CzeB21 - Hosea

Chapter 1

1:1  Slovo Hospodinovo, které dostal Ozeáš, syn Beériho, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše a za vlády izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova.

1:2  Zde začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si ženu oddanou smilstvu a budeš s ní mít děti ze smilstva. Tato země totiž opustila Hospodina jako smilná nevěstka.“

1:3  A tak šel a oženil se s Gomerou, dcerou Diblaimovou. Ta pak počala a porodila mu syna.

1:4  Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej mu jméno Jizreel, Boží setba. Už brzy totiž potrestám Jehuův dům za jizreelské vraždění a skoncuji s izraelským královstvím.

1:5  Toho dne zlomím luk Izraele v údolí Jizreel.“

1:6  Gomer pak počala znovu a porodila dceru. Hospodin Ozeášovi řekl: „Dej jí jméno Lo-ruchama, Nemilovaná. Už se totiž nad domem Izraele nesmiluji; víckrát už jim neodpustím.

1:7  Nad domem Judy se ale smiluji a zachráním je – nikoli ovšem skrze luk a meč, bitvu, koně či jezdce, ale skrze Hospodina, jejich Boha.“

1:8  Jakmile Gomer odkojila Lo-ruchamu, znovu počala a porodila syna.

1:9  Hospodin řekl: „Dej mu jméno Lo-ami, Ne můj lid. Nejste totiž můj lid a já nejsem váš Bůh.“

Chapter 2

2:1  Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“

2:2  Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!

2:3  Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

2:4  Žalujte matku svou, žalujte, neboť mi není manželkou a já nejsem jejím manželem! Ať očistí svou tvář od smilstva, cizoložství ať mezi prsy nechová –

2:5  jinak ji svléknu donaha, abych ji obnaženou ukázal jako v den, kdy se zrodila, a obrátím ji v poušť a suchopár, aby žízní zmírala.

2:6  Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva.

2:7  Jejich matka totiž smilnila, nestydatá byla jejich rodička. Říkala: „Půjdu za svými milenci, kteří mi jídlo i vodu dávají, kteří mi dávají vlnu i len, olej i nápoje.“

2:8  Proto jí zatarasím cestu trním a zastavím ji zdí, aby netrefila svými stezkami.

2:9  Za svými milenci se požene, ale nedožene je, bude je hledat, ale nenajde. Tehdy si řekne: „Vrátím se zpátky za svým manželem, vždyť mi s ním bylo líp než teď!“

2:10  Až dosud ale uznat nechtěla, že jsem jí obilí, víno i olej dával já, že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata, které utráceli na Baala.

2:11  Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět a v době vinobraní víno své; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jimiž se přikrývala ve své nahotě.

2:12  Brzy odhalím její sprostotu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání přede mnou.

2:13  Ukončím veškeré její veselí, její svátky i její novoluní, její soboty i všechny její slavnosti.

2:14  Zpustoším její vinice i fíkové sady, o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“ a proměním je v lesní houštiny, kde budou požírány divokými zvířaty.

2:15  Potrestám ji za ty dny, ve kterých uctívá baaly kadidly a ozdobená náušnicemi a sponami chodí za svými milenci – na mě však vůbec nemyslí, praví Hospodin.

2:16  Pak si ji ale znovu nakloním; povedu ji po poušti, kde k ní láskyplně promluvím.

2:17  Její vinice jí tehdy navrátím, Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději, a tehdy mi odpoví jako zamlada, jako v den, kdy vyšla z Egypta.

2:18  Toho dne, praví Hospodin, mi budeš říkat: „Manželi“ – Baalem mě nenazveš už nikdy víc.

2:19  Jména baalů totiž z tvých úst odstraním, aby už nebyli svým jménem vzýváni.

2:20  V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim s divokou zvěří a s ptáky na nebi i s havětí, co leze po zemi; luk, meč a válku ze země vymýtím, všem dám odpočinout v bezpečí.

2:21  Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě právem a spravedlností, láskou a milosrdenstvím.

2:22  Zasnoubím si tě také věrností, abys poznala, kdo je Hospodin.

