DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Zechariah

Chapter 1

1:1  In the eighth month, in the second year of king Darius, the word of the Lord came to Zechariah the son of Barachias, the son of Addo, the prophet, saying:

1:1  In the eighth month, in the second year of Darius, came the word of the Lord unto Zechariah, the son of Berechiah, the son of Iddo the prophet, saying,

1:1  Osmého měsíce druhého roku vlády Dareiovy stalo se slovo Hospodinovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova:

1:1  V osmém měsíci druhého roku Dareiovy vlády dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo:

1:1  V osmém měsíci druhého roku vlády Dareia se stalo Hospodinovo slovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova:

1:1  Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:

1:1  In mense octavo, in anno secundo Darii regis, factum est verbum Domini ad Zachariam filium Barachiæ filii Addo prophetam, dicens :

1:2  The Lord hath been exceeding angry with your fathers.

1:2  The Lord hath been sore displeased with your fathers.

1:2  „Hospodin se hrozně rozlítil na vaše otce.

1:2  „Hospodin se na vaše otce hrozně rozhněval.

1:2  Hospodin se velice rozhněval na vaše otce.

1:2  Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice.

1:2  Iratus est Dominus super patres vestros iracundia.

1:3  And thou shalt say to them: Thus saith the Lord of hosts: Turn ye to me, saith the Lord of hosts: and I will turn to you, saith the Lord of hosts.

1:3  Therefore say thou unto them, Thus saith the Lord of hosts; Turn ye unto me, saith the Lord of hosts, and I will turn unto you, saith the Lord of hosts.

1:3  Řekni jim tedy: Toto praví Hospodin zástupů: Obraťte se ke mně, je výrok Hospodina zástupů, a já se obrátím k vám, praví Hospodin zástupů.

1:3  Proto řekni lidu: Tak praví Hospodin zástupů – Vraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a já se vrátím k vám, praví Hospodin zástupů.

1:3  Řekni jim: ⌈Toto praví Hospodin⌉ zástupů: Navraťte se ke mně, je výrok Hospodina zástupů, a vrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.

1:3  Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů.

1:3  Et dices ad eos : Hæc dicit Dominus exercituum : Convertimini ad me, ait Dominus exercituum, et convertar ad vos, dicit Dominus exercituum.

1:4  Be not as your fathers, to whom the former prophets have cried, saying: Thus saith the Lord of hosts: Turn ye from your evil ways, and from your wicked thoughts: but they did not give ear, neither did they hearken to me, saith the Lord.

1:4  Be ye not as your fathers, unto whom the former prophets have cried, saying, Thus saith the Lord of hosts; Turn ye now from your evil ways, and from your evil doings: but they did not hear, nor hearken unto me, saith the Lord.

1:4  Nebuďte jako vaši otcové, k nimž volávali dřívější proroci: ‚Toto praví Hospodin zástupů: Obraťte se přece od svých zlých cest a od svých zlých skutků!‘ Ale neposlechli, pozornost tomu nevěnovali, je výrok Hospodinův.

1:4  Nebuďte jako vaši otcové, ke kterým volali dávní proroci: ‚Tak praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svých zlých cest, od svého zlého jednání!‘ Vy jste ale neposlouchali, vůbec jste si jich nevšímali, praví Hospodin.

1:4  Nebuďte jako vaši otcové! Když je dřívější proroci volali slovy: Toto praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svých zlých cest a od svých zlých činů, neposlouchali a nevěnovali mi pozornost, je Hospodinův výrok.

1:4  Nebuďte jako otcové vaši, na něž volávali proroci onino předešlí, říkajíce: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se nyní od cest svých zlých, i od skutků vašich zlých, ale neuposlechli, ani pozorovali mne, praví Hospodin.

1:4  Ne sitis sicut patres vestri, ad quos clamabant prophetæ priores, dicentes : Hæc dicit Dominus exercituum : Convertimini de viis vestris malis, et de cogitationibus vestris pessimis : et non audierunt, neque attenderunt ad me, dicit Dominus.

1:5  Your fathers, where are they? and the prophets, shall they live always?

1:5  Your fathers, where are they? and the prophets, do they live for ever?

1:5  Vaši otcové - kde jsou? A proroci - mohli žít věčně?

1:5  Kde jsou teď vaši otcové? A ti proroci – žijí snad navěky?

1:5  Kde jsou vaši otcové, a proroci, cožpak budou žít navěky?

1:5  Otcové vaši kde jsou? A proroci ti zdali na věky živi jsou?

1:5  Patres vestri, ubi sunt ? et prophetæ numquid in sempiternum vivent ?

1:6  But yet my words, and my ordinances, which I gave in charge to my servants the prophets, did they not take hold of your fathers, and they returned, and said: As the Lord of hosts thought to do to us according to our ways, and according to our devices, so he hath done to us.

1:6  But my words and my statutes, which I commanded my servants the prophets, did they not take hold of your fathers? and they returned and said, Like as the Lord of hosts thought to do unto us, according to our ways, and according to our doings, so hath he dealt with us.

1:6  Avšak moje slova a nařízení, která jsem přikázal svým služebníkům prorokům, nezasáhla snad vaše otce? I obrátili se a přiznali: ‚Jak si Hospodin zástupů předsevzal, že s námi naloží podle našich cest a podle našich skutků, tak s námi naložil.‘“

1:6  Ale má slova a mé výnosy, které jsem svěřil svým služebníkům prorokům, ty přece vaše otce dostihly! Tehdy se obrátili a uznali: ‚Hospodin zástupů se rozhodl s námi naložit, jak si zasloužíme za své cesty a za své jednání.‘“

1:6  Avšak má slova a má ustanovení, která jsem přikázal svým otrokům prorokům, vaše otce dostihla. Navrátili se a řekli: Jak měl Hospodin zástupů v úmyslu s námi naložit podle našich cest a našich činů, tak s námi naložil.

1:6  Ale však slova má a soudové moji, kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům, zdali nepostihli otců vašich? tak že obrátivše se, řekli: Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich, a podlé skutků našich, tak učinil nám.

1:6  Verumtamen verba mea, et legitima mea, quæ mandavi servis meis prophetis, numquid non comprehenderunt patres vestros, et conversi sunt, et dixerunt : Sicut cogitavit Dominus exercituum facere nobis secundum vias nostras, et secundum adinventiones nostras, fecit nobis ?

1:7  In the four and twentieth day of the eleventh month which is called Sabath, in the second year of Darius, the word of the Lord came to Zechariah the son of Barachias, the son of Addo, the prophet, saying:

1:7  Upon the four and twentieth day of the eleventh month, which is the month Sebat, in the second year of Darius, came the word of the Lord unto Zechariah, the son of Berechiah, the son of Iddo the prophet, saying,

1:7  Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce, to je měsíce šebátu, druhého roku vlády Dareiovy, stalo se slovo Hospodinovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova.

1:7  Čtyřiadvacátého dne jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebat, ve druhém roce Dareiovy vlády dostal prorok Zachariáš, syn Berechiáše, syna Idova, slovo Hospodinovo.

1:7  Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce, to je v měsíci šebatu, ve druhém roce vlády Dareia se stalo Hospodinovo slovo k proroku Zacharjášovi, synu Berekjáše, syna Idova:

1:7  Dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí:

1:7  In die vigesima et quarta undecimi mensis Sabath, in anno secundo Darii, factum est verbum Domini ad Zachariam filium Barachiæ filii Addo prophetam, dicens :

1:8  I saw by night, and behold a man riding upon a red horse, and he stood among the myrtle trees, that were in the bottom: and behind him were horses, red, speckled, and white.

1:8  I saw by night, and behold a man riding upon a red horse, and he stood among the myrtle trees that were in the bottom; and behind him were there red horses, speckled, and white.

1:8  V noci jsem viděl, hle, muž sedí na ryzáku, stojí mezi myrtovím v hlubině a za ním koně ryzí, plaví a bílí.

1:8  V noci jsem měl vidění – hle, jakýsi jezdec na rudém koni! Stál mezi myrtami v hluboké rokli a za ním koně rudí, zlataví a bílí.

1:8  Viděl jsem v noci, hle, nějaký jezdec na rudém koni, stojí mezi myrtovím v hlubině a za ním koně rudí, plaví a bílí.

1:8  Viděl jsem v noci, a aj, muž sedí na koni ryzím, kterýž stál mezi myrtovím, kteréž bylo v dolině, za ním pak koně ryzí, strakaté a bílé.

1:8  Vidi per noctem, et ecce vir ascendens super equum rufum, et ipse stabat inter myrteta, quæ erant in profundo, et post eum equi rufi, varii, et albi.

1:9  And I said: What are these, my Lord? and the angel that spoke in me, said to me: I will shew thee what these are:

1:9  Then said I, O my lord, what are these? And the angel that talked with me said unto me, I will shew thee what these be.

1:9  Zeptal jsem se ho: „Co to znamená, můj pane?“ Boží posel, který se mnou mluvil, mi odvětil: „Já ti vysvětlím, co to znamená.“

1:9  „Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se. „Ukážu ti, co to znamená,“ odpověděl mi anděl, který se mnou mluvil.

1:9  Zeptal jsem se: Co mají tito znamenat, můj pane? Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: Ukážu ti, co mají tito znamenat.

1:9  I řekl jsem: Kdo jsou tito, Pane můj? Řekl mi anděl ten, kterýž mluvil se mnou: Já ukáži tobě, kdo jsou tito.

1:9  Et dixi : Quid sunt isti, domine mi ? Et dixit ad me angelus qui loquebatur in me : Ego ostendam tibi quid sint hæc.

1:10  And the man that stood among the myrtle trees answered, and said: These are they, whom the Lord hath sent to walk through the earth.

1:10  And the man that stood among the myrtle trees answered and said, These are they whom the Lord hath sent to walk to and fro through the earth.

1:10  A muž stojící mezi myrtovím pokračoval: „To jsou ti, které vyslal Hospodin, aby procházeli zemí.“

1:10  „To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí,“ řekl onen muž stojící v myrtoví.

1:10  Ten muž, který stál mezi myrtovím, promluvil a řekl: To jsou ti, které Hospodin poslal, aby procházeli zemi.

1:10  Tedy odpovídaje muž ten, kterýž stál mezi myrtovím, řekl: Tito jsou, kteréž poslal Hospodin, aby zchodili zemi.

1:10  Et respondit vir qui stabat inter myrteta, et dixit : Isti sunt quos misit Dominus ut perambulent terram.

1:11  And they answered the angel of the Lord, that stood among the myrtle trees, and said: We have walked through the earth, and behold all the earth is inhabited, and is at rest.

1:11  And they answered the angel of the Lord that stood among the myrtle trees, and said, We have walked to and fro through the earth, and, behold, all the earth sitteth still, and is at rest.

1:11  Oni pak oslovili Hospodinova posla stojícího mezi myrtovím: „Procházeli jsme zemí a celá země si poklidně bydlí.“

1:11  Ti pak Hospodinovu andělu stojícímu v myrtoví hlásili: „Prošli jsme zemí a hle – celá zem žije v klidu a pokoji.“

1:11  Ti odpověděli Hospodinovu andělovi, který stál mezi myrtovím, a řekli: Prošli jsme zemí a hle, celá země si poklidně bydlí.

1:11  I odpověděli andělu Hospodinovu tomu, kterýž stál mezi myrtovím, a řekli: Zchodili jsme zemi, a aj, všecka země bezpečně bydlí, a pokoje užívá.

1:11  Et responderunt angelo Domini, qui stabat inter myrteta, et dixerunt : Perambulavimus terram, et ecce omnis terra habitatur, et quiescit.

1:12  And the angel of the Lord answered, and said: O Lord of hosts, how long wilt thou not have mercy on Jerusalem, and on the cities of Juda, with which thou hast been angry? this is now the seventieth year.

1:12  Then the angel of the Lord answered and said, O Lord of hosts, how long wilt thou not have mercy on Jerusalem and on the cities of Judah, against which thou hast had indignation these threescore and ten years?

1:12  Nato Hospodinův posel zvolal: „Hospodine zástupů, jak dlouho se ještě nechceš slitovat nad Jeruzalémem a nad judskými městy, jimž dáváš pociťovat svůj hrozný hněv již po sedmdesát let?“

1:12  Nato Hospodinův anděl zvolal: „Hospodine zástupů, kdy už se konečně slituješ nad Jeruzalémem a judskými městy? Vždyť už se na ně hněváš sedmdesát let!“

1:12  Hospodinův anděl promluvil a řekl: Hospodine zástupů, jak dlouho nebudeš mít slitování s Jeruzalémem a s judskými městy, na nichž je tvé rozhořčení po sedmdesát let?

1:12  Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let?

1:12  Et respondit angelus Domini, et dixit : Domine exercituum, usquequo tu non misereberis Jerusalem, et urbium Juda, quibus iratus es ? iste jam septuagesimus annus est.

1:13  And the Lord answered the angel, that spoke in me, good words, comfortable words.

1:13  And the Lord answered the angel that talked with me with good words and comfortable words.

1:13  Hospodin poslovi, který se mnou mluvil, odpověděl slovy dobrými, slovy útěšnými.

1:13  A Hospodin andělu mluvícímu se mnou odpověděl laskavými slovy plnými útěchy.

1:13  Hospodin andělovi, který se mnou mluvil, odpověděl slova dobrá, slova útěšná.

1:13  I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.

1:13  Et respondit Dominus angelo qui loquebatur in me verba bona, verba consolatoria.

1:14  And the angel that spoke in me, said to me: Cry thou, saying: Thus saith the Lord of hosts: I am zealous for Jerusalem, and Sion with a great zeal.

1:14  So the angel that communed with me said unto me, Cry thou, saying, Thus saith the Lord of hosts; I am jealous for Jerusalem and for Zion with a great jealousy.

1:14  Posel, který se mnou mluvil, mi nato řekl: „Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: ‚Horlím pro Jeruzalém a Sijón velkou horlivostí,

1:14  Anděl mluvící se mnou mi tedy řekl: „Volej – Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion velikou horlivostí

1:14  Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Volej: Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a pro Sijón velkou horlivostí.

1:14  Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým.

1:14  Et dixit ad me angelus qui loquebatur in me : Clama, dicens : Hæc dicit Dominus exercituum : Zelatus sum Jerusalem et Sion zelo magno,

1:15  And I am angry with a great anger with the wealthy nations: for I was angry a little, but they helped forward the evil.

1:15  And I am very sore displeased with the heathen that are at ease: for I was but a little displeased, and they helped forward the affliction.

1:15  jsem hrozně rozlícen na sebejisté pronárody, které hned přiložily ruku k zlému, jakmile jsem se na svůj lid jen maličko rozlítil.‘

1:15  a hrozně se hněvám na ty sebejisté národy. Když jsem se jen trochu rozzlobil, oni to neštěstí ještě zhoršili.

1:15  Ale převelice se hněvám na sebejisté národy. Když jsem se trochu rozhněval, oni napomáhali ke zlu.

1:15  A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému.

1:15  et ira magna ego irascor super gentes opulentas, quia ego iratus sum parum, ipsi vero adjuverunt in malum.

1:16  Therefore thus saith the Lord: I will return to Jerusalem in mercies: my house shall be built in it, saith the Lord of hosts: and the building line shall be stretched forth upon Jerusalem.

1:16  Therefore thus saith the Lord; I am returned to Jerusalem with mercies: my house shall be built in it, saith the Lord of hosts, and a line shall be stretched forth upon Jerusalem.

1:16  Proto praví Hospodin toto: ‚Obrátím se k Jeruzalému s hojným slitováním; bude v něm zbudován můj dům, je výrok Hospodina zástupů, a nad Jeruzalémem bude nataženo měřící pásmo.‘

1:16  A proto tak praví Hospodin: Vrátím se k Jeruzalému s milosrdenstvím. Můj chrám v něm bude znovu vystavěn, praví Hospodin zástupů, a měřicí šňůra změří Jeruzalém.

1:16  Proto takto praví Hospodin: Navrátím se do Jeruzaléma se slitováním, zbuduji v něm svůj dům, je výrok Hospodina zástupů, a nad Jeruzalémem bude natažena měřící šňůra.

1:16  Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém.

1:16  Propterea hæc dicit Dominus : Revertar ad Jerusalem in misericordiis, et domus mea ædificabitur in ea, ait Dominus exercituum, et perpendiculum extendetur super Jerusalem.

1:17  Cry yet, saying: Thus saith the Lord of hosts: My cities shall yet flow with good things: and the Lord will yet comfort Sion, and he will yet choose Jerusalem.

1:17  Cry yet, saying, Thus saith the Lord of hosts; My cities through prosperity shall yet be spread abroad; and the Lord shall yet comfort Zion, and shall yet choose Jerusalem.

1:17  Dále provolej, že toto praví Hospodin zástupů: ‚Má města budou znovu oplývat dobrem.‘ Hospodin znovu potěší Sijón a znovu si vyvolí Jeruzalém.“

1:17  Volej dál – Tak praví Hospodin zástupů: Má města budou znovu přetékat vším dobrým. Hospodin znovu potěší Sion a znovu vyvolí Jeruzalém.“

1:17  Znovu volej: Toto praví Hospodin zástupů: Znovu budou má města přetékat dobrem, Hospodin znovu potěší Sijón, znovu vyvolí Jeruzalém.

1:17  Ještě volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém.

1:17  Adhuc clama, dicens : Hæc dicit Dominus exercituum : Adhuc affluent civitates meæ bonis, et consolabitur adhuc Dominus Sion, et eliget adhuc Jerusalem.

1:18  And I lifted up my eyes, and saw: and behold four horns.

1:18  Then lifted I up mine eyes, and saw, and behold four horns.

1:18  Tedy pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj, čtyři rohové.

1:18  Et levavi oculos meos, et vidi, et ecce quatuor cornua.

1:19  And I said to the angel that spoke in me: What are these? And he said to me: These are the horns that have scattered Juda, and Israel, and Jerusalem.

1:19  And I said unto the angel that talked with me, What be these? And he answered me, These are the horns which have scattered Judah, Israel, and Jerusalem.

1:19  I řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co jest toto? I řekl mi: To jsou ti rohové, kteříž zmítali Judou, Izraelem a Jeruzalémem.

1:19  Et dixi ad angelum qui loquebatur in me : Quid sunt hæc ? Et dixit ad me : Hæc sunt cornua quæ ventilaverunt Judam, et Israël, et Jerusalem.

1:20  And the Lord shewed me four smiths.

1:20  And the Lord shewed me four carpenters.

1:20  Ukázal mi také Hospodin čtyři kováře.

1:20  Et ostendit mihi Dominus quatuor fabros.

1:21  And I said: What come these to do? and he spoke, saying: These are the horns which have scattered Juda every man apart, and none of them lifted up his head: and these are come to fray them, to cast down the horns of the nations, that have lifted up the horn upon the land of Juda to scatter it.

1:21  Then said I, What come these to do? And he spake, saying, These are the horns which have scattered Judah, so that no man did lift up his head: but these are come to fray them, to cast out the horns of the Gentiles, which lifted up their horn over the land of Judah to scatter it.

1:21  I řekl jsem: Co jdou dělati tito? I mluvil, řka: Tito jsou rohové, kteříž zmítali Judou, tak že žádný nemohl pozdvihnouti hlavy své. Protož přišli tito, aby je přestrašili, a srazili rohy těch národů, kteříž pozdvihli rohu proti zemi Judské, aby ní zmítali.

1:21  Et dixi : Quid isti veniunt facere ? Qui ait, dicens : Hæc sunt cornua quæ ventilaverunt Judam per singulos viros, et nemo eorum levavit caput suum : et venerunt isti deterrere ea, ut dejiciant cornua gentium, quæ levaverunt cornu super terram Juda ut dispergerent eam.

Chapter 2

2:1  And I lifted up my eyes, and saw, and behold a man, with a measuring line in his hand.

2:1  I lifted up mine eyes again, and looked, and behold a man with a measuring line in his hand.

2:1  Pak jsem se rozhlédl a vidím, hle, čtyři rohy.

2:1  Zvedl jsem oči a hle – uviděl jsem čtyři rohy.

2:1  Pozvedl jsem oči a vtom jsem uviděl čtyři rohy.

2:1  Opět pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnůra míry.

2:1  Et levavi oculos meos, et vidi, et ecce vir, et in manu ejus funiculus mensorum.

2:2  And I said: Whither goest thou? and he said to me: To measure Jerusalem, and to see how great is the breadth thereof, and how great the length thereof.

2:2  Then said I, Whither goest thou? And he said unto me, To measure Jerusalem, to see what is the breadth thereof, and what is the length thereof.

2:2  Zeptal jsem se posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená?“ Odvětil mi: „To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, to je Izraele, a Jeruzalém.“

2:2  „Co to znamená?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou. „To jsou rohy, které rozprášily Judu, Izrael a Jeruzalém,“ odpověděl mi.

2:2  Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat? Odpověděl mi: To jsou rohy, které rozptýlily Judu, Izrael a Jeruzalém.

2:2  I řekl jsem: Kam jdeš? I řekl mi: Měřiti Jeruzaléma, abych viděl, jak veliká širokost jeho, a jak veliká dlouhost jeho.

2:2  Et dixi : Quo tu vadis ? Et dixit ad me : Ut metiar Jerusalem, et videam quanta sit latitudo ejus, et quanta longitudo ejus.

2:3  And behold the angel that spoke in me went forth, and another angel went out to meet him.

2:3  And, behold, the angel that talked with me went forth, and another angel went out to meet him,

2:3  I ukázal mi Hospodin čtyři kováře.

2:3  Pak mi Hospodin ukázal čtyři kováře.

2:3  Pak mi Hospodin ukázal čtyři kováře.

2:3  A aj, když anděl ten, kterýž mluvil se mnou, vycházel, jiný anděl vycházel jemu vstříc.

2:3  Et ecce angelus qui loquebatur in me egrediebatur, et angelus alius egrediebatur in occursum ejus :

2:4  And he said to him: Run, speak to this young man, saying: Jerusalem shall be inhabited without walls, by reason of the multitude of men, and of the beasts in the midst thereof.

2:4  And said unto him, Run, speak to this young man, saying, Jerusalem shall be inhabited as towns without walls for the multitude of men and cattle therein:

2:4  Otázal jsem se: „Co se to chystají udělat?“ Odvětil mi: „To jsou ty rohy, které rozmetaly Judu, takže žádný nebyl schopen pozvednout hlavu. Tu přišli tito kováři, aby jimi zalomcovali a srazili rohy pronárodům, které pozdvihly roh proti judské zemi a chtěly ji rozmetat.“

2:4  „Co jdou dělat?“ ptal jsem se. Odpověděl mi: „Tyto rohy rozprášily Judu tak, že nikdo ani nemohl zvednout hlavu. Tihle však přišli, aby jimi otřásli a srazili rohy národům, které pozvedly roh proti judské zemi a chtěly ji rozprášit.“

2:4  Zeptal jsem se: Co jdou dělat? Odpověděl: Toto jsou rohy, které rozptýlily Judu, takže nikdo nepozvedl hlavu. Ale tito je přišli vyděsit, aby urazili rohy národů, které pozvedly roh proti judské zemi, aby ji rozptýlily.

2:4  A řekl jemu: Běž, mluv k mládenci tomu, řka: Po vsech bydliti budou Jeruzalémští, pro množství lidu a dobytka u prostřed něho.

2:4  et dixit ad eum : Curre, loquere ad puerum istum, dicens : Absque muro habitabitur Jerusalem, præ multitudine hominum et jumentorum in medio ejus.

2:5  And I will be to it, saith the Lord, a wall of fire round about: and I will be in glory in the midst thereof.

2:5  For I, saith the Lord, will be unto her a wall of fire round about, and will be the glory in the midst of her.

2:5  Opět jsem se rozhlédl a vidím, hle, muž s měřícím provazcem v ruce.

2:5  Zvedl jsem oči a hle – muž s měřicí šňůrou v ruce.

2:5  Pozvedl jsem oči a vtom jsem uviděl muže, který měl v ruce měřicí provaz.

2:5  A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol, a slávou budu u prostřed něho.

2:5  Et ego ero ei, ait Dominus, murus ignis in circuitu, et in gloria ero in medio ejus.

2:6  O, O flee ye out of the land of the north, saith the Lord, for I have scattered you into the four winds of heaven, saith the Lord.

2:6  Ho, ho, come forth, and flee from the land of the north, saith the Lord: for I have spread you abroad as the four winds of the heaven, saith the Lord.

2:6  Zeptal jsem se: „Kam jdeš?“ Odpověděl mi: „Vyměřit Jeruzalém, abych viděl, jak bude široký a dlouhý.“

2:6  „Kam jdeš?“ zeptal jsem se. „Změřit Jeruzalém,“ odpověděl mi. „Zjistit, jak je široký a dlouhý.“

2:6  Zeptal jsem se: Kam jdeš? Odpověděl mi: Změřit Jeruzalém, abych viděl, ⌈jak má být široký a dlouhý.⌉

2:6  Nuže, nuže, utectež již z země půlnoční, praví Hospodin, poněvadž se čtyř stran světa volný průchod učinil jsem vám, praví Hospodin.

2:6  O, o, fugite de terra aquilonis, dicit Dominus, quoniam in quatuor ventos cæli dispersi vos, dicit Dominus.

2:7  O Sion, flee, thou that dwellest with the daughter of Babylon:

2:7  Deliver thyself, O Zion, that dwellest with the daughter of Babylon.

2:7  A hle, vychází posel, který se mnou mluvil. Jiný posel mu vyšel vstříc

2:7  Anděl mluvící se mnou pak odešel, ale naproti mu vyšel jiný anděl

2:7  Vtom anděl, který se mnou mluvil, vyšel a druhý anděl mu vyšel naproti

2:7  Nuže, Sione, kterýž přebýváš u dcery Babylonské, vydobuď se.

