DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Ecclesiastes

Chapter 1

1:1  The words of Ecclesiastes, the son of David, king of Jerusalem.

1:1  The words of the Preacher, the son of David, king in Jerusalem.

1:1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

1:1  Verba Ecclesiastæ, filii David, regis Jerusalem.

1:2  Vanity of vanities, said Ecclesiastes: vanity of vanities, and all is vanity.

1:2  Vanity of vanities, saith the Preacher, vanity of vanities; all is vanity.

1:2  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

1:2  Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost!

1:2  Marnost všech marností, řekl kazatel, marnost všech marností, všechno je to marnost.

1:2  Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

1:2  Vanitas vanitatum, dixit Ecclesiastes ; vanitas vanitatum, et omnia vanitas.

1:3  What hath a man more of all his labour, that he taketh under the sun?

1:3  What profit hath a man of all his labour which he taketh under the sun?

1:3  Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

1:3  K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

1:3  Jaký užitek bude člověk mít z veškeré své námahy, když se bude namáhat pod sluncem?

1:3  Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

1:3  Quid habet amplius homo de universo labore suo quo laborat sub sole ?

1:4  One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth standeth for ever.

1:4  One generation passeth away, and another generation cometh: but the earth abideth for ever.

1:4  Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.

1:4  Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky.

1:4  Generace odchází, generace přichází a země navěky zůstává.

1:4  Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

1:4  Generatio præterit, et generatio advenit ; terra autem in æternum stat.

1:5  The sun riseth, and goeth down, and returneth to his place: and there rising again,

1:5  The sun also ariseth, and the sun goeth down, and hasteth to his place where he arose.

1:5  Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.

1:5  Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má.

1:5  Slunce bude vycházet, slunce bude zapadat. Baží po místě, kde vychází.

1:5  Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

1:5  Oritur sol et occidit, et ad locum suum revertitur ; ibique renascens,

1:6  Maketh his round by the south, and turneth again to the north: the spirit goeth forward surveying all places round about, and returneth to his circuits.

1:6  The wind goeth toward the south, and turneth about unto the north; it whirleth about continually, and the wind returneth again according to his circuits.

1:6  Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.

1:6  Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se.

1:6  Vítr odchází k jihu a stáčí se k severu. ⌈Stáčí se a stáčí, obchází a při svém oběhu se zas vítr vrací.⌉

1:6  Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

1:6  gyrat per meridiem, et flectitur ad aquilonem. Lustrans universa in circuitu pergit spiritus, et in circulos suos revertitur.

1:7  All the rivers run into the sea, yet the sea doth not overflow: unto the place from whence the rivers come, they return, to flow again.

1:7  All the rivers run into the sea; yet the sea is not full; unto the place from whence the rivers come, thither they return again.

1:7  Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.

1:7  Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Řeky se vrací tam, odkud pramení, aby pak odtamtud znovu plynuly.

1:7  ⌈Všechny potoky tečou do moře a přece není moře plné.⌉ Na místo, z něhož potoky vytékají, tam se i vracejí, aby opět vytékaly.

1:7  Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

1:7  Omnia flumina intrant in mare, et mare non redundat ; ad locum unde exeunt flumina revertuntur ut iterum fluant.

1:8  All things are hard: man cannot explain them by word. The eye is not filled with seeing, neither is the ear filled with hearing.

1:8  All things are full of labour; man cannot utter it: the eye is not satisfied with seeing, nor the ear filled with hearing.

1:8  Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.

1:8  Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením!

1:8  ⌈Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit.⌉ ⌈Oko se nenasytí viděním a⌉ ucho se nenaplní slyšením.

1:8  Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

1:8  Cunctæ res difficiles ; non potest eas homo explicare sermone. Non saturatur oculus visu, nec auris auditu impletur.

1:9  What is it that hath been? the same thing that shall be. What is it that hath been done? the same that shall be done.

1:9  The thing that hath been, it is that which shall be; and that which is done is that which shall be done: and there is no new thing under the sun.

1:9  Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.

1:9  Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem.

1:9  ⌈To, co bylo, je to, co i bude,⌉ a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem.

1:9  Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

1:9  Quid est quod fuit ? Ipsum quod futurum est. Quid est quod factum est ? Ipsum quod faciendum est.

1:10  Nothing under the sun is new, neither is any man able to say: Behold this is new: for it hath already gone before in the ages that were before us.

1:10  Is there any thing whereof it may be said, See, this is new? it hath been already of old time, which was before us.

1:10  Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.

1:10  Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi!

1:10  Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi.

1:10  Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

1:10  Nihil sub sole novum, nec valet quisquam dicere : Ecce hoc recens est : jam enim præcessit in sæculis quæ fuerunt ante nos.

1:11  There is no remembrance of former things: nor indeed of those things which hereafter are to come, shall there be any remembrance with them that shall be in the latter end.

1:11  There is no remembrance of former things; neither shall there be any remembrance of things that are to come with those that shall come after.

1:11  Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

1:11  Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.

1:11  Není žádná památka na věci první. ⌈Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.⌉

1:11  Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

1:11  Non est priorum memoria ; sed nec eorum quidem quæ postea futura sunt erit recordatio apud eos qui futuri sunt in novissimo.

1:12  I Ecclesiastes was king over Israel in Jerusalem,

1:12  I the Preacher was king over Israel in Jerusalem.

1:12  Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

1:12  Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě.

1:12  Já, kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.

1:12  Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

1:12  Ego Ecclesiastes fui rex Israël in Jerusalem ;

1:13  And I proposed in my mind to seek and search out wisely concerning all things that are done under the sun. This painful occupation hath God given to the children of men, to be exercised therein.

1:13  And I gave my heart to seek and search out by wisdom concerning all things that are done under heaven: this sore travail hath God given to the sons of man to be exercised therewith.

1:13  Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.

1:13  Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

1:13  Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. ⌈Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským⌉ synům, aby se při něm osvědčili.

1:13  A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

1:13  et proposui in animo meo quærere et investigare sapienter de omnibus quæ fiunt sub sole. Hanc occupationem pessimam dedit Deus filiis hominum, ut occuparentur in ea.

1:14  I have seen all things that are done under the sun, and behold all is vanity, and vexation of spirit.

1:14  I have seen all the works that are done under the sun; and, behold, all is vanity and vexation of spirit.

1:14  Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.

1:14  Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

1:14  Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a ⌈honba za větrem.⌉

1:14  Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

1:14  Vidi cuncta quæ fiunt sub sole, et ecce universa vanitas et afflictio spiritus.

1:15  The perverse are hard to be corrected, and the number of fools is infinite.

1:15  That which is crooked cannot be made straight: and that which is wanting cannot be numbered.

1:15  Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.

1:15  Co je křivé, se narovnat nedá, co chybí, se nedá nahradit.

1:15  Co je ⌈zkřivené, nelze narovnat⌉ a nedostatek nelze sečíst.

1:15  Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

1:15  Perversi difficile corriguntur, et stultorum infinitus est numerus.

1:16  I have spoken in my heart, saying: Behold I am become great, and have gone beyond all in wisdom, that were before me in Jerusalem: and my mind hath contemplated many things wisely, and I have learned.

1:16  I communed with mine own heart, saying, Lo, I am come to great estate, and have gotten more wisdom than all they that have been before me in Jerusalem: yea, my heart had great experience of wisdom and knowledge.

1:16  Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění.

1:16  Pomyslel jsem si: Hle, nabyl jsem moudrosti a převýšil všechny, kdo vládli Jeruzalému přede mnou. Protože jsem pojal tolik moudrosti a vědění,

1:16  Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti ⌈nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou.⌉ Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání.

