď, Hospodine, na mé úzkosti, jak se mi chvějí útroby! Srdce mi buší v prsou nad mojí hroznou vzpourou. Venku meč vraždí děti, doma umírají hlady!

1:20  Hospodine, pohleď, neboť je mi úzko, mé nitro vře; srdce se ve mně převrací, protože jsem byla velmi vzpurná. Venku činí bezdětným meč, v domě je smrt.

1:20  Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt.

1:20  Behold, O LORD; for I [am] in distress: my bowels are troubled; my heart is turned within me; for I have grievously rebelled: abroad the sword bereaveth, at home [there is] as death.

1:20  See, Lord, for I am in distress; my stomach churns; my heart is turned within me; for I have grievously rebelled. Outside the sword bereaves, inside there is death.

1:20  Behold, O LORD; for I am in distress: my bowels are troubled; my heart is turned within me; for I have grievously rebelled: abroad the sword bereaves, at home there is as death.

1:20  Vide, Domine, quoniam tribulor : conturbatus est venter meus, subversum est cor meum in memetipsa, quoniam amaritudine plena sum. Foris interfecit gladius, et domi mors similis est.

1:21  Sin. They have heard that I sigh, and there is none to comfort me: all my enemies have heard of my evil, they have rejoiced that thou hast done it: thou hast brought a day of consolation, and they shall be like unto me.

1:21  They have heard that I sigh: there is none to comfort me: all mine enemies have heard of my trouble; they are glad that thou hast done it: thou wilt bring the day that thou hast called, and they shall be like unto me.

1:21  Slyšeli mě, jak vzdychám, nebyl nikdo, kdo by mě potěšil, všichni moji nepřátelé uslyšeli o mém neštěstí a veselili se, že jsi to způsobil ty. Přiveď den, který jsi vyhlásil, a budou na tom jako já.

1:21  Každý slyší mé sténání, nikdo mě ale netěší. Všichni mí nepřátelé slyší o mém neštěstí a jásají nad tím, co jsi dopustil. Kéž už přivedeš ten vyhlášený den, kdy je postihne to, co mě!

1:21  Slyšeli, že vzdychám, nemám utěšitele, všichni moji nepřátelé slyšeli o mém trápení a rozjásali se, žes to učinil. Přiveď den, který jsi vyhlásil, aby byli jako já.

1:21  Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní.

1:21  They have heard that I sigh: [there is] none to comfort me: all my enemies have heard of my trouble; they are glad that thou hast done [it]: thou wilt bring the day [that] thou hast called, and they shall be like me.

1:21  They have heard that I groan; there is none to comfort me. All my enemies have heard of my trouble; they are glad that you have done it. Bring the day that you have proclaimed, so that they shall end up like me.

1:21  They have heard that I sigh: there is none to comfort me: all my enemies have heard of my trouble; they are glad that you have done it: you will bring the day that you have called, and they shall be like to me.

1:21  Audierunt quia ingemisco ego, et non est qui consoletur me ; omnes inimici mei audierunt malum meum, lætati sunt quoniam tu fecisti : adduxisti diem consolationis, et fient similes mei.

1:22  Thau. Let all their evil be present before thee: and make vintage of them, as thou hast made vintage of me for all my iniquities: for my sighs are many, and my heart is sorrowful.

1:22  Let all their wickedness come before thee; and do unto them, as thou hast done unto me for all my transgressions: for my sighs are many, and my heart is faint.

1:22  Všechno zlo, jež způsobili, ať vstoupí před tvou tvář a nalož s nimi, jako jsi naložil se mnou za všechny mé nevěrnosti. Hluboce vzdychám a mé srdce je choré.“

1:22  Kéž už všechna jejich zloba vystoupí před tvou tvář. Proveď jim, co jsi mi učinil za všechny mé nevěry. Je příliš mého sténání, srdce mi puká bolestí!

1:22  Všechno jejich zlo ať přijde před tebe a jednej s nimi, jako jsi jednal se mnou za všechna má přestoupení. Vždyť mnoho vzdychám a mé srdce je zemdlené.

1:22  Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé.

1:22  Let all their wickedness come before thee; and do to them, as thou hast done to me for all my transgressions: for my sighs [are] many, and my heart [is] faint.

1:22  Let all their wickedness come before you. Do to them, as you have done to me for all my transgressions. For my groans are many, and my heart is faint.

1:22  Let all their wickedness come before you; and do to them, as you have done to me for all my transgressions: for my sighs are many, and my heart is faint.

1:22  Ingrediatur omne malum eorum coram te : et vindemia eos, sicut vindemiasti me propter omnes iniquitates meas : multi enim gemitus mei, et cor meum mœrens.

Chapter 2

2:1  Aleph. How hath the Lord covered with obscurity the daughter of Sion in his wrath! how hath he cast down from heaven to the earth the glorious one of Israel, and hath not remembered his footstool in the day of his anger.

2:1  How hath the Lord covered the daughter of Zion with a cloud in his anger, and cast down from heaven unto the earth the beauty of Israel, and remembered not his footstool in the day of his anger!

2:1  Jak zahalil oblakem ve svém hněvu Panovník sijónskou dceru! Srazil z nebe na zem okrasu Izraele. Nebyl pamětliv podnože svých nohou v den svého hněvu.

2:1  Ach, jak Hospodin hněvem zahalil Dceru sionskou! Z nebe až na zem zahodil Izraelovu nádheru. V den svého hněvu nebral ohledy na podnož svých nohou.

2:1  Jak Panovník přikryl dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl z nebes na zem okrasu Izraele, ⌈v den svého hněvu⌉ nepamatoval na podnož svých nohou.

2:1  Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.

2:1  How hath the Lord covered the daughter of Zion with a cloud in his anger, [and] cast down from heaven to the earth the beauty of Israel, and remembered not his footstool in the day of his anger!

2:1  ALEPH How the Lord covered the daughter of Zion with a cloud in his anger! He has cast down from heaven to the earth the splendor of Israel, and hasn't remembered his footstool in the day of his anger.

2:1  How has the LORD covered the daughter of Zion with a cloud in his anger, and cast down from heaven to the earth the beauty of Israel, and remembered not his footstool in the day of his anger!

2:1  Quomodo obtexit caligine in furore suo Dominus filiam Sion ; projecit de cælo in terram inclytam Israël, et non est recordatus scabelli pedum suorum in die furoris sui !

2:2  Beth. The Lord hath cast down headlong, and hath not spared, all that was beautiful in Jacob: he hath destroyed in his wrath the strong holds of the virgin of Juda, and brought them down to the ground: he hath made the kingdom unclean, and the princes thereof.

2:2  The Lord hath swallowed up all the habitations of Jacob, and hath not pitied: he hath thrown down in his wrath the strong holds of the daughter of Judah; he hath brought them down to the ground: he hath polluted the kingdom and the princes thereof.

2:2  Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy nivy, rozbořil ve své prchlivosti pevnosti dcery judské, srovnal se zemí, znesvětil království a jeho velmože.

2:2  Hospodin bez milosti pohltil všechny Jákobovy příbytky. Ve své prchlivosti rozbořil opevnění Judské dcery. Porazil k zemi, zneuctil království i s jeho velmoži!

2:2  Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky, ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata.

2:2  Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.

2:2  The Lord hath swallowed up all the habitations of Jacob, and hath not pitied: he hath thrown down in his wrath the strong holds of the daughter of Judah; he hath brought [them] down to the ground: he hath polluted the kingdom and its princes.

2:2  The Lord has swallowed up all the habitations of Jacob, and has not pitied. He has thrown down in his wrath the strongholds of the daughter of Judah. He has brought them down to the ground; he has humiliated the kingdom and its princes.

2:2  The LORD has swallowed up all the habitations of Jacob, and has not pitied: he has thrown down in his wrath the strong holds of the daughter of Judah; he has brought them down to the ground: he has polluted the kingdom and the princes thereof.

2:2  Præcipitavit Dominus, nec pepercit omnia speciosa Jacob : destruxit in furore suo munitiones virginis Juda, et dejecit in terram ; polluit regnum et principes ejus.

2:3  Ghimel. He hath broken in his fierce anger all the horn of Israel: he hath drawn back his right hand from before the enemy: and he hath kindled in Jacob as it were a flaming fire devouring round about.

2:3  He hath cut off in his fierce anger all the horn of Israel: he hath drawn back his right hand from before the enemy, and he burned against Jacob like a flaming fire, which devoureth round about.

2:3  V planoucím hněvu srazil každý roh Izraele, svou pravici stáhl nazpět před tváří nepřítele, vzplanul v Jákobovi jako plápolající oheň, sžírající všechno vůkol.

2:3  V zuřivém rozhněvání uťal Izraeli rohy. Před tváří nepřítele odvrátil od něj svou pravici. Vzplanul proti Jákobovi plamenem jak oheň, jenž vše spaluje.

2:3  Usekl v planoucím hněvu všechny rohy Izraele, stáhl zpět svou pravici před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem.

2:3  Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol.

2:3  He hath cut off in [his] fierce anger all the horn of Israel: he hath drawn back his right hand from before the enemy, and he burned against Jacob like a flaming fire, [which] devoureth on every side.

2:3  He has cut off in fierce anger all the strength of Israel. He has drawn back his right hand before the enemy. He has blazed in Jacob like a flaming fire, which devours all around.

2:3  He has cut off in his fierce anger all the horn of Israel: he has drawn back his right hand from before the enemy, and he burned against Jacob like a flaming fire, which devours round about.

2:3  Confregit in ira furoris sui omne cornu Israël ; avertit retrorsum dexteram suam a facie inimici, et succendit in Jacob quasi ignem flammæ devorantis in gyro.

2:4  Daleth. He hath bent his bow as an enemy, he hath fixed his right hand as an adversary: and he hath killed all that was fair to behold in the tabernacle of the daughter of Sion, he hath poured out his indignation like fire.

2:4  He hath bent his bow like an enemy: he stood with his right hand as an adversary, and slew all that were pleasant to the eye in the tabernacle of the daughter of Zion: he poured out his fury like fire.

2:4  Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl pravici jako protivník a hubil všechny, kdo byli žádoucí oku; ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.

2:4  Jako nepřítel napjal luk s pravicí připravenou k výstřelu. Jako protivník pobil vše, co bylo krásné na pohled. Jak oheň vylil svůj prudký hněv na stánek Dcery sionské.

2:4  Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou ⌈pravici; jako protivník zabil⌉ všechno vzácné oku; ve stanu dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň.

2:4  Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.

2:4  He hath bent his bow like an enemy: he stood with his right hand as an adversary, and slew all [that were] pleasant to the eye in the tabernacle of the daughter of Zion: he poured out his fury like fire.

2:4  He has bent his bow like an enemy; his right hand he has positioned like an adversary. He killed all that were pleasant to the eye. In the tent of the daughter of Zion he has poured out his wrath like fire.

2:4  He has bent his bow like an enemy: he stood with his right hand as an adversary, and slew all that were pleasant to the eye in the tabernacle of the daughter of Zion: he poured out his fury like fire.

2:4  Tetendit arcum suum quasi inimicus, firmavit dexteram suam quasi hostis, et occidit omne quod pulchrum erat visu in tabernaculo filiæ Sion ; effudit quasi ignem indignationem suam.

2:5  He. The Lord is become as an enemy: he hath cast down Israel headlong, he hath overthrown all the walls thereof: he hath destroyed his strong holds, and hath multiplied in the daughter of Juda the afflicted, both men and women.

2:5  The Lord was as an enemy: he hath swallowed up Israel, he hath swallowed up all her palaces: he hath destroyed his strong holds, and hath increased in the daughter of Judah mourning and lamentation.

2:5  Panovník byl jako nepřítel, pohltil Izraele; pohltil všechny její paláce, její pevnosti zničil, rozmnožil v dceři judské smutek a zármutek.

2:5  Hospodin jednal jako nepřítel, pohltil celý Izrael; pohltil všechny jeho paláce, rozbořil jeho opevněnou zeď. Rozmnožil Dceři judské žal a zármutek.

2:5  Panovník se stal nepřítelem, pohltil Izrael, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti, rozmnožil dceři judské smutek a žal.

2:5  Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.

2:5  The Lord was as an enemy: he hath swallowed up Israel, he hath swallowed up all her palaces: he hath destroyed his strong holds, and hath increased in the daughter of Judah mourning and lamentation.

2:5  The Lord has become as an enemy; he has swallowed up Israel; he has swallowed up all her palaces and has destroyed its strongholds. He has multiplied in the daughter of Judah mourning and lamentation.

2:5  The LORD was as an enemy: he has swallowed up Israel, he has swallowed up all her palaces: he has destroyed his strong holds, and has increased in the daughter of Judah mourning and lamentation.

2:5  Factus est Dominus velut inimicus, præcipitavit Israël : præcipitavit omnia mœnia ejus, dissipavit munitiones ejus, et replevit in filia Juda humiliatum et humiliatam.

2:6  Vau. And he hath destroyed his tent as a garden, he hath thrown down his tabernacle: the Lord hath caused feasts and sabbaths to be forgotten in Sion: and hath delivered up king and priest to reproach, and to the indignation of his wrath.

2:6  And he hath violently taken away his tabernacle, as if it were of a garden: he hath destroyed his places of the assembly: the Lord hath caused the solemn feasts and sabbaths to be forgotten in Zion, and hath despised in the indignation of his anger the king and the priest.

2:6  Násilně strhl své zahradě oplocení, své slavnostní shromáždění zničil. Hospodin přivedl na Sijónu v zapomnění slavnost i den odpočinku, zavrhl ve svém hrozném hněvu krále i kněze.

2:6  Zpustošil svůj příbytek jako zahradu, svůj svatostánek nechal zaniknout. Hospodin nechal v zapomnění upadnout svátky i soboty na Sionu; krále i kněze zavrhl ve svém rozhořčeném hněvu.

2:6  Jednal se svým stánkem násilně jako se ⌈zahradní budkou,⌉ zničil své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém hněvu odvrhl krále i kněze.

2:6  Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.

2:6  And he hath violently taken away his tabernacle, as [if it were of] a garden: he hath destroyed his places of the assembly: the LORD hath caused the solemn feasts and sabbaths to be forgotten in Zion, and in the indignation of his anger hath despised the king and the priest.

2:6  He has done violence to his temple, as if it were a garden; he has destroyed his place of assembly. The Lord has caused solemn assembly and Sabbath to be forgotten in Zion. He has spurned in his fierce anger the king and the priest.

2:6  And he has violently taken away his tabernacle, as if it were of a garden: he has destroyed his places of the assembly: the LORD has caused the solemn feasts and sabbaths to be forgotten in Zion, and has despised in the indignation of his anger the king and the priest.

2:6  Et dissipavit quasi hortum tentorium suum ; demolitus est tabernaculum suum. Oblivioni tradidit Dominus in Sion festivitatem et sabbatum ; et in opprobrium, et in indignationem furoris sui, regem et sacerdotem.

2:7  Zain. The Lord hath cast off his altar, he hath cursed his sanctuary: he hath delivered the walls of the towers thereof into the hand of the enemy: they have made a noise in the house of the Lord, as in the day of a solemn feast.

