DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Esther

Chapter 1

1:1  In the days of Assuerus, who reigned from India to Ethiopia over a hundred and twenty seven provinces:

1:1  Now it came to pass in the days of Ahasuerus, (this is Ahasuerus which reigned, from India even unto Ethiopia, over an hundred and seven and twenty provinces:)

1:1  Stalo se to za dnů Achašveróšových; to byl Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš.

1:1  Stalo se to za dnůkrále Xerxe, toho Xerxe, jenž kraloval nad sto sedmadvaceti provinciemi od Indie až po Habeš.

1:1  I stalo se ve dnech Achašvéroše -- to byl ten Achašvéroš, který kraloval od Indie až po Kúš nad sto dvaceti sedmi provinciemi.

1:1  Stalo se pak za času krále Asvera, (to jest ten Asverus, jenž kraloval od Indie až k Mouřenínské zemi nad sto dvadcíti a sedmi krajinami),

1:1  In diebus Assueri, qui regnavit ab India usque Æthiopiam super centum viginti septem provincias,

1:2  When he sat on the throne of his kingdom, the city Susan was the capital of his kingdom.

1:2  That in those days, when the king Ahasuerus sat on the throne of his kingdom, which was in Shushan the palace,

1:2  Za oněch dnů, kdy král Achašveróš seděl na svém královském trůnu na hradě v Šúšanu,

1:2  Xerxes toho času trůnil v královském sídelním paláci v Súsách.

1:2  V oněch dnech, kdy král Achašvéroš seděl na ⌈svém královském trůnu,⌉ který byl na hradě Šúšanu,

1:2  Že toho času, když seděl král Asverus na stolici království svého, jenž byla v Susan, městě královském,

1:2  quando sedit in solio regni sui, Susan civitas regni ejus exordium fuit.

1:3  Now in the third year of his reign he made a great feast for all the princes, and for his servants, for the most mighty of the Persians, and the nobles of the Medes, and the governors of the provinces in his sight,

1:3  In the third year of his reign, he made a feast unto all his princes and his servants; the power of Persia and Media, the nobles and princes of the provinces, being before him:

1:3  v třetím roce svého kralování uspořádal hodokvas pro všechny své velmože a služebníky. Vojenští činitelé perští a médští, šlechta a správcové krajin byli shromážděni před ním.

1:3  Tehdy, třetího roku své vlády, uspořádal slavnost pro všechny své velmože a dvořany, mocné Peršany a Médy jakož i přítomné hodnostáře a představitele provincií.

1:3  ve třetím roce svého kralování uspořádal hostinu pro všechna svá knížata a své otroky. Vojsko Peršanů a Médů, šlechta a knížata provincií se před ním shromáždili,

1:3  Léta třetího kralování svého, učinil u sebe hody všechněm knížatům svým a služebníkům svým, nejznamenitějším Perským a Médským, hejtmanům a vládařům nad krajinami,

1:3  Tertio igitur anno imperii sui fecit grande convivium cunctis principibus et pueris suis, fortissimis Persarum, et Medorum inclytis, et præfectis provinciarum coram se,

1:4  That he might shew the riches of the glory of his kingdom, and the greatness, and boasting of his power, for a long time, to wit, for a hundred and fourscore days.

1:4  When he shewed the riches of his glorious kingdom and the honour of his excellent majesty many days, even an hundred and fourscore days.

1:4  Po mnoho dní, totiž po sto osmdesát dnů, přitom vystavoval na odiv bohatství své královské slávy a skvostnou nádheru své velikosti.

1:4  Po dlouhých sto osmdesát dnů vystavoval na odiv bohatství a slávu své říše, přepych a nádheru svého majestátu.

1:4  když ukazoval ⌈slavné bohatství⌉ svého království a drahocennost nádhery své velikosti, po mnoho dní -- sto osmdesát dnů.

1:4  Ukazuje bohatství, slávu království svého a čest, i ozdobu důstojnosti své za mnoho dnů, totiž za sto a osmdesáte dnů.

1:4  ut ostenderet divitias gloriæ regni sui, ac magnitudinem atque jactantiam potentiæ suæ, multo tempore, centum videlicet et octoginta diebus.

1:5  And when the days of the feast were expired, he invited all the people that were found in Susan, from the greatest to the least: and commanded a feast to be made seven days in the court of the garden, and of the wood, which was planted by the care and the hand of the king.

1:5  And when these days were expired, the king made a feast unto all the people that were present in Shushan the palace, both unto great and small, seven days, in the court of the garden of the king’s palace;

1:5  Když pak ty dny skončily, uspořádal král pro všechen lid, co byl na hradě v Šúšanu, od největšího po nejmenšího, sedmidenní hodokvas na nádvoří v zahradě královského paláce.

1:5  Na závěr král vystrojil sedmidenní hostinu na nádvoří královské zámecké zahrady a pozval všechny vznešené i prosté, co jich jen bylo v královském sídle v Súsách.

1:5  A když se tyto dny naplnily, uspořádal král pro všechen lid nacházející se na hradě Šúšanu, od ⌈největšího až po nejmenšího,⌉ sedmidenní hostinu na nádvoří zahrady královského paláce.

1:5  (A když se vyplnili dnové ti, učinil král všemu lidu, což ho koli bylo v Susan městě královském, od největšího až do nejmenšího, hody za sedm dní na paláci v zahradě při domě královském.)

1:5  Cumque implerentur dies convivii, invitavit omnem populum, qui inventus est in Susan, a maximo usque ad minimum : et jussit septem diebus convivium præparari in vestibulo horti, et nemoris quod regio cultu et manu consitum erat.

1:6  And there were hung up on every side sky coloured, and green, and violet hangings, fastened with cords of silk, and of purple, which were put into rings of ivory, and were held up with marble pillars. The beds also were of gold and silver, placed in order upon a floor paved with porphyry and white marble: which was embellished with painting of wonderful variety.

1:6  Where were white, green, and blue, hangings, fastened with cords of fine linen and purple to silver rings and pillars of marble: the beds were of gold and silver, upon a pavement of red, and blue, and white, and black, marble.

1:6  Sněhobílé tkaniny lněné a bavlněné i látky purpurově fialové byly zavěšeny na bělostných a šarlatových provazech, provlečených stříbrnými kruhy na mramorových sloupech. Zlatá a stříbrná lehátka stála na mozaikové dlažbě z alabastru a mramoru, z perleti a drahokamů.

1:6  Toho plátna bílého a modrého, na stříbrných tyčích šňůrami z kmentu a purpuru vázaného, těch sloupů z bělostného mramoru, těch lůžek zlatých i stříbrných na dláždění z porfyru, bělostného mramoru i perleti a drahých kamenů!

1:6  ⌈Sněhobílá lněná tkanina,⌉ bavlna a modrá látka, spojené provazy z mořského hedvábí a purpuru visely na stříbrných kruzích a sloupech z bílého mramoru. Zlatá a stříbrná lůžka stála na dlažbě z alabastru a bílého mramoru, perleti a drahokamů.

1:6  Též čalouny bílé, zelené a z postavce modrého, zavěšené na provázcích kmentových a šarlatových u kroužků stříbrných, na sloupích mramorových, lůžka zlatá a stříbrná na podlaze porfyretové a mramorové, pariové a socharetové.

1:6  Et pendebant ex omni parte tentoria ærii coloris et carbasini ac hyacinthini, sustentata funibus byssinis atque purpureis, qui eburneis circulis inserti erant, et columnis marmoreis fulciebantur. Lectuli quoque aurei et argentei, super pavimentum smaragdino et pario stratum lapide, dispositi erant : quod mira varietate pictura decorabat.

1:7  And they that were invited, drank in golden cups, and the meats were brought in divers vessels one after another. Wine also in abundance and of the best was presented, as was worthy of a king's magnificence.

1:7  And they gave them drink in vessels of gold, (the vessels being diverse one from another,) and royal wine in abundance, according to the state of the king.

1:7  Nápoje se podávaly ve zlatých nádobách, z nichž každá byla jiná. A vína královského bylo mnoho, jak se na krále sluší.

1:7  Královské víno teklo královsky štědře do zlatých číší, jedna číše za druhou a každá jiná.

1:7  ⌈Nápoje se podávaly⌉ ve zlatých nádobách a nádoby se od ⌈sebe navzájem⌉ lišily. Královského vína bylo mnoho podle králova pokynu.

1:7  Nápoj pak dávali v nádobách zlatých, a to v nádobách jiných a jiných, i vína královského v hojnosti, jakž slušelo na krále.

1:7  Bibebant autem qui invitati erant aureis poculis, et aliis atque aliis vasis cibi inferebantur. Vinum quoque, ut magnificentia regia dignum erat, abundans, et præcipuum ponebatur.

1:8  Neither was there any one to compel them to drink that were not willing, but as the king had appointed, who set over every table one of his nobles, that every man might take what he would.

1:8  And the drinking was according to the law; none did compel: for so the king had appointed to all the officers of his house, that they should do according to every man’s pleasure.

1:8  Na králův pokyn se popíjelo dle libosti. Tak totiž uložil král všem hodnostářům svého domu, aby každému vyhověli podle přání.

1:8  Dle nařízení se pilo bez omezení; král nařídil všem dvorním služebníkům, ať každého obsluhují, co hrdlo ráčí.

1:8  Ale do popíjení -- podle nařízení -- nikdo nikoho nenutil, protože tak král uložil každému hodnostáři svého domu, aby každý jednal podle libosti.

1:8  Ale ku pití, podlé nařízení, žádný nenutil. Nebo tak poručil král všechněm správcům domu svého, aby činili podlé vůle jednoho každého.

1:8  Nec erat qui nolentes cogeret ad bibendum, sed sicut rex statuerat, præponens mensis singulos de principibus suis ut sumeret unusquisque quod vellet.

1:9  Also Vasthi the queen made a feast for the women in the palace, where king Assuerus was used to dwell.

1:9  Also Vashti the queen made a feast for the women in the royal house which belonged to king Ahasuerus.

1:9  Také královna Vašti pořádala hostinu pro ženy v královském domě krále Achašveróše.

1:9  Královna Vašti zatím v Xerxově královském paláci uspořádala hostinu pro ženy.

1:9  Také královna Vašti uspořádala hostinu pro ženy královského domu, ⌈který patřil⌉ králi Achašvérošovi.

1:9  Také i královna Vasti učinila hody ženám v domě královském krále Asvera.

1:9  Vasthi quoque regina fecit convivium feminarum in palatio, ubi rex Assuerus manere consueverat.

1:10  Now on the seventh day, when the king was merry, and after very much drinking was well warmed with wine, he commanded Mauman, and Bazatha, and Harbona, and Bagatha, and Abgatha, and Zethar, and Charcas, the seven eunuchs that served in his presence,

1:10  On the seventh day, when the heart of the king was merry with wine, he commanded Mehuman, Biztha, Harbona, Bigtha, and Abagtha, Zethar, and Carcas, the seven chamberlains that served in the presence of Ahasuerus the king,

1:10  Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil Mehúmanovi, Bizetovi, Charbónovi, Bigtovi, Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi dvořanům, obsluhujícím krále Achašveróše,

1:10  Sedmého dne si král Xerxes, rozjařen vínem, zavolal Mehumana, Bizta, Charbona, Bigta, Abagta, Zetara a Karkasa. Těmto sedmi eunuchům, kteří ho obsluhovali,

1:10  Sedmého dne, ⌈když byl král v dobrém rozmaru⌉ z vína, zavolal ⌈Mehúmana, Biztu, Charbónu, Bigtu a Abagtu, Zetara a Karkase,⌉ sedm eunuchů, kteří sloužili v přítomnosti krále Achašvéroše,

1:10  Dne pak sedmého, když se podveselil král vínem, rozkázal Mehumanovi, Biztovi, Charbonovi, Bigtovi a Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi komorníkům, kteříž sloužili před oblíčejem krále Asvera,

1:10  Itaque die septimo, cum rex esset hilarior, et post nimiam potationem incaluisset mero, præcepit Maumam, et Bazatha, et Harbona, et Bagatha, et Abgatha, et Zethar, et Charchas, septem eunuchis qui in conspectu ejus ministrabant,

1:11  To bring in queen Vasthi before the king, with the crown set upon her head, to shew her beauty to all the people and the princes: for she was exceeding beautiful.

1:11  To bring Vashti the queen before the king with the crown royal, to shew the people and the princes her beauty: for she was fair to look on.

1:11  aby před něho přivedli královnu Vašti s královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu.

1:11  nařídil, ať před něj přivedou královnu Vašti v královské koruně, aby lidu i velmožům předvedl její krásu. A že to byla krasavice!

1:11  aby přivedli královnu Vašti před krále s královskou korunou. Chtěl ukázat národům a knížatům její krásu; byla totiž hezkého vzhledu.

1:11  Aby přivedli Vasti královnu před oblíčej krále v koruně královské, aby okázal národům i knížatům krásu její; nebo velmi krásná byla.

1:11  ut introducerent reginam Vasthi coram rege, posito super caput ejus diademate, ut ostenderet cunctis populis et principibus pulchritudinem illius : erat enim pulchra valde.

1:12  But she refused, and would not come at the king's commandment, which he had signified to her by the eunuchs. Whereupon the king, being angry, and inflamed with a very great fury,

1:12  But the queen Vashti refused to come at the king’s commandment by his chamberlains: therefore was the king very wroth, and his anger burned in him.

1:12  Ale královna Vašti se zdráhala přijít, jak jí vzkázal král po dvořanech. Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem.

1:12  Když jí ale eunuchové vyřídili královský rozkaz, královna Vašti přijít odmítla. Král se rozlítil, že hněvem jen hořel.

1:12  Avšak královna Vašti odmítla přijít podle králova slova, které jí bylo sděleno prostřednictvím eunuchů. Král se velmi rozhněval a vzplanula v něm zloba.

1:12  Ale odepřela královna Vasti přijíti k rozkazu královskému, skrze ty komorníky vzkázanému. Pročež král rozhněval se velmi a rozpálil se hněvem sám v sobě.

1:12  Quæ renuit, et ad regis imperium quod per eunuchos mandaverat, venire contempsit. Unde iratus rex, et nimio furore succensus,

1:13  Asked the wise men, who according to the custom of the kings, were always near his person, and all he did was by their counsel, who knew the laws, and judgments of their forefathers:

1:13  Then the king said to the wise men, which knew the times, (for so was the king’s manner toward all that knew law and judgment:

1:13  Obrátil se na mudrce znalé časů, neboť tak se královy záležitosti předkládaly všem znalcům zákonů a práv světských i náboženských.

1:13  Poradil se však s mudrci znalými postupů (královské záležitosti se totiž řešily se všemi znalci práv a řádů;

1:13  Tu král promluvil k mudrcům znalým časů, neboť králova záležitost se řešila přede všemi znalými nařízení a práva.

1:13  I řekl král mudrcům znajícím časy, (nebo tak každé věci podával král na všecky zběhlé v právích a soudech),

1:13  interrogavit sapientes, qui ex more regio semper ei aderant, et illorum faciebat cuncta consilio, scientium leges, ac jura majorum

1:14  (Now the chief and nearest him were, Charsena, and Sethar, and Admatha, and Tharsis, and Mares, and Marsana, and Mamuchan, seven princes of the Persians and of the Medes, who saw the face of the king, and were used to sit first after him:)

1:14  And the next unto him was Carshena, Shethar, Admatha, Tarshish, Meres, Marsena, and Memucan, the seven princes of Persia and Media, which saw the king’s face, and which sat the first in the kingdom;)

1:14  Nejblíže mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršíš, Meres, Marsena a Memúkan, sedm perských a médských velmožů, kteří směli hledět na královu tvář a v království zaujímali první místo.

1:14  nejblíže mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršiš, Meres, Marsena a Memuchan – sedm perských a médských velmožů, kteří měli přístup k samému králi a zaujímali přední místa v říši):

1:14  Nejbližší mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršíš, Meres, Marsena a Memúkan, sedm perských a médských knížat, ⌈hledících na královu tvář,⌉ kteří sedávali na předním místě v království.

1:14  A nejbližšímu sebe Charsenovi, Setarovi, Admatovi, Tarsisovi, Meresovi, Marsenovi, Memuchanovi, sedmi vývodám Perským a Médským, jenž vídali tvář královskou, a sedali první po králi:

1:14  (erant autem primi et proximi, Charsena, et Sethar, et Admatha, et Tharsis, et Mares, et Marsana, et Mamuchan, septem duces Persarum, atque Medorum, qui videbant faciem regis, et primi post eum residere soliti erant) :

1:15  What sentence ought to pass upon Vasthi the queen, who had refused to obey the commandment of king Assuerus, which he had sent to her by the eunuchs?

1:15  What shall we do unto the queen Vashti according to law, because she hath not performed the commandment of the king Ahasuerus by the chamberlains?

1:15  Otázal se: „Co se má podle zákona stát s královnou Vašti za to, že neučinila, co jí po dvořanech vzkázal král Achašveróš?“

1:15  „Jak se má podle práva naložit s královnou Vašti za to, že neuposlechla Xerxův královský rozkaz, když za ní poslal eunuchy?“

1:15  Co se má podle nařízení provést s královnou Vašti za to, že nejednala podle výroku krále Achašvéroše, který jí byl sdělen prostřednictvím eunuchů?

1:15  Co se má podlé práva státi s královnou Vasti, proto že nevyplnila rozkazu krále Asvera, stalého skrze komorníky?

1:15  cui sententiæ Vasthi regina subjaceret, quæ Assueri regis imperium, quod per eunuchos mandaverat, facere noluisset.

1:16  And Mamuchan answered, in the hearing of the king and the princes: Queen Vasthi hath not only injured the king, but also all the people and princes that are in all the provinces of king Assuerus.

1:16  And Memucan answered before the king and the princes, Vashti the queen hath not done wrong to the king only, but also to all the princes, and to all the people that are in all the provinces of the king Ahasuerus.

1:16  Tu řekl Memúkan před králem a velmoži: ‚Královna Vašti se provinila nejen proti králi, ale i proti všem velmožům a proti všem národům, které žijí ve všech krajinách krále Achašveróše.

1:16  Slova se před králem a velmoži ujal Memuchan: „Královna Vašti se neprovinila jen proti králi, ale i proti všem velmožům a všem národům ve všech provinciích krále Xerxe.

1:16  Nato řekl Memúkan před králem a knížaty: Nejen proti samotnému králi se provinila královna Vašti, nýbrž proti všem knížatům a proti všem národům, které žijí ve všech provinciích krále Achašvéroše.

1:16  Tedy řekl Memuchan před králem i knížaty: Ne proti samému králi zavinila královna Vasti, ale proti všechněm knížatům, a proti všechněm národům všech krajin Asvera krále.

1:16  Responditque Mamuchan, audiente rege atque principibus : Non solum regem læsit regina Vasthi, sed et omnes populos et principes qui sunt in cunctis provinciis regis Assueri.

1:17  For this deed of the queen will go abroad to all women, so that they will despise their husbands, and will say: King Assuerus commanded that queen Vasthi should come in to him, and she would not.

1:17  For this deed of the queen shall come abroad unto all women, so that they shall despise their husbands in their eyes, when it shall be reported, The king Ahasuerus commanded Vashti the queen to be brought in before him, but she came not.

1:17  Zpráva o královnině činu se donese jistě ke všem ženám a uvede jejich manžely v jejich očích v nevážnost, až se bude říkat: „Král Achašveróš nařídil, aby před něho přivedli královnu Vašti, a ona nepřišla!‘

1:17  Když se ta zpráva o královně donese všem ženám, přestanou si vážit svých manželů! Budou říkat: ‚Král Xerxes poslal pro královnu Vašti, a nepřišla!‘

1:17  Neboť jednání královny se donese ke všem ženám, takže ve svých očích budou pohrdat svými manžely, až si řeknou: Král Achašvéroš přikázal, aby před něho přivedli královnu Vašti, ale ona nepřišla.

1:17  Nebo když se donese to, co učinila královna, všech žen, zlehčí sobě muže své a řeknou: An král Asverus rozkázal přivésti královnu Vasti před oblíčej svůj, a však nepřišla.

1:17  Egredietur enim sermo reginæ ad omnes mulieres, ut contemnant viros suos, et dicant : Rex Assuerus jussit ut regina Vasthi intraret ad eum, et illa noluit.

1:18  And by this example all the wives of the princes of the Persians and the Medes will slight the commandments of their husbands: wherefore the king's indignation is just.

1:18  Likewise shall the ladies of Persia and Media say this day unto all the king’s princes, which have heard of the deed of the queen. Thus shall there arise too much contempt and wrath.

1:18  Ještě dnes stejně odpovědí kněžny perské a médské, až uslyší o královnině činu, všem královským velmožům a bude z toho příliš nevážnosti a mrzutosti.

1:18  Ještě dnes se manželky perských a médských velmožů doslechnou zprávu o královně a začnou všem královským velmožům odmlouvat! Jako by nebylo dost nevážnosti a hádek!

1:18  A ještě tohoto dne totéž řeknou perské a médské kněžny, které slyšely o královnině jednání, všem královým knížatům. Pohrdání a rozhořčení ⌈bude víc než dost.⌉

1:18  Nýbrž ještě tohoto dne budou to mluviti kněžny Perské a Médské, (kteréž slyšely, co učinila královna), všechněm knížatům královským, i naplodí se hojně pýchy a zpoury.

1:18  Atque hoc exemplo omnes principum conjuges Persarum atque Medorum parvipendent imperia maritorum : unde regis justa est indignatio.

1:19  If it please thee, let an edict go out from thy presence, and let it be written according to the law of the Persians and of the Medes, which must not be altered, that Vasthi come in no more to the king, but another, that is better than her, be made queen in her place.

1:19  If it please the king, let there go a royal commandment from him, and let it be written among the laws of the Persians and the Medes, that it be not altered, That Vashti come no more before king Ahasuerus; and let the king give her royal estate unto another that is better than she.

1:19  Uzná-li to král za vhodné, ať vydá královské nařízené, které se zapíše mezi zákony perské a médské a nebude přestupováno, že Vašti už nesmí předstoupit před krále Achašveróše; a její královskou hodnost ať dá král druhé, lepší než je ona.

1:19  Nechť král ráčí vydat královské slovo, jež bude zapsáno mezi práva perská a médská jako nepomíjivé, a sice že Vašti už nesmí přijít před krále Xerxe. Král si pak bude moci vybrat za královnu jinou, lepší.

1:19  Jestliže se to králi líbí, nechť od něj vyjde královské slovo, je zapsáno do perských a médských nařízení a nepomine, že Vašti už před krále Achašvéroše nepředstoupí, a její královskou hodnost nechť dá král jiné, lepší než je ona.

1:19  Jestliže se tedy králi za dobré vidí, nechť se stane výpověď královská od oblíčeje jeho, a nechť jest vepsána mezi práva Perská a Médská, kteráž by nemohla změněna býti, že nechtěla přijíti Vasti před oblíčej krále Asvera, pročež království její dá král jiné, lepší nežli ona.

1:19  Si tibi placet, egrediatur edictum a facie tua, et scribatur juxta legem Persarum atque Medorum, quam præteriri illicitum est, ut nequaquam ultra Vasthi ingrediatur ad regem, sed regnum illius altera, quæ melior est illa, accipiat.

1:20  And let this be published through all the provinces of thy empire, (which is very wide,) and let all wives, as well of the greater as of the lesser, give honour to their husbands.

1:20  And when the king’s decree which he shall make shall be published throughout all his empire, (for it is great,) all the wives shall give to their husbands honour, both to great and small.

1:20  Až se vyhláška, kterou král vydá, rozhlásí po celém jeho královstí - a to je obrovské -, všechny ženy budou prokazovat úctu svým manželům od největšího až po nejmenšího.“

1:20  A nechť král vydá výnos, který bude rozhlášen po celé jeho veliké říši: Všechny manželky ať ctí své manžely, vznešené i prosté!“

1:20  Královská vyhláška, kterou vydá, bude rozhlášena v celém jeho království, ⌈které je velké,⌉ a všechny ženy prokáží čest svým manželům, od největšího až po nejmenšího.

1:20  Tak když uslyší výpověd královskou, kterouž vyhlásiti dá po všem království svém, jakkoli veliké jest, všecky ženy v poctivosti míti budou manžely své, od největšího až do nejmenšího.

1:20  Et hoc in omne (quod latissimum est) provinciarum tuarum divulgetur imperium, et cunctæ uxores, tam majorum quam minorum, deferant maritis suis honorem.

1:21  His counsel pleased the king, and the princes: and the king did according to the counsel of Mamuchan.

1:21  And the saying pleased the king and the princes; and the king did according to the word of Memucan:

1:21  Králi i velmožům se ten návrh zalíbil a král učinil podle slov Memúkanových.

1:21  Ta rada se králi i velmožům líbila. Král se zařídil podle Memuchanovy rady

1:21  Ta řeč ⌈se králi i knížatům líbila.⌉ Král učinil podle Memúkanova slova.

1:21  I líbila se ta rada králi i knížatům, a učinil král podlé rady Memuchanovy.

1:21  Placuit consilium ejus regi et principibus : fecitque rex juxta consilium Mamuchan,

1:22  And he sent letters to all the provinces of his kingdom, as every nation could hear and read, in divers languages and characters, that the husbands should be rulers and masters in their houses: and that this should be published to every people.

1:22  For he sent letters into all the king’s provinces, into every province according to the writing thereof, and to every people after their language, that every man should bear rule in his own house, and that it should be published according to the language of every people.

1:22  Poslal dopisy do všech královských krajin, všude do všech krajin jejich písmem a všude do všech národů v jejich jazyku, aby každý muž vládl ve svém domě a aby mluvil řečí svého lidu.

1:22  a rozeslal listy do všech říšských provincií. Do každé jedné provincie vzkázal jejich vlastním písmem, každému národu jejich jazykem: „Každý muž ať je doma pánem a ať se mluví jeho jazykem!“

1:22  Poslal dopisy do všech královských provincií, do každé provincie jejím písmem a každému národu v jeho jazyku, aby byl každý muž vládcem ve svém domě ⌈a mluvil jazykem svého národa.⌉

1:22  A rozeslal listy do všech krajin královských, do jedné každé krajiny písmem jejím, a do každého národu jazykem jeho, aby každý muž byl pánem domu svého. Což oznámil každý hejtman lidu jazykem jeho.

1:22  et misit epistolas ad universas provincias regni sui, ut quæque gens audire et legere poterat, diversis linguis et litteris, esse viros principes ac majores in domibus suis : et hoc per cunctos populos divulgari.

Chapter 2

2:1  After this, when the wrath of king Assuerus was appeased, he remembered Vasthi, and what she had done and what she had suffered:

2:1  After these things, when the wrath of king Ahasuerus was appeased, he remembered Vashti, and what she had done, and what was decreed against her.

2:1  Po těchto událostech, když rozhořčení krále Achašveróše opadlo, vzpomněl si na Vašti, na to, co učinila, i na to, jak o ní bylo rozhodnuto.

2:1  Když bylo po všem a hněv krále Xerxe opadl, vzpomněl si na Vašti, na to, co provedla a jak se proti ní zakročilo.

2:1  Po těchto událostech, jakmile zloba krále Achašvéroše opadla, vzpomněl si na Vašti, na to, co provedla, i na to, co ⌈se spolu s ní ztratilo.⌉

2:1  Ty věci když se zběhly, a když se upokojila prchlivost krále Asvera, zpomenul na Vasti a na to, což byla učinila, též i na to, jaká se výpověd stala proti ní.

2:1  His ita gestis, postquam regis Assueri indignatio deferbuerat, recordatus est Vasthi, et quæ fecisset, vel quæ passa esset :

2:2  And the king's servants and his officers said: Let young women be sought for the king, virgins and beautiful,

2:2  Then said the king’s servants that ministered unto him, Let there be fair young virgins sought for the king:

2:2  Tu řekli královští panoši, kteří ho obsluhovali: „Nechť jsou vyhledány pro krále dívky, panny půvabného vzhledu!

2:2  Právě ho obsluhovali královští panoši a ti mu poradili: „Nechť se pro krále dají vyhledat krásné mladé panny.