2:23  V ten den odpovím, praví Hospodin, odpovím nebi a to odpoví zemi.

2:24  Země odpoví obilí, vínu i oleji a to vše odpoví Jizreeli.

2:25  Do země si jej zaseji a nad Lo-ruchamou se smiluji. Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“ a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“

Chapter 3

3:1  Hospodin mi řekl: „Jdi a znovu miluj svou ženu, která má milence a je ti nevěrná. Právě tak Hospodin miluje syny Izraele, kteří se obracejí k cizím bohům a milují posvátné rozinkové koláče.“

3:2  Zaplatil jsem tedy za ni patnáct šekelů stříbra a půldruhého chomeru ječmene.

3:3  Potom jsem jí řekl: „Zůstaneš se mnou nadlouho; nebudeš smilnit ani spát s mužem a ani já s tebou.“

3:4  Synové Izraele totiž zůstanou nadlouho bez krále a vůdce, bez oběti a posvátného sloupu, bez efodu a bůžků.

3:5  Potom synové Izraele znovu začnou hledat Hospodina, svého Boha, i svého krále Davida; v posledních časech se s bázní obrátí k Hospodinu a k jeho dobrotě.

Chapter 4

4:1  Slyšte slovo Hospodinovo, synové Izraele, Hospodin má žalobu na obyvatele země: V této zemi není věrnost ani láska a nikdo nezná Boha.

4:2  Jen samé kletby, lži a vraždění, zlodějství a cizoložení – rozmáhá se to víc a víc, jedno krveprolití za druhým!

4:3  To proto země uvadá a každý její obyvatel je vyčerpán; polní zvěř i ptáci na nebi hynou společně s mořskými rybami.

4:4  Ať si však nikdo nestěžuje, nikdo ať nikoho neobviňuje – vždyť jsi to, knězi, právě ty, na koho tu teď žaluji.

4:5  Potácíš se ve dne jako za noci a s tebou se potácejí také proroci; hubíš svůj vlastní lid

4:6  a můj lid hyne bez špetky poznání. Protožes odmítl poznání, i já tě odmítnu od kněžství; na Zákon svého Boha nedbal jsi, ani já nebudu dbát na tvé potomky.

4:7  Jak se rozmáhali víc a víc, tím více proti mně hřešili; svou Slávu nahradili mrzkostí.

4:8  Živí se oběťmi mého lidu za hřích, dychtivě baží po jejich špatnosti.

4:9  Kněz proto dopadne tak jako lid – budu je trestat za jejich způsoby, za jejich skutky jim odplatím!

4:10  Budou jíst, ale nenasytí se, budou smilnit, ale nerozmnoží se, protože opustili Hospodina a pustili se

4:11  do smilstva. Kvůli vínu, kvůli burčáku přišli o rozum!

4:12  Můj lid se radí se dřevem, nějaká hůlka jim dává předpověď; dali se obloudit duchem smilstva, smilně opustili svého Boha.

4:13  Obětují na horských vrcholech, na pahorcích kouří kadidlem, pod dubem, topolem, pod mohutným stromem, v jejichž stínu je tak příjemně. Ačkoli vaše dcery smilní a vaše snachy cizoloží,

4:14  nebudu trestat vaše smilné dcery ani ty vaše cizoložné snachy – vždyť jsou to muži, kdo chodí za nevěstkami a konají oběti s těmi kněžkami. Špatně dopadne ten tupý lid!

4:15  Jestliže, Izraeli, smilníš ty, ať aspoň Juda nehřeší! Proto nechoďte do Gilgalu, neputujte do Bet-avenu, zdržte se přísahy: „Jakože žije Hospodin!“

4:16  Izrael se umíněně vzpírá jako umíněná kráva. Jak ho má Hospodin teď nechat pást svobodně jako beránka?

4:17  Efraim se spřáhl s modlami – nech ho být!

4:18  Když už je pití vypito, vrhnou se na smilstvo; ti, kdo jsou lidu záštitou, chovají v lásce zkaženost.