2:7  O Sion ! fuge, quæ habitas apud filiam Babylonis :

2:8  For thus saith the Lord of hosts: After the glory he hath sent me to the nations that have robbed you: for he that toucheth you, toucheth the apple of my eye:

2:8  For thus saith the Lord of hosts; After the glory hath he sent me unto the nations which spoiled you: for he that toucheth you toucheth the apple of his eye.

2:8  a oslovil ho: „Běž a promluv s tím mládencem. Řekni: Jeruzalém bude městem nehrazeným, tolik v něm bude lidí i dobytka.

2:8  se slovy: „Běž a pověz tomu mladíkovi: ‚V Jeruzalémě bude žít tolik lidí a dobytka, že se stane městem bez hradeb.

2:8  a řekl mu: Běž a pověz tomu mládenci: Jeruzalém bude obydlen jako ⌈město bez hradeb⌉ pro množství lidí a dobytka v jeho středu.

2:8  Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.

2:8  quia hæc dicit Dominus exercituum : Post gloriam misit me ad gentes quæ spoliaverunt vos : qui enim tetigerit vos, tangit pupillam oculi mei :

2:9  For behold, I lift up my hand upon them, and they shall be a prey to those that served them: and you shall know that the Lord of hosts sent me.

2:9  For, behold, I will shake mine hand upon them, and they shall be a spoil to their servants: and ye shall know that the Lord of hosts hath sent me.

2:9  Já sám, je výrok Hospodinův, budu ohnivou hradbou kolem něho a slávou uprostřed něho.

2:9  Já sám, praví Hospodin, budu ohnivou hradbou kolem něj a slávou vprostřed něj.‘“

2:9  A já, je Hospodinův výrok, budu ohnivou hradbou okolo něj a slávou v jeho středu.

2:9  Nebo aj, já zdvihnu ruku svou proti nim, a budou loupež služebníkům svým, i zvíte, že Hospodin zástupů poslal mne.

2:9  quia ecce ego levo manum meam super eos, et erunt prædæ his qui serviebant sibi : et cognoscetis quia Dominus exercituum misit me.

2:10  Sing praise, and rejoice, O daughter of Sion: for behold I come, and I will dwell in the midst of thee: saith the Lord.

2:10  Sing and rejoice, O daughter of Zion: for, lo, I come, and I will dwell in the midst of thee, saith the Lord.

2:10  Běda, běda! Utečte ze severní země, je výrok Hospodinův. Rozprostřel jsem vás do čtyř nebeských větrů, je výrok Hospodinův.

2:10  „Pojďte, pojďte! Utečte ze severní země, praví Hospodin, neboť vás rozšířím do čtyř světových stran, praví Hospodin.

2:10  Běda, běda, utečte ze severní země, je Hospodinův výrok, neboť jsem vás rozehnal do čtyř nebeských větrů, je Hospodinův výrok.

2:10  Prozpěvuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe, praví Hospodin.

2:10  Lauda et lætare, filia Sion, quia ecce ego venio, et habitabo in medio tui, ait Dominus.

2:11  And many nations shall be joined to the Lord in that day, and they shall be my people, and I will dwell in the midst of thee: and thou shalt know that the Lord of hosts hath sent me to thee.

2:11  And many nations shall be joined to the Lord in that day, and shall be my people: and I will dwell in the midst of thee, and thou shalt know that the Lord of hosts hath sent me unto thee.

2:11  Běda! Zachraň se, Sijóne, ty poklidně si bydlící u babylónské dcery!

2:11  Pojď, Sione! Zachraň se, kdo ses zabydlel u Dcery babylonské!“

2:11  Běda! Zachraň se, Sijóne, bydlící u dcery babylonské.

2:11  I připojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den, a budou mým lidem, a budu bydliti u prostřed tebe, i zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k tobě.

2:11  Et applicabuntur gentes multæ ad Dominum in die illa, et erunt mihi in populum, et habitabo in medio tui : et scies quia Dominus exercituum misit me ad te.

2:12  And the Lord shall possess Juda his portion in the sanctified land: and he shall yet choose Jerusalem.

2:12  And the Lord shall inherit Judah his portion in the holy land, and shall choose Jerusalem again.

2:12  Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka.

2:12  Neboť tak praví Hospodin zástupů, který mě pro svou slávu poslal k národům, které vás plenily: „Kdo se vás dotýká, dotýká se zornice mého oka.

2:12  Neboť toto praví Hospodin zástupů -- kvůli své slávě mě poslal k národům, které vás plenily: Kdo se dotýká vás, dotýká se zřítelnice mého oka.

2:12  Tehdy dědičně ujme Hospodin Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém.

2:12  Et possidebit Dominus Judam partem suam in terra sanctificata, et eliget adhuc Jerusalem.

2:13  Let all flesh be silent at the presence of the Lord: for he is risen up out of his holy habitation.

2:13  Be silent, O all flesh, before the Lord: for he is raised up out of his holy habitation.

2:13  Hle, mávnu proti nim rukou a budou je plenit ti, kdo jim otročili. ‚I poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů.‘

2:13  Hle, mávnu po nich rukou a stanou se kořistí svých otroků.“ Tehdy poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů.

2:13  Hle, zamávám proti nim rukou a stanou se kořistí svých otroků. A poznáte, že mě poslal Hospodin zástupů.

2:13  Umlkniž všeliké tělo před oblíčejem Hospodinovým, neboť procítí z příbytku svatosti své.

2:13  Sileat omnis caro a facie Domini, quia consurrexit de habitaculo sancto suo.

2:14  Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův.

2:14  „Jásej a vesel se, Dcero sionská! Hle – už přicházím, abych bydlel mezi vámi, praví Hospodin.

2:14  Výskej a raduj se, dcero sijónská, neboť hle, přijdu a budu přebývat ve tvém středu, je Hospodinův výrok.

2:15  V onen den se mnoho pronárodů přidruží k Hospodinu. Stanou se mým lidem a já budu bydlet uprostřed tebe. ‚I poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.‘

2:15  V onen den se mnohé národy připojí k Hospodinu a budou mým lidem a já budu bydlet mezi vámi.“ Tehdy poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.

2:15  V onen den národy mnohé se připojí k Hospodinu, budou mým lidem, budu přebývat ve tvém středu a poznáš, že mě k tobě poslal Hospodin zástupů.

2:16  Pak se Hospodin ujme Judy jako svého dědičného podílu ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém.

2:16  Hospodin se ujme Judy jako svého dědictví ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém.

2:16  Hospodin dostane do dědictví Judu jako svůj podíl ve svaté zemi a znovu vyvolí Jeruzalém.

2:17  Ztiš se před Hospodinem, veškeré tvorstvo, neboť se vypravil ze svého svatého příbytku.“

2:17  Zmlkněte před Hospodinem, všichni lidé – vždyť už se probouzí, už vychází ze svého svatého příbytku!

2:17  Zmlkni před Hospodinem, veškeré tělo, neboť se dal do pohybu ze svého svatého příbytku.

Chapter 3

3:1  And the Lord shewed me Jesus the high priest standing before the angel of the Lord: and Satan stood on his right hand to be his adversary.

3:1  And he shewed me Joshua the high priest standing before the angel of the Lord, and Satan standing at his right hand to resist him.

3:1  Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vnesl žalobu.

3:1  Potom mi ukázal velekněze Jošuu, jak stojí před Hospodinovým andělem; po pravici mu stál satan, aby ho obviňoval.

3:1  Potom mi ukázal velekněze Jóšuu stojícího před Hospodinovým andělem a Satan stál po jeho pravici, aby ho obžaloval.

3:1  Potom mi ukázal Jozue kněze nejvyššího, stojícího před andělem Hospodinovým, a satana stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil.

3:1  Et ostendit mihi Dominus Jesum sacerdotem magnum, stantem coram angelo Domini : et Satan stabat a dextris ejus ut adversaretur ei.

3:2  And the Lord said to Satan: The Lord rebuke thee, O Satan: and the Lord that chose Jerusalem rebuke thee: Is not this a brand plucked out of the fire?

3:2  And the Lord said unto Satan, The Lord rebuke thee, O Satan; even the Lord that hath chosen Jerusalem rebuke thee: is not this a brand plucked out of the fire?

3:2  Hospodin však satanovi řekl: „Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?“

3:2  Hospodin však satanovi řekl: „Ztrestej tě Hospodin, satane! Ztrestej tě Hospodin, který vyvolil Jeruzalém! Copak to není oharek vyrvaný z ohně?“

3:2  Hospodin řekl Satanovi: Ať tě napomene Hospodin, Satane! Ať tě napomene Hospodin, který vyvolil Jeruzalém. Což to není poleno zachráněné z ohně?

3:2  Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně?

3:2  Et dixit Dominus ad Satan : Increpet Dominus in te, Satan ! et increpet Dominus in te, qui elegit Jerusalem ! numquid non iste torris est erutus de igne ?

3:3  And Jesus was clothed with filthy garments: and he stood before the face of the angel.

3:3  Now Joshua was clothed with filthy garments, and stood before the angel.

3:3  Jóšua totiž, jak stál před poslem, byl oblečen do špinavého šatu.

3:3  Jošua přitom stál před andělem oblečen do špinavých šatů.

3:3  Jóšua byl oblečen do špinavých šatů, když stál před andělem.

3:3  Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná, a stál před andělem.

3:3  Et Jesus erat indutus vestibus sordidis, et stabat ante faciem angeli.

3:4  Who answered, and said to them that stood before him, saying: Take away the filthy garments from him. And he said to him: Behold I have taken away thy iniquity, and have clothed thee with change of garments.

3:4  And he answered and spake unto those that stood before him, saying, Take away the filthy garments from him. And unto him he said, Behold, I have caused thine iniquity to pass from thee, and I will clothe thee with change of raiment.

3:4  A Hospodin se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli: „Svlékněte z něho ten špinavý šat.“ Jemu pak řekl: „Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.

3:4  Vtom znovu zazněl hlas a promluvil k těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte mu ty špinavé šaty!“ Pak řekl Jošuovi: „Hle, snímám z tebe tvůj hřích a oblékám ti slavnostní roucho.“

3:4  Ten promluvil a řekl těm, kteří stáli před ním: Sundejte z něj ty špinavé šaty. A jemu řekl: Pohleď, odňal jsem od tebe tvou vinu a obléknou tě do slavnostních šatů.

3:4  I odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané s něho. A řekl jemu: Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná.

3:4  Qui respondit, et ait ad eos qui stabant coram se, dicens : Auferte vestimenta sordida ab eo. Et dixit ad eum : Ecce abstuli a te iniquitatem tuam, et indui te mutatoriis.

3:5  And he said: Put a clean mitre upon his head: and they put a clean mitre upon his head, and clothed him with garments, and the angel of the Lord stood.

3:5  And I said, Let them set a fair mitre upon his head. So they set a fair mitre upon his head, and clothed him with garments. And the angel of the Lord stood by.

3:5  Řekl jsem: Vstavte mu na hlavu čistý turban.“ Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat. Hospodinův posel stál při tom.

3:5  Řekl jsem: „Vsaďte mu na hlavu čistý turban!“ Vsadili mu tedy na hlavu čistý turban a oblékli mu roucha. Hospodinův anděl stál u toho.

3:5  A řekl: Ať mu vloží na hlavu čistý turban. Vložili mu na hlavu čistý turban a oblékli mu šaty, zatímco anděl Hospodinův stál.

3:5  Opět řekl: Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho. I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho, a oblékli ho v roucha. Anděl pak Hospodinův tu stál.

3:5  Et dixit : Ponite cidarim mundam super caput ejus. Et posuerunt cidarim mundam super caput ejus, et induerunt eum vestibus : et angelus Domini stabat.

3:6  And the angel of the Lord protested to Jesus, saying:

3:6  And the angel of the Lord protested unto Joshua, saying,

3:6  A Hospodinův posel Jóšuovi dosvědčil:

3:6  Potom Hospodinův anděl začal Jošuu nabádat:

3:6  Potom Hospodinův anděl napomínal Jóšuu:

3:6  A osvědčil anděl Hospodinův Jozue, řka:

3:6  Et contestabatur angelus Domini Jesum, dicens :

3:7  Thus saith the Lord of hosts: If thou wilt walk in my ways, and keep my charge, thou also shalt judge my house, and shalt keep my courts, and I will give thee some of them that are now present here to walk with thee.

3:7  Thus saith the Lord of hosts; If thou wilt walk in my ways, and if thou wilt keep my charge, then thou shalt also judge my house, and shalt also keep my courts, and I will give thee places to walk among these that stand by.

3:7  „Toto praví Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li střežit, co jsem ti svěřil, budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a já ti dám právo přicházet mezi ty, kteří zde stojí. -

3:7  „Tak praví Hospodin zástupů: Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat, co jsem ti svěřil, staneš se správcem mého domu a strážcem mých nádvoří a daruji ti přístup mezi ty, kteří tu stojí.

3:7  Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat můj řád, také ty budeš obhajovat můj dům a střežit má nádvoří a dovolím ti přicházet mezi ty, kteří zde stojí.

3:7  Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách mých choditi budeš, a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům můj, a budeš-li ostříhati síní mých: dámť zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími.

3:7  Hæc dicit Dominus exercituum : Si in viis meis ambulaveris, et custodiam meam custodieris, tu quoque judicabis domum meam, et custodies atria mea, et dabo tibi ambulantes de his qui nunc hic assistunt.

3:8  Hear, O Jesus thou high priest, thou and thy friends that dwell before thee, for they are portending men: for behold, I WILL BRING MY SERVANT THE ORIENT.

3:8  Hear now, O Joshua the high priest, thou, and thy fellows that sit before thee: for they are men wondered at: for, behold, I will bring forth my servant the BRANCH.

3:8  Nuže slyš, veleknězi Jošuo, ty i tvoji druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou předzvěstí toho, že přivedu svého služebníka, zvaného Výhonek.

3:8  Slyš tedy, veleknězi Jošuo, ty i tví druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou znamením, že už přivádím svého služebníka, Výhonek.

3:8  Slyš, veleknězi Jóšuo, ty i tvoji druzi, kteří sedí před tebou, neboť tito muži jsou znamením, že přivedu svého otroka, Výhonek.

3:8  Slyš nyní, Jozue, kněže nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek.

3:8  Audi, Jesu sacerdos magne, tu et amici tui, qui habitant coram te, quia viri portendentes sunt : ecce enim ego adducam servum meum Orientem.

3:9  For behold the stone that I have laid before Jesus: upon one stone there are seven eyes: behold I will grave the graving thereof, saith the Lord of hosts: and I will take away the iniquity of that land in one day.

3:9  For behold the stone that I have laid before Joshua; upon one stone shall be seven eyes: behold, I will engrave the graving thereof, saith the Lord of hosts, and I will remove the iniquity of that land in one day.

3:9  Hle, tu je kámen, který kladu před Jóšuu: jeden kámen, na něm sedm očí. Já sám na něm vyryji znak, je výrok Hospodina zástupů, a odklidím nepravost této země v jediném dni.

3:9  Hle – kámen, který kladu před Jošuu, a na tom jednom kameni je sedm očí. Já sám na něj vyryji nápis, praví Hospodin, a hřích této země odstraním v jediném dni.

3:9  Neboť pohleďte na kámen, který jsem dal před Jóšuu -- na jednom kameni sedm očí. Hle, vyryji na něm nápis, je výrok Hospodina zástupů, a vzdálím vinu této země v jediném dni.

3:9  Nebo aj, totoť jest ten kámen, kterýž kladu před Jozue, na kámen jeden sedm očí; aj, já vyřeži na něm řezbu, praví Hospodin zástupů, a odejmu nepravost té země jednoho dne.

3:9  Quia ecce lapis quem dedi coram Jesu : super lapidem unum septem oculi sunt : ecce ego cælabo sculpturam ejus, ait Dominus exercituum, et auferam iniquitatem terræ illius in die una.

3:10  In that day, saith the Lord of hosts, every man shall call his friend under the vine and under the fig tree.

3:10  In that day, saith the Lord of hosts, shall ye call every man his neighbour under the vine and under the fig tree.

3:10  Onoho dne pak, je výrok Hospodina zástupů, pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník.“

3:10  Toho dne, praví Hospodin zástupů, budete zvát své druhy k posezení ve stínu révy a fíkoví.“

3:10  V onen den, je výrok Hospodina zástupů, budete zvát jeden druhého pod révu a pod fíkovník.

3:10  V ten den, praví Hospodin zástupů, povoláte jeden každý bližního svého pod vinný kmen a pod fík.

3:10  In die illa, dicit Dominus exercituum, vocabit vir amicum suum subter vitem et subter ficum.

Chapter 4

4:1  And the angel that spoke in me came again: and he waked me, as a man that is wakened out of his sleep.

4:1  And the angel that talked with me came again, and waked me, as a man that is wakened out of his sleep,

4:1  Potom mě posel, který se mnou mluvil, znovu vzbudil jako toho, kdo musí být probuzen ze spánku,

4:1  Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí.

4:1  Anděl, který se mnou mluvil, mě znovu vzbudil, jako se budí muž ze spánku.

4:1  Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.

4:1  Et reversus est angelus qui loquebatur in me, et suscitavit me quasi virum qui suscitatur de somno suo.

4:2  And he said to me: What seest thou? And I said: I have looked, and behold a candlestick all of gold, and its lamp upon the top of it: and the seven lights thereof upon it: and seven funnels for the lights that were upon the top thereof.

4:2  And said unto me, What seest thou? And I said, I have looked, and behold a candlestick all of gold, with a bowl upon the top of it, and his seven lamps thereon, and seven pipes to the seven lamps, which are upon the top thereof:

4:2  a zeptal se mě: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Hle, vidím svícen, celý ze zlata, a na něm nahoře mísa se sedmi kahany. Všechny kahany na něm mají nahoře po sedmi hubičkách.

4:2  „Co vidíš?“ zeptal se mě. „Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích.

4:2  Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: Vidím svícen celý ze zlata a na jeho vrchu nádrž na olej; na něm sedm lamp a sedm nálevek k lampám, které jsou na jeho vrchu.

4:2  I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.

4:2  Et dixit ad me : Quid tu vides ? Et dixi : Vidi, et ecce candelabrum aureum totum, et lampas ejus super caput ipsius, et septem lucernæ ejus super illud, et septem infusoria lucernis quæ erant super caput ejus.

4:3  And two olive trees over it: one upon the right side of the lamp, and the other upon the left side thereof.

4:3  And two olive trees by it, one upon the right side of the bowl, and the other upon the left side thereof.

4:3  A nad ním dvě olivy, jedna z pravé strany a druhá z levé strany mísy.“

4:3  A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“

4:3  U něho jsou dvě olivy, jedna napravo od nádrže a druhá nalevo.

4:3  A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.

4:3  Et duæ olivæ super illud : una a dextris lampadis, et una a sinistris ejus.

4:4  And I answered, and said to the angel that spoke in me, saying: What are these things, my lord?

4:4  So I answered and spake to the angel that talked with me, saying, What are these, my lord?

4:4  Nato jsem se zeptal posla, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“

4:4  Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“

4:4  Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat, můj pane?

4:4  Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?

4:4  Et respondi, et aio ad angelum qui loquebatur in me, dicens : Quid sunt hæc, domine mi ?

4:5  And the angel that spoke in me answered, and said to me: Knowest thou not what these things are? And I said: No, my lord.

4:5  Then the angel that talked with me answered and said unto me, Knowest thou not what these be? And I said, No, my lord.

4:5  Posel, který se mnou mluvil, mi odpověděl. Řekl mi: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

4:5  „Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.

4:5  Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Nevíš, co mají znamenat? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane.

4:5  A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

4:5  Et respondit angelus qui loquebatur in me, et dixit ad me : Numquid nescis quid sunt hæc ? Et dixi : Non, domine mi.

4:6  And he answered, and spoke to me, saying: This is the word of the Lord to Zorobabel, saying: Not with an army, nor by might, but by my spirit, saith the Lord of hosts.

4:6  Then he answered and spake unto me, saying, This is the word of the Lord unto Zerubbabel, saying, Not by might, nor by power, but by my spirit, saith the Lord of hosts.

4:6  Nato mi řekl: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.

4:6  Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů.

4:6  Promluvil a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.

4:6  Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

4:6  Et respondit, et ait ad me, dicens : Hoc est verbum Domini ad Zorobabel, dicens : Non in exercitu, nec in robore, sed in spiritu meo, dicit Dominus exercituum.

4:7  Who art thou, O great mountain, before Zorobabel? thou shalt become a plain: and he shall bring out the chief stone, and shall give equal grace to the grace thereof.

4:7  Who art thou, O great mountain? before Zerubbabel thou shalt become a plain: and he shall bring forth the headstone thereof with shoutings, crying, Grace, grace unto it.

4:7  Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚Jeruzalém došel milosti!‘“

4:7  Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“

4:7  Čím jsi, veliká horo? Před Zerubábelem se staneš rovinou. Pak vynese nahoru ⌈vrcholový klenák⌉ za radostného volání ⌈o něm: Jak půvabný, jak půvabný!⌉

4:7  Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu.

4:7  Quis tu, mons magne, coram Zorobabel ? In planum : et educet lapidem primarium, et exæquabit gratiam gratiæ ejus.

4:8  And the word of the Lord came to me, saying:

4:8  Moreover the word of the Lord came unto me, saying,

4:8  I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

4:8  Dostal jsem slovo Hospodinovo:

4:8  Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

4:8  I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

4:8  Et factum est verbum Domini ad me, dicens :

4:9  The hands of Zorobabel have laid the foundations of this house, and his hands shall finish it: and you shall know that the Lord of hosts hath sent me to you.

4:9  The hands of Zerubbabel have laid the foundation of this house; his hands shall also finish it; and thou shalt know that the Lord of hosts hath sent me unto you.

4:9  „Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. ‚I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.‘

4:9  „Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.

4:9  Zerubábelovy ruce položily základy tohoto domu a jeho ruce ho dokončí. A poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.

4:9  Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.

4:9  Manus Zorobabel fundaverunt domum istam, et manus ejus perficient eam : et scietis quia Dominus exercituum misit me ad vos.

4:10  For who hath despised little days? and they shall rejoice, and shall see the tin plummet in the hand of Zorobabel. These are the seven eyes of the Lord, that run to and fro through the whole earth.

4:10  For who hath despised the day of small things? for they shall rejoice, and shall see the plummet in the hand of Zerubbabel with those seven; they are the eyes of the Lord, which run to and fro through the whole earth.

4:10  A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, prohledávající celou zemi.“

4:10  Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“ „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, jež procházejí všechnu zemi.“

4:10  Vždyť kdo pohrdl dnem malých věcí, bude se radovat, až uvidí olovnici v Zerubábelově ruce. Těch sedm jsou Hospodinovy oči obzírající celou zemi.

4:10  Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?

4:10  Quis enim despexit dies parvos ? Et lætabuntur, et videbunt lapidem stanneum in manu Zorobabel. Septem isti oculi sunt Domini, qui discurrunt in universam terram.

4:11  And I answered, and said to him: What are these two olive trees upon the right side of the candlestick, and upon the left side thereof ?

4:11  Then answered I, and said unto him, What are these two olive trees upon the right side of the candlestick and upon the left side thereof?

4:11  Nato jsem mu řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé i po levé straně svícnu?“

4:11  Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“

4:11  Promluvil jsem a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivy napravo a nalevo od svícnu?

4:11  Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?

4:11  Et respondi, et dixi ad eum : Quid sunt duæ olivæ istæ, ad dexteram candelabri, et ad sinistram ejus ?

4:12  And I answered again, and said to him: What are the two olive branches, that are by the two golden beaks, in which are the funnels of gold?

4:12  And I answered again, and said unto him, What be these two olive branches which through the two golden pipes empty the golden oil out of themselves?

4:12  A dále jsem se ho otázal: „Co znamenají ty dva trsy oliv, které jsou nad dvěma zlatými žlábky, jimiž vytéká zlato?“

4:12  Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“

4:12  Promluvil jsem podruhé a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve, ⌈z nichž se vylévá zlato prostřednictvím dvou zlatých trubic?⌉

4:12  Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?

4:12  Et respondi secundo, et dixi ad eum : Quid sunt duæ spicæ olivarum quæ sunt juxta duo rostra aurea in quibus sunt suffusoria ex auro ?

4:13  And he spoke to me, saying: Knowest thou not what these are? And I said: No, my lord.

4:13  And he answered me and said, Knowest thou not what these be? And I said, No, my lord.

4:13  Tu mi řekl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

4:13  „Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.

4:13  Zeptal se mě: Nevíš, co znamenají? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane.

4:13  I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

4:13  Et ait ad me, dicens : Numquid nescis quid sunt hæc ? Et dixi : Non, domine mi.

4:14  And he said: These are two sons of oil who stand before the Lord of the whole earth.

4:14  Then said he, These are the two anointed ones, that stand by the Lord of the whole earth.

4:14  Odvětil: „To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země.“

4:14  Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“

4:14  Řekl: To jsou dva pomazaní, kteří stojí před ⌈Pánem celé země.⌉

4:14  Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.

4:14  Et dixit : Isti sunt duo filii olei, qui assistunt Dominatori universæ terræ.

Chapter 5

5:1  And I turned and lifted up my eyes: and I saw, and behold a volume flying.

5:1  Then I turned, and lifted up mine eyes, and looked, and behold a flying roll.

5:1  Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, letí svitek.

5:1  Znovu jsem zvedl oči a hle – jakýsi letící svitek!

5:1  Znovu jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl letící svitek.

5:1  Potom opět pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, kniha letěla.

5:1  Et conversus sum, et levavi oculos meos, et vidi, et ecce volumen volans.

5:2  And he said to me: What seest thou? And I said: I see a volume flying: the length thereof is twenty cubits, and the breadth thereof ten cubits.