2:2  Tu řekli královi mládenci, kteří mu sloužili: Ať vyhledají pro krále dívky, panny hezkého vzhledu.

2:2  I řekli mládenci královští, služebníci jeho: Nechť hledají králi mladic, panen krásných.

2:2  dixeruntque pueri regis ac ministri ejus : Quærantur regi puellæ virgines ac speciosæ,

2:3  And let some persons be sent through all the provinces to look for beautiful maidens and virgins: and let them bring them to the city of Susan, and put them into the house of the women under the hand of Egeus the eunuch, who is the overseer and keeper of the king's women: and let them receive women's ornaments, and other things necessary for their use.

2:3  And let the king appoint officers in all the provinces of his kingdom, that they may gather together all the fair young virgins unto Shushan the palace, to the house of the women, unto the custody of Hege the king’s chamberlain, keeper of the women; and let their things for purification be given them:

2:3  Král nechť ustanoví ve všech krajinách svého království dohližitele, aby shromáždili všechny dívky, panny půvabného vzhledu, na hrad v Šúšanu do ženského domu pod dohled královského kleštěnce Hegaje, strážce žen, kde se jim poskytne náležitá péče.

2:3  Král nechť ve všech provinciích své říše ustanoví úředníky, kteří shromáždí všechny krásné mladé panny do harému paláce v Súsách, kde o ně bude pečovat královský eunuch Hegaj, strážce žen, a nechá je krášlit.

2:3  Nechť král ustanoví ve všech provinciích svého království dohlížitele a ti ať shromáždí všechny dívky, panny hezkého vzhledu, na hrad Šúšan do domu žen k ruce královského eunucha Hegaje, strážce žen, kde ⌈se jim poskytne náležitá péče.⌉

2:3  A nechť zřídí král úředníky ve všech krajinách království svého, kteříž by shromáždili všecky mladice, panny krásné, do Susan města královského, do domu ženského, pod stráž Hegai komorníka královského, strážce žen, a ať jim vydává okrasy jejich.

2:3  et mittantur qui considerent per universas provincias puellas speciosas et virgines : et adducant eas ad civitatem Susan, et tradant eas in domum feminarum sub manu Egei eunuchi, qui est præpositus et custos mulierum regiarum : et accipiant mundum muliebrem, et cetera ad usus necessaria.

2:4  And whosoever among them all shall please the king's eyes, let her be queen instead of Vasthi. The word pleased the king: and he commanded it should be done as they had suggested.

2:4  And let the maiden which pleaseth the king be queen instead of Vashti. And the thing pleased the king; and he did so.

2:4  Ta dívka, která se králi zalíbí, stane se královnou místo Vašti.“ Králi se návrh zalíbil a učinil tak.

2:4  Dívka, která se králi zalíbí, nechť se pak stane královnou namísto Vašti.“ To se králi zalíbilo a učinil tak.

2:4  Ta dívka, která ⌈se bude králi líbit,⌉ se stane královnou namísto Vašti. To slovo se králi líbilo a učinil tak.

2:4  A mladice, kteráž by se zalíbila králi, aby kralovala místo Vasti. I líbila se ta věc králi, a učinil tak.

2:4  Et quæcumque inter omnes oculis regis placuerit, ipsa regnet pro Vasthi. Placuit sermo regi : et ita, ut suggesserant, jussit fieri.

2:5  There was a man in the city of Susan, a Jew, named Mardochai, the son of Jair, the son of Semei, the son of Cis, of the race of Jemini,

2:5  Now in Shushan the palace there was a certain Jew, whose name was Mordecai, the son of Jair, the son of Shimei, the son of Kish, a Benjamite;

2:5  Na hradě v Šúšanu byl jeden žid jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec.

2:5  V paláci v Súsách byl jeden Žid. Jmenoval se Mordechaj, syn Jaira, syna Šimeiho, syna Kišova z pokolení Benjamínova.

2:5  Na hradě Šúšanu byl jeden Judejec jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec,

2:5  Byl pak jeden Žid v Susan, městě královském, jménem Mardocheus syn Jairův, syna Simei, syna Cis, z pokolení Beniamin.

2:5  Erat vir Judæus in Susan civitate, vocabulo Mardochæus filius Jair, filii Semei, filii Cis, de stirpe Jemini,

2:6  Who had been carried away from Jerusalem at the time that Nabuchodonosor king of Babylon carried away Jechonias king of Juda,

2:6  Who had been carried away from Jerusalem with the captivity which had been carried away with Jeconiah king of Judah, whom Nebuchadnezzar the king of Babylon had carried away.

2:6  Byl přestěhován z Jeruzaléma s přesídlenci, kteří byli přestěhování spolu s judským králem Jekonjášem, kterého přestěhoval babylónský král Nebúkadnesar.

2:6  Ten byl spolu s dalšími vyhnanci vystěhován z Jeruzaléma s judským králem Jekoniášem, kterého odvlekl do zajetí babylonský král Nabukadnezar.

2:6  který byl odveden z Jeruzaléma s vyhnanci, kteří byli odvedeni s judským králem Jekonjášem, jehož odvedl babylonský král Nebúkadnesar.

2:6  A ten byl přestěhován z Jeruzaléma s přestěhovanými, kteříž přestěhováni byli s Jekoniášem králem Judským, kteréhož přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský.

2:6  qui translatus fuerat de Jerusalem eo tempore quo Jechoniam regem Juda Nabuchodonosor rex Babylonis transtulerat,

2:7  And he had brought up his brother's daughter Edissa, who by another name was called Esther: now she had lost both her parents: and was exceeding fair and beautiful. And her father and mother being dead, Mardochai adopted her for his daughter.

2:7  And he brought up Hadassah, that is, Esther, his uncle’s daughter: for she had neither father nor mother, and the maid was fair and beautiful; whom Mordecai, when her father and mother were dead, took for his own daughter.

2:7  Vychovával Hadasu neboli Esteru, dceru svého strýce, protože neměla otce ani matku. Byla to dívka krásné postavy a půvabného vzhledu. Po smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru.

2:7  Mordechaj se staral o dceru svého strýce Hadasu zvanou Ester, protože neměla otce ani matku. Byla to velmi krásná, překrásná dívka. Po smrti jejího otce i matky ji Mordechaj přijal za vlastní.

2:7  Byl vychovatelem Hadasy, čili Estery, dcery svého strýce, už totiž neměla otce ani matku. Byla to dívka krásného vzezření a hezkého vzhledu a při smrti jejího otce a její matky ji Mordokaj přijal za dceru.

2:7  Ten choval Hadassu, jinak Esteru, dceru strýce svého, proto že neměla otce ani matky. A děvečka ta byla pěkné postavy a krásné tváři, kterouž po smrti otce a matky její vzal sobě Mardocheus za dceru.

2:7  qui fuit nutritius filiæ fratris sui Edissæ, quæ altero nomine vocabatur Esther, et utrumque parentem amiserat : pulchra nimis, et decora facie. Mortuisque patre ejus ac matre, Mardochæus sibi eam adoptavit in filiam.

2:8  And when the king's ordinance was noised abroad, and according to his commandment many beautiful virgins were brought to Susan, and were delivered to Egeus the eunuch: Esther also among the rest of the maidens was delivered to him to be kept in the number of the women.

2:8  So it came to pass, when the king’s commandment and his decree was heard, and when many maidens were gathered together unto Shushan the palace, to the custody of Hegai, that Esther was brought also unto the king’s house, to the custody of Hegai, keeper of the women.

2:8  Když se rozhlásil králův výrok, totiž jeho zákon, a mnoho dívek bylo shromážděno na hradě v Šúšanu pod dohled Hegajův, byla vzata i Ester do královského domu pod dohled Hegaje, strážce žen.

2:8  Když bylo vyhlášeno královské nařízení, začalo se do paláce v Súsách do Hegajovy péče shromažďovat množství dívek. Také Ester tehdy vzali do královských komnat pod dohled strážce žen Hegaje.

2:8  I stalo se, když bylo vyhlášeno královo slovo a jeho nařízení a když byly shromážděny mnohé dívky na hrad Šúšan k ruce Hegaje, že byla vzata i Ester do královského domu k ruce Hegaje, strážce žen.

2:8  Stalo se tedy, když vyšlo slovo královské a rozkaz jeho, a když shromážďováno bylo panen mnoho do Susan, města královského, pod stráž Hegai, že i Ester vzata byla do domu královského pod stráž Hegai, strážného nad ženami.

2:8  Cumque percrebruisset regis imperium, et juxta mandatum illius multæ pulchræ virgines adducerentur Susan, et Egeo traderentur eunucho, Esther quoque inter ceteras puellas ei tradita est, ut servaretur in numero feminarum.

2:9  And she pleased him, and found favour in his sight. And he commanded the eunuch to hasten the women's ornaments, and to deliver to her her part, and seven of the most beautiful maidens of the king's house, and to adorn and deck out both her and her waiting maids.

2:9  And the maiden pleased him, and she obtained kindness of him; and he speedily gave her her things for purification, with such things as belonged to her, and seven maidens, which were meet to be given her, out of the king’s house: and he preferred her and her maids unto the best place of the house of the women.

2:9  Dívka se mu zalíbila a získala jeho náklonnost. Neprodleně jí poskytl náležitou péči i příděly jídla. Přidělil jí též sedm vyhlédnutých dívek z královského domu a přemístil ji i její dívky do nejlepší části ženského domu.

2:9  Ta dívka se mu líbila a získala si jeho přízeň. Hned ji dal krášlit, obstaral jí přednostní příděly a zařídil, aby se jí věnovalo sedm děvčat z králova domu. Navíc ji i s děvčaty přemístil do lepší části harému.

2:9  Ta dívka se mu líbila a získala u něj přízeň. Kvapně jí tedy zařídil náležitou péči, aby jí dávali její příděly a aby jí dali sedm vyhlédnutých dívek z královského domu. Přemístil ji a její dívky na lepší místo v domě žen.

2:9  I líbila se jemu ta mladice, a našla milost u něho. Pročež i hned dal jí okrasu její a díl její, a sedm panen způsobných z domu královského; k tomu opatření její i jejích panen proměnil v lepší v domě ženském.

2:9  Quæ placuit ei, et invenit gratiam in conspectu illius. Et præcepit eunucho, ut acceleraret mundum muliebrem, et traderet ei partes suas, et septem puellas speciosissimas de domo regis, et tam ipsam quam pedissequas ejus ornaret atque excoleret.

2:10  And she would not tell him her people nor her country. For Mardochai had charged her to say nothing at all of that:

2:10  Esther had not shewed her people nor her kindred: for Mordecai had charged her that she should not shew it.

2:10  Ester neoznámila nic o svém lidu a o svém původu, protože jí Mordokaj přikázal, aby to neoznamovala.

2:10  Ester neprozradila nic o své národnosti a původu, protože jí Mordechaj přikázal, aby o tom mlčela.

2:10  Ester neprozradila svůj národ ani své příbuzenstvo, protože Mordokaj jí přikázal, aby to nikomu nepovídala.

2:10  Neoznámila pak Ester lidu svého, ani rodiny své; nebo přikázal jí byl Mardocheus, aby nepravila.

2:10  Quæ noluit indicare ei populum et patriam suam : Mardochæus enim præceperat ei, ut de hac re omnino reticeret :

2:11  And he walked every day before the court of the house, in which the chosen virgins were kept, having a care for Esther's welfare, and desiring to know what would befall her.

2:11  And Mordecai walked every day before the court of the women’s house, to know how Esther did, and what should become of her.

2:11  Mordokaj se denně procházel před nádvořím ženského domu, aby se dozvěděl, jak se Esteře daří a co se s ní děje.

2:11  Mordechaj se denně procházel před nádvořím harému, aby zjistil, jak se Ester daří a co se s ní děje.

2:11  Každý den znovu se pak Mordokaj procházel před nádvořím domu žen, aby se dozvěděl, ⌈jak se Esteře daří⌉ a co se s ní bude dít.

2:11  Ale Mardocheus každého dne chodíval před síní domu ženského, aby zvěděl, jak se má Ester, a co se s ní děje.

2:11  qui deambulabat quotidie ante vestibulum domus, in qua electæ virgines servabantur, curam agens salutis Esther, et scire volens quid ei accideret.

2:12  Now when every virgin's turn came to go in to the king, after all had been done for setting them off to advantage, it was the twelfth month: so that for six months they were anointed with oil of myrrh, and for other six months they used certain perfumes and sweet spices.

2:12  Now when every maid’s turn was come to go in to king Ahasuerus, after that she had been twelve months, according to the manner of the women, (for so were the days of their purifications accomplished, to wit, six months with oil of myrrh, and six months with sweet odours, and with other things for the purifying of the women;)

2:12  Na každou dívku přicházela řada, aby vešla ke králi Achašveróšovi, po uplynutí dvanácti měsíců, podle zákona pro ženy. Tak dlouho totiž trvaly přípravy: šest měsíců mazání myrhovým olejem a šest měsíců balzámy s ostatní náležitou ženskou péčí.

2:12  Dívky přicházely před krále Xerxe ve svém pořadí po uplynutí dvanácti měsíců, předepsaných ženám. Po šest měsíců byly denně ošetřovány myrhovým olejem a dalších šest měsíců balzámy a ženskými mastmi.

2:12  Vždy, když dojde na tu či onu dívku řada, aby vešla ke králi Achašvérošovi, po dovršení ⌈toho, co pro ni nastalo podle nařízení o ženách⌉ během dvanácti měsíců (protože tak se naplní dny jejich ⌈péče o tělo⌉ -- šest měsíců myrhovým olejem, šest měsíců balzámy a náležitou ženskou péčí),

2:12  Když pak přišel jistý čas jedné každé panny, aby vešla před krále Asvera, když se vyplnilo při ní podlé práva žen, za dvanácte měsíců, (nebo za tolik dnů ozdobovaly se, šest měsíců olejem mirrovým, a šest měsíců věcmi vonnými a ozdobami ženskými),

2:12  Cum autem venisset tempus singularum per ordinem puellarum ut intrarent ad regem, expletis omnibus quæ ad cultum muliebrem pertinebant, mensis duodecimus vertebatur : ita dumtaxat, ut sex mensibus oleo ungerentur myrrhino, et aliis sex quibusdam pigmentis et aromatibus uterentur.

2:13  And when they were going in to the king, whatsoever they asked to adorn themselves they received: and being decked out, as it pleased them, they passed from the chamber of the women to the king's chamber.

2:13  Then thus came every maiden unto the king; whatsoever she desired was given her to go with her out of the house of the women unto the king’s house.

2:13  Pak vcházela dívka ke králi. Vše, oč si řekla, jí bylo dáno, když měla z ženského domu vejít do domu králova.

2:13  Když měla jít dívka ke králi, mohla si z harému vzít s sebou do králových komnat, cokoli chtěla, a bylo jí vyhověno.

2:13  takto ta dívka přichází ke králi: Vše, o co si řekne, jí bude dáno, aby s tím přišla z domu žen až do královského paláce.

2:13  A tak přicházela panna před krále. Cožkoli řekla, dávalo se jí, aby s tím šla z domu žen až k domu královskému.

2:13  Ingredientesque ad regem, quidquid postulassent ad ornatum pertinens, accipiebant : et ut eis placuerat, compositæ de triclinio feminarum ad regis cubiculum transibant.

2:14  And she that went in at evening, came out in the morning, and from thence she was conducted to the second house, that was under the hand of Susagaz the eunuch, who had the charge over the king's concubines: neither could she return any more to the king, unless the king desired it, and had ordered her by name to come.

2:14  In the evening she went, and on the morrow she returned into the second house of the women, to the custody of Shaashgaz, the king’s chamberlain, which kept the concubines: she came in unto the king no more, except the king delighted in her, and that she were called by name.

2:14  Za večera vešla a za jitra se vracela do druhého ženského domu pod dohled královského kleštěnce Šaašgaze, strážce ženin. Ke králi už nevešla, ledaže by si ji král oblíbil; pak byla zavolána jmenovitě.

2:14  Večer odcházela a ráno se vracela zpět do harému pod dohled královského eunucha Šaašgaze, strážce konkubín. Ke králi už nevcházela, ledaže by si ji král oblíbil a byla zavolána jménem.

2:14  Večer přichází a ráno se opět navrací do domu žen k ruce královského eunucha Šaašgaze, strážce konkubín. Nevejde již ke králi, jen pokud ⌈by si ji král oblíbil⌉ a byla by zavolána jménem.

2:14  U večer vcházela k králi, a ráno zase odcházela do druhého domu ženského, pod stráž Saasgazy, komorníka královského, strážce ženin. Nepřicházela více k králi, ale jestliže se líbila králi, povolána bývala ze jména.

2:14  Et quæ intraverat vespere, egrediebatur mane, atque inde in secundas ædes deducebatur, quæ sub manu Susagazi eunuchi erant, qui concubinis regis præsidebat : nec habebat potestatem ad regem ultra redeundi, nisi voluisset rex, et eam venire jussisset ex nomine.

2:15  And as the time came orderly about, the day was at hand, when Esther, the daughter of Abihail the brother of Mardochai, whom he had adopted for his daughter, was to go in to the king. But she sought not women's ornaments, but whatsoever Egeus the eunuch the keeper of the virgins had a mind, he gave her to adorn her. For she was exceeding fair, and her incredible beauty made her appear agreeable and amiable in the eyes of all.

2:15  Now when the turn of Esther, the daughter of Abihail the uncle of Mordecai, who had taken her for his daughter, was come to go in unto the king, she required nothing but what Hegai the king’s chamberlain, the keeper of the women, appointed. And Esther obtained favour in the sight of all them that looked upon her.

2:15  Když přišla řada na Esteru, dceru Abíchajila, strýce Mordokajova, kterou Mordokaj přijal za dceru, aby vešla ke králi, nežádala nic, než co řekl královský kleštěnec Hegaj, strážce žen. A Ester získala přízeň všech, kdo ji spatřili.

2:15  Jednoho dne přišla na řadu Ester, dcera Abichaila, strýce Mordechajova, jenž ji přijal za vlastní. Když měla vstoupit ke králi, nežádala nic než to, co řekl králův eunuch Hegaj, strážce žen. Každý, kdo Ester viděl, si ji oblíbil.

2:15  Když tedy došla řada na Esteru, dceru Abíchajila, strýce Mordokajova, kterou Mordokaj přijal za dceru, aby přišla ke králi, nepožadovala nic než to, co určí královský eunuch Hegaj, strážce žen. A Ester se stala nositelkou milosti v očích všech, kteří ji viděli.

2:15  Tedy když přišel čas jistý Estery, dcery Abichaile, strýce Mardocheova, kterouž byl vzal sobě za dceru, aby vešla k králi, nežádala ničeho, než což řekl Hegai komorník královský, strážce žen. I líbila se Ester všechněm, kteříž ji viděli.

2:15  Evoluto autem tempore per ordinem, instabat dies quo Esther filia Abihail fratris Mardochæi, quam sibi adoptaverat in filiam, deberet intrare ad regem. Quæ non quæsivit muliebrem cultum, sed quæcumque voluit Egeus eunuchus custos virginum, hæc ei ad ornatum dedit. Erat enim formosa valde, et incredibili pulchritudine : omnium oculis gratiosa et amabilis videbatur.

2:16  So she was brought to the chamber of king Assuerus the tenth month, which is called Tebeth, in the seventh year of his reign.

2:16  So Esther was taken unto king Ahasuerus into his house royal in the tenth month, which is the month Tebeth, in the seventh year of his reign.

2:16  Tak byla Ester vzata ke králi Achašveróšovi do jeho královského domu desátého měsíce, to je měsíce tebetu, v sedmém roce jeho kralování.

2:16  Sedmého roku vlády krále Xerxe, desátého měsíce zvaného tebet, byla Ester uvedena do královských komnat.

2:16  Ester byla vzata ke králi Achašvérošovi do jeho královského domu v desátém měsíci, to je v měsíci tebetu, v sedmém roce jeho kralování.

2:16  A tak vzata jest Ester k králi Asverovi do domu jeho královského, měsíce desátého, (jenž jest měsíc Tebet), léta sedmého kralování jeho.

2:16  Ducta est itaque ad cubiculum regis Assueri mense decimo, qui vocatur Tebeth, septimo anno regni ejus.

2:17  And the king loved her more than all the women, and she had favour and kindness before him above all the women, and he set the royal crown on her head, and made her queen instead of Vasthi.

2:17  And the king loved Esther above all the women, and she obtained grace and favour in his sight more than all the virgins; so that he set the royal crown upon her head, and made her queen instead of Vashti.

2:17  Král si Esteru zamiloval nade všechny ženy; získala jeho přízeň a náklonnost nade všechny panny. Na hlavu jí vložil královskou korunu a ustanovil ji královnou místo Vašti.

2:17  Král si Ester zamiloval nade všechny ženy; ze všech panen získala jeho přízeň a lásku právě ona. Nasadil jí královskou korunu a učinil ji královnou namísto Vašti.

2:17  I zamiloval si král Esteru nade všechny ženy a získala u něj milost a milosrdenství ⌈více než všechny ostatní panny.⌉ Vložil na její hlavu královskou korunu a ⌈ustanovil ji královnou⌉ místo Vašti.

2:17  I zamiloval král Ester nade všecky jiné ženy, a nalezla milost a lásku u něho nade všecky panny, tak že vstavil korunu královskou na hlavu její, a učinil ji královnou místo Vasti.

2:17  Et adamavit eam rex plus quam omnes mulieres, habuitque gratiam et misericordiam coram eo super omnes mulieres : et posuit diadema regni in capite ejus, fecitque eam regnare in loco Vasthi.

2:18  And he commanded a magnificent feast to be prepared for all the princes, and for his servants, for the marriage and wedding of Esther. And he gave rest to all the provinces, and bestowed gifts according to princely magnificence.

2:18  Then the king made a great feast unto all his princes and his servants, even Esther’s feast; and he made a release to the provinces, and gave gifts, according to the state of the king.

2:18  Potom král uspořádal veliký hodokvas pro všechny své velmože a služebníky, hostinu k Esteřině poctě. Poskytl také krajinám úlevy a udílel pocty, jak se sluší na krále.

2:18  Král pak na počest Ester uspořádal velikou slavnost pro všechny své velmože a dvořany. V provinciích vyhlásil svátek a rozdával královské dary.

2:18  Král pak uspořádal velkou hostinu pro všechna svá knížata a své otroky, Esteřinu hostinu. Prokázal provinciím úlevu a ⌈daroval dar podle královské moci.⌉

2:18  K tomu také učinil král hody veliké všechněm knížatům svým a služebníkům svým, totiž hody Estery, a dal odpočinutí krajinám, a daroval je tak, jakž slušelo na krále.

2:18  Et jussit convivium præparari permagnificum cunctis principibus et servis suis pro conjunctione et nuptiis Esther. Et dedit requiem universis provinciis, ac dona largitus est juxta magnificentiam principalem.

2:19  And when the virgins were sought the second time, and gathered together, Mardochai stayed at the king's gate,

2:19  And when the virgins were gathered together the second time, then Mordecai sat in the king’s gate.

2:19  Když se podruhé shromažďovaly panny, seděl Mordokaj v královské bráně.

2:19  Při dalším výběru panen zaujímal Mordechaj místo v královském kancléřství.

2:19  ⌈Když se shromáždily panny podruhé,⌉ Mordokaj seděl v královské bráně.

2:19  A když podruhé shromažďovány byly panny, a Mardocheus seděl u brány královské,

2:19  Cumque secundo quærerentur virgines et congregarentur, Mardochæus manebat ad januam regis :

2:20  Neither had Esther as yet declared her country and people, according to his commandment. For whatsoever he commanded, Esther observed: and she did all things in the same manner as she was wont at that time when he brought her up a little one.

2:20  Esther had not yet shewed her kindred nor her people; as Mordecai had charged her: for Esther did the commandment of Mordecai, like as when she was brought up with him.

2:20  Ester dosud nic neoznámila o svém původu a o svém lidu, jak jí Mordokaj přikázal. Řídila se jeho slovy, jako když byla u něho a on ji vychovával.-

2:20  Ester stále ještě neprozradila svůj původ a národnost, jak jí Mordechaj přikázal. Poslouchala ho na slovo, tak jako kdysi, dokud byl jejím pěstounem.

2:20  Ester nepovídala nikomu o svém příbuzenstvu ani o svém národě, jak jí Mordokaj přikázal. Ester jednala dle Mordokajova výroku, jako když byla ⌈pod jeho výchovou.⌉

2:20  Ester pak neoznámila byla rodiny své a národu svého, jakž jí byl přikázal Mardocheus; nebo rozkázaní Mardocheovo Ester činila, jako i když chována byla u něho:

2:20  necdum prodiderat Esther patriam et populum suum, juxta mandatum ejus. Quidquid enim ille præcipiebat, observabat Esther : et ita cuncta faciebat ut eo tempore solita erat, quo eam parvulam nutriebat.

2:21  At that time, therefore, when Mardochai abode at the king's gate, Bagathan and Thares, two of the king's eunuchs, who were porters, and presided in the first entry of the palace, were angry: and they designed to rise up against the king, and to kill him.

2:21  In those days, while Mordecai sat in the king’s gate, two of the king’s chamberlains, Bigthan and Teresh, of those which kept the door, were wroth, and sought to lay hand on the king Ahasuerus.

2:21  V oněch dnech, kdy Mordokaj seděl v královské bráně, rozlítili se Bigtan a Tereš, dva královi dvořané ze strážců prahu, a chtěli vztáhnout ruku na krále Achašveróše.

2:21  V době, kdy Mordechaj zastával svůj úřad v kancléřství, chystali se dva nespokojenci vztáhnout ruku na krále Xerxe. Byli to Bigtan a Tereš, královští eunuchové ze strážců prahu.

2:21  V oněch dnech, kdy Mordokaj seděl v královské bráně, se rozhněvali ⌈Bigtan a Tereš,⌉ dva královští eunuši ze strážců prahu, a chtěli vztáhnout ruku na krále Achašvéroše.

2:21  V těch dnech, (když Mardocheus sedal u brány královské), rozhněval se Bigtan a Teres, dva komorníci královští z strážných prahu, a smýšleli o to, aby vztáhli ruce na krále Asvera.

2:21  Eo igitur tempore, quo Mardochæus ad regis januam morabatur, irati sunt Bagathan et Thares duo eunuchi regis, qui janitores erant, et in primo palatii limine præsidebant : volueruntque insurgere in regem, et occidere eum.

2:22  And Mardochai had notice of it, and immediately he told it to queen Esther: and she to the king in Mardochai's name, who had reported the thing unto her.

2:22  And the thing was known to Mordecai, who told it unto Esther the queen; and Esther certified the king thereof in Mordecai’s name.

2:22  Ale Mordokaj se o té věci dozvěděl, oznámil to královně Esteře a Ester to řekla Mordokajovým jménem králi.

2:22  Když se o tom doslechl Mordechaj, pověděl to královně Ester, která to Mordechajovým jménem oznámila králi.

2:22  Ta záležitost se donesla k Mordokajovi a on to oznámil královně Esteře. Ester to Mordokajovým jménem řekla králi.

2:22  Čehož dověděv se Mardocheus, oznámil to Ester královně, Ester pak oznámila králi jménem Mardocheovým.

2:22  Quod Mardochæum non latuit, statimque nuntiavit reginæ Esther : et illa regi ex nomine Mardochæi, qui ad se rem detulerat.

2:23  It was inquired into, and found out: and they were both hanged on a gibbet. And it was put in the histories, and recorded in the chronicles before the king.

2:23  And when inquisition was made of the matter, it was found out; therefore they were both hanged on a tree: and it was written in the book of the chronicles before the king.

2:23  Záležitost se vyšetřila, vina byla prokázána a oba byli pověšeni na kůl. Pak to bylo zapsáno před králem do Knihy letopisů.

2:23  Věc se vyšetřila a potvrdila. Oba pachatele pověsili na kůl a na králův pokyn to bylo zapsáno do říšské kroniky.

2:23  Ta záležitost se pak vyšetřovala, byla vyšetřena a ti dva byli pověšeni na kůl. Bylo to zapsáno v králově přítomnosti do knihy Letopisů.