4:19  Vítr je svými křídly zachvátí, budou se stydět za své oběti!

Chapter 5

5:1  Kněží, teď slyšte toto, lide Izraele, dávej pozor, královský dome, nakloň ucho! Tento soud je veden proti vám, neboť jste v Micpě byli past, na hoře Tábor jste byli nástraha,

5:2  v Šitimu jáma hloubená. Já je však všechny potrestám,

5:3  já přece Efraima znám a Izrael se mi neschová! Teď ses, Efraime, ke smilstvu obrátil a Izrael se poskvrnil.

5:4  Svých skutků se nevzdají, aby se ke svému Bohu vrátili; duch smilstva je totiž v nich, Hospodina už neznají.

5:5  Pýcha Izraele svědčí proti nim; Izrael, Efraim, se v hříchu potácí a Juda se potácí spolu s ním.

5:6  Se svými ovcemi a kravami se za Hospodinem vydají; budou ho hledat, ale nenajdou, neboť jim zmizel daleko.

5:7  Hospodinu byli nevěrní, někomu cizímu děti zplodili; teď je to jejich novoluní pohltí i s jejich pozemky.

5:8  V Gibeji na roh zatrubte, v Rámě ať zazní polnice, na poplach v Bet-avenu zakřičte: „Benjamíne, jdou na tebe!“

5:9  Efraim bude zpustošen v ten soudný den. Pro všechny kmeny Izraele oznamuji, co jisté je.

5:10  Vůdcové Judy jsou jako ti, kdo posunují mezníky; svou prchlivostí je zaplavím jako povodní.

5:11  Efraim bude poroben, soudem rozdrcen, neboť si usmyslel jít za Nesmyslem.

5:12  Pro Efraima jsem jako vřed, pro dům Judy jsem kostižer!

5:13  Když Efraim poznal, jak je nemocný, a Juda uviděl svá zranění, tehdy se Efraim k Asýrii obrátil, aby se od velkokrále dočkal pomoci. Ten vás však nebude moci uzdravit, nemůže vyléčit vaše zranění!

5:14  Já totiž budu pro Efraima lvem, pro dům Judy budu lvím samcem. Já sám rozsápu je na kusy, odvleču pryč a nebude jim pomoci.

5:15  Vrátím se zpět do svého doupěte, dokud jim jejich vina nedojde a nezačnou znovu hledat mě. Tehdy pak ve svých úzkostech mě budou hledat horlivě.

Chapter 6

6:1  „Pojďme se vrátit k Hospodinu! On nás ranil a on uzdraví, udeřil a také ošetří.

6:2  Po dvou dnech nám život navrátí, třetího dne nás znovu postaví, abychom před ním mohli žít,

6:3  abychom Hospodina znali a znát ho chtěli stále víc. On se objeví tak jistě jako svítání, přijde k nám jako průtrž na podzim, jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží.“

6:4  Co mám s tebou, Efraime, dělat? Co s tebou, Judo, udělat? Vaše láska je jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá!

6:5  Proto jsem vás otesával skrze proroky, ubíjel jsem vás svými výroky, aby mé úsudky jak světlo zářily.

6:6  Chci totiž lásku, nikoli oběti, poznání Boha spíš než zápaly.

6:7  Oni však jako Adam smlouvu zrušili, ach, jak mi byli nevěrní!

6:8  Gileád je město lidí zločinných, plné krvavých šlépějí.

6:9  Jako loupežníci číhající na lidi, takto se tlupy kněží spolčují, aby na cestě do Šechemu vraždili, aby provozovali zvrhlosti!

6:10  V domě Izraele vidím hroznou věc: Efraim se tam zabývá smilstvem, poskvrňuje se Izrael.

6:11  Ale i tebe, Judo, čeká žeň. Kdykoli úděl svého lidu obrátím,

Chapter 7

7:1  kdykoli Izraele uzdravím, tehdy se ukazuje Efraimův hřích a zločiny Samaří: Zabývají se podvody, do domů lezou zloději, tlupy lupičů jsou v ulicích.