1:16  Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

1:16  Locutus sum in corde meo, dicens : Ecce magnus effectus sum, et præcessi omnes sapientia qui fuerunt ante me in Jerusalem ; et mens mea contemplata est multa sapienter, et didici.

1:17  And I have given my heart to know prudence, and learning, and errors, and folly: and I have perceived that in these also there was labour, and vexation of spirit,

1:17  And I gave my heart to know wisdom, and to know madness and folly: I perceived that this also is vexation of spirit.

1:17  Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem,

1:17  rozhodl jsem se okusit moudrost, okusit také hloupost a ztřeštěnost. Poznal jsem ale, že je to honba za větrem.

1:17  Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a ⌈poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost.⌉ Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem.

1:17  I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

1:17  Dedique cor meum ut scirem prudentiam atque doctrinam, erroresque et stultitiam ; et agnovi quod in his quoque esset labor et afflictio spiritus :

1:18  Because in much wisdom there is much indignation: and he that addeth knowledge, addeth also labour.

1:18  For in much wisdom is much grief: and he that increaseth knowledge increaseth sorrow.

1:18  neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti.

1:18  Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal.

1:18  Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.

1:18  Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.

1:18  eo quod in multa sapientia multa sit indignatio ; et qui addit scientiam, addit et laborem.

Chapter 2

2:1  I said in my heart: I will go, and abound with delights, and enjoy good things. And I saw that this also was vanity.

2:1  I said in mine heart, Go to now, I will prove thee with mirth, therefore enjoy pleasure: and, behold, this also is vanity.

2:1  Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost!

2:1  Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost.

2:1  Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost.

2:1  Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.

2:1  Dixi ego in corde meo : Vadam, et affluam deliciis, et fruar bonis ; et vidi quod hoc quoque esset vanitas.

2:2  Laughter I counted error: and to mirth I said: Why art thou vainly deceived?

2:2  I said of laughter, It is mad: and of mirth, What doeth it?

2:2  O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš?

2:2  O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to?

2:2  O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte?

2:2  Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?

2:2  Risum reputavi errorem, et gaudio dixi : Quid frustra deciperis ?

2:3  I thought in my heart, to withdraw my flesh from wine, that I might turn my mind to wisdom, and might avoid folly, till I might see what was profitable for the children of men: and what they ought to do under the sun, all the days of their life.

2:3  I sought in mine heart to give myself unto wine, yet acquainting mine heart with wisdom; and to lay hold on folly, till I might see what was that good for the sons of men, which they should do under the heaven all the days of their life.

2:3  Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života.

2:3  Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.

2:3  Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny.

2:3  Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.

2:3  Cogitavi in corde meo abstrahere a vino carnem meam, ut animam meam transferrem ad sapientiam, devitaremque stultitiam, donec viderem quid esset utile filiis hominum, quo facto opus est sub sole numero dierum vitæ suæ.

2:4  I made me great works, I built me houses, and planted vineyards,

2:4  I made me great works; I builded me houses; I planted me vineyards:

2:4  Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice,

2:4  Proto jsem podnikal nemálo věcí: Vystavěl jsem si paláce, vysázel jsem si vinice.

2:4  Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice.

2:4  Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.

2:4  Magnificavi opera mea, ædificavi mihi domos, et plantavi vineas ;

2:5  I made gardens, and orchards, and set them with trees of all kinds,

2:5  I made me gardens and orchards, and I planted trees in them of all kind of fruits:

2:5  založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví,

2:5  Zakládal jsem parky a zahrady, plnil je stromy s rozličným ovocem.

2:5  Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem.

2:5  Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.

2:5  feci hortos et pomaria, et consevi ea cuncti generis arboribus ;

2:6  And I made me ponds of water, to water therewith the wood of the young trees,

2:6  I made me pools of water, to water therewith the wood that bringeth forth trees:

2:6  zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů.

2:6  Zbudoval jsem si vodní nádrže, zavlažoval z nich háje se stromky.

2:6  Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy.

2:6  Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.

2:6  et exstruxi mihi piscinas aquarum, ut irrigarem silvam lignorum germinantium.

2:7  I got me menservants, and maidservants, and had a great family: and herds of oxen, and great flocks of sheep, above all that were before me in Jerusalem:

2:7  I got me servants and maidens, and had servants born in my house; also I had great possessions of great and small cattle above all that were in Jerusalem before me:

2:7  Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.

2:7  Pořídil jsem si otrokyně a otroky, měl jsem dostatek domácí čeledi. Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí, měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.

2:7  Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.

2:7  Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.

2:7  Possedi servos et ancillas, multamque familiam habui : armenta quoque, et magnos ovium greges, ultra omnes qui fuerunt ante me in Jerusalem ;

2:8  I heaped together for myself silver and gold, and the wealth of kings, and provinces: I made me singing men, and singing women, and the delights of the sons of men, cups and vessels to serve to pour out wine:

2:8  I gathered me also silver and gold, and the peculiar treasure of kings and of the provinces: I gat me men singers and women singers, and the delights of the sons of men, as musical instruments, and that of all sorts.

2:8  Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice.

2:8  Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady, poklady králů, poklady mnoha krajin. Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky, lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.

2:8  Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, ⌈mnoho konkubín.⌉

2:8  Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.

2:8  coacervavi mihi argentum et aurum, et substantias regum ac provinciarum ; feci mihi cantores et cantatrices, et delicias filiorum hominum, scyphos, et urceos in ministerio ad vina fundenda ;

2:9  And I surpassed in riches all that were before me in Jerusalem: my wisdom also remained with me.

2:9  So I was great, and increased more than all that were before me in Jerusalem: also my wisdom remained with me.

2:9  Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost.

2:9  Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku.

2:9  Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost.

2:9  A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.

2:9  et supergressus sum opibus omnes qui ante me fuerunt in Jerusalem : sapientia quoque perseveravit mecum.

2:10  And whatsoever my eyes desired, I refused them not: and I withheld not my heart from enjoying every pleasure, and delighting itself in the things which I had prepared: and esteemed this my portion, to make use of my own labour.

2:10  And whatsoever mine eyes desired I kept not from them, I withheld not my heart from any joy; for my heart rejoiced in all my labour: and this was my portion of all my labour.

2:10  V ničem, co si žádali mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění.

2:10  Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.

2:10  Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy.

2:10  A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.

2:10  Et omnia quæ desideraverunt oculi mei non negavi eis, nec prohibui cor meum quin omni voluptate frueretur, et oblectaret se in his quæ præparaveram ; et hanc ratus sum partem meam si uterer labore meo.

2:11  And when I turned myself to all the works which my hands had wrought, and to the labours wherein I had laboured in vain, I saw in all things vanity, and vexation of mind, and that nothing was lasting under the sun.

2:11  Then I looked on all the works that my hands had wrought, and on the labour that I had laboured to do: and, behold, all was vanity and vexation of spirit, and there was no profit under the sun.

2:11  I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toto pod sluncem není.

2:11  Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!

2:11  Pak jsem se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem a není z toho pod sluncem žádný užitek.

2:11  Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.

2:11  Cumque me convertissem ad universa opera quæ fecerant manus meæ, et ad labores in quibus frustra sudaveram, vidi in omnibus vanitatem et afflictionem animi, et nihil permanere sub sole.

2:12  I passed further to behold wisdom, and errors and folly, (What is man, said I that he can follow the King his maker?)