2:23  A když bylo toho vyhledáváno, našlo se tak. I oběšeni jsou ti oba na šibenici, a zapsáno jest to do kronik před králem.

2:23  Quæsitum est, et inventum : et appensus est uterque eorum in patibulo. Mandatumque est historiis, et annalibus traditum coram rege.

Chapter 3

3:1  After these things, king Assuerus advanced Aman, the son of Amadathi, who was of the race of Agag: and he set his throne above all the princes that were with him.

3:1  After these things did king Ahasuerus promote Haman the son of Hammedatha the Agagite, and advanced him, and set his seat above all the princes that were with him.

3:1  Po těch událostech povýšil král Achašveróš Hamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě.

3:1  Po nějaké době král Xerxes poctil Hamana, syna Hamedaty Agagovce. Povýšil jej a jeho křeslo vyzvedl nade všechny ostatní velmože.

3:1  Po těchto událostech povýšil král Achašvéroš Hamana, syna Hamedatova, Agagovce, a povznesl jej. Ustanovil jeho křeslo nade všechna knížata, která byla s ním.

3:1  Po těch věcech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského, a vyvýšil ho, tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata, kteříž byli při něm.

3:1  Post hæc rex Assuerus exaltavit Aman filium Amadathi, qui erat de stirpe Agag : et posuit solium ejus super omnes principes quos habebat.

3:2  And all the king's servants, that were at the doors of the palace, bent their knees, and worshipped Aman: for so the emperor had commanded them, only Mardochai did not bend his knee, nor worship him.

3:2  And all the king’s servants, that were in the king’s gate, bowed, and reverenced Haman: for the king had so commanded concerning him. But Mordecai bowed not, nor did him reverence.

3:2  Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Hamanem, neboť tak přikázal král. Ale Mordokaj neklekal a neklaněl se.

3:2  Všichni dvořané v královském paláci před Hamanem klekali a klaněli se, neboť tak znělo královské nařízení. Jen Mordechaj neklekal a neklaněl se.

3:2  Všichni královi otroci, kteří byli v královské bráně, klekali a klaněli se Hamanovi, protože tak o něm král přikázal. Mordokaj však neklekal a neklaněl se.

3:2  A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král. Ale Mardocheus se neklaněl, ani padal.

3:2  Cunctique servi regis, qui in foribus palatii versabantur, flectebant genua, et adorabant Aman : sic enim præceperat eis imperator : solus Mardochæus non flectebat genu, neque adorabat eum.

3:3  And the king's servants that were chief at the doors of the palace, said to him: Why dost thou alone not observe the king's commandment?

3:3  Then the king’s servants, which were in the king’s gate, said unto Mordecai, Why transgressest thou the king’s commandment?

3:3  Královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mordokaje tázali: „Proč přestupuješ králův příkaz?“

3:3  Dvořané z královského paláce Mordechajovi říkali: „Proč porušuješ královské nařízení?“

3:3  Královi otroci, kteří byli v královské bráně, Mordokajovi říkali: Proč přestupuješ králův příkaz?

3:3  Protož řekli služebníci královští, kteříž byli v bráně královské, Mardocheovi: Proč přestupuješ přikázaní královské?

3:3  Cui dixerunt pueri regis, qui ad fores palatii præsidebant : Cur præter ceteros non observas mandatum regis ?

3:4  And when they were saying this often, and he would not hearken to them, they told Aman, desirous to know whether he would continue in his resolution: for he had told them that he was a Jew.

3:4  Now it came to pass, when they spake daily unto him, and he hearkened not unto them, that they told Haman, to see whether Mordecai’s matters would stand: for he had told them that he was a Jew.

3:4  Říkali mu to den co den, ale on jako by je neslyšel. Tak to oznámili Hamanovi, aby viděli, obstojí-li Mordokajovo odůvodnění. Oznámil jim totiž, že je žid.

3:4  Říkali mu to den co den, ale když neposlouchal, pověděli to Hamanovi. Chtěli vidět, zda to Mordechajovi projde; řekl jim totiž, že je Žid.

3:4  I stalo se, když mu to říkali den co den a neuposlechl je, že to oznámili Hamanovi, aby viděli, zdali Mordokajova slova obstojí, protože jim oznámil, že je Judejec.

3:4  I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby viděli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid.

3:4  Cumque hoc crebrius dicerent, et ille nollet audire, nuntiaverunt Aman, scire cupientes utrum perseveraret in sententia : dixerat enim eis se esse Judæum.

3:5  Now when Aman had heard this, and had proved by experience that Mardochai did not bend his knee to him, nor worship him, he was exceeding angry.

3:5  And when Haman saw that Mordecai bowed not, nor did him reverence, then was Haman full of wrath.

3:5  Když si Haman všiml, že Mordokaj před ním nekleká a že se neklaní, byl pln rozhořčení.

3:5  Samotný Haman si pak všiml, že Mordechaj před ním nekleká ani se neklaní. Hamana to tak rozlítilo,

3:5  Tu Haman uviděl, že Mordokaj nekleká a neklaní se mu. Haman byl naplněn zlobou.

3:5  Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá před ním, naplněn jest Aman prchlivostí.

3:5  Quod cum audisset Aman, et experimento probasset quod Mardochæus non flecteret sibi genu, nec se adoraret, iratus est valde,

3:6  And he counted it nothing to lay his hands upon Mardochai alone: for he had heard that he was of the nation of the Jews, and he chose rather to destroy all the nation of the Jews that were in the kingdom of Assuerus.

3:6  And he thought scorn to lay hands on Mordecai alone; for they had shewed him the people of Mordecai: wherefore Haman sought to destroy all the Jews that were throughout the whole kingdom of Ahasuerus, even the people of Mordecai.

3:6  Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mordokaje samotného, protože mu oznámili, z jakého lidu Mordokaj pochází. Proto Haman usiloval vyhladit v celém Achašveróšově království všechny židy, lid Mordokajův.

3:6  že mu připadalo málo vztáhnout ruku jen na Mordechaje. Když se dozvěděl Mordechajovu národnost, usmyslel si, že vyhladí všechny Židy v celé Xerxově říši, všechen ten mordechajský národ.

3:6  ⌈Pohrdl však ve svých očích tím, že by vztáhl ruku jen na samotného Mordokaje, protože mu pověděli o Mordokajově národu. Haman⌉ chtěl vyhladit všechny Judejce, kteří byli v celém Achašvérošově království, ⌈národ Mordokajův.⌉

3:6  Ale za malou věc sobě položil, vztáhnouti ruku na Mardochea samého, (nebo byli oznámili jemu, z kterého by lidu byl Mardocheus). Protož smýšlel Aman, aby zahubil národ Mardocheův, totiž všecky Židy, kteříž byli ve všem království Asverovu.

3:6  et pro nihilo duxit in unum Mardochæum mittere manus suas : audierat enim quod esset gentis Judææ ; magisque voluit omnem Judæorum, qui erant in regno Assueri, perdere nationem.

3:7  In the first month (which is called Nisan) in the twelfth year of the reign of Assuerus, the lot was cast into an urn, which in Hebrew is called Phur, before Aman, on what day and what month the nation of the Jews should be destroyed: and there came out the twelfth month, which is called Adar.

3:7  In the first month, that is, the month Nisan, in the twelfth year of king Ahasuerus, they cast Pur, that is, the lot, before Haman from day to day, and from month to month, to the twelfth month, that is, the month Adar.

3:7  V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše vrhali před Hamanem púr, to znamená los, pro jednotlivé dny a měsíce až po dvanáctý, to je měsíc adar.

3:7  Prvního měsíce zvaného nísan, dvanáctého roku krále Xerxe, nechal Haman házet pur (totiž los), aby vybral vhodný den a měsíc. Los připadl na dvanáctý měsíc zvaný adar.

3:7  V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašvéroše nechali padnout v Hamanově přítomnosti púr, to je los, ode dne ke dni a od měsíce k měsíci, ⌈až ke dvanáctému měsíci, to je k měsíci adaru.⌉

3:7  Takž měsíce prvního, totiž měsíce Nísan, léta dvanáctého kralování Asverova, rozkázal uvrci pur, totiž los, před sebou ode dne ke dni, a od měsíce až do měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar.

3:7  Mense primo (cujus vocabulum est Nisan), anno duodecimo regni Assueri, missa est sors in urnam, quæ hebraice dicitur phur, coram Aman, quo die et quo mense gens Judæorum deberet interfici : et exivit mensis duodecimus, qui vocatur Adar.

3:8  And Aman said to king Assuerus: There is a people scattered through all the provinces of thy kingdom, and separated one from another, that use new laws and ceremonies, and moreover despise the king's ordinances: and thou knowest very well that it is not expedient for thy kingdom that they should grow insolent by impunity.

3:8  And Haman said unto king Ahasuerus, There is a certain people scattered abroad and dispersed among the people in all the provinces of thy kingdom; and their laws are diverse from all people; neither keep they the king’s laws: therefore it is not for the king’s profit to suffer them.

3:8  Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí.

3:8  Haman potom řekl králi Xerxovi: „Je tu jeden národ mezi národy všech provincií tvé říše, roztroušený, ale oddělený. Jejich zákony jsou od všech národů odlišné a královské zákony nedodržují. Není v králově zájmu nadále je trpět.

3:8  Nato řekl Haman králi Achašvérošovi: Je tu jeden národ, roztroušený a oddělený mezi národy ve všech provinciích tvého království. Jejich nařízení jsou odlišná od jakéhokoliv národa, královská nařízení neplní a pro krále není vhodné, aby jim dopřával odpočinutí.

3:8  Nebo byl řekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národů, práv pak královských neostříhají. Protož králi není užitečné, nechati jich.

3:8  Dixitque Aman regi Assuero : Est populus per omnes provincias regni tui dispersus, et a se mutuo separatus, novis utens legibus et cæremoniis, insuper et regis scita contemnens : et optime nosti quod non expediat regno tuo ut insolescat per licentiam.

3:9  If it please thee, decree that they may be destroyed, and I will pay ten thousand talents to thy treasurers.

3:9  If it please the king, let it be written that they may be destroyed: and I will pay ten thousand talents of silver to the hands of those that have the charge of the business, to bring it into the king’s treasuries.

3:9  Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni. Odvážím do rukou úředníků deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do královských pokladů.“

3:9  Kdyby král ráčil, může se napsat, ať jsou vyhlazeni. Osobně vyplatím správcům deset tisíc talentů stříbra, aby je uložili do králových pokladnic.“

3:9  Pokud by se králi líbilo, nechť je zapsáno, aby je vyhubili. Odvážím deset tisíc talentů stříbra do rukou těm, kteří konají službu, aby je vnesli do královských pokladů.

3:9  Jestliže se králi za dobré vidí, nechť se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéřů stříbra odvážím do rukou představeným té práci, aby je vnesli do komory královské.

3:9  Si tibi placet, decerne, ut pereat, et decem millia talentorum appendam arcariis gazæ tuæ.

3:10  And the king took the ring that he used, from his own hand, and gave it to Aman, the son of Amadathi of the race of Agag, the enemy of the Jews.

3:10  And the king took his ring from his hand, and gave it unto Haman the son of Hammedatha the Agagite, the Jews’ enemy.

3:10  Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Hamanovi, synu Hamedatovu, protivníkovi židů.

3:10  Nato si král sňal z ruky pečetní prsten a dal jej tomu židobijci Hamanovi, synu Hamedaty Agagovce.

3:10  Tu sňal král ze své ruky prsten a podal jej Agagovci Hamanovi, synu Hamedatovu, utiskovateli Judejců.

3:10  Tedy král sňav prsten svůj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepříteli Židovskému.

3:10  Tulit ergo rex annulum, quo utebatur, de manu sua, et dedit eum Aman filio Amadathi de progenie Agag, hosti Judæorum,

3:11  And he said to him: As to the money which thou promisest, keep it for thyself: and as to the people, do with them as seemeth good to thee.

3:11  And the king said unto Haman, The silver is given to thee, the people also, to do with them as it seemeth good to thee.

3:11  Potom řekl král Hamanovi: „Je ti dáno to stříbro i ten lid; nalož s ním, jak uznáš za dobré.“

3:11  „Stříbro je tvé,“ řekl král Hamanovi, „a stejně tak ten lid. Udělej s ním, co chceš.“

3:11  Král řekl Hamanovi: Je ti dáno to stříbro i ten národ, abys s ním naložil, ⌈jak je ti libo.⌉

3:11  A řekl král Amanovi: Stříbro to daruji tobě i lid ten, abys naložil s ním, jakť se koli líbí.

3:11  dixitque ad eum : Argentum, quod tu polliceris, tuum sit ; de populo age quod tibi placet.

3:12  And the king's scribes were called in the first month Nisan, on the thirteenth day of the same mouth: and they wrote, as Aman had commanded, to all the king's lieutenants, and to the judges of the provinces, and of divers nations, as every nation could read, and hear according to their different languages, in the name of king Assuerus: and the letters, sealed with his ring,

3:12  Then were the king’s scribes called on the thirteenth day of the first month, and there was written according to all that Haman had commanded unto the king’s lieutenants, and to the governors that were over every province, and to the rulers of every people of every province according to the writing thereof, and to every people after their language; in the name of king Ahasuerus was it written, and sealed with the king’s ring.

3:12  Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a bylo zapsáno vše, co přikázal Haman královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých krajinách a velmožům z jednotlivých národů, pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem.

3:12  Třináctého dne prvního měsíce byli svoláni královští písaři. Přesně podle Hamanových pokynů se napsalo královým satrapům, místodržícím každé jednotlivé provincie a představitelům jednoho každého národa. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem. Psalo se jménem krále Xerxe a pečetilo se královým prstenem.

3:12  Třináctého dne v prvním měsíci byli svoláni královští písaři a bylo sepsáno vše, co Haman přikázal královským satrapům a místodržitelům v každé provincii a knížatům každého národa, každé provincii jejím písmem a každému národu jeho jazykem; napsáno jménem krále Achašvéroše a pečetěno královým prstenem.

3:12  Protož povoláni jsou písaři královští téhož měsíce prvního třináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Aman, k knížatům královským i vývodám, kteříž byli v jedné každé krajině, i hejtmanům jednoho každého národu, každé krajině vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapečetěno prstenem královským.

3:12  Vocatique sunt scribæ regis mense primo Nisan, tertiadecima die ejusdem mensis : et scriptum est, ut jusserat Aman, ad omnes satrapas regis, et judices provinciarum, diversarumque gentium, ut quæque gens legere poterat et audire pro varietate linguarum ex nomine regis Assueri : et litteræ signatæ ipsius annulo

3:13  Were sent by the king's messengers to all provinces, to kill and destroy all the Jews, both young and old, little children, and women, in one day, that is, on the thirteenth of the twelfth month, which is called Adar, and to make a spoil of their goods.

3:13  And the letters were sent by posts into all the king’s provinces, to destroy, to kill, and to cause to perish, all Jews, both young and old, little children and women, in one day, even upon the thirteenth day of the twelfth month, which is the month Adar, and to take the spoil of them for a prey.

3:13  Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech králových krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni, třináctého dne dvanáctého měsíce - to je měsíc adar; a kořist po nich aby si vzali jako lup.

3:13  Do všech provincií říše byli vysláni poslové s listy: Všechny Židy, mladé i staré, ženy i nemluvňata, je třeba zničit, pobít a vyhladit, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. Co kdo po nich ukořistí, ať si nechá.

3:13  Dopisy byly poslány prostřednictvím běžců do všech královských provincií, aby vyhladili, zabili a vyhubili všechny Judejce, ⌈mládence i starce, malé děti a ženy,⌉ v jednom dni, ⌈třináctého dne⌉ dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru, a kořist aby jim uloupili.

3:13  I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, děti i ženy, jednoho dne, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, (jenž jest měsíc Adar), a loupeže jejich aby rozbitovali.

3:13  missæ sunt per cursores regis ad universas provincias, ut occiderent atque delerent omnes Judæos, a puero usque ad senem, parvulos et mulieres, uno die, hoc est tertiodecimo mensis duodecimi, qui vocatur Adar ; et bona eorum diriperent.

3:14  And the contents of the letters were to this effect, that all provinces might know and be ready against that day.

3:14  The copy of the writing for a commandment to be given in every province was published unto all people, that they should be ready against that day.

3:14  Opis spisu měl být vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na ten den.

3:14  Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby se mohli na ten den připravit.

3:14  Opis toho zápisu ⌈měl být vydán⌉ jako nařízení v každé provincii; byl zveřejněn všem národům, aby byly přichystány na tento den.

3:14  Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině a oznámeno všechněm národům, aby hotovi byli ke dni tomu.

3:14  Summa autem epistolarum hæc fuit, ut omnes provinciæ scirent, et pararent se ad prædictam diem.

3:15  The couriers that were sent made haste to fulfil the king's commandment. And immediately the edict was hung up in Susan, the king and Aman feasting together, and all the Jews that were in the city weeping.

3:15  The posts went out, being hastened by the king’s commandment, and the decree was given in Shushan the palace. And the king and Haman sat down to drink; but the city Shushan was perplexed.

3:15  Spěšně vyjeli rychlí poslové, jak král uložil, sotvaže byl ten zákon na hradě v Šúšanu vydán. Král a Haman pak zasedli k pití, zatímco v městě Šúšanu zavládl rozruch.

3:15  Poslové na králův rozkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci. Král s Hamanem pak zasedli a popíjeli, ale ve městě Súsách zavládl rozruch.

3:15  Běžci vyšli, pobízeni královým slovem. Nařízení bylo vydáno na hradě Šúšanu. Král a Haman usedli, aby pili, avšak město Šúšan upadlo ve zmatek.

3:15  Tedy vyjeli poslové stěží s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském. Král pak a Aman seděli, kvasíce, ale měšťané Susan zkormouceni byli.

3:15  Festinabant cursores, qui missi erant, regis imperium explere. Statimque in Susan pependit edictum, rege et Aman celebrante convivium, et cunctis Judæis, qui in urbe erant, flentibus.

Chapter 4

4:1  Now when Mardochai had heard these things, he rent his garments, and put on sackcloth, strewing ashes on his head and he cried with a loud voice in the street in the midst of the city, shewing the anguish of his mind.

4:1  When Mordecai perceived all that was done, Mordecai rent his clothes, and put on sackcloth with ashes, and went out into the midst of the city, and cried with a loud and a bitter cry;

4:1  Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. Roztrhl svůj šat, oblékl žíněné roucho a posypal si hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval.

4:1  Když se Mordechaj dozvěděl o všem, co se stalo, roztrhl svůj oděv, oblékl se pytlovinou, posypal se popelem a s hlasitým a hořkým nářkem vyšel do města.

4:1  Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. I roztrhl Mordokaj své roucho a vzal na sebe pytlovinu a popel. Vyšel doprostřed města a dal se do hrozného a hořkého křiku.

4:1  Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným.

4:1  Quæ cum audisset Mardochæus, scidit vestimenta sua, et indutus est sacco, spargens cinerem capiti : et in platea mediæ civitatis voce magna clamabat, ostendens amaritudinem animi sui,

4:2  And he came lamenting in this manner even to the gate of the palace: for no one clothed with sackcloth might enter the king's court.

4:2  And came even before the king’s gate: for none might enter into the king’s gate clothed with sackcloth.

4:2  Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu.

4:2  Dostal se ale jen ke královské bráně; do paláce totiž nikdo oblečený v pytlovině nesměl.

4:2  Přišel až před královskou bránu. Do královské brány se totiž nesmělo vejít v oděvu z pytloviny.

4:2  A přišel až před bránu královskou; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném.

4:2  et hoc ejulatu usque ad fores palatii gradiens. Non enim erat licitum indutum sacco aulam regis intrare.

4:3  And in all provinces, towns, and places, to which the king's cruel edict was come, there was great mourning among the Jews, with fasting, wailing, and weeping, many using sackcloth and ashes for their bed.

4:3  And in every province, whithersoever the king’s commandment and his decree came, there was great mourning among the Jews, and fasting, and weeping, and wailing; and many lay in sackcloth and ashes.

4:3  A všude, v každé krajině, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, konali židé veliké smuteční obřady s postem, pláčem a naříkáním; mnohým se staly lůžkem žíněné roucho a popel.

4:3  (V každé jednotlivé provincii, kamkoli dorazilo královské nařízení, nastal u Židů veliký smutek a půst, pláč a nářek. Mnozí si stlali v popelu a pytlovině.)

4:3  Ve všech provinciích, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastal pro Judejce velký smutek, půst, pláč a kvílení. Žíněné roucho a popel byly rozprostřeny na mnohé.

4:3  V každé také krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí.

4:3  In omnibus quoque provinciis, oppidis, ac locis, ad quæ crudele regis dogma pervenerat, planctus ingens erat apud Judæos, jejunium, ululatus, et fletus, sacco et cinere multis pro strato utentibus.

4:4  Then Esther's maids and her eunuchs went in, and told her. And when she heard it she was in a consternation and she sent a garment, to clothe him, and to take away the sackcloth: but he would not receive it.

4:4  So Esther’s maids and her chamberlains came and told it her. Then was the queen exceedingly grieved; and she sent raiment to clothe Mordecai, and to take away his sackcloth from him: but he received it not.

4:4  Tu přišly Esteřiny dívky a její kleštěnci a oznámili jí to. Královnu sevřela nesmírná úzkost. Poslala šaty, aby Mordokaje oblékli a sňali z něho žíněné roucho, ale on je nepřijal.

4:4  Za Ester přišla její děvčata a eunuchové, aby jí to oznámili. Královna se zděsila. Poslala Mordechajovi šaty, aby se oblékl a odložil pytlovinu, ale on odmítl.

4:4  Když přišli Esteřiny dívky a její eunuchové, oznámili jí to a královna se velmi rozrušila. Poslala roucho, aby Mordokaje oblékli a aby z něj sňali jeho pytlovinu, ale nepřijal je.

4:4  Pročež přišedše děvečky Estery a komorníci její, oznámili jí to. I zarmoutila se královna velmi, a poslala šaty, aby oblékli Mardochea, a aby vzali žíni jeho od něho. Ale on jich nepřijal.

4:4  Ingressæ autem sunt puellæ Esther et eunuchi, nuntiaveruntque ei. Quod audiens consternata est, et vestem misit, ut ablato sacco induerent eum : quam accipere noluit.

4:5  And she called for Athach the eunuch, whom the king had appointed to attend upon her, and she commanded him to go to Mardochai, and learn of him why he did this.

4:5  Then called Esther for Hatach, one of the king’s chamberlains, whom he had appointed to attend upon her, and gave him a commandment to Mordecai, to know what it was, and why it was.

4:5  Ester tedy zavolala Hatáka z královských dvořanů, který byl ustanoven osobně pro ni, a přikázala mu, aby od Mordokaje vyzvěděl, co se děje a proč si tak počíná.

4:5  Ester si tedy zavolala královského eunucha Hatacha, který jí byl osobně přidělen. Přikázala mu, ať od Mordechaje zjistí, co se děje a proč se tak chová.

4:5  Tu Ester zavolala na Hatáka z královských eunuchů, kterého král ustanovil k její obsluze, a přikázala mu ohledně Mordokaje, aby zjistil, proč a kvůli čemu se to děje.

4:5  Tedy zavolavši Ester Hatacha, jednoho z komorníků královských, kteréhož jí byl dal za služebníka, poručila mu o Mardocheovi, aby přezvěděl, co a proč by to bylo.

4:5  Accitoque Athach eunucho, quem rex ministrum ei dederat, præcepit ei ut iret ad Mardochæum, et disceret ab eo cur hoc faceret.

4:6  And Athach going out went to Mardochai, who was standing in the street of the city, before the palace gate:

4:6  So Hatach went forth to Mordecai unto the street of the city, which was before the king’s gate.

4:6  Haták vyšel k Mordokajovi na městské prostranství před královskou branou.

4:6  Hatach tedy vyšel za Mordechajem na náměstí před královský palác.

4:6  Haták vyšel k Mordokajovi na náměstí, které je před královskou branou.

4:6  Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici města, kteráž jest před branou královskou.

4:6  Egressusque Athach, ivit ad Mardochæum stantem in platea civitatis, ante ostium palatii :

4:7  And Mardochai told him all that had happened, how Aman had promised to pay money into the king's treasures, to have the Jews destroyed.

4:7  And Mordecai told him of all that had happened unto him, and of the sum of the money that Haman had promised to pay to the king’s treasuries for the Jews, to destroy them.

4:7  Mordokaj mu oznámil všechno, co ho potkalo, i obnos stříbra, které Haman slíbil odvážit do královských pokladů za židy, aby byli zahubeni.

4:7  Mordechaj mu pověděl o všem, co ho potkalo, i kolik přesně stříbra slíbil Haman vyplatit do králových pokladnic za vyhlazení Židů.

4:7  A Mordokaj mu oznámil všechno, co ho postihlo, i přesný údaj o stříbře, o kterém Haman řekl, že je odváží do královských pokladů za Judejce, aby byli vyhubeni.

4:7  I oznámil jemu Mardocheus všecko, co se mu přihodilo, i o té summě peněz, kterouž připověděl Aman dáti do komory královské proti Židům, k vyhlazení jich.

4:7  qui indicavit ei omnia quæ acciderant : quomodo Aman promisisset ut in thesauros regis pro Judæorum nece inferret argentum.

4:8  He gave him also a copy of the edict which was hanging up in Susan, that he should shew it to the queen, and admonish her to go in to the king, and to entreat him for her people.

4:8  Also he gave him the copy of the writing of the decree that was given at Shushan to destroy them, to shew it unto Esther, and to declare it unto her, and to charge her that she should go in unto the king, to make supplication unto him, and to make request before him for her people.

4:8  Dal mu také opis vydaného zákona o jejich vyhlazení, který byl vydán v Šúšanu, aby jej ukázal Esteře a oznámil jí to, též aby jí vyřídil příkaz, ať vejde ke králi prosit ho o milost a přimluvit se u něho za svůj lid.

4:8  Dal mu i opis zákonného ediktu vydaného v Súsách ohledně jejich vyhubení. Ať ho ukáže Ester a všechno jí poví. Ať jí vzkáže, že má jít za králem orodovat u něj za svůj národ a vyprosit jeho milost.

4:8  Dal mu i opis zápisu toho nařízení o jejich vyhlazení, které bylo vydáno v Šúšanu, aby ho Esteře ukázal, oznámil jí to a přikázal jí, aby vešla ke králi prosit u něj o milost a přimlouvat se před jeho tváří za svůj národ.

4:8  K tomu i přípis psané výpovědi, kteráž vyhlášena byla v Susan, aby zhubeni byli, dal jemu, aby ukázal Ester a oznámil jí, a aby jí rozkázal jíti k králi, a milosti hledati u něho, a prositi před tváří jeho za lid svůj.

4:8  Exemplar quoque edicti, quod pendebat in Susan, dedit ei, ut reginæ ostenderet, et moneret eam ut intraret ad regem et deprecaretur eum pro populo suo.

4:9  And Athach went back and told Esther all that Mardochai had said.

4:9  And Hatach came and told Esther the words of Mordecai.

4:9  Haták přišel a oznámil Esteře Mordokajův vzkaz.

4:9  Hatach se vrátil a pověděl Ester, co říkal Mordechaj.

4:9  Haták přišel a oznámil Esteře Mordokajova slova.

4:9  Tedy přišel Hatach, a oznámil Ester slova Mardocheova.

4:9  Regressus Athach, nuntiavit Esther omnia quæ Mardochæus dixerat.

4:10  She answered him, and bade him say to Mardochai:

4:10  Again Esther spake unto Hatach, and gave him commandment unto Mordecai;

4:10  Ester však řekla Hatákovi a přikázala mu vyřídit Mordokajovi:

4:10  Ester pak poslala Hatacha zpět za Mordechajem s odpovědí:

4:10  Ester však promluvila k Hatákovi a přikázala mu, aby Mordokajovi vyřídil:

4:10  I řekla Ester Hatachovi, a poručila mu oznámiti Mardocheovi:

4:10  Quæ respondit ei, et jussit ut diceret Mardochæo :

4:11  All the king's servants, and all the provinces that are under his dominion, know, that whosoever, whether man or woman, cometh into the king's inner court, who is not called for, is immediately to be put to death without any delay: except the king shall hold out the golden sceptre to him, in token of clemency, that so he may live. How then can I go in to the king, who for these thirty days now have not been called unto him?