2:7  The Lord hath cast off his altar, he hath abhorred his sanctuary, he hath given up into the hand of the enemy the walls of her palaces; they have made a noise in the house of the Lord, as in the day of a solemn feast.

2:7  Panovník zanevřel na svůj oltář, svou svatyni zrušil, hradby jejích paláců vydal do rukou nepřítele. V domě Hospodinově bylo hluku jako v den slavnostního shromáždění.

2:7  Hospodin na svůj oltář zanevřel, zošklivil si svou svatyni. Vydal do rukou nepřátel městské hradby i pevnosti. V Hospodinově domě byl slyšet křik jako v den slavnosti.

2:7  Panovník odvrhl svůj oltář, opustil svou svatyni, do ruky nepřítele vydal hradby jeho paláců. ⌈Pozvedli hlas⌉ v Hospodinově domě jako v den svátku.

2:7  Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti.

2:7  The Lord hath cast off his altar, he hath abhorred his sanctuary, he hath given up into the hand of the enemy the walls of her palaces; they have made a noise in the house of the LORD, as in the day of a solemn feast.

2:7  The Lord has rejected his altar, he has disowned his sanctuary, and has given up into the hand of the enemy the walls of her palaces. They have made a shout in the house of the Lord, as in the day of a solemn assembly.

2:7  The LORD has cast off his altar, he has abhorred his sanctuary, he has given up into the hand of the enemy the walls of her palaces; they have made a noise in the house of the LORD, as in the day of a solemn feast.

2:7  Repulit Dominus altare suum ; maledixit sanctificationi suæ : tradidit in manu inimici muros turrium ejus. Vocem dederunt in domo Domini sicut in die solemni.

2:8  Heth. The Lord hath purposed to destroy the wall of the daughter of Sion: he hath stretched out his line, and hath not withdrawn his hand from destroying: and the bulwark hath mourned, and the wall hath been destroyed together.

2:8  The Lord hath purposed to destroy the wall of the daughter of Zion: he hath stretched out a line, he hath not withdrawn his hand from destroying: therefore he made the rampart and the wall to lament; they languished together.

2:8  Hospodin se rozhodl zničit hradby sijónké dcery. Natáhl měřící šňůru, už neodvrátí svou ruku od ničení. Tak zarmoutil val i hradbu, rázem je po nich veta.

2:8  Hospodin pojal rozhodnutí, že zničí hradby Dcery sionské. Natáhl šňůru, začal měřit, odvrátit od zkázy už nedal se. Hradby i bašty proto naříkaly, klesly společně.

2:8  Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, ⌈natáhl měřicí šňůru⌉ a neodvrátil svou ruku od ničení. Způsobil, že truchlily val i hradby, společně se zhroutily.

2:8  Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.

2:8  The LORD hath purposed to destroy the wall of the daughter of Zion: he hath stretched out a line, he hath not withdrawn his hand from destroying: therefore he made the rampart and the wall to lament; they languished together.

2:8  The Lord has determined to destroy the wall of the daughter of Zion. He has stretched out the line, he has not withdrawn his hand from destroying. He has made the rampart and wall to lament; they languish together.

2:8  The LORD has purposed to destroy the wall of the daughter of Zion: he has stretched out a line, he has not withdrawn his hand from destroying: therefore he made the rampart and the wall to lament; they languished together.

2:8  Cogitavit Dominus dissipare murum filiæ Sion ; tetendit funiculum suum, et non avertit manum suam a perditione : luxitque antemurale, et murus pariter dissipatus est.

2:9  Teth. Her gates are sunk into the ground: he hath destroyed, and broken her bars: her king and her princes are among the Gentiles: the law is no more, and her prophets have found no vision from the Lord.

2:9  Her gates are sunk into the ground; he hath destroyed and broken her bars: her king and her princes are among the Gentiles: the law is no more; her prophets also find no vision from the Lord.

2:9  Do země se ponořily její brány, její závory zničil a roztříštil, její král a velmožové jsou mezi pronárody a zákona není; ani její proroci nemívají vidění od Hospodina.

2:9  Brány se k zemi zřítily, když rozlámal a rozbil závory. Král i velmoži jsou mezi pohany, Zákon se vytratil. Také proroci už nemají od Hospodina žádné vidění.

2:9  Její brány se ponořily do země, ⌈zničil a rozlámal⌉ její závory. Její král i její knížata jsou mezi pohanskými národy, není už zákon, ani její proroci nepřijímají vidění od Hospodina.

2:9  Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina.

2:9  Her gates are sunk into the ground; he hath destroyed and broken her bars: her king and her princes [are] among the Gentiles: the law [is] no [more]: her prophets also find no vision from the LORD.

2:9  Her gates are sunk into the ground; he has destroyed and broken her bars. Her king and her princes are among the nations where the law is no more, and her prophets find no vision from the Lord.

2:9  Her gates are sunk into the ground; he has destroyed and broken her bars: her king and her princes are among the Gentiles: the law is no more; her prophets also find no vision from the LORD.

2:9  Defixæ sunt in terra portæ ejus, perdidit et contrivit vectes ejus ; regem ejus et principes ejus in gentibus : non est lex, et prophetæ ejus non invenerunt visionem a Domino.

2:10  Jod. The ancients of the daughter of Sion sit upon the ground, they have held their peace: they have sprinkled their heads with dust, they are girded with haircloth, the virgins of Jerusalem hang down their heads to the ground.

2:10  The elders of the daughter of Zion sit upon the ground, and keep silence: they have cast up dust upon their heads; they have girded themselves with sackcloth: the virgins of Jerusalem hang down their heads to the ground.

2:10  Usedli na zem a ztichli starcové sijónské dcery, házeli si na hlavu prach, oděli se do žíněných suknic. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.

2:10  Stařešinové Dcery sionské sedají mlčky na zemi. Prachem si hlavu pokryli, oblečeni do pytloviny. Jeruzalémské panny svěsily hlavy k zemi.

2:10  Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.

2:10  Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své.

2:10  The elders of the daughter of Zion sit upon the ground, [and] keep silence: they have cast up dust upon their heads; they have girded themselves with sackcloth: the virgins of Jerusalem hang down their heads to the ground.

2:10  The elders of the daughter of Zion sit on the ground in silence. They have cast up dust on their heads; they have clothed themselves with sackcloth. The virgins of Jerusalem hang down their heads to the ground.

2:10  The elders of the daughter of Zion sit on the ground, and keep silence: they have cast up dust on their heads; they have girded themselves with sackcloth: the virgins of Jerusalem hang down their heads to the ground.

2:10  Sederunt in terra, conticuerunt senes filiæ Sion ; consperserunt cinere capita sua, accincti sunt ciliciis : abjecerunt in terram capita sua virgines Jerusalem.

2:11  Caph. My eyes have failed with weeping, my bowels are troubled: my liver is poured out upon the earth, for the destruction of the daughter of my people, when the children, and the sucklings, fainted away in the streets of the city.

2:11  Mine eyes do fail with tears, my bowels are troubled, my liver is poured upon the earth, for the destruction of the daughter of my people; because the children and the sucklings swoon in the streets of the city.

2:11  Zrak mi pro slzy slábne, v mém nitru to bouří, játra mi vyhřezla na zem pro těžkou ránu dcery mého lidu, neboť zkomírá pachole a kojenec na prostranstvích města.

2:11  Pro slzy už sotva vidím, mé útroby se chvějí. Srdce mi puká nad ranami, jež padly na můj lid; nad tím, že děti, ba i kojenci klesají v městských ulicích.

2:11  Zrak mi slábne pro slzy, mé nitro vře, moje žluč se vylila na zem pro ⌈zkázu dcery mého lidu,⌉ když děti a kojenci omdlévají na náměstích města.

2:11  Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.

2:11  My eyes do fail with tears, my bowels are troubled, my liver is poured upon the earth, for the destruction of the daughter of my people; because the children and the sucklings swoon in the streets of the city.

2:11  My eyes are worn out from weeping, my stomach is churning. My heart is poured on the earth, because of the destruction of the daughter of my people, because the young children and the infants faint in the streets of the city.

2:11  My eyes do fail with tears, my bowels are troubled, my liver is poured on the earth, for the destruction of the daughter of my people; because the children and the sucklings swoon in the streets of the city.

2:11  Defecerunt præ lacrimis oculi mei, conturbata sunt viscera mea ; effusum est in terra jecur meum super contritione filiæ populi mei, cum deficeret parvulus et lactens in plateis oppidi.

2:12  Lamed. They said to their mothers: Where is corn and wine? when they fainted away as the wounded in the streets of the city: when they breathed out their souls in the bosoms of their mothers.

2:12  They say to their mothers, Where is corn and wine? when they swooned as the wounded in the streets of the city, when their soul was poured out into their mothers’ bosom.

2:12  Svých matek se ptají: „Kde je obilí a víno?“ když jako smrtelně raněný zkomírají na prostranstvích města a na klíně svých matek vypouštějí duši.

2:12  Svým matkám říkají: „Kde je jídlo? Kde je pití?“ Hroutí se jako zranění na městských prostranstvích, pomalu vypouštějí duši svým matkám v náručí.

2:12  Svým matkám říkají: Kde je ⌈obilí a víno?,⌉ zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí svou duši do klína svých matek.

2:12  A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.

2:12  They say to their mothers, Where [is] corn and wine? when they swooned as the wounded in the streets of the city, when their soul was poured out into their mothers' bosom.

2:12  They tell their mothers, "Where is grain and wine?" When they faint as the wounded in the streets of the city, as their lives fade away in their mothers' bosom.

2:12  They say to their mothers, Where is corn and wine? when they swooned as the wounded in the streets of the city, when their soul was poured out into their mothers' bosom.

2:12  Matribus suis dixerunt : Ubi est triticum et vinum ? cum deficerent quasi vulnerati in plateis civitatis, cum exhalarent animas suas in sinu matrum suarum.

2:13  Mem. To what shall I compare thee? or to what shall I liken thee, O daughter of Jerusalem? to what shall I equal thee, that I may comfort thee, O virgin daughter of Sion? for great as the sea is thy destruction: who shall heal thee?

2:13  What thing shall I take to witness for thee? what thing shall I liken to thee, O daughter of Jerusalem? what shall I equal to thee, that I may comfort thee, O virgin daughter of Zion? for thy breach is great like the sea: who can heal thee?

2:13  Jaké svědectví o tobě vydám, čemu tě připodobním, jeruzalémská dcero? K čemu tě přirovnám, čím tě potěším, panno, dcero sijónská? Tvá těžká rána je veliká jak moře, kdo tě uzdraví?

2:13  K čemu tě přirovnám, Dcero jeruzalémská, čemu se jenom podobáš? K čemu tě připodobním, abych tě potěšil, panenská Dcero sionská? Tvá rána je hluboká jako oceán, kdo by tě mohl uzdravit?

2:13  ⌈Jak mám o tobě svědčit,⌉ k čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero? S čím tě mám srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza je veliká jako moře. Kdo tě uzdraví?

2:13  Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?

2:13  What thing shall I take to witness for thee? what thing shall I liken to thee, O daughter of Jerusalem? What shall I equal to thee, that I may comfort thee, O virgin daughter of Zion? for thy breach [is] great like the sea: who can heal thee?

2:13  What shall I testify of you? What shall I liken to you, daughter of Jerusalem? What shall I compare to you, that I may comfort you, virgin daughter of Zion? For your ruin is great like the sea. Who can heal you?

2:13  What thing shall I take to witness for you? what thing shall I liken to you, O daughter of Jerusalem? what shall I equal to you, that I may comfort you, O virgin daughter of Zion? for your breach is great like the sea: who can heal you?

2:13  Cui comparabo te, vel cui assimilabo te, filia Jerusalem ? cui exæquabo te, et consolabor te, virgo, filia Sion ? magna est enim velut mare contritio tua : quis medebitur tui ?

2:14  Nun. Thy prophets have seen false and foolish things for thee: and they have not laid open thy iniquity, to excite thee to penance: but they have seen for thee false revelations and banishments.

2:14  Thy prophets have seen vain and foolish things for thee: and they have not discovered thine iniquity, to turn away thy captivity; but have seen for thee false burdens and causes of banishment.

2:14  Tvoji proroci ti zvěstovali šalebná a bláhová vidění, neodhalovali tvoje nepravosti, aby změnili tvůj úděl. Vidění, která ti zvěstovali, byla šalba a svody.

2:14  Tvoji proroci ti prorokovali lži a nesmysly. Neodhalovali tvé zločiny, aby odvrátili tvé vyhnanství. Proroctví, která ti předkládali, byly lži a přeludy!

2:14  Tvoji proroci pro tebe viděli klam a nesmysly; neodhalili tvoji vinu, aby změnili tvůj úděl. Viděli pro tebe klamné a svůdné výnosy.

2:14  Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.

2:14  Thy prophets have seen vain and foolish things for thee: and they have not revealed thy iniquity, to turn away thy captivity; but have seen for thee false burdens and causes of banishment.

2:14  Your prophets have seen for you false and deceptive visions. They have not uncovered your iniquity, to bring back your captivity, but have seen for you false and misleading oracles.

2:14  Your prophets have seen vain and foolish things for you: and they have not discovered your iniquity, to turn away your captivity; but have seen for you false burdens and causes of banishment.

2:14  Prophetæ tui viderunt tibi falsa et stulta ; nec aperiebant iniquitatem tuam, ut te ad pœnitentiam provocarent ; viderunt autem tibi assumptiones falsas, et ejectiones.

2:15  Samech. All they that passed by the way have clapped their hands at thee: they have hissed, and wagged their heads at the daughter of Jerusalem, saying: Is this the city of perfect beauty, the joy of all the earth?

2:15  All that pass by clap their hands at thee; they hiss and wag their head at the daughter of Jerusalem, saying, Is this the city that men call The perfection of beauty, The joy of the whole earth?

2:15  Tleskají nad tebou rukama všichni, kdo jdou kolem, syknou a potřesou hlavou nad jeruzalémskou dcerou. „Toto je město, o němž se říkalo: Místo dokonalé krásy k potěše celé země?“

2:15  Všichni, kdo půjdou okolo, sprásknou nad tebou ruce. Hvízdnou a hlavou potřesou nad Dcerou jeruzalémskou: „To že je to město, jemuž se říkalo Dokonalost krásy, Potěcha vší země?“

2:15  Všichni, kdo procházejí kolem, nad tebou tleskají rukama; pošklebují se a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou: To je to město, o kterém říkali: Dokonalost krásy, radost pro celou zemi.

2:15  Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?

2:15  All that pass by, clap [their] hands at thee; they hiss and wag their head at the daughter of Jerusalem, [saying], [Is] this the city that [men] call the Perfection of beauty, the Joy of the whole earth?

2:15  All that pass by clap their hands at you, they hiss and wag their head at the daughter of Jerusalem, saying, "Is this the city that men called 'The perfection of beauty,' 'The joy of the whole earth'?"