2:12  And I turned myself to behold wisdom, and madness, and folly: for what can the man do that cometh after the king? even that which hath been already done.

2:12  I pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Jaký člověk nastoupí po králi, jehož si ustanovili před tím?

2:12  Zaměřil jsem se na to, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže králův následník? Ne více než jeho předchůdci!)

2:12  Ohlédl jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť ⌈jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve ustanovili?⌉

2:12  Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)

2:12  Transivi ad contemplandam sapientiam, erroresque, et stultitiam. (Quid est, inquam, homo, ut sequi possit regem, factorem suum ?)

2:13  And I saw that wisdom excelled folly, as much as light differeth from darkness.

2:13  Then I saw that wisdom excelleth folly, as far as light excelleth darkness.

2:13  Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma.

2:13  Viděl jsem, že moudrost je lepší než hloupost, tak jako je světlo lepší než temnota.

2:13  Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy.

2:13  I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.

2:13  Et vidi quod tantum præcederet sapientia stultitiam, quantum differt lux a tenebris.

2:14  The eyes of a wise man are in his head: the fool walketh in darkness: and I learned that they were to die both alike.

2:14  The wise man’s eyes are in his head; but the fool walketh in darkness: and I myself perceived also that one event happeneth to them all.

2:14  Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě. Avšak i to jsem poznal, že týž úděl potká oba dva.

2:14  „Moudrý má oči otevřené, hlupák však bloudí v tmách.“ Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva!

2:14  Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne stejný úděl.

2:14  Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.

2:14  Sapientis oculi in capite ejus ; stultus in tenebris ambulat : et didici quod unus utriusque esset interitus.

2:15  And I said in my heart: If the death of the fool and mine shall be one, what doth it avail me, that I have applied myself more to the study of wisdom? And speaking with my own mind, I perceived that this also was vanity.

2:15  Then said I in my heart, As it happeneth to the fool, so it happeneth even to me; and why was I then more wise? Then I said in my heart, that this also is vanity.

2:15  V srdci jsem si řekl: Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý? A v srdci jsem usoudil, že i to je pomíjivost.

2:15  Čeká-li mě i hlupáka týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.

2:15  Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost.

2:15  Protož jsem řekl v srdci svém: Má-liť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.

2:15  Et dixi in corde meo : Si unus et stulti et meus occasus erit, quid mihi prodest quod majorem sapientiæ dedi operam ? Locutusque cum mente mea, animadverti quod hoc quoque esset vanitas.

2:16  For there shall be no remembrance of the wise no more than of the fool forever, and the times to come shall cover all things together with oblivion: the learned dieth in like manner as the unlearned.

2:16  For there is no remembrance of the wise more than of the fool for ever; seeing that which now is in the days to come shall all be forgotten. And how dieth the wise man? as the fool.

2:16  Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák.

2:16  Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt.

2:16  Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák?

2:16  Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.

2:16  Non enim erit memoria sapientis similiter ut stulti in perpetuum, et futura tempora oblivione cuncta pariter operient : moritur doctus similiter ut indoctus.

2:17  And therefore I was weary of my life, when I saw that all things under the sun are evil, and all vanity and vexation of spirit.

2:17  Therefore I hated life; because the work that is wrought under the sun is grievous unto me: for all is vanity and vexation of spirit.

2:17  Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem.

2:17  Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!

2:17  Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem.

2:17  Pročež mrzí mne tento život; nebo se mi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.

2:17  Et idcirco tæduit me vitæ meæ, videntem mala universa esse sub sole, et cuncta vanitatem et afflictionem spiritus.

2:18  Again I hated all my application wherewith I had earnestly laboured under the sun, being like to have an heir after me,

2:18  Yea, I hated all my labour which I had taken under the sun: because I should leave it unto the man that shall be after me.

2:18  Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně.

2:18  Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj následník.

2:18  Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně.

2:18  Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.

2:18  Rursus detestatus sum omnem industriam meam, qua sub sole studiosissime laboravi, habiturus hæredem post me,

2:19  Whom I know not whether he will be a wise man or a fool, and he shall have rule over all my labours with which I have laboured and been solicitous: and is there anything so vain?

2:19  And who knoweth whether he shall be a wise man or a fool? yet shall he have rule over all my labour wherein I have laboured, and wherein I have shewed myself wise under the sun. This is also vanity.

2:19  Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost.

2:19  Kdo ví, zda bude moudrý, anebo bláhový? Tak či tak získá vše, pro co jsem se lopotně pachtil a nač jsem vynaložil svou moudrost pod sluncem. I to je marnost.

2:19  A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost.

2:19  A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.

2:19  quem ignoro utrum sapiens an stultus futurus sit, et dominabitur in laboribus meis, quibus desudavi et sollicitus fui : et est quidquam tam vanum ?

2:20  Wherefore I left off and my heart renounced labouring anymore under the sun.

2:20  Therefore I went about to cause my heart to despair of all the labour which I took under the sun.

2:20  Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem.

2:20  Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem!

2:20  A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal.

2:20  I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.

2:20  Unde cessavi, renuntiavitque cor meum ultra laborare sub sole.

2:21  For when a man laboureth in wisdom, and knowledge, and carefulness, he leaveth what he hath gotten to an idle man: so this also is vanity, and a great evil.

2:21  For there is a man whose labour is in wisdom, and in knowledge, and in equity; yet to a man that hath not laboured therein shall he leave it for his portion. This also is vanity and a great evil.

2:21  Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc.

2:21  Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.

2:21  Neboť je člověk, který sám usiloval o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo.

2:21  Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.

2:21  Nam cum alius laboret in sapientia, et doctrina, et sollicitudine, homini otioso quæsita dimittit ; et hoc ergo vanitas et magnum malum.

2:22  For what profit shall a man have of all his labour, and vexation of spirit, with which he hath been tormented under the sun?

2:22  For what hath man of all his labour, and of the vexation of his heart, wherein he hath laboured under the sun?

2:22  Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

2:22  K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem?

2:22  Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá?

2:22  Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,

2:22  Quid enim proderit homini de universo labore suo, et afflictione spiritus, qua sub sole cruciatus est ?

2:23  All his days are full of sorrows and miseries, even in the night he doth not rest in mind: and is not this vanity?

2:23  For all his days are sorrows, and his travail grief; yea, his heart taketh not rest in the night. This is also vanity.

2:23  Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.

2:23  Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.

2:23  Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost.

2:23  Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.

2:23  Cuncti dies ejus doloribus et ærumnis pleni sunt, nec per noctem mente requiescit. Et hoc nonne vanitas est ?

2:24  Is it not better to eat and drink, and to shew his soul good things of his labours? and this is from the hand of God.

2:24  There is nothing better for a man, than that he should eat and drink, and that he should make his soul enjoy good in his labour. This also I saw, that it was from the hand of God.

2:24  Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky.

2:24  Je snad pro člověka něco lepšího než jíst a pít a při svém pachtění se potěšit? Vidím však, že i to pochází z ruky Boží.

2:24  Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky.

2:24  Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.

2:24  Nonne melius est comedere et bibere, et ostendere animæ suæ bona de laboribus suis ? et hoc de manu Dei est.

2:25  Who shall so feast and abound with delights as I?

2:25  For who can eat, or who else can hasten hereunto, more than I?

2:25  Vždyť kdo jídal a dopřál si víc než já?

2:25  Vždyť kdo by bez něj mohl jíst a všeho užívat?

2:25  Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?

2:25  Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?

2:25  Quis ita devorabit et deliciis affluet ut ego ?