4:11  All the king’s servants, and the people of the king’s provinces, do know, that whosoever, whether man or woman, shall come unto the king into the inner court, who is not called, there is one law of his to put him to death, except such to whom the king shall hold out the golden sceptre, that he may live: but I have not been called to come in unto the king these thirty days.

4:11  „Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon - usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“

4:11  „Kdokoli, ať muž či žena, se bez pozvání přiblíží ke králi do vnitřní dvorany, pro takového platí jediný zákon: zemře! To vědí všichni královi dvořané i lid v říšských provinciích. Jen ten, na koho by král ukázal zlatým žezlem, smí žít. A já jsem ke králi nebyla pozvána už třicet dní!“

4:11  Všichni královi otroci i lid královských provincií vědí, že o jakémkoliv muži nebo ženě, kteří přijdou ke králi do vnitřního nádvoří, aniž budou zavoláni, platí jediné nařízení -- aby je usmrtili. Jen když k nim král vztáhne zlaté žezlo, zůstanou naživu. Já jsem už třicet dnů nebyla zavolána, abych přišla ke králi.

4:11  Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí, že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní, nejsa povolán, jedno právo o něm jest, aby hrdlo propadl, kromě toho, k komuž by král vztáhl berlu zlatou, že živ zůstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již třidceti dnů.

4:11  Omnes servi regis, et cunctæ, quæ sub ditione ejus sunt, norunt provinciæ, quod sive vir, sive mulier non vocatus, interius atrium regis intraverit, absque ulla cunctatione statim interficiatur : nisi forte rex auream virgam ad eum tetenderit pro signo clementiæ, atque ita possit vivere. Ego igitur quomodo ad regem intrare potero, quæ triginta jam diebus non sum vocata ad eum ?

4:12  And when Mardochai had heard this,

4:12  And they told to Mordecai Esther’s words.

4:12  Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi.

4:12  Když byl Mordechajovi doručen vzkaz od Ester,

4:12  Esteřina slova oznámili Mordokajovi.

4:12  Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery,

4:12  Quod cum audisset Mardochæus,

4:13  He sent word to Esther again, saying: Think not that thou mayst save thy life only, because thou art in the king's house, more than all the Jews:

4:13  Then Mordecai commanded to answer Esther, Think not with thyself that thou shalt escape in the king’s house, more than all the Jews.

4:13  Mordokaj však vzkázal Esteře: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů.

4:13  poslal jí tuto odpověď: „Nemysli si, že v královském domě jako jediná ze všech Židů vyvázneš.

4:13  Nato Mordokaj řekl, aby Esteře odpověděli: Nepředstavuj si, že v královském domě unikneš, jediná ze všech Judejců.

4:13  Řekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteře: Nemysl sobě, abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů.

4:13  rursum mandavit Esther, dicens : Ne putes quod animam tuam tantum liberes, quia in domo regis es præ cunctis Judæis :

4:14  For if thou wilt now hold thy peace, the Jews shall be delivered by some other occasion: and thou, and thy father's house shall perish. And who knoweth whether thou art not therefore come to the kingdom, that thou mightest be ready in such a time as this?

4:14  For if thou altogether holdest thy peace at this time, then shall there enlargement and deliverance arise to the Jews from another place; but thou and thy father’s house shall be destroyed: and who knoweth whether thou art come to the kingdom for such a time as this?

4:14  Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“

4:14  Budeš-li v tuto chvíli mlčet, Židům přijde spásná pomoc odjinud, ale ty i s rodinou svého otce zahyneš. Kdo ví? Snad jsi dosáhla království právě pro chvíli, jako je tato.“

4:14  Vždyť jestliže budeš v této době zarytě mlčet, úleva a osvobození povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato.

4:14  Nebo jestliže se umlčíš v tento čas, oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud, ty pak a dům otce tvého zahynete. A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království?

4:14  si enim nunc silueris, per aliam occasionem liberabuntur Judæi : et tu, et domus patris tui, peribitis. Et quis novit utrum idcirco ad regnum veneris, ut in tali tempore parareris ?

4:15  And again Esther sent to Mardochai in these words:

4:15  Then Esther bade them return Mordecai this answer,

4:15  Ester dala odpovědět Mordokajovi:

4:15  Ester na to Mordechajovi odpověděla:

4:15  Tu Ester řekla, aby Mordokajovi odpověděli:

4:15  I řekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi:

4:15  Rursumque Esther hæc Mardochæo verba mandavit :

4:16  Go, and gather together all the Jews whom thou shalt find in Susan, and pray ye for me. Neither eat nor drink for three days and three nights: and I with my handmaids will fast in like manner, and then I will go in to the king, against the law, not being called, and expose myself to death and to danger.

4:16  Go, gather together all the Jews that are present in Shushan, and fast ye for me, and neither eat nor drink three days, night or day: I also and my maidens will fast likewise; and so will I go in unto the king, which is not according to the law: and if I perish, I perish.

4:16  „Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“

4:16  „Jdi a shromáždi všechny Židy v Súsách. Ať se za mne postí tři dny – ať nejedí ani nepijí ve dne ani v noci. I já a mé dívky se takto budeme postit. Potom půjdu ke králi, ačkoli je to proti zákonu. A zahynu-li, zahynu.“

4:16  Jdi, shromáždi všechny Judejce nacházející se v Šúšanu a postěte se ⌈za mne.⌉ Nebudete jíst ani pít tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. S tím půjdu ke králi, ⌈ačkoliv to neodpovídá⌉ nařízení, a ⌈jestliže zahynu, zahynu.⌉

4:16  Jdi a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné jest, a jestližeť zahynu, nechť zahynu.

4:16  Vade, et congrega omnes Judæos quos in Susan repereris, et orate pro me. Non comedatis et non bibatis tribus diebus et tribus noctibus : et ego cum ancillis meis similiter jejunabo, et tunc ingrediar ad regem contra legem faciens, non vocata, tradensque me morti et periculo.

4:17  So Mardochai went, and did all that Esther had commanded him.

4:17  So Mordecai went his way, and did according to all that Esther had commanded him.

4:17  Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.

4:17  Mordechaj tedy šel a udělal přesně, co mu Ester vzkázala.

4:17  Mordokaj odešel a udělal všechno, co mu Ester přikázala.

4:17  Tedy šel Mardocheus, a učinil všecko tak, jakž mu poručila Ester.

4:17  Ivit itaque Mardochæus, et fecit omnia quæ ei Esther præceperat.

Chapter 5

5:1  And on the third day Esther put on her royal apparel, and stood in the inner court of the king's house, over against the king's hall: now he sat upon his throne in the hall of the palace, over against the door of the house.

5:1  Now it came to pass on the third day, that Esther put on her royal apparel, and stood in the inner court of the king’s house, over against the king’s house: and the king sat upon his royal throne in the royal house, over against the gate of the house.

5:1  Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a stanula na vnitřním nádvoří králova domu proti královu domu. Král seděl na svém královském trůnu v královském domě proti vchodu do domu.

5:1  Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a vstoupila do vnitřní dvorany královského paláce přímo před komnatu krále. V královské síni naproti vchodu seděl na svém trůnu král.

5:1  I stalo se třetího dne, že se Ester oblékla do královského roucha a postavila se na vnitřním nádvoří královského domu naproti královskému domu. Král seděl na ⌈svém královském trůnu⌉ v královském domě naproti vchodu do domu.

5:1  Stalo se potom dne třetího, oblékši se Ester v roucho královské, postavila se v síni vnitřní domu královského, naproti pokoji královskému. Král pak seděl na stolici své královské, v pokoji královském naproti dveřím domu.

5:1  Die autem tertio induta est Esther regalibus vestimentis, et stetit in atrio domus regiæ, quod erat interius, contra basilicam regis : at ille sedebat super solium suum in consistorio palatii contra ostium domus.

5:2  And when he saw Esther the queen standing, she pleased his eyes, and he held out toward her the golden sceptre, which he held in his hand and she drew near, and kissed the top of his sceptre.

5:2  And it was so, when the king saw Esther the queen standing in the court, that she obtained favour in his sight: and the king held out to Esther the golden sceptre that was in his hand. So Esther drew near, and touched the top of the sceptre.

5:2  Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, získala jeho přízeň. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se hlavice žezla.

5:2  Když spatřil královnu Ester, jak stojí v dvoraně, získala si jeho srdce. Ukázal na ni svým zlatým žezlem, Ester přistoupila a dotkla se jeho konce.

5:2  I stalo se, jakmile král uviděl královnu Esteru stojící na nádvoří, že získala v jeho očích milost. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester přistoupila a dotkla se hlavice žezla.

5:2  Stalo se, pravím, když uzřel král Ester královnu, ana stojí v síni, že milostí jsa k ní nakloněn, vztáhl král k Ester berlu zlatou, kterouž držel v ruce své. Tedy přistoupivši Ester, dotkla se konce berly.

5:2  Cumque vidisset Esther reginam stantem, placuit oculis ejus, et extendit contra eam virgam auream, quam tenebat manu : quæ accedens, osculata est summitatem virgæ ejus.

5:3  And the king said to her: What wilt thou, queen Esther? what is thy request? if thou shouldst even ask one half of the kingdom, it shall be given to thee.

5:3  Then said the king unto her, What wilt thou, queen Esther? and what is thy request? it shall be even given thee to the half of the kingdom.

5:3  Tu jí král řekl: „Co ti je, královno Ester? Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude dáno.“

5:3  „Copak chceš, královno Ester? Žádej půl říše a bude ti vyhověno,“ řekl jí král.

5:3  Tu se jí král zeptal: ⌈Co je s tebou,⌉ královno Estero? Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude ti to dáno.

5:3  I řekl jí král: Co jest tobě, královno Ester? A jaká jest prosba tvá? Až do polovice království dáno bude tobě.

5:3  Dixitque ad eam rex : Quid vis, Esther regina ? quæ est petitio tua ? etiam si dimidiam partem regni petieris, dabitur tibi.

5:4  But she answered: If it please the king, I beseech thee to come to me this day, and Aman with thee to the banquet which I have prepared.

5:4  And Esther answered, If it seem good unto the king, let the king and Haman come this day unto the banquet that I have prepared for him.

5:4  Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Hamanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“

5:4  „Kdyby král ráčil, mohl by prosím král dnes přijít s Hamanem na hostinu, kterou jsem pro něj připravila?“ odpověděla Ester.

5:4  Nato Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, nechť přijde král s Hamanem dnes na hostinu, kterou jsem pro něho uspořádala.

5:4  Odpověděla Ester: Jestliže se králi za dobré vidí, nechať přijde král s Amanem dnes na hody, kteréž jsem jemu připravila.

5:4  At illa respondit : Si regi placet, obsecro ut venias ad me hodie, et Aman tecum, ad convivium quod paravi.

5:5  And the king said forthwith: Call ye Aman quickly, that he may obey Esther's will. So the king and Aman came to the banquet which the queen had prepared for them.

5:5  Then the king said, Cause Haman to make haste, that he may do as Esther hath said. So the king and Haman came to the banquet that Esther had prepared.

5:5  Král řekl: „Rychle jděte pro Hamana, ať se splní Esteřino přání!“ I přišel král s Hamanem na hostinu, kterou Ester připravila.

5:5  „Hned jděte pro Hamana,“ král na to, „ať se Ester splní, co žádá!“ Král i Haman pak přišli na hostinu, kterou Ester připravila.

5:5  Král řekl: Pospěšte za Hamanem, ať učiní podle Esteřina slova. Král i Haman přišli na hostinu, kterou Ester uspořádala.

5:5  I řekl král: Zavolejte rychle Amana, ať naplní žádost Estery. A tak přišel král s Amanem na hody, kteréž byla připravila Ester.

5:5  Statimque rex : Vocate, inquit, cito Aman ut Esther obediat voluntati. Venerunt itaque rex et Aman ad convivium, quod eis regina paraverat.

5:6  And the king said to her, after he had drunk wine plentifully: What dost thou desire should be given thee? and for what thing askest thou? although thou shouldst ask the half of my kingdom, thou shalt have it.

5:6  And the king said unto Esther at the banquet of wine, What is thy petition? and it shall be granted thee: and what is thy request? even to the half of the kingdom it shall be performed.

5:6  Když popíjeli víno, řekl král Esteře: „Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království ti bude vyhověno.“

5:6  Nad pohárem vína se král Ester otázal: „Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“

5:6  Při pití vína se král Estery zeptal: Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno.

5:6  Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se.

5:6  Dixitque ei rex, postquam vinum biberat abundanter : Quid petis ut detur tibi ? et pro qua re postulas ? etiam si dimidiam partem regni mei petieris, impetrabis.

5:7  And Esther answered: My petition and request is this:

5:7  Then answered Esther, and said, My petition and my request is;

5:7  Ester odpověděla: „Toto je má prosba a žádost:

5:7  „Mé přání?“ odvětila Ester. „Co žádám?

5:7  Ester odpověděla a řekla: Toto je má prosba a má žádost:

5:7  I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest:

5:7  Cui respondit Esther : Petitio mea, et preces sunt istæ :

5:8  If I have found favour in the king's sight, and if it please the king to give me what I ask, and to fulfil my petition: let the king and Aman come to the banquet which I have prepared them, and to morrow I will open my mind to the king.

5:8  If I have found favour in the sight of the king, and if it please the king to grant my petition, and to perform my request, let the king and Haman come to the banquet that I shall prepare for them, and I will do to morrow as the king hath said.

5:8  Jestliže jsem získala královu přízeň a jestliže král uzná za vhodné splnit mou prosbu a vyhovět mé žádosti, nechť opět přijde král s Hamanem na hostinu, kterou pro ně připravím; zítra pak učiním, jak praví král.“

5:8  Ráčí-li král laskavě vyhovět mému přání a splnit mou žádost, nechť král přijde s Hamanem na hostinu, kterou jim zítra vystrojím. Tehdy králi odpovím na jeho otázku.“

5:8  Pokud bych nalezla milost v králových očích a pokud by se králi líbilo, aby dal na mou prosbu a splnil mou žádost, nechť přijde král a Haman na hostinu, kterou pro ně uspořádám. Zítra učiním podle králova slova.

5:8  Nalezla-li jsem milost u krále, a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé, a naplniti prosbu mou, aby ještě přišel král i Aman na hody, kteréž jim připravím, a zítra učiním podlé slova královského.

5:8  si inveni in conspectu regis gratiam, et si regi placet ut det mihi quod postulo, et meam impleat petitionem : veniat rex et Aman ad convivium quod paravi eis, et cras aperiam regi voluntatem meam.

5:9  So Aman went out that day joyful and merry. And when he saw Mardochai sitting before the gate of the palace, and that he not only did not rise up to honour him, but did not so much as move from the place where he sat, he was exceedingly angry:

5:9  Then went Haman forth that day joyful and with a glad heart: but when Haman saw Mordecai in the king’s gate, that he stood not up, nor moved for him, he was full of indignation against Mordecai.

5:9  Onoho dne vyšel Haman rozradostněný a rozjařený. Avšak když spatřil v královské bráně Mordokaje, že nepovstal ani se před ním netřásl strachem, byl naplněn Haman proti Mordokajovi rozhořčením.

5:9  Toho dne Haman odcházel veselý a v dobrém rozmaru. V paláci ale potkal Mordechaje a ten před ním nevstal, ani se nepohnul. Haman se na Mordechaje rozlítil,

5:9  V onen den Haman odcházel radostný a dobré mysli. Jakmile však Haman uviděl Mordokaje v královské bráně a ten nepovstal ani se strachem z něj netřásl, byl Haman vůči Mordokajovi naplněn zlobou.

5:9  A tak vyšel Aman dne toho, vesel jsa a dobré mysli. Ale když viděl Aman Mardochea v bráně královské, že ani nepovstal, ani se nehnul před ním, naplněn jest Aman hněvem proti Mardocheovi.

5:9  Egressus est itaque illo die Aman lætus et alacer. Cumque vidisset Mardochæum sedentem ante fores palatii, et non solum non assurrexisse sibi, sed nec motum quidem de loco sessionis suæ, indignatus est valde :

5:10  But dissembling his anger, and returning into his house, he called together to him his friends, and Zares his wife:

5:10  Nevertheless Haman refrained himself: and when he came home, he sent and called for his friends, and Zeresh his wife.

5:10  Ale ovládl se a šel domů. Pak poslal pro své oblíbence a pro svou ženu Zereš.

5:10  ale ovládl se a šel domů. Sezval své přátele, také svou ženu Zereš,

5:10  Haman se však ovládnul a došel do svého domu. Vzkázal a dal si přivést své přátele a svou ženu Zereš.

5:10  A však zdržel se Aman, až přišel do domu svého, a poslav, povolal přátel svých a Zeres ženy své.

5:10  et dissimulata ira reversus in domum suam, convocavit ad se amicos suos, et Zares uxorem suam,

5:11  And he declared to them the greatness of his riches, and the multitude of his children, and with how great glory the king had advanced him above all his princes and servants.

5:11  And Haman told them of the glory of his riches, and the multitude of his children, and all the things wherein the king had promoted him, and how he had advanced him above the princes and servants of the king.

5:11  Vypočítával jim slávu svého bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a povznesl nad velmože a královy služebníky.

5:11  a vykládal jim, jaký je proslulý boháč a kolik má synů a čím vším ho král poctil a vůbec jak ho král povýšil nad velmože i královské dvořany.

5:11  Pak jim Haman vypočítával své slavné bohatství a množství svých synů i všechno, čím ho král povýšil a čím ho povznesl nad knížata a královy otroky.

5:11  I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého, i o množství synů svých, i o všem, čímž ho zvelebil král, a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské.

5:11  et exposuit illis magnitudinem divitiarum suarum, filiorumque turbam, et quanta eum gloria super omnes principes et servos suos rex elevasset.

5:12  And after this he said: Queen Esther also hath invited no other to the banquet with the king, but me: and with her I am also to dine to morrow with the king:

5:12  Haman said moreover, Yea, Esther the queen did let no man come in with the king unto the banquet that she had prepared but myself; and to morrow am I invited unto her also with the king.

5:12  A pokračoval: „Kromě toho nepozvala královna Ester na hostinu, kterou připravila, nikoho jiného než mne spolu s králem, a také na zítřek jsem k ní pozván spolu s králem.

5:12  „Dokonce,“ povídá Haman, „královna Ester vystrojila hostinu, na kterou nepozvala kromě krále už nikoho, jenom mě! Dokonce jsem k ní spolu s králem pozván i na zítra!

5:12  Haman nadto řekl: Královna Ester neuvedla s králem na hostinu, kterou uspořádala, nikoho, jedině mě. Také na zítra jsem k ní s králem pozván.

5:12  A doložil Aman: Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila jen mne, a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem.

5:12  Et post hæc ait : Regina quoque Esther nullum alium vocavit ad convivium cum rege præter me : apud quam etiam cras cum rege pransurus sum.

5:13  And whereas I have all these things, I think I have nothing, so long as I see Mardochai the Jew sitting before the king's gate.

5:13  Yet all this availeth me nothing, so long as I see Mordecai the Jew sitting at the king’s gate.

5:13  Ale z toho všeho nic nemám, dokud se musím dívat na toho žida Mordokaje, jak sedí v královské bráně.“

5:13  Jenže to všechno je mi na nic, když se musím dívat, jak si ten Žid Mordechaj sedí na královském dvoře!“

5:13  Ale tohle všechno mi není nic platné pokaždé, když vidím Judejce Mordokaje sedícího v královské bráně.

5:13  Ale všecko to nic mi neprospívá, pokudžkoli vídám Mardochea, toho Žida, sedati u brány královské.

5:13  Et cum hæc omnia habeam, nihil me habere puto, quamdiu videro Mardochæum Judæum sedentem ante fores regias.

5:14  Then Zares his wife, and the rest of his friends answered him: Order a great beam to be prepared, fifty cubits high, and in the morning speak to the king, that Mardochai may be hanged upon it, and so thou shalt go full of joy with the king to the banquet. The counsel pleased him, and he commanded a high gibbet to be prepared.

5:14  Then said Zeresh his wife and all his friends unto him, Let a gallows be made of fifty cubits high, and to morrow speak thou unto the king that Mordecai may be hanged thereon: then go thou in merrily with the king unto the banquet. And the thing pleased Haman; and he caused the gallows to be made.

5:14  Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho oblíbenci: „Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, aby naň Mordokaje pověsili. Jdi na hostinu s králem radostně.“ Hamanovi se ta řeč líbila a dal udělat kůl.

5:14  Jeho žena i všichni přátelé mu tedy poradili: „Nech postavit kůl na padesát loktů vysoký a hned ráno řekni králi, ať na něj Mordechaje pověsí. Pak můžeš jít s králem vesele na hostinu.“ Ta rada se Hamanovi zalíbila, a tak dal postavit ten kůl.

5:14  Tu mu řekla jeho žena Zereš i všichni jeho přátelé: Ať udělají kůl vysoký padesát loket, a ráno řekni králi, ať na něj Mordokaje pověsí, a vejdi radostný s králem na hostinu. Ta řeč ⌈se Hamanovi líbila⌉ a udělal ten kůl.

5:14  Řekla jemu Zeres žena jeho, i všickni přátelé jeho: Nechť udělají šibenici zvýši padesáti loket, a ráno rci králi, aby na ní oběsili Mardochea, a vejdi s králem na hody vesele. I líbila se ta rada Amanovi, a rozkázal postaviti šibenici.

5:14  Responderuntque ei Zares uxor ejus, et ceteri amici : Jube parari excelsam trabem, habentem altitudinis quinquaginta cubitos, et dic mane regi ut appendatur super eam Mardochæus, et sic ibis cum rege lætus ad convivium. Placuit ei consilium, et jussit excelsam parari crucem.

Chapter 6

6:1  That night the king passed without sleep, and he commanded the histories and chronicles of former times to be brought him. And when they were reading them before him,

6:1  On that night could not the king sleep, and he commanded to bring the book of records of the chronicles; and they were read before the king.

6:1  Oné noci spánek od krále prchal. Poručil tedy, aby přinesli Knihu letopisů památných událostí a ty byly králi předčítány.

6:1  Té noci král nemohl spát. Rozkázal tedy, ať mu přinesou kroniku říšských záznamů. Když z ní králi předčítali,

6:1  Oné noci se od krále vzdálil spánek. Řekl, aby přinesli knihu Letopisů pamětihodností, a byly předčítány v králově přítomnosti.

6:1  Té noci král nemoha spáti, rozkázal přinésti knihy pamětné, kroniky, kteréž čteny byly před králem.

6:1  Noctem illam duxit rex insomnem, jussitque sibi afferri historias et annales priorum temporum. Quæ cum illo præsente legerentur,

6:2  They came to that place where it was written, how Mardochai had discovered the treason of Bagathan and Thares the eunuchs, who sought to kill king Assuerus.

6:2  And it was found written, that Mordecai had told of Bigthana and Teresh, two of the king’s chamberlains, the keepers of the door, who sought to lay hand on the king Ahasuerus.

6:2  Našel se zápis, jak Mordokaj oznámil na Bigtanu a Tereše, dva královy dvořany ze strážců prahu, že chtěli na krále Achašveróše vztáhnout ruku.

6:2  narazili na zápis o tom, jak jistý Mordechaj odhalil Bigtana a Tereše, dva královské eunuchy ze strážců prahu, kteří se chystali vztáhnout ruku na krále Xerxe.

6:2  Našlo se zapsáno, co oznámil Mordokaj ohledně Bigtany a Tereše, dvou královských eunuchů ze strážců prahu, kteří chtěli na krále Achašvéroše vztáhnout ruku.

6:2  I našli zapsáno, že pověděl Mardocheus na Bigtana a Teresa, dva komorníky královské z těch, jenž ostříhali prahu, že ukládali vztáhnouti ruku na krále Asvera.

6:2  ventum est ad illum locum ubi scriptum erat quomodo nuntiasset Mardochæus insidias Bagathan et Thares eunuchorum, regem Assuerum jugulare cupientium.

6:3  And when the king heard this, he said: What honour and reward hath Mardochai received for this fidelity? His servants and ministers said to him: He hath received no reward at all.

6:3  And the king said, What honour and dignity hath been done to Mordecai for this? Then said the king’s servants that ministered unto him, There is nothing done for him.

6:3  Král se otázal: „Jaká pocta a jaké povýšení byly za to Mordokajovi uděleny?“ Královští panoši, kteří ho obsluhovali, odvětili: „Nedostal vůbec nic.“

6:3  Král se otázal: „Jak za to byl Mordechaj vyznamenán a povýšen?“ „Vůbec nijak,“ odpověděli panoši obsluhující krále.

6:3  Král se zeptal: Jaké ocenění a co významného bylo pro Mordokaje za tohle vykonáno? Královi mládenci, kteří mu sloužili, odpověděli: Nebylo pro něj vykonáno nic.

6:3  Tedy řekl král: Čím jest poctěn, neb jak zveleben Mardocheus za to? Odpověděli služebníci královští, dvořané jeho: Není jemu nic dáno.

6:3  Quod cum audisset rex, ait : Quid pro hac fide honoris ac præmii Mardochæus consecutus est ? Dixerunt ei servi illius ac ministri : Nihil omnino mercedis accepit.

6:4  And the king said immediately: Who is in the court? for Aman was coming in to the inner court of the king's house, to speak to the king, that he might order Mardochai to be hanged upon the gibbet, which was prepared for him.

6:4  And the king said, Who is in the court? Now Haman was come into the outward court of the king’s house, to speak unto the king to hang Mordecai on the gallows that he had prepared for him.

6:4  Tu se král otázal: „Kdo je na nádvoří?“ Mezitím přišel na vnější nádvoří králova domu Haman promluvit si s králem, aby dal pověsit Mordokaje na kůl, který pro něho připravil.

6:4  „Je někdo v předsálí?“ zeptal se král. (Do vnějšího předsálí královských komnat právě přišel Haman, aby promluvil s králem, že je záhodno Mordechaje pověsit na kůl, který pro něj připravil.)

6:4  Tu se král zeptal: Kdo je na nádvoří? (Na vnější nádvoří královského domu vešel Haman říci králi, aby Mordokaje pověsili na kůl, který pro něho připravil.)

6:4  I řekl král: Kdo jest v síni? (Aman pak byl přišel do síně domu královského zevnitřní, mluviti s králem, aby oběšen byl Mardocheus na šibenici, kterouž jemu připravil.)

6:4  Statimque rex : Quis est, inquit, in atrio ? Aman quippe interius atrium domus regiæ intraverat, ut suggereret regi, et juberet Mardochæum affigi patibulo, quod ei fuerat præparatum.

6:5  The servants answered: Aman standeth in the court, and the king said: Let him come in.

6:5  And the king’s servants said unto him, Behold, Haman standeth in the court. And the king said, Let him come in.

6:5  Panošové řekli králi: „To je Haman, stojí na nádvoří.“ A král řek: „Ať vstoupí!“

6:5  „Ano, v předsálí čeká Haman,“ odpověděli panošové králi. „Ať vejde,“ řekl král.

6:5  Královi mládenci mu odpověděli: Hle, Haman stojí na nádvoří. Král řekl: Ať vejde.

6:5  Odpověděli králi služebníci jeho: Aj, Aman stojí v síni. Řekl král: Nechť vejde sem.

6:5  Responderunt pueri : Aman stat in atrio. Dixitque rex : Ingrediatur.

6:6  And when he was come in, he said to him: What ought to be done to the man whom the king is desirous to honour? But Aman thinking in his heart, and supposing that the king would honour no other but himself,

6:6  So Haman came in. And the king said unto him, What shall be done unto the man whom the king delighteth to honour? Now Haman thought in his heart, To whom would the king delight to do honour more than to myself?