2:15  All that pass by clap their hands at you; they hiss and wag their head at the daughter of Jerusalem, saying, Is this the city that men call The perfection of beauty, The joy of the whole earth?

2:15  Plauserunt super te manibus omnes transeuntes per viam ; sibilaverunt et moverunt caput suum super filiam Jerusalem : Hæccine est urbs, dicentes, perfecti decoris, gaudium universæ terræ ?

2:16  Phe. All thy enemies have opened their mouth against thee: they have hissed, and gnashed with the teeth, and have said: We will swallow her up: lo, this is the day which we looked for: we have found it, we have seen it.

2:16  All thine enemies have opened their mouth against thee: they hiss and gnash the teeth: they say, We have swallowed her up: certainly this is the day that we looked for; we have found, we have seen it.

2:16  Rozevírají na tebe ústa všichni tvoji nepřátelé, syknou, vycení zuby a řeknou: „Zhltli jsme ji. Ano, toto je den, na nějž jsme čekali, našli jsme, viděli jsme.“

2:16  Všichni tví nepřátelé si otvírají ústa na tebe. Pohvizdují a cení zuby se slovy: „Konečně jsme je zničili! Na tenhle den jsme čekali a dočkali jsme se – už je tady!“

2:16  Všichni tvoji nepřátelé si na tebe otvírají ústa, pošklebují se a skřípou zuby. Říkají: Pohltili jsme ji. Jistě toto je den, na který jsme čekali. ⌈Dočkali jsme se ho a uviděli⌉ jsme ho.

2:16  Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.

2:16  All thy enemies have opened their mouth against thee: they hiss and gnash the teeth: they say, We have swallowed [her] up: certainly this [is] the day that we looked for; we have found, we have seen [it].

2:16  All your enemies have opened wide their mouth against you. They hiss and gnash the teeth; they say, "We have swallowed her up. Certainly this is the day that we looked for; we have found, we have seen it."

2:16  All your enemies have opened their mouth against you: they hiss and gnash the teeth: they say, We have swallowed her up: certainly this is the day that we looked for; we have found, we have seen it.

2:16  Aperuerunt super te os suum omnes inimici tui : sibilaverunt, et fremuerunt dentibus, et dixerunt : Devorabimus : en ista est dies quam exspectabamus ; invenimus, vidimus.

2:17  Ain. The Lord hath done that which he purposed, he hath fulfilled his word, which he commanded in the days of old: he hath destroyed, and hath not spared, and he hath caused the enemy to rejoice over thee, and hath set up the horn of thy adversaries.

2:17  The Lord hath done that which he had devised; he hath fulfilled his word that he had commanded in the days of old: he hath thrown down, and hath not pitied: and he hath caused thine enemy to rejoice over thee, he hath set up the horn of thine adversaries.

2:17  Hospodin provedl svůj záměr, splnil, co řekl, to, co přikázal již za dnů dávnověkých. Bořil bez soucitu, dopustil, aby se nepřítel nad tebou radoval, vyvýšil roh tvých protivníků.

2:17  Hospodin vykonal to, co plánoval; to, co řekl, také udělal. Jak varoval už odedávna, bořil, aniž se slitoval. Obveselil nad tebou protivníka, roh tvých nepřátel nechal triumfovat.

2:17  Hospodin učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka.

2:17  Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.

2:17  The LORD hath done [that] which he had devised; he hath fulfilled his word that he had commanded in the days of old: he hath thrown down, and hath not pitied: and he hath caused [thy] enemy to rejoice over thee, he hath set up the horn of thy adversaries.

2:17  The Lord has done that which he purposed, he has fulfilled his word that he commanded in the days of old. He has thrown down, and has not pitied. He has caused the enemy to gloat over you and exalted the horn of your adversaries.

2:17  The LORD has done that which he had devised; he has fulfilled his word that he had commanded in the days of old: he has thrown down, and has not pitied: and he has caused your enemy to rejoice over you, he has set up the horn of your adversaries.

2:17  Fecit Dominus quæ cogitavit ; complevit sermonem suum, quem præceperat a diebus antiquis : destruxit, et non pepercit, et lætificavit super te inimicum, et exaltavit cornu hostium tuorum.

2:18  Sade. Their heart cried to the Lord upon the walls of the daughter of Sion: Let tears run down like a torrent day and night: give thyself no rest, and let not the apple of thy eye cease.

2:18  Their heart cried unto the Lord, O wall of the daughter of Zion, let tears run down like a river day and night: give thyself no rest; let not the apple of thine eye cease.

2:18  Jejich srdce úpí k Panovníku; hradbo sijónské dcery, prolévej slzy potokem ve dne i v noci, neochabuj v pláči, nedopřej svým očím klidu.

2:18  Volej k Hospodinu ze srdce – ach, hradby Dcery sionské! Ať tvé slzy proudí potokem, ať už je noc či den! Odpočinek si nedopřej, tvé oko ať neusne!

2:18  ⌈Jejich srdce křičelo⌉ k Panovníku. Hradbo dcery sijónské, vylévej slzy jako potok ve dne i v noci. Nedopřej si odpočinku, ať nemá pokoje zřítelnice tvého oka.

2:18  Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.

2:18  Their heart cried to the Lord, O wall of the daughter of Zion, let tears run down like a river day and night: give thyself no rest; let not the apple of thy eye cease.

2:18  Their heart cried to the Lord. O wall of the daughter of Zion, let tears run down like a river day and night. Give yourself no respite; do not let your tears cease.

2:18  Their heart cried to the LORD, O wall of the daughter of Zion, let tears run down like a river day and night: give yourself no rest; let not the apple of your eye cease.

2:18  Clamavit cor eorum ad Dominum super muros filiæ Sion : Deduc quasi torrentem lacrimas per diem et noctem ; non des requiem tibi, neque taceat pupilla oculi tui.

2:19  Coph. Arise, give praise in the night, in the beginning of the watches: pour out thy heart like water, before the face of the Lord: lift up thy hands to him for the life of thy little children, that have fainted for hunger at the top of all the streets.

2:19  Arise, cry out in the night: in the beginning of the watches pour out thine heart like water before the face of the Lord: lift up thy hands toward him for the life of thy young children, that faint for hunger in the top of every street.

2:19  Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek, vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka. Zvedej k němu své dlaně za život svých pacholátek, zkomírajících hladem na každém nároží.

2:19  Vstávej a volej za nocí při počátcích hlídek. Jak vodu své srdce vylévej před tváří Páně! Za život svých dětí, jež umírají hladem na každém nároží, pozdvihuj k němu dlaně!

2:19  Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek! Vylévej své srdce jako vodu před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží.

2:19  Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:

2:19  Arise, cry out in the night: in the beginning of the watches pour out thy heart like water before the face of the Lord: lift up thy hands towards him for the life of thy young children, that faint for hunger at the head of every street.

2:19  Arise, cry out in the night, at the beginning of the watches. Pour out your heart like water before the face of the Lord. Lift up your hands toward him for the life of your young children, that faint for hunger at the head of every street.

2:19  Arise, cry out in the night: in the beginning of the watches pour out your heart like water before the face of the LORD: lift up your hands toward him for the life of your young children, that faint for hunger in the top of every street.

2:19  Consurge, lauda in nocte, in principio vigiliarum ; effunde sicut aquam cor tuum ante conspectum Domini : leva ad eum manus tuas pro anima parvulorum tuorum, qui defecerunt in fame in capite omnium compitorum.

2:20  Res. Behold, O Lord, and consider whom thou hast thus dealt with: shall women then eat their own fruit, their children of a span long? shall the priest and the prophet be slain in the sanctuary of the Lord?

2:20  Behold, O Lord, and consider to whom thou hast done this. Shall the women eat their fruit, and children of a span long? shall the priest and the prophet be slain in the sanctuary of the Lord?

2:20  Pohleď, Hospodine, popatř, s kým jsi kdy tak naložil! Což mají ženy jíst svůj plod, pacholátka, jež hýčkají? Což v Panovníkově svatyni má být vražděn kněz a prorok?

2:20  Pohleď, Hospodine, jen pohlédni, koho jsi takto ranil! To mají ženy jíst své děti, své miláčky, jež právě zrodily? To mají být v Hospodinově svatyni vražděni kněží i proroci?

2:20  Podívej se, Hospodine, a pohleď, s kým jsi takto jednal?! Cožpak mají ženy jíst svůj plod, ⌈zdravě narozené⌉ děti?! Cožpak má být kněz a prorok zabíjen v Panovníkově svatyni?!

2:20  Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?

2:20  Behold, O LORD, and consider to whom thou hast done this. Shall the women eat their fruit, children of a span long? shall the priest and the prophet be slain in the sanctuary of the Lord?

2:20  Look, Lord, and see to whom you have done like this! Shall the women eat their fruit, the children that are dandled in the hands? Shall the priest and the prophet be killed in the sanctuary of the Lord?

2:20  Behold, O LORD, and consider to whom you have done this. Shall the women eat their fruit, and children of a span long? shall the priest and the prophet be slain in the sanctuary of the Lord?

2:20  Vide, Domine, et considera quem vindemiaveris ita. Ergone comedent mulieres fructum suum, parvulos ad mensuram palmæ ? si occiditur in sanctuario Domini sacerdos et propheta ?

2:21  Sin. The child and the old man lie without on the ground: my virgins and my young men are fallen by the sword: thou hast slain them in the day of thy wrath: thou hast killed, and shewn them no pity.

2:21  The young and the old lie on the ground in the streets: my virgins and my young men are fallen by the sword; thou hast slain them in the day of thine anger; thou hast killed, and not pitied.

2:21  Na zemi po ulicích leží mladík i stařec, mé panny a moji junáci padli mečem. Zahubil jsi je v den svého hněvu, pobíjel jsi bez soucitu.

2:21  Mladí i staří v ulicích leží na zemi. Mé panny i mí mládenci pod mečem padali. V den svého hněvu jsi je bil, pobíjel jsi bez milosti!

2:21  Na zemi po ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi je v den svého hněvu, pobil a neměl soucit.

2:21  Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.

2:21  The young and the old lie on the ground in the streets: my virgins and my young men have fallen by the sword; thou hast slain [them] in the day of thy anger; thou hast killed, [and] not pitied.

2:21  The youth and the old man lie on the ground in the streets; my virgins and my young men have fallen by the sword. You have killed them in the day of your anger; you have slaughtered, without pity.

2:21  The young and the old lie on the ground in the streets: my virgins and my young men are fallen by the sword; you have slain them in the day of your anger; you have killed, and not pitied.

2:21  Jacuerunt in terra foris puer et senex ; virgines meæ et juvenes mei ceciderunt in gladio : interfecisti in die furoris tui, percussisti, nec misertus es.

2:22  Thau. Thou hast called as to a festival, those that should terrify me round about, and there was none in the day of the wrath of the Lord that escaped and was left: those that I brought up, and nourished, my enemy hath consumed them.

2:22  Thou hast called as in a solemn day my terrors round about, so that in the day of the Lord’s anger none escaped nor remained: those that I have swaddled and brought up hath mine enemy consumed.

2:22  Voláš jako ke dni slavnostního shromáždění z okolí ty, jichž se děsím, takže v den Hospodinova hněvu nebude nikdo, kdo by vyvázl a přežil. Těm, jež jsem hýčkala a vychovala, připravil můj nepřítel konec.

2:22  Jako ke slavnosti jsi svolal odevšad ty, jichž se děsím. Nebyl v den hněvu Hospodinova, kdo by unikl a přežil. Ty, jež jsem hýčkala, jež jsem vychovala, můj nepřítel zhubil!

2:22  Svolal jsi jako na den svátku ⌈ty, kterých se děsím⌉ ze všech stran. V den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nepřežil. Ty, které jsem porodila jako zdravé a vychovala, můj nepřítel zničil.

2:22  Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.

2:22  Thou hast called as in a solemn day my terrors around, so that in the day of the LORD'S anger none escaped nor remained: those that I have swaddled and brought up, hath my enemy consumed.

2:22  You have called, as in the day of a solemn assembly, my terrors on every side. There was none that escaped or remained in the day of the Lord's anger. Those that I have borne and brought up has my enemy destroyed.

2:22  You have called as in a solemn day my terrors round about, so that in the day of the LORD's anger none escaped nor remained: those that I have swaddled and brought up has my enemy consumed.

2:22  Vocasti quasi ad diem solemnem, qui terrerent me de circuitu ; et non fuit in die furoris Domini qui effugeret, et relinqueretur : quos educavi et enutrivi, inimicus meus consumpsit eos.

Chapter 3

3:1  Aleph. I am the man that see my poverty by the rod of his indignation.

3:1  I am the man that hath seen affliction by the rod of his wrath.

3:1  Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti.

3:1  Ano, i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj.

3:1  Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu.

3:1  Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

3:1  I [am] the man [that] hath seen affliction by the rod of his wrath.

3:1  ALEPH I am the man that has seen affliction by the rod of his wrath.

3:1  I AM the man that has seen affliction by the rod of his wrath.

3:1  Ego vir videns paupertatem meam in virga indignationis ejus.

3:2  Aleph. He hath led me, and brought me into darkness, and not into light.

3:2  He hath led me, and brought me into darkness, but not into light.

3:2  Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla.

3:2  Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu.

3:2  Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla.

3:2  Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3:2  He hath led me, and brought [me into] darkness, but not [into] light.

3:2  He has led me and caused me to walk in darkness, and not in light.

3:2  He has led me, and brought me into darkness, but not into light.

3:2  Me minavit, et adduxit in tenebras, et non in lucem.

3:3  Aleph. Only against me he hath turned, and turned again his hand all the day.

3:3  Surely against me is he turned; he turneth his hand against me all the day.

3:3  Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne.

3:3  Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně!

3:3  Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, ⌈celý den.⌉

3:3  Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

3:3  Surely against me is he turned; he turneth his hand [against me] all the day.

3:3  Surely against me he turns his hand again and again all the day.

3:3  Surely against me is he turned; he turns his hand against me all the day.

3:3  Tantum in me vertit et convertit manum suam tota die.

3:4  Beth. My skin and my flesh he hath made old, he hath broken my bones.

3:4  My flesh and my skin hath he made old; he hath broken my bones.

3:4  Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti.

3:4  Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť.

3:4  Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti.

3:4  Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

3:4  My flesh and my skin hath he made old; he hath broken my bones.

3:4  My flesh and my skin he has made old; he has broken my bones.

3:4  My flesh and my skin has he made old; he has broken my bones.

3:4  Vetustam fecit pellem meam et carnem meam ; contrivit ossa mea.

3:5  Beth. He hath built round about me, and he hath compassed me with gall, and labour.

3:5  He hath builded against me, and compassed me with gall and travail.

3:5  Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami.

3:5  Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou.

3:5  Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi.

3:5  Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

3:5  He hath built against me, and compassed [me] with gall and labor.

3:5  He has built against me, and surrounded me with bitterness and hardship.

3:5  He has built against me, and compassed me with gall and travail.

3:5  Ædificavit in gyro meo, et circumdedit me felle et labore.

3:6  Beth. He hath set me in dark places as those that are dead for ever.