5:2  And he said unto me, What seest thou? And I answered, I see a flying roll; the length thereof is twenty cubits, and the breadth thereof ten cubits.

5:2  Posel se mě otázal: „Co vidíš?“ Odvětil jsem: „Vidím letět svitek dvacet loket dlouhý a deset loket široký.“

5:2  „Co vidíš?“ zeptal se mě anděl. „Vidím letící svitek, 20 loktů dlouhý a 10 loktů široký.“

5:2  Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: Vidím letící svitek, ⌈dvacet loket dlouhý⌉ a ⌈deset loket široký.⌉

5:2  I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím knihu letící, jejíž dlouhost byla dvadcíti loktů a širokost desíti loktů.

5:2  Et dixit ad me : Quid tu vides ? Et dixi : Ego video volumen volans : longitudo ejus viginti cubitorum, et latitudo ejus decem cubitorum.

5:3  And he said to me: This is the curse that goeth forth over the face of the earth: for every thief shall be judged as is there written: and every one that sweareth in like manner shall be judged by it.

5:3  Then said he unto me, This is the curse that goeth forth over the face of the whole earth: for every one that stealeth shall be cut off as on this side according to it; and every one that sweareth shall be cut off as on that side according to it.

5:3  Řekl mi: „To je kletba, která vychází na celou zemi. Bude jí odstraněn každý zloděj, každý křivopřísežník.

5:3  „To je kletba vypuštěná na celou zem,“ řekl mi. „Z jedné strany je napsáno: ‚Každý zloděj bude vyhlazen‘ a z druhé strany: ‚Každý křivopřísežník bude vyhlazen.‘

5:3  Řekl mi: To je prokletí, které vychází na celou zemi. Neboť každý, kdo kradl, jak je psáno ⌈na jedné straně svitku,⌉ zůstal bez trestu a každý, kdo lživě přísahal, jak je psáno na druhé straně svitku, zůstal bez trestu.

5:3  Tedy řekl mi: Toto prokletí vyjde na širokost vší země. Nebo každý zloděj podlé něho jako i ona vyhlazen, a každý přisahající podlé něho jako i ona vyhlazen bude.

5:3  Et dixit ad me : Hæc est maledictio quæ egreditur super faciem omnis terræ : quia omnis fur, sicut ibi scriptum est, judicabitur, et omnis jurans ex hoc similiter judicabitur.

5:4  I will bring it forth, saith the Lord of hosts: and it shall come to the house of the thief, and to the house of him that sweareth falsely by my name: and it shall remain in the midst of his house, and shall consume it, with the timber thereof, and the stones thereof.

5:4  I will bring it forth, saith the Lord of hosts, and it shall enter into the house of the thief, and into the house of him that sweareth falsely by my name: and it shall remain in the midst of his house, and shall consume it with the timber thereof and the stones thereof.

5:4  Vychází z mého rozhodnutí, je výrok Hospodina zástupů. Vejde do zlodějova domu i do domu toho, který v mém jménu křivě přísahá, a uhostí se uvnitř jeho domu a zničí jeho dřevo i kámen.“

5:4  Tu kletbu vypustím, praví Hospodin zástupů, a přijde na dům zloděje i na dům toho, kdo křivě přísahá mým jménem, a v tom domě zůstane, dokud nebude zničen – jak dřevo, tak i kámen!

5:4  Vyvedl jsem ho však, je výrok Hospodina zástupů, a vstoupí do domu zloděje a do domu toho, kdo lživě přísahá v mém jménu. Zůstane v jeho domě a zničí ho i s krovem a s kamením.

5:4  Vynesu je, praví Hospodin zástupů, aby došlo na dům zloděje, a na dům přisahajícího skrze jméno mé falešně; anobrž bude bydliti u prostřed domu jeho, a docela zkazí jej, i dříví jeho i kamení jeho.

5:4  Educam illud, dicit Dominus exercituum : et veniet ad domum furis, et ad domum jurantis in nomine meo mendaciter : et commorabitur in medio domus ejus, et consumet eam, et ligna ejus, et lapides ejus.

5:5  And the angel went forth that spoke in me, and he said to me: Lift up thy eyes, and see what this is, that goeth forth.

5:5  Then the angel that talked with me went forth, and said unto me, Lift up now thine eyes, and see what is this that goeth forth.

5:5  Potom vyšel posel, který se mnou mluvil, a vyzval mě: „Jen se rozhlédni a podívej se. Co se tu objevuje?“

5:5  Potom anděl mluvící se mnou přistoupil a řekl mi: „Pozvedni oči a podívej se, co se to objevuje.“

5:5  Anděl, který se mnou mluvil, vyšel a řekl mi: Pozvedni oči a pohleď, co to vychází.

5:5  Tedy vyšel anděl ten, kterýž mluvil se mnou, a řekl mi: Pozdvihni nyní očí svých a viz, co jest to, což pochází.

5:5  Et egressus est angelus qui loquebatur in me, et dixit ad me : Leva oculos tuos, et vide quid est hoc quod egreditur.

5:6  And I said: What is it? And he said: This is a vessel going forth. And he said: This is their eye in all the earth.

5:6  And I said, What is it? And he said, This is an ephah that goeth forth. He said moreover, This is their resemblance through all the earth.

5:6  Otázal jsem se: „Co je to?“ Odvětil mi: „To se objevuje éfa“, a dodal: „Tak to bude s nimi vypadal v celé zemi.“

5:6  „Co to je?“ zeptal jsem se. „Koš na měření,“ odpověděl. „Takhle to vypadá s celou zemí.“

5:6  Zeptal jsem se: Co je to? Odpověděl: To je vycházející éfa. A řekl: To je ⌈jejich oko⌉ po celé zemi.

5:6  I řekl jsem: Co jest? Kterýž odpověděl: Toto jest efi pocházející. Řekl také: Toto jest oko její prohlédající všecku zemi.

5:6  Et dixi : Quidnam est ? Et ait : Hæc est amphora egrediens. Et dixit : Hæc est oculus eorum in universa terra.

5:7  And behold a talent of lead was carried, and behold a woman sitting in the midst of the vessel.

5:7  And, behold, there was lifted up a talent of lead: and this is a woman that sitteth in the midst of the ephah.

5:7  A hle, pozvedlo se olověné víko, a tam uvnitř éfy sedí jakási ženština.

5:7  Vtom se zvedlo olověné víko a hle – v tom koši seděla jakási žena!

5:7  Vtom se zdvihlo olověné víko a tam uvnitř éfy seděla nějaká žena.

5:7  A aj, plech tlustý olověný nesen byl, a přitom žena jedna, kteráž seděla u prostřed té efi.

5:7  Et ecce talentum plumbi portabatur, et ecce mulier una sedens in medio amphoræ.

5:8  And he said: This is wickedness. And he cast her into the midst of the vessel, and cast the weight of lead upon the mouth thereof.

5:8  And he said, This is wickedness. And he cast it into the midst of the ephah; and he cast the weight of lead upon the mouth thereof.

5:8  Řekl mi: „To je Svévole“, mrštil jí do éfy a přiklopil otvor olověným poklopem.

5:8  „To je Ničemnost,“ řekl anděl. Zatlačil ji zpět do koše a jeho otvor zaklopil olověným víkem.

5:8  Řekl: To je ničemnost, a hodil ji dovnitř éfy a na otvor hodil olověné závaží.

5:8  I řekl: Toto jest ta bezbožnost. I uvrhl ji do prostřed té efi, uvrhl i ten plech olověný na vrch její.

5:8  Et dixit : Hæc est impietas. Et projecit eam in medio amphoræ, et misit massam plumbeam in os ejus.

5:9  And I lifted up my eyes and looked: and behold there came out two women, and wind was in their wings, and they had wings like the wings of a kite: and they lifted up the vessel between the earth and the heaven.

5:9  Then lifted I up mine eyes, and looked, and, behold, there came out two women, and the wind was in their wings; for they had wings like the wings of a stork: and they lifted up the ephah between the earth and the heaven.

5:9  Vtom jsem se rozhlédl a vidím, hle, vycházejí dvě ženy. Vítr se jim opíral do křídel; měly totiž křídla jako čáp. Zvedly éfu mezi zemi a nebe.

5:9  Potom jsem zvedl oči a hle – uviděl jsem, jak se objevují dvě ženy s větrem v křídlech! (Měly totiž křídla jako čápi.) Vzaly ten koš a zvedly ho mezi nebe a zemi.

5:9  Pak jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl vycházet dvě ženy. Vítr vál do jejich křídel, měly totiž křídla jako čáp, a nesly éfu mezi zemí a nebem.

5:9  A pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, dvě ženy vycházely, majíce vítr v křídlách svých. Měly pak křídla podobná křídlům čápím, a vyzdvihly tu efi mezi zemi a mezi nebe.

5:9  Et levavi oculos meos, et vidi : et ecce duæ mulieres egredientes : et spiritus in alis earum, et habebant alas quasi alas milvi, et levaverunt amphoram inter terram et cælum.

5:10  And I said to the angel that spoke in me: Whither do these carry the vessel?

5:10  Then said I to the angel that talked with me, Whither do these bear the ephah?

5:10  Otázal jsem se posla, který se mnou mluvil: „Kam chtějí tu éfu dopravit?“

5:10  „Kam ten koš nesou?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.

5:10  Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Kam odnášejí tu éfu?

5:10  I řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil se mnou: Kam ony nesou tu efi?

5:10  Et dixi ad angelum qui loquebatur in me : Quo istæ deferunt amphoram ?

5:11  And he said to me: That a house may be built for it in the land of Sennaar, and that it may be established, and set there upon its own basis.

5:11  And he said unto me, To build it an house in the land of Shinar: and it shall be established, and set there upon her own base.

5:11  Odvětil mi: „Chtějí té ženštině vystavět v šineárské zemi dům, a až bude připraven, bude tam uložena na svůj podstavec.“

5:11  „Do babylonské země,“ odpověděl. „Vystavějí mu tam dům, a až bude hotov, položí ho v něm na podstavec.“

5:11  Odpověděl mi: Aby jí postavily dům v šineárské zemi. Až bude připraven, spočine tam na podstavci.

5:11  Kterýž řekl mi: Aby sobě vystavěla dům v zemi Sinear, kdež by utvrzena byla a postavena na podstavku svém.

5:11  Et dixit ad me : Ut ædificetur ei domus in terra Sennaar, et stabiliatur, et ponatur ibi super basem suam.

Chapter 6

6:1  And I turned, and lifted up my eyes, and saw: and behold four chariots came out from the midst of two mountains: and the mountains were mountains of brass.

6:1  And I turned, and lifted up mine eyes, and looked, and, behold, there came four chariots out from between two mountains; and the mountains were mountains of brass.

6:1  Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, mezi dvěma horami vyjíždějí čtyři vozy. Ty hory byly měděné.

6:1  Znovu jsem zvedl oči a hle – mezi dvěma horami se objevily čtyři vozy; a ty hory byly z bronzu.

6:1  Znovu jsem pozvedl oči a vtom jsem uviděl čtyři vozy, jak vyjíždějí mezi dvěma horami. Ty hory byly bronzové.

6:1  Potom opět pozdvihna očí svých, viděl jsem, a aj, čtyři vozové vycházeli z prostředku dvou hor, hory pak ty byly hory ocelivé.

6:1  Et conversus sum, et levavi oculos meos, et vidi : et ecce quatuor quadrigæ egredientes de medio duorum montium : et montes, montes ærei.

6:2  In the first chariot were red horses, and in the second chariot black horses.

6:2  In the first chariot were red horses; and in the second chariot black horses;

6:2  V prvém voze byly zapřaženi ryzáci, v druhém vraníci,

6:2  První vůz táhli ryzáci, druhý vraníci,

6:2  V prvním voze byli zapřaženi koně rudí, ve druhém voze koně černí,

6:2  V prvním voze byli koni ryzí, a v druhém voze byli koni vraní,

6:2  In quadriga prima equi rufi, et in quadriga secunda equi nigri,

6:3  And in the third chariot white horses, and in the fourth chariot grisled horses, and strong ones.

6:3  And in the third chariot white horses; and in the fourth chariot grisled and bay horses.

6:3  v třetím bělouši a ve čtvrtém grošáci, statní koně.

6:3  třetí bělouši a čtvrtý grošáci – samí statní hřebci.

6:3  ve třetím voze koně bílí a ve čtvrtém voze koně strakatí, silní.

6:3  V voze pak třetím koni bílí, a v voze čtvrtém koni strakatí a hnědí.

6:3  et in quadriga tertia equi albi, et in quadriga quarta equi varii et fortes.

6:4  And I answered, and said to the angel that spoke in me: What are these, my lord?

6:4  Then I answered and said unto the angel that talked with me, What are these, my lord?

6:4  Obrátil jsem se na posla, který se mnou mluvil, a otázal jsem se ho: „Co to znamená, můj pane?“

6:4  „Co to znamená, pane?“ zeptal jsem se anděla mluvícího se mnou.

6:4  Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tito znamenat, můj pane?

6:4  Tedy odpovídaje, řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co tyto věci, pane můj?

6:4  Et respondi, et dixi ad angelum qui loquebatur in me : Quid sunt hæc, domine mi ?

6:5  And the angel answered, and said to me: These are the four winds of the heaven, which go forth to stand before the Lord of all the earth.

6:5  And the angel answered and said unto me, These are the four spirits of the heavens, which go forth from standing before the Lord of all the earth.

6:5  Posel odpověděl a řekl mi: „To vycházejí čtyři nebeští duchové, kteří stojí před Pánem celé země.“

6:5  „To vyrážejí čtyři nebeští duchové, kteří stáli před Pánem vší země,“ odpověděl mi anděl.

6:5  Anděl promluvil a řekl mi: To jsou čtyři nebeské větry, které vycházejí poté, co stály před ⌈Pánem celé země.⌉

6:5  I odpověděl anděl ten a řekl mi: To jsou čtyři větrové nebeští, vycházející odtud, kdež stáli před Panovníkem vší země.

6:5  Et respondit angelus, et ait ad me : Isti sunt quatuor venti cæli, qui egrediuntur ut stent coram Dominatore omnis terræ.

6:6  That in which were the black horses went forth into the land of the north, and the white went forth after them: and the grisled went forth to the land the south.

6:6  The black horses which are therein go forth into the north country; and the white go forth after them; and the grisled go forth toward the south country.

6:6  Vraníci vyjíždějí do severní země. Po nich vyrazili bělouši, zatímco grošáci vyjeli do země jižní.

6:6  „Ten s vraníky vyráží do země na severu; za nimi vyrážejí bělouši, grošáci pak do země na jihu.“

6:6  Černí koně vyjíždějí do země severní, bílí vyjeli ⌈na západ,⌉ strakatí vyjeli do země jižní.

6:6  Koni vraní zapřežení vycházejí do země půlnoční, a bílí vycházejí za nimi, strakatí pak vycházejí do země polední.

6:6  In qua erant equi nigri, egrediebantur in terram aquilonis : et albi egressi sunt post eos, et varii egressi sunt ad terram austri.

6:7  And they that were most strong, went out, and sought to go, and to run to and fro through all the earth. And he said: Go, walk throughout the earth: and they walked throughout the earth.

6:7  And the bay went forth, and sought to go that they might walk to and fro through the earth: and he said, Get you hence, walk to and fro through the earth. So they walked to and fro through the earth.

6:7  Ti statní koně tedy vyrazili ve snaze projet křížem krážem zemi, neboť posel řekl: „Projeďte zemi křížem krážem.“ I projížděli zemí.

6:7  Když ti statní hřebci vyrazili, byli dychtiví projít celou zem. Řekl jim: „Projděte celou zem!“ A tak prochodili zem.

6:7  Silní vyjeli a chtěli jít a procházet zemí. A on řekl: Jděte a procházejte zemí. A procházeli zemí.

6:7  Hnědí také vyšedše, chtěli jíti, aby schodili zemi. Protož řekl: Jděte, schoďte zemi. I schodili zemi.

6:7  Qui autem erant robustissimi, exierunt, et quærebant ire et discurrere per omnem terram. Et dixit : Ite, perambulate terram : et perambulaverunt terram.

6:8  And he called me, and spoke to me, saying: Behold they that go forth into the land of the north, have quieted my spirit in the land of the north.

6:8  Then cried he upon me, and spake unto me, saying, Behold, these that go toward the north country have quieted my spirit in the north country.

6:8  Pak na mne zvolal a promluvil ke mně: „Pohleď, ti, kteří vyjeli do severní země, uklidnili mého ducha, co se severní země týče.“

6:8  Potom na mě zavolal: „Podívej se! Ti, kteří vyrazili na sever, ulevili mému Duchu, pokud jde o severní zem.“

6:8  Zavolal na mě a promluvil ke mně: Pohleď, ti, kteří vyjíždějí do severní země, ⌈utišili můj hněv⌉ v severní zemi.

6:8  A povolav mne, mluvil ke mně, řka: Aj ti, kteříž vyšli do země půlnoční, spokojili ducha mého v zemi půlnoční.

6:8  Et vocavit me, et locutus est ad me, dicens : Ecce qui egrediuntur in terram aquilonis, requiescere fecerunt spiritum meum in terra aquilonis.

6:9  And the word of the Lord came to me, saying:

6:9  And the word of the Lord came unto me, saying,

6:9  I stalo se ke mně slovo Hospodinovo

6:9  Dostal jsem slovo Hospodinovo:

6:9  I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

6:9  I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

6:9  Et factum est verbum Domini ad me, dicens :

6:10  Take of them of the captivity, of Holdai, and of Tobias, and of Idaias; thou shalt come in that day, and shalt go into the house of Josias, the son of Sophonias, who came out of Babylon.

6:10  Take of them of the captivity, even of Heldai, of Tobijah, and of Jedaiah, which are come from Babylon, and come thou the same day, and go into the house of Josiah the son of Zephaniah;

6:10  o převzetí darů od přesídlenců, od Cheldaje, Tóbijáše a Jedajáše: „Onoho dne přijdeš, vejdeš do domu Jóšijáše, syna Sefanjášova, kam oni přišli z Babylóna,

6:10  „Vyber dary od vyhnanců Cheldaje, Tobiáše a Jedajáše, kteří se vrátili z Babylonu. Téhož dne jdi také do domu Jošiáše, syna Cefaniášova.

6:10  Vezmi od vyhnanců Cheldaje, Tóbijáše a Jedajáše, v tentýž den jdi a vejdi do domu Jóšijáše, syna Sefanjášova, kam přišli z Babylona,

6:10  Vezmi od zajatých, od Cheldaje a od Tobiáše a od Jedaiáše, (a přijdeš ty téhož dne, a vejdeš do domu Joziáše syna Sofoniášova), kteříž jdou z Babylona,

6:10  Sume a transmigratione, ab Holdai, et a Tobia, et ab Idaia : et venies tu in die illa, et intrabis domum Josiæ filii Sophoniæ, qui venerunt de Babylone.

6:11  And thou shalt take gold and silver: and shalt make crowns, and thou shalt set them on the head of Jesus the son of Josedec, the high priest.

6:11  Then take silver and gold, and make crowns, and set them upon the head of Joshua the son of Josedech, the high priest;

6:11  a převezneš stříbro i zlato. Dáš zhotovit tiáru, vstavíš ji na hlavu velekněze Jóšuy, syna Jósadakova,

6:11  Vyber od nich stříbro a zlato, vyrob korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jošuy, syna Jocadakova,

6:11  vezmi stříbro a zlato, udělej korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jóšuy, syna Jósadakova.

6:11  Vezmi, pravím, stříbro a zlato, a udělej koruny, a vstav na hlavu Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího.

6:11  Et sumes aurum et argentum, et facies coronas, et pones in capite Jesu filii Josedec, sacerdotis magni :

6:12  And thou shalt speak to him, saying: Thus saith the Lord of hosts, saying: BEHOLD A MAN, THE ORIENT IS HIS NAME: and under him shall he spring up, and shall build a temple to the Lord.

6:12  And speak unto him, saying, Thus speaketh the Lord of hosts, saying, Behold the man whose name is The BRANCH; and he shall grow up out of his place, and he shall build the temple of the Lord:

6:12  a řekneš mu: ‚Toto praví Hospodin zástupů: Hle, přijde muž jménem Výhonek, vyraší odspodu; ten zbuduje Hospodinův chrám.

6:12  se slovy: ‚Tak praví Hospodin zástupů – Muž jménem Výhonek vyraší zespoda a vystaví Hospodinův chrám.

6:12  Řekni mu: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, muž jménem Výhonek, vzejde ze svého místa a postaví Hospodinův chrám.

6:12  A mluviti budeš k němu, řka: Takto praví Hospodin zástupů, řka: Aj muž, jehož jméno jest Výstřelek, kterýž z místa svého pučiti se bude, ten vystaví chrám Hospodinův.

6:12  et loqueris ad eum, dicens : Hæc ait Dominus exercituum, dicens : Ecce vir, Oriens nomen ejus, et subter eum orietur, et ædificabit templum Domino.

6:13  Yea, he shall build a temple to the Lord: and he shall bear the glory, and shall sit, and rule upon his throne: and he shall be a priest upon his throne, and the counsel of peace shall be between them both.

6:13  Even he shall build the temple of the Lord; and he shall bear the glory, and shall sit and rule upon his throne; and he shall be a priest upon his throne: and the counsel of peace shall be between them both.

6:13  Ano, on zbuduje chrám Hospodinův a bude obdařen velebností. Bude sedět na svém trůnu a vládnout a bude na svém trůnu knězem; mezi obojím bude pokojná shoda.‘

6:13  To on vystaví Hospodinův chrám a oblékne se v majestát. Usedne na svém trůnu jako vládce a bude na svém trůnu knězem – a to obojí bude ve shodě.‘

6:13  On postaví Hospodinův chrám a ponese majestát. Bude sedět a vládnout na svém trůnu a bude knězem na svém trůnu; a mezi oběma bude ⌈rada pokoje.⌉

6:13  Nebo ten má vystavěti chrám Hospodinův, a tentýž zase přinese slávu, a seděti a panovati bude na trůnu svém, a bude knězem na trůnu svém, a rada pokoje bude mezi nimi oběma.

6:13  Et ipse exstruet templum Domino : et ipse portabit gloriam, et sedebit, et dominabitur super solio suo : et erit sacerdos super solio suo, et consilium pacis erit inter illos duos.

6:14  And the crowns shall be to Helem, and Tobias, and Idaias, and to Hem, the son of Sophonias, a memorial in the temple of the Lord.

6:14  And the crowns shall be to Helem, and to Tobijah, and to Jedaiah, and to Hen the son of Zephaniah, for a memorial in the temple of the Lord.

6:14  Tiára pak bude v Hospodinově chrámě pamětním znamením Chelemovi, Tóbijášovi, Jedajášovi, a Chénovi, synu Sefanjášovu.

6:14  Koruna pak zůstane na památku v Hospodinově chrámě, kde bude svěřena Cheldajovi, Tobiášovi, Jedajášovi a Chenovi, synu Cefaniášovu.

6:14  Koruna bude Chelemovi, Tóbijášovi, Jedajášovi a Chénovi, synu Sefanjášovu, ⌈na památku⌉ v Hospodinově chrámu.

6:14  Budou pak ty koruny Chelemovi, a Tobiášovi, a Jedaiášovi, a Chenovi synu Sofoniášovu na památku v chrámě Hospodinově.

6:14  Et coronæ erunt Helem, et Tobiæ, et Idaiæ, et Hem filio Sophoniæ, memoriale in templo Domini.

6:15  And they that are far off, shall come and shall build in the temple of the Lord: and you shall know that the Lord of hosts sent me to you. But this shall come to pass, if hearing you will hear the voice of the Lord your God.

6:15  And they that are far off shall come and build in the temple of the Lord, and ye shall know that the Lord of hosts hath sent me unto you. And this shall come to pass, if ye will diligently obey the voice of the Lord your God.

6:15  I vzdálení budou přicházet a pomáhat při budování Hospodinova chrámu. ‚I poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů‘, ovšem, budete-li opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“

6:15  Dokonce i z daleka budou lidé přicházet a stavět Hospodinův chrám a tehdy poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. To se stane, ale jen pokud budete opravdu poslouchat Hospodina, svého Boha.“

6:15  Ti, kdo jsou zdaleka, přijdou a budou stavět Hospodinův chrám. A poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. To se stane, jestliže opravdu uposlechnete Hospodina, svého Boha.

6:15  Nebo dalecí přijdou, a budou stavěti chrám Hospodinův, i zvíte, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. A to se stane, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu Hospodina Boha svého.

6:15  Et qui procul sunt, venient, et ædificabunt in templo Domini : et scietis quia Dominus exercituum misit me ad vos. Erit autem hoc, si auditu audieritis vocem Domini Dei vestri.

Chapter 7

7:1  And it came to pass in the fourth year of king Darius, that the word of the Lord came to Zechariah, in the fourth day of the ninth month, which is Casleu.

7:1  And it came to pass in the fourth year of king Darius, that the word of the Lord came unto Zechariah in the fourth day of the ninth month, even in Chisleu;

7:1  Čtvrtého roku vlády krále Dareia, čtvrtého dne devátého měsíce, totiž měsíce kislevu, stalo se slovo Hospodinovo k Zacharjášovi.

7:1  Čtvrtého dne devátého měsíce (totiž měsíce kislev) ve čtvrtém roce vlády krále Dareia dostal Zachariáš slovo Hospodinovo.

7:1  Ve čtvrtém roce vlády krále Dareia se stalo Hospodinovo slovo k Zacharjášovi čtvrtého dne devátého měsíce, tedy kislevu.

7:1  Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,

7:1  Et factum est in anno quarto Darii regis, factum est verbum Domini ad Zachariam, in quarta mensis noni, qui est Casleu.