6:6  Haman vstoupil a král se ho otázal: „Co se má stát s mužem, kterého chce král poctít?“ Haman si v duchu řekl: „Koho jiného než mne by chtěl král poctít?“

6:6  Když Haman vešel, král se ho zeptal: „Co se má udělat, když král chce někoho vyznamenat?“ Haman si pomyslel: „Koho jiného by král mohl chtít vyznamenat než mě?“

6:6  Haman vešel a král se ho zeptal: Co se má udělat pro muže, kterému by král chtěl vzdát poctu? Haman si řekl ve svém srdci: Komu bude chtít král prokázat poctu víc nežli mně?

6:6  Takž všel Aman. Jemuž řekl král: Co sluší učiniti muži tomu, kteréhož by chtěl král ctíti? (Aman řekl sám v sobě: Kohož by jiného chtěl král více ctíti, nežli mne?)

6:6  Cumque esset ingressus, ait illi : Quid debet fieri viro, quem rex honorare desiderat ? Cogitans autem in corde suo Aman, et reputans quod nullum alium rex, nisi se, vellet honorare,

6:7  Answered: The man whom the king desireth to honour,

6:7  And Haman answered the king, For the man whom the king delighteth to honour,

6:7  A odvětil králi: „Muži, kterého chce král poctít,

6:7  a tak tedy králi odpověděl: „Chce-li král někoho vyznamenat,

6:7  Haman tedy králi odpověděl: Muži, kterému by král chtěl vzdát poctu,

6:7  Odpověděl Aman králi: Muži tomu, jehož král ctíti chce,

6:7  respondit : Homo, quem rex honorare cupit,

6:8  Ought to be clothed with the king's apparel, and to be set upon the horse that the king rideth upon, and to have the royal crown upon his head,

6:8  Let the royal apparel be brought which the king useth to wear, and the horse that the king rideth upon, and the crown royal which is set upon his head:

6:8  ať přinesou královské roucho, které oblékal král, a přivedou koně, na němž jezdil král, a na jeho hlavu ať vloží královskou korunu.

6:8  ať přinesou královské roucho, které nosívá král, a přivedou koně, na kterém jezdí král, s královskou korunou na hlavě.

6:8  ať přinesou královský oděv, do něhož se oblékal král, a koně, na němž jezdil král, ⌈a královskou korunu, která byla vložena na jeho hlavu.⌉

6:8  Ať přinesou roucho královské, do kteréhož se král obláčí, a přivedou koně, na kterémž jezdí král, a vstaví korunu královskou na hlavu jeho.

6:8  debet indui vestibus regiis, et imponi super equum, qui de sella regis est, et accipere regium diadema super caput suum :

6:9  And let the first of the king's princes and nobles hold his horse, and going through the street of the city, proclaim before him and say: Thus shall he be honoured, whom the king hath a mind to honour.

6:9  And let this apparel and horse be delivered to the hand of one of the king’s most noble princes, that they may array the man withal whom the king delighteth to honour, and bring him on horseback through the street of the city, and proclaim before him, Thus shall it be done to the man whom the king delighteth to honour.

6:9  Roucho a kůň ať jsou odevzdány do rukou některého z královských velmožů a šlechticů, oni ať obléknou muže, kterého chce král poctít, ať ho na koni provedou po městském prostranství a před ním provolávají: Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!“

6:9  To roucho i koně ať svěří některému z králových nejvznešenějších velmožů. Ať je to roucho oblečeno tomu, koho král chce vyznamenat; ať je na tom koni proveden po náměstí a ať se před ním volá: ‚Takto se děje tomu, koho chce král vyznamenat!‘“

6:9  Ať vydají ten oděv a toho koně někomu z králových knížat, šlechticů, a ti obléknou toho muže, kterému chce král vzdát poctu. Posadí jej na koně na náměstí města a budou před ním provolávat: Takto se jedná s mužem, jemuž chce král vzdát poctu.

6:9  A dadouce roucho to i koně toho v ruku některého z nejznamenitějších knížat královských, ať oblekou muže toho, jehož král chce ctíti, a ať jej vodí na koni po ulici města, a volají před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce.

6:9  et primus de regiis principibus ac tyrannis teneat equum ejus, et per plateam civitatis incedens clamet, et dicat : Sic honorabitur, quemcumque voluerit rex honorare.

6:10  And the king said to him: Make haste and take the robe and the horse, and do as thou hast spoken to Mardochai the Jew, who sitteth before the gates of the palace. Beware thou pass over any of those things which thou hast spoken.

6:10  Then the king said to Haman, Make haste, and take the apparel and the horse, as thou hast said, and do even so to Mordecai the Jew, that sitteth at the king’s gate: let nothing fail of all that thou hast spoken.

6:10  Nato řekl král Hamanovi: „Pospěš, vezmi roucho a koně, jak jsi pověděl, a učiň tak židu Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nezanedbej ani slova z toho, co jsi pověděl!“

6:10  „Rychle vezmi to roucho i koně!“ odpověděl král Hamanovi. „To, co jsi řekl, uděláš pro Žida Mordechaje z královského kancléřství. Dej pozor, ať nic z toho, co jsi řekl, nevynecháš.“

6:10  Tu řekl král Hamanovi: Pospěš, vezmi ten oděv a koně ⌈tak, jak⌉ jsi pověděl, a učiň tak Judejci Mordokajovi, který sedí v královské bráně. Nenech padnout ⌈žádné slovo z⌉ toho, co jsi pověděl.

6:10  Tedy řekl král Amanovi: Pospěš, vezmi to roucho a koně, jakž jsi řekl, a učiň to Mardocheovi Židu, kterýž sedí v bráně královské. Nepomíjejž ničeho ze všeho toho, což jsi mluvil.

6:10  Dixitque ei rex : Festina, et sumpta stola et equo, fac, ut locutus es, Mardochæo Judæo, qui sedet ante fores palatii. Cave ne quidquam de his, quæ locutus es, prætermittas.

6:11  So Aman took the robe and the horse, and arraying Mardochai in the street of the city, and setting him on the horse, went before him, and proclaimed: This honour is he worthy of, whom the king hath a mind to honour.

6:11  Then took Haman the apparel and the horse, and arrayed Mordecai, and brought him on horseback through the street of the city, and proclaimed before him, Thus shall it be done unto the man whom the king delighteth to honour.

6:11  Haman tedy vzal roucho a koně, oblékl Mordokaje a provedl jej na koni po městském prostranství a provolával před ním: „Tak se jedná s mužem, kterého chce král poctít!“

6:11  A tak Haman vzal to roucho a koně, oblékl Mordechaje, provezl ho po náměstí a volal před ním: „Takto se děje tomu, koho chce král vyznamenat.“

6:11  Haman tedy vzal oděv a koně a oblékl Mordokaje. Nechal jej jezdit na náměstí města a provolával před ním: Takto se jedná s mužem, kterému chce král vzdát poctu.

6:11  Protož vzav Aman roucho i koně, oblékl Mardochea, a vedl jej na koni po ulici města, volaje před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce.

6:11  Tulit itaque Aman stolam et equum, indutumque Mardochæum in platea civitatis, et impositum equo præcedebat, atque clamabat : Hoc honore condignus est, quemcumque rex voluerit honorare.

6:12  But Mardochai returned to the palace gate: and Aman made haste to go to his house, mourning and having his head covered:

6:12  And Mordecai came again to the king’s gate. But Haman hasted to his house mourning, and having his head covered.

6:12  Mordokaj se vrátil do královské brány, zatímco Haman spěchal domů smuten a se zakrytou hlavou.

6:12  Mordechaj se pak vrátil do královského paláce, ale Haman spěchal domů sklíčený a s hlavou zahalenou.

6:12  Pak se Mordokaj vrátil do královské brány a Haman si pospíšil do svého domu truchlící a se zakrytou hlavou.

6:12  Potom navrátil se Mardocheus k bráně královské. Aman pak rychle pospíšil do domu svého, smuten jsa, s zakrytou hlavou.

6:12  Reversusque est Mardochæus ad januam palatii : et Aman festinavit ire in domum suam, lugens et operto capite :

6:13  And he told Zares his wife, and his friends, all that had befallen him. And the wise men whom he had in counsel, and his wife answered him: If Mardochai be of the seed of the Jews, before whom thou hast begun to fall, thou canst not resist him, but thou shalt fall in his sight.

6:13  And Haman told Zeresh his wife and all his friends every thing that had befallen him. Then said his wise men and Zeresh his wife unto him, If Mordecai be of the seed of the Jews, before whom thou hast begun to fall, thou shalt not prevail against him, but shalt surely fall before him.

6:13  Vypravoval své ženě Zereši a všem svým oblíbencům všecko, co ho potkalo. I řekli mu jeho mudrci a jeho žena: „Je-li Mordokaj, který je počátkem tvého pádu, původu židovského, nic proti němu nezmůžeš, ale podlehneš mu.“

6:13  Když Haman vypravoval své ženě Zereš a všem přátelům, co všechno ho postihlo, odvětili mu ti mudrcové i jeho žena Zereš: „Jestli je ten Mordechaj opravdu Žid, pak tvůj pád teprve začal! Nikdy ho nepřemůžeš; padneš před ním úplně.“

6:13  Tam vypočítával Haman své ženě Zereši a všem svým přátelům všechno, co ho postihlo. Jeho mudrci i jeho žena Zereš mu řekli: Jestliže je Mordokaj, před nímž jsi začal upadat, z judejského potomstva, nepřemůžeš ho, nýbrž jistě před ním padneš.

6:13  I vypravoval Aman Zeres ženě své a všechněm přátelům svým všecko, což se mu přihodilo. I řekli jemu mudrci jeho i Zeres žena jeho: Poněvadž z národu Židovského jest Mardocheus, před jehož oblíčejem počal jsi klesati, neodoláš jemu, ale jistě padneš před oblíčejem jeho.

6:13  narravitque Zares uxori suæ, et amicis, omnia quæ evenissent sibi. Cui responderunt sapientes quos habebat in consilio, et uxor ejus : Si de semine Judæorum est Mardochæus, ante quem cadere cœpisti, non poteris ei resistere, sed cades in conspectu ejus.

6:14  As they were yet speaking, the king's eunuchs came, and compelled him to go quickly to the banquet which the queen had prepared.

6:14  And while they were yet talking with him, came the king’s chamberlains, and hasted to bring Haman unto the banquet that Esther had prepared.

6:14  Ještě s ním rozmlouvali, když dorazili královi dvořané a spěšně odvedli Hamana na hostinu, kterou připravila Ester.

6:14  Ještě to ani nedořekli, když vtom dorazili královi eunuchové a spěšně Hamana odvedli na hostinu, kterou vystrojila Ester.

6:14  Ještě s ním mluvili, když dorazili královští eunuši. Spěchali, aby Hamana přivedli na hostinu, kterou uspořádala Ester.

6:14  A když oni ještě mluvili s ním, komorníci královští přišli, a rychle vzali Amana na hody, kteréž připravila Ester.

6:14  Adhuc illis loquentibus, venerunt eunuchi regis, et cito eum ad convivium, quod regina paraverat, pergere compulerunt.

Chapter 7

7:1  So the king and Aman went in, to drink with the queen.

7:1  So the king and Haman came to banquet with Esther the queen.

7:1  I přišel král s Hamanem opět, aby popíjeli ve společnosti královny Estery.

7:1  Král i Haman přišli na hostinu ke královně Ester.

7:1  Tak král s Hamanem přišel, aby pili s královnou Esterou.

7:1  A tak přišel král i Aman, aby hodovali s Ester královnou.

7:1  Intravit itaque rex et Aman, ut biberent cum regina.

7:2  And the king said to her again the second day, after he was warm with wine: What is thy petition, Esther, that it may be granted thee? and what wilt thou have done: although thou ask the half of my kingdom, thou shalt have it.

7:2  And the king said again unto Esther on the second day at the banquet of wine, What is thy petition, queen Esther? and it shall be granted thee: and what is thy request? and it shall be performed, even to the half of the kingdom.

7:2  Také tohoto druhého dne, když popíjeli víno, otázal se král Estery: „Jaká je tvá prosba, královno Ester? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Až do poloviny království bude ti vyhověno.“

7:2  Král se nad pohárem vína stejně jako včera Ester otázal: „Tak jaké máš přání, královno Ester? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“

7:2  Také druhého dne při pití vína řekl král Esteře: Jaká je tvá prosba, královno Estero? Bude ti to dáno. Jaká je tvá žádost až do poloviny království? Bude to vykonáno.

7:2  I řekl král k Ester opět druhého dne, napiv se vína: Jaká jest žádost tvá, Ester královno? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Až do polovice království staneť se.

7:2  Dixitque ei rex etiam secunda die, postquam vino incaluerat : Quæ est petitio tua, Esther, ut detur tibi ? et quid vis fieri ? etiam si dimidiam partem regni mei petieris, impetrabis.

7:3  Then she answered: If I have found favour in thy sight, O king, and if it please thee, give me my life for which I ask, and my people for which I request.

7:3  Then Esther the queen answered and said, If I have found favour in thy sight, O king, and if it please the king, let my life be given me at my petition, and my people at my request:

7:3  Královna Ester odpověděla: Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uzná-li král za vhodné, nechť je mi na mou prosbu darován můj život a na mou žádost můj lid.

7:3  „Ráčíš-li mi, králi, prokázat laskavost,“ odpověděla královna Ester, „daruj mi prosím život – to je mé přání! Ušetři i můj lid – to je má žádost.

7:3  Tehdy královna Ester odpověděla a řekla: Pokud bych nalezla milost ve tvých očích, králi, a pokud by se králi líbilo, nechť je mi na mou prosbu dán můj život a na mou žádost můj národ.

7:3  Tedy odpověděla Ester královna a řekla: Jestliže jsem nalezla milost před očima tvýma, ó králi, a jestliže se králi za dobré vidí, nechť mi jest darován život můj k mé žádosti, a národu mému k prosbě mé.

7:3  Ad quem illa respondit : Si inveni gratiam in oculis tuis o rex, et si tibi placet, dona mihi animam meam pro qua rogo, et populum meum pro quo obsecro.

7:4  For we are given up, I and my people, to be destroyed, to be slain, and to perish. And would God we were sold for bondmen and bondwomen: the evil might be borne with, and I would have mourned in silence: but now we have an enemy, whose cruelty redoundeth upon the king.

7:4  For we are sold, I and my people, to be destroyed, to be slain, and to perish. But if we had been sold for bondmen and bondwomen, I had held my tongue, although the enemy could not countervail the king’s damage.

7:4  Vždyť jsme byli prodáni, já i můj lid, aby nás vyhladili, povraždili a zahubili. Kdybychom byli prodáni jen za otroky a otrokyně, mlčela bych, neboť takové soužení by nebylo hodno, aby se jím král obtěžoval.“

7:4  Já i můj lid jsme vydáni zkáze, k pobití a vyhlazení! Kdybychom byli jen prodáni do otroctví, mlčela bych, neboť ten padouch nestojí za to, aby byl král obtěžován.“

7:4  Neboť jsme byli prodáni, já i můj národ, aby nás ⌈vyhladili, zabili a vyhubili.⌉ Kdybychom byli prodáni za otroky a za otrokyně, mlčela bych, protože by ta tíseň nebyla vhodná k obtěžování krále.

7:4  Nebo prodáni jsme, já i národ můj, abychom zbiti, pomordováni a vyhlazeni byli, ješto kdybychom za služebníky a děvky prodáni byli, mlčela bych, ač by i tak ten nepřítel nijakž nemohl nahraditi králi té škody.

7:4  Traditi enim sumus ego et populus meus, ut conteramur, jugulemur, et pereamus. Atque utinam in servos et famulas venderemur : esset tolerabile malum, et gemens tacerem : nunc autem hostis noster est, cujus crudelitas redundat in regem.

7:5  And king Assuerus answered and said: Who is this, and of what power, that he should do these things?

7:5  Then the king Ahasuerus answered and said unto Esther the queen, Who is he, and where is he, that durst presume in his heart to do so?

7:5  Zeptal se král Achašveróš, zeptal se královny Estery: „Kdo je to a kde je ten, který se opovážil udělat něco takového?“

7:5  „Kdo to je?“ přerušil ji král Xerxes. „Kde je ten, kdo by se odvážil provést něco takového?“ ptal se královny Ester.

7:5  Vtom promluvil král Achašvéroš a zeptal se královny Estery: Kdo to je a kde je ten, který nadmul své srdce, aby tohle provedl?

7:5  Opět odpovídaje král Asverus, řekl Ester královně: I kdož jest to ten, a kde jest ten, jehož srdce tak jest naduté, aby to činil?

7:5  Respondensque rex Assuerus, ait : Quis est iste, et cujus potentiæ, ut hæc audeat facere ?

7:6  And Esther said: It is this Aman that is our adversary and most wicked enemy. Aman hearing this was forthwith astonished, not being able to bear the countenance of the king and of the queen.

7:6  And Esther said, The adversary and enemy is this wicked Haman. Then Haman was afraid before the king and the queen.

7:6  Ester odpověděla: „Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman.“ Haman zůstal před králem a královnou ochromen.

7:6  „Ten zavilý padouch,“ řekla Ester, „je tenhle zlosyn Haman!“ Haman zůstal před králem a královnou jako omráčený.

7:6  Ester odpověděla: Tím protivníkem a nepřítelem je tento zlý Haman. Haman se před králem a královnou vyděsil.

7:6  I řekla Ester: Muž protivník a nepřítel nejhorší jest Aman tento. Takž Aman zhrozil se před oblíčejem krále a královny.

7:6  Dixitque Esther : Hostis et inimicus noster pessimus iste est Aman. Quod ille audiens, illico obstupuit, vultum regis ac reginæ ferre non sustinens.

7:7  But the king being angry rose up, and went from the place of the banquet into the garden set with trees. Aman also rose up to entreat Esther the queen for his life, for he understood that evil was prepared for him by the king.

7:7  And the king arising from the banquet of wine in his wrath went into the palace garden: and Haman stood up to make request for his life to Esther the queen; for he saw that there was evil determined against him by the king.

7:7  Rozhořčený král povstal od popíjení vína a odešel do zahrady u paláce. Haman přistoupil, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že na něj dopadne králova zloba.

7:7  Král v návalu hněvu vstal od vína a vyšel ven do zámecké zahrady. Haman zůstal, aby královnu Ester prosil o život. Bylo mu jasné, že u krále už nemá naději.

7:7  Tu král vystoupil ve své zlobě od pití vína do zahrady u paláce. Haman zůstal stát, aby usiloval u královny Estery o svůj život, protože viděl, že král je rozhodnut vykonat proti němu něco zlého.

7:7  Tedy král vstal v prchlivosti své od pití vína, a vyšel na zahradu při paláci. Aman pak pozůstal tu, aby prosil za život svůj Estery královny; nebo viděl, že jest o něm zle uloženo od krále.

7:7  Rex autem iratus surrexit, et de loco convivii intravit in hortum arboribus consitum. Aman quoque surrexit ut rogaret Esther reginam pro anima sua : intellexit enim a rege sibi paratum malum.

7:8  And when the king came back out of the garden set with trees, and entered into the place of the banquet, he found Aman was fallen upon the bed on which Esther lay, and he said: He will force the queen also in my presence, in my own house. The word was not yet gone out of the king's mouth, and immediately they covered his face.

7:8  Then the king returned out of the palace garden into the place of the banquet of wine; and Haman was fallen upon the bed whereon Esther was. Then said the king, Will he force the queen also before me in the house? As the word went out of the king’s mouth, they covered Haman’s face.

7:8  Když se král vracel ze zahrady u paláce do domu, kde popíjeli víno, padl Haman právě na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „To chceš dokonce u mne v domě učinit královně násilí?“ Sotva to slovo z králových úst vyšlo, zakryli Hamanovi tvář.

7:8  Vtom se král vrací ze zámecké zahrady do vinného pavilonku a vidí Hamana zhrouceného na Esteřině lehátku. „Tak on se ještě u mě doma bude vrhat na královnu?!“ zvolal král. Jakmile to král vyřkl, eunuchové zakryli Hamanovi tvář.

7:8  Král se vracel ze zahrady paláce do domu, ⌈kde popíjeli víno,⌉ zrovna když Haman padl na lůžko, na němž byla Ester. Král řekl: Chceš snad ještě znásilnit královnu u mě v domě? Jakmile to slovo vyšlo z králových úst, zakryli Hamanovi tvář.

7:8  Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu, kdež pil víno, a Aman padl na lůžko, na kterémž seděla Ester. I řekl král: Což ještě násilé učiniti chce královně u mne v domě? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále, tvář Amanovu zakryli.

7:8  Qui cum reversus esset de horto nemoribus consito, et intrasset convivii locum, reperit Aman super lectulum corruisse in quo jacebat Esther, et ait : Etiam reginam vult opprimere, me præsente, in domo mea. Necdum verbum de ore regis exierat, et statim operuerunt faciem ejus.

7:9  And Harbona, one of the eunuchs that stood waiting on the king, said: Behold the gibbet which he hath prepared for Mardochai, who spoke for the king, standeth in Aman's house, being fifty cubits high. And the king said to him: Hang him upon it.

7:9  And Harbonah, one of the chamberlains, said before the king, Behold also, the gallows fifty cubits high, which Haman had made for Mordecai, who had spoken good for the king, standeth in the house of Haman. Then the king said, Hang him thereon.

7:9  Charbóna, jeden z kleštěnců, prohodil před králem: „Vždyť je tu také kůl, jejž připravil Haman pro Mordokaje, který promluvil ve prospěch králův. Stojí u Hamanova domu, vysoký padesát loket.“ A král řekl: „Pověste ho na něj!“

7:9  Charbona, jeden z nich, před králem poznamenal: „A co s tím kůlem, který Haman postavil pro toho Mordechaje, jehož slovo zachránilo krále? Stojí u Hamanova domu, vysoký na padesát loktů.“ „Pověste ho na něj!“ rozkázal král.

7:9  Vtom řekl Charbóna, jeden z eunuchů, před králem: Hle, také ten kůl, který Haman připravil pro Mordokaje, jenž promluvil dobro ohledně krále, stojí v Hamanově domě, vysoký padesát loket. Král řekl: Pověste ho na něj.

7:9  Mezi tím řekl Charbona, jeden z komorníků, před králem: Aj, ještě šibenice, kterouž připravil Aman Mardocheovi, kterýž mluvil králi k dobrému, stojí při domě Amanově, zvýší padesáti loket. I řekl král: Oběstež ho na ní.

7:9  Dixitque Harbona, unus de eunuchis, qui stabant in ministerio regis : En lignum quod paraverat Mardochæo, qui locutus est pro rege, stat in domo Aman, habens altitudinis quinquaginta cubitos. Cui dixit rex : Appendite eum in eo.

7:10  So Aman was hanged on the gibbet, which he had prepared for Mardochai: and the king's wrath ceased.

7:10  So they hanged Haman on the gallows that he had prepared for Mordecai. Then was the king’s wrath pacified.

7:10  Pověsili tedy Hamana na kůl, který postavil pro Mordokaje, a královo rozhořčení se uklidnilo.

7:10  A tak Hamana pověsili na kůl, který postavil pro Mordechaje. Teprve tehdy králův hněv opadl.

7:10  Pověsili tedy Hamana na kůl, který připravil pro Mordokaje. Králova zloba pak opadla.

7:10  Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se.

7:10  Suspensus est itaque Aman in patibulo quod paraverat Mardochæo : et regis ira quievit.

Chapter 8

8:1  On that day king Assuerus gave the house of Aman, the Jews' enemy, to queen Esther, and Mardochai came in before the king. For Esther had confessed to him that he was her uncle.

8:1  On that day did the king Ahasuerus give the house of Haman the Jews’ enemy unto Esther the queen. And Mordecai came before the king; for Esther had told what he was unto her.

8:1  Onoho dne dal král Achašveróš královně Esteře dům Hamana, protivníka židů. A Mordokajovi se dostalo přístupu před krále, protože Ester oznámila, čím jí je.

8:1  Téhož dne král Xerxes daroval majetek židobijce Hamana královně Ester a Mordechaj získal přístup k samému králi. Ester totiž prozradila, kým pro ni je.

8:1  Onoho dne dal král Achašvéroš královně Esteře dům Hamana, utiskovatele Judejců. Mordokaj předstoupil před krále, protože Ester oznámila, čím pro ni je.

8:1  Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského, a Mardocheus přišel před krále, (nebo oznámila Ester, co by jí on byl).

8:1  Die illo dedit rex Assuerus Esther reginæ domum Aman adversarii Judæorum, et Mardochæus ingressus est ante faciem regis. Confessa est enim ei Esther quod esset patruus suus.

8:2  And the king took the ring which he had commanded to be taken again from Aman, and gave it to Mardochai. And Esther set Mardochai over her house.

8:2  And the king took off his ring, which he had taken from Haman, and gave it unto Mordecai. And Esther set Mordecai over the house of Haman.

8:2  Král sňal svůj pečetní prsten, který dal odebrat Hamanovi, a dal jej Mordokajovi. A Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem.

8:2  Nato si král sňal z ruky pečetní prsten (který odebral Hamanovi) a dal ho Mordechajovi. Ester pak Mordechaje učinila správcem Hamanova majetku.

8:2  Král sňal svůj prsten, který vzal Hamanovi, a dal ho Mordokajovi. Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem.

8:2  Kdežto král sňav prsten svůj, kterýž vzal od Amana, dal jej Mardocheovi. Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým.

8:2  Tulitque rex annulum, quem ab Aman recipi jusserat, et tradidit Mardochæo. Esther autem constituit Mardochæum super domum suam.

8:3  And not content with these things, she fell down at the king's feet and wept, and speaking to him besought him, that he would give orders that the malice of Aman the Agagite, and his most wicked devices which he had invented against the Jews, should be of no effect.

8:3  And Esther spake yet again before the king, and fell down at his feet, and besought him with tears to put away the mischief of Haman the Agagite, and his device that he had devised against the Jews.

8:3  Ester se však znovu přimlouvala před králem, padla mu k nohám a s pláčem ho prosila o milost, aby odvrátil pohromu, chystanou Agagovcem Hamanem, a to, co zamýšlel proti židům.

8:3  Ester pak znovu promluvila před králem. Padla mu k nohám a s pláčem ho prosila, aby odvrátil tu pohromu, kterou Haman Agagovec zosnoval proti Židům.

8:3  Ester pak pokračovala, promluvila před králem a padla k jeho nohám. Rozplakala se a prosila jej o smilování, aby odvrátil zlo Agagovce Hamana a jeho plán, který zamýšlel proti Judejcům.

8:3  Potom ještě Ester mluvila před králem, padši k nohám jeho, a s pláčem pokorně ho prosila, aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady, kteréž smyslil proti Židům.

8:3  Nec his contenta, procidit ad pedes regis, flevitque, et locuta ad eum oravit ut malitiam Aman Agagitæ, et machinationes ejus pessimas quas excogitaverat contra Judæos, juberet irritas fieri.

8:4  But he, as the manner was, held out the golden sceptre with his hand, which was the sign of clemency: and she arose up and stood before him,

8:4  Then the king held out the golden sceptre toward Esther. So Esther arose, and stood before the king,

8:4  Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo; tu Ester vstala, postavila se před krále

8:4  Král na ni ukázal zlatým žezlem, ať vstane. Ester se postavila před králem

8:4  Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo. Ester vstala a postavila se před krále.

8:4  (Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou, a Ester vstavši, postavila se před králem.)

8:4  At ille ex more sceptrum aureum protendit manu, quo signum clementiæ monstrabatur : illaque consurgens stetit ante eum,

8:5  And said: If it please the king, and if I have found favour in his sight, and my request be not disagreeable to him, I beseech thee, that the former letters of Aman the traitor and enemy of the Jews, by which he commanded that they should be destroyed in all the king's provinces, may be reversed by new letters.

8:5  And said, If it please the king, and if I have found favour in his sight, and the thing seem right before the king, and I be pleasing in his eyes, let it be written to reverse the letters devised by Haman the son of Hammedatha the Agagite, which he wrote to destroy the Jews which are in all the king’s provinces:

8:5  a řekla: „Jestliže král uzná za vhodné a já jsem získala jeho přízeň, jestliže to král považuje za přijatelné a má ve mně zalíbení, nechť je napsáno, aby vrátili ty dopisy obsahující záměr Agagovce Hamana, syna Hamedatova, v nichž dal napsat, aby ve všech královských krajinách zahubili židy.