7:2  Vůbec si v srdci nepřipouštějí, že si pamatuji všechny jejich zločiny; jejich skutky je teď obklíčily – vždyť je mám stále na očích!

7:3  Obšťastňují krále svými zločiny a velmože svou lží.

7:4  Všichni jsou samí cizoložníci, rozpálené peci podobní, ve které pekař ani topit nemusí, než mu zadělané těsto prokvasí.

7:5  V den královy slavnosti velmoži vínem rozpálení, zmožení – a on si třese rukou se zrádci!

7:6  Jejich srdce se podobají peci, zrádně se k němu lísají; celou noc doutná jejich rozlícení, ráno pak vzplane plameny.

7:7  Jako pec jsou všichni rozpálení, své vlastní vládce sžírají; jejich králové se všichni hroutí, ke mně však nevolá žádný z nich.

7:8  Efraim se mísí s národy, neobrácený pecen je Efraim.

7:9  Jeho sílu stravují cizinci a on to netuší. Hlavu mu pokrývají šediny a on to netuší.

7:10  Ačkoli pýcha Izraele svědčí proti němu, přesto se nevracejí k Hospodinu, svému Bohu, nehledají ho navzdory tomu všemu.

7:11  Efraim je jako holub, hloupý a bláhový: Jednou volají k Egyptu, pak zas do Asýrie běhají.

7:12  Kamkoli se obrátí, přehodím přes ně svoji síť. Pochytám je jak ptáky na nebi; ztrestám je, když uslyším, jak se slétají.

7:13  Utekli ode mě – běda jim! Záhuba na ně, že mě zradili! Já jsem je toužil vykoupit, oni však o mně mluví lži.

7:14  Nevolají ke mně ze srdcí, když na svých lůžkách kvílejí, zraňují se kvůli vínu a obilí, ode mě se však odvracejí.

7:15  Já jsem je učil a jejich pažím dával sílu, oni se ale spikli proti mně.

7:16  Obracejí se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako křivý luk. Jejich velmoži padnou mečem; protože sami tak vztekle mluvili, v Egyptě se jim vysmějí!

Chapter 8

8:1  Polnici na rty! Na dům Hospodinův letí orli! Smlouvu se mnou totiž zrušili, mému Zákonu se vzepřeli.

8:2  Ano, volají: „Bože náš, Izrael tě zná!“

8:3  Izrael ale dobro opustil, a tak jej bude stíhat protivník.

8:4  Dosazují si krále, ale beze mě; bez mého vědomí si volí velmože; vyrábějí si modly stříbrné a zlaté k vlastní záhubě.

8:5  Zavrhni to své tele, Samaří! Vzplanul jsem hněvem proti nim. Jak dlouho ještě budou beztrestní?

8:6  To tele z Izraele pochází, řemeslník je vyrobil. To že je Bůh? Nikoli! Rozbito bude na třísky to tele v Samaří!

8:7  Protože vítr zasévali, sklidí vichřici. Klasy zůstanou bez zrní, budou bez úrody, bez mouky. Pokud se něco urodí, spolykají to cizáci.

8:8  Izrael bude pohlcen – mezi pohany teď zůstane jako nepotřebný odpadek.

8:9  Chodili totiž do Asýrie jako divoký osamělý osel – Efraim kupoval si milence!

8:10  Prodávali se mezi pohany, já je teď ale shromáždím, aby už brzy cítit začali břemeno krále nad velmoži.

8:11  Efraim má tolik oltářů k oběti za hřích – z těch se mu ale staly oltáře k hřešení!

8:12  Ve svém Zákoně jsem jim toho napsal tolik – jim je to ale cizí, jako by nerozuměli!

8:13  Když mi přinášejí své oběti, obětují maso, aby se najedli – Hospodinu se to nelíbí! Teď si připomene jejich provinění a jejich hříchy potrestá: Půjdou zpátky do Egypta!

8:14  Izrael zapomněl na svého Tvůrce a nastavěl si paláce; Juda opevnil spoustu měst. Já ale sešlu na jejich města oheň – ten jim ty tvrze sežehne!