2:26  God hath given to a man that is good in his sight, wisdom, and knowledge, and joy: but to the sinner he hath given vexation, and superfluous care, to heap up and to gather together, and to give it to him that hath pleased God: but this also is vanity, and a fruitless solicitude of the mind.

2:26  For God giveth to a man that is good in his sight wisdom, and knowledge, and joy: but to the sinner he giveth travail, to gather and to heap up, that he may give to him that is good before God. This also is vanity and vexation of spirit.

2:26  Bůh dal člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

2:26  Svého oblíbence Bůh obdaří moudrostí, umem a radostí; hříšníku ale svěří úkol hromadit a kupit, co potom musí zanechat Božímu oblíbenci. I to je marnost a honba za větrem.

2:26  Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.

2:26  Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.

2:26  Homini bono in conspectu suo dedit Deus sapientiam, et scientiam, et lætitiam ; peccatori autem dedit afflictionem et curam superfluam, ut addat, et congreget, et tradat ei qui placuit Deo ; sed et hoc vanitas est, et cassa sollicitudo mentis.

Chapter 3

3:1  All things have their season, and in their times all things pass under heaven.

3:1  To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven:

3:1  Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

3:1  Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

3:1  Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.

3:1  Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

3:1  Omnia tempus habent, et suis spatiis transeunt universa sub cælo.

3:2  A time to be born and a time to die. A time to plant, and a time to pluck up that which is planted.

3:2  A time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up that which is planted;

3:2  Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

3:2  Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,

3:2  Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;

3:2  Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

3:2  Tempus nascendi, et tempus moriendi ; tempus plantandi, et tempus evellendi quod plantatum est.

3:3  A time to kill, and a time to heal. A time to destroy, and a time to build.

3:3  A time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;

3:3  je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

3:3  čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,

3:3  čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;

3:3  Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

3:3  Tempus occidendi, et tempus sanandi ; tempus destruendi, et tempus ædificandi.

3:4  A time to weep, and a time to laugh. A time to mourn, and a time to dance.

3:4  A time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;

3:4  je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

3:4  čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,

3:4  čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;

3:4  Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

3:4  Tempus flendi, et tempus ridendi ; tempus plangendi, et tempus saltandi.

3:5  A time to scatter stones, and a time to gather. A time to embrace, and a time to be far from embraces.

3:5  A time to cast away stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;

3:5  je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;

3:5  čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,

3:5  čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;

3:5  Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

3:5  Tempus spargendi lapides, et tempus colligendi, tempus amplexandi, et tempus longe fieri ab amplexibus.

3:6  A time to get, and a time to lose. A time to keep, and a time to cast away.

3:6  A time to get, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;

3:6  je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

3:6  čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,

3:6  čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;

3:6  Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

3:6  Tempus acquirendi, et tempus perdendi ; tempus custodiendi, et tempus abjiciendi.

3:7  A time to rend, and a time to sew. A time to keep silence, and a time to speak.

3:7  A time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;

3:7  je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

3:7  čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,

3:7  čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;

3:7  Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

3:7  Tempus scindendi, et tempus consuendi ; tempus tacendi, et tempus loquendi.

3:8  A time of love, and a time of hatred. A time of war, and a time of peace.

3:8  A time to love, and a time to hate; a time of war, and a time of peace.

3:8  je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

3:8  čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

3:8  čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

3:8  Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

3:8  Tempus dilectionis, et tempus odii ; tempus belli, et tempus pacis.

3:9  What hath man more of his labour?

3:9  What profit hath he that worketh in that wherein he laboureth?

3:9  Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

3:9  Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění?

3:9  Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?

3:9  Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

3:9  Quid habet amplius homo de labore suo ?

3:10  I have seen the trouble, which God hath given the sons of men to be exercised in it.

3:10  I have seen the travail, which God hath given to the sons of men to be exercised in it.

3:10  Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

3:10  Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali.

3:10  Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.

3:10  Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

3:10  Vidi afflictionem quam dedit Deus filiis hominum, ut distendantur in ea.

3:11  He hath made all things good in their time, and hath delivered the world to their consideration, so that man cannot find out the work which God hath made from the beginning to the end.

3:11  He hath made every thing beautiful in his time: also he hath set the world in their heart, so that no man can find out the work that God maketh from the beginning to the end.

3:11  On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

3:11  On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce.

3:11  To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.

3:11  Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

3:11  Cuncta fecit bona in tempore suo, et mundum tradidit disputationi eorum, ut non inveniat homo opus quod operatus est Deus ab initio usque ad finem.

3:12  And I have known that there was no better thing than to rejoice, and to do well in this life.

3:12  I know that there is no good in them, but for a man to rejoice, and to do good in his life.

3:12  Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.

3:12  Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života.

3:12  Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.

3:12  Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

3:12  Et cognovi quod non esset melius nisi lætari, et facere bene in vita sua ;

3:13  For every man that eateth and drinketh, and seeth good of his labour, this is the gift of God.

3:13  And also that every man should eat and drink, and enjoy the good of all his labour, it is the gift of God.

3:13  A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

3:13  Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar!

3:13  A také, že když kterýkoli člověk ⌈jí a pije a užívá⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.

3:13  Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

3:13  omnis enim homo qui comedit et bibit, et videt bonum de labore suo, hoc donum Dei est.

3:14  I have learned that all the works which God hath made, continue for ever: we cannot add any thing, nor take away from those things which God hath made that he may be feared.

3:14  I know that, whatsoever God doeth, it shall be for ever: nothing can be put to it, nor any thing taken from it: and God doeth it, that men should fear before him.

3:14  Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

3:14  Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň.

3:14  Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.

3:14  Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

3:14  Didici quod omnia opera quæ fecit Deus perseverent in perpetuum ; non possumus eis quidquam addere, nec auferre, quæ fecit Deus ut timeatur.

3:15  That which hath been made, the same continueth: the things that shall be, have already been: and God restoreth that which is past.

3:15  That which hath been is now; and that which is to be hath already been; and God requireth that which is past.

3:15  Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.

3:15  Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá.

3:15  ⌈To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉

3:15  To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

3:15  Quod factum est, ipsum permanet ; quæ futura sunt jam fuerunt, et Deus instaurat quod abiit.

3:16  I saw under the sun in the place of judgment wickedness, and in the place of justice iniquity.

3:16  And moreover I saw under the sun the place of judgment, that wickedness was there; and the place of righteousness, that iniquity was there.

3:16  Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva - svévole, na místě spravedlnosti - svévole.

3:16  A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo.

3:16  Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉

3:16  Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

3:16  Vidi sub sole in loco judicii impietatem, et in loco justitiæ iniquitatem :

3:17  And I said in my heart: God shall judge both the just and the wicked, and then shall be the time of every thing.

3:17  I said in mine heart, God shall judge the righteous and the wicked: for there is a time there for every purpose and for every work.

3:17  Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná.

3:17  Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.

3:17  V duchu jsem si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.⌉

3:17  I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

3:17  et dixi in corde meo : Justum et impium judicabit Deus, et tempus omnis rei tunc erit.

3:18  I said in my heart concerning the sons of men, that God would prove them, and shew them to be like beasts.

3:18  I said in mine heart concerning the estate of the sons of men, that God might manifest them, and that they might see that they themselves are beasts.

3:18  Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.

3:18  Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř.

3:18  A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.

3:18  Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

3:18  Dixi in corde meo de filiis hominum, ut probaret eos Deus, et ostenderet similes esse bestiis.

3:19  Therefore the death of man, and of beasts is one, and the condition of them both is equal: as man dieth, so they also die: all things breathe alike, and man hath nothing more than beast: all things are subject to vanity.