7:2  When Sarasar, and Rogommelech, and the men that were with him, sent to the house of God, to entreat the face of the Lord:

7:2  When they had sent unto the house of God Sherezer and Regem–melech, and their men, to pray before the Lord,

7:2  Tehdy poslal Bét-el Sar-esera s Regem-melekem a jeho muži, aby si naklonil Hospodina

7:2  Z Bet-elu totiž poslali Sar-ecera a Regem-melecha s jeho muži, aby prosili Hospodina o přízeň

7:2  Tehdy Bét–el poslal Saresera a Regem–meleka s jeho muži udobřit si Hospodinovu tvář

7:2  Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,

7:2  Et miserunt ad domum Dei Sarasar et Rogommelech, et viri qui erant cum eo, ad deprecandam faciem Domini :

7:3  To speak to the priests of the house of the Lord of hosts, and to the prophets, saying: Must I weep in the fifth month, or must I sanctify myself as I have now done for many years?

7:3  And to speak unto the priests which were in the house of the Lord of hosts, and to the prophets, saying, Should I weep in the fifth month, separating myself, as I have done these so many years?

7:3  a aby se při domě Hospodina zástupů otázali kněží a proroků: „Mám se nadále pátého měsíce oddávat pláči a odříkání, jak jsem to po léta činil?“

7:3  a zeptali se kněží v chrámě Hospodina zástupů a rovněž proroků: „Máme v pátém měsíci truchlit a postit se, jak to děláme už tolik let?“

7:3  a zeptat se kněží, kteří patřili domu Hospodina zástupů, a proroků: Mám plakat v pátém měsíci a postit se, jako jsem to dělal po mnoho let?

7:3  A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?

7:3  ut dicerent sacerdotibus domus Domini exercituum, et prophetis, loquentes : Numquid flendum est mihi in quinto mense, vel sanctificare me debeo, sicut jam feci multis annis ?

7:4  And the word of the Lord of hosts came to me, saying:

7:4  Then came the word of the Lord of hosts unto me, saying,

7:4  I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů:

7:4  Tehdy jsem dostal slovo Hospodina zástupů:

7:4  I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů:

7:4  I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:

7:4  Et factum est verbum Domini exercituum ad me, dicens :

7:5  Speak to all the people of the land, and to the priests, saying: When you fasted, and mourned in the fifth and the seventh month for these seventy years: did you keep a fast unto me?

7:5  Speak unto all the people of the land, and to the priests, saying, When ye fasted and mourned in the fifth and seventh month, even those seventy years, did ye at all fast unto me, even to me?

7:5  „Řekni všemu lidu země i kněžím: Když jste se postili a naříkali pátého a sedmého měsíce, teď už po sedmdesát let, postili jste se opravdu kvůli mně?

7:5  „Řekni všemu lidu této země i kněžím: Už sedmdesát let se vždy v pátém a sedmém měsíci postíte a naříkáte – ale copak to děláte pro mě?

7:5  Řekni všemu lidu země a kněžím: Když jste se postili a naříkali v pátém a v sedmém měsíci po těchto sedmdesát let, opravdu jste se postili kvůli mně?

7:5  Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?

7:5  Loquere ad omnem populum terræ, et ad sacerdotes, dicens : Cum jejunaretis, et plangeretis in quinto et septimo per hos septuaginta annos, numquid jejunium jejunastis mihi ?

7:6  And when you did eat and drink, did you not eat for yourselves, and drink for yourselves?

7:6  And when ye did eat, and when ye did drink, did not ye eat for yourselves, and drink for yourselves?

7:6  A když jíte a pijete, nejíte a nepijete si pro sebe?

7:6  A když jíte a pijete, copak to neděláte jen sami pro sebe?

7:6  A když jíte a pijete, což nejíte a nepijete kvůli sobě?

7:6  A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?

7:6  et cum comedistis et bibistis, numquid non vobis comedistis et vobismetipsis bibistis ?

7:7  Are not these the words which the Lord spoke by the hand of the former prophets, when Jerusalem as yet was inhabited, and was wealthy, both itself and the cities round about it, and there were inhabitants towards the south, and in the plain?

7:7  Should ye not hear the words which the Lord hath cried by the former prophets, when Jerusalem was inhabited and in prosperity, and the cities thereof round about her, when men inhabited the south and the plain?

7:7  Neprovolával Hospodin právě toto skrze dřívější proroky, když si ještě Jeruzalém a města kolem něho bydlily v klidu a obydlen byl Negeb i Přímořská nížina?“

7:7  Nevolal snad Hospodin právě takovými slovy skrze dávné proroky, když se ještě v Jeruzalémě žilo v klidu a pokoji a stejně tak ve městech v jeho okolí, v Negevu i v podhůří?“

7:7  Což toto nebyla slova, která volal Hospodin prostřednictvím dřívějších proroků, když bezstarostně bydlel Jeruzalém i jeho města okolo něj, a tak i Negeb a Šefela?

7:7  Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?

7:7  numquid non sunt verba quæ locutus est Dominus in manu prophetarum priorum, cum adhuc Jerusalem habitaretur ut esset opulenta, ipsa et urbes in circuitu ejus, et ad austrum, et in campestribus habitaretur ?

7:8  And the word of the Lord came to Zechariah, saying:

7:8  And the word of the Lord came unto Zechariah, saying,

7:8  I stalo se slovo Hospodinovo k Zacharjášovi:

7:8  Zachariáš dostal slovo Hospodinovo:

7:8  I stalo se Hospodinovo slovo k Zacharjášovi:

7:8  I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:

7:8  Et factum est verbum Domini ad Zachariam, dicens :

7:9  Thus saith the Lord of hosts, saying: Judge ye true judgment, and shew ye mercy and compassion every man to his brother.

7:9  Thus speaketh the Lord of hosts, saying, Execute true judgment, and shew mercy and compassions every man to his brother:

7:9  „Toto praví Hospodin zástupů: Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování.

7:9  „Takto promlouval Hospodin zástupů: ‚Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost.

7:9  Toto praví Hospodin zástupů: Suďte pravdivým soudem a prokazujte jeden druhému ⌈milosrdenství a slitování.⌉

7:9  Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.

7:9  Hæc ait Dominus exercituum, dicens : Judicium verum judicate, et misericordiam et miserationes facite, unusquisque cum fratre suo.

7:10  And oppress not the widow, and the fatherless, and the stranger, and the poor: and let not a man devise evil in his heart against his brother.

7:10  And oppress not the widow, nor the fatherless, the stranger, nor the poor; and let none of you imagine evil against his brother in your heart.

7:10  Neutiskujte vdovu a sirotka, bezdomovce a trpícího, nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého.

7:10  Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.‘

7:10  Neutlačujte vdovu ani sirotka, příchozího ani chudého, nevymýšlejte v srdci zlo jeden vůči druhému.

7:10  A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.

7:10  Et viduam, et pupillum, et advenam, et pauperem nolite calumniari : et malum vir fratri suo non cogitet in corde suo.

7:11  But they would not hearken, and they turned away the shoulder to depart: and they stopped their ears, not to hear.

7:11  But they refused to hearken, and pulled away the shoulder, and stopped their ears, that they should not hear.

7:11  Ale oni tomu odmítli věnovat pozornost, svéhlavě se obrátili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli.

7:11  Oni to ale odmítli vnímat; vzpurně se otočili zády a zacpali si uši, aby neslyšeli.

7:11  Nechtěli věnovat pozornost, obrátili se vzpurně zády, zacpali si uši, aby neslyšeli.

7:11  Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.

7:11  Et noluerunt attendere, et averterunt scapulam recedentem, et aures suas aggravaverunt ne audirent.

7:12  And they made their heart as the adamant stone, lest they should hear the law, and the words which the Lord of hosts sent in his spirit by the hand of the former prophets: so a great indignation came from Lord of hosts.

7:12  Yea, they made their hearts as an adamant stone, lest they should hear the law, and the words which the Lord of hosts hath sent in his spirit by the former prophets: therefore came a great wrath from the Lord of hosts.

7:12  Srdce měli jako z křemene a neslyšeli zákon ani slova, která posílal Hospodin zástupů svým duchem skrze dřívější proroky. Proto je postihlo velké rozlícení Hospodina zástupů.

7:12  V srdci se zatvrdili na křemen, aby neslyšeli Zákon ani slova, která Hospodin zástupů posílal svým Duchem skrze dávné proroky. Tak přišel veliký hněv od Hospodina zástupů.

7:12  Svá srdce proměnili v křemen, aby neslyšeli zákon a slova, která poslal Hospodin zástupů svým Duchem prostřednictvím dřívějších proroků, a tak na ně od Hospodina zástupů dopadlo velké rozhořčení.

7:12  A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.

7:12  Et cor suum posuerunt ut adamantem, ne audirent legem, et verba quæ misit Dominus exercituum in spiritu suo per manum prophetarum priorum : et facta est indignatio magna a Domino exercituum.

7:13  And it came to pass that as he spoke, and they heard not: so shall they cry, and I will not hear, saith the Lord of hosts.

7:13  Therefore it is come to pass, that as he cried, and they would not hear; so they cried, and I would not hear, saith the Lord of hosts:

7:13  Kdykoli volal, oni neslyšeli. Ať si volají, já je neslyším, praví Hospodin zástupů.

7:13  Když jsem volal, neposlouchali; a tak když volali oni, dělal jsem, že neslyším, praví Hospodin zástupů.

7:13  I stalo se, že jako volal, ale neslyšeli, tak budou volat, ale já nebudu slyšet, praví Hospodin zástupů.

7:13  Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.

7:13  Et factum est sicut locutus est, et non audierunt : sic clamabunt et non exaudiam, dicit Dominus exercituum.

7:14  And I dispersed them throughout all kingdoms, which they know not: and the land was left desolate behind them, so that no man passed through or returned: and they changed the delightful land into a wilderness.

7:14  But I scattered them with a whirlwind among all the nations whom they knew not. Thus the land was desolate after them, that no man passed through nor returned: for they laid the pleasant land desolate.

7:14  Odvanu je vichrem mezi nejrůznější pronárody, které neznají, a země bude za nimi zpustošena, takže jí nikdo nebude procházet. Tak pustošili přežádoucí zemi.“

7:14  Rozprášil jsem je vichřicí mezi všechny národy, které ani neznali. Země pak bez nich zpustla tak, že tudy nešlo ani cestovat. Kvůli nim se z té krásné země stala pustina!“

7:14  Odvál jsem je do všech národů, které neznali. Země po nich byla zpustošena, takže jí nikdo neprochází sem ani tam. Tak proměnili výbornou zemi v hroznou pustinu.

7:14  A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.

7:14  Et dispersi eos per omnia regna quæ nesciunt : et terra desolata est ab eis, eo quod non esset transiens et revertens : et posuerunt terram desiderabilem in desertum.

Chapter 8

8:1  And the word of the Lord of hosts came to me, saying:

8:1  Again the word of the Lord of hosts came to me, saying,

8:1  I stalo se slovo Hospodina zástupů.

8:1  Dostal jsem slovo Hospodina zástupů:

8:1  I stalo se slovo Hospodina zástupů:

8:1  Opět stalo se slovo Hospodina zástupů, řkoucí:

8:1  Et factum est verbum Domini exercituum, dicens :

8:2  Thus saith the Lord of hosts: I have been jealous for Sion with a great jealousy, and with a great indignation have I been jealous for her.

8:2  Thus saith the Lord of hosts; I was jealous for Zion with great jealousy, and I was jealous for her with great fury.

8:2  „Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sijón velkou horlivostí, horlím pro něj velmi rozhořčeně.

8:2  „Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sion velikou horlivostí; horlivostí pro něj jen hořím!

8:2  Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sijón velkou horlivostí a velkým rozlícením horlím pro něj.

8:2  Takto praví Hospodin zástupů: Horlil jsem pro Sion horlením velikým, nýbrž rozhněváním velikým horlil jsem pro něj.

8:2  Hæc dicit Dominus exercituum : Zelatus sum Sion zelo magno, et indignatione magna zelatus sum eam.

8:3  Thus saith the Lord of hosts: I am returned to Sion, and I will dwell in the midst of Jerusalem: and Jerusalem shall be called The city of truth, and the mountain of the Lord of hosts, The sanctified mountain.

8:3  Thus saith the Lord; I am returned unto Zion, and will dwell in the midst of Jerusalem: and Jerusalem shall be called a city of truth; and the mountain of the Lord of hosts the holy mountain.

8:3  Toto praví Hospodin: Vrátím se na Sijón a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Město věrné a hora Hospodina zástupů Hora svatá.

8:3  Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sion a budu bydlet uprostřed Jeruzaléma. Jeruzalém bude nazýván Městem pravdy a hora Hospodina zástupů Horou svatosti.

8:3  Toto praví Hospodin: Vrátím se na Sijón a budu přebývat v Jeruzalémě. Jeruzalém se bude nazývat městem bezpečným a hora Hospodina zástupů horou svatou.

8:3  Takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Sionu, a bydlím u prostřed Jeruzaléma, aby sloul Jeruzalém městem věrným, a hora Hospodina zástupů horou svatosti.

8:3  Hæc dicit Dominus exercituum : Reversus sum ad Sion, et habitabo in medio Jerusalem : et vocabitur Jerusalem civitas veritatis, et mons Domini exercituum mons sanctificatus.

8:4  Thus saith the Lord of hosts: There shall yet old men and old women dwell in the streets of Jerusalem: and every man with his staff in his hand through multitude of days.

8:4  Thus saith the Lord of hosts; There shall yet old men and old women dwell in the streets of Jerusalem, and every man with his staff in his hand for very age.

8:4  Toto praví Hospodin zástupů: Opět budou sedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny, každý s holí v ruce pro vysoké stáří.

8:4  Tak praví Hospodin zástupů: V ulicích Jeruzaléma budou znovu sedávat starci a stařenky, každý s holí v ruce, jak budou staří.

8:4  Toto praví Hospodin zástupů: V jeruzalémských ulicích budou znovu sedět starci a stařeny, každý se svou holí v ruce pro ⌈vysoký věk.⌉

8:4  Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť sedati budou starci i baby na ulicích Jeruzalémských, maje každý z nich hůl v ruce své pro sešlost věku.

8:4  Hæc dicit Dominus exercituum : Adhuc habitabunt senes et anus in plateis Jerusalem, et viri baculus in manu ejus præ multitudine dierum.

8:5  And the streets of the city shall be full of boys and girls, playing in the streets thereof.

8:5  And the streets of the city shall be full of boys and girls playing in the streets thereof.

8:5  Náměstí toho města budou plná chlapců a děvčat; ti si budou hrát na jeho náměstích.

8:5  Ulice toho města budou plné chlapců a děvčat, kteří si tam budou hrát.

8:5  Ulice města budou plné chlapců a děvčat radujících se na jeho ulicích.

8:5  Ulice také města plné budou pacholat a děvčat, hrajících na ulicích jeho.

8:5  Et plateæ civitatis complebuntur infantibus et puellis, ludentibus in plateis ejus.

8:6  Thus saith the Lord of hosts: If it seem hard in the eyes of the remnant of this people in those days: shall it be hard in my eyes, saith the Lord of hosts?

8:6  Thus saith the Lord of hosts; If it be marvellous in the eyes of the remnant of this people in these days, should it also be marvellous in mine eyes? saith the Lord of hosts.

8:6  Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže to bude v očích pozůstatku tohoto lidu v oněch dnech nemožné, bude to nemožné i v mých očích? je výrok Hospodina zástupů.

8:6  Tak praví Hospodin zástupů: Zdá-li se to pozůstatku tohoto lidu v těchto dnech nemožné, musí to být nemožné i pro mě? praví Hospodin zástupů.

8:6  Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže to bude nemožné v očích ostatku tohoto lidu v oněch dnech, bude to nemožné také v mých očích? je výrok Hospodina zástupů.

8:6  Takto praví Hospodin zástupů: Zdali, že se to nepodobné zdá před očima ostatků lidu tohoto dnů těchto, také před očima mýma nepodobné bude? praví Hospodin zástupů.

8:6  Hæc dicit Dominus exercituum : Si videbitur difficile in oculis reliquiarum populi hujus in diebus illis, numquid in oculis meis difficile erit ? dicit Dominus exercituum.

8:7  Thus saith the Lord of hosts: Behold I will save my people from the land of the east, and from the land of the going down of the sun.

8:7  Thus saith the Lord of hosts; Behold, I will save my people from the east country, and from the west country;

8:7  Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země východní i ze země, kde slunce zapadá.

8:7  Tak praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země na východě i ze země, kde zapadá slunce.

8:7  Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ⌈ze země východní i ze země na západ slunce,⌉

8:7  Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já vysvobozuji lid svůj z země východní, a z země na západ slunce,

8:7  Hæc dicit Dominus exercituum : Ecce ego salvabo populum meum de terra orientis et de terra occasus solis.

8:8  And I will bring them, and they shall dwell in the midst of Jerusalem: and they shall be my people, and I will be their God in truth and in justice.

8:8  And I will bring them, and they shall dwell in the midst of Jerusalem: and they shall be my people, and I will be their God, in truth and in righteousness.

8:8  Přivedu je a budou bydlet v Jeruzalémě. Budou mým lidem a já jim budu Bohem věrným a spravedlivým.

8:8  Přivedu je zpět a budou bydlet v Jeruzalémě; budou mým lidem a já budu jejich Bohem věrně a spravedlivě.

8:8  přivedu je a budou bydlet v Jeruzalémě. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem, věrně a spravedlivě.

8:8  A přivedu je zase. I budou bydliti u prostřed Jeruzaléma, a budou lidem mým, a já budu jejich Bohem v pravdě a v spravedlnosti.

8:8  Et adducam eos, et habitabunt in medio Jerusalem : et erunt mihi in populum, et ego ero eis in Deum, in veritate et in justitia.

8:9  Thus saith the Lord of hosts: Let your hands be strengthened, you that hear in these days these words by the mouth of the prophets, in the day that the house of the Lord of hosts was founded, that the temple might be built.

8:9  Thus saith the Lord of hosts; Let your hands be strong, ye that hear in these days these words by the mouth of the prophets, which were in the day that the foundation of the house of the Lord of hosts was laid, that the temple might be built.

8:9  Toto praví Hospodin zástupů: Jednejte rozhodně, vy, kdo v těchto dnech slyšíte z úst proroků tato slova o dni, kdy byl položen základ domu Hospodina zástupů, aby byl zbudován chrám.

8:9  Tak praví Hospodin zástupů: Vzchopte se, ať je chrám dostavěn – vy, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, a to už ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodina zástupů.

8:9  Toto praví Hospodin zástupů: Posilněte své ruce, vy, kteří jste v těchto dnech slyšeli tato slova z úst proroků, v den, kdy byly položeny základy domu Hospodina zástupů, aby byl znovu postaven chrám.

8:9  Takto praví Hospodin zástupů: Posilňtež se ruce vaše, kteříž jste slyšeli těchto dnů slova tato z úst proroků, od toho dne, v němž založen jest dům Hospodina zástupů, že má chrám dostaven býti.

8:9  Hæc dicit Dominus exercituum : Confortentur manus vestræ, qui auditis in his diebus sermones istos per os prophetarum, in die qua fundata est domus Domini exercituum, ut templum ædificaretur.

8:10  For before those days there was no hire for men, neither was there hire for beasts, neither was there peace to him that came in, nor to him that went out, because of the tribulation: and I let all men go every one against his neighbour.

8:10  For before these days there was no hire for man, nor any hire for beast; neither was there any peace to him that went out or came in because of the affliction: for I set all men every one against his neighbour.

8:10  Před těmito dny nebylo totiž co dát za lidskou práci, natož za práci dobytka. Kdo vycházel a vcházel, neměl pokoj od protivníka, dopustil jsem, že stáli všichni proti všem.

8:10  Ano, lidé i zvířata dosud pracovali bez odměny a kvůli nepřátelům nemohl nikdo v klidu přicházet ani odcházet, neboť jsem posílal všechny proti všem.

8:10  Neboť před oněmi dny nebylo mzdy pro člověka ani mzdy pro zvíře nebylo, a ten, kdo vycházel a vcházel, neměl pokoj od protivníka, protože jsem poštval všechny lidi jednoho proti druhému.

8:10  Nebo před těmito dny práce lidská, ani práce hovádek se nenahražovala, nýbrž ani vycházejícímu ani vcházejícímu nebylo pokoje pro nepřítele, nebo já spustil jsem všecky lidi jedny s druhými.

8:10  Siquidem ante dies illos merces hominum non erat, nec merces jumentorum erat : neque introëunti, neque exeunti erat pax præ tribulatione : et dimisi omnes homines, unumquemque contra proximum suum.

8:11  But now I will not deal with the remnant of this people according to the former days, saith the Lord of hosts.

8:11  But now I will not be unto the residue of this people as in the former days, saith the Lord of hosts.

8:11  Ale nyní nebudu jednat s pozůstatkem tohoto lidu jako za dřívějších dnů, je výrok Hospodina zástupů.

8:11  Teď už ale nebudu s pozůstatkem tohoto lidu nakládat tak jako dříve, praví Hospodin zástupů.

8:11  Nyní však nebudu jednat s ostatkem tohoto lidu jako v dřívějších dnech, je výrok Hospodina zástupů.

8:11  Nyní pak, ne jako ve dnech těch předešlých, činím ostatkům lidu tohoto, praví Hospodin zástupů.

8:11  Nunc autem non juxta dies priores ego faciam reliquiis populi hujus, dicit Dominus exercituum,

8:12  But there shall be the seed of peace: the vine shall yield her fruit, and the earth shall give her increase, and the heavens shall give their dew: and I will cause the remnant of this people to possess all these things.

8:12  For the seed shall be prosperous; the vine shall give her fruit, and the ground shall give her increase, and the heavens shall give their dew; and I will cause the remnant of this people to possess all these things.

8:12  Vzejde setba pokoje: vinná réva vydá své plody, země svou úrodu a nebesa svou rosu. To všechno dám jako dědictví pozůstatku tohoto lidu.

8:12  Setbě se bude dařit, réva vydá své ovoce, země vydá úrodu a nebe vydá rosu. To všechno dám pozůstatku tohoto lidu za dědictví.

8:12  Neboť setbě se bude dařit, réva vydá plody, země vydá úrodu a nebesa dají rosu. To všechno dám do vlastnictví ostatku tohoto lidu.

8:12  Ale rozsívání máte pokojné, vinný kmen vydává ovoce své, a země vydává úrodu svou, nebesa také dávají rosu svou, a to všecko dávám v dědictví ostatkům lidu tohoto.

8:12  sed semen pacis erit : vinea dabit fructum suum, et terra dabit germen suum, et cæli dabunt rorem suum : et possidere faciam reliquias populi hujus universa hæc.

8:13  And it shall come to pass, that as you were a curse among the Gentiles, O house of Juda, and house of Israel: so will I save you, and you shall be a blessing: fear not, let your hands be strengthened.

8:13  And it shall come to pass, that as ye were a curse among the heathen, O house of Judah, and house of Israel; so will I save you, and ye shall be a blessing: fear not, but let your hands be strong.

8:13  Jako jste byli zlořečením mezi pronárody, dome judský a dome izraelský, tak budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se! Jednejte rozhodně.

8:13  Jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak také budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se a vzchopte se!

8:13  I stane se, že jako jste byli mezi národy kletbou, dome judský a dome izraelský, tak vás zachráním a budete požehnáním. Nebojte se, posilněte své ruce.

8:13  A tak stane se, že jakož jste byli zlořečením mezi pohany, ó dome Judský a dome Izraelský, tak zase vás chrániti budu, a budete požehnáním. Nebojtež se, posilňte se ruce vaše.

8:13  Et erit : sicut eratis maledictio in gentibus, domus Juda et domus Israël, sic salvabo vos, et eritis benedictio. Nolite timere ; confortentur manus vestræ.

8:14  For thus saith the Lord of hosts: As I purposed to afflict you, when your fathers had provoked me to wrath, saith the Lord,

8:14  For thus saith the Lord of hosts; As I thought to punish you, when your fathers provoked me to wrath, saith the Lord of hosts, and I repented not:

8:14  Toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho,

8:14  Tak praví Hospodin zástupů: Jako jsem se rozhodl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozhněvali, a neslitoval jsem se, praví Hospodin zástupů,

8:14  Neboť toto praví Hospodin zástupů: Jako jsem měl v úmyslu naložit s vámi zle, když mě vaši otcové podněcovali ke hněvu, praví Hospodin zástupů, a neslitoval jsem se,

8:14  Nebo takto praví Hospodin zástupů: Jakož jsem byl myslil zle učiniti vám, když mne hněvali otcové vaši, praví Hospodin zástupů, aniž jsem litoval:

8:14  Quia hæc dicit Dominus exercituum : Sicut cogitavi ut affligerem vos, cum ad iracundiam provocassent patres vestri me, dicit Dominus,

8:15  And I had no mercy: so turning again I have thought in these days to do good to the house of Juda, and Jerusalem: fear not.

8:15  So again have I thought in these days to do well unto Jerusalem and to the house of Judah: fear ye not.

8:15  teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem. Nebojte se!

8:15  právě tak jsem v těchto dnech rozhodnut zahrnout Jeruzalém a dům Judy dobrem. Nebojte se.

8:15  tak mám zase v těchto dnech v úmyslu prokázat Jeruzalému a domu judskému dobro. Nebojte se!

8:15  Tak obrátě se, myslím v těchto dnech dobře činiti Jeruzalému a domu Judskému. Nebojtež se.

8:15  et non sum misertus : sic conversus cogitavi, in diebus istis, ut benefaciam domui Juda et Jerusalem. Nolite timere.

8:16  These then are the things, which you shall do: Speak ye truth every one to his neighbour; judge ye truth and judgment of peace in your gates.

8:16  These are the things that ye shall do; Speak ye every man the truth to his neighbour; execute the judgment of truth and peace in your gates:

8:16  Konejte toto: Mluvte každý svému bližnímu pravdu. Vynášejte ve svých branách pravdu a pokojný soud.