3:6  He hath set me in dark places, as they that be dead of old.

3:6  Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé.

3:6  Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého.

3:6  Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.

3:6  Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

3:6  He hath set me in dark places, as [they that are] dead of old.

3:6  He has made me to dwell in dark places, like those that have been long dead.

3:6  He has set me in dark places, as they that be dead of old.

3:6  In tenebrosis collocavit me, quasi mortuos sempiternos.

3:7  Ghimel. He hath built against me round about, that I may not get out: he hath made my fetters heavy.

3:7  He hath hedged me about, that I cannot get out: he hath made my chain heavy.

3:7  Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem.

3:7  Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy.

3:7  Zazdil mě, abych nemohl vyjít, ⌈obtížil mě bronzovým řetězem.⌉

3:7  Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

3:7  He hath hedged me about, that I cannot get out: he hath made my chain heavy.

3:7  He has walled me in, so I can't escape; he has made my chains heavy.

3:7  He has hedged me about, that I cannot get out: he has made my chain heavy.

3:7  Circumædificavit adversum me, ut non egrediar ; aggravavit compedem meum.

3:8  Ghimel. Yea, and when I cry, and entreat, he hath shut out my prayer.

3:8  Also when I cry and shout, he shutteth out my prayer.

3:8  Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu.

3:8  I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby.

3:8  I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou.

3:8  A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

3:8  Also when I cry and shout, he shutteth out my prayer.

3:8  Yes, when I cry, and call for help, he shuts out my prayer.

3:8  Also when I cry and shout, he shuts out my prayer.

3:8  Sed et cum clamavero, et rogavero, exclusit orationem meam.

3:9  Ghimel. He hath shut up my ways with square stones, he hath turned my paths upside down.

3:9  He hath inclosed my ways with hewn stone, he hath made my paths crooked.

3:9  Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil.

3:9  Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny.

3:9  Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky.

3:9  Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

3:9  He hath inclosed my ways with hewn stone, he hath made my paths crooked.

3:9  He has walled up my ways with cut stone; he has made my paths crooked.

3:9  He has enclosed my ways with hewn stone, he has made my paths crooked.

3:9  Conclusit vias meas lapidibus quadris ; semitas meas subvertit.

3:10  Daleth. He is become to me as a bear lying in wait: as a lion in secret places.

3:10  He was unto me as a bear lying in wait, and as a lion in secret places.

3:10  Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších.

3:10  Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši.

3:10  Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši.

3:10  Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

3:10  He [was] to me [as] a bear lying in wait, [and as] a lion in secret places.

3:10  He is to me as a bear lying in wait, as a lion in hiding.

3:10  He was to me as a bear lying in wait, and as a lion in secret places.

3:10  Ursus insidians factus est mihi, leo in absconditis.

3:11  Daleth. He hath turned aside my paths, and hath broken me in pieces, he hath made me desolate.

3:11  He hath turned aside my ways, and pulled me in pieces: he hath made me desolate.

3:11  Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu.

3:11  Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil.

3:11  Odvlekl ⌈mě z cesty⌉ a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným.

3:11  Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

3:11  He hath turned aside my ways, and pulled me in pieces: he hath made me desolate.

3:11  He has obstructed my path, and torn me in pieces; he has made me desolate.

3:11  He has turned aside my ways, and pulled me in pieces: he has made me desolate.

3:11  Semitas meas subvertit, et confregit me ; posuit me desolatam.

3:12  Daleth. He hath bent his bow, and set me as a mark for his arrows.

3:12  He hath bent his bow, and set me as a mark for the arrow.

3:12  Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů.

3:12  Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl!

3:12  Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp.

3:12  Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

3:12  He hath bent his bow, and set me as a mark for the arrow.

3:12  He has bent his bow, and set me as a mark for the arrow.

3:12  He has bent his bow, and set me as a mark for the arrow.

3:12  Tetendit arcum suum, et posuit me quasi signum ad sagittam.

3:13  He. He hath shot into my reins the daughters of his quiver.

3:13  He hath caused the arrows of his quiver to enter into my reins.

3:13  Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce.

3:13  Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny!

3:13  Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce.

3:13  Postřelil ledví má střelami toulu svého.

3:13  He hath caused the arrows of his quiver to enter into my reins.

3:13  He has caused the arrows of his quiver to pierce my inward parts.

3:13  He has caused the arrows of his quiver to enter into my reins.

3:13  Misit in renibus meis filias pharetræ suæ.

3:14  He. I am made a derision to all my people, their song all the day long.

3:14  I was a derision to all my people; and their song all the day.

3:14  Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně.

3:14  Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny.

3:14  Stal jsem se posměchem všemu ⌈svému lidu,⌉ po celý den jejich posměšnou písničkou.

3:14  Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

3:14  I was a derision to all my people; [and] their song all the day.

3:14  I have become a laughingstock to all my people, and their song all the day.

3:14  I was a derision to all my people; and their song all the day.

3:14  Factus sum in derisum omni populo meo, canticum eorum tota die.

3:15  He. He hath filled me with bitterness, he hath inebriated me with wormwood.

3:15  He hath filled me with bitterness, he hath made me drunken with wormwood.

3:15  Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem.

3:15  Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk!

3:15  Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem.

3:15  Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

3:15  He hath filled me with bitterness, he hath made me drunken with wormwood.

3:15  He has filled me with bitterness, he has given me in full measure wormwood.

3:15  He has filled me with bitterness, he has made me drunken with wormwood.

3:15  Replevit me amaritudinibus ; inebriavit me absinthio.

3:16  Vau. And he hath broken my teeth one by one, he hath fed me with ashes.

3:16  He hath also broken my teeth with gravel stones, he hath covered me with ashes.

3:16  Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela.

3:16  Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem.

3:16  Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela.

3:16  Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

3:16  He hath also broken my teeth with gravel stones, he hath covered me with ashes.

3:16  He has also broken my teeth with gravel; he has pressed me down in the dust.

3:16  He has also broken my teeth with gravel stones, he has covered me with ashes.

3:16  Et fregit ad numerum dentes meos ; cibavit me cinere.

3:17  Vau. And my soul is removed far off from peace, I have forgotten good things.

3:17  And thou hast removed my soul far off from peace: I forgat prosperity.

3:17  Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré.

3:17  Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl.

3:17  Má duše ⌈byla zbavena pokoje,⌉ zapomněl jsem, co je dobré.

3:17  Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

3:17  And thou hast removed my soul far off from peace: I forgat prosperity.

3:17  You have removed my soul far away from peace; I have forgotten what prosperity is.

3:17  And you have removed my soul far off from peace: I forgot prosperity.

3:17  Et repulsa est a pace anima mea ; oblitus sum bonorum.

3:18  Vau. And I said: My end and my hope is perished from the Lord.

3:18  And I said, My strength and my hope is perished from the Lord:

3:18  Proto jsem řekl: „Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“

3:18  To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje!

3:18  Takže jsem řekl: ⌈Je pryč⌉ moje síla i ⌈mé očekávání na pomoc od Hospodina.⌉

3:18  A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

3:18  And I said, My strength and my hope hath perished from the LORD:

3:18  And I said, "My strength and my hope has perished from the Lord."

3:18  And I said, My strength and my hope is perished from the LORD:

3:18  Et dixi : Periit finis meus, et spes mea a Domino.

3:19  Zain. Remember my poverty, and transgression, the wormwood and the gall.

3:19  Remembering mine affliction and my misery, the wormwood and the gall.

3:19  Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed.

3:19  Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny.

3:19  Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed.

3:19  A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

3:19  Remembering my affliction and my misery, the wormwood and the gall.

3:19  Remember my affliction and my misery, the wormwood and the gall.

3:19  Remembering my affliction and my misery, the wormwood and the gall.

3:19  Recordare paupertatis, et transgressionis meæ, absinthii et fellis.

3:20  Zain. I will be mindful and remember, and my soul shall languish within me.

3:20  My soul hath them still in remembrance, and is humbled in me.

3:20  Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně.

3:20  Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.

3:20  Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně.

3:20  Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

3:20  My soul hath [them] still in remembrance, and is humbled in me.

3:20  My soul considers them, and is depressed.

3:20  My soul has them still in remembrance, and is humbled in me.

3:20  Memoria memor ero, et tabescet in me anima mea.

3:21  Zain. These things I shall think over in my heart, therefore will I hope.

3:21  This I recall to my mind, therefore have I hope.

3:21  Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám

3:21  Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí:

3:21  To si ⌈připomínám v mysli,⌉ proto mám naději.

3:21  A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

3:21  This I recall to my mind, therefore have I hope.

3:21  But this I call to my mind; therefore I have hope:

3:21  This I recall to my mind, therefore have I hope.

3:21  Hæc recolens in corde meo, ideo sperabo.

3:22  Heth. The mercies of the Lord that we are not consumed: because his commiserations have not failed.

3:22  It is of the Lord’s mercies that we are not consumed, because his compassions fail not.

3:22  Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.

3:22  Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí.

3:22  ⌈Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli,⌉ neboť nepominulo jeho slitování.

3:22  Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

3:22  [It is of] the LORD'S mercies that we are not consumed, because his compassions fail not.

3:22  The Lord's faithful love does not cease; his compassion does not fail.

3:22  It is of the LORD's mercies that we are not consumed, because his compassions fail not.

3:22  Misericordiæ Domini, quia non sumus consumpti ; quia non defecerunt miserationes ejus.

3:23  Heth. They are new every morning, great is thy faithfulness.

3:23  They are new every morning: great is thy faithfulness.

3:23  Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá.

3:23  Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!

3:23  Je nové každé ráno, tvá věrnost je velká.

3:23  Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

3:23  [They are] new every morning: great [is] thy faithfulness.

3:23  They are new every morning; great is your faithfulness.

3:23  They are new every morning: great is your faithfulness.

3:23  Novi diluculo, multa est fides tua.

3:24  Heth. The Lord is my portion, said my soul: therefore will I wait for him.

3:24  The Lord is my portion, saith my soul; therefore will I hope in him.

3:24  „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám.

3:24  Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději.

3:24  Mým podílem je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději.

3:24  Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

3:24  The LORD [is] my portion, saith my soul; therefore will I hope in him.

3:24  "The Lord is my portion," says my soul, "therefore will I hope in him."

3:24  The LORD is my portion, said my soul; therefore will I hope in him.

3:24  Pars mea Dominus, dixit anima mea ; propterea exspectabo eum.

3:25  Teth. The Lord is good to them that hope in him, to the soul that seeketh him.

3:25  The Lord is good unto them that wait for him, to the soul that seeketh him.

3:25  Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje.

3:25  Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají.

3:25  ⌈Hospodin je dobrý⌉ k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá.

3:25  Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

3:25  The LORD [is] good to them that wait for him, to the soul [that] seeketh him.

3:25  The Lord is good to those who wait for him, to the soul that seeks him.

3:25  The LORD is good to them that wait for him, to the soul that seeks him.

3:25  Bonus est Dominus sperantibus in eum, animæ quærenti illum.

3:26  Teth. It is good to wait with silence for the salvation of God.

3:26  It is good that a man should both hope and quietly wait for the salvation of the Lord.

3:26  Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.

3:26  Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení.

3:26  Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu.

3:26  Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

3:26  [It is] good that [a man] should both hope and quietly wait for the salvation of the LORD.

3:26  It is good that a man should hope and quietly wait for the salvation of the Lord.

3:26  It is good that a man should both hope and quietly wait for the salvation of the LORD.

3:26  Bonum est præstolari cum silentio salutare Dei.

3:27  Teth. It is good for a man, when he hath borne the yoke from his youth.

3:27  It is good for a man that he bear the yoke in his youth.

3:27  Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.

3:27  Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí.

3:27  Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí.

3:27  Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

3:27  [It is] good for a man that he should bear the yoke in his youth.

3:27  It is good for a man that he bear the yoke while he is young.

3:27  It is good for a man that he bear the yoke of his youth.

3:27  Bonum est viro cum portaverit jugum ab adolescentia sua.

3:28  Jod. He shall sit solitary, and hold his peace: because he hath taken it up upon himself.

3:28  He sitteth alone and keepeth silence, because he hath borne it upon him.

3:28  Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil.

3:28  Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem.

3:28  Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží.

3:28  Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

3:28  He sitteth alone, and keepeth silence, because he hath borne [it] upon him.

3:28  Let him sit alone and keep silence when he is disciplining him.

3:28  He sits alone and keeps silence, because he has borne it on him.

3:28  Sedebit solitarius, et tacebit, quia levavit super se.

3:29  Jod. He shall put his mouth in the dust, if so be there may be hope.

3:29  He putteth his mouth in the dust; if so be there may be hope.

3:29  Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá.

3:29  Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje!

3:29  Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje.

3:29  Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

3:29  He putteth his mouth in the dust; if there may be hope.

3:29  Let him put his mouth to the dust, there may yet be hope.

3:29  He puts his mouth in the dust; if so be there may be hope.

3:29  Ponet in pulvere os suum, si forte sit spes.

3:30  Jod. He shall give his cheek to him that striketh him, he shall be filled with reproaches.

3:30  He giveth his cheek to him that smiteth him: he is filled full with reproach.

3:30  Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí.

3:30  Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije, potupou ať je nasycen.

3:30  Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou.

3:30  Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

3:30  He giveth [his] cheek to him that smiteth him: he is filled full with reproach.

3:30  Let him give his cheek to him who strikes him; let him be filled with insults.

3:30  He gives his cheek to him that smites him: he is filled full with reproach.

3:30  Dabit percutienti se maxillam : saturabitur opprobriis.

3:31  Caph. For the Lord will not cast off for ever.

3:31  For the Lord will not cast off for ever:

3:31  Neboť Panovník navěky nezavrhne.

3:31  Hospodin přece navěky nezavrhuje!

3:31  Neboť Panovník neodvrhne navěky;

3:31  Neboť nezamítá Pán na věčnost;

3:31  For the Lord will not cast off for ever:

3:31  For the Lord will not reject forever.

3:31  For the LORD will not cast off for ever:

3:31  Quia non repellet in sempiternum Dominus.

3:32  Caph. For if he hath cast off, he will also have mercy, according to the multitude of his mercies.

3:32  But though he cause grief, yet will he have compassion according to the multitude of his mercies.

3:32  Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.

3:32  I když zarmoutil, znovu se slituje ve veliké lásce své.

3:32  neboť jestliže sklíčil, slituje se ⌈podle svého hojného milosrdenství.⌉

3:32  Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

3:32  But though he causeth grief, yet will he have compassion according to the multitude of his mercies.

3:32  For though he may cause grief, yet he will have compassion according to the abundance of his loving kindness.

3:32  But though he cause grief, yet will he have compassion according to the multitude of his mercies.

3:32  Quia si abjecit, et miserebitur, secundum multitudinem misericordiarum suarum.

3:33  Caph. For he hath not willingly afflicted, nor cast off the children of men.

3:33  For he doth not afflict willingly nor grieve the children of men.

3:33  Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí.

3:33  Netrápí přece zlomyslně, nechce lidem dávat zármutek.

3:33  Neboť ne ⌈z vlastního rozmaru⌉ pokořuje či skličuje syny člověka.