Chapter 9

9:1  Neraduj se, Izraeli, nejásej jako jiné národy! Smilně jsi svého Boha opustil a zamiloval sis mzdu nevěstky všude tam, kde se mlátí obilí.

9:2  Mlat ani lis je však neuživí, úroda vína přinese zklamání.

9:3  Nezůstanou už v Hospodinově zemi – zpátky do Egypta půjde Efraim, v Asýrii budou jíst nečisté pokrmy!

9:4  Nebudou už Hospodinu přinášet úlitby, nepotěší ho svými oběťmi. Jejich oběti budou jako chléb truchlících – všichni, kdo ho jedí, se poskvrní. Takový chléb jim krky nasytí, do Hospodinova domu však nepatří.

9:5  Co si počnete v den sváteční, v den Hospodinovy slavnosti?

9:6  I kdyby zkáze utekli, Egypt je polapí, Memfis jim pohřeb vystrojí. Jejich stříbrné poklady si vezme trní, v jejich příbytcích bude bodláčí.

9:7  Přišly dny zúčtování, přišly dny odplaty. Izrael ale vykřikuje: „Prorok je blázen! ‚Muž ducha‘ zešílel!“ To proto, že jste tak zkažení, máte tak velkou nenávist.

9:8  Prorok je Efraimovi strážným společně s Bohem svým, na všech cestách mu ale nastražili pasti, v domě jeho Boha je nenávist.

9:9  Hluboko tonou ve své zvrácenosti tak jako tehdy v Gibeji; Bůh si však vzpomene na jejich viny a ztrestá jejich hřích.

9:10  Když jsem nalezl Izrael, byli jako hrozny v pustině. Když jsem vaše otce uviděl, byli jak na fíkovníku první ovoce. Potom však odešli za Baal-peorem a zasvětili se té obludě. Stali se stejně ohavnými jako ten jejich miláček!

9:11  Efraimova sláva jako pták uletí – žádné porody, těhotenství ani početí!

9:12  A i kdyby děti odchovali, o každé z nich je připravím. Ach, běda jim, až se od nich odvrátím!

9:13  Vídal jsem Efraima jako Týr – zasazený byl mezi loukami, teď však Efraim odvádí své děti k vrahovi.

9:14  Dej jim, Hospodine – co jim dáš? Dej jim lůno neplodné a prsy bez mléka!

9:15  V Gilgalu začaly všechny jejich zločiny – tam jsem k nim tehdy pojal nenávist. Kvůli zlu, které páchali, je ze svého domu vypudím. Nechci je milovat nikdy víc – jejich vůdcové jsou vzbouřenci!

9:16  Efraim bude bit, takže mu uschnou kořeny, aby nerodil. I kdyby ale děti zplodili, ty jejich drahoušky pobiji.

9:17  Můj Bůh je zavrhne, neboť ho neposlouchali; budou z nich tuláci mezi pohany.

Chapter 10

10:1  Izrael býval bujná réva, která své hrozny plodila. Čím víc však míval ovoce, tím víc si stavěl oltáře. Čím lepší byla jeho zem, tím líp si zdobil sloupy posvátné.

10:2  Jejich srdce je úlisné, teď už je ale stihne trest: Hospodin zboří jejich oltáře, jejich posvátné sloupy roztluče!

10:3  „Nemáme krále,“ řeknou tehdy, „neboť jsme Hospodina nectili. I kdybychom však krále měli, jak by nám mohl pomoci?“

10:4  Vedou své řeči, uzavírají smlouvy lživými sliby a jejich spory bují jako pelyněk na poli zoraném.

10:5  Strachovat se budou samařští obyvatelé o to bet-avenské veletele. Jeho lid nad ním bude lkát, jeho kněží budou naříkat, že je ta jeho sláva opustila.

10:6  I samo tele odnesou do Asýrie jako dar pro jejich velkokrále. Efraim tehdy bude zahanben, vlastní plány zklamou Izrael!

10:7  Zanikne Samaří i jeho král tak jako pěna na vodách.