8:5  a řekla: „Ráčí-li mi král prokázat laskavost a uzná-li to král za vhodné, jestliže mu na mně záleží, ať nechá napsat, že se odvolávají ty listy, které vymyslel a sepsal Haman, syn Hamedaty Agagovce, aby vyhladil Židy ve všech provinciích říše.

8:5  Řekla: Pokud by se králi líbilo, pokud bych nalezla u něj milost a ta věc by byla před králem prospěšná a já ⌈se mu líbila,⌉ nechť je zapsáno, aby se vrátily ty dopisy s plánem Agagovce Hamana, syna Hamedatova, které napsal, aby vyhubili Judejce, kteří jsou ve všech královských provinciích.

8:5  A řekla: Jestliže se králi za dobré vidí, a nalezla-li jsem milost před tváří jeho, a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí, a já jsem-li příjemná před očima jeho: nechť jest psáno, aby byli zrušeni listové ti, a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského, kteréž rozepsal, aby vyhladili Židy, což jest jich ve všech krajinách královských.

8:5  et ait : Si placet regi, et si inveni gratiam in oculis ejus, et deprecatio mea non ei videtur esse contraria, obsecro ut novis epistolis, veteres Aman litteræ, insidiatoris et hostis Judæorum, quibus eos in cunctis regis provinciis perire præceperat, corrigantur.

8:6  For how can I endure the murdering and slaughter of my people?

8:6  For how can I endure to see the evil that shall come unto my people? or how can I endure to see the destruction of my kindred?

8:6  Neboť jak bych mohla přihlížet pohromě, která má postihnout můj lid? Jak bych mohla přihlížet záhubě svého rodu?“

8:6  Jak bych se mohla dívat na pohromu, která má potkat můj lid? Jak bych se mohla dívat na záhubu svých blízkých?“

8:6  Vždyť jak budu moci snést zlo, které postihne můj národ, a pohlédnout na ně? Jak budu moci snést zánik svého příbuzenstva a pohlédnout na něj?

8:6  Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé, kteréž by potkalo lid můj? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své?

8:6  Quomodo enim potero sustinere necem et interfectionem populi mei ?

8:7  And king Assuerus answered Esther the queen, and Mardochai the Jew: I have given Aman's house to Esther, and I have commanded him to be hanged on a gibbet, because he durst lay hands on the Jews.

8:7  Then the king Ahasuerus said unto Esther the queen and to Mordecai the Jew, Behold, I have given Esther the house of Haman, and him they have hanged upon the gallows, because he laid his hand upon the Jews.

8:7  Král Achašveróš královně Esteře a židu Mordokajovi odvětil: „Hle, dům Hamanův jsem dal Esteře a jeho samého pověsili na kůl za to, že vztáhl na židy ruku.

8:7  Král Xerxes královně Ester a Židu Mordechajovi odpověděl: „Hamana jsem nechal pověsit na kůl a jeho majetek jsem dal Ester, protože vztáhl ruku na Židy.

8:7  Nato král Achašvéroš odpověděl královně Esteře a Judejci Mordokajovi: Hle, Hamanův dům jsem dal Esteře a jeho pověsili na kůl za to, že vztáhl svou ruku na Judejce.

8:7  I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu: Ej, dům Amanův dal jsem Esteře, jeho pak oběsili na šibenici, proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy.

8:7  Responditque rex Assuerus Esther reginæ, et Mardochæo Judæo : Domum Aman concessi Esther, et ipsum jussi affigi cruci, quia ausus est manum mittere in Judæos.

8:8  Write ye therefore to the Jews, as it pleaseth you in the king's name, and seal the letters with my ring. For this was the custom, that no man durst gainsay the letters which were sent in the king's name, and were sealed with his ring.

8:8  Write ye also for the Jews, as it liketh you, in the king’s name, and seal it with the king’s ring: for the writing which is written in the king’s name, and sealed with the king’s ring, may no man reverse.

8:8  Vy sami teď napište židům, jak uznáte za vhodné, královým jménem, a zapečeťte královým prstenem. Ale spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královým prstenem nelze vzít zpět.“

8:8  Edikt psaný královým jménem a zapečetěný královým prstenem ovšem odvolat nelze. Smíte však Židům napsat, co uznáte za vhodné; pište královým jménem a zapečeťte to královým prstenem.“

8:8  Vy teď královým jménem napište Judejcům, co ⌈se vám líbí,⌉ a zapečeťte královým prstenem. Zápis, který je napsán královým jménem a pečetěn královým prstenem, totiž není možné vzít zpět.

8:8  Vy tedy pište Židům, jakž se vám za dobré zdá, jménem královským, a zapečeťte prstenem královským. (Nebo což se píše jménem krále, a zapečetí prstenem královským, nemůže zpátkem jíti.)

8:8  Scribite ergo Judæis, sicut vobis placet, regis nomine, signantes litteras annulo meo. Hæc enim consuetudo erat, ut epistolis, quæ ex regis nomine mittebantur et illius annulo signatæ erant, nemo auderet contradicere.

8:9  Then the king's scribes and secretaries were called for (now it was the time of the third month which is called Siban) the three and twentieth day of the month, and letters were written, as Mardochai had a mind, to the Jews, and to the governors, and to the deputies, and to the judges, who were rulers over the hundred and twenty-seven provinces, from India even to Ethiopia: to province and province, to people and people, according to their languages and characters, and to the Jews, according as they could read and hear.

8:9  Then were the king’s scribes called at that time in the third month, that is, the month Sivan, on the three and twentieth day thereof; and it was written according to all that Mordecai commanded unto the Jews, and to the lieutenants, and the deputies and rulers of the provinces which are from India unto Ethiopia, an hundred twenty and seven provinces, unto every province according to the writing thereof, and unto every people after their language, and to the Jews according to their writing, and according to their language.

8:9  I byli tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce, to je měsíce sívánu, povoláni královští písaři a bylo napsáno všechno, jak to přikázal Mordokaj, židům a satrapům, místodržitelům a správcům krajin od Indie až po Kúš, celkem sto dvaceti sedmi krajinám. Pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem, i židům jejich písmem a jazykem.

8:9  Hned tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce zvaného sivan, byli svoláni královští písaři. Přesně podle Mordechajových pokynů se napsalo jak Židům, tak satrapům, místodržícím a představitelům sto sedmadvaceti provincií od Indie až po Habeš. Do každé provincie se psalo jejich písmem, jednomu každému národu jejich jazykem a Židům také jejich písmem a jejich jazykem.

8:9  V onen čas byli tedy svoláni královští písaři ve třetím měsíci, to je v měsíci sívánu, dvacátého třetího dne, a bylo sepsáno všechno, co přikázal Mordokaj Judejcům a satrapům a místodržitelům a knížatům provincií, které jsou od Indie až po Kúš, sto dvaceti sedmi provincií; každé provincii jejím písmem a každému národu jeho jazykem i Judejcům jejich písmem.

8:9  Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího, jenž jest měsíc Siban, dvadcátého třetího dne téhož měsíce, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Mardocheus, k Židům a knížatům, i vývodám a hejtmanům krajin, kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské, sto dvadceti sedm krajin, do každé krajiny písmem jejím, každému národu jazykem jeho, též i Židům písmem jejich a jazykem jejich.

8:9  Accitisque scribis et librariis regis (erat autem tempus tertii mensis, qui appellatur Siban) vigesima et tertia die illius scriptæ sunt epistolæ, ut Mardochæus voluerat, ad Judæos, et ad principes, procuratoresque et judices, qui centum viginti septem provinciis ab India usque ad Æthiopiam præsidebant : provinciæ atque provinciæ, populo et populo juxta linguas et litteras suas, et Judæis, prout legere poterant et audire.

8:10  And these letters which were sent in the king's name, were sealed with his ring, and sent by posts: who were to run through all the provinces, to prevent the former letters with new messages.

8:10  And he wrote in the king Ahasuerus’ name, and sealed it with the king’s ring, and sent letters by posts on horseback, and riders on mules, camels, and young dromedaries:

8:10  Napsal dopisy jménem krále Achašveróše, zapečetil královým prstenem a rozeslal je po rychlých jízdních poslech, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, chovaných v hřebčincích.

8:10  Po jízdních poslech na rychlých koních z říšského hřebčince rozeslal Mordechaj listy napsané jménem krále Xerxe a zapečetěné královským prstenem:

8:10  Napsal to jménem krále Achašvéroše a zapečetil královým prstenem. Poslal dopisy prostřednictvím běžců jezdících na koních, plnokrevných ořích, chovancích hřebčinců,

8:10  A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským, rozeslal listy po poslích, kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých:

8:10  Ipsæque epistolæ, quæ regis nomine mittebantur, annulo ipsius obsignatæ sunt, et missæ per veredarios : qui per omnes provincias discurrentes, veteres litteras novis nuntiis prævenirent.

8:11  And the king gave orders to them, to speak to the Jews in every city, and to command them to gather themselves together, and to stand for their lives, and to kill and destroy all their enemies with their wives and children and all their houses, and to take their spoil.

8:11  Wherein the king granted the Jews which were in every city to gather themselves together, and to stand for their life, to destroy, to slay, and to cause to perish, all the power of the people and province that would assault them, both little ones and women, and to take the spoil of them for a prey,

8:11  Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali jako lup,

8:11  Židům v každém jednotlivém městě král povoluje shromáždit se a bránit své životy. Smějí zničit, pobít a vyhladit jakékoli ozbrojence z kteréhokoli národa či provincie, kteří by napadli je nebo jejich ženy a děti. Co kdo po nich ukořistí, ať si ponechá.

8:11  že král dovolil Judejcům, kteří jsou v jakémkoliv městě, aby se shromáždili, povstali k obraně svého života, aby vyhladili, zabili a vyhubili každé vojsko národa či provincie, dotírající na ně, i malé děti a ženy, a kořist aby jim uloupili,

8:11  Že jest povolil král Židům, kteříž by v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého, a aby hubili, mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny, útok činících na ně, na děti jejich i ženy jejich, a kořisti jejich aby rozbitovali.

8:11  Quibus imperavit rex, ut convenirent Judæos per singulas civitates, et in unum præciperent congregari ut starent pro animabus suis, et omnes inimicos suos cum conjugibus ac liberis et universis domibus, interficerent atque delerent, et spolia eorum diriperent.

8:12  And one day of revenge was appointed through all the provinces, to wit, the thirteenth of the twelfth month Adar.

8:12  Upon one day in all the provinces of king Ahasuerus, namely, upon the thirteenth day of the twelfth month, which is the month Adar.

8:12  a to v jediném dni ve všech krajinách krále Achašveróše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru.

8:12  Tak se staň ve všech provinciích krále Xerxe, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar.

8:12  v jeden den ve všech provinciích krále Achašvéroše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru.

8:12  Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar.

8:12  Et constituta est per omnes provincias una ultionis dies, id est tertiadecima mensis duodecimi Adar.

8:13  And this was the content of the letter, that it should be notified in all lands and peoples that were subject to the empire of king Assuerus, that the Jews were ready to be revenged of their enemies.

8:13  The copy of the writing for a commandment to be given in every province was published unto all people, and that the Jews should be ready against that day to avenge themselves on their enemies.

8:13  Opis spisu ať je vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby toho dne byli židé přichystáni vykonat pomstu nad svými nepřáteli.

8:13  Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby Židé mohli být v ten den připraveni k odplatě proti svým nepřátelům.

8:13  Opis toho zápisu, aby bylo vydáno nařízení ve všech provinciích, je zveřejněn všem národům, aby byli Judejci přichystáni pro tento den, aby se pomstili svým nepřátelům.

8:13  Summa toho psání: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině, a oznámeno všechněm národům, aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými.

8:13  Summaque epistolæ hæc fuit, ut in omnibus terris ac populis qui regis Assueri subjacebant imperio, notum fieret paratos esse Judæos ad capiendam vindictam de hostibus suis.

8:14  So the swift posts went out carrying the messages, and the king's edict was hung up in Susan.

8:14  So the posts that rode upon mules and camels went out, being hastened and pressed on by the king’s commandment. And the decree was given at Shushan the palace.

8:14  Rychlí poslové, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, spěšně vyrazili pobízeni královým rozkazem, sotvaže byl ten zákon ha hradě v Šúšanu vydán.

8:14  Jízdní poslové na koních z říšského hřebčince na králův příkaz neprodleně vyrazili a zákon byl vyhlášen i v súském paláci.

8:14  Běžci jezdící na plnokrevných ořích kvapně vyšli, pobízeni královým slovem; to nařízení bylo vydáno na hradě Šúšanu.

8:14  Tedy poslové, kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích, vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském.

8:14  Egressique sunt veredarii celeres nuntia perferentes, et edictum regis pependit in Susan.

8:15  And Mardochai going forth out of the palace, and from the king's presence, shone in royal apparel, to wit, of violet and sky colour, wearing a golden crown on his head, and clothed with a cloak of silk and purple. And all the city rejoiced, and was glad.

8:15  And Mordecai went out from the presence of the king in royal apparel of blue and white, and with a great crown of gold, and with a garment of fine linen and purple: and the city of Shushan rejoiced and was glad.

8:15  Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se.

8:15  Mordechaj vyšel od krále oděn královsky v modré a bílé, s velkou zlatou čelenkou a v hávu z kmentu a purpuru. Ve městě Súsách zavládlo bujaré veselí.

8:15  Mordokaj vyšel od krále v královském oděvu z modré a sněhobílé lněné tkaniny, s velkou zlatou korunou a pláštěm z mořského hedvábí a purpuru. Město Šúšan jásalo a radovalo se.

8:15  Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém, a město Susan plésalo a veselilo se.

8:15  Mardochæus autem de palatio et de conspectu regis egrediens, fulgebat vestibus regiis, hyacinthinis videlicet et æriis, coronam auream portans in capite, et amictus serico pallio atque purpureo. Omnisque civitas exultavit atque lætata est.

8:16  But to the Jews, a new light seemed to rise, joy, honour, and dancing.

8:16  The Jews had light, and gladness, and joy, and honour.

8:16  Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta.

8:16  Židům vzešlo světlo a radost, jásot a sláva.

8:16  Judejcům vzešlo světlo a radost, jásot a ocenění.

8:16  Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva.

8:16  Judæis autem nova lux oriri visa est, gaudium, honor, et tripudium.

8:17  And in all peoples, cities, and provinces, whithersoever the king's commandments came, there was wonderful rejoicing, feasts and banquets, and keeping holy day: Insomuch that many of other nations and religion, joined themselves to their worship and ceremonies. For a great dread of the name of the Jews had fallen upon all.

8:17  And in every province, and in every city, whithersoever the king’s commandment and his decree came, the Jews had joy and gladness, a feast and a good day. And many of the people of the land became Jews; for the fear of the Jews fell upon them.

8:17  Také všude ve všech krajinách a všude ve všech městech, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody. A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů.

8:17  V každé jedné provincii, v každičkém městě, kam dorazilo královské nařízení, nastalo u Židů veselí a jásot, hody a svátky. Mnozí z ostatních národů se tehdy požidovštili, protože na ně padl strach z Židů.

8:17  Ve všech provinciích a ve všech městech, na místech, kam dorazilo královo poselství a jeho nařízení, nastala pro Judejce radost a jásot, hodování a příjemný den. Mnohé z národů země ⌈se připojovaly k Judejcům,⌉ protože na ně padl strach z Judejců.

8:17  Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský.

8:17  Apud omnes populos, urbes, atque provincias, quocumque regis jussa veniebant, mira exultatio, epulæ atque convivia, et festus dies : in tantum ut plures alterius gentis et sectæ eorum religioni et cæremoniis jungerentur. Grandis enim cunctos judaici nominis terror invaserat.

Chapter 9

9:1  So on the thirteenth day of the twelfth month, which as we have said above is called Adar, when all the Jews were designed to be massacred, and their enemies were greedy after their blood, the case being altered, the Jews began to have the upper hand, and to revenge themselves of their adversaries.

9:1  Now in the twelfth month, that is, the month Adar, on the thirteenth day of the same, when the king’s commandment and his decree drew near to be put in execution, in the day that the enemies of the Jews hoped to have power over them, (though it was turned to the contrary, that the Jews had rule over them that hated them;)

9:1  Dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru, v jeho třináctý den, kdy králův výrok, totiž jeho zákon, měl být proveden, v den, který chtivě vyhlíželi nepřátelé židů, aby se jich zmocnili, došlo k zvratu: naopak židé se zmocnili těch, kdo je nenáviděli.

9:1  Třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar se mělo naplnit královské nařízení. Nepřátelé čekali, že toho dne Židy přemohou, ale vše se obrátilo: Židé přemohli své protivníky.

9:1  Ve dvanáctém měsíci, to je v měsíci adaru, třináctého dne, kdy mělo nastat uskutečnění králova poselství a jeho nařízení, v den, který nepřátelé Judejců vyhlíželi, aby se jich zmocnili, však nastal zvrat tím, že se Judejci zmocnili těch, kdo je nenáviděli.

9:1  Potom dvanáctého měsíce, (jenž jest měsíc Adar), třináctého dne téhož měsíce, když přišel čas poručení královského a výpovědi jeho, aby se vyplnila, v ten den, v kterýž se nadáli nepřátelé Židovští, že budou panovati nad nimi, stalo se na odpor, že panovali Židé nad těmi, kteříž je v nenávisti měli.

9:1  Igitur duodecimi mensis, quem Adar vocari ante jam diximus, tertiadecima die, quando cunctis Judæis interfectio parabatur, et hostes eorum inhiabant sanguini, versa vice Judæi superiores esse cœperunt, et se de adversariis vindicare.

9:2  And they gathered themselves together in every city, and town, and place, to lay their hands on their enemies, and their persecutors. And no one durst withstand them, for the fear of their power had gone through every people.

9:2  The Jews gathered themselves together in their cities throughout all the provinces of the king Ahasuerus, to lay hand on such as sought their hurt: and no man could withstand them; for the fear of them fell upon all people.

9:2  Židé se shromáždili ve svých městech ve všech krajinách krále Achašveróše, aby vztáhli ruku na ty, kdo jim chystali pohromu. Nikdo před nimi neobstál, neboť strach z nich padl na všechny národy.

9:2  Ve všech provinciích krále Xerxe se Židé ve svých městech shromáždili, aby bránili své životy proti těm, kdo jim chystali pohromu. Nikdo před nimi neobstál; strach z nich padl na všechny národy.

9:2  Judejci se shromáždili ve svých městech ve všech provinciích krále Achašvéroše, aby vztáhli ruku na ty, kdo usilovali způsobit jim trápení. Nikdo před nimi neobstál, protože strach z nich padl na všechny národy.

9:2  Nebo se byli shromáždili Židé v městech svých, po všech krajinách krále Asvera, aby vztáhli ruku na ty, kteříž hledali jejich zlého. A žádný před nimi neostál, nebo připadl strach jejich na všecky národy.

9:2  Congregatique sunt per singulas civitates, oppida, et loca, ut extenderent manum contra inimicos, et persecutores suos. Nullusque ausus est resistere, eo quod omnes populos magnitudinis eorum formido penetrarat.

9:3  And the judges of the provinces, and the governors, and lieutenants, and every one in dignity, that presided over every place and work, extolled the Jews for fear of Mardochai:

9:3  And all the rulers of the provinces, and the lieutenants, and the deputies, and officers of the king, helped the Jews; because the fear of Mordecai fell upon them.

9:3  Všichni správcové krajin a satrapové, místodržitelé a královští úředníci podporovali židy, protože na ně padl strach z Mordokaje.

9:3  Také všichni představitelé provincií, satrapové, místodržící a královští správci podporovali Židy, neboť na ně padl strach z Mordechaje.

9:3  A všechna knížata provincií, satrapové, místodržitelé a ti, kteří konali službu pro krále, podporovali Judejce, protože na ně padl strach z Mordokaje.

9:3  A všickni hejtmané krajin, i knížata a vývodové, i správcové díla královského v poctivosti měli Židy; nebo strach Mardocheův na ně připadl.

9:3  Nam et provinciarum judices, et duces, et procuratores, omnisque dignitas quæ singulis locis ac operibus præerat, extollebant Judæos timore Mardochæi,

9:4  For they knew him to be prince of the palace, and to have great power: and the fame of his name increased daily, and was spread abroad through all men's mouths.

9:4  For Mordecai was great in the king’s house, and his fame went out throughout all the provinces: for this man Mordecai waxed greater and greater.

9:4  Mordokaj měl totiž v králově domě veliký vliv a šla o něm pověst po všech krajinách, protože ten muž Mordokaj získával vliv stále větší.

9:4  Mordechaj měl totiž v královském paláci významné postavení. Jeho pověst se šířila po všech provinciích a Mordechajův vliv rostl stále víc.

9:4  Mordokaj byl totiž v královském domě vysoko postavený a po všech provinciích o něm šla pověst, neboť ten muž Mordokaj postupoval a vzmáhal se výše.

9:4  Byl zajisté Mardocheus veliký v domě královském, a rozcházela se pověst o něm po všech krajinách; nebo muž ten Mardocheus vždy více rostl.

9:4  quem principem esse palatii, et plurimum posse cognoverant : fama quoque nominis ejus crescebat quotidie, et per cunctorum ora volitabat.

9:5  So the Jews made a great slaughter of their enemies, and killed them, repaying according to what they had prepared to do to them:

9:5  Thus the Jews smote all their enemies with the stroke of the sword, and slaughter, and destruction, and did what they would unto those that hated them.

9:5  Židé pobili všechny své nepřátele; bili je mečem a pobíjeli, až do vyhubení. Naložili s těmi, kdo je nenáviděli, jak se jim zlíbilo.

9:5  Židé udeřili na všechny své nepřátele mečem. Při té řeži a zhoubě naložili se svými protivníky, jak se jim zachtělo.

9:5  Judejci tedy ranili všechny své nepřátele ranou meče, vraždění a zániku. S těmi, kdo je nenáviděli, naložili, jak se jim zlíbilo.

9:5  A tak zbili Židé všecky nepřátely své, mečem hubíce, mordujíce a vyhlazujíce je, a nakládajíce s těmi, kteříž je v nenávisti měli, podlé líbosti své.

9:5  Itaque percusserunt Judæi inimicos suos plaga magna, et occiderunt eos, reddentes eis quod sibi paraverant facere :

9:6  Insomuch that even in Susan they killed five hundred men, besides the ten sons of Aman the Agagite, the enemy of the Jews: whose names are these:

9:6  And in Shushan the palace the Jews slew and destroyed five hundred men.

9:6  Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů.

9:6  V samotném sídelním městě Súsách Židé pobili a zahubili pět set mužů.

9:6  I na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů.

9:6  Ano i v Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů.

9:6  in tantum ut etiam in Susan quingentos viros interficerent, extra decem filios Aman Agagitæ hostis Judæorum : quorum ista sunt nomina :

9:7  Pharsandatha, and Delphon, and Esphatha

9:7  And Parshandatha, and Dalphon, and Aspatha,

9:7  I Paršandatu a Dalfóna a Aspatu

9:7  Mezi nimi byli: Paršandata, Dalfon, Aspata,

9:7  I Paršandatu, Dalfóna a Aspatu,

9:7  A Parsandata, Dalfona i Aspata,

9:7  Pharsandatha, et Delphon, et Esphatha,

9:8  And Phoratha, and Adalia, and Aridatha,

9:8  And Poratha, and Adalia, and Aridatha,

9:8  a Póratu a Adalju a Arídatu

9:8  Porata, Adalia, Aridata,

9:8  Póratu, Adalju a Arídatu,

9:8  A Porata, Adalia i Aridata,

9:8  et Phoratha, et Adalia, et Aridatha,

9:9  And Phermesta, and Arisai, and Aridai, and Jezatha.

9:9  And Parmashta, and Arisai, and Aridai, and Vajezatha,

9:9  a Parmaštu a Arísaje a Aridaje a Vajzatu,

9:9  Parmašta, Arisaj, Aridaj, Vajzata,

9:9  Parmaštu a Arísaje, Arídaje a Vajzatu,

9:9  I Parimasta, Arisai i Aridai a Vajezata,

9:9  et Phermesta, et Arisai, et Aridai, et Jezatha.

9:10  And when they had slain them, they would not touch the spoils of their goods.

9:10  The ten sons of Haman the son of Hammedatha, the enemy of the Jews, slew they; but on the spoil laid they not their hand.

9:10  deset synů Hamedatova syna Hamana, protivníka židů, zabili, ale nevztáhli ruce po lupu.

9:10  deset synů židobijce Hamana, syna Hamedatova. Pobili je, kořisti se však ani nedotkli.

9:10  deset synů Hamana, syna Hamedatova, utiskovatele Judejců, zabili, ale nevztáhli ruku na kořist.

9:10  Deset synů Amana syna Hammedatova, nepřítele Židovského, zmordovali. Ale k loupeži nevztáhli ruky své.

9:10  Quos cum occidissent, prædas de substantiis eorum tangere noluerunt.

9:11  And presently the number of them that were killed in Susan was brought to the king.

9:11  On that day the number of those that were slain in Shushan the palace was brought before the king.

9:11  Toho dne se donesl ke králi počet zabitých na hradě v Šúšanu.

9:11  Téhož dne se počet zabitých v sídelním městě Súsách donesl až ke králi.

9:11  Onoho dne se donesl počet pobitých na hradě Šúšanu před krále.

9:11  Dne toho, když se donesl krále počet zmordovaných v Susan městě královském,

9:11  Statimque numerus eorum, qui occisi erant in Susan, ad regem relatus est.

9:12  And he said to the queen: The Jews have killed five hundred men in the city of Susan, besides the ten sons of Aman: how many dost thou think they have slain in all the provinces? What askest thou more, and what wilt thou have me to command to be done?

9:12  And the king said unto Esther the queen, The Jews have slain and destroyed five hundred men in Shushan the palace, and the ten sons of Haman; what have they done in the rest of the king’s provinces? now what is thy petition? and it shall be granted thee: or what is thy request further? and it shall be done.

9:12  Král řekl královně Esteře: „Na hradě v Šúšanu židé zabili a zahubili pět set mužů a všech deset synů Hamanových. Co asi učinili v ostatních královských krajinách? Jaká je tvá prosba? Bude ti splněna. Jaká je tvá žádost? Bude ti vyhověno.“

9:12  „V samotných Súsách,“ řekl král královně Ester, „Židé pobili a zahubili pět set mužů a deset Hamanových synů. Co asi udělali v ostatních provinciích říše? Tak jaké máš přání? Bude ti splněno. Žádej cokoli dalšího a stane se.“

9:12  Tu řekl král královně Esteře: Na hradě Šúšanu Judejci zabíjeli a vyhubili pět set mužů i deset Hamanových synů. Jak si počínali v ostatních královských provinciích? Jaká je tvá prosba? Bude ti to dáno. Jaká je tvá další žádost? Bude to vykonáno.

9:12  Řekl král Esteře královně: V Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů, a deset synů Amanových. Co pak učinili v jiných krajinách královských? Již tedy jaká jest žádost tvá? A dánoť bude. Aneb která prosba tvá ještě? A staneť se.

9:12  Qui dixit reginæ : In urbe Susan interfecerunt Judæi quingentos viros, et alios decem filios Aman : quantam putas eos exercere cædem in universis provinciis ? quid ultra postulas, et quid vis ut fieri jubeam ?

9:13  And she answered: If it please the king, let it be granted to the Jews, to do to morrow in Susan as they have done to day, and that the ten sons of Aman may be hanged upon gibbets.

9:13  Then said Esther, If it please the king, let it be granted to the Jews which are in Shushan to do to morrow also according unto this day’s decree, and let Haman’s ten sons be hanged upon the gallows.