3:33  Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

3:33  For he doth not afflict willingly nor grieve the children of men.

3:33  For he is not predisposed to bring affliction or suffering to the children of men.

3:33  For he does not afflict willingly nor grieve the children of men.

3:33  Non enim humiliavit ex corde suo et abjecit filios hominum.

3:34  Lamed. To crush under his feet all the prisoners of the land,

3:34  To crush under his feet all the prisoners of the earth,

3:34  Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi,

3:34  Když jsou všichni zajatci v zemi pod nohama drceni,

3:34  Srazit pod nohy všechny vězně země,

3:34  Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

3:34  To crush under his feet all the prisoners of the earth,

3:34  To crush under foot all the prisoners of the earth;

3:34  To crush under his feet all the prisoners of the earth.

3:34  Ut conteret sub pedibus suis omnes vinctos terræ.

3:35  Lamed. To turn aside the judgment of a man before the face of the most High,

3:35  To turn aside the right of a man before the face of the most High,

3:35  když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího,

3:35  když se překrucuje právo lidí přímo před Nejvyšším,

3:35  převracet právo muže před tváří Nejvyššího,

3:35  Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

3:35  To turn aside the right of a man before the face of the most High,

3:35  to deprive a man of justice before the face of the Most High,

3:35  To turn aside the right of a man before the face of the most High,

3:35  Ut declinaret judicium viri in conspectu vultus Altissimi.

3:36  Lamed. To destroy a man wrongfully in his judgment, the Lord hath not approved.

3:36  To subvert a man in his cause, the Lord approveth not.

3:36  když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí?

3:36  když se křivdí lidem v soudní při – copak to Hospodin nevidí?

3:36  podvádět člověka při jeho sporu, ⌈to Panovník nechce vidět!⌉

3:36  Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

3:36  To subvert a man in his cause, the Lord approveth not.

3:36  to subvert a man in his cause, the Lord does not approve.

3:36  To subvert a man in his cause, the LORD approves not.

3:36  Ut perverteret hominem in judicio suo ; Dominus ignoravit.

3:37  Mem. Who is he that hath commanded a thing to be done, when the Lord commandeth it not?

3:37  Who is he that saith, and it cometh to pass, when the Lord commandeth it not?

3:37  Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal?

3:37  Kdo „promluví, a stane se“? Kdo než Hospodin to přikáže?

3:37  ⌈Je někdo, kdo⌉ řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal?

3:37  Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

3:37  Who [is] he [that] saith, and it cometh to pass, [when] the Lord commandeth [it] not?

3:37  Who can speak a thing and have it come to pass, unless the Lord has commanded it?

3:37  Who is he that said, and it comes to pass, when the Lord commands it not?

3:37  Quis est iste qui dixit ut fieret, Domino non jubente ?

3:38  Mem. Shall not both evil and good proceed out of the mouth of the Highest?

3:38  Out of the mouth of the most High proceedeth not evil and good?

3:38  Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré?

3:38  Což nepochází pohroma i dobro přímo z úst Nejvyššího?

3:38  Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího?

3:38  Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

3:38  Out of the mouth of the most High proceedeth not evil and good?

3:38  Doesn't both calamity and good come out of the mouth of the Most High?

3:38  Out of the mouth of the most High proceeds not evil and good?

3:38  Ex ore Altissimi non egredientur nec mala nec bona ?

3:39  Mem. Why hath a living man murmured, man suffering for his sins?

3:39  Wherefore doth a living man complain, a man for the punishment of his sins?

3:39  Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.

3:39  Proč by si tedy člověk stěžoval, když je za svůj hřích potrestán?

3:39  Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy?

3:39  Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

3:39  Why doth a living man complain, a man for the punishment of his sins?

3:39  Why does a living man complain, a man for the punishment of his sins?

3:39  Why does a living man complain, a man for the punishment of his sins?

3:39  Quid murmuravit homo vivens, vir pro peccatis suis ?

3:40  Nun. Let us search our ways, and seek, and return to the Lord.

3:40  Let us search and try our ways, and turn again to the Lord.

3:40  Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.

3:40  Zpytujme své cesty, zkoumejme je, k Hospodinu se navraťme!

3:40  Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu.

3:40  Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

3:40  Let us search and try our ways, and turn again to the LORD.

3:40  Let us examine and search our ways, and return to the Lord.

3:40  Let us search and try our ways, and turn again to the LORD.

3:40  Scrutemur vias nostras, et quæramus, et revertamur ad Dominum.

3:41  Nun. Let us lift up our hearts with our hands to the Lord in the heavens.

3:41  Let us lift up our heart with our hands unto God in the heavens.

3:41  Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.

3:41  Nejen své dlaně, ale i srdce k Bohu na nebesích zvedněme.

3:41  Pozvedněme svoje srdce i ruce k Bohu v nebesích.

3:41  Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

3:41  Let us lift up our heart with [our] hands to God in the heavens.

3:41  Let us lift up our heart with our hands to God in the heavens.

3:41  Let us lift up our heart with our hands to God in the heavens.

3:41  Levemus corda nostra cum manibus ad Dominum in cælos.

3:42  Nun. We have done wickedly, and provoked thee to wrath: therefore thou art inexorable.

3:42  We have transgressed and have rebelled: thou hast not pardoned.

3:42  My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.

3:42  My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se – a ty jsi přestal promíjet.

3:42  Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil.

3:42  Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

3:42  We have transgressed and have rebelled: thou hast not pardoned.

3:42  We have transgressed and have rebelled, and you have not forgiven.

3:42  We have transgressed and have rebelled: you have not pardoned.

3:42  Nos inique egimus, et ad iracundiam provocavimus ; idcirco tu inexorabilis es.

3:43  Samech. Thou hast covered in thy wrath, and hast struck us: thou hast killed and hast not spared.

3:43  Thou hast covered with anger, and persecuted us: thou hast slain, thou hast not pitied.

3:43  Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu.

3:43  Zahalen hněvem jsi nás hnal, pobíjel jsi bez milosti.

3:43  Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit.

3:43  Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

3:43  Thou hast covered with anger, and persecuted us: thou hast slain, thou hast not pitied.

3:43  You have covered yourself with anger and pursued us; you killed without sparing.

3:43  You have covered with anger, and persecuted us: you have slain, you have not pitied.

3:43  Operuisti in furore, et percussisti nos ; occidisti, nec pepercisti.

3:44  Samech. Thou hast set a cloud before thee, that our prayer may not pass through.

3:44  Thou hast covered thyself with a cloud, that our prayer should not pass through.

3:44  Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla.

3:44  Zahalil ses v oblaka, nepřístupný pro modlitby.

3:44  Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba.

3:44  Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

3:44  Thou hast covered thyself with a cloud, that [our] prayer should not pass through.

3:44  You have covered yourself with a cloud, so that no prayer can pass through.

3:44  You have covered yourself with a cloud, that our prayer should not pass through.

3:44  Opposuisti nubem tibi, ne transeat oratio.

3:45  Samech. Thou hast made me as an outcast, and refuse in the midst of the people.

3:45  Thou hast made us as the offscouring and refuse in the midst of the people.

3:45  Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.

3:45  Odporným smetím učinil jsi nás mezi národy.

3:45  Učinil jsi nás ⌈smetím a odpadem⌉ mezi národy.

3:45  Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

3:45  Thou hast made us [as] the offscouring and refuse in the midst of the people.

3:45  You have made us rubbish and refuse in the midst of the peoples.

3:45  You have made us as the offscouring and refuse in the middle of the people.

3:45  Eradicationem et abjectionem posuisti me in medio populorum.

3:46  Phe. All our enemies have opened their mouths against us.

3:46  All our enemies have opened their mouths against us.

3:46  Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.

3:46  Otvírají si na nás ústa všichni, kdo jsou proti nám.

3:46  Všichni naši nepřátelé si na nás otvírali ústa.

3:46  Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

3:46  All our enemies have opened their mouths against us.

3:46  All our enemies have opened their mouth wide against us.

3:46  All our enemies have opened their mouths against us.

3:46  Aperuerunt super nos os suum omnes inimici.

3:47  Phe. Prophecy is become to us a fear, and a snare, and destruction.

3:47  Fear and a snare is come upon us, desolation and destruction.

3:47  Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.

3:47  Zbývá nám jen strach a prach, zkáza, zmar!

3:47  Přišel na nás strach a propast, zpustošení a zkáza.

3:47  Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

3:47  Fear and a snare is come upon us, desolation and destruction.

3:47  Fear and the pit have come on us, devastation and destruction.

3:47  Fear and a snare is come on us, desolation and destruction.

3:47  Formido et laqueus facta est nobis vaticinatio, et contritio.

3:48  Phe. My eye hath run down with streams of water, for the destruction of the daughter of my people.

3:48  Mine eye runneth down with rivers of water for the destruction of the daughter of my people.

3:48  Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.

3:48  Z očí mi slzy proudí potokem – můj lid je rozdrcen!

3:48  Z mých očí plynou proudy vody nad zkázou dcery mého lidu.

3:48  Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

3:48  My eye runneth down with rivers of water for the destruction of the daughter of my people.

3:48  Streams of tears run down from my eyes because of the destruction of the daughter of my people.

3:48  My eye runs down with rivers of water for the destruction of the daughter of my people.

3:48  Divisiones aquarum deduxit oculus meus, in contritione filiæ populi mei.

3:49  Ain. My eye is afflicted, and hath not been quiet, because there was no rest:

3:49  Mine eye trickleth down, and ceaseth not, without any intermission,

3:49  Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,

3:49  Mé oči pláčou bez ustání, ten proud nemůže přestat,

3:49  Moje oči ⌈vylévají slzy,⌉ nedají se zastavit, bez odpočinku,

3:49  Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

3:49  My eye trickleth down, and ceaseth not, without any intermission,

3:49  My tears flow and do not cease, without respite,

3:49  My eye trickles down, and ceases not, without any intermission.

3:49  Oculus meus afflictus est, nec tacuit, eo quod non esset requies.

3:50  Ain. Till the Lord regarded and looked down from the heavens.

3:50  Till the Lord look down, and behold from heaven.

3:50  dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.

3:50  dříve než Hospodin shlédne shůry, než se podívá na nás.

3:50  dokud Hospodin nepohledí a nepodívá se z nebes.

3:50  Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

3:50  Till the LORD shall look down, and behold from heaven.

3:50  until the Lord looks down and sees from heaven.

3:50  Till the LORD look down, and behold from heaven.

3:50  Donec respiceret et videret Dominus de cælis.

3:51  Ain. My eye hath wasted my soul because of all the daughters of my city.

3:51  Mine eye affecteth mine heart because of all the daughters of my city.

3:51  Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.

3:51  Ach, jak jsem ztrápený, když vidím dcery svého města!

3:51  ⌈Moje oči⌉ působí mé duši bolest pro ⌈všechny dcery mého města.⌉

3:51  Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

3:51  My eye affecteth my heart because of all the daughters of my city.

3:51  My eyes bring my soul grief, because of all the daughters of my city.

3:51  My eye affects my heart because of all the daughters of my city.

3:51  Oculus meus deprædatus est animam meam in cunctis filiabus urbis meæ.

3:52  Sade. My enemies have chased me and caught me like a bird, without cause.

3:52  Mine enemies chased me sore, like a bird, without cause.

3:52  Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.

3:52  Nepřátelé mě jak ptáčka lovili, lovili mě bez příčiny.

3:52  Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili jako ptáka.

3:52  Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

3:52  My enemies chased me fiercely, like a bird without cause.

3:52  They have chased me relentlessly like a bird, those who are my enemies without cause.

3:52  My enemies chased me sore, like a bird, without cause.

3:52  Venatione ceperunt me quasi avem inimici mei gratis.

3:53  Sade. My life is fallen into the pit, and they have laid a stone over me.

3:53  They have cut off my life in the dungeon, and cast a stone upon me.

3:53  Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.

3:53  V jámě chtěli můj život ukončit, zaházeli mě kamením.

3:53  Snažili se ukončit můj život v cisterně a hodili na mě kamení.

3:53  Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

3:53  They have cut off my life in the dungeon, and cast a stone upon me.

3:53  They have cut off my life in a pit, and have cast a stone on me.

3:53  They have cut off my life in the dungeon, and cast a stone on me.

3:53  Lapsa est in lacum vita mea, et posuerunt lapidem super me.

3:54  Sade. Waters have flowed over my head: I said: I am cut off.

3:54  Waters flowed over mine head; then I said, I am cut off.

3:54  Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: „Jsem ztracen.“

3:54  Nad hlavou se mi vody zavřely, řekl jsem si: Jsem ztracený!

3:54  Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen.

3:54  Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

3:54  Waters flowed over my head; [then] I said, I am cut off.

3:54  Waters flowed over my head; I said, 'I am finished.'

3:54  Waters flowed over my head; then I said, I am cut off.

3:54  Inundaverunt aquæ super caput meum ; dixi : Perii.

3:55  Coph. I have called upon thy name, O Lord, from the lowest pit.

3:55  I called upon thy name, O Lord, out of the low dungeon.

3:55  Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.

3:55  V té nejhlubší jámě, Hospodine, jsem ale vzýval jméno tvé.

3:55  Ze dna cisterny jsem vzýval tvé jméno, Hospodine.

3:55  Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

3:55  I called upon thy name, O LORD, out of the low dungeon.

3:55  I called on your name, Lord, out of the depths of the pit.

3:55  I called on your name, O LORD, out of the low dungeon.

3:55  Invocavi nomen tuum, Domine, de lacu novissimo.

3:56  Coph. Thou hast heard my voice: turn not away thy ear from my sighs, and cries.

3:56  Thou hast heard my voice: hide not thine ear at my breathing, at my cry.

3:56  Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.

3:56  Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se, když k tobě volám po úlevě!“

3:56  Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc.

3:56  Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

3:56  Thou hast heard my voice: hide not thy ear at my breathing, at my cry.

3:56  You heard my voice; do not hide your ear at my sighs, to my cry.

3:56  You have heard my voice: hide not your ear at my breathing, at my cry.

3:56  Vocem meam audisti ; ne avertas aurem tuam a singultu meo et clamoribus.

3:57  Coph. Thou drewest near in the day, when I called upon thee, thou saidst: Fear not.

3:57  Thou drewest near in the day that I called upon thee: thou saidst, Fear not.

3:57  Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“

3:57  Když jsem tě volal, přiblížil ses a říkal jsi mi: „Neboj se!“

3:57  Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se!

3:57  V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

3:57  Thou drewest near in the day [that] I called upon thee: thou saidst, Fear not.

3:57  You drew near in the day that I called on you; you said, "Do not be afraid."

3:57  You drew near in the day that I called on you: you said, Fear not.

3:57  Appropinquasti in die quando invocavi te ; dixisti : Ne timeas.

3:58  Res. Thou hast judged, O Lord, the cause of my soul, thou the Redeemer of my life.

3:58  O Lord, thou hast pleaded the causes of my soul; thou hast redeemed my life.

3:58  Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.

3:58  Když mi šlo o život, vedl jsi mou při, tys mě, Hospodine, vykoupil!

3:58  Vedl jsi, Panovníku, spory mé duše, vykoupil jsi můj život.