10:8  Zničena budou avenská návrší – ten izraelský hřích – a na jejich oltářích vzroste trní a bodláčí. Tehdy řeknou horám: „Skryjte nás,“ a pahorkům: „Padněte na nás!“

10:9  Hřešíš, Izraeli, už od gibejských dní, tam jsi se tehdy zastavil. Copak je nepostihl tehdy v Gibeji boj proti pachatelům bezpráví?

10:10  Potrestám je, kdy budu chtít: Národy se spojí proti nim, aby je spoutaly za jejich dvojí hřích.

10:11  Efraim býval povolná jalovička, která obilí ráda mlátila. Teď ale její krásnou šíji zapřáhnu a Efraima poženu: Juda bude orat a Jákob vláčet.

10:12  Spravedlnost sejte a lásku sklízejte; zorejte ladem ležící zem! Čas hledat Hospodina je přece zde, ať přijde a spravedlností vás zalije.

10:13  Vy jste však pěstovali podlost a sklízeli jste zlo, živili jste se přetvářkou! Protožes spoléhal na vlastní cestu a na množství svých hrdinů,

10:14  vypukne proti tvému lidu válka, každá tvá pevnost bude zbořena. Jako když Šalman v boji zbořil Bet-arbel, když matky s dětmi ubíjel,

10:15  právě tak v Bet-elu dopadnete – vaše zločiny jsou tak zlé! Za svítání, než začne den, král Izraele bude zahuben.

Chapter 11

11:1  Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta.

11:2  Čím jsem je ale volal víc, tím více ode mě odcházeli pryč – baalům přinášeli oběti, modly uctívali kadidly.

11:3  Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil.

11:4  Táhl jsem je provazy lidskosti a lany milování. Byl jsem jim tím, kdo nadnáší jho, které nosí na šíji; skláněl jsem se k nim, abych je nakrmil.

11:5  Nevrátí se snad do Egypta? Asýrie jim bude kralovat! Protože se odmítli vrátit ke mně,

11:6  v jejich městech bude řádit meč; roztříští jejich závory, jejich úmysly pohltí.

11:7  Můj lid se rozhodl ode mě odvrátit; i když k Nejvyššímu volají, nepozvedne je vůbec nic.

11:8  Copak se tě, Efraime, mohu vzdát? Mohu tě, Izraeli, vydat napospas? Copak s tebou jak s Admou naložím? Zachovám se k tobě jako k Cebojim? Srdce se ve mně obrací, v nitru jsem pohnut lítostí.

11:9  Nevykonám svůj prudký hněv, nevydám znovu Efraima záhubě. Jsem přece Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe – nenavštívím tě už děsem.

11:10  Půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev. Až zazní jeho řev, jeho děti rozechvěle přispěchají od moře.

11:11  Přispěchají z Egypta jako rozechvělí ptáčci, z asyrské země jako holoubci a já je k nim domů navrátím, praví Hospodin.

Chapter 12

12:1  Efraim mě zahrnuje lží a dům Izraele lstí. Juda se Bohu stále zpěčuje – Svatému, který věrný je.

12:2  Větrem se krmí Efraim, honí se za větrem východním, celý den rozmnožuje lež a násilí. S Asýrií smlouvu sjednává, a přitom nosí olej do Egypta.

12:3  Hospodin má žalobu proti Judovi; Jákoba potrestá za jeho jednání, za jeho skutky mu odplatí!

12:4  Už v lůně chytal svého bratra za paty, jako muž potom s Bohem zápasil.

12:5  Zápasil s andělem a zvítězil; s pláčem u něj tehdy o milost žadonil. Našel jej v Bet-elu a tam s ním promluvil –

12:6  Hospodin je Bůh zástupů, má jméno Hospodin!

12:7  Navrať se proto ke svému Bohu, pečuj o právo a o lásku a svému Bohu stále důvěřuj.

12:8  Kramář má v ruce falešná závaží, miluje podvody.