3:19  For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one breath; so that a man hath no preeminence above a beast: for all is vanity.

3:19  Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí.

3:19  Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost!

3:19  Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.

3:19  Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

3:19  Idcirco unus interitus est hominis et jumentorum, et æqua utriusque conditio. Sicut moritur homo, sic et illa moriuntur. Similiter spirant omnia, et nihil habet homo jumento amplius : cuncta subjacent vanitati,

3:20  And all things go to one place: of earth they were made, and into earth they return together.

3:20  All go unto one place; all are of the dust, and all turn to dust again.

3:20  Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.

3:20  Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí.

3:20  Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.

3:20  Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

3:20  et omnia pergunt ad unum locum. De terra facta sunt, et in terram pariter revertuntur.

3:21  Who knoweth if the spirit of the children of Adam ascend upward, and if the spirit of the beasts descend downward?

3:21  Who knoweth the spirit of man that goeth upward, and the spirit of the beast that goeth downward to the earth?

3:21  Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?

3:21  Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

3:21  Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?

3:21  Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

3:21  Quis novit si spiritus filiorum Adam ascendat sursum, et si spiritus jumentorum descendat deorsum ?

3:22  And I have found that nothing is better than for a man to rejoice in his work, and that this is his portion. For who shall bring him to know the things that shall be after him?

3:22  Wherefore I perceive that there is nothing better, than that a man should rejoice in his own works; for that is his portion: for who shall bring him to see what shall be after him?

3:22  Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?

3:22  Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

3:22  Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, neboť⌉ to je jeho podíl. ⌈Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?⌉

3:22  Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

3:22  Et deprehendi nihil esse melius quam lætari hominem in opere suo, et hanc esse partem illius. Quis enim eum adducet ut post se futura cognoscat ?

Chapter 4

4:1  I turned myself to other things, and I saw the oppressions that are done under the sun, and the tears of the innocent, and they had no comforter; and they were not able to resist their violence, being destitute of help from any.

4:1  So I returned, and considered all the oppressions that are done under the sun: and behold the tears of such as were oppressed, and they had no comforter; and on the side of their oppressors there was power; but they had no comforter.

4:1  Znovu jsem pohleděl na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc, a oni jsou bez utěšitele.

4:1  Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde!

4:1  A znovu jsem viděl všechno utlačování, které se pod sluncem páchá. Hle, slzy utlačovaných, a ti nemají utěšitele; v ruce jejich utlačovatelů je soustředěna moc, a utlačovaní nemají utěšitele.

4:1  Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

4:1  Verti me ad alia, et vidi calumnias quæ sub sole geruntur, et lacrimas innocentium, et neminem consolatorem, nec posse resistere eorum violentiæ, cunctorum auxilio destitutos,

4:2  And I praised the dead rather than the living:

4:2  Wherefore I praised the dead which are already dead more than the living which are yet alive.

4:2  Vychvaloval jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více nežli živé, kteří ještě žijí.

4:2  Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.

4:2  A chvalořečil jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více než živé, kteří jsou ještě naživu.

4:2  Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

4:2  et laudavi magis mortuos quam viventes ;

4:3  And I judged him happier than them both, that is not yet born, nor hath seen the evils that are done under the sun.

4:3  Yea, better is he than both they, which hath not yet been, who hath not seen the evil work that is done under the sun.

4:3  Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.

4:3  Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!

4:3  Avšak lépe než oni oba je na tom ten, kdo ještě nebyl, kdo nespatřil zlé dílo, které se pod sluncem páchá.

4:3  Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

4:3  et feliciorem utroque judicavi qui necdum natus est, nec vidit mala quæ sub sole fiunt.

4:4  Again I considered all the labours of men, and I remarked that their industries are exposed to the envy of their neighbour: so in this also there is vanity, and fruitless care.

4:4  Again, I considered all travail, and every right work, that for this a man is envied of his neighbour. This is also vanity and vexation of spirit.

4:4  Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.

4:4  Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

4:4  Viděl jsem všechnu námahu i veškerý prospěch z díla, že je za tím žárlivost ⌈jednoho na druhého.⌉ Také toto je marnost a honba za větrem.

4:4  Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

4:4  Rursum contemplatus sum omnes labores hominum, et industrias animadverti patere invidiæ proximi ; et in hoc ergo vanitas et cura superflua est.

4:5  The fool foldeth his hands together, and eateth his own flesh, saying:

4:5  The fool foldeth his hands together, and eateth his own flesh.

4:5  Hlupák skládá ruce v klín a užírá se.

4:5  Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.

4:5  Hlupák ⌈skládá své ruce v klín⌉ a užírá se.

4:5  Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

4:5  Stultus complicat manus suas, et comedit carnes suas, dicens :

4:6  Better is a handful with rest, than both hands full with labour, and vexation of mind.

4:6  Better is an handful with quietness, than both the hands full with travail and vexation of spirit.

4:6  Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.

4:6  Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!

4:6  Lepší je jedna dlaň plná klidu než dvě hrsti plné námahy a honby za větrem.

4:6  Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

4:6  Melior est pugillus cum requie, quam plena utraque manus cum labore et afflictione animi.

4:7  Considering I found also another vanity under the sun:

4:7  Then I returned, and I saw vanity under the sun.

4:7  A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé.

4:7  Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:

4:7  A znovu jsem viděl marnost pod sluncem:

4:7  Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

4:7  Considerans, reperi et aliam vanitatem sub sole.

4:8  There is but one, and he hath not a second, no child, no brother, and yet he ceaseth not to labour, neither are his eyes satisfied with riches, neither doth he reflect, saying: For whom do I labour, and defraud my soul of good things? in this also is vanity, and a grievous vexation.

4:8  There is one alone, and there is not a second; yea, he hath neither child nor brother: yet is there no end of all his labour; neither is his eye satisfied with riches; neither saith he, For whom do I labour, and bereave my soul of good? This is also vanity, yea, it is a sore travail.

4:8  Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota.

4:8  Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez příbuzných. Jeho pachtění ale nemá konce, není spokojen se svým bohatstvím. „Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí?“ I to je marnost a bídné úsilí.

4:8  Někdo je sám a nikoho jiného nemá, ani syna nebo bratra nemá; všechna jeho námaha nemá konce, ani jeho oko se nenasytí bohatstvím. Pro koho se namáhám a připravuji svou duši o blaho? Také toto je marnost a zlé plahočení.

4:8  Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

4:8  Unus est, et secundum non habet, non filium, non fratrem, et tamen laborare non cessat, nec satiantur oculi ejus divitiis ; nec recogitat, dicens : Cui laboro, et fraudo animam meam bonis ? In hoc quoque vanitas est et afflictio pessima.

4:9  It is better therefore that two should be together, than one: for they have the advantage of their society:

4:9  Two are better than one; because they have a good reward for their labour.

4:9  Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.

4:9  Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:

4:9  Lépe je dvěma než jednomu, ⌈neboť mají lepší⌉ mzdu za svou námahu.

4:9  Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

4:9  Melius est ergo duos esse simul quam unum ; habent enim emolumentum societatis suæ.

4:10  If one fall he shall be supported by the other: woe to him that is alone, for when he falleth, he hath none to lift him up.

4:10  For if they fall, the one will lift up his fellow: but woe to him that is alone when he falleth; for he hath not another to help him up.

4:10  Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

4:10  Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!

4:10  Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát.

4:10  Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

4:10  Si unus ceciderit, ab altero fulcietur. Væ soli, quia cum ceciderit, non habet sublevantem se.