8:16  Toto dělejte: Mluvte mezi sebou pravdu a ve svých branách vynášejte soud pravdy a pokoje.

8:16  Toto jsou věci, které konejte: ⌈Mluvte pravdu každý se svým bližním,⌉ pravdu a pokojný soud vynášejte ve svých branách.

8:16  Tyto pak věci jsou, kteréž činiti budete: Mluvte pravdu každý s bližním svým, pravý a pokojný soud vynášejte v branách svých.

8:16  Hæc sunt ergo verba quæ facietis : loquimini veritatem unusquisque cum proximo suo : veritatem et judicium pacis judicate in portis vestris.

8:17  And let none of you imagine evil in your hearts against his friend: and love not a false oath: for all these are the things that I hate, saith the Lord.

8:17  And let none of you imagine evil in your hearts against his neighbour; and love no false oath: for all these are things that I hate, saith the Lord.

8:17  Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. „Nelibujte si v křivé přísaze. To všechno nenávidím, je výrok Hospodinův.“

8:17  Nikdo nevymýšlejte, jak ublížit svým bližním, a nelibujte si v křivé přísaze. To všechno totiž nenávidím, praví Hospodin.“

8:17  Nikdo ať nezamýšlí ve svém srdci zlo proti svému bližnímu a nemilujte lživou přísahu, neboť toto všechno nenávidím, je Hospodinův výrok.

8:17  Aniž kdo bližnímu svému zlého obmýšlej v srdci svém, též přísahy falešné nemilujte; nebo všecko to jest, čehož nenávidím, praví Hospodin.

8:17  Et unusquisque malum contra amicum suum ne cogitetis in cordibus vestris, et juramentum mendax ne diligatis : omnia enim hæc sunt quæ odi, dicit Dominus.

8:18  And the word of the Lord of hosts came to me, saying:

8:18  And the word of the Lord of hosts came unto me, saying,

8:18  I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů.

8:18  Dostal jsem slovo Hospodina zástupů:

8:18  I stalo se ke mně slovo Hospodina zástupů:

8:18  I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:

8:18  Et factum est verbum Domini exercituum ad me, dicens :

8:19  Thus saith the Lord of hosts: The fast of the fourth month, and the fast of the fifth, and the fast of the seventh, and the fast of the tenth shall be to the house of Juda, joy, and gladness, and great solemnities: only love ye truth and peace.

8:19  Thus saith the Lord of hosts; The fast of the fourth month, and the fast of the fifth, and the fast of the seventh, and the fast of the tenth, shall be to the house of Judah joy and gladness, and cheerful feasts; therefore love the truth and peace.

8:19  „Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce se judskému domu obrátí v radostné veselí a utěšené slavnosti. Jen milujte pravdu a pokoj!

8:19  „Tak praví Hospodin zástupů: Půst ve čtvrtém, pátém, sedmém i desátém měsíci se pro dům Judy stanou šťastnými slavnostmi radosti a veselí. Jen ale milujte pravdu a pokoj!

8:19  Toto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého, půst pátého, půst sedmého a půst desátého měsíce změním domu judskému v jásot, radost a veselé svátky. Proto milujte pravdu a pokoj.

8:19  Takto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého měsíce, a půst pátého, a půst sedmého, a půst desátého obrátí se domu Judskému v radost a veselí, i v slavnosti rozkošné, ale pravdu a pokoj milujte.

8:19  Hæc dicit Dominus exercituum : Jejunium quarti, et jejunium quinti, et jejunium septimi, et jejunium decimi erit domui Juda in gaudium et lætitiam et in solemnitates præclaras. Veritatem tantum et pacem diligite.

8:20  Thus saith the Lord of hosts, until people come and dwell in many cities,

8:20  Thus saith the Lord of hosts; It shall yet come to pass, that there shall come people, and the inhabitants of many cities:

8:20  Toto praví Hospodin zástupů: Znovu budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst.

8:20  Tak praví Hospodin zástupů: Ještě sem budou přicházet národy a obyvatelé mnoha měst.

8:20  Toto praví Hospodin zástupů: Znovu se stane, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst --

8:20  Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť budou přicházeti národové a obyvatelé měst mnohých,

8:20  Hæc dicit Dominus exercituum, usquequo veniant populi et habitent in civitatibus multis :

8:21  And the inhabitants go one to another, saying: Let us go, and entreat the face of the Lord, and let us seek the Lord of hosts: I also will go.

8:21  And the inhabitants of one city shall go to another, saying, Let us go speedily to pray before the Lord, and to seek the Lord of hosts: I will go also.

8:21  Obyvatelé jednoho města půjdou do druhého a řeknou: ‚Pojďme si naklonit Hospodina, pojďme vyhledat Hospodina zástupů. Já půjdu také.‘

8:21  Z jednoho města půjdou k druhému se slovy: ‚Pojďme prosit Hospodina o přízeň, pojďme hledat Hospodina zástupů! I já půjdu!‘

8:21  obyvatelé jednoho města půjdou do druhého a řeknou: Pojďme, vydejme se udobřit si Hospodinovu tvář a hledat Hospodina zástupů. Já také půjdu.

8:21  Přicházeti budou, pravím, obyvatelé jednoho k druhému, řkouce: Poďmež s ochotností kořiti se tváři Hospodinově, a hledati Hospodina zástupů. Půjdu i já.

8:21  et vadant habitatores, unus ad alterum, dicentes : Eamus, et deprecemur faciem Domini, et quæramus Dominum exercituum : vadam etiam ego.

8:22  And many peoples, and strong nations shall come to seek the Lord of hosts in Jerusalem, and to entreat the face of the Lord.

8:22  Yea, many people and strong nations shall come to seek the Lord of hosts in Jerusalem, and to pray before the Lord.

8:22  A budou přicházet četné národy i mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů a naklonily si ho.

8:22  Tak budou přicházet veliké kmeny a mocné národy, aby v Jeruzalémě hledaly Hospodina zástupů a prosily Hospodina o přízeň.

8:22  A půjdou mnozí lidé a mocné národy hledat Hospodina zástupů v Jeruzalémě a udobřit si Hospodinovu tvář.

8:22  A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní, aby hledali Hospodina zástupů v Jeruzalémě, a kořili se tváři Hospodinově.

8:22  Et venient populi multi, et gentes robustæ, ad quærendum Dominum exercituum in Jerusalem, et deprecandam faciem Domini.

8:23  Thus saith the Lord of hosts: In those days, wherein ten men of all languages of the Gentiles shall take hold, and shall hold fast the skirt of one that is a Jew, saying: We will go with you: for we have heard that God is with you.

8:23  Thus saith the Lord of hosts; In those days it shall come to pass, that ten men shall take hold out of all languages of the nations, even shall take hold of the skirt of him that is a Jew, saying, We will go with you: for we have heard that God is with you.

8:23  Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.‘“

8:23  Tak praví Hospodin zástupů: V těch dnech se deset mužů mluvících jazyky všelijakých národů chytí cípu roucha jednoho Žida se slovy: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh!‘“

8:23  Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se stane, že deset mužů z národů všech jazyků se chytí, ano, chytnou se Judejce za cíp roucha a řeknou: Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.

8:23  Takto praví Hospodin zástupů: V těch dnech chopí se deset mužů ze všech jazyků těch národů, chopí se, pravím, podolka jednoho Žida, řkouce: Půjdeme s vámi; nebo slyšíme, že jest Bůh s vámi.

8:23  Hæc dicit Dominus exercituum : In diebus illis, in quibus apprehendent decem homines ex omnibus linguis gentium, et apprehendent fimbriam viri Judæi, dicentes : Ibimus vobiscum : audivimus enim quoniam Deus vobiscum est.

Chapter 9

9:1  The burden of the word of the Lord in the land of Hadrach, and of Damascus the rest thereof: for the eye of man, and of all the tribes of Israel is the Lord's.

9:1  The burden of the word of the Lord in the land of Hadrach, and Damascus shall be the rest thereof: when the eyes of man, as of all the tribes of Israel, shall be toward the Lord.

9:1  Výnos. Slovo Hospodinovo proniklo do země Chadráku, Damašek je místem, na němž spočine. K Hospodinu budou vzhlížet všichni lidé, všechny kmeny Izraele.

9:1  Ortel: Slovo Hospodinovo jde proti zemi Chadraku a spočine až v Damašku. (Vždyť k Hospodinu hledí všichni lidé i všechny kmeny Izraele!)

9:1  Výnos. Hospodinovo slovo je proti zemi Chadraku a Damašek je místem, kde spočine. Vždyť k Hospodinu jsou obráceny oči lidí a všech izraelských kmenů.

9:1  Břímě slova Hospodinova proti zemi, kteráž jest v vůkolí tvém, a Damašek bude odpočinutí jeho. Nebo k Hospodinu zřetel člověka i všech pokolení Izraelských.

9:1  Onus verbi Domini in terra Hadrach et Damasci requiei ejus, quia Domini est oculus hominis et omnium tribuum Israël.

9:2  Emath also in the borders thereof, and Tyre, and Sidon: for they have taken to themselves to be exceeding wise.

9:2  And Hamath also shall border thereby; Tyrus, and Zidon, though it be very wise.

9:2  Proniklo i do Chamátu, do jeho pomezí, do Týru i Sidónu, tak přemoudrého.

9:2  Přijde i k Chamátu při jeho hranicích i k Týru a Sidonu, ač jsou tak prohnaní:

9:2  A také Chamát, který s ním hraničí, Týr a Sidón, neboť je příliš moudrý.

9:2  Ano i do Emat dosáhne, do Týru i Sidonu, ačkoli jest moudrý velmi.

9:2  Emath quoque in terminis ejus, et Tyrus, et Sidon : assumpserunt quippe sibi sapientiam valde.

9:3  And Tyre hath built herself a strong hold, and heaped together silver as earth, and gold as the mire of the streets.

9:3  And Tyrus did build herself a strong hold, and heaped up silver as the dust, and fine gold as the mire of the streets.

9:3  Týr si vybudoval opevnění, nahromadil stříbra jako prachu, zlata ryzího jak bláta na ulicích.

9:3  Týr už se opevnil jako monastýr, stříbra nakupil jak prachu hromady a zlata jak bláta v ulicích.

9:3  Týr postavil opevnění a navršil stříbra jako prachu a zlata jako bláta na ulicích.

9:3  Vystavěltě sobě Týrus pevnost, a nashromáždil stříbra jako prachu, a ryzího zlata jako bláta na ulicích.

9:3  Et ædificavit Tyrus munitionem suam, et coacervavit argentum quasi humum, et aurum ut lutum platearum.

9:4  Behold the Lord shall possess her, and shall strike her strength in the sea, and she shall be devoured with fire.

9:4  Behold, the Lord will cast her out, and he will smite her power in the sea; and she shall be devoured with fire.

9:4  Avšak Panovník si jej podrobí, jeho val srazí do moře; bude pozřen ohněm.

9:4  Hle! Panovník ho však vyžene, jeho hradby strhne do moře a město zmizí v plamenech!

9:4  Hle, Panovník si ho podrobí, ⌈jeho majetek srazí do moře⌉ a samo bude stráveno ohněm.

9:4  Aj, Pán vyžene jej, a vrazí do moře sílu jeho, i on od ohně sežrán bude.

9:4  Ecce Dominus possidebit eam : et percutiet in mari fortitudinem ejus, et hæc igni devorabitur.

9:5  Ascalon shall see, and shall fear, and Gaza, and shall be very sorrowful: and Accaron, because her hope is confounded: and the king shall perish from Gaza, and Ascalon shall not be inhabited.

9:5  Ashkelon shall see it, and fear; Gaza also shall see it, and be very sorrowful, and Ekron; for her expectation shall be ashamed; and the king shall perish from Gaza, and Ashkelon shall not be inhabited.

9:5  Spatří to Aškalón a bude se bát, Gáza se bude svíjet v hrozné křeči, Ekrón se zklame v tom, več doufal. Z Gázy zmizí král, Aškalón nebude už osídlen,

9:5  Spatří to Aškelon, zděsí se, Gaza se strachy roztřese a Ekron zklame jeho naděje. Gaza pak přijde o krále, Aškelon bude vylidněn,

9:5  Aškalón to uvidí a dostane strach, Gaza se bude hrozně třást i Ekrón, neboť zklame jeho naděje. Z Gazy zmizí král a Aškalón nebude obydlen.

9:5  Vida to Aškalon, báti se bude, i Gáza velikou bolest míti bude, též i Akaron, proto že jej zahanbilo očekávání jeho. I zahyne král z Gázy, a Aškalon neosedí.

9:5  Videbit Ascalon, et timebit, et Gaza, et dolebit nimis, et Accaron, quoniam confusa est spes ejus : et peribit rex de Gaza, et Ascalon non habitabitur.

9:6  And the divider shall sit in Azotus, and I will destroy the pride of the Philistines.

9:6  And a bastard shall dwell in Ashdod, and I will cut off the pride of the Philistines.

9:6  v Ašdódu se usadí míšenec. Tak vyhladím pýchu Pelištejců.

9:6  v Ašdodu budou bydlet bastardi a s pýchou Filištínů skoncuji:

9:6  V Ašdódu budou bydlet potomci ze smilstva, vyhladím pýchu Pelištejců.

9:6  A bude bydliti pankhart v Azotu, a tak vypléním pýchu Filistinských.

9:6  Et sedebit separator in Azoto, et disperdam superbiam Philisthinorum.

9:7  And I will take away his blood out of his mouth, and his abominations from between his teeth: and even he shall be left to our God, and he shall be as a governor in Juda, and Accaron as a Jebusite.

9:7  And I will take away his blood out of his mouth, and his abominations from between his teeth: but he that remaineth, even he, shall be for our God, and he shall be as a governor in Judah, and Ekron as a Jebusite.

9:7  Krvavé sousto mu vyrvu z úst, ohyzdné oběti z jeho zubů. Tak bude i on zachován našemu Bohu, stane se v Judsku pohlavárem a Ekrón bude jako Jebúsejec.

9:7  Vyrvu jim krvavé sousto z úst, ohavný pokrm ze zubů! Kdo z nich zůstanou, připadnou našemu Bohu a stanou se jedním z judských rodů; Ekron pak čeká osud Jebusejců.

9:7  Odstraním jeho krev z jeho úst a jeho ohavnosti z jeho zubů. Ten, kdo zůstane, bude také patřit jeho Bohu, stane se v Judsku náčelníkem a Ekrón bude jako Jebúsejec.

9:7  Když pak odejmu vraždu jednoho každého od úst jeho, a ohavnosti jeho od zubů jeho, připojen bude také i on Bohu našemu, aby byl jako vývoda v Judstvu, a Akaron jako Jebuzejský.

9:7  Et auferam sanguinem ejus de ore ejus, et abominationes ejus de medio dentium ejus : et relinquetur etiam ipse Deo nostro, et erit quasi dux in Juda, et Accaron quasi Jebusæus.

9:8  And I will encompass my house with them that serve me in war, going and returning, and the oppressor shall no more pass through them: for now I have seen with my eyes.

9:8  And I will encamp about mine house because of the army, because of him that passeth by, and because of him that returneth: and no oppressor shall pass through them any more: for now have I seen with mine eyes.

9:8  „Položím se táborem u svého domu proti vojsku, proti každému, kdo by sem chtěl vtrhnout; zotročovatel se už nebude přes ně valit, nespustím je nyní z očí.“ -

9:8  Utábořím se při svém domě jako stráž proti těm, kdo by jej chtěli napadat. Po mém lidu už nebude šlapat tyran – teď už z nich nespustím svůj zrak!

9:8  Utábořím se ve svém domě jako stráž před tím, kdo by chtěl procházet sem a tam. Utlačovatel již přes ně nebude procházet, neboť nyní jsem to viděl na vlastní oči.

9:8  A položím se vojensky u domu svého pro vojsko a pro ty, kteříž tam i zase jdou; aniž půjde skrze ně více násilník, proto že se tak nyní vidí očím mým.

9:8  Et circumdabo domum meam ex his qui militant mihi euntes et revertentes : et non transibit super eos ultra exactor, quia nunc vidi in oculis meis.

9:9  Rejoice greatly, O daughter of Sion, shout for joy, O daughter of Jerusalem: BEHOLD THY KING will come to thee, the just and saviour: he is poor, and riding upon an ass, and upon a colt, the foal of an ass.

9:9  Rejoice greatly, O daughter of Zion; shout, O daughter of Jerusalem: behold, thy King cometh unto thee: he is just, and having salvation; lowly, and riding upon an ass, and upon a colt the foal of an ass.

9:9  Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

9:9  Jásej vesele, Dcero sionská, dej se do zpěvu, Dcero jeruzalémská! Hle, tvůj král k tobě přichází, spravedlivý a vítězný; pokorný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku.

9:9  Velice jásej, dcero sijónská, hlahol, dcero jeruzalémská! Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý a vítězný. Pokorný, jede na oslu, na hříběti, osličím mláděti.

9:9  Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.

9:9  Exsulta satis, filia Sion ; jubila, filia Jerusalem : ecce rex tuus veniet tibi justus, et salvator : ipse pauper, et ascendens super asinam et super pullum filium asinæ.

9:10  And I will destroy the chariot out of Ephraim, and the horse out of Jerusalem, and the bow for war shall be broken: and he shall speak peace to the Gentiles, and his power shall be from sea to sea, and from the rivers even to the end of the earth.

9:10  And I will cut off the chariot from Ephraim, and the horse from Jerusalem, and the battle bow shall be cut off: and he shall speak peace unto the heathen: and his dominion shall be from sea even to sea, and from the river even to the ends of the earth.

9:10  „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.

9:10  Odstraní vozy z Efraima i koně z Jeruzaléma, válečné luky odstraní, národům řekne: Mír! Od moře k moři bude panovat, od řeky Eufrat po světa kraj.

9:10  Vyhladím vozy z Efrajima a koně z Jeruzaléma, válečné luky budou zničeny. Vyhlásí pokoj národům a jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do končin země.

9:10  Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a vypléněna budou lučiště válečná; nadto rozhlásí pokoj národům, a panování jeho od moře až k moři, a od řeky až do končin země.

9:10  Et disperdam quadrigam ex Ephraim, et equum de Jerusalem, et dissipabitur arcus belli : et loquetur pacem gentibus, et potestas ejus a mari usque ad mare, et a fluminibus usque ad fines terræ.

9:11  Thou also by the blood of thy testament hast sent forth thy prisoners out of the pit, wherein is no water.

9:11  As for thee also, by the blood of thy covenant I have sent forth thy prisoners out of the pit wherein is no water.

9:11  „Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody.

9:11  Pro krev mé smlouvy s tebou propustím tvé vězně z jámy bez vody.

9:11  Navíc, co se tebe týče, ⌈pro krev smlouvy s tebou,⌉ propustím tvé vězně z cisterny, ve které není voda.

9:11  Anobrž ty, pro krev smlouvy své vypustil jsem vězně tvé z jámy, v níž není žádné vody.

9:11  Tu quoque in sanguine testamenti tui emisisti vinctos tuos de lacu in quo non est aqua.

9:12  Return to the strong hold, ye prisoners of hope, I will render thee double as I declare today.

9:12  Turn you to the strong hold, ye prisoners of hope: even to day do I declare that I will render double unto thee;

9:12  Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně.

9:12  Zpátky do bezpečí! Vězňové, máte naději! Dnes oznamuji: Všechno ti dvakrát nahradím!

9:12  Navraťte se ⌈do pevnosti,⌉ ⌈vězňové mající naději.⌉ Dnes také oznamuji: Dvojnásobně ti odplatím.

9:12  Navraťtež se k ohradě, ó vězňové v naději postavení. A tak v ten den, jakžť oznamuji, dvojnásobně nahradím tobě,

9:12  Convertimini ad munitionem, vincti spei : hodie quoque annuntians duplicia reddam tibi.

9:13  Because I have bent Juda for me as a bow, I have filled Ephraim: and I will raise up thy sons, O Sion, above thy sons, O Greece, and I will make thee as the sword of the mighty.

9:13  When I have bent Judah for me, filled the bow with Ephraim, and raised up thy sons, O Zion, against thy sons, O Greece, and made thee as the sword of a mighty man.

9:13  Judu si napnu jako lučiště, na tětivu vložím Efrajima. Zburcují tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane. Učiním tě mečem bohatýra.“

9:13  Já napnu Judu jako luk, Efraima vložím na tětivu a tvými syny, Sione, se proti Řekům oženu – budeš mi mečem hrdinů!

9:13  Neboť jsem napjal Judu jako luk a naplnil jsem jej Efrajimem jako šípy. Zamávám tvými syny, Sijóne, nad tvými syny, Jávane, a proměním tě v hrdinův meč.

9:13  Když sobě napnu Judu a lučiště naplním Efraimem, a vzbudím syny tvé, ó Sione, proti synům tvým, ó Javane, a nastrojím tě jako meč udatného.

9:13  Quoniam extendi mihi Judam quasi arcum : implevi Ephraim : et suscitabo filios tuos, Sion, super filios tuos, Græcia : et ponam te quasi gladium fortium.

9:14  And the Lord God shall be seen over them, and his dart shall go forth as lightning: and the Lord God will sound the trumpet, and go in the whirlwind of the south.

9:14  And the Lord shall be seen over them, and his arrow shall go forth as the lightning: and the Lord God shall blow the trumpet, and shall go with whirlwinds of the south.

9:14  Ukáže se nad nimi Hospodin, jako blesk vyletí jeho střela; Panovník Hospodin zaduje na polnici, vydá se na pochod ve vichřicích z jihu.

9:14  Hospodin se zjeví nad nimi a jako blesk vyrazí jeho šíp. Panovník Hospodin zatroubí na polnici a vyrazí v jižní vichřici.

9:14  Ukáže se nad nimi Hospodin, jeho šíp vyrazí jako blesk. Panovník Hospodin zatroubí na beraní roh, vytáhne v jižních vichřicích.

9:14  Nebo Hospodin proti nim se ukáže, a vynikne jako blesk střela jeho. Panovník, pravím, Hospodin trubou troubiti bude, a pobéře se s vichřicemi poledními.

9:14  Et Dominus Deus super eos videbitur, et exibit ut fulgur jaculum ejus : et Dominus Deus in tuba canet, et vadet in turbine austri.

9:15  The Lord of hosts will protect them: and they shall devour, and subdue with the stones of the sling: and drinking they shall be inebriated as it were with wine, and they shall be filled as bowls, and as the horns of the altar.

9:15  The Lord of hosts shall defend them; and they shall devour, and subdue with sling stones; and they shall drink, and make a noise as through wine; and they shall be filled like bowls, and as the corners of the altar.

9:15  Hospodin zástupů jim bude štítem a oni budou jíst a kameny do praku pošlapou, budou pít a halasit jako při víně a budou plní jak obětní miska, skropení jak rohy na oltáři.

9:15  Hospodin zástupů jim bude záštitou, takže kamení z praku podupou. Budou jíst a pít a hlučet jak po víně, budou plní jak miska ke skrápění rohů oltáře.

9:15  Hospodin zástupů ⌈jim bude štítem a⌉ oni budou jíst a pošlapou ⌈praky na vrhání kamenů.⌉ Budou pít a burácet jako po vínu, budou plní jako obětní miska, jako rohy oltáře.

9:15  Hospodin zástupů chrániti bude lidu svého, aby zmocníce se kamením z praku, jedli a pili, prokřikujíce jako od vína, a naplní jakož číši tak i rohy oltáře.

9:15  Dominus exercituum proteget eos : et devorabunt, et subjicient lapidibus fundæ : et bibentes inebriabuntur quasi a vino, et replebuntur ut phialæ, et quasi cornua altaris.

9:16  And the Lord their God will save them in that day, as the flock of his people: for holy stones shall be lifted up over his land.

9:16  And the Lord their God shall save them in that day as the flock of his people: for they shall be as the stones of a crown, lifted up as an ensign upon his land.

9:16  Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí.

9:16  Hospodin, jejich Bůh, zachrání v onen den svůj lid jak stádo ovcí. Jak drahokamy v čelence pak zazáří v jeho zemi.

9:16  Hospodin, jejich Bůh, je zachrání v onen den jako ovce svého lidu. Budou jako drahokamy v koruně, budou zářit v jeho zemi.

9:16  A tak je vysvobodí v ten den Hospodin Bůh jejich, jakožto stádce lid svůj, a vystaveno bude kamení pěkně tesané místo korouhví v zemi jeho.

9:16  Et salvabit eos Dominus Deus eorum in die illa, ut gregem populi sui, quia lapides sancti elevabuntur super terram ejus.

9:17  For what is the good thing of him, and what is his beautiful thing, but the corn of the elect, and wine springing forth virgins?

9:17  For how great is his goodness, and how great is his beauty! corn shall make the young men cheerful, and new wine the maids.

9:17  Jaká je jeho dobrota, jaká je jeho krása! Působí, že mládenci prospívají jako obilí a panny jako mošt.

9:17  Jaká krása! Jaká nádhera! Mládenci jako klasy plní sil, panny jak víno kypící!

9:17  Neboť jaká je jeho dobrota a jaká jeho krása! Obilí dá vzrůst mládencům a nové víno pannám.

9:17  Nebo aj, jaké blahoslavenství jeho, a jak veliká okrasa jeho! Obilé mládence a mest panny učiní mluvné.

9:17  Quid enim bonum ejus est, et quid pulchrum ejus, nisi frumentum electorum, et vinum germinans virgines ?

Chapter 10

10:1  Ask ye of the Lord rain in the latter season, and the Lord will make snows, and will give them showers of rain, to every one grass in the field.

10:1  Ask ye of the Lord rain in the time of the latter rain; so the Lord shall make bright clouds, and give them showers of rain, to every one grass in the field.