12:9  Efraim říká: „Ach, jak jsem bohatý! Pomohl jsem si ke jmění. Mám tolik vyděláno, že jsem bez viny, nenajdou na mně žádný hřích!“

12:10  Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už od vyjití z Egypta; pošlu tě bydlet zpátky do stanů jako za dnů, kdy svátek slavíváš!

12:11  Já mluvím skrze proroky, já sám jim dávám mnohá vidění a skrze tyto proroky vás varuji.

12:12  Gileád je však samý zlořád, proto je čeká zmar. Že v Gilgalu obětují býky? Z jejich oltářů budou kupy kamení u polích zoraných!

12:13  Jákob utekl na pláně Aramu, Izrael tam sloužil za ženu, za ženu dělal pastuchu.

12:14  Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta a skrze proroka o něj pečoval.

12:15  Efraim však svého Pána hořce popudil, a tak na něj uvalí jeho zločiny, jeho urážky mu odplatí!

Chapter 13

13:1  Efraimova slova bázeň budila, v Izraeli býval vznešený, provinil se ale ctěním Baala, a tak se zahubil.

13:2  A nyní hřeší dál a dál; odlévají si sochy ze stříbra, modly, které si sami vymysleli – všechny je řemeslník vyrobil! Říkají, že se jim prý obětovat má… Lidé líbají telata!

13:3  A proto budou jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá, jak z mlatu vichrem unášená pleva, jako dým z komína.

13:4  Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už od vyjití z Egypta; Boha kromě mne nikdy nepoznáš, není jiný Spasitel než já!

13:5  Na poušti jsem tě opatroval, v zemi, jež byla suchopár.

13:6  Nakrmili se dosyta, nasytili se a jejich srdce zpyšněla; zapomněli na mě dočista.

13:7  Proto jim budu lvem, jako leopard budu číhat na cestě;

13:8  napadnu je jak zuřivá medvědice, vyrvu jim z hrudi srdce, sežeru je tam jako lvice, roztrhám je jak divá zvěř!

13:9  Izraeli, zničil ses! Kdo ti pomůže?

13:10  Kde je tvůj král, tvůj zachránce? Kde je ve všech tvých městech? Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl: „Dej mi krále a velmože!“

13:11  Rozhněván jsem ti krále dal a rozzuřen ho odnímám!

13:12  Efraimův trest je zpečetěn, jeho hřích dobře uložen.

13:13  Porodní křeče sevřou jej, on je však dítě nemoudré – jakmile přijde jeho čas, opustit lůno se nechystá.

13:14  Vyplatím je z moci záhrobí, vykoupím je ze smrti. Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby? Kde je tvá zhouba, záhrobí? Soucit bude mým očím skryt,

13:15  i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími. Východní vítr přichází, vítr Hospodinův se zvedá nad pouští, aby vysušil jeho potoky, jeho prameny aby vyprahly; vyplení jeho poklady, o vše cenné ho připraví.

Chapter 14

14:1  Samaří bude ztrestáno, že se proti svému Bohu vzbouřilo. Pod mečem klesnou, jejich maličké utlučou, jejich těhotné rozpářou!

14:2  Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi padl pro svůj hřích.

14:3  Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: „Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi, ať ti přineseme jako býčky ovoce svých rtů.

14:4  Asýrie nás nezachrání, neujedeme na koních. Nebudeme už nazývat bohy své vlastní výtvory; u tebe přece smilování najdou i sirotci!“

14:5  Uzdravím jejich odvrácení, milerád je budu milovat; můj hněv se od nich odvrátí.

14:6  Stanu se Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu,

14:7  jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová.

14:8  V jeho stínu se lidé znovu zabydlí a vyraší jako obilí. Jak vinná réva rozkvetou a získají si slávu, jako má víno z Libanonu.

14:9  Co je mi, Efraime, do model? Já tě vyslýchám, pečuji o tebe. Jsem stále zeleným cypřišem, tvá plodnost je ode mne.

14:10  Kdo je moudrý, ať tomu porozumí, kdo je rozumný, ať pochopí, že jsou poctivé Hospodinovy cesty a spravedliví po nich kráčejí; vzbouřenci však na nich klesají.