4:11  And if two lie together, they shall warm one another: how shall one alone be warmed?

4:11  Again, if two lie together, then they have heat: but how can one be warm alone?

4:11  Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?

4:11  Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?

4:11  Také jestliže dva ulehnou, bude jim teplo, ale jak bude teplo jednomu?

4:11  Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

4:11  Et si dormierint duo, fovebuntur mutuo ; unus quomodo calefiet ?

4:12  And if a man prevail against one, two shall withstand him: a threefold cord is not easily broken.

4:12  And if one prevail against him, two shall withstand him; and a threefold cord is not quickly broken.

4:12  Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!

4:12  Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!

4:12  A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno.

4:12  Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

4:12  Et si quispiam prævaluerit contra unum, duo resistunt ei ; funiculus triplex difficile rumpitur.

4:13  Better is a child that is poor and wise, than a king that is old and foolish, who knoweth not to foresee for hereafter.

4:13  Better is a poor and a wise child than an old and foolish king, who will no more be admonished.

4:13  Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.

4:13  Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.

4:13  Je lepší nuzné a moudré dítě než starý a hloupý král, který by už neuměl nechat se varovat.

4:13  Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

4:13  Melior est puer pauper et sapiens, rege sene et stulto, qui nescit prævidere in posterum.

4:14  Because out of prison and chains sometimes a man cometh forth to a kingdom: and another born king is consumed with poverty.

4:14  For out of prison he cometh to reign; whereas also he that is born in his kingdom becometh poor.

4:14  Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.

4:14  Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.

4:14  Vždyť vyšlo z vězení, aby kralovalo, ačkoliv ještě za jeho kralování se narodilo chudé.

4:14  Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

4:14  Quod de carcere catenisque interdum quis egrediatur ad regnum ; et alius, natus in regno, inopia consumatur.

4:15  I saw all men living, that walk under the sun with the second young man, who shall rise up in his place.

4:15  I considered all the living which walk under the sun, with the second child that shall stand up in his stead.

4:15  Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.

4:15  Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.

4:15  Viděl jsem všechny živé, kteří chodí pod sluncem, že byli při tom dítěti, při tom druhém, které se postaví na jeho místo.

4:15  Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

4:15  Vidi cunctos viventes qui ambulant sub sole cum adolescente secundo, qui consurget pro eo.

4:16  The number of the people, of all that were before him is infinite: and they that shall come afterwards, shall not rejoice in him: but this also is vanity, and vexation of spirit.

4:16  There is no end of all the people, even of all that have been before them: they also that come after shall not rejoice in him. Surely this also is vanity and vexation of spirit.

4:16  Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.

4:16  Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem.

4:16  Není konce všemu lidu, všemu, který byl před nimi. Ani ti budoucí se z něj nebudou radovat, protože také toto je marnost a honička za větrem.

4:16  Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

4:16  Infinitus numerus est populi omnium qui fuerunt ante eum, et qui postea futuri sunt non lætabuntur in eo ; sed et hoc vanitas et afflictio spiritus.

4:17  Keep thy foot, when thou goest into the house of God, and draw nigh to hear. For much better is obedience, than the victims of fools, who know not what evil they do.

4:17  Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.

4:17  Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků – ti ani nevědí, jak špatně jednají!

4:17  Střež své kroky, když půjdeš do Božího domu, a buď blíže k naslouchání, ⌈než abys dával oběť jako hlupáci.⌉ Vždyť oni nevědí, že provádějí, co je zlé.

4:17  Custodi pedem tuum ingrediens domum Dei, et appropinqua ut audias. Multo enim melior est obedientia quam stultorum victimæ, qui nesciunt quid faciunt mali.

Chapter 5

5:1  Speak not any thing rashly, and let not thy heart be hasty to utter a word before God. For God is in heaven, and thou upon earth: therefore let thy words be few.

5:1  Keep thy foot when thou goest to the house of God, and be more ready to hear, than to give the sacrifice of fools: for they consider not that they do evil.

5:1  Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.

5:1  Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov.

5:1  Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá.

5:1  Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle činí.

5:1  Ne temere quid loquaris, neque cor tuum sit velox ad proferendum sermonem coram Deo. Deus enim in cælo, et tu super terram ; idcirco sint pauci sermones tui.

5:2  Dreams follow many cares: and in many words shall be found folly.

5:2  Be not rash with thy mouth, and let not thine heart be hasty to utter any thing before God: for God is in heaven, and thou upon earth: therefore let thy words be few.

5:2  Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.

5:2  Z množství práce jsou těžké sny, množstvím slov mluví hlupáci.

5:2  Neboť s mnohým plahočením přichází sen a ⌈hlas hlupáka s mnohými slovy.⌉

5:2  Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá.

5:2  Multas curas sequuntur somnia, et in multis sermonibus invenietur stultitia.

5:3  If thou hast vowed any thing to God, defer not to pay it: for an unfaithful and foolish promise displeaseth him: but whatsoever thou hast vowed, pay it.

5:3  For a dream cometh through the multitude of business; and a fool’s voice is known by multitude of words.

5:3  Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!

5:3  Když Bohu něco slíbíš, neotálej to splnit; hlupáky totiž nemá v oblibě. Cokoli slíbíš, splň!

5:3  Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň.

5:3  Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov.

5:3  Si quid vovisti Deo, ne moreris reddere : displicet enim ei infidelis et stulta promissio, sed quodcumque voveris redde :

5:4  And it is much better not to vow, than after a vow not to perform the things promised.

5:4  When thou vowest a vow unto God, defer not to pay it; for he hath no pleasure in fools: pay that which thou hast vowed.

5:4  Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.

5:4  Bylo by lepší nic neslibovat, než když jsi slíbil a nesplnil.

5:4  Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš.

5:4  Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň.

5:4  multoque melius est non vovere, quam post votum promissa non reddere.

5:5  Give not thy mouth to cause thy flesh to sin: and say not before the angel: There is no providence: lest God be angry at thy words, and destroy all the works of thy hands.

5:5  Better is it that thou shouldest not vow, than that thou shouldest vow and not pay.

5:5  Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: „To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou?

5:5  Nedovol svým ústům, aby tě přivedla k hříchu, neříkej Božímu poslu, žes to tak nemyslel. Proč máš svou řečí hněvat Boha, takže by zničil vše, cos dokázal?

5:5  Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou?

5:5  Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil.

5:5  Ne dederis os tuum ut peccare facias carnem tuam, neque dicas coram angelo : Non est providentia : ne forte iratus Deus contra sermones tuos dissipet cuncta opera manuum tuarum.

5:6  Where there are many dreams, there are many vanities, and words without number: but do thou fear God.

5:6  Suffer not thy mouth to cause thy flesh to sin; neither say thou before the angel, that it was an error: wherefore should God be angry at thy voice, and destroy the work of thine hands?

5:6  Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!

5:6  Množství snů je pouhá marnost, stejně tak spousta slov – proto se Boha boj!

5:6  Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. ⌈Ty se však boj Boha.⌉

5:6  Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých?

5:6  Ubi multa sunt somnia, plurimæ sunt vanitates, et sermones innumeri ; tu vero Deum time.

5:7  If thou shalt see the oppressions of the poor, and violent judgments, and justice perverted in the province, wonder not at this matter: for he that is high hath another higher, and there are others still higher than these:

5:7  For in the multitude of dreams and many words there are also divers vanities: but fear thou God.

5:7  Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.

5:7  Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi.

5:7  Uvidíš–li v provincii útlak chudého a znásilnění ⌈práva a spravedlnosti,⌉ nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení.