3:58  Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

3:58  O Lord, thou hast pleaded the causes of my soul; thou hast redeemed my life.

3:58  Lord, you have taken up the case for my soul; you have redeemed my life.

3:58  O LORD, you have pleaded the causes of my soul; you have redeemed my life.

3:58  Judicasti, Domine, causam animæ meæ, redemptor vitæ meæ.

3:59  Res. Thou hast seen, O Lord, their iniquity against me: judge thou my judgment.

3:59  O Lord, thou hast seen my wrong: judge thou my cause.

3:59  Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.

3:59  Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi, pomoz mi k spravedlnosti!

3:59  Viděl jsi, Hospodine, ⌈mně způsobenou křivdu.⌉ ⌈Zjednej mi právo!⌉

3:59  Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

3:59  O LORD, thou hast seen my wrong: judge thou my cause.

3:59  Lord, you have seen the wrong done to me; judge my case.

3:59  O LORD, you have seen my wrong: judge you my cause.

3:59  Vidisti, Domine, iniquitatem illorum adversum me : judica judicium meum.

3:60  Res. Thou hast seen all their fury, and all their thoughts against me.

3:60  Thou hast seen all their vengeance and all their imaginations against me.

3:60  Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.

3:60  Viděl jsi, jak se mi pořád mstí, jak na mě chystají samé úklady.

3:60  Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich plány proti mně.

3:60  Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

3:60  Thou hast seen all their vengeance [and] all their imaginations against me.

3:60  You have seen all their vengeance and all their plots against me.

3:60  You have seen all their vengeance and all their imaginations against me.

3:60  Vidisti omnem furorem, universas cogitationes eorum adversum me.

3:61  Sin. Thou hast heard their reproach, O Lord, all their imaginations against me.

3:61  Thou hast heard their reproach, O Lord, and all their imaginations against me;

3:61  Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,

3:61  Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky, všechny úklady, jež na mě chystají,

3:61  Slyšel jsi jejich hanění, Hospodine, všechny jejich plány proti mně.

3:61  Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

3:61  Thou hast heard their reproach, O LORD, [and] all their imaginations against me;

3:61  You have heard their insults, Lord, and all their plots against me.

3:61  You have heard their reproach, O LORD, and all their imaginations against me;

3:61  Audisti opprobrium eorum, Domine, omnes cogitationes eorum adversum me.

3:62  Sin. The lips of them that rise up against me: and their devices against me all the day.

3:62  The lips of those that rose up against me, and their device against me all the day.

3:62  řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.

3:62  řeči těch, kdo na mě útočí, a co si celý den o mně šeptají.

3:62  Slova mých protivníků a jejich mumlání proti mně po celý den.

3:62  Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

3:62  The lips of those that rose up against me, and their device against me all the day.

3:62  The lips of those that rose up against me, and their plots against me all day long.

3:62  The lips of those that rose up against me, and their device against me all the day.

3:62  Labia insurgentium mihi, et meditationes eorum adversum me tota die.

3:63  Sin. Behold their sitting down, and their rising up, I am their song.

3:63  Behold their sitting down, and their rising up; I am their musick.

3:63  Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.

3:63  Pohleď – ať si sedají nebo vstávají, prozpěvují si o mně posměšky!

3:63  Pohleď, ⌈ať sedí nebo stojí,⌉ jsem jejich posměšnou písničkou.

3:63  Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

3:63  Behold their sitting down, and their rising up; I [am] their music.

3:63  Behold their sitting down, and their rising up; I am their mocking song.

3:63  Behold their sitting down, and their rising up; I am their music.

3:63  Sessionem eorum et resurrectionem eorum vide ; ego sum psalmus eorum.

3:64  Thau. Thou shalt render them a recompense, O Lord, according to the works of their hands.

3:64  Render unto them a recompence, O Lord, according to the work of their hands.

3:64  Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.

3:64  Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží – za to, jak se sami chovali!

3:64  Odplať jim, Hospodine, za to, co vykonali, za skutky jejich rukou.

3:64  Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

3:64  Render to them a recompense, O LORD, according to the work of their hands.

3:64  You will render to them what they deserve, Lord, according to the work of their hands.

3:64  Render to them a recompense, O LORD, according to the work of their hands.

3:64  Redes eis vicem, Domine, juxta opera manuum suarum.

3:65  Thau. Thou shalt give them a buckler of heart, thy labour.

3:65  Give them sorrow of heart, thy curse unto them.

3:65  Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.

3:65  Zatvrzelé srdce ponech jim, ať je stihne tvoje prokletí!

3:65  Dej jim zatvrzelé srdce, ať na ně dopadne tvoje kletba.

3:65  Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

3:65  Give them sorrow of heart, thy curse to them.

3:65  You will give them hardness of heart as your curse to them.

3:65  Give them sorrow of heart, your curse to them.

3:65  Dabis eis scutum cordis, laborem tuum.

3:66  Thau. Thou shalt persecute them in anger, and shalt destroy them from under the heavens, O Lord.

3:66  Persecute and destroy them in anger from under the heavens of the Lord.

3:66  V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.

3:66  Pronásleduj je svým hněvem, vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!

3:66  Stíhej je s hněvem a vyhlaď je zpod nebes, Hospodine.

3:66  Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

3:66  Persecute and destroy them in anger from under the heavens of the LORD.

3:66  You will pursue them in anger, and destroy them from under the heavens of the Lord.

3:66  Persecute and destroy them in anger from under the heavens of the LORD.

3:66  Persequeris in furore, et conteres eos sub cælis, Domine.

Chapter 4

4:1  Aleph. How is the gold become dim, the finest colour is changed, the stones of the sanctuary are scattered in the top of every street?

4:1  How is the gold become dim! how is the most fine gold changed! the stones of the sanctuary are poured out in the top of every street.

4:1  Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.

4:1  Ach, jak zašlo lesklé zlato, ryzí kov už se netřpytí! Drahé kamení rozmetáno na každém nároží!

4:1  Jak zčernalo zlato, jak se změnilo ryzí zlato! Kameny svatyně leží rozmetány na každém nároží.

4:1  Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.

4:1  How is the gold become dim! [how] is the most fine gold changed! the stones of the sanctuary are poured out at the head of every street.

4:1  ALEPH How the gold has become dim! How the most pure gold has changed! The stones of the sanctuary are poured out at the head of every street.

4:1  How is the gold become dim! how is the most fine gold changed! the stones of the sanctuary are poured out in the top of every street.

4:1  Quomodo obscuratum est aurum, mutatus est color optimus ! dispersi sunt lapides sanctuarii in capite omnium platearum !

4:2  Beth. The noble sons of Sion, and they that were clothed with the best gold: how are they esteemed as earthen vessels, the work of the potter's hands?

4:2  The precious sons of Zion, comparable to fine gold, how are they esteemed as earthen pitchers, the work of the hands of the potter!

4:2  Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!

4:2  Synové Sionu bývali kdysi nad zlato vzácnější – ach, teď jsou levní jako džbány, jak nádobí, co hrnčíř vyrobil!

4:2  Vzácní synové Sijónu, vážení s ryzím zlatem, jak to, že jsou nyní ceněni jen jako hliněný džbán, dílo hrnčířových rukou?

4:2  Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!

4:2  The precious sons of Zion, comparable to fine gold, how are they esteemed as earthen pitchers, the work of the hands of the potter!

4:2  The precious sons of Zion, comparable to fine gold, How they are regarded as clay jars, the work of the hands of the potter!

4:2  The precious sons of Zion, comparable to fine gold, how are they esteemed as earthen pitchers, the work of the hands of the potter!

4:2  Filii Sion inclyti, et amicti auro primo : quomodo reputati sunt in vasa testea, opus manuum figuli !

4:3  Ghimel. Even the sea monsters have drawn out the breast, they have given suck to their young: the daughter of my people is cruel, like the ostrich in the desert.

4:3  Even the sea monsters draw out the breast, they give suck to their young ones: the daughter of my people is become cruel, like the ostriches in the wilderness.

4:3  I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.

4:3  I šakalí matky nastavují prsy, aby své mladé krmily, můj lid je ale k svým dětem krutý tak jako pštrosi na poušti.

4:3  I šakalové obnažují prs a kojí svá mláďata, ale dcera mého lidu se stala krutou jako pštros v pustině.

4:3  An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.

4:3  Even the sea-monsters draw out the breast, they nurse their young ones: the daughter of my people [is become] cruel, like the ostriches in the wilderness.

4:3  Even the jackals offer the breast, they nurse their young ones, but the daughter of my people has become cruel, like the ostriches in the wilderness.

4:3  Even the sea monsters draw out the breast, they give suck to their young ones: the daughter of my people is become cruel, like the ostriches in the wilderness.

4:3  Sed et lamiæ nudaverunt mammam, lactaverunt catulos suos : filia populi mei crudelis quasi struthio in deserto.

4:4  Daleth. The tongue of the sucking child hath stuck to the roof of his mouth for thirst: the little ones have asked for bread, and there was none to break it unto them.

4:4  The tongue of the sucking child cleaveth to the roof of his mouth for thirst: the young children ask bread, and no man breaketh it unto them.

4:4  Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.

4:4  Kojenci na patro se lepí jazyk vyprahlý; o chleba prosí malé děti, a nikdo se s nimi nedělí.

4:4  Jazyk kojence přilnul žízní k patru; děti se dožadují chleba, nikdo jim ho neláme.

4:4  Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.

4:4  The tongue of the sucking child cleaveth to the roof of his mouth for thirst: the young children ask bread, [and] no man breaketh [it] to them.

4:4  The nursing infant's tongue sticks to the roof of his mouth for thirst. The young children ask for bread, but no one gives to them.

4:4  The tongue of the sucking child sticks to the roof of his mouth for thirst: the young children ask bread, and no man breaks it to them.

4:4  Adhæsit lingua lactentis ad palatum ejus in siti ; parvuli petierunt panem, et non erat qui frangeret eis.

4:5  He. They that were fed delicately have died in the streets: they that were brought up in scarlet have embraced the dung.

4:5  They that did feed delicately are desolate in the streets: they that were brought up in scarlet embrace dunghills.

4:5  Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.

4:5  Ti, kdo se lahůdkami živili, teď živoří v ulicích. Ti, kdo si šarlat oblékali, se přehrabují v odpadcích.

4:5  Ti, kdo jídali lahůdky, hynou na ulicích; ti, kdo byli vychováni v purpuru, objímají smetiště.

4:5  Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.

4:5  They that fed delicately are desolate in the streets: they that were brought up in scarlet embrace dunghills.

4:5  Those who ate delicacies are destitute in the streets. Those who were brought up in purple embrace ash heaps.

4:5  They that did feed delicately are desolate in the streets: they that were brought up in scarlet embrace dunghills.

4:5  Qui vescebantur voluptuose, interierunt in viis ; qui nutriebantur in croceis, amplexati sunt stercora.

4:6  Vau. And the iniquity of the daughter of my people is made greater than the sin of Sodom, which was overthrown in a moment, and hands took nothing in her.

4:6  For the punishment of the iniquity of the daughter of my people is greater than the punishment of the sin of Sodom, that was overthrown as in a moment, and no hands stayed on her.

4:6  Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.

4:6  Trest mého lidu je ještě větší, než co zasloužila Sodoma – ta byla vyvrácena v jedinou chvíli, aniž se ruka pohnula!

4:6  Vina dcery mého lidu je větší nežli hřích Sodomy, která byla v okamžiku vyvrácena, aniž by na ni byly položeny ruce.

4:6  Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány.

4:6  For the punishment of the iniquity of the daughter of my people is greater than the punishment of the sin of Sodom, that was overthrown as in a moment, and no hands stayed on her.

4:6  For the iniquity of the daughter of my people is greater than the sin of Sodom, which was overthrown in an instant, and no hands were laid on her.

4:6  For the punishment of the iniquity of the daughter of my people is greater than the punishment of the sin of Sodom, that was overthrown as in a moment, and no hands stayed on her.

4:6  Et major effecta est iniquitas filiæ populi mei peccato Sodomorum, quæ subversa est in momento, et non ceperunt in ea manus.

4:7  Zain. Her Nazarites were whiter than snow, purer than milk, more ruddy than the old ivory, fairer than the sapphire.

4:7  Her Nazarites were purer than snow, they were whiter than milk, they were more ruddy in body than rubies, their polishing was of sapphire:

4:7  Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.

4:7  Zasvěcení tu bývali čistější než sníh, nad mléko bělejší. Těla měli ruměná jako rubíny, jako by byli ze safíru broušeni.

4:7  Její nazíři byli čistší nežli sníh, bělejší nežli mléko; jejich tělo bylo růžovější nežli drahokamy, jejich vzhled se podobal safíru.

4:7  Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.

4:7  Her Nazarites were purer than snow, they were whiter than milk, they were more ruddy in body than rubies, their polishing [was] of sapphire:

4:7  Her consecrated ones were purer than snow, whiter than milk; their bodies more ruddy than rubies, their appearance was like lapis lazuli.

4:7  Her Nazarites were purer than snow, they were whiter than milk, they were more ruddy in body than rubies, their polishing was of sapphire:

4:7  Candidiores Nazaræi ejus nive, nitidiores lacte, rubicundiores ebore antiquo, sapphiro pulchriores.

4:8  Heth. Their face is now made blacker than coals, and they are not known in the streets: their skin hath stuck to their bones, it is withered, and is become like wood.

4:8  Their visage is blacker than a coal; they are not known in the streets: their skin cleaveth to their bones; it is withered, it is become like a stick.

4:8  Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.

4:8  Teď jsou však černější než saze, k nepoznání jsou v ulicích; kůže jim přischla ke kostem, jako dřevo jsou svraštělí.

4:8  Teď je jejich vzezření temnější nežli saze, nedají se na ulicích poznat; kůže jim svraštila na kostech, uschla jako dřevo.

4:8  Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.

4:8  Their visage is blacker than a coal; they are not known in the streets: their skin cleaveth to their bones; it is withered, it is become like a stick.

4:8  They appear darker than soot; they are not known in the streets. Their skin cleaves to their bones; it is withered and has become as dry as a stick.

4:8  Their visage is blacker than a coal; they are not known in the streets: their skin sticks to their bones; it is withered, it is become like a stick.

4:8  Denigrata est super carbones facies eorum et non sunt cogniti in plateis ; adhæsit cutis eorum ossibus : aruit, et facta est quasi lignum.

4:9  Teth. It was better with them that were slain by the sword, than with them that died with hunger: for these pined away being consumed for want of the fruits of the earth.

4:9  They that be slain with the sword are better than they that be slain with hunger: for these pine away, stricken through for want of the fruits of the field.

4:9  Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.

4:9  Kdo padli mečem, jsou na tom líp než ti, kdo hladem padají; ti, kdo vykrváceli na svá zranění, než ti, kdo nemají co sklidit na poli.

4:9  Lépe na tom byli probodení mečem nežli pobití hladem, kteří hynou nedostatkem polních plodin.

4:9  Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.

4:9  [They that are] slain with the sword are better than [they that are] slain with hunger: for these pine away, stricken through for [want of] the fruits of the field.