9:13  Ester odvětila: „Uzná-li král za vhodné, ať je židům v Šúšanu dovoleno také zítra jednat podle dnes platného zákona, a deset synů Hamanových ať pověsí na kůl.“

9:13  „Kdyby král ráčil,“ odpověděla Ester, „nechť je Židům dovoleno, aby v Súsách mohli podle zákona pro dnešek jednat ještě zítra. A těch deset Hamanových synů nechť pověsí na kůly.“

9:13  Ester odpověděla: Pokud by se králi líbilo, ať je také zítra dovoleno Judejcům, kteří jsou v Šúšanu, aby jednali podle dnešního nařízení. A deset synů Hamanových ať pověsí na kůl.

9:13  Odpověděla Ester: jestliže se králi za dobré vidí, nechť jest dopuštěno ještě zítra Židům, kteříž jsou v Susan, učiniti podlé výpovědi dnešní, a deset synů Amanových zvěšeti na šibenici.

9:13  Cui illa respondit : Si regi placet, detur potestas Judæis, ut sicut fecerunt hodie in Susan, sic et cras faciant, et decem filii Aman in patibulis suspendantur.

9:14  And the king commanded that it should be so done. And forthwith the edict was hung up in Susan, and the ten sons of Aman were hanged.

9:14  And the king commanded it so to be done: and the decree was given at Shushan; and they hanged Haman’s ten sons.

9:14  A král souhlasil, aby se tak stalo. V Šúšanu byl vydán zákon a deset Hamanových synů pověsili.

9:14  Král přikázal, ať se tak stane. V Súsách byl vydán příslušný zákon a deset Hamanových synů bylo pověšeno.

9:14  Král řekl, aby to bylo vykonáno, a v Šúšanu bylo vydáno nařízení. Deset Hamanových synů pověsili.

9:14  I přikázal král, aby se tak stalo. Tedy vyhlášena jest výpověd v Susan, a tak deset synů Amanových zvěšeli.

9:14  Præcepitque rex ut ita fieret. Statimque in Susan pependit edictum, et decem filii Aman suspensi sunt.

9:15  And on the fourteenth day of the month Adar the Jews gathered themselves together, and they killed in Susan three hundred men: but they took not their substance.

9:15  For the Jews that were in Shushan gathered themselves together on the fourteenth day also of the month Adar, and slew three hundred men at Shushan; but on the prey they laid not their hand.

9:15  Židé v Šúšanu se shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.

9:15  Židé v Súsách se shromáždili ještě čtrnáctého dne měsíce adaru. Pobili v Súsách tři sta mužů, kořisti se však ani nedotkli.

9:15  Judejci, kteří byli v Šúšanu, se pak shromáždili také čtrnáctého dne měsíce adaru a zabili v Šúšanu tři sta mužů, ale nevztáhli svou ruku na kořist.

9:15  A shromáždivše se Židé, kteříž byli v Susan, také i čtrnáctého dne měsíce Adar, zmordovali v Susan tři sta mužů. Ale k loupeži nevztáhli ruky své.

9:15  Congregatis Judæis quartadecima die mensis Adar, interfecti sunt in Susan trecenti viri : nec eorum ab illis direpta substantia est.

9:16  Moreover through all the provinces which were subject to the king's dominion the Jews stood for their lives, and slew their enemies and persecutors: insomuch that the number of them that were killed amounted to seventy-five thousand, and no man took any of their goods.

9:16  But the other Jews that were in the king’s provinces gathered themselves together, and stood for their lives, and had rest from their enemies, and slew of their foes seventy and five thousand, but they laid not their hands on the prey,

9:16  I ostatní židé v krajinách králových se shromáždili, aby se postavili na obranu svých životů a zajistili si klid od svých nepřátel, a z těch, kdo je nenáviděli, zabili sedmdesát pět tisíc mužů, ale nevztáhli ruce po lupu.

9:16  Také ostatní Židé v říšských provinciích se shromáždili, aby bránili své životy a zjednali si klid od nepřátel. Pobili pětasedmdesát tisíc protivníků, kořisti se však ani nedotkli.

9:16  I ostatní Judejci, kteří byli v královských provinciích, se shromáždili, povstali k obraně svého života a měli klid od svých nepřátel. Zabili mezi těmi, kdo je nenáviděli, ⌈sedmdesát pět tisíc⌉ lidí, ale nevztáhli svou ruku na kořist.

9:16  Jiní také Židé, kteříž byli v krajinách královských, shromáždivše se, a zastávajíce života svého, tak odpočinuli od nepřátel svých. Zmordovali pak těch, jenž je v nenávisti měli, sedmdesáte pět tisíc. Ale k loupeži nevztáhli ruky své.

9:16  Sed et per omnes provincias quæ ditioni regis subjacebant, pro animabus suis steterunt Judæi, interfectis hostibus ac persecutoribus suis : in tantum ut septuaginta quinque millia occisorum implerentur, et nullus de substantiis eorum quidquam contingeret.

9:17  Now the thirteenth day of the month Adar was the first day with them all of the slaughter, and on the fourteenth day they left off. Which they ordained to be kept holy day, so that all times hereafter they should celebrate it with feasting, joy, and banquets.

9:17  On the thirteenth day of the month Adar; and on the fourteenth day of the same rested they, and made it a day of feasting and gladness.

9:17  Bylo to třináctého dne měsíce adaru a čtrnáctého dne byl klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.

9:17  To se stalo třináctého dne měsíce adaru. Následujícího čtrnáctého dne už měli klid, a tak toho dne pořádali hody a veselice.

9:17  Stalo se to třináctého dne měsíce adaru. Čtrnáctého dne měli klid a učinili ho dnem hodování a radosti.

9:17  Stalo se to dne třináctého měsíce Adar. I odpočinuli čtrnáctého dne téhož měsíce, a učinili sobě v ten den hody a veselé.

9:17  Dies autem tertiusdecimus mensis Adar primus apud omnes interfectionis fuit, et quartadecima die cædere desierunt. Quem constituerunt esse solemnem, ut in eo omni tempore deinceps vacarent epulis, gaudio, atque conviviis.

9:18  But they that were killing in the city of Susan, were employed in the slaughter on the thirteenth and fourteenth day of the same month: and on the fifteenth day they rested. And therefore they appointed that day to be a holy day of feasting and gladness.

9:18  But the Jews that were at Shushan assembled together on the thirteenth day thereof, and on the fourteenth thereof; and on the fifteenth day of the same they rested, and made it a day of feasting and gladness.

9:18  V Šúšanu se židé shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce a patnáctého dne nastal klid. Ten den učinili dnem radostného hodování.

9:18  Židé v Súsách se ale shromáždili třináctého a ještě čtrnáctého dne téhož měsíce. Klid měli až patnáctého, a tak pořádali hody a veselice teprve toho dne.

9:18  Judejci, kteří byli v Šúšanu, se shromáždili třináctého a čtrnáctého dne téhož měsíce. Patnáctého měli klid a učinili ho dnem hodování a radosti.

9:18  Ale Židé, kteříž byli v Susan, shromáždili se třináctého dne téhož měsíce a též čtrnáctého, a odpočinuli patnáctého, a učinili sobě na ten den hody a veselé.

9:18  At hi, qui in urbe Susan cædem exercuerant, tertiodecimo et quartodecimo die ejusdem mensis in cæde versati sunt : quintodecimo autem die percutere desierunt. Et idcirco eumdem diem constituerunt solemnem epularum atque lætitiæ.

9:19  But those Jews that dwelt in towns not walled and in villages, appointed the fourteenth day of the month Adar for banquets and gladness, so as to rejoice on that day, and send one another portions of their banquets and meats.

9:19  Therefore the Jews of the villages, that dwelt in the unwalled towns, made the fourteenth day of the month Adar a day of gladness and feasting, and a good day, and of sending portions one to another.

9:19  Proto rozptýlení židé, sídlící ve venkovských městech, slaví čtrnáctého dne měsíce adaru radostné hodování a den pohody a jeden druhému posílá dárky.

9:19  A proto venkovští Židé, kteří nebydlí v hrazených městech, pořádají veselice, hody a oslavy čtrnáctého dne měsíce adaru a navzájem si posílají výslužku.

9:19  Proto venkovští Judejci, bydlící v neopevněných městech, činí čtrnáctý den měsíce adaru dnem radosti a hostiny a slavnostním dnem, kdy ⌈jeden druhému⌉ posílají dárky.

9:19  Protož Židé, kteříž bydlí ve vsech a v městečkách nehrazených, světí den čtrnáctý měsíce Adar, majíce veselé, hody a dobrou vůli, a posílajíce částky pokrmů jedni druhým.

9:19  Hi vero Judæi, qui in oppidis non muratis ac villis morabantur, quartumdecimum diem mensis Adar conviviorum et gaudii decreverunt, ita ut exultent in eo, et mittant sibi mutuo partes epularum et ciborum.

9:20  And Mardochai wrote all these things, and sent them comprised in letters to the Jews that abode in all the king's provinces, both those that lay near and those afar off,

9:20  And Mordecai wrote these things, and sent letters unto all the Jews that were in all the provinces of the king Ahasuerus, both nigh and far,

9:20  Mordokaj pak tyto události sepsal a poslal dopisy všem židům, blízkým i dalekým, ve všech krajinách krále Achašveróše.

9:20  Mordechaj všechny tyto věci sepsal a všem Židům ve všech provinciích krále Xerxe, blízkým i vzdáleným, rozeslal listy,

9:20  Mordokaj pak tyto události sepsal. Poslal dopisy veškerým Judejcům, kteří byli ve všech provinciích krále Achašvéroše, blízkým i vzdáleným,

9:20  Nebo rozepsal Mardocheus ty věci, a rozeslal listy ke všem Židům, kteříž byli ve všech krajinách krále Asvera, blízkým i dalekým,

9:20  Scripsit itaque Mardochæus omnia hæc, et litteris comprehensa misit ad Judæos qui in omnibus regis provinciis morabantur, tam in vicino positis, quam procul,

9:21  That they should receive the fourteenth and fifteenth day of the month Adar for holy days, and always at the return of the year should celebrate them with solemn honour:

9:21  To stablish this among them, that they should keep the fourteenth day of the month Adar, and the fifteenth day of the same, yearly,

9:21  Uložil jim, aby každým rokem slavili čtrnáctého a patnáctého dne měsíce adaru

9:21  aby jim uložil každoročně zachovávat čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru.

9:21  aby jim ustanovil zachovávání čtrnáctého dne měsíce adaru i dne patnáctého v každém roce

9:21  Ustavuje jim, aby slavili den čtrnáctý měsíce Adar, a den patnáctý téhož měsíce každého roku,

9:21  ut quartamdecimam et quintamdecimam diem mensis Adar pro festis susciperent, et revertente semper anno solemni celebrarent honore :

9:22  Because on those days the Jews revenged themselves of their enemies, and their mourning and sorrow were turned into mirth and joy, and that these should be days of feasting and gladness, in which they should send one to another portions of meats, and should give gifts to the poor.

9:22  As the days wherein the Jews rested from their enemies, and the month which was turned unto them from sorrow to joy, and from mourning into a good day: that they should make them days of feasting and joy, and of sending portions one to another, and gifts to the poor.

9:22  památku na dny, v nichž si židé odpočinuli od svých nepřátel, a na měsíc, který jim přinesl zvrat, místo starosti radost, místo smutku den pohody; aby je slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.

9:22  V tyto dny si Židé zjednali klid od svých nepřátel; v tomto měsíci se jejich žal proměnil v radost a smutek ve svátek. Proto mají v tyto dny pořádat hody a veselice, navzájem si posílat výslužku a dávat dárky chudým.

9:22  jako dnů, v nichž si Judejci odpočinuli od svých nepřátel, a jako měsíce, který se jim obrátil ze žalu v radost a ze smutku v slavnostní den; aby je zachovávali jako dny hostiny a radosti a aby posílali ⌈jeden druhému⌉ dárky a dary chudým.

9:22  Podlé dnů těch, v nichž odpočinuli Židé od nepřátel svých, a měsíce toho, kterýž se jim obrátil z zámutku v radost, a z kvílení v dobrou vůli, aby ty dni slavili, hodujíce a veselíce se, a posílajíce částky pokrmů jeden druhému, i dary chudým.

9:22  quia in ipsis diebus se ulti sunt Judæi de inimicis suis, et luctus atque tristitia in hilaritatem gaudiumque conversa sunt, essentque dies isti epularum atque lætitiæ, et mitterent sibi invicem ciborum partes, et pauperibus munuscula largirentur.

9:23  And the Jews undertook to observe with solemnity all they had begun to do at that time, which Mardochai by letters had commanded to be done.

9:23  And the Jews undertook to do as they had begun, and as Mordecai had written unto them;

9:23  A židé přijali za obyčej, co začali dělat a co jim Mordokaj napsal:

9:23  Tak Židé přijali svátek, který tehdy začali slavit a o kterém jim napsal Mordechaj:

9:23  A Judejci přijali to, co začali dělat, to, co jim Mordokaj napsal.

9:23  I přijali to všickni Židé, že budou činiti to, což začali, a což jim psal Mardocheus:

9:23  Susceperuntque Judæi in solemnem ritum cuncta quæ eo tempore facere cœperant, et quæ Mardochæus litteris facienda mandaverat.

9:24  For Aman, the son of Amadathi of the race of Agag, the enemy and adversary of the Jews, had devised evil against them, to kill them and destroy them; and had cast Phur, that is, the lot.

9:24  Because Haman the son of Hammedatha, the Agagite, the enemy of all the Jews, had devised against the Jews to destroy them, and had cast Pur, that is, the lot, to consume them, and to destroy them;

9:24  že Agagovec Haman, syn Hamedatův, protivník všech židů, osnoval záměr proti židům, jak by je zahubil, že házel púr, totiž los, aby je vyděsil a zahubil.

9:24  Onen arcižidobijce Haman, syn Hamedaty Agagovce, si usmyslel vyhladit Židy. Hodil si pur (neboli los), kdy je má zničit a vyhladit.

9:24  Vždyť Agagovec Haman, syn Hamedatův, utiskovatel všech Judejců, vymýšlel proti Judejcům, jak by je vyhubil. Nechal padnout púr, to je los, aby je vyděsil a aby je vyhubil.

9:24  Jak Aman syn Hammedatův Agagský, protivník všech Židů, ukládal o Židech, aby je vyhubil a uvrhl pur, totiž los, k setření a zahlazení jejich.

9:24  Aman enim, filius Amadathi stirpis Agag, hostis et adversarius Judæorum, cogitavit contra eos malum, ut occideret illos atque deleret : et misit phur, quod nostra lingua vertitur in sortem.

9:25  And afterwards Esther went in to the king, beseeching him that his endeavors might be made void by the king's letters: and the evil that he had intended against the Jews, might return upon his own head. And so both he and his sons were hanged upon gibbets.

9:25  But when Esther came before the king, he commanded by letters that his wicked device, which he devised against the Jews, should return upon his own head, and that he and his sons should be hanged on the gallows.

9:25  Ale když ona vešla před krále, nařídil král, dokonce písemně, obrátit jeho zlý záměr, který osnoval proti židům, na jeho hlavu, a pověsili jej i jeho syny na kůl.

9:25  Ester ale šla před krále, a ten vydal písemné nařízení, aby se ten zlovolný plán, který Haman zosnoval proti Židům, obrátil zpět na jeho hlavu: on sám i jeho synové skončili na kůlech.

9:25  Když ale Ester vešla před krále, ten dopisem přikázal, ať se na Hamanovu hlavu obrátí zlý plán, který zamýšlel proti Judejcům. Jej i jeho syny pověsili na kůl.

9:25  Ale jak ona vešla před oblíčej krále, poručil král v listech, aby obráceni byli úkladové jeho nešlechetní, kteréž vymyslil proti Židům, na hlavu jeho, a aby ho oběsili i syny jeho na šibenici.

9:25  Et postea ingressa est Esther ad regem, obsecrans ut conatus ejus litteris regis irriti fierent, et malum quod contra Judæos cogitaverat, reverteretur in caput ejus. Denique et ipsum et filios ejus affixerunt cruci,

9:26  And since that time these days are called Phurim, that is, of lots: because Phur, that is, the lot, was cast into the urn. And all things that were done, are contained in the volume of this epistle, that is, of this book:

9:26  Wherefore they called these days Purim after the name of Pur. Therefore for all the words of this letter, and of that which they had seen concerning this matter, and which had come unto them,

9:26  Proto nazvali ty dny púrím podle slova púr. Proto kvůli všemu, co bylo v té listině řečeno, co přitom viděli a co je postihlo,

9:26  Proto se těm dnům říká purim, od toho slova pur. Kvůli všemu, co je zapsáno v této listině, co sami zažili a co se jim vyprávělo,

9:26  Proto nazvali tyto dny púrím podle názvu toho púru. Podle všech slov tohoto dopisu a kvůli tomu, co přitom viděli a co je postihlo,

9:26  I nazvali ty dny Purim, totiž losů, od jména toho pur. A tak z příčiny všech slov listu toho, a což viděli při tom, i což přišlo k nim,

9:26  atque ex illo tempore dies isti appellati sunt phurim, id est sortium : eo quod phur, id est sors, in urnam missa fuerit. Et cuncta quæ gesta sunt, epistolæ, id est, libri hujus volumine, continentur :

9:27  And the things that they suffered, and that were afterwards changed, the Jews took upon themselves and their seed, and upon all that had a mind to be joined to their religion, so that it should be lawful for none to pass these days without solemnity: which the writing testifieth, and certain times require, as the years continually succeed one another.

9:27  The Jews ordained, and took upon them, and upon their seed, and upon all such as joined themselves unto them, so as it should not fail, that they would keep these two days according to their writing, and according to their appointed time every year;

9:27  ustanovili židé a přijali za obyčej pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, že neopomenou slavit tyto dva dny pravidelně každého roku a v určený čas, jak je psáno.

9:27  Židé ustanovili tento nepomíjivý svátek pro sebe, pro své potomky a pro všechny, kdo se k nim připojí. Přijali, že budou každoročně zachovávat oba ty dny předepsaným způsobem a ve stanovený čas.

9:27  Judejci ustanovili a přijali pro sebe a pro své potomstvo i pro všechny, kdo se k nim připojí, že nepomine, aby zachovávali tyto dva dny podle zápisu o nich a podle času pro ně určeného v každém roce.

9:27  Ustavili a přijali Židé na sebe i na símě své, i na všecky připojené k sobě, aby to nepominulo, že budou slaviti ty dva dni podlé vypsání jejich, a podlé určitého času jejich každého roku.

9:27  quæque sustinuerunt, et quæ deinceps immutata sunt, susceperunt Judæi super se et semen suum, et super cunctos qui religioni eorum voluerunt copulari, ut nulli liceat duos hos dies absque solemnitate transigere, quos scriptura testatur, et certa expetunt tempora, annis sibi jugiter succedentibus.

9:28  These are the days which shall never be forgot: and which all provinces in the whole world shall celebrate throughout all generations: neither is there any city wherein the days of Phurim, that is, of lots, must not be observed by the Jews, and by their posterity, which is bound to these ceremonies.

9:28  And that these days should be remembered and kept throughout every generation, every family, every province, and every city; and that these days of Purim should not fail from among the Jews, nor the memorial of them perish from their seed.

9:28  Tyto dny budou připomínány a slaveny v každém pokolení a v každé čeledi, v každé krajině a v každém městě; tyto dny púrímu nebudou mezi židy opomíjeny a památka na ně v jejich potomstvu nezanikne.

9:28  Tyto dny se budou připomínat a slavit v každém následujícím pokolení, v každé rodině, každé provincii a každém městě. Tyto dny purim v Židovstvu nepominou a jejich památka mezi jejich potomky nevymizí.

9:28  Tyto dny budou připomínány a zachovávány v každé generaci, čeledi, provincii a městě. Tyto dny púrím uprostřed Judejců nepominou a památka na ně u jejich potomstva nezanikne.

9:28  A že ti dnové budou pamětní a slavní v každém věku, rodině, krajině a městě; k tomu, že ti dnové Purim nepominou z prostředku Židů, a památka jejich nepřestane u potomků jejich.

9:28  Isti sunt dies, quos nulla umquam delebit oblivio, et per singulas generationes cunctæ in toto orbe provinciæ celebrabunt : nec est ulla civitas, in qua dies phurim, id est sortium, non observentur a Judæis, et ab eorum progenie, quæ his cæremoniis obligata est.

9:29  And Esther the queen, the daughter of Abihail, and Mardochai the Jew, wrote also a second epistle, that with all diligence this day should be established a festival for the time to come.

9:29  Then Esther the queen, the daughter of Abihail, and Mordecai the Jew, wrote with all authority, to confirm this second letter of Purim.

9:29  Také královna Ester, dcera Abíchajilova, psala s židem Mordokajem ještě jednou, aby dodala váhy ustavující listině o purímu.

9:29  Tuto druhou listinu psala spolu s Židem Mordechajem také královna Ester, dcera Abichailova, aby purim potvrdila s veškerou vážností.

9:29  Pak napsala královna Ester, dcera Abíchajilova, i Judejec Mordokaj se vší naléhavostí, aby to potvrdili, tento druhý dopis o púrím.

9:29  Psala také Ester královna, dcera Abichailova, i Mardocheus Žid pro větší upevnění psání z strany dnů Purim po druhé.

9:29  Scripseruntque Esther regina filia Abihail, et Mardochæus Judæus, etiam secundam epistolam, ut omni studio dies ista solemnis sanciretur in posterum :

9:30  And they sent to all the Jews that were in the hundred and twenty-seven provinces of king Assuerus, that they should have peace, and receive truth,

9:30  And he sent the letters unto all the Jews, to the hundred twenty and seven provinces of the kingdom of Ahasuerus, with words of peace and truth,

9:30  Dopisy poslali všem židům do všech sto dvaceti sedmi krajin Achašveróšova království, slova pokoje a pravdy,

9:30  On pak ty listy rozeslal Židům do sta sedmadvaceti provincií Xerxovy říše. Přál jim pokoj a bezpečí,

9:30  A poslal dopisy ke všem Judejcům do sto dvaceti sedmi provincií Achašvérošova království, slova pokoje a pravdy,

9:30  A on rozeslal to psání ke všem Židům, do sta dvadcíti sedmi krajin království Asverova, vzkazuje jim pozdravení,

9:30  et miserunt ad omnes Judæos qui in centum viginti septem provinciis regis Assueri versabantur, ut haberent pacem, et susciperent veritatem,

9:31  And observe the days of lots, and celebrate them with joy in their proper time: as Mardochai and Esther had appointed, and they undertook them to be observed by themselves and by their seed, fasts, and cries, and the days of lots,

9:31  To confirm these days of Purim in their times appointed, according as Mordecai the Jew and Esther the queen had enjoined them, and as they had decreed for themselves and for their seed, the matters of the fastings and their cry.

9:31  aby dodržovali v určený čas tyto dny púrímu, jak jim stanovil žid Mordokaj a královna Ester; stejně stanovili pro sebe i pro své potomstvo zachovávat jejich posty a nářky.

9:31  a ať se dny těchto svátků purim dodržují ve stanovený čas. Tak jim to uložil Žid Mordechaj s královnou Ester a tak to přijali pro sebe i pro své potomstvo na paměť svého půstu a naříkání.

9:31  aby dodržovali tyto dny púrím v jejich určených časech, jak to pro ně ustanovil Judejec Mordokaj a královna Ester, jak to ustanovili i pro sebe samé a pro své potomstvo, úmluvy o postech a svém úpěnlivém křiku.

9:31  Aby tuze drželi dny ty Purim v určité časy jich, jakž je nařídil jim Mardocheus Žid a Ester královna, a jakž to přijali na sebe a na símě své, na pamět postů a křiku jejich.

9:31  observantes dies sortium, et suo tempore cum gaudio celebrarent : sicut constituerant Mardochæus et Esther, et illi observanda susceperunt a se, et a semine suo, jejunia, et clamores, et sortium dies,

9:32  And all things which are contained in the history of this book, which is called Esther.

9:32  And the decree of Esther confirmed these matters of Purim; and it was written in the book.

9:32  Esteřiným výrokem bylo stanoveno zachovávat púrím a bylo to zapsáno do knihy.

9:32  Slova ohledně purim stvrdil i rozkaz královny Ester, a tak to bylo zaneseno do knihy.

9:32  Esteřin výrok ustanovil poselství těchto púrím a byl zapsán do knihy.

9:32  A tak výpověd Estery potvrdila ustanovení dnů Purim, což zapsáno jest v knize této.

9:32  et omnia quæ libri hujus, qui vocatur Esther, historia continentur.

Chapter 10

10:1  And king Assuerus made all the land, and all the islands of the sea tributary.

10:1  And the king Ahasuerus laid a tribute upon the land, and upon the isles of the sea.

10:1  Král Achašveróš podrobil zemi i mořské ostrovy nuceným pracím.

10:1  Král Xerxes podrobil povinným odvodům celé vnitrozemí i mořské ostrovy.

10:1  Pak uložil král Achašvéroš nucené práce zemi i mořským ostrovům.

10:1  Potom uložil král Asverus daň na zemi i na ostrovy mořské.

10:1  Rex vero Assuerus omnem terram et cunctas maris insulas fecit tributarias :

10:2  And his strength and his empire, and the dignity and greatness wherewith he exalted Mardochai, are written in the books of the Medes, and of the Persians:

10:2  And all the acts of his power and of his might, and the declaration of the greatness of Mordecai, whereunto the king advanced him, are they not written in the book of the chronicles of the kings of Media and Persia?

10:2  Všechny jeho význačné a bohatýrské činy i přesné údaje o velikém vlivu Mordokaje, kterého král povýšil, jsou, jak známo, zapsány v Knize letopisů králů médských a perských.

10:2  Veškeré úspěchy jeho vládnutí i jeho moc jakož i podrobnosti o Mordechajově významu a jak ho král vyznamenal, to vše je sepsáno v Kronice králů médských a perských.

10:2  Každý jeho vlivný a udatný čin i přesné údaje o velikosti Mordokaje, jehož král povýšil, jsou přece zapsány do knihy Letopisů králů médských a perských.

10:2  Všickni pak činové síly jeho a moci jeho, i vypsání důstojnosti Mardocheovy, kterouž ho zvelebil král, to vše zapsáno jest v knize o králích Médských a Perských.

10:2  cujus fortitudo et imperium, et dignitas atque sublimitas, qua exaltavit Mardochæum, scripta sunt in libris Medorum, atque Persarum :

10:3  And how Mardochai of the race of the Jews, was next after king Assuerus: and great among the Jews, and acceptable to the people of his brethren, seeking the good of his people, and speaking those things which were for the welfare of his seed.

10:3  For Mordecai the Jew was next unto king Ahasuerus, and great among the Jews, and accepted of the multitude of his brethren, seeking the wealth of his people, and speaking peace to all his seed.

10:3  Neboť žid Mordokaj byl první po králi Achašveróšovi; byl veliký u židů a oblíbený u množství svých bratří, pečoval o dobro svého lidu a usiloval o pokoj veškerého svého potomstva.

10:3  Žid Mordechaj byl druhý hned po králi Xerxovi a mezi Židy nejváženější. Celé to množství jeho bratří ho mělo v oblibě. Pečoval totiž o dobro svého lidu a zasazoval se o rozkvět všeho jejich potomstva.

10:3  Vždyť Judejec Mordokaj byl druhý po králi Achašvérošovi, významný u Judejců a oblíbený u množství svých bratrů, usiloval o dobro pro svůj národ a přimlouval se za pokoj pro všechno své potomstvo.

10:3  Nebo Mardocheus Žid byl druhý po králi Asverovi, a veliký u Židů, i vzácný u všeho množství bratří svých, pečuje o dobré lidu svého, a způsobuje pokoj všemu semeni svému.

10:3  et quomodo Mardochæus judaici generis secundus a rege Assuero fuerit, et magnus apud Judæos, et acceptabilis plebi fratrum suorum, quærens bona populo suo, et loquens ea quæ ad pacem seminis sui pertinerent.

10:4  Then Mardochai said: God hath done these things.

10:4  Dixitque Mardochæus : A Deo facta sunt ista.

10:5  I remember a dream that I saw, which signified these same things: and nothing thereof hath failed.

10:5  Recordatus sum somnii quod videram, hæc eadem significantis : nec eorum quidquam irritum fuit.

10:6  The little fountain which grew into a river, and was turned into a light, and into the sun, and abounded into many waters, is Esther, whom the king married, and made queen.