10:1  Vyproste si od Hospodina déšť v čas jarních dešťů. Hospodin tvoří bouřková mračna, hojnými dešti je naplňuje, bylinu na poli dopřeje každému.

10:1  Žádejte od Hospodina déšť, když má na jaře pršet. Hospodin působí hojnou průtrž mračen, každému na poli zeleň dopřeje.

10:1  Od Hospodina žádejte déšť v čase jarního deště. Hospodin působí bouřky a dá jim silný déšť a každému zeleň na poli.

10:1  Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku, a dá vám déšť hojný, a každému bylinu na poli.

10:1  Petite a Domino pluviam in tempore serotino, et Dominus faciet nives : et pluviam imbris dabit eis, singulis herbam in agro.

10:2  For the idols have spoken what was unprofitable, and the diviners have seen a lie, and the dreamers have spoken vanity: they comforted in vain: therefore they were led away as a flock: they shall be afflicted, because they have no shepherd.

10:2  For the idols have spoken vanity, and the diviners have seen a lie, and have told false dreams; they comfort in vain: therefore they went their way as a flock, they were troubled, because there was no shepherd.

10:2  Bůžkové mluvili ničemnosti, co viděli věštci, byl klam; rozhlašují šalebné sny, přeludem utěšují. Proto táhl lid jako stádo, ujařmený, bez pastýře. -

10:2  Bůžkové mluví bludy a věštci vidí lži; vykládají své marné sny a potěšují přeludy. Proto lid bloudí jako ovce, zubožení, bez pastýře.

10:2  Vždyť domácí bůžci mluvili marnost, věštci viděli klam, mluví klamné sny, utěšují nicotnostmi. Proto putují jako ovce, krčí se, protože nemají pastýře.

10:2  Nebo obrazové mluví marnost, a věšťci prorokují faleš, a sny marné mluví, marností potěšují. Protož šli jako stádo, ztrestáni jsou, proto že žádného nebylo pastýře.

10:2  Quia simulacra locuta sunt inutile, et divini viderunt mendacium : et somniatores locuti sunt frustra, vane consolabantur : idcirco abducti sunt quasi grex : affligentur, quia non est eis pastor.

10:3  My wrath is kindled against the shepherds, and I will visit upon the buck goats: for the Lord of hosts hath visited his flock, the house of Juda, and hath made them as the horse of his glory in the battle.

10:3  Mine anger was kindled against the shepherds, and I punished the goats: for the Lord of hosts hath visited his flock the house of Judah, and hath made them as his goodly horse in the battle.

10:3  Můj hněv plane proti pastýřům, zakročím proti kozlům. Hospodin zástupů navštívil své stádo, judský dům; vystrojí je nádherně jako svého válečného oře.

10:3  Proti těm pastýřům hněvem hořím, s těmi vůdci teď zúčtuji! Ano, Hospodin zástupů své stádo navštíví a z domu Judy učiní slavného koně do války.

10:3  Můj hněv vzplál proti pastýřům, navštívím s trestem vůdce stáda. Neboť Hospodin zástupů navštíví své stádo, dům judský, a promění je v svého nádherného koně do boje.

10:3  Proti pastýřům takovým zažžen jest hněv můj, a kozly ty trestati budu, ale stádo své, dům Judský, navštíví Hospodin zástupů, a učiní je jako koně ozdobného k boji.

10:3  Super pastores iratus est furor meus, et super hircos visitabo : quia visitavit Dominus exercituum gregem suum, domum Juda, et posuit eos quasi equum gloriæ suæ in bello.

10:4  Out of him shall come forth the corner, out of him the pin, out of him the bow of battle, out of him every exacter together.

10:4  Out of him came forth the corner, out of him the nail, out of him the battle bow, out of him every oppressor together.

10:4  Od něho je cimbuří, od něho stanový kolík, od něho válečné lučiště, od něho pochází i každý zotročovatel.

10:4  Z něj vzejde kámen úhelný, z něj stanový kolík, z něj bude luk do bitvy, z něj všichni vladaři.

10:4  Z něho vzejde úhelný kámen, z něho vzejde kolík, z něho vzejde válečný luk, z něho vzejde i každý nadřízený.

10:4  Od něho úhel, od něho hřeb, od něho lučiště válečné, od něho též pojde všeliký úředník.

10:4  Ex ipso angulus, ex ipso paxillus, ex ipso arcus prælii, ex ipso egredietur omnis exactor simul.

10:5  And they shall be as mighty men, treading under foot the mire of the ways in battle: and they shall fight, because the Lord is with them, and the riders of horses shall be confounded.

10:5  And they shall be as mighty men, which tread down their enemies in the mire of the streets in the battle: and they shall fight, because the Lord is with them, and the riders on horses shall be confounded.

10:5  Budou jako bohatýři, rozšlapou všechno do bláta ulic v té bitvě. Budou bojovat a Hospodin bude s nimi, jezdci na koních budou zahanbeni.

10:5  Budou z nich mocní bojovníci, rozdupou nepřátele jak bláto v ulicích. Budou se bít, neboť Hospodin bude s nimi a zahanbí jezdce na koních.

10:5  A budou jako hrdinové šlapat v boji bláto na ulicích. Budou bojovat, protože Hospodin bude s nimi, a zahanbí jezdce na koních.

10:5  A budou podobni rekům, pošlapávajíce do bláta na ulicích v boji, když bojovati budou; nebo Hospodin s nimi, a zahanbí ty, kteříž jedou na koních.

10:5  Et erunt quasi fortes conculcantes lutum viarum in prælio, et bellabunt, quia Dominus cum eis : et confundentur ascensores equorum.

10:6  And I will strengthen the house of Juda, and save the house of Joseph: and I will bring them back again, because I will have mercy on them: and they shall be as they were when I had not cast them off, for I am the Lord their God, and will hear them.

10:6  And I will strengthen the house of Judah, and I will save the house of Joseph, and I will bring them again to place them; for I have mercy upon them: and they shall be as though I had not cast them off: for I am the Lord their God, and will hear them.

10:6  Obdařím judský dům bohatýrskou silou a dům Josefův zachráním. Přivedu je zpět a usadím je do bezpečí, protože jsem se nad nimi slitoval. Budou zas, jako bych na ně nebyl zanevřel, já jsem Hospodin, jejich Bůh, já jim odpovím.

10:6  Dům Judy učiním mocným a dům Josefův zachráním. Přivedu je zpět, vždyť je lituji, a budou, jako bych je nebyl zapudil. Jsem přece jejich Bůh, Hospodin – já je vyslyším.

10:6  Povýším dům judský a dům Josefův zachráním, přivedu je zpět, protože jsem se nad nimi slitoval. Budou, jako bych je neodvrhl, neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh, a odpovím jim.

10:6  Posilním zajisté domu Judova, a dům Jozefův vysvobodím, a bezpečně je osadím. Nebo lítost mám nad nimi, i budou, jako bych jich nezahnal; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich, a vyslyším je.

10:6  Et confortabo domum Juda, et domum Joseph salvabo : et convertam eos, quia miserebor eorum : et erunt sicut fuerunt quando non projeceram eos : ego enim Dominus Deus eorum, et exaudiam eos.

10:7  And they shall be as the valiant men of Ephraim, and their heart shall rejoice as through wine: and their children shall see, and shall rejoice, and their heart shall be joyful in the Lord.

10:7  And they of Ephraim shall be like a mighty man, and their heart shall rejoice as through wine: yea, their children shall see it, and be glad; their heart shall rejoice in the Lord.

10:7  Efrajimci budou jako bohatýři, jejich srdce se bude radovat jako po víně; až to spatří jejich synové, též se zaradují, jejich srdce bude jásat kvůli Hospodinu.

10:7  Efraimci budou jak mocní bojovníci, jako po vínu se rozjaří. Až to spatří jejich děti, budou se veselit, před Hospodinem budou jásat radostí.

10:7  Efrajimci budou jako hrdina a jejich srdce se bude radovat jako po vínu. Jejich synové to uvidí, budou se radovat a jejich srdce bude jásat v Hospodinu.

10:7  I budou Efraimští jako silný rek, a veseliti se bude srdce jejich jako od vína. I jejich synové vidouce to, rozveselí se, a zpléše srdce jejich v Hospodinu.

10:7  Et erunt quasi fortes Ephraim, et lætabitur cor eorum quasi a vino : et filii eorum videbunt, et lætabuntur, et exsultabit cor eorum in Domino.

10:8  I will whistle for them, and I will gather them together, because I have redeemed them: and I will multiply them as they were multiplied before.

10:8  I will hiss for them, and gather them; for I have redeemed them: and they shall increase as they have increased.

10:8  Hvízdnu na ně a shromáždím je, protože jsem je vykoupil, bude jich zase mnoho, jako jich bylo kdysi.

10:8  Hvízdnu na ně, a tak je shromáždím, protože jsem je vykoupil; bude jich zase tolik jako dřív!

10:8  Hvízdnu na ně a shromáždím je, neboť jsem je vykoupil, a bude jich tak mnoho, jako jich bývalo.

10:8  Šeptati jim budu, a tak je shromáždím; nebo je vykoupím, a rozmnoženi budou, jakož rozmnoženi byli.

10:8  Sibilabo eis, et congregabo illos, quia redemi eos : et multiplicabo eos sicut ante fuerant multiplicati.

10:9  And I will sow them among peoples: and from afar they shall remember me: and they shall live with their children, and shall return.

10:9  And I will sow them among the people: and they shall remember me in far countries; and they shall live with their children, and turn again.

10:9  Rozseji je mezi národy, budou se na mě rozpomínat v dalekých krajích, zůstanou naživu i se svými syny a opět se navrátí.

10:9  Rozptýlil jsem je mezi národy, v té dálce však na mě znovu pomyslí; přežijí i se svými dětmi a znovu se sem navrátí.

10:9  Ačkoliv jsem je zasel mezi národy, na vzdálených místech si na mě vzpomenou, ⌈budou žít se svými syny⌉ a navrátí se.

10:9  Nadto rozseji je mezi národy, aby na místech dalekých rozpomínali se na mne, a živi jsouce s syny svými, navrátili se.

10:9  Et seminabo eos in populis, et de longe recordabuntur mei : et vivent cum filiis suis, et revertentur.

10:10  And I will bring them back out of the land of Egypt, and I will gather them from among the Assyrians: and will bring them to the land of Galaad, and Libanus, and place shall not be found for them.

10:10  I will bring them again also out of the land of Egypt, and gather them out of Assyria; and I will bring them into the land of Gilead and Lebanon; and place shall not be found for them.

10:10  Přivedu je zpět z egyptské země, shromáždím je z Asýrie a uvedu je do země gileádské a liabanónské, ani jim nebude stačit místo.

10:10  Z egyptské země je vrátím zpět, z Asýrie je shromáždím zpět do Gileádu a libanonského kraje, ale ani to jim nepostačí.

10:10  Přivedu je zpět z egyptské země, shromáždím je z Asýrie a uvedu je do země gileádské a na Libanon, ale nebude jim to místo stačit.

10:10  A tak je zase přivedu z země Egyptské, i z Assyrské shromáždím je, a do země Galád a k Libánu přivedu je, ale nepostačí jim.

10:10  Et reducam eos de terra Ægypti, et de Assyriis congregabo eos, et ad terram Galaad et Libani adducam eos, et non invenietur eis locus :

10:11  And he shall pass over the strait of the sea, and shall strike the waves in the sea, and all the depths of the river shall be confounded, and the pride of Assyria shall be humbled, and the sceptre of Egypt shall depart.

10:11  And he shall pass through the sea with affliction, and shall smite the waves in the sea, and all the deeps of the river shall dry up: and the pride of Assyria shall be brought down, and the sceptre of Egypt shall depart away.

10:11  Projde s nimi mořem soužení, bude však bít do mořských vln, až vyschnou všechny hlubiny Veletoku. Svržena bude pýcha Asýrie, Egyptu bude odňato žezlo.

10:11  Budou procházet mořem soužení, mořské vlny však budou sraženy; vyschne i Nil a jeho hlubiny! Pýcha Asýrie bude svržena, žezlo Egypta to tam!

10:11  ⌈Soužení projde mořem⌉ a bude bít do mořských vln a všechny hlubiny Nilu vyschnou. Pýcha Asýrie bude svržena a žezlo Egypta zmizí.

10:11  Protož pro těsnost přejde přes moře, a prorazí na moři vlnobití, i vyschnou všecky hlubiny řeky, budeť snížena i pýcha Assyrie, a berla Egypta odjata bude.

10:11  et transibit in maris freto, et percutiet in mari fluctus, et confundentur omnia profunda fluminis : et humiliabitur superbia Assur, et sceptrum Ægypti recedet.

10:12  I will strengthen them in the Lord, and they shall walk in his name, saith the Lord.

10:12  And I will strengthen them in the Lord; and they shall walk up and down in his name, saith the Lord.

10:12  Obdařím je bohatýrskou silou od Hospodina, budou chodit v jeho jménu, je výrok Hospodinův.

10:12  Učiním je mocnými v Hospodinu a budou kráčet v jeho jménu, praví Hospodin.

10:12  Povýším je v Hospodinu a v jeho jménu budou chodit, je Hospodinův výrok.

10:12  A posilním jich v Hospodinu, aby ve jménu jeho ustavičně chodili, praví Hospodin.

10:12  Confortabo eos in Domino, et in nomine ejus ambulabunt, dicit Dominus.

Chapter 11

11:1  Open thy gates, O Libanus, and let fire devour thy cedars.

11:1  Open thy doors, O Lebanon, that the fire may devour thy cedars.

11:1  Otevři svá vrata, Libanóne, ať tvé cedry pozře oheň.

11:1  Své brány, Libanone, otevři – tvé cedry oheň pohltí!

11:1  Otevři svá vrata, Libanone, oheň ať stráví tvé cedry.

11:1  Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé.

11:1  Aperi, Libane, portas tuas, et comedat ignis cedros tuas.

11:2  Howl, thou fir tree, for the cedar is fallen, for the mighty are laid waste: howl, ye oaks of Basan, because the fenced forest is cut down.

11:2  Howl, fir tree; for the cedar is fallen; because the mighty are spoiled: howl, O ye oaks of Bashan; for the forest of the vintage is come down.

11:2  Kvílej, cypřiši, že padl cedr, že vznešené stromy propadly záhubě. Kvílejte, bášanské duby, že padl neprostupný hvozd.

11:2  Kvílejte, cypřiše – cedry padly, velikáni jsou zničeni! Kvílejte, duby bášanské – ten hustý les je vykácen!

11:2  Naříkej, cypřiši, neboť padl cedr, vznešené stromy jsou zničeny. Naříkejte, bášanské duby, neboť klesl nepřístupný les.

11:2  Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený.

11:2  Ulula, abies, quia cecidit cedrus, quoniam magnifici vastati sunt : ululate, quercus Basan, quoniam succisus est saltus munitus.

11:3  The voice of the howling of the shepherds, because their glory is laid waste: the voice of the roaring of the lions, because the pride of the Jordan is spoiled.

11:3  There is a voice of the howling of the shepherds; for their glory is spoiled: a voice of the roaring of young lions; for the pride of Jordan is spoiled.

11:3  Slyš, jak pastýři kvílejí, že jejich vznešené nivy propadly záhubě. Slyš, jak lvíčata řvou, že pýcha Jordánu propadla záhubě.

11:3  Slyš, to kvílejí pastýři – jejich skvělé louky zničeny! Slyš, to řvou mladí lvi – jordánské houštiny zničeny!

11:3  Slyš! Nářek pastýřů, neboť byly zničeny jejich pastviny. Slyš! Řev mladých lvů, neboť byla zničena jordánská houština.

11:3  Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu.

11:3  Vox ululatus pastorum, quia vastata est magnificentia eorum : vox rugitus leonum, quoniam vastata est superbia Jordanis.

11:4  Thus saith the Lord my God: Feed the flock of the slaughter,

11:4  Thus saith the Lord my God; Feed the flock of the slaughter;

11:4  Toto praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené k zabití.

11:4  Toto mi řekl Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce určené na porážku.

11:4  Toto praví Hospodin, můj Bůh: Pas ovce určené na zabití.

11:4  Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané,

11:4  Hæc dicit Dominus Deus meus : Pasce pecora occisionis,

11:5  Which they that possessed, slew, and repented not, and they sold them, saying: Blessed be the Lord, we are become rich: and their shepherds spared them not.

11:5  Whose possessors slay them, and hold themselves not guilty: and they that sell them say, Blessed be the Lord; for I am rich: and their own shepherds pity them not.

11:5  Ti, kdo je kupují, zabíjejí je a za vinu nepykají; kdo je prodávají, říkají: ‚Požehnán buď Hospodin, to jsem se obohatil‘; a žádný z jejich pastýřů nemá s nimi soucit.

11:5  Ti, kdo je kupují, je zabíjejí bez výčitek svědomí. Ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Sláva Hospodinu, to jsem bohatý!‘ Jejich vlastní pastýři je nešetří.

11:5  Ti, kdo je kupují, je zabíjejí a nenesou vinu, ti, kdo je prodávají, řeknou: Požehnaný je Hospodin, zbohatl jsem, a jejich pastýři s nimi nemají soucit.

11:5  Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi.

11:5  quæ qui possederant occidebant, et non dolebant, et vendebant ea, dicentes : Benedictus Dominus ! divites facti sumus : et pastores eorum non parcebant eis.

11:6  And I will no more spare the inhabitants of the land, saith the Lord: behold I will deliver the men, every one into his neighbour's hand, and into the hand of his king: and they shall destroy the land, and I will not deliver it out of their hand.

11:6  For I will no more pity the inhabitants of the land, saith the Lord: but, lo, I will deliver the men every one into his neighbour’s hand, and into the hand of his king: and they shall smite the land, and out of their hand I will not deliver them.

11:6  Ani já už nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusy rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu.“

11:6  Proto ani já už nebudu šetřit obyvatele této země, praví Hospodin. Hle, vydám lidi napospas jejich bližním a napospas jejich králi. Rozbijí tu zemi na kusy, ale já je nevysvobodím.“

11:6  Nebudu již tedy mít soucit s obyvateli země, je Hospodinův výrok. Hle, ponechám každého člověka v ruce jeho bližního a v ruce jeho krále. Ti rozbijí zemi a já nikoho z jejich ruky nevysvobodím.

11:6  Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich.

11:6  Et ego non parcam ultra super habitantes terram, dicit Dominus : ecce ego tradam homines, unumquemque in manu proximi sui, et in manu regis sui : et concident terram, et non eruam de manu eorum.

11:7  And I will feed the flock of slaughter for this, O ye poor of the flock. And I took unto me two rods, one I called Beauty, and the other I called a Cord, and I fed the flock.

11:7  And I will feed the flock of slaughter, even you, O poor of the flock. And I took unto me two staves; the one I called Beauty, and the other I called Bands; and I fed the flock.

11:7  Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval „Vlídnost“ a druhou jsem nazval „Pouto“ a pásl jsem ovce.

11:7  Pásl jsem tedy ovce určené na porážku pro ty, kdo s nimi kupčili. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval Náklonnost a druhou Jednota. Začal jsem pást ty ovce

11:7  Pásl jsem ovce určené na zabití, ⌈nejubožejší z ovcí.⌉ Vzal jsem si dvě hole. Jednu jsem nazval Laskavost, druhou jsem nazval Svornost a pásl jsem ovce.

11:7  Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce,

11:7  Et pascam pecus occisionis propter hoc, o pauperes gregis ! et assumpsi mihi duas virgas : unam vocavi Decorem, et alteram vocavi Funiculum : et pavi gregem.

11:8  And I cut off three shepherds in one month, and my soul was straitened in their regard: for their soul also varied in my regard.

11:8  Three shepherds also I cut off in one month; and my soul lothed them, and their soul also abhorred me.

11:8  V jediném měsíci jsem vyhnal tři pastýře, neboť jsem s nimi ztratil trpělivost a také oni o mě nestáli.

11:8  a za jediný měsíc jsem vyhnal tři pastýře. Pak mi ale s nimi došla trpělivost a také ovce už mě měly dost.

11:8  Vyhladil jsem tři pastýře v jednom měsíci, ⌈byl jsem s nimi netrpělivý⌉ a také ⌈oni si protivili⌉ mě.

11:8  A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne.

11:8  Et succidi tres pastores in mense uno, et contracta est anima mea in eis, siquidem et anima eorum variavit in me.

11:9  And I said: I will not feed you: that which dieth, let it die: and that which is cut off, let it be cut off: and let the rest devour every one the flesh of his neighbour.

11:9  Then said I, I will not feed you: that that dieth, let it die; and that that is to be cut off, let it be cut off; and let the rest eat every one the flesh of another.

11:9  Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má být zahnáno, ať je zahnáno; a které zůstanou, ať se požerou navzájem.“

11:9  Proto jsem řekl: „Nebudu vás pást. Co je na umření, ať umře; co se ztratilo, ať je ztraceno; a ty zbývající ať se spolu třeba požerou!“

11:9  Řekl jsem: Nebudu vás pást. Ta, která má zemřít, ať zemře, a ta, která má být vyhlazena, ať je vyhlazena a ty, které zůstanou, ať sežerou maso jedna druhé.

11:9  Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé.

11:9  Et dixi : Non pascam vos : quod moritur, moriatur, et quod succiditur, succidatur : et reliqui devorent unusquisque carnem proximi sui.

11:10  And I took my rod that was called Beauty, and I cut it asunder to make void my covenant, which I had made with all people.

11:10  And I took my staff, even Beauty, and cut it asunder, that I might break my covenant which I had made with all the people.

11:10  Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.

11:10  Vzal jsem hůl jménem Náklonnost a zlámal ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.

11:10  Vzal jsem hůl Laskavost a zlomil jsem ji, abych zrušil svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.

11:10  Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem.

11:10  Et tuli virgam meam quæ vocabatur Decus, et abscidi eam, ut irritum facerem fœdus meum quod percussi cum omnibus populis.

11:11  And it was made void in that day: and so the poor of the flock that keep for me, understood that it is the word of the Lord.

11:11  And it was broken in that day: and so the poor of the flock that waited upon me knew that it was the word of the Lord.

11:11  I byla onoho dne zrušena a ty nejutištěnější ze stáda, které se mě držely, poznaly, že je to slovo Hospodinovo.

11:11  Toho dne byla zrušena. Obchodníci s ovcemi, kteří mě pozorovali, tehdy poznali, že to je slovo od Hospodina.

11:11  V onen den byla zrušena a nejubožejší z ovcí, co mě pozorovaly, tak poznaly, že to je Hospodinovo slovo.

11:11  A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest.

11:11  Et in irritum deductum est in die illa : et cognoverunt sic pauperes gregis, qui custodiunt mihi, quia verbum Domini est.

11:12  And I said to them: If it be good in your eyes, bring hither my wages: and if not, be quiet. And they weighed for my wages thirty pieces of silver.

11:12  And I said unto them, If ye think good, give me my price; and if not, forbear. So they weighed for my price thirty pieces of silver.

11:12  Řekl jsem tedy: „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; ne-li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třicet šekelů stříbra.

11:12  Řekl jsem jim: „Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.“ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných.

11:12  Řekl jsem jim: Jestliže se vám to líbí, dejte mi mzdu, jestliže nikoli, upusťte od toho. Odvážili mi mzdu třicet šekelů stříbra.

11:12  Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných.

11:12  Et dixi ad eos : Si bonum est in oculis vestris, afferte mercedem meam : et si non, quiescite. Et appenderunt mercedem meam triginta argenteos.

11:13  And the Lord said to me: Cast it to the statuary, a handsome price, that I was prized at by them. And I took the thirty pieces of silver, and I cast them into the house of the Lord to the statuary.

11:13  And the Lord said unto me, Cast it unto the potter: a goodly price that I was prised at of them. And I took the thirty pieces of silver, and cast them to the potter in the house of the Lord.

11:13  Nato mi Hospodin řekl: „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocenili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi.

11:13  Tehdy mi Hospodin řekl: „Hoď to hrnčířovi – tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!“ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu.

11:13  Hospodin mi řekl: Hoď to hrnčířovi, tu ⌈skvělou cenu,⌉ jíž mě ocenili. Vzal jsem těch třicet šekelů stříbra a hodil jsem to v Hospodinově domě hrnčířovi.

11:13  I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře.

11:13  Et dixit Dominus ad me : Projice illud ad statuarium, decorum pretium quo appretiatus sum ab eis. Et tuli triginta argenteos, et projeci illos in domum Domini, ad statuarium.

11:14  And I cut off my second rod that was called a Cord, that I might break the brotherhood between Juda and Israel.

11:14  Then I cut asunder mine other staff, even Bands, that I might break the brotherhood between Judah and Israel.

11:14  Pak jsem zlomil druhou hůl, Pouto, na znamení, že ruším bratrství mezi Judou a Izraelem.

11:14  Potom jsem zlámal druhou hůl jménem Jednota, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.

11:14  Pak jsem zlomil druhou hůl, Svornost, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.

11:14  Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem.

11:14  Et præcidi virgam meam secundam, quæ appellabatur Funiculus, ut dissolverem germanitatem inter Judam et Israël.

11:15  And the Lord said to me: Take to thee yet the instruments of a foolish shepherd.

11:15  And the Lord said unto me, Take unto thee yet the instruments of a foolish shepherd.

11:15  Ale Hospodin mi řekl: „Znovu si vezmi výstroj pošetilého pastýře,

11:15  Tehdy mi Hospodin řekl: „Převlékni se ještě za ztřeštěného pastýře.

11:15  Hospodin mi dále řekl: Vezmi si ještě výstroj hloupého pastýře.

11:15  I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého.

11:15  Et dixit Dominus ad me : Adhuc sume tibi vasa pastoris stulti.

11:16  For behold I will raise up a shepherd in the land, who shall not visit what is forsaken, nor seek what is scattered, nor heal what is broken, nor nourish that which standeth, and he shall eat the flesh of the fat ones, and break their hoofs.