4:9  Those who are killed with the sword are better than those who are killed with hunger; those who waste away, pierced through, for lack of the fruits of the field.

4:9  They that be slain with the sword are better than they that be slain with hunger: for these pine away, stricken through for want of the fruits of the field.

4:9  Melius fuit occisis gladio quam interfectis fame, quoniam isti extabuerunt consumpti a sterilitate terræ.

4:10  Jod. The hands of the pitiful women have sodden their own children: they were their meat in the destruction of the daughter of my people.

4:10  The hands of the pitiful women have sodden their own children: they were their meat in the destruction of the daughter of my people.

4:10  Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.

4:10  Soucitné ruce žen vařily vlastní děti – ty byly jejich pokrmem, když byl rozdrcen můj lid.

4:10  Ruce soucitných žen vařily svoje děti; staly se jejich jídlem při zkáze dcery mého lidu.

4:10  Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.

4:10  The hands of the pitiful women have boiled their own children: they were their food in the destruction of the daughter of my people.

4:10  The hands of the compassionate women have cooked their own children; they were their food in the destruction of the daughter of my people.

4:10  The hands of the pitiful women have sodden their own children: they were their meat in the destruction of the daughter of my people.

4:10  Manus mulierum misericordium coxerunt filios suos ; facti sunt cibus earum in contritione filiæ populi mei.

4:11  Caph. The Lord hath accomplished his wrath, he hath poured out his fierce anger: and he hath kindled a fire in Sion, and it hath devoured the foundations thereof.

4:11  The Lord hath accomplished his fury; he hath poured out his fierce anger, and hath kindled a fire in Zion, and it hath devoured the foundations thereof.

4:11  Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.

4:11  Hospodin naplno projevil svůj hněv, dal průchod svému zuření. Zapálil na Sionu oheň, jenž pohltil jeho základy.

4:11  Hospodin dovršil svoji zlobu, vylil svůj planoucí hněv, zapálil na Sijónu oheň, který strávil jeho základy.

4:11  Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho.

4:11  The LORD hath accomplished his fury; he hath poured out his fierce anger, and hath kindled a fire in Zion, and it hath devoured her foundations.

4:11  The Lord has accomplished his wrath, he has poured out his fierce anger; he has kindled a fire in Zion, which has devoured its foundations.

4:11  The LORD has accomplished his fury; he has poured out his fierce anger, and has kindled a fire in Zion, and it has devoured the foundations thereof.

4:11  Complevit Dominus furorem suum, effudit iram indignationis suæ : et succendit ignem in Sion, et devoravit fundamenta ejus.

4:12  Lamed. The kings of the earth, and all the inhabitants of the world would not have believed, that the adversary and the enemy should enter in by the gates of Jerusalem.

4:12  The kings of the earth, and all the inhabitants of the world, would not have believed that the adversary and the enemy should have entered into the gates of Jerusalem.

4:12  Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.

4:12  Nevěřili by zemští králové a nikdo z vládců světa, že vejde zapřisáhlý nepřítel do bran Jeruzaléma.

4:12  Králové země ani všichni obyvatelé světa by nevěřili, že do jeruzalémských bran vejde protivník či nepřítel.

4:12  Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských,

4:12  The kings of the earth, and all the inhabitants of the world, would not have believed that the adversary and the enemy would have entered into the gates of Jerusalem.

4:12  The kings of the earth did not believe, neither all the inhabitants of the world, that the adversary or the enemy would enter into the gates of Jerusalem.

4:12  The kings of the earth, and all the inhabitants of the world, would not have believed that the adversary and the enemy should have entered into the gates of Jerusalem.

4:12  Non crediderunt reges terræ, et universi habitatores orbis, quoniam ingrederetur hostis et inimicus per portas Jerusalem.

4:13  Mem. For the sins of her prophets, and the iniquities of her priests, that have shed the blood of the just in the midst of her.

4:13  For the sins of her prophets, and the iniquities of her priests, that have shed the blood of the just in the midst of her,

4:13  To pro hříchy jeho proroků, pro nepravosti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.

4:13  To kvůli hříchům jeho proroků, kvůli vinám jeho kněží – těch, kdo prolévali v jeho středu krev nevinných!

4:13  Stalo se to pro hříchy jeho proroků a viny jeho kněží, kteří prolévali v jeho středu krev spravedlivých.

4:13  Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých.

4:13  For the sins of her prophets, [and] the iniquities of her priests, that have shed the blood of the just in the midst of her.

4:13  It is because of the sins of her prophets, and the iniquities of her priests, that have shed the blood of the just in the midst of her.

4:13  For the sins of her prophets, and the iniquities of her priests, that have shed the blood of the just in the middle of her,

4:13  Propter peccata prophetarum ejus, et iniquitates sacerdotum ejus, qui effuderunt in medio ejus sanguinem justorum.

4:14  Nun. They have wandered as blind men in the streets, they were defiled with blood: and when they could not help walking in it, they held up their skirts.

4:14  They have wandered as blind men in the streets, they have polluted themselves with blood, so that men could not touch their garments.

4:14  Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.

4:14  Jak slepí bloudili v ulicích zbroceni krví prolitou; nikdo se neodvážil ani dotknout jejich rouch.

4:14  Jako slepí se potáceli po ulicích, znečištění krví, takže se lidé nesměli dotknout jejich oděvu.

4:14  Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.

4:14  They have wandered [as] blind [men] in the streets, they have polluted themselves with blood, so that men could not touch their garments.

4:14  They wander as blind men in the streets, they are polluted with blood, so that men can't touch their garments.

4:14  They have wandered as blind men in the streets, they have polluted themselves with blood, so that men could not touch their garments.

4:14  Erraverunt cæci in plateis, polluti sunt in sanguine ; cumque non possent, tenuerunt lacinias suas.

4:15  Samech. Depart you that are defiled, they cried out to them: Depart, get ye hence, touch not: for they quarrelled, and being removed, they said among the Gentiles: He will no more dwell among them.

4:15  They cried unto them, Depart ye; it is unclean; depart, depart, touch not: when they fled away and wandered, they said among the heathen, They shall no more sojourn there.

4:15  „Odstupte! Nečistý!“ volali na ně, „Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!“ Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: „Už tu nikdy nebudou hosty.“

4:15  „Z cesty! Nečistý!“ křičeli na ně. „Z cesty, z cesty! Nedotýkejte se!“ A když teď bloudí tam a sem, národy říkají: „Už je tu nechceme!“

4:15  Ustupte! Nečistý!, volali na ně lidé, ustupte! Ustupte! Nedotýkejte se! Proto odešli a potáceli se. Mezi pohanskými národy lidé říkali: Nebudou už s námi pobývat jako cizinci.

4:15  Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení.

4:15  They cried to them, Depart ye; [it is] unclean; depart, depart, touch not: when they fled away and wandered, they said among the heathen, They shall no more sojourn [there].

4:15  "Turn away!" they cried to them, "Unclean! depart, depart, do not touch!" When they fled away and wandered, men said among the nations, "They shall not live here anymore."

4:15  They cried to them, Depart you; it is unclean; depart, depart, touch not: when they fled away and wandered, they said among the heathen, They shall no more sojourn there.

4:15  Recedite polluti, clamaverunt eis ; recedite, abite, nolite tangere : jurgati quippe sunt, et commoti dixerunt inter gentes : Non addet ultra ut habitet in eis.

4:16  Phe. The face of the Lord hath divided them, he will no more regard them: they respected not the persons of the priests, neither had they pity on the ancient.

4:16  The anger of the Lord hath divided them; he will no more regard them: they respected not the persons of the priests, they favoured not the elders.

4:16  Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.

4:16  Hospodin sám je rozptýlil, už na ně ani nepohlédne; nikdo nebere ohled na kněží, nikdo nešetří ani starce.

4:16  ⌈Hospodinova tvář je rozdělila,⌉ nebude již ⌈na ně hledět;⌉ nebrali ohled na kněze, neslitovali se nad staršími.

4:16  Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.

4:16  The anger of the LORD hath divided them; he will no more regard them: they respected not the persons of the priests, they favored not the elders.

4:16  The Lord himself has scattered them; he will no more regard them. They did not respect the priests, they did not favor the elders.

4:16  The anger of the LORD has divided them; he will no more regard them: they respected not the persons of the priests, they favored not the elders.

4:16  Facies Domini divisit eos, non addet ut respiciat eos ; facies sacerdotum non erubuerunt, neque senum miserti sunt.

4:17  Ain. While we were yet standing, our eyes failed, expecting help for us in vain, when we looked attentively towards a nation that was not able to save.

4:17  As for us, our eyes as yet failed for our vain help: in our watching we have watched for a nation that could not save us.

4:17  Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci, byl to však přelud; na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.

4:17  Oči jsme napínali, až nás bolely, marně jsme pomoc čekali. Ze svých věží jsme vyhlíželi lid, jenž nebyl s to nás zachránit.

4:17  Ještě nám zrak slábne od hledění k naší nicotné pomoci; ve svém vyhlížení jsme vyhlíželi k národu, který nemůže zachránit.

4:17  A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

4:17  As for us, our eyes as yet failed for our vain help: in our watching we have watched for a nation [that] could not save [us].

4:17  Our eyes still fail, looking in vain for our help. In our watching we have watched for a nation that could not save.

4:17  As for us, our eyes as yet failed for our vain help: in our watching we have watched for a nation that could not save us.

4:17  Cum adhuc subsisteremus, defecerunt oculi nostri ad auxilium nostrum vanum ; cum respiceremus attenti ad gentem quæ salvare non poterat.

4:18  Sade. Our steps have slipped in the way of our streets, our end draweth near: our days are fulfilled, for our end is come.

4:18  They hunt our steps, that we cannot go in our streets: our end is near, our days are fulfilled; for our end is come.

4:18  Sledovali nás na každém kroku, abychom nechodili po svých prostranstvích, náš konec se přiblížil, naše dny se naplnili, nastal náš konec.

4:18  Sledovali naše kroky, nemohli jsme ani vyjít ven. Přišel náš konec, dny se naplnily, ano, náš konec nadešel.

4:18  Sledovali naše kroky, abychom nemohli chodit po svých náměstích; náš konec se přiblížil, naplnily se naše dny, ano, přišel náš konec.

4:18  Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.

4:18  They hunt our steps, that we cannot go in our streets: our end is near, our days are fulfilled; for our end is come.

4:18  They hunt our steps, so that we can't go in our streets. Our end is near, our days are fulfilled; for our end has come.

4:18  They hunt our steps, that we cannot go in our streets: our end is near, our days are fulfilled; for our end is come.

4:18  Lubricaverunt vestigia nostra in itinere platearum nostrarum ; appropinquavit finis noster, completi sunt dies nostri, quia venit finis noster.

4:19  Coph. Our persecutors were swifter than the eagles of the air: they pursued us upon the mountains, they lay in wait for us in the wilderness.

4:19  Our persecutors are swifter than the eagles of the heaven: they pursued us upon the mountains, they laid wait for us in the wilderness.

4:19  Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli, zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.

4:19  Naši pronásledovatelé byli rychlejší než orli na nebi. Po horách nás honili, číhali na nás na poušti.

4:19  Naši pronásledovatelé byli rychlejší nežli nebeští orlové. Honili nás na horách, v pustině na nás číhali.

4:19  Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.

4:19  Our persecutors are swifter than the eagles of heaven: they pursued us upon the mountains, they laid wait for us in the wilderness.

4:19  Our pursuers were swifter than the eagles of the sky. They chased us on the mountains, they lay in wait for us in the wilderness.

4:19  Our persecutors are swifter than the eagles of the heaven: they pursued us on the mountains, they laid wait for us in the wilderness.

4:19  Velociores fuerunt persecutores nostri aquilis cæli ; super montes persecuti sunt nos, in deserto insidiati sunt nobis.

4:20  Res. The breath of our mouth, Christ the Lord, is taken in our sins: to whom we said: Under thy shadow we shall live among the Gentiles.

4:20  The breath of our nostrils, the anointed of the Lord, was taken in their pits, of whom we said, Under his shadow we shall live among the heathen.

4:20  Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy. A o něm jsme říkávali: „V jeho stínu budeme žít mezi pronárody.“

4:20  Hospodinův pomazaný, náš vlastní dech, byl v jejich pasti polapen – a my jsme mysleli, že nám dá stín, v němž budeme žít mezi národy!

4:20  Dech našeho života, Hospodinův pomazaný, byl polapen do jejich jam, ten, o kterém jsme si mysleli: ⌈V jeho stínu⌉ budeme živi mezi pohanskými národy.

4:20  Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.

4:20  The breath of our nostrils, the anointed of the LORD, was taken in their pits, of whom we said, Under his shadow we shall live among the heathen.

4:20  The breath of our nostrils, the anointed of the Lord, was taken in their pits; of whom we said, "Under his shadow we can live among the nations."

4:20  The breath of our nostrils, the anointed of the LORD, was taken in their pits, of whom we said, Under his shadow we shall live among the heathen.

4:20  Spiritus oris nostri, christus Dominus, captus est in peccatis nostris, cui diximus : In umbra tua vivemus in gentibus.

4:21  Sin. Rejoice, and be glad, O daughter of Edom, that dwellest in the land of Hus: to thee also shall the cup come, thou shalt be made drunk, and naked.

4:21  Rejoice and be glad, O daughter of Edom, that dwellest in the land of Uz; the cup also shall pass through unto thee: thou shalt be drunken, and shalt make thyself naked.

4:21  Jenom se vesel a raduj, dcero edómská, bydlící v zemi Úsu! I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.

4:21  Raduj se a vesel, Dcero edomská, jež bydlíš v zemi Úc. I ty se však dočkáš kalicha – opiješ se a svlékneš donaha!

4:21  Jásej a raduj se, dcero edómská, která bydlíš v zemi Úsu! I k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš.

4:21  Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.

4:21  Rejoice and be glad, O daughter of Edom, that dwellest in the land of Uz; the cup also shall pass through to thee: thou shalt be drunken, and shalt make thyself naked.

4:21  Rejoice and be glad, daughter of Edom, that dwell in the land of Uz. The cup shall pass through to you also; you will get drunk, and shall make yourself naked.

4:21  Rejoice and be glad, O daughter of Edom, that dwell in the land of Uz; the cup also shall pass through to you: you shall be drunken, and shall make yourself naked.

4:21  Gaude et lætare, filia Edom, quæ habitas in terra Hus ! ad te quoque perveniet calix : inebriaberis, atque nudaberis.

4:22  Thau. Thy iniquity is accomplished, O daughter of Sion, he will no more carry thee away into captivity: he hath visited thy iniquity, O daughter of Edom, he hath discovered thy sins.

4:22  The punishment of thine iniquity is accomplished, O daughter of Zion; he will no more carry thee away into captivity: he will visit thine iniquity, O daughter of Edom; he will discover thy sins.

4:22  Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.

4:22  Tvůj trest vyprší, Dcero sionská, už nezůstaneš v zajetí. Ty, Dcero edomská, však budeš ztrestána, tvůj hřích se brzy odhalí!