10:6  Parvus fons, qui crevit in fluvium, et in lucem solemque conversus est, et in aquas plurimas redundavit : Esther est quam rex accepit uxorem, et voluit esse reginam.

10:7  But the two dragons are I and Aman.

10:7  Duo autem dracones : ego sum, et Aman.

10:8  The nations that were assembled are they that endeavoured to destroy the name of the Jews.

10:8  Gentes, quæ convenerant : hi sunt, qui conati sunt delere nomen Judæorum.

10:9  And my nation is Israel, who cried to the Lord, and the Lord saved his people: and he delivered us from all evils, and hath wrought great signs and wonders among the nations:

10:9  Gens autem mea Israël est, quæ clamavit ad Dominum, et salvum fecit Dominus populum suum : liberavitque nos ab omnibus malis, et fecit signa magna atque portenta inter gentes :

10:10  And he commanded that there should be two lots, one of the people of God, and the other of all the nations.

10:10  et duas sortes esse præcepit, unam populi Dei, et alteram cunctarum gentium.

10:11  And both lots came to the day appointed already from that time before God to all nations:

10:11  Venitque utraque sors in statutum ex illo jam tempore diem coram Deo universis gentibus :

10:12  And the Lord remembered his people, and had mercy on his inheritance.

10:12  et recordatus est Dominus populi sui, ac misertus est hæreditatis suæ.

10:13  And these days shall be observed in the month of Adar on the fourteenth, and fifteenth day of the same month, with all diligence, and joy of the people gathered into one assembly, throughout all the generations hereafter of the people of Israel.

10:13  Et observabuntur dies isti in mense Adar quartadecima et quintadecima die ejusdem mensis, cum omni studio et gaudio, in unum cœtum populi congregati, in cunctas deinceps generationes populi Israël.

Chapter 11

11:1  In the fourth year of the reign of Ptolemy and Cleopatra, Dositheus, who said he was a priest, and of the Levitical race, and Ptolemy his son brought this epistle of Phurim, which they said Lysimachus the son of Ptolemy had interpreted in Jerusalem.

11:1  Anno quarto regnantibus Ptolemæo et Cleopatra, attulerunt Dosithæus, qui se sacerdotem et Levitici generis ferebat, et Ptolemæus filius ejus, hanc epistolam phurim, quam dixerunt interpretatum esse Lysimachum Ptolemæi filium in Jerusalem.

11:2  In the second year of the reign of Artaxerxes the great, in the first day of the month Nisan, Mardochai the son of Jair, the son of Semei, the son of Cis, of the tribe of Benjamin:

11:2  Anno secundo, regnante Artaxerxe maximo, prima die mensis Nisan, vidit somnium Mardochæus filius Jairi, filii Semei, filii Cis, de tribu Benjamin :

11:3  A Jew who dwelt in the city of Susan, a great man and among the first of the king's court, had a dream.

11:3  homo Judæus, qui habitabat in urbe Susis, vir magnus, et inter primos aulæ regiæ.

11:4  Now he was of the number of the captives, whom Nabuchodonosor king of Babylon had carried away from Jerusalem with Jechonias king of Juda:

11:4  Erat autem de eo numero captivorum, quos transtulerat Nabuchodonosor rex Babylonis de Jerusalem cum Jechonia rege Juda.

11:5  And this was his dream: Behold there were voices, and tumults, and thunders, and earthquakes, and a disturbance upon the earth.

11:5  Et hoc ejus somnium fuit : apparuerunt voces, et tumultus, et tonitrua, et terræmotus, et conturbatio super terram :

11:6  And behold two great dragons came forth ready to fight one against another.

11:6  et ecce duo dracones magni, paratique contra se in prælium.

11:7  And at their cry all nations were stirred up to fight against the nation of the just.

11:7  Ad quorum clamorem cunctæ concitatæ sunt nationes, ut pugnarent contra gentem justorum.

11:8  And that was a day of darkness and danger, of tribulation and distress, and great fear upon the earth.

11:8  Fuitque dies illa tenebrarum et discriminis, tribulationis et angustiæ, et ingens formido super terram.

11:9  And the nation of the just was troubled fearing their own evils, and was prepared for death.

11:9  Conturbataque est gens justorum timentium mala sua, et præparata ad mortem.

11:10  And they cried to God: and as they were crying, a little fountain grew into a very great river, and abounded into many waters.

11:10  Clamaveruntque ad Deum : et illis vociferantibus, fons parvus creavit in fluvium maximum, et in aquas plurimas redundavit.

11:11  The light and the sun rose up, and the humble were exalted, and they devoured the glorious.

11:11  Lux et sol ortus est, et humiles exaltati sunt, et devoraverunt inclytos.

11:12  And when Mardochai had seen this, and arose out of his bed, he was thinking what God would do: and he kept it fixed in his mind, desirous to know what the dream should signify.

11:12  Quod cum vidisset Mardochæus, et surrexisset de strato, cogitabat quid Deus facere vellet : et fixum habebat in animo, scire cupiens quid significaret somnium.

Chapter 12

12:1  And he abode at that time in the king's court with Bagatha and Thara the king's eunuchs, who were porters of the palace.

12:1  Morabatur autem eo tempore in aula regis cum Bagatha et Thara eunuchis regis, qui janitores erant palatii.

12:2  And when he understood their designs, and had diligently searched into their projects, he learned that they went about to lay violent hands on king Artaxerxes, and he told the king thereof.

12:2  Cumque intellexisset cogitationes eorum, et curas diligentius pervidisset, didicit quod conarentur in regem Artaxerxem manus mittere, et nuntiavit super eo regi.

12:3  Then the king had them both examined, and after they had confessed, commanded them to be put to death.

12:3  Qui de utroque, habita quæstione, confessos jussit duci ad mortem.

12:4  But the king made a record of what was done: and Mardochai also committed the memory of the thing to writing.

12:4  Rex autem quod gestum erat, scripsit in commentariis : sed et Mardochæus rei memoriam litteris tradidit.

12:5  And the king commanded him, to abide in the court of the palace, and gave him presents for the information.

12:5  Præcepitque ei rex, ut in aula palatii moraretur, datis ei pro delatione muneribus.

12:6  But Aman the son of Amadathi the Bugite was in great honour with the king, and sought to hurt Mardochai and his people, because of the two eunuchs of the king who were put to death.

12:6  Aman vero filius Amadathi Bugæus erat gloriosissimus coram rege, et voluit nocere Mardochæo et populo ejus pro duobus eunuchis regis qui fuerant interfecti. Et diripuerunt bona, vel substantias eorum. Epistolæ autem hoc exemplar fuit.

Chapter 13

13:1  And this was the copy of the letter: Artaxerxes the great king who reigneth from India to Ethiopia, to the princes and governors of the hundred and twenty-seven provinces, that are subject to his empire, greeting.

13:1  Rex maximus Artaxerxes ab India usque Æthiopiam, centum viginti septem provinciarum principibus et ducibus qui ejus imperio subjecti sunt, salutem.

13:2  Whereas I reigned over many nations, and had brought all the world under my dominion, I was not willing to abuse the greatness of my power, but to govern my subjects with clemency and that they might live quietly without any terror, and might enjoy peace, which is desired by all men,

13:2  Cum plurimis gentibus imperarem, et universum orbem meæ ditioni subjugassem, volui nequaquam abuti potentiæ magnitudine, sed clementia et lenitate gubernare subjectos, ut absque ullo terrore vitam silentio transigentes, optata cunctis mortalibus pace fruerentur.

13:3  But when I asked my counsellors how this might be accomplished, one that excelled the rest in wisdom and fidelity, and was second after the king, Aman by name,

13:3  Quærente autem me a consiliariis meis quomodo posset hoc impleri, unus qui sapientia et fide ceteros præcellebat, et erat post regem secundus, Aman nomine,

13:4  Told me that there was a people scattered through the whole world, which used new laws, and acted against the customs of all nations, despised the commandments of kings, and violated by their opposition the concord of all nations.

13:4  indicavit mihi in toto orbe terrarum populum esse dispersum, qui novis uteretur legibus, et, contra omnium gentium consuetudinem faciens, regum jussa contemneret, et universarum concordiam nationum sua dissensione violaret.

13:5  Wherefore having learned this, and seeing one nation in opposition to all mankind using perverse laws, and going against our commandments, and disturbing the peace and concord of the provinces subject to us,

13:5  Quod cum didicissemus, videntes unam gentem rebellem adversus omne hominum genus perversis uti legibus, nostrisque jussionibus contraire, et turbare subjectarum nobis provinciarum pacem atque concordiam,

13:6  We have commanded that all whom Aman shall mark out, who is chief over all the provinces, and second after the king, and whom we honour as a father, shall be utterly destroyed by their enemies, with their wives and children, and that none shall have pity on them, on the fourteenth day of the twelfth month Adar of this present year:

13:6  jussimus ut quoscumque Aman, qui omnibus provinciis præpositus est et secundus a rege, et quem patris loco colimus, monstraverit, cum conjugibus ac liberis deleantur ab inimicis suis, nullusque eorum misereatur, quartadecima die duodecimi mensis Adar anni præsentis :

13:7  That these wicked men going down to hell in one day, may restore to our empire the peace which they had disturbed.

13:7  ut nefarii homines uno die ad inferos descendentes, reddant imperio nostro pacem, quam turbaverant. Pergensque Mardochæus, fecit omnia quæ ei mandaverat Esther.

13:8  But Mardochai besought the Lord, remembering all his works,

13:8  Mardochæus autem deprecatus est Dominum, memor omnium operum ejus,

13:9  And said: O Lord, Lord, almighty king, for all things are in thy power, and there is none that can resist thy will, if thou determine to save Israel.

13:9  et dixit : Domine, Domine rex omnipotens, in ditione enim tua cuncta sunt posita, et non est qui possit tuæ resistere voluntati, si decreveris salvare Israël.

13:10  Thou hast made heaven and earth and all things that are under the cope of heaven.

13:10  Tu fecisti cælum et terram, et quidquid cæli ambitu continetur.

13:11  Thou art Lord of all, and there is none that can resist thy majesty.

13:11  Dominus omnium es, nec est qui resistat majestati tuæ.

13:12  Thou knowest all things, and thou knowest that it was not out of pride and or any desire of glory, that I refused to worship the proud Aman,

13:12  Cuncta nosti, et scis quia non pro superbia et contumelia, et aliqua gloriæ cupiditate, fecerim hoc, ut non adorarem Aman superbissimum

13:13  (For I would willingly and readily for the salvation of Israel have kissed even the steps of his feet,)

13:13  (libenter enim pro salute Israël etiam vestigia pedum ejus deosculari paratus essem),

13:14  But I feared lest I should transfer the honour of my God to a man, and lest I should adore any one except my God.

13:14  sed timui ne honorem Dei mei transferrem ad hominem, et ne quemquam adorarem, excepto Deo meo.

13:15  And now, O Lord, O king, O God of Abraham, have mercy on thy people, because our enemies resolve to destroy us, and extinguish thy inheritance.

13:15  Et nunc, Domine rex, Deus Abraham, miserere populi tui, quia volunt nos inimici nostri perdere, et hæreditatem tuam delere.

13:16  Despise not thy portion, which thou hast redeemed for thyself out of Egypt.

13:16  Ne despicias partem tuam, quam redemisti tibi de Ægypto.

13:17  Hear my supplication, and be merciful to thy lot and inheritance, and turn our mourning into joy, that we may live and praise thy name, O Lord, and shut not the mouths of them that sing to thee.

13:17  Exaudi deprecationem meam, et propitius esto sorti et funiculo tuo, et converte luctum nostrum in gaudium, ut viventes laudemus nomen tuum, Domine : et ne claudas ora te canentium.

13:18  And all Israel with like mind and supplication cried to the Lord, because they saw certain death hanging over their heads.

13:18  Omnis quoque Israël pari mente et obsecratione clamavit ad Dominum, eo quod eis certa mors impenderet.

Chapter 14

14:1  Queen Esther also, fearing the danger that was at hand, had recourse to the Lord.

14:1  Esther quoque regina confugit ad Dominum, pavens periculum quod imminebat.

14:2  And when she had laid away her royal apparel, she put on garments suitable for weeping and mourning: instead of divers precious ointments, she covered her head with ashes and dung, and she humbled her body with fasts: and all the places in which before she was accustomed to rejoice, she filled with her torn hair.

14:2  Cumque deposuisset vestes regias, fletibus et luctui apta indumenta suscepit, et pro unguentis variis, cinere et stercore implevit caput, et corpus suum humiliavit jejuniis : omniaque loca, in quibus antea lætari consueverat, crinium laceratione complevit.

14:3  And she prayed to the Lord the God of Israel, saying: O my Lord, who alone art our king, help me a desolate woman, and who have no other helper but thee.

14:3  Et deprecabatur Dominum Deum Israël, dicens : Domine mi, qui rex noster es solus, adjuva me solitariam, et cujus præter te nullus est auxiliator alius.

14:4  My danger is in my hands.

14:4  Periculum meum in manibus meis est.

14:5  I have heard of my father that thou, O Lord, didst take Israel from among all nations, and our fathers from all their predecessors, to possess them as an everlasting inheritance, and thou hast done to them as thou hast promised.

14:5  Audivi a patre meo quod tu, Domine, tulisses Israël de cunctis gentibus, et patres nostros ex omnibus retro majoribus suis, ut possideres hæreditatem sempiternam, fecistique eis sicut locutus es.

14:6  We have sinned in thy sight, and therefore thou hast delivered us into the hands of our enemies:

14:6  Peccavimus in conspectu tuo, et idcirco tradidisti nos in manus inimicorum nostrorum :

14:7  For we have worshipped their gods. Thou art just, O Lord.

14:7  coluimus enim deos eorum. Justus es Domine :

14:8  And now they are not content to oppress us with most hard bondage, but attributing the strength of their hands to the power of their idols,

14:8  et nunc non eis sufficit, quod durissima nos opprimunt servitute, sed robur manuum suarum, idolorum potentiæ deputantes,

14:9  They design to change thy promises, and destroy thy inheritance, and shut the mouths of them that praise thee, and extinguish the glory of thy temple and altar,

14:9  volunt tua mutare promissa, et delere hæreditatem tuam, et claudere ora laudantium te, atque extinguere gloriam templi et altaris tui,

14:10  That they may open the mouths of Gentiles, and praise the strength of idols, and magnify for ever a carnal king.

14:10  ut aperiant ora gentium, et laudent idolorum fortitudinem, et prædicent carnalem regem in sempiternum.

14:11  Give not, O Lord, thy sceptre to them that are not, lest they laugh at our ruin: but turn their counsel upon themselves, and destroy him that hath begun to rage against us.

14:11  Ne tradas, Domine, sceptrum tuum his, qui non sunt, ne rideant ad ruinam nostram : sed converte consilium eorum super eos, et eum qui in nos cœpit sævire, disperde.

14:12  Remember, O Lord, and shew thyself to us in the time of our tribulation, and give me boldness, O Lord, king of gods, and of all power:

14:12  Memento, Domine, et ostende te nobis in tempore tribulationis nostræ, et da mihi fiduciam, Domine rex deorum, et universæ potestatis :

14:13  Give me a well ordered speech in my mouth in the presence of the lion, and turn his heart to the hatred of our enemy, that both he himself may perish, and the rest that consent to him.

14:13  tribue sermonem compositum in ore meo in conspectu leonis, et transfer cor illius in odium hostis nostri, ut et ipse pereat, et ceteri qui ei consentiunt.

14:14  But deliver us by thy hand, and help me, who have no other helper, but thee, O Lord, who hast the knowledge of all things.

14:14  Nos autem libera manu tua, et adjuva me, nullum aliud auxilium habentem nisi te, Domine, qui habes omnium scientiam,

14:15  And thou knowest that I hate the glory of the wicked, and abhor the bed of the uncircumcised, and of every stranger.

14:15  et nosti quia oderim gloriam iniquorum, et detester cubile incircumcisorum, et omnis alienigenæ.

14:16  Thou knowest my necessity, that I abominate the sign of my pride and glory, which is upon my head in the days of my public appearance, and detest it as a menstruous rag, and wear it not in the days of my silence,

14:16  Tu scis necessitatem meam, quod abominer signum superbiæ et gloriæ meæ, quod est super caput meum in diebus ostentationis meæ, et detester illud quasi pannum menstruatæ, et non portem in diebus silentii mei,

14:17  And that I have not eaten at Aman's table, nor hath the king's banquet pleased me, and that I have not drunk the wine of the drink offerings:

14:17  et quod non comederim in mensa Aman, nec mihi placuerit convivium regis, et non biberim vinum libaminum :

14:18  And that thy handmaid hath never rejoiced, since I was brought hither unto this day but in thee, O Lord, the God of Abraham.

14:18  et numquam lætata sit ancilla tua, ex quo huc translata sum usque in præsentem diem, nisi in te, Domine Deus Abraham.

14:19  O God, who art mighty above all, hear the voice of them, that have no other hope, and deliver us from the hand of the wicked, and deliver me from my fear.

14:19  Deus fortis super omnes, exaudi vocem eorum qui nullam aliam spem habent, et libera nos de manu iniquorum, et erue me a timore meo.

Chapter 15

15:1  And he commanded her (no doubt but he was Mardochai) to go to the king, and petition for her people, and for her country.

15:1  Et mandavit ei (haud dubium quin esset Mardochæus) ut ingrederetur ad regem, et rogaret pro populo suo et pro patria sua.

15:2  Remember, (said he,) the days of thy low estate, how thou wast brought up by my hand, because Aman the second after the king hath spoken against us unto death.

15:2  Memorare, inquit, dierum humilitatis tuæ, quomodo nutrita sis in manu mea, quia Aman secundus a rege locutus est contra nos in mortem :

15:3  And do thou call upon the Lord, and speak to the king for us, and deliver us from death.

15:3  et tu invoca Dominum, et loquere regi pro nobis, et libera nos de morte.

15:4  And on the third day she laid away the garments she wore, and put on her glorious apparel.

15:4  Die autem tertio deposuit vestimenta ornatus sui, et circumdata est gloria sua.

15:5  And glittering in royal robes, after she had called upon God the ruler and Saviour of all, she took two maids with her,

15:5  Cumque regio fulgeret habitu, et invocasset omnium rectorem et salvatorem Deum, assumpsit duas famulas,

15:6  And upon one of them she leaned, as if for delicateness and overmuch tenderness she were not able to bear up her own body.

15:6  et super unam quidem innitebatur, quasi præ deliciis et nimia teneritudine corpus suum ferre non sustinens :

15:7  And the other maid followed her lady, bearing up her train flowing on the ground.

15:7  altera autem famularum sequebatur dominam, defluentia in humum indumenta sustentans.

15:8  But she with a rosy colour in her face, and with gracious and bright eyes hid a mind full of anguish, and exceeding great fear.

15:8  Ipsa autem roseo colore vultum perfusa, et gratis ac nitentibus oculis, tristem celabat animum, et nimio timore contractum.

15:9  So going in she passed through all doors in order, and stood before the king, where he sat upon his royal throne, clothed with his royal robes, and glittering with gold, and precious stones, and he was terrible to behold.

15:9  Ingressa igitur cuncta per ordinem ostia, stetit contra regem, ubi ille residebat super solium regni sui, indutus vestibus regiis, auroque fulgens, et pretiosis lapidibus : eratque terribilis aspectu.

15:10  And when he had lifted up his countenance, and with burning eyes had shewn the wrath of his heart, the queen sunk down, and her colour turned pale, and she rested her weary head upon her handmaid.

15:10  Cumque elevasset faciem, et ardentibus oculis furorem pectoris indicasset, regina corruit, et in pallorem colore mutato, lassum super ancillulam reclinavit caput.

15:11  And God changed the king's spirit into mildness, and all in haste and in fear he leaped from his throne, and holding her up in his arms, till she came to herself, caressed her with these words:

15:11  Convertitque Deus spiritum regis in mansuetudinem, et festinus ac metuens exilivit de solio, et sustentans eam ulnis suis donec rediret ad se, his verbis blandiebatur :

15:12  What is the matter, Esther? I am thy brother, fear not.

15:12  Quid habes, Esther ? ego sum frater tuus : noli metuere.

15:13  Thou shalt not die: for this law is not made for thee, but for all others.

15:13  Non morieris : non enim pro te, sed pro omnibus hæc lex constituta est.

15:14  Come near then, and touch the sceptre.

15:14  Accede igitur, et tange sceptrum.

15:15  And as she held her peace, he took the golden sceptre, and laid it upon her neck, and kissed her, and said: Why dost thou not speak to me?

15:15  Cumque illa reticeret, tulit auream virgam, et posuit super collum ejus, et osculatus est eam, et ait : Cur mihi non loqueris ?

15:16  She answered: I saw thee, my lord, as an angel of God, and my heart was troubled for fear of thy majesty.

15:16  Quæ respondit : Vidi te, domine, quasi angelum Dei, et conturbatum est cor meum præ timore gloriæ tuæ.

15:17  For thou, my lord, art very admirable, and thy face is full of graces.

15:17  Valde enim mirabilis es, domine, et facies tua plena est gratiarum.

15:18  And while she was speaking, she fell down again, and was almost in a swoon.

15:18  Cumque loqueretur, rursus corruit, et pene exanimata est.

15:19  But the king was troubled, and all his servants comforted her.

15:19  Rex autem turbabatur, et omnes ministri ejus consolabantur eam.

Chapter 16

16:1  The great king Artaxerxes, from India to Ethiopia, to the governors and princes of a hundred and twenty-seven provinces, which obey our command, sendeth greeting.

16:1  Rex magnus Artaxerxes ab India usque Æthiopiam, centum viginti septem provinciarum ducibus ac principibus qui nostræ jussioni obediunt, salutem dicit.

16:2  Many have abused unto pride the goodness of princes, and the honour that hath been bestowed upon them:

16:2  Multi bonitate principum et honore, qui in eos collatus est, abusi sunt in superbiam :

16:3  And not only endeavour to oppress the king's subjects, but not bearing the glory that is given them, take in hand, to practise also against them that gave it.

16:3  et non solum subjectos regibus nituntur opprimere, sed datam sibi gloriam non ferentes, in ipsos qui dederunt, moliuntur insidias.

16:4  Neither are they content not to return thanks for benefits received, and to violate in themselves the laws of humanity, but they think they can also escape the justice of God who seeth all things.

16:4  Nec contenti sunt gratias non agere beneficiis, et humanitatis in se jura violare, sed Dei quoque cuncta cernentis arbitrantur se posse fugere sententiam.

16:5  And they break out into so great madness, as to endeavour to undermine by lies such as observe diligently the offices committed to them, and do all things in such manner as to be worthy of all men's praise,

16:5  Et in tantum vesaniæ proruperunt, ut eos qui credita sibi officia diligenter observant, et ita cuncta agunt ut omnium laude digni sint, mendaciorum cuniculis conentur subvertere,

16:6  While with crafty fraud they deceive the ears of princes that are well meaning, and judge of others by their own nature.

16:6  dum aures principum simplices, et ex sua natura alios æstimantes, callida fraude decipiunt.

16:7  Now this is proved both from ancient histories, and by the things which are done daily, how the good designs of kings are depraved by the evil suggestions of certain men.

16:7  Quæ res et ex veteribus probatur historiis, et ex his quæ geruntur quotidie, quomodo malis quorumdam suggestionibus regum studia depraventur.

16:8  Wherefore we must provide for the peace of all provinces.

16:8  Unde providendum est paci omnium provinciarum.

16:9  Neither must you think, if we command different things, that it cometh of the levity of our mind, but that we give sentence according to the quality and necessity of times, as the profit of the commonwealth requireth.

16:9  Nec putare debetis, si diversa jubeamus, ex animi nostri venire levitate, sed pro qualitate et necessitate temporum, ut reipublicæ poscit utilitas, ferre sententiam.

16:10  Now that you may more plainly understand what we say, Aman the son of Amadathi, a Macedonian both in mind and country, and having nothing of the Persian blood, but with his cruelty staining our goodness, was received being a stranger by us:

16:10  Et ut manifestius quod dicimus intelligatis, Aman filius Amadathi, et animo et gente Macedo, alienusque a Persarum sanguine, et pietatem nostram sua crudelitate commaculans, peregrinus a nobis susceptus est :

16:11  And found our humanity so great towards him, that he was called our father, and was worshipped by all as the next man after the king:

16:11  et tantam in se expertus humanitatem, ut pater noster vocaretur, et adoraretur ab omnibus post regem secundus :

16:12  But he was so far puffed up with arrogancy, as to go about to deprive us of our kingdom and life.

16:12  qui in tantum arrogantiæ tumorem sublatus est, ut regno privare nos niteretur et spiritu.

16:13  For with certain new and unheard of devices he hath sought the destruction of Mardochai, by whose fidelity and good services our life was saved, and of Esther the partner of our kingdom with all their nation:

16:13  Nam Mardochæum, cujus fide et beneficiis vivimus, et consortem regni nostri Esther cum omni gente sua, novis quibusdam atque inauditis machinis expetivit in mortem :

16:14  Thinking that after they were slain, he might work treason against us left alone without friends, and might transfer the kingdom of the Persians to the Macedonians.

16:14  hoc cogitans ut illis interfectis, insidiaretur nostræ solitudini, et regnum Persarum transferret in Macedonas.

16:15  But we have found that the Jews, who were by that most wicked man appointed to be slain, are in no fault at all, but contrariwise, use just laws,

16:15  Nos autem a pessimo mortalium Judæos neci destinatos, in nulla penitus culpa reperimus, sed e contrario justis utentes legibus,

16:16  And are the children of the highest and the greatest, and the ever living God, by whose benefit the kingdom was given both to our fathers and to us, and is kept unto this day.

16:16  et filios altissimi et maximi semperque viventis Dei, cujus beneficio et patribus nostris et nobis regnum est traditum, et usque hodie custoditur.

16:17  Wherefore know ye that those letters which he sent in our name, are void and of no effect.

16:17  Unde eas litteras, quas sub nomine nostro ille direxerat, sciatis esse irritas.

16:18  For which crime both he himself that devised it, and all his kindred hang on gibbets, before the gates of this city Susan: not we, but God repaying him as he deserved.

16:18  Pro quo scelere ante portas hujus urbis, id est, Susan, et ipse qui machinatus est, et omnis cognatio ejus pendet in patibulis : non nobis, sed Deo reddente ei quod meruit.

16:19  But this edict, which we now send, shall be published in all cities, that the Jews may freely follow their own laws.

16:19  Hoc autem edictum, quod nunc mittimus, in cunctis urbibus proponatur, ut liceat Judæis uti legibus suis.

16:20  And you shall aid them that they may kill those who had prepared themselves to kill them, on the thirteenth day of the twelfth month, which is called Adar.

16:20  Quibus debetis esse adminiculo, ut eos qui se ad necem eorum paraverant, possint interficere tertiadecima die mensis duodecimi, qui vocatur Adar.

16:21  For the almighty God hath turned this day of sadness and mourning into joy to them.

16:21  Hanc enim diem, Deus omnipotens, mœroris et luctus, eis vertit in gaudium.

16:22  Wherefore you shall also count this day among other festival days, and celebrate it with all joy, that it may be known also in times to come,

16:22  Unde et vos inter ceteros festos dies, hanc habetote diem, et celebrate eam cum omni lætitia, ut et in posterum cognoscatur,

16:23  That all they who faithfully obey the Persians, receive a worthy reward for their fidelity: but they that are traitors to their kingdom, are destroyed for their wickedness.

16:23  omnes qui fideliter Persis obediunt, dignam pro fide recipere mercedem ; qui autem insidiantur regno eorum, perire pro scelere.

16:24  And let every province and city, that will not be partaker of this solemnity, perish by the sword and by fire, and be destroyed in such manner as to be made unpassable, both to men and beasts, for an example of contempt, and disobedience.

16:24  Omnis autem provincia et civitas quæ noluerit solemnitatis hujus esse particeps, gladio et igne pereat, et sic deleatur, ut non solum hominibus, sed etiam bestiis invia sit in sempiternum, pro exemplo contemptus et inobedientiæ.