11:16  For, lo, I will raise up a shepherd in the land, which shall not visit those that be cut off, neither shall seek the young one, nor heal that that is broken, nor feed that that standeth still: but he shall eat the flesh of the fat, and tear their claws in pieces.

11:16  neboť dám povstat v zemi pastýři, jenž zahnané nevyhledá, nebude pátrat po ztraceném, polámanou nebude léčit, o vyčerpanou se nepostará. Bude se krmit masem těch nejtučnějších, strhne jim paznehty.

11:16  Hle, vzbudím totiž v zemi pastýře, který se nebude starat o ztracené, nebude hledat maličké, nebude hojit zraněné, ba ani zdravé krmit nebude. Ty vypasené však bude jíst; bude je rvát i s kopýtky.

11:16  Neboť hle, dám v zemi povstat pastýři, který se nebude starat o hynoucí, zatoulanou nebude hledat, polámanou nebude léčit, o zdravou nebude pečovat, ale bude jíst maso z tučných a jejich paznehty strhne.

11:16  Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme.

11:16  Quia ecce ego suscitabo pastorem in terra, qui derelicta non visitabit, dispersum non quæret, et contritum non sanabit, et id quod stat non enutriet, et carnes pinguium comedet, et ungulas eorum dissolvet.

11:17  O shepherd, and idol, that forsaketh the flock: the sword upon his arm and upon his right eye: his arm shall quite wither away, and his right eye shall be utterly darkened.

11:17  Woe to the idol shepherd that leaveth the flock! the sword shall be upon his arm, and upon his right eye: his arm shall be clean dried up, and his right eye shall be utterly darkened.

11:17  Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.“

11:17  Běda mému ničemnému pastýři, který opouští stádo! Meč na jeho paži, na jeho pravé oko! Ať mu ta paže úplně ochrne, ať mu to pravé oko oslepne!“

11:17  Běda mému ničemnému pastýři, který opouští ovce! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Jeho paže zcela uschne a jeho pravé oko jistě zeslábne.

11:17  Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se.

11:17  O pastor, et idolum derelinquens gregem : gladius super brachium ejus, et super oculum dextrum ejus : brachium ejus ariditate siccabitur, et oculus dexter ejus tenebrescens obscurabitur.

Chapter 12

12:1  The burden of the word of the Lord upon Israel. Thus saith the Lord, who stretcheth forth the heavens, and layeth the foundations of the earth, and formeth the spirit of man in him:

12:1  The burden of the word of the Lord for Israel, saith the Lord, which stretcheth forth the heavens, and layeth the foundation of the earth, and formeth the spirit of man within him.

12:1  Výnos. Slovo Hospodinovo o Izraeli, výrok Hospodina, který rozprostřel nebesa a položil základy země i vytvořil ducha člověkova v jeho nitru.

12:1  Ortel slova Hospodinova nad Izraelem. Hospodin, který prostírá nebesa, zakladatel země a tvůrce ducha v lidském nitru, praví:

12:1  Výnos. Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina, který roztáhl nebesa, založil zemi a vytvořil ducha člověka v jeho nitru:

12:1  Břímě slova Hospodinova příčinou Izraele. Praví Hospodin, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a sformoval ducha člověka, kterýž jest v něm:

12:1  Onus verbi Domini super Israël. Dicit Dominus extendens cælum, et fundans terram, et fingens spiritum hominis in eo :

12:2  Behold I will make Jerusalem a lintel of surfeiting to all the people round about: and Juda also shall be in the siege against Jerusalem.

12:2  Behold, I will make Jerusalem a cup of trembling unto all the people round about, when they shall be in the siege both against Judah and against Jerusalem.

12:2  „Hle, postavil jsem Jeruzalém před všechny okolní národy jako číši, po níž se zapotácejí. Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu.

12:2  Hle – učiním Jeruzalém číší, po níž se zapotácejí všechny národy v okolí. Jeruzalém totiž bude obléhán a stejně tak i Juda.

12:2  Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma.

12:2  Aj, já postavím Jeruzalém jako číši, kteráž ku potácení přivede všecky národy vůkol, kteříž budou proti Judovi v obležení, i proti Jeruzalému.

12:2  Ecce ego ponam Jerusalem superliminare crapulæ omnibus populis in circuitu : sed et Juda erit in obsidione contra Jerusalem.

12:3  And it shall come to pass in that day, that I will make Jerusalem a burdensome stone to all people: all that shall lift it up shall be rent and torn, and all the kingdoms of the earth shall be gathered together against her.

12:3  And in that day will I make Jerusalem a burdensome stone for all people: all that burden themselves with it shall be cut in pieces, though all the people of the earth be gathered together against it.

12:3  V onen den učiním Jeruzalém vzpěračským balvanem pro všechny národy. Všichni, kteří jej budou chtít vzepřít, zraní se až do krve. Všechny pronárody země se proti němu srotí.

12:3  V onen den učiním Jeruzalém přetěžkým balvanem pro všechny národy. Všichni, kdo se jej budou snažit vzepřít, se těžce poraní. Proti Jeruzalému se totiž shromáždí všechny světové národy.

12:3  ⌈I stane se v onen den,⌉ že učiním Jeruzalém vzpěračským kamenem pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí.

12:3  Nýbrž stane se v ten den, že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všechněm národům, jejž kdožkoli zdvihati budou, velmi se urazí, byť se pak shromáždili proti němu všickni národové země.

12:3  Et erit : in die illa ponam Jerusalem lapidem oneris cunctis populis : omnes qui levabunt eam concisione lacerabuntur, et colligentur adversus eam omnia regna terræ.

12:4  In that day, saith the Lord, I will strike every horse with astonishment, and his rider with madness: and I will open my eyes upon the house of Juda, and will strike every horse of the nations with blindness.

12:4  In that day, saith the Lord, I will smite every horse with astonishment, and his rider with madness: and I will open mine eyes upon the house of Judah, and will smite every horse of the people with blindness.

12:4  V onen den,je výrok Hospodinův, udeřím každý a kůň se splaší a jezdec na něm zešílí. Na dům judský však obrátím svůj zrak, kdežto všechny koně národů raním slepotou.

12:4  V onen den, praví Hospodin, raním každého koně tak, že se splaší, a jezdce na něm tak, že zešílí. S otevřenýma očima budu bdít nad domem Judy, ale všechny koně národů oslepím.

12:4  V onen den, je Hospodinův výrok, raním každého koně pomateností a jeho jezdce šílenstvím. Na dům judský ⌈otevřu své oči,⌉ ale všechny koně národů raním slepotou.

12:4  V ten den, praví Hospodin, raním všelikého koně strnutím, a jezdce jeho zblázněním, ale na dům Judský otevru oči své, a všecky koně národů raním slepotou.

12:4  In die illa, dicit Dominus, percutiam omnem equum in stuporem, et ascensorem ejus in amentiam : et super domum Juda aperiam oculos meos, et omnem equum populorum percutiam cæcitate.

12:5  And the governors of Juda shall say in their heart: Let the inhabitants of Jerusalem be strengthened for me in the Lord of hosts, their God.

12:5  And the governors of Judah shall say in their heart, The inhabitants of Jerusalem shall be my strength in the Lord of hosts their God.

12:5  Tu si každý judský pohlavár v srdci řekne: ‚Obyvatelé Jeruzaléma jsou mi posilou pro Hospodina zástupů, svého Boha.‘

12:5  Vůdcové Judy si tehdy v srdci pomyslí: „Obyvatelé Jeruzaléma mají sílu v Hospodinu zástupů, svém Bohu!“

12:5  Judští náčelníci si v srdci řeknou: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mojí posilou skrze Hospodina zástupů, svého Boha.

12:5  I dějí vůdcové Judští v srdci svém: Mámeť sílu, i obyvatelé Jeruzalémští, v Hospodinu zástupů, Bohu svém.

12:5  Et dicent duces Juda in corde suo : Confortentur mihi habitatores Jerusalem in Domino exercituum, Deo eorum !

12:6  In that day I will make the governors of Juda like a furnace of fire amongst wood, and as a firebrand amongst hay: and they shall devour all the people round about, to the right hand, and to the left: and Jerusalem shall be inhabited again in her own place in Jerusalem.

12:6  In that day will I make the governors of Judah like an hearth of fire among the wood, and like a torch of fire in a sheaf; and they shall devour all the people round about, on the right hand and on the left: and Jerusalem shall be inhabited again in her own place, even in Jerusalem.

12:6  V onen den učiním judské pohlaváry pánví s ohněm ve dříví a hořící pochodní v otepi slámy. Pozřou všechny okolní národy napravo i nalevo. Jeruzalém však dále zůstane na svém místě, v Jeruzalémě.“

12:6  V onen den učiním vůdce Judy pánví s uhlíky mezi dřívím a hořící pochodní mezi snopy. Budou hltat vpravo vlevo všechny národy v okolí, ale Jeruzalém zůstane na svém místě netknutý.

12:6  V onen den učiním judské náčelníky kotlíkem s ohněm na dřevě a ohnivou pochodní mezi snopy. Stráví všechny okolní národy napravo i nalevo a obyvatelé Jeruzaléma budou znovu pobývat na svém místě v Jeruzalémě.

12:6  V ten den učiním vůdce Judské podobné ohni zanícenému mezi dřívím, a pochodni hořící mezi snopy, i zžíře na pravo i na levo všecky národy vůkol, a ostojí Jeruzalém ještě na místě svém v Jeruzalémě.

12:6  In die illa ponam duces Juda sicut caminum ignis in lignis, et sicut facem ignis in fœno : et devorabunt ad dexteram et ad sinistram omnes populos in circuitu, et habitabitur Jerusalem rursus in loco suo in Jerusalem.

12:7  And the Lord shall save the tabernacles of Juda, as in the beginning: that the house of David, and the glory of the inhabitants of Jerusalem, may not boast and magnify themselves against Juda.

12:7  The Lord also shall save the tents of Judah first, that the glory of the house of David and the glory of the inhabitants of Jerusalem do not magnify themselves against Judah.

12:7  Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby čest domu Davidova, čest toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, nebyla větší než Judova.

12:7  Hospodin ovšem zachrání nejprve judské příbytky, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nepřevýšila slávu Judy.

12:7  Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nebyla větší než Judova.

12:7  Zachová Hospodin i stánky Judské prvé, aby se nevelebila ozdoba domu Davidova a ozdoba, přebývajících v Jeruzalémě nad Judu.

12:7  Et salvabit Dominus tabernacula Juda, sicut in principio, ut non magnifice glorietur domus David, et gloria habitantium Jerusalem contra Judam.

12:8  In that day shall the Lord protect the inhabitants of Jerusalem, and he that hath offended among them in that day shall be as David: and the house of David, as that of God, as an angel of the Lord in their sight.

12:8  In that day shall the Lord defend the inhabitants of Jerusalem; and he that is feeble among them at that day shall be as David; and the house of David shall be as God, as the angel of the Lord before them.

12:8  V onen den bude Hospodin štítem tomu, kdo sídlí v Jeruzalémě; klopýtající mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, bude před nimi jako anděl Hospodinův.

12:8  V onen den Hospodin zaštítí obyvatele Jeruzaléma, takže nejslabší mezi nimi bude v onen den jako David a dům Davidův bude jako Bůh, jako anděl Hospodinův jdoucí před nimi.

12:8  V onen den bude Hospodin štítem pro obyvatele Jeruzaléma a stane se v onen den, že klopýtající mezi nimi bude jako David a dům Davidův bude před nimi jako Bůh, jako Hospodinův anděl.

12:8  V ten den chrániti bude Hospodin obyvatelů Jeruzalémských, a bude nejnestatečnější z nich v ten den podobný Davidovi, a dům Davidův podobný bohům, podobný andělu Hospodinovu před nimi.

12:8  In die illa proteget Dominus habitatores Jerusalem : et erit qui offenderit ex eis in die illa quasi David, et domus David quasi Dei, sicut angelus Domini in conspectu eorum.

12:9  And it shall come to pass in that day, that I will seek to destroy all the nations that come against Jerusalem.

12:9  And it shall come to pass in that day, that I will seek to destroy all the nations that come against Jerusalem.

12:9  „V onen den vyhledám všechny pronárody, které přitáhly na Jeruzalém, a zahladím je.

12:9  V onen den budu chtít zničit všechny národy, které přitáhly proti Jeruzalému.

12:9  I stane se v onen den, že budu chtít vyhladit všechny národy, které přitáhnou proti Jeruzalému.

12:9  Nebo stane se v ten den, že shledám všecky národy, kteříž přitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil.

12:9  Et erit in die illa : quæram conterere omnes gentes quæ veniunt contra Jerusalem.

12:10  And I will pour out upon the house of David, and upon the inhabitants of Jerusalem, the spirit of grace, and of prayers: and they shall look upon me, whom they have pierced: and they shall mourn for him as one mourneth for an only son, and they shall grieve over him, as the manner is to grieve for the death of the firstborn.

12:10  And I will pour upon the house of David, and upon the inhabitants of Jerusalem, the spirit of grace and of supplications: and they shall look upon me whom they have pierced, and they shall mourn for him, as one mourneth for his only son, and shall be in bitterness for him, as one that is in bitterness for his firstborn.

12:10  Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným.

12:10  Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ale vyliji Ducha milosti a modliteb a tehdy pohlédnou na mě, jehož probodli. Budou ho oplakávat, jako se oplakává jediný syn; budou nad ním hořce truchlit, jako když umře prvorozený.

12:10  Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným.

12:10  A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným.

12:10  Et effundam super domum David et super habitatores Jerusalem spiritum gratiæ et precum : et aspicient ad me quem confixerunt, et plangent eum planctu quasi super unigenitum, et dolebunt super eum, ut doleri solet in morte primogeniti.

12:11  In that day there shall be a great lamentation in Jerusalem like the lamentation of Adadremmon in the plain of Mageddon.

12:11  In that day shall there be a great mourning in Jerusalem, as the mourning of Hadadrimmon in the valley of Megiddon.

12:11  V onen den se bude v Jeruzalémě rozléhat nářek jako nářek pro Hadad-rimóna na pláni u Megida.

12:11  V onen den se Jeruzalémem bude rozléhat veliký pláč, jako byl pláč v Hadad-rimonu na pláni u Megida.

12:11  V onen den bude veliké kvílení v Jeruzalémě jako bylo kvílení v Hadad–Rimón na pláni u Megida.

12:11  V ten den bude veliké kvílení v Jeruzalémě, jako kvílení v Adadremmon na poli Mageddo.

12:11  In die illa, magnus erit planctus in Jerusalem, sicut planctus Adadremmon in campo Mageddon.

12:12  And the land shall mourn: families and families apart: the families of the house of David apart, and their women apart:

12:12  And the land shall mourn, every family apart; the family of the house of David apart, and their wives apart; the family of the house of Nathan apart, and their wives apart;

12:12  Naříkat bude země, každá čeleď zvlášť: zvlášť čeleď domu Davidova a jejich ženy zvlášť, zvlášť čeleď domu Nátanova a jejich ženy zvlášť,

12:12  Země bude oplakávat rod za rodem, každý rod zvlášť: rod domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod Nátanova domu zvlášť a jejich ženy zvlášť;

12:12  Země bude naříkat, ⌈každá čeleď⌉ zvlášť: Čeleď domu Davidova zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď domu Nátanova zvlášť a jejich ženy zvlášť,

12:12  Nebo kvíliti bude země, každá čeled obzvláštně, čeled domu Davidova obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, čeled domu Nátanova obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně,

12:12  Et planget terra : familiæ et familiæ seorsum : familiæ domus David seorsum, et mulieres eorum seorsum :

12:13  The families of the house of Nathan apart, and their women apart: the families of the house of Levi apart, and their women apart: the families of Semei apart, and their women apart.

12:13  The family of the house of Levi apart, and their wives apart; the family of Shimei apart, and their wives apart;

12:13  zvlášť čeleď domu Léviova a jejich ženy zvlášť, zvlášť čeleď šimeíská a jejich ženy zvlášť,

12:13  rod domu Levi zvlášť a jejich ženy zvlášť; rod domu Šimei zvlášť a jejich ženy zvlášť

12:13  čeleď domu Léviho zvlášť a jejich ženy zvlášť, čeleď Šimeího zvlášť a jejich ženy zvlášť,

12:13  Čeled domu Léví obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, čeled Semei obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně,

12:13  familiæ domus Nathan seorsum, et mulieres eorum seorsum : familiæ domus Levi seorsum, et mulieres eorum seorsum : familiæ Semei seorsum, et mulieres eorum seorsum :

12:14  All the rest of the families, families and families apart, and their women apart.

12:14  All the families that remain, every family apart, and their wives apart.

12:14  všechny ostatní čeledi, každá čeleď zvlášť a jejich ženy zvlášť.“

12:14  i všechny ostatní rody každý zvlášť a jejich ženy zvlášť.

12:14  všechny čeledi, které zůstaly, ⌈každá čeleď⌉ zvlášť a jejich ženy zvlášť.

12:14  I všecky čeledi jiné, každá čeled obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně.

12:14  omnes familiæ reliquæ, familiæ et familiæ seorsum, et mulieres eorum seorsum.

Chapter 13

13:1  In that day there shall be a fountain open to the house of David, and to the inhabitants of Jerusalem: for the washing of the sinner, and of the unclean woman.

13:1  In that day there shall be a fountain opened to the house of David and to the inhabitants of Jerusalem for sin and for uncleanness.

13:1  V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty.

13:1  V onen den vytryskne domu Davidovu a obyvatelům Jeruzaléma pramen k omytí hříchu a nečistot.

13:1  V onen den bude pro dům Davidův a pro obyvatele Jeruzaléma otevřen pramen k očištění od hříchu a nečistoty.

13:1  V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům Jeruzalémským, k obmytí hřícha i nečistoty.

13:1  In die illa erit fons patens domui David et habitantibus Jerusalem, in ablutionem peccatoris et menstruatæ.

13:2  And it shall come to pass in that day, saith the Lord of hosts, that I will destroy the names of idols out of the earth, and they shall be remembered no more: and I will take away the false prophets, and the unclean spirit out of the earth.

13:2  And it shall come to pass in that day, saith the Lord of hosts, that I will cut off the names of the idols out of the land, and they shall no more be remembered: and also I will cause the prophets and the unclean spirit to pass out of the land.

13:2  „V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vyhladím ze země jména modlářských stvůr, takže už nikdy nebudou připomínána. Vypudím ze země rovněž proroky a ducha nečistoty.“

13:2  V onen den, praví Hospodin zástupů, odstraním ze země jména model, takže si na ně už nikdo nevzpomene; odstraním ze země také proroky a ducha nečistoty.

13:2  ⌈I stane se v onen den,⌉ je výrok Hospodina zástupů, že vyhladím ze země jména modlářských zpodobenin a nebudou již připomínány. Také proroky a ducha nečistoty odstraním ze země.

13:2  Stane se také v ten den, praví Hospodin zástupů, že vyhladím jména modl z země, tak že nebudou připomínány více, nýbrž také i ty proroky a ducha nečistoty vyprázdním z země.

13:2  Et erit in die illa, dicit Dominus exercituum : disperdam nomina idolorum de terra, et non memorabuntur ultra : et pseudoprophetas, et spiritum immundum auferam de terra.

13:3  And it shall come to pass, that when any man shall prophesy any more, his father and his mother that brought him into the world, shall say to him: Thou shalt not live: because thou hast spoken a lie in the name of the Lord. And his father, and his mother, his parents, shall thrust him through, when he shall prophesy.

13:3  And it shall come to pass, that when any shall yet prophesy, then his father and his mother that begat him shall say unto him, Thou shalt not live; for thou speakest lies in the name of the Lord: and his father and his mother that begat him shall thrust him through when he prophesieth.

13:3  Bude-li pak ještě někdo porokovat, řeknou mu vlastní rodiče, otec i matka: „Nezůstaneš naživu, protože jsi ve jménu Hospodinově klamal.“ A jeho vlastní rodiče, otec i matka, ho probodnou, že prorokoval.

13:3  A kdyby pak ještě někdo prorokoval, řekne mu jeho otec i matka, jeho vlastní rodiče: „Teď zemřeš, protože jsi v Hospodinově jménu lhal!“ A vlastní rodiče, jeho otec s matkou, ho probodnou, protože prorokoval.

13:3  I stane se, když bude ještě někdo prorokovat, že mu jeho otec a matka, kteří ho zrodili, řeknou: Nezůstaneš naživu, protože jsi mluvil klam v Hospodinově jménu! A jeho otec a matka, kteří ho zrodili, jej probodnou, když bude prorokovat.

13:3  I stane se, prorokoval-li by někdo více, že jemu řeknou otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili: Nebudeš živ, proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu. I probodnou jej otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili, že prorokoval.

13:3  Et erit : cum prophetaverit quispiam ultra, dicent ei pater ejus et mater ejus, qui genuerunt eum : Non vives, quia mendacium locutus es in nomine Domini : et configent eum pater ejus et mater ejus, genitores ejus, cum prophetaverit.

13:4  And it shall come to pass in that day, that the prophets shall be confounded, every one by his own vision, when he shall prophesy, neither shall they be clad with a garment of sackcloth, to deceive:

13:4  And it shall come to pass in that day, that the prophets shall be ashamed every one of his vision, when he hath prophesied; neither shall they wear a rough garment to deceive:

13:4  V onen den se stane, že proroci budou zahanbeni, každý pro své prorocké vidění. Už neobléknou chlupatý plášť a nebudou obelhávat.

13:4  V onen den se proroci budou stydět každý za své prorocké vidění. Aby druhé oklamali, přestanou nosit pláště z kožešiny.

13:4  I stane se v onen den, že se budou proroci stydět, každý za své vidění, když prorokovali, a nebudou již oblékat chlupatý plášť, aby klamali.

13:4  A tak stane se v ten den, že se budou styděti proroci ti, každý za vidění své, když by prorokovali, aniž oblekou sukně z srstí, aby klamali.

13:4  Et erit : in die illa confundentur prophetæ, unusquisque ex visione sua cum prophetaverit : nec operientur pallio saccino, ut mentiantur :

13:5  But he shall say: I am no prophet, I am a husbandman: for Adam is my example from my youth.

13:5  But he shall say, I am no prophet, I am an husbandman; for man taught me to keep cattle from my youth.

13:5  Budou říkat: „Nejsem prorok, jsem zemědělský nevolník, koupený hned v mládí.“

13:5  „Nejsem prorok,“ řekne takový, „jsem rolník. Od mládí obdělávám zemi jako nevolník.“

13:5  A každý řekne: Nejsem prorok. Jsem rolník. Kdosi si mě koupil v mém mládí.

13:5  Ale dí každý: Nejsem já prorok. Muž, kterýž zemi dělá, jsem já; nebo mne učil tomu člověk od dětinství mého.

13:5  sed dicet : Non sum propheta : homo agricola ego sum, quoniam Adam exemplum meum ab adolescentia mea.

13:6  And they shall say to him: What are these wounds in the midst of thy hands? And he shall say: With these I was wounded in the house of them that loved me.

13:6  And one shall say unto him, What are these wounds in thine hands? Then he shall answer, Those with which I was wounded in the house of my friends.

13:6  Řekne-li mu kdo: „Co to máš na prsou za rány?“, odpoví: „Tak jsem byl zbit v domě těch, kdo mě milovali.“

13:6  A když se někdo zeptá: „A co ty jizvy, co máš na hrudi?“ odpoví: „To mě zbili doma ti, kdo mě milují!“

13:6  A zeptá–li se ho někdo: A co ty rány na prsou, on odpoví: Tak jsem byl bit v domě svých přátel.

13:6  A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v domě těch, kteříž mne milují.

13:6  Et dicetur ei : Quid sunt plagæ istæ in medio manuum tuarum ? Et dicet : His plagatus sum in domo eorum qui diligebant me.

13:7  Awake, O sword, against my shepherd, and against the man that cleaveth to me, saith the Lord of hosts: strike the shepherd, and the sheep shall be scattered: and I will turn my hand to the little ones.

13:7  Awake, O sword, against my shepherd, and against the man that is my fellow, saith the Lord of hosts: smite the shepherd, and the sheep shall be scattered: and I will turn mine hand upon the little ones.

13:7  „Probuď se, meči, proti mému pastýři, proti reku, mému společníku, je výrok Hospodina zástupů. Bij pastýře a ovce se rozprchnou! K maličkým však obrátím svou ruku.

13:7  Vzhůru, meči, na mého pastýře, na mého blízkého přítele! praví Hospodin zástupů. Bij pastýře, ať se stádo rozprchne! Obrátím svou ruku na ty maličké!

13:7  Probuď se, meči, proti mému pastýři, proti mému druhu, je výrok Hospodina zástupů. Bij pastýře a ovce se rozprchnou. Vztáhni ruku proti bezvýznamným.

13:7  Ó meči, prociť na pastýře mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupů. Bí pastýře, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k maličkým.

13:7  Framea, suscitare super pastorem meum, et super virum cohærentem mihi, dicit Dominus exercituum : percute pastorem, et dispergentur oves : et convertam manum meam ad parvulos.

13:8  And there shall be in all the earth, saith the Lord, two parts in it shall be scattered, and shall perish: but the third part shall be left therein.

13:8  And it shall come to pass, that in all the land, saith the Lord, two parts therein shall be cut off and die; but the third shall be left therein.

13:8  Z celé země, je výrok Hospodinův, budou dvě třetiny vyhlazeny, zajdou, jen třetina v ní zbude.

13:8  V celé zemi, praví Hospodin, budou dvě třetiny vyhlazeny a pomřou, takže v ní zůstane jen třetina.

13:8  I stane se v celé zemi, je Hospodinův výrok, že dva díly z ní budou vyhlazeny a zahynou a zůstane z ní třetina.