5:7  Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj.

5:7  Si videris calumnias egenorum, et violenta judicia, et subverti justitiam in provincia, non mireris super hoc negotio : quia excelso excelsior est alius, et super hos quoque eminentiores sunt alii ;

5:8  Moreover there is the king that reigneth over all the land subject to him.

5:8  If thou seest the oppression of the poor, and violent perverting of judgment and justice in a province, marvel not at the matter: for he that is higher than the highest regardeth; and there be higher than they.

5:8  Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.

5:8  Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.

5:8  Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král.

5:8  Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi.

5:8  et insuper universæ terræ rex imperat servienti.

5:9  A covetous man shall not be satisfied with money: and he that loveth riches shall reap no fruit from them: so this also is vanity.

5:9  Moreover the profit of the earth is for all: the king himself is served by the field.

5:9  Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.

5:9  Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí; kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost. I to je marnost.

5:9  Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost.

5:9  Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží.

5:9  Avarus non implebitur pecunia, et qui amat divitias fructum non capiet ex eis ; et hoc ergo vanitas.

5:10  Where there are great riches, there are also many to eat them. And what doth it profit the owner, but that he seeth the riches with his eyes?

5:10  He that loveth silver shall not be satisfied with silver; nor he that loveth abundance with increase: this is also vanity.

5:10  Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.

5:10  Větší majetek živí víc lidí, co z něj tedy má jeho majitel? Je to jen pastva pro oči.

5:10  Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí?

5:10  Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost.

5:10  Ubi multæ sunt opes, multi et qui comedunt eas. Et quid prodest possessori, nisi quod cernit divitias oculis suis ?

5:11  Sleep is sweet to a labouring man, whether he eat little or much: but the fulness of the rich will not suffer him to sleep.

5:11  When goods increase, they are increased that eat them: and what good is there to the owners thereof, saving the beholding of them with their eyes?

5:11  Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.

5:11  Kdo pracoval, ten sladce spí, ať jedl málo nebo moc; boháč však nespí pro sytost.

5:11  Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal.

5:11  Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj.

5:11  Dulcis est somnus operanti, sive parum sive multum comedat ; saturitas autem divitis non sinit eum dormire.

5:12  There is also another grievous evil, which I have seen under the sun: riches kept to the hurt of the owner.

5:12  The sleep of a labouring man is sweet, whether he eat little or much: but the abundance of the rich will not suffer him to sleep.

5:12  Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.

5:12  Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí.

5:12  Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému.

5:12  Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti.

5:12  Est et alia infirmitas pessima quam vidi sub sole : divitiæ conservatæ in malum domini sui.

5:13  For they are lost with very great affliction: he hath begotten a son, who shall be in extremity of want.

5:13  There is a sore evil which I have seen under the sun, namely, riches kept for the owners thereof to their hurt.

5:13  Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.

5:13  Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic.

5:13  Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic.

5:13  Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému.

5:13  Pereunt enim in afflictione pessima : generavit filium qui in summa egestate erit.

5:14  As he came forth naked from his mother's womb, so shall he return, and shall take nothing away with him of his labour.

5:14  But those riches perish by evil travail: and he begetteth a son, and there is nothing in his hand.

5:14  Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.

5:14  Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění.

5:14  Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co ⌈by si vzal s sebou.⌉

5:14  Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho.

5:14  Sicut egressus est nudus de utero matris suæ, sic revertetur, et nihil auferet secum de labore suo.

5:15  A most deplorable evil: as he came, so shall he return. What then doth it profit him that he hath laboured for the wind?

5:15  As he came forth of his mother’s womb, naked shall he return to go as he came, and shall take nothing of his labour, which he may carry away in his hand.

5:15  A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?

5:15  To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem?

5:15  I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr?

5:15  Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.

5:15  Miserabilis prorsus infirmitas : quomodo venit, sic revertetur. Quid ergo prodest ei quod laboravit in ventum ?

5:16  All the days of his life he eateth in darkness, and in many cares, and in misery, and sorrow.

5:16  And this also is a sore evil, that in all points as he came, so shall he go: and what profit hath he that hath laboured for the wind?

5:16  Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!

5:16  Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!

5:16  K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením.

5:16  A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr?

5:16  cunctis diebus vitæ suæ comedit in tenebris, et in curis multis, et in ærumna atque tristitia.

5:17  This therefore hath seemed good to me, that a man should eat and drink, and enjoy the fruit of his labour, wherewith he hath laboured under the sun, all the days of his life, which God hath given him: and this is his portion.

5:17  All his days also he eateth in darkness, and he hath much sorrow and wrath with his sickness.

5:17  Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.

5:17  A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem.

5:17  Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je ⌈jíst a pít⌉ a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl.

5:17  K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem?

5:17  Hoc itaque visum est mihi bonum, ut comedat quis et bibat, et fruatur lætitia ex labore suo quo laboravit ipse sub sole, numero dierum vitæ suæ quos dedit ei Deus ; et hæc est pars illius.

5:18  And every man to whom God hath given riches, and substance, and hath given him power to eat thereof, and to enjoy his portion, and to rejoice of his labour: this is the gift of God.

5:18  Behold that which I have seen: it is good and comely for one to eat and to drink, and to enjoy the good of all his labour that he taketh under the sun all the days of his life, which God giveth him: for it is his portion.

5:18  Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.

5:18  Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar!

5:18  ⌈Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady⌉ a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a ⌈radovat se ze své námahy;⌉ je to Boží dar.

5:18  Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho;

5:18  Et omni homini cui dedit Deus divitias atque substantiam, potestatemque ei tribuit ut comedat ex eis, et fruatur parte sua, et lætetur de labore suo : hoc est donum Dei.

5:19  For he shall not much remember the days of his life, because God entertaineth his heart with delight.

5:19  Every man also to whom God hath given riches and wealth, and hath given him power to eat thereof, and to take his portion, and to rejoice in his labour; this is the gift of God.

5:19  Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.

5:19  Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

5:19  Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí.

5:19  A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží.

5:19  Non enim satis recordabitur dierum vitæ suæ, eo quod Deus occupet deliciis cor ejus.

5:20  For he shall not much remember the days of his life; because God answereth him in the joy of his heart.

5:20  Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho.

Chapter 6

6:1  There is also another evil, which I have seen under the sun, and that frequent among men:

6:1  There is an evil which I have seen under the sun, and it is common among men:

6:1  Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:

6:1  Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:

6:1  Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a ⌈velmi na člověka doléhá:⌉

6:1  Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

6:1  Est et aliud malum quod vidi sub sole, et quidem frequens apud homines :

6:2  A man to whom God hath given riches, and substance, and honour, and his soul wanteth nothing of all that he desireth: yet God doth not give him power to eat thereof, but a stranger shall eat it up. This is vanity and a great misery.

6:2  A man to whom God hath given riches, wealth, and honour, so that he wanteth nothing for his soul of all that he desireth, yet God giveth him not power to eat thereof, but a stranger eateth it: this is vanity, and it is an evil disease.

6:2  Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.

6:2  Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!

6:2  Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc.

6:2  Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

6:2  vir cui dedit Deus divitias, et substantiam, et honorem, et nihil deest animæ suæ ex omnibus quæ desiderat ; nec tribuit ei potestatem Deus ut comedat ex eo, sed homo extraneus vorabit illud : hoc vanitas et miseria magna est.

6:3  If a man beget a hundred children, and live many years, and attain to a great age, and his soul make no use of the goods of his substance, and he be without burial: of this man I pronounce, that the untimely born is better than he.