4:22  Skončil trest za tvou vinu, dcero sijónská, již tě neodvede do zajetí. K odpovědnosti za tvou vinu povolá tebe, dcero edómská, a odhalí tvoje hříchy.

4:22  Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.

4:22  The punishment of thy iniquity is accomplished, O daughter of Zion; he will no more carry thee away into captivity: he will visit thy iniquity, O daughter of Edom; he will disclose thy sins.

4:22  The punishment of your iniquity is accomplished, daughter of Zion; he will no more carry you away into captivity. He will visit your iniquity, daughter of Edom; he will uncover your sins.

4:22  The punishment of your iniquity is accomplished, O daughter of Zion; he will no more carry you away into captivity: he will visit your iniquity, O daughter of Edom; he will discover your sins.

4:22  Completa est iniquitas tua, filia Sion : non addet ultra ut transmigret te. Visitavit iniquitatem tuam, filia Edom ; discooperuit peccata tua.

Chapter 5

5:1  Remember, O Lord, what is come upon us: consider and behold our reproach.

5:1  Remember, O Lord, what is come upon us: consider, and behold our reproach.

5:1  Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!

5:1  Vzpomeň si, Hospodine, jak jsme dopadli, dobře se podívej na naši hanbu:

5:1  Pamatuj, Hospodine, na to, co se nám stalo, pohleď a podívej se na naši potupu!

5:1  Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

5:1  Remember, O LORD, what is come upon us: consider, and behold our reproach.

5:1  Remember, Lord, what has come on us. Look, and see our disgrace.

5:1  Remember, O LORD, what is come on us: consider, and behold our reproach.

5:1  Recordare, Domine, quid acciderit nobis ; intuere et respice opprobrium nostrum.

5:2  Our inheritance is turned to aliens: our houses to strangers.

5:2  Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.

5:2  Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.

5:2  Naše dědictví připadlo cizím, naše domy patří cizákům!

5:2  Naše dědictví bylo předáno cizincům, naše domy cizozemcům.

5:2  Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

5:2  Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.

5:2  Our inheritance is turned over to strangers, our houses to foreigners.

5:2  Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.

5:2  Hæreditas nostra versa est ad alienos, domus nostræ ad extraneos.

5:3  We are become orphans without a father: our mothers are as widows.

5:3  We are orphans and fatherless, our mothers are as widows.

5:3  Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.

5:3  Jsme sirotci, přišli jsme o otce, z našich matek jsou teď vdovy.

5:3  Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou vdovami.

5:3  Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

5:3  We are orphans and fatherless, our mothers [are] as widows.

5:3  We are orphans and fatherless. Our mothers are like widows.

5:3  We are orphans and fatherless, our mothers are as widows.

5:3  Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.

5:4  We have drunk our water for money: we have bought our wood.

5:4  We have drunken our water for money; our wood is sold unto us.

5:4  Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.

5:4  Vlastní vodu pijeme za peníze, za své dříví musíme platit.

5:4  Vlastní vodu pijeme za stříbro a vlastní dřevo dostáváme za peníze.

5:4  Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

5:4  We have drank our water for money; our wood is sold to us.

5:4  We have to pay for a drink of water; our wood is sold to us.

5:4  We have drunken our water for money; our wood is sold to us.

5:4  Aquam nostram pecunia bibimus ; ligna nostra pretio comparavimus.

5:5  We were dragged by the necks, we were weary and no rest was given us.

5:5  Our necks are under persecution: we labour, and have no rest.

5:5  Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.

5:5  S pronásledovateli v zádech dřeme, zbaveni odpočinku.

5:5  Jho je na naší šíji, jsme pronásledováni; jsme unaveni a nemáme odpočinek.

5:5  Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

5:5  Our necks [are] under persecution: we labor, [and] have no rest.

5:5  Our pursuers are on our necks; we are weary, and have no rest.

5:5  Our necks are under persecution: we labor, and have no rest.

5:5  Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.

5:6  We have given our hand to Egypt, and to the Assyrians, that we might be satisfied with bread.

5:6  We have given the hand to the Egyptians, and to the Assyrians, to be satisfied with bread.

5:6  Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.

5:6  Třeseme si rukou s Egyptem i s Asýrií – kvůli chlebu.

5:6  ⌈Dali jsme ruku Egyptu a Asýrii,⌉ abychom se nasytili chlebem.

5:6  Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

5:6  We have given the hand [to] the Egyptians, [and to] the Assyrians, to be satisfied with bread.

5:6  We have submitted to the Egyptians and to the Assyrians, to get enough bread.

5:6  We have given the hand to the Egyptians, and to the Assyrians, to be satisfied with bread.

5:6  Ægypto dedimus manum et Assyriis, ut saturaremur pane.

5:7  Our fathers have sinned, and are not: and we have borne their iniquities.

5:7  Our fathers have sinned, and are not; and we have borne their iniquities.

5:7  Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.

5:7  Naši otcové hřešili; jsou pryč a my neseme jejich trest.

5:7  Naši otcové hřešili a už nejsou; my neseme trest za jejich viny.

5:7  Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

5:7  Our fathers have sinned, [and are] not; and we have borne their iniquities.

5:7  Our fathers sinned, and are no more; we have borne their iniquities.

5:7  Our fathers have sinned, and are not; and we have borne their iniquities.

5:7  Patres nostri peccaverunt, et non sunt : et nos iniquitates eorum portavimus.

5:8  Servants have ruled over us: there was none to redeem us out of their hand.

5:8  Servants have ruled over us: there is none that doth deliver us out of their hand.

5:8  Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.

5:8  Panují nad námi otroci a nikdo neuvolní jejich pěst.

5:8  Vládnou nám otroci a není, kdo by nás vyrval z jejich ruky.

5:8  Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

5:8  Servants have ruled over us: [there is] none that doth deliver [us] out of their hand.

5:8  Servants rule over us: There is none to deliver us out of their hand.

5:8  Servants have ruled over us: there is none that does deliver us out of their hand.

5:8  Servi dominati sunt nostri : non fuit qui redimeret de manu eorum.

5:9  We fetched our bread at the peril of our lives, because of the sword in the desert.

5:9  We gat our bread with the peril of our lives because of the sword of the wilderness.

5:9  S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.

5:9  Jde nám o život, když přinášíme chléb ohroženi mečem v pustém kraji.

5:9  ⌈S nasazením vlastního života⌉ přinášíme svůj pokrm, kvůli ⌈meči z pustiny.⌉

5:9  S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

5:9  We procured our bread with [the peril of] our lives, because of the sword of the wilderness.

5:9  We get our bread at the peril of our lives, because of the sword in the wilderness.

5:9  We got our bread with the peril of our lives because of the sword of the wilderness.

5:9  In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.

5:10  Our skin was burnt as an oven, by reason of the violence of the famine.

5:10  Our skin was black like an oven because of the terrible famine.

5:10  Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.

5:10  Kůže nám hoří jako pec horečkou z hladovění.

5:10  Naše kůže je rozpálená jako pec od palčivého hladu.

5:10  Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

5:10  Our skin was black like an oven because of the terrible famine.

5:10  Our skin is hot like an oven, because of the burning heat of famine.

5:10  Our skin was black like an oven because of the terrible famine.

5:10  Pellis nostra quasi clibanus exusta est, a facie tempestatum famis.

5:11  They oppressed the women in Sion, and the virgins in the cities of Juda.

5:11  They ravished the women in Zion, and the maids in the cities of Judah.

5:11  Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.

5:11  Sionské ženy byly znásilněny tak jako panny ve městech Judových.

5:11  Znásilnili ženy na Sijónu, panny v judských městech.

5:11  Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

5:11  They ravished the women in Zion, [and] the maids in the cities of Judah.

5:11  They raped the women in Zion, the virgins in the cities of Judah.

5:11  They ravished the women in Zion, and the maids in the cities of Judah.

5:11  Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Juda.

5:12  The princes were hanged up by their hand: they did not respect the persons of the ancients.

5:12  Princes are hanged up by their hand: the faces of elders were not honoured.

5:12  Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.

5:12  Naše velmože nám pověsili, ke starcům úctu neměli!

5:12  Knížata byla jejich rukou pověšena, starci nebyli ctěni.

5:12  Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

5:12  Princes were hanged by their hand: the faces of elders were not honored.

5:12  Princes were hanged by their hands; elders were shown no respect.

5:12  Princes are hanged up by their hand: the faces of elders were not honored.

5:12  Principes manu suspensi sunt ; facies senum non erubuerunt.

5:13  They abused the young men indecently: and the children fell under the wood.

5:13  They took the young men to grind, and the children fell under the wood.

5:13  Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.

5:13  Mládenci roztáčejí mlýn, chlapci klopýtají pod dřívím.

5:13  Mládenci ⌈nosili mlýnek,⌉ chlapci klopýtali pod nákladem dříví.

5:13  Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

5:13  They took the young men to grind, and the children fell under the wood.

5:13  The young men grind at the mill; the boys stagger under loads of wood.

5:13  They took the young men to grind, and the children fell under the wood.

5:13  Adolescentibus impudice abusi sunt, et pueri in ligno corruerunt.

5:14  The ancients have ceased from the gates: the young men from the choir of the singers.

5:14  The elders have ceased from the gate, the young men from their musick.

5:14  Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.

5:14  Starci už v branách nesedí, mládenci dozpívali.

5:14  Starci zmizeli z brány, mládenci zanechali své hudby.

5:14  Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

5:14  The elders have ceased from the gate, the young men from their music.

5:14  The elders have gone from the gate, the young men from their music.

5:14  The elders have ceased from the gate, the young men from their music.

5:14  Senes defecerunt de portis, juvenes de choro psallentium.

5:15  The joy of our heart is ceased, our dancing is turned into mourning.

5:15  The joy of our heart is ceased; our dance is turned into mourning.

5:15  Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.

5:15  Utichlo naše bujaré veselí, tanec se změnil v truchlení.

5:15  Ustalo veselí našeho srdce, náš tanec se změnil v smuteční obřad.

5:15  Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

5:15  The joy of our heart hath ceased; our dance is turned into mourning.

5:15  The joy of our heart has ceased; our dancing is turned into mourning.

5:15  The joy of our heart is ceased; our dance is turned into mourning.

5:15  Defecit gaudium cordis nostri ; versus est in luctum chorus noster.

5:16  The crown is fallen from our head: woe to us, because we have sinned.

5:16  The crown is fallen from our head: woe unto us, that we have sinned!

5:16  Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.

5:16  Koruna spadla z naší hlavy; běda nám, že jsme hřešili!

5:16  Koruna spadla z naší hlavy, běda nám, že jsme hřešili.

5:16  Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

5:16  The crown is fallen [from] our head: woe to us, that we have sinned!

5:16  The crown is fallen from our head; woe to us, for we have sinned!

5:16  The crown is fallen from our head: woe to us, that we have sinned!

5:16  Cecidit corona capitis nostri : væ nobis, quia peccavimus !

5:17  Therefore is our heart sorrowful, therefore are our eyes become dim.

5:17  For this our heart is faint; for these things our eyes are dim.

5:17  Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,

5:17  Srdce nám nad tím usedá, potemněly nám nad tím oči –

5:17  Proto onemocnělo naše srdce, proto ztemněly naše oči.

5:17  Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

5:17  For this our heart is faint; for these [things] our eyes are dim.

5:17  For this our heart is faint; for these things our eyes grow dim.

5:17  For this our heart is faint; for these things our eyes are dim.

5:17  Propterea mœstum factum est cor nostrum ; ideo contenebrati sunt oculi nostri,

5:18  For mount Sion, because it is destroyed, foxes have walked upon it.

5:18  Because of the mountain of Zion, which is desolate, the foxes walk upon it.

5:18  nad horou Sijónem, že je tak zpustošená; honí se po ní šakalové.

5:18  že z hory Sion zbyla pustina, že se tam honí lišky!

5:18  Pro horu Sijón, která je zpustošená, takže po ní chodí lišky.

5:18  Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

5:18  Because of the mountain of Zion, which is desolate, the foxes walk upon it.

5:18  For the mountain of Zion, which is desolate; the foxes walk on it.

5:18  Because of the mountain of Zion, which is desolate, the foxes walk on it.

5:18  propter montem Sion quia disperiit ; vulpes ambulaverunt in eo.

5:19  But thou, O Lord, shalt remain for ever, thy throne from generation to generation.

5:19  Thou, O Lord, remainest for ever; thy throne from generation to generation.

5:19  Ty, Hospodine, budeš trůnit věčně, tvůj trůn přetrvá všechna pokolení.

5:19  Ty, Hospodine, však vládneš navěky, tvůj trůn trvá po všechny časy.

5:19  Ty, Hospodine, zůstáváš navěky, tvůj trůn z generace na generaci.

5:19  Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

5:19  Thou, O LORD, remainest for ever; thy throne from generation to generation.

5:19  You, Lord, abide forever; your throne is from generation to generation.

5:19  You, O LORD, remain for ever; your throne from generation to generation.

5:19  Tu autem, Domine, in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.

5:20  Why wilt thou forget us for ever? why wilt thou forsake us for a long time?

5:20  Wherefore dost thou forget us for ever, and forsake us so long time?

5:20  Proč na nás pořád zapomínáš, opustil jsi nás až do nejdelších časů?

5:20  Proč na nás nikdy nepomyslíš? To nás opustíš navždy?

5:20  Proč na nás neustále zapomínáš a opouštíš nás na mnoho dnů?

5:20  Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

5:20  Why dost thou forget us for ever, [and] forsake us so long time?

5:20  Why do you keep on forgetting us? Why do you forsake us so long?

5:20  Why do you forget us for ever, and forsake us so long time?

5:20  Quare in perpetuum oblivisceris nostri, derelinques nos in longitudine dierum ?

5:21  Convert us, O Lord, to thee, and we shall be converted: renew our days, as from the beginning.

5:21  Turn thou us unto thee, O Lord, and we shall be turned; renew our days as of old.

5:21  Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.

5:21  Navrať nás k sobě, Hospodine, ať se vrátíme! Obnov naše dny, ať jsou jako dřív!

5:21  Vrať nás, Hospodine, zpět k sobě a navrátíme se. Obnov naše dny jako za dávnověku.

5:21  Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

5:21  Turn thou us to thee, O LORD, and we shall be turned; renew our days as of old.

5:21  Restore us to you, Lord, and we shall be restored; renew our days as in former times,

5:21  Turn you us to you, O LORD, and we shall be turned; renew our days as of old.

5:21  Converte nos, Domine, ad te, et convertemur ; innova dies nostros, sicut a principio.

5:22  But thou hast utterly rejected us, thou art exceedingly angry with us.

5:22  But thou hast utterly rejected us; thou art very wroth against us.

5:22  Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.

5:22  Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš?

5:22  Nebo jsi nás zcela zavrhl? Přespříliš ses na nás rozhněval?

5:22  Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?

5:22  But thou hast utterly rejected us; thou art very wroth against us.

5:22  unless you have completely rejected us and are angry with us beyond measure.

5:22  But you have utterly rejected us; you are very wroth against us.

5:22  Sed projiciens repulisti nos : iratus es contra nos vehementer.