13:8  Nebo stane se po vší zemi této, praví Hospodin, že dvě částky vyhlazeny budou v ní a zemrou, a třetí v ní zanechána bude.

13:8  Et erunt in omni terra, dicit Dominus : partes duæ in ea dispergentur, et deficient : et tertia pars relinquetur in ea.

13:9  And I will bring the third part through the fire, and will refine them as silver is refined: and I will try them as gold is tried. They shall call on my name, and I will hear them. I will say: Thou art my people: and they shall say: The Lord is my God.

13:9  And I will bring the third part through the fire, and will refine them as silver is refined, and will try them as gold is tried: they shall call on my name, and I will hear them: I will say, It is my people: and they shall say, The Lord is my God.

13:9  Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: ‚Toto je můj lid.‘ A oni řeknou: ‚Hospodin je můj Bůh.‘“

13:9  I tu třetinu ale zavedu do ohně. Přetavím je, jako se taví stříbro, protříbím je, jako se tříbí zlato. Budou vzývat mé jméno a já je vyslyším. Řeknu: „To je můj lid!“ a oni odpoví: „Náš Bůh je Hospodin!“

13:9  Tu třetinu provedu ohněm, přečistím je jako se čistí stříbro, vyzkouším je, jako se zkouší zlato. Bude vzývat mé jméno a já mu odpovím. Řeknu: Je mým lidem. A on řekne: ⌈Hospodine, můj Bože.⌉

13:9  A i tu třetí uvedu do ohně, a přeženu je, jako se přehání stříbro, a zprubuji je, jako prubováno bývá zlato. Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Řeknu: Lid můj jest: a on dí: Hospodin jest Bůh můj.

13:9  Et ducam tertiam partem per ignem, et uram eos sicut uritur argentum, et probabo eos sicut probatur aurum. Ipse vocabit nomen meum, et ego exaudiam eum. Dicam : Populus meus es : et ipse dicet : Dominus Deus meus.

Chapter 14

14:1  Behold the days of the Lord shall come, and thy spoils shall be divided in the midst of thee.

14:1  Behold, the day of the Lord cometh, and thy spoil shall be divided in the midst of thee.

14:1  Hle, přichází den Hospodinův. Budou se mezi vámi o tebe dělit jako o kořist.

14:1  Hle, přichází Hospodinův den! Tvůj majetek padne za kořist přímo ve tvých zdech.

14:1  Hle, přichází den Hospodinův, kdy ve tvém středu bude rozdělena ⌈tvá kořist.⌉

14:1  Aj, den Hospodinův přichází, a rozděleny budou kořisti tvé u prostřed tebe.

14:1  Ecce venient dies Domini, et dividentur spolia tua in medio tui.

14:2  And I will gather all nations to Jerusalem to battle, and the city shall be taken, and the houses shall be rifled, and the women shall be defiled: and half of the city shall go forth into captivity, and the rest of the people shall not be taken away out of the city.

14:2  For I will gather all nations against Jerusalem to battle; and the city shall be taken, and the houses rifled, and the women ravished; and half of the city shall go forth into captivity, and the residue of the people shall not be cut off from the city.

14:2  Shromáždím k Jeruzalému do boje všechny pronárody. Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy zhanobeny. Polovina města bude vysídlena, zbytek lidu však nebude z města vyhlazen.

14:2  Shromáždím totiž všechny národy, aby napadly Jeruzalém. Město bude dobyto, domy vypleněny, ženy znásilněny. Polovina města půjde do vyhnanství, zbytek lidu ale zůstane ve městě.

14:2  Shromáždím všechny národy k Jeruzalému do boje. Město bude dobyto, domy budou vypleněny a ženy zneuctěny. Polovina města odejde do vyhnanství, ale zbytek lidu z města vyhlazen nebude.

14:2  Nebo shromáždím všecky národy proti Jeruzalému k boji, i bude dobyto město, a domové zloupeni, a ženy zhanobeny budou. A když vyjde díl města v zajetí, ostatek lidu nebude vyhlazeno z města.

14:2  Et congregabo omnes gentes ad Jerusalem in prælium : et capietur civitas, et vastabuntur domus, et mulieres violabuntur : et egredietur media pars civitatis in captivitatem, et reliquum populi non auferetur ex urbe.

14:3  Then the Lord shall go forth, and shall fight against those nations, as when he fought in the day of battle.

14:3  Then shall the Lord go forth, and fight against those nations, as when he fought in the day of battle.

14:3  Hospodin vytáhne a bude bojovat proti oněm pronárodům, jako bojoval kdysi v den bitvy.

14:3  Tehdy Hospodin vytáhne a bude bojovat s těmi národy – tak, jak on bojuje v den bitvy!

14:3  Hospodin vytáhne a bude bojovat proti těmto národům, jako když bojoval v den bitvy.

14:3  Nebo Hospodin vytáhna, bude bojovati proti těm národům, jakž bojuje v den potýkání.

14:3  Et egredietur Dominus, et præliabitur contra gentes illas, sicut præliatus est in die certaminis.

14:4  And his feet shall stand in that day upon the mount of Olives, which is over against Jerusalem towards the east: and the mount of Olives shall be divided in the midst thereof to the east, and to the west with a very great opening, and half of the mountain shall be separated to the north, and half thereof to the south.

14:4  And his feet shall stand in that day upon the mount of Olives, which is before Jerusalem on the east, and the mount of Olives shall cleave in the midst thereof toward the east and toward the west, and there shall be a very great valley; and half of the mountain shall remove toward the north, and half of it toward the south.

14:4  V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma. Olivová hora se rozpoltí vpůli od východu na západ velmi širokým údolím. Polovina hory uhne k severu a polovina k jihu.

14:4  V onen den stanou jeho nohy na Olivetské hoře, ležící východně před Jeruzalémem. Olivetská hora se tehdy rozdělí vedví, takže od východu na západ vznikne širé údolí; polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih.

14:4  V onen den se jeho nohy postaví na Olivové hoře, která je východně naproti Jeruzalému. Olivová hora se rozštěpí na poloviny od východu k západu a vznikne převeliké údolí. Polovina hory ustoupí na sever a polovina na jih.

14:4  I stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivetské, kteráž jest naproti Jeruzalému od východu, a rozdvojí se hora Olivetská napoly k východu a k západu údolím velmi velikým, a odstoupí díl té hory na půlnoci, a díl její na poledne.

14:4  Et stabunt pedes ejus in die illa super montem Olivarum, qui est contra Jerusalem ad orientem : et scindetur mons Olivarum ex media parte sui ad orientem et ad occidentem, prærupto grandi valde : et separabitur medium montis ad aquilonem, et medium ejus ad meridiem.

14:5  And you shall flee to the valley of those mountains, for the valley of the mountains shall be joined even to the next, and you shall flee as you fled from the face of the earthquake in the days of Ozias king of Juda: and the Lord my God shall come, and all the saints with him.

14:5  And ye shall flee to the valley of the mountains; for the valley of the mountains shall reach unto Azal: yea, ye shall flee, like as ye fled from before the earthquake in the days of Uzziah king of Judah: and the Lord my God shall come, and all the saints with thee.

14:5  Vy pak budete utíkat údolím mezi těmito mými horami, neboť to horské údolí bude sahat až k Asalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uzijáše. Pak přijde Hospodin, můj Bůh, a s tebou všichni svatí, Bože.

14:5  Tímto mým horským údolím budete moci utéci, neboť se potáhne až k Acalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením za dnů judského krále Uziáše. A tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

14:5  Budete utíkat údolím mých hor, neboť horské údolí dosáhne k Ásalu. Budete utíkat, jako jste utíkali před zemětřesením ve dnech judského krále Uzijáše. Tehdy přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

14:5  I budete utíkati před údolím hor; nebo dosáhne údolí hor až k Azal. Budete, pravím, utíkati, jako jste utíkali před země třesením za dnů Uziáše krále Judského, když přijde Hospodin Bůh můj, a všickni svatí s ním.

14:5  Et fugietis ad vallem montium eorum, quoniam conjungetur vallis montium usque ad proximum : et fugietis sicut fugistis a facie terræmotus in diebus Oziæ regis Juda : et veniet Dominus Deus meus, omnesque sancti cum eo.

14:6  And it shall come to pass in that day, that there shall be no light, but cold and frost.

14:6  And it shall come to pass in that day, that the light shall not be clear, nor dark:

14:6  V onen den nebude světlo, vše vzácné ztuhne mrazem.

14:6  V onen den nebude horko ani chladná tma.

14:6  ⌈I stane se v onen den,⌉ že nebude světlo, ⌈hvězdy pohasnou.⌉

14:6  I stane se v ten den, že nebude světla drahého, ani tmy husté.

14:6  Et erit in die illa : non erit lux, sed frigus et gelu.

14:7  And there shall be one day, which is known to the Lord, not day nor night: and in the time of the evening there shall be light:

14:7  But it shall be one day which shall be known to the Lord, not day, nor night: but it shall come to pass, that at evening time it shall be light.

14:7  A Nastane den jediný, známý jen Hospodinu, kdy nebude ani den noc; i za večerního času bude světlo.

14:7  Bude to nebývalý den – jen Hospodin ho zná – kdy zmizí rozdíl mezi dnem a nocí, takže bude světlo i v čas večera.

14:7  Nastane jediný den, známý jen Hospodinu; nebude den a nebude noc, ale stane se, že ve večerním čase bude světlo.

14:7  A tak bude den jeden, kterýž jest znám Hospodinu, aniž bude den, ani noc; a však stane se, že v čas večera bude světlo.

14:7  Et erit dies una quæ nota est Domino, non dies neque nox : et in tempore vesperi erit lux.

14:8  And it shall come to pass in that day, that living waters shall go out from Jerusalem: half of them to the east sea, and half of them to the last sea: they shall be in summer and in winter.

14:8  And it shall be in that day, that living waters shall go out from Jerusalem; half of them toward the former sea, and half of them toward the hinder sea: in summer and in winter shall it be.

14:8  V onen den poplynou z Jeruzaléma živé vody, polovina k moři východnímu, polovina k západnímu, v létě jako v zimě.

14:8  V onen den potečou z Jeruzaléma živé vody, polovina k Mrtvému moři na východě a polovina ke Středozemnímu moři na západě. Potečou v létě tak jako v zimě.

14:8  I stane se v onen den, že z Jeruzaléma bude vyvěrat živá voda, polovina jí poteče do moře východního a polovina do moře západního. Tak to bude v létě i v zimě.

14:8  Stane se také v ten den, že vycházeti budou vody živé z Jeruzaléma, díl jich k moři východnímu, a díl jich k moři nejdalšímu. V létě i v zimě bude.

14:8  Et erit in die illa : exibunt aquæ vivæ de Jerusalem : medium earum ad mare orientale, et medium earum ad mare novissimum : in æstate et in hieme erunt.

14:9  And the Lord shall be king over all the earth: in that day there shall be one Lord, and his name shall be one.

14:9  And the Lord shall be king over all the earth: in that day shall there be one Lord, and his name one.

14:9  Hospodin bude Králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

14:9  A Hospodin bude králem vší země. V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

14:9  Hospodin bude králem nad celou zemí. V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno bude jediné.

14:9  A bude Hospodin králem nade vší zemí; v ten den bude Hospodin jediný, a jméno jeho jedno.

14:9  Et erit Dominus rex super omnem terram : in die illa erit Dominus unus, et erit nomen ejus unum.

14:10  And all the land shall return even to the desert, from the hill to Remmon to the south of Jerusalem: and she shall be exalted, and shall dwell in her own place, from the gate of Benjamin even to the place of the former gate, and even to the gate of the corners: and from the tower of Hananeel even to the king's winepresses.

14:10  All the land shall be turned as a plain from Geba to Rimmon south of Jerusalem: and it shall be lifted up, and inhabited in her place, from Benjamin’s gate unto the place of the first gate, unto the corner gate, and from the tower of Hananeel unto the king’s winepresses.

14:10  Celá země se promění jakoby v rovinu, od Geby až k Rimónu jižně od Jeruzaléma; ten bude vysoko a v klidu na svém místě, od brány Benjamínské až k místu první brány, totiž k bráně Nárožní, od věže Chananeelu až ke Královským lisům.

14:10  Celý kraj od Geby na severu až po Rimon jižně od Jeruzaléma se změní v pustou pláň. Jeruzalém však zůstane nepohnutelně stát a bude se tyčit od Benjamínské brány až tam, kde stávala stará brána, k bráně Nárožní a od věže Chananel až po Královské lisy.

14:10  Celá země se promění a bude jako Araba, od Geby po Rimón jižně od Jeruzaléma. Ale Jeruzalém bude vyvýšen a zůstane na svém místě od brány Benjamínovy až po místo brány První, až k bráně Rohové, věže Chananeel až ke královským lisům.

14:10  A učiněna bude všecka tato země jako rovina od Gaba k Remmon na polední straně Jeruzalému, kterýž vyvýšen jsa, státi bude na místě svém, od brány Beniaminovy až k místu brány první, a až k bráně úhlové, a od věže Chananeel až k presu královskému.

14:10  Et revertetur omnis terra usque ad desertum, de colle Remmon ad austrum Jerusalem : et exaltabitur, et habitabit in loco suo, a porta Benjamin usque ad locum portæ prioris, et usque ad portam angulorum, et a turre Hananeel usque ad torcularia regis.

14:11  And people shall dwell in it, and there shall be no more an anathema: but Jerusalem shall sit secure.

14:11  And men shall dwell in it, and there shall be no more utter destruction; but Jerusalem shall be safely inhabited.

14:11  Budou tu sídlit a nebude už klatby. Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

14:11  Jeruzalém bude obydlen a už nikdy nepropadne klatbě; bude se v něm bydlet bezpečně.

14:11  Budou v něm pobývat a klatba již nebude, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

14:11  A budou bydliti v něm, a nebude více v prokletí; město Jeruzalém zajisté bezpečně seděti bude.

14:11  Et habitabunt in ea, et anathema non erit amplius, sed sedebit Jerusalem secura.

14:12  And this shall be the plague wherewith the Lord shall strike all nations that have fought against Jerusalem: the flesh of every one shall consume away while they stand upon their feet, and their eyes shall consume away in their holes, and their tongue shall consume away in their mouth.

14:12  And this shall be the plague wherewith the Lord will smite all the people that have fought against Jerusalem; Their flesh shall consume away while they stand upon their feet, and their eyes shall consume away in their holes, and their tongue shall consume away in their mouth.

14:12  A toto bude porážka, kterou Hospodin připraví všem národům, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: tělo jim shnije ještě vstoje, oči jim shnijí v důlcích a jazyk jim shnije v ústech.

14:12  A toto je rána, kterou Hospodin raní všechny národy, které bojovaly proti Jeruzalému: Maso jim shnije vestoje, oči jim shnijí v lebce a jazyk jim shnije v ústech!

14:12  A toto bude rána, kterou Hospodin postihne všechny národy, jež vytáhly do boje proti Jeruzalému: Jejich tělo bude uhnívat, zatímco budou stát na nohou, jejich oči jim budou zahnívat v důlcích a jejich jazyk jim bude zahnívat v ústech.

14:12  Tato pak bude rána, kterouž raní Hospodin všecky národy, kteříž by bojovali proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého usvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého usvadne v ústech jejich.

14:12  Et hæc erit plaga qua percutiet Dominus omnes gentes quæ pugnaverunt adversus Jerusalem : tabescet caro uniuscujusque stantis super pedes suos : et oculi ejus contabescent in foraminibus suis, et lingua eorum contabescet in ore suo.

14:13  In that day there shall be a great tumult from the Lord among them: and a man shall take the hand of his neighbour, and his hand shall be clasped upon his neighbour's hand.

14:13  And it shall come to pass in that day, that a great tumult from the Lord shall be among them; and they shall lay hold every one on the hand of his neighbour, and his hand shall rise up against the hand of his neighbour.

14:13  V onen den je Hospodin uvede do zmatku tak velikého, že jeden bude chytat druhého za ruku, ale ta ruka se pozvedne proti ruce přítelově.

14:13  V onen den mezi ně Hospodin pošle hrozný zmatek; jeden druhého chytí za ruce a obrátí ruce proti sobě navzájem.

14:13  I stane se v onen den, že bude mezi nimi velký zmatek od Hospodina. Jeden uchopí ruku druhého a ruka jednoho bude vztažena proti ruce druhého.

14:13  I stane se v ten den, že bude znepokojení Hospodinovo veliké mezi nimi, tak že uchopí jeden druhého ruku, a vztažena bude ruka jednoho na ruku druhého.

14:13  In die illa erit tumultus Domini magnus in eis : et apprehendet vir manum proximi sui, et conseretur manus ejus super manum proximi sui.

14:14  And even Juda shall fight against Jerusalem: and the riches of all nations round about shall be gathered together, gold, and silver, and garments in great abundance.

14:14  And Judah also shall fight at Jerusalem; and the wealth of all the heathen round about shall be gathered together, gold, and silver, and apparel, in great abundance.

14:14  Také Juda bude bojovat proti Jeruzalému. Nashromáždí se bohatství všech okolních pronárodů, zlato, stříbro a nesmírné množství oděvů.

14:14  (Také Juda bude bojovat v Jeruzalémě. Nashromáždí se bohatství všech národů v okolí, zlato, stříbro a šaty v nepřeberném množství.)

14:14  Také Juda bude bojovat v Jeruzalémě. Bude nashromážděn majetek všech okolních národů, ⌈velké množství⌉ zlata, stříbra a oděvů.

14:14  Také i ty, Judo, bojovati budeš v Jeruzalémě, a shromážděno bude zboží všech národů vůkol, zlato a stříbro, i roucha velmi mnoho.

14:14  Sed et Judas pugnabit adversus Jerusalem : et congregabuntur divitiæ omnium gentium in circuitu, aurum, et argentum, et vestes multæ satis.

14:15  And the destruction of the horse, and of the mule, and of the camel, and of the ass, and of all the beasts, that shall be in those tents, shall be like this destruction.

14:15  And so shall be the plague of the horse, of the mule, of the camel, and of the ass, and of all the beasts that shall be in these tents, as this plague.

14:15  Stejná porážka postihne koně, mezky, velbloudy i osly a všechen dobytek, který bude v jejich leženích.

14:15  Stejná rána postihne i koně, mezky, velbloudy, osly i všechen dobytek v jejich táborech.

14:15  A stejná rána, jako je tato, dopadne na koně, mezky, velbloudy, osly a na všechna zvířata, která budou v oněch táborech.

14:15  A podobná bude rána koní, mezků, velbloudů a oslů i všech hovad, kteráž budou v tom ležení, podobná ráně té.

14:15  Et sic erit ruina equi, et muli, et cameli, et asini, et omnium jumentorum quæ fuerint in castris illis, sicut ruina hæc.

14:16  And all they that shall be left of all nations that came against Jerusalem, shall go up from year to year, to adore the King, the Lord of hosts, and to keep the feast of tabernacles.

14:16  And it shall come to pass, that every one that is left of all the nations which came against Jerusalem shall even go up from year to year to worship the King, the Lord of hosts, and to keep the feast of tabernacles.

14:16  Všichni pak, kdo zbyli ze všech pronárodů, které vytáhly proti Jeruzalému, budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili slavnost stánků.

14:16  Všichni, kdo pozůstanou ze všech těch národů, které přitáhly proti Jeruzalému, pak budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili Svátek stánků.

14:16  I stane se, že všichni zbývající ze všech národů, jež vytáhly proti Jeruzalému, budou rok co rok přicházet, aby se klaněli králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.

14:16  I stane se, že kdožkoli pozůstane ze všech národů, kteříž by přitáhli proti Jeruzalému, přicházeti budou z rok do roka klaněti se králi Hospodinu zástupů a slaviti slavnost stánků.

14:16  Et omnes qui reliqui fuerint de universis gentibus quæ venerunt contra Jerusalem, ascendent ab anno in annum ut adorent regem, Dominum exercituum, et celebrent festivitatem tabernaculorum.

14:17  And it shall come to pass, that he that shall not go up of the families of the land to Jerusalem, to adore the King, the Lord of hosts, there shall be no rain upon them.

14:17  And it shall be, that whoso will not come up of all the families of the earth unto Jerusalem to worship the King, the Lord of hosts, even upon them shall be no rain.

14:17  Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť.

14:17  Pokud některý lid země nepůjde do Jeruzaléma klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostane se jim déšť.

14:17  I stane se, když některá z čeledí země nepřijde do Jeruzaléma klanět se králi, Hospodinu zástupů, že nebude mít déšť.

14:17  I stane se, kdo z čeledí země nebude přicházeti do Jeruzaléma klaněti se králi Hospodinu zástupů, že nebude na ně pršeti déšt.

14:17  Et erit : qui non ascenderit de familiis terræ ad Jerusalem ut adoret regem, Dominum exercituum, non erit super eos imber.

14:18  And if the family of Egypt go not up nor come: neither shall it be upon them, but there shall be destruction wherewith the Lord will strike all nations that will not go up to keep the feast of tabernacles.

14:18  And if the family of Egypt go not up, and come not, that have no rain; there shall be the plague, wherewith the Lord will smite the heathen that come not up to keep the feast of tabernacles.

14:18  Jestliže nebude putovat a nepřijde egyptská čeleď, ani jí se nedostaví déšť. Utrpí porážku, kterou připraví Hospodin pronárodům, jež nebudou putovat, aby slavily slavnost stánků.

14:18  A když se na tu pouť nevydá lid Egypta, nebude pršet ani na ně. Takovou ranou Hospodin raní národy, které by neputovaly slavit Svátek stánků.

14:18  Jestliže egyptská čeleď nevystoupí a nepůjde, nedopadne na ně ta rána, kterou Hospodin postihne národy, jež nepřijdou slavit svátek stánků.

14:18  A jestliže čeled Egyptská nevstoupí, ani přijde, jakkoli na ně nepršívá, přijde však táž rána, kterouž raní Hospodin národy, kteříž by nepřicházeli k slavení slavnosti stánků.

14:18  Quod etsi familia Ægypti non ascenderit et non venerit, nec super eos erit : sed erit ruina, qua percutiet Dominus omnes gentes quæ non ascenderint ad celebrandam festivitatem tabernaculorum.

14:19  This shall be the sin of Egypt, and this the sin of all nations, that will not go up to keep the feast of tabernacles.

14:19  This shall be the punishment of Egypt, and the punishment of all nations that come not up to keep the feast of tabernacles.

14:19  Prohřeší se Egypt a prohřeší se každý jiný pronárod, který nebude putovat, aby slavil slavnost stánků.

14:19  Takový bude trest Egypta a trest všech národů, které by neputovaly slavit Svátek stánků.

14:19  Toto bude trest za hřích Egypta a trest za hřích všech národů, které nepřijdou slavit svátek stánků.

14:19  Tať bude pokuta pro hřích Egyptských a pokuta pro hřích všech národů, kteříž by nechodili k slavení slavnosti stánků.

14:19  Hoc erit peccatum Ægypti, et hoc peccatum omnium gentium quæ non ascenderint ad celebrandam festivitatem tabernaculorum.

14:20  In that day that which is upon the bridle of the horse shall be holy to the Lord: and the caldrons in the house of the Lord shall be as the phials before the altar.

14:20  In that day shall there be upon the bells of the horses, HOLINESS UNTO THE Lord; and the pots in the Lord’s house shall be like the bowls before the altar.

14:20  V onen den bude na zvoncích koní nápis: „Svatý Hospodinu“, a hrnce v domě Hospodinově budou jako obětní misky před oltářem.

14:20  V onen den bude na koňských zvoncích nápis: SVATÝ HOSPODINU. Hrnce v Hospodinově chrámu budou stejně svaté jako obětní mísy před oltářem.

14:20  V onen den bude na zvoncích koní napsáno: Svatý Hospodinu a hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem.

14:20  V ten den bude na zvoncích koňských: Svatost Hospodinu; a bude hrnců v domě Hospodinově jako číší před oltářem.

14:20  In die illa, erit quod super frenum equi est, sanctum Domino : et erunt lebetes in domo Domini quasi phialæ coram altari.

14:21  And every caldron in Jerusalem and Juda shall be sanctified to the Lord of hosts: and all that sacrifice shall come, and take of them, and shall seethe in them: and the merchant shall be no more in the house of the Lord of hosts in that day.

14:21  Yea, every pot in Jerusalem and in Judah shall be holiness unto the Lord of hosts: and all they that sacrifice shall come and take of them, and seethe therein: and in that day there shall be no more the Canaanite in the house of the Lord of hosts.

14:21  I každý hrnec v Jeruzalémě a v Judsku bude zasvěcen Hospodinu zástupů. Všichni obětníci budu přicházet a brát si z nich a v nich vařit. A nebude už kramáře v domě Hospodina zástupů v onon den.

14:21  Právě tak i každý hrnec v Jeruzalémě a Judsku bude svatý Hospodinu zástupů. Všichni obětující budou přicházet, brát si je a vařit v nich. V onen den už nebude v chrámu Hospodina zástupů nikdo kupčit!

14:21  I stane se, že každý hrnec v Jeruzalémě a v Judsku bude svatý Hospodinu zástupů; všichni ti, kdo obětují, přijdou, vezmou je a budou v nich vařit. A v domě Hospodina zástupů již v onen den nebude obchodník.

14:21  Nýbrž bude všeliký hrnec v Jeruzalémě a v Judstvu svatost Hospodinu zástupů; a přicházejíce všickni, kteříž obětovati mají, budou je bráti a vařiti v nich. Aniž bude Kananejský více v domě Hospodina zástupů v ten den.

14:21  Et erit omnis lebes in Jerusalem et in Juda sanctificatus Domino exercituum : et venient omnes immolantes, et sument ex eis, et coquent in eis : et non erit mercator ultra in domo Domini exercituum in die illo.