6:3  If a man beget an hundred children, and live many years, so that the days of his years be many, and his soul be not filled with good, and also that he have no burial; I say, that an untimely birth is better than he.

6:3  Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.

6:3  Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!

6:3  Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budou–li mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a ⌈nebude mít ani pohřeb, pak⌉ je na tom potracený plod lépe než on.

6:3  Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

6:3  Si genuerit quispiam centum liberos, et vixerit multos annos, et plures dies ætatis habuerit, et anima illius non utatur bonis substantiæ suæ, sepulturaque careat : de hoc ergo pronuntio quod melior illo sit abortivus.

6:4  For he came in vain, and goeth to darkness, and his name shall be wholly forgotten.

6:4  For he cometh in with vanity, and departeth in darkness, and his name shall be covered with darkness.

6:4  Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;

6:4  Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,

6:4  Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno.

6:4  Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

6:4  Frustra enim venit, et pergit ad tenebras, et oblivione delebitur nomen ejus.

6:5  He hath not seen the sun, nor known the distance of good and evil:

6:5  Moreover he hath not seen the sun, nor known any thing: this hath more rest than the other.

6:5  ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.

6:5  nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.

6:5  Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž.

6:5  Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

6:5  Non vidit solem, neque cognovit distantiam boni et mali.

6:6  Although he lived two thousand years, and hath not enjoyed good things: do not all make haste to one place?

6:6  Yea, though he live a thousand years twice told, yet hath he seen no good: do not all go to one place?

6:6  A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?

6:6  Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?

6:6  I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na ⌈stejné místo?⌉

6:6  A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

6:6  Etiam si duobus millibus annis vixerit, et non fuerit perfruitus bonis, nonne ad unum locum properant omnia ?

6:7  All the labour of man is for his mouth, but his soul shall not be filled.

6:7  All the labour of man is for his mouth, and yet the appetite is not filled.

6:7  Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.

6:7  Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.

6:7  Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní.

6:7  Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

6:7  Omnis labor hominis in ore ejus ; sed anima ejus non implebitur.

6:8  What hath the wise man more than the fool? and what the poor man, but to go thither, where there is life?

6:8  For what hath the wise more than the fool? what hath the poor, that knoweth to walk before the living?

6:8  A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?

6:8  Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?

6:8  Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat ⌈před živými?⌉

6:8  Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

6:8  Quid habet amplius sapiens a stulto ? et quid pauper, nisi ut pergat illuc ubi est vita ?

6:9  Better it is to see what thou mayst desire, than to desire that which thou canst not know. But this also is vanity, and presumption of spirit.

6:9  Better is the sight of the eyes than the wandering of the desire: this is also vanity and vexation of spirit.

6:9  Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.

6:9  Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.

6:9  Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem.

6:9  Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

6:9  Melius est videre quod cupias, quam desiderare quod nescias. Sed et hoc vanitas est, et præsumptio spiritus.

6:10  He that shall be, his name is already called: and it is known, that he is a man, and cannot contend in judgment with him that is stronger than himself.

6:10  That which hath been is named already, and it is known that it is man: neither may he contend with him that is mightier than he.

6:10  Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.

6:10  Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.

6:10  To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on.

6:10  Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

6:10  Qui futurus est, jam vocatum est nomen ejus ; et scitur quod homo sit, et non possit contra fortiorem se in judicio contendere.

6:11  There are many words that have much vanity in disputing.

6:11  Seeing there be many things that increase vanity, what is man the better?

6:11  Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?

6:11  Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?

6:11  Mnohá slova totiž množí marnost. ⌈Jakou z toho má člověk výhodu?⌉

6:11  A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

6:11  Verba sunt plurima, multamque in disputando habentia vanitatem.

6:12  For who knoweth what is good for man in this life, all the days of his vain life which he spendeth as a shadow? for who can tell a man what shall be after him under the sun?

6:12  Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?

6:12  Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?

6:12  Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, ⌈v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín?⌉ ⌈Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm?⌉

6:12  Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

Chapter 7

7:1  What needeth a man to seek things that are above him, whereas he knoweth not what is profitable for him in his life, in all the days of his pilgrimage, and the time that passeth like a shadow? Or who can tell him what shall be after him under the sun?

7:1  A good name is better than precious ointment; and the day of death than the day of one’s birth.

7:1  Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.

7:1  Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození.

7:1  ⌈Dobré jméno je nad dobrý olej⌉ a den smrti nad den narození.

7:1  Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.

7:1  Quid necesse est homini majora se quærere, cum ignoret quid conducat sibi in vita sua, numero dierum peregrinationis suæ, et tempore quod velut umbra præterit ? aut quis ei poterit indicare quod post eum futurum sub sole sit ?

7:2  A good name is better than precious ointments: and the day of death than the day of one's birth.

7:2  It is better to go to the house of mourning, than to go to the house of feasting: for that is the end of all men; and the living will lay it to his heart.

7:2  Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.

7:2  Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec – kdo je naživu, ať na to pomyslí!

7:2  Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci.

7:2  Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.

7:2  Melius est nomen bonum quam unguenta pretiosa, et dies mortis die nativitatis.

7:3  It is better to go to the house of mourning, than to the house of feasting: for in that we are put in mind of the end of all, and the living thinketh what is to come.

7:3  Sorrow is better than laughter: for by the sadness of the countenance the heart is made better.

7:3  Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.

7:3  Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí.

7:3  Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře.

7:3  Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.

7:3  Melius est ire ad domum luctus quam ad domum convivii ; in illa enim finis cunctorum admonetur hominum, et vivens cogitat quid futurum sit.

7:4  Anger is better than laughter: because by the sadness of the countenance the mind of the offender is corrected.

7:4  The heart of the wise is in the house of mourning; but the heart of fools is in the house of mirth.

7:4  Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.

7:4  Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy.

7:4  Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti.

7:4  Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.

7:4  Melior est ira risu, quia per tristitiam vultus corrigitur animus delinquentis.

7:5  The heart of the wise is where there is mourning, and the heart of fools where there is mirth.

7:5  It is better to hear the rebuke of the wise, than for a man to hear the song of fools.

7:5  Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků,

7:5  Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků.

7:5  Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků.

7:5  Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.

7:5  Cor sapientium ubi tristitia est, et cor stultorum ubi lætitia.

7:6  It is better to be rebuked by a wise man, than to be deceived by the flattery of fools.

7:6  For as the crackling of thorns under a pot, so is the laughter of the fool: this also is vanity.

7:6  neboť jako praskot trní pod hrncem je smích hlupáka. I to je pomíjivost.

7:6  Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost!

7:6  Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.

7:6  Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.

7:6  Melius est a sapiente corripi, quam stultorum adulatione decipi ;

7:7  For as the crackling of thorns burning under a pot, so is the laughter of a fool: now this also is vanity.

7:7  Surely oppression maketh a wise man mad; and a gift destroyeth the heart.

7:7  Útlak i z moudrého udělá ztřeštěnce a dar ničí srdce.

7:7  Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka.

7:7  Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce.

7:7  Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

7:7  quia sicut sonitus spinarum ardentium sub olla, sic risus stulti. Sed et hoc vanitas.

7:8  Oppression troubleth the wise, and shall destroy the strength of his heart.

7:8  Better is the end of a thing than the beginning thereof: and the patient in spirit is better than the proud in spirit.

7:8  Lepší je zakončení věci než její počátek, lepší je trpělivost nežli povýšenost.

7:8  Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.

7:8  Je lepší konec jednání než jeho počátek. ⌈Trpělivost je lepší než povýšenost.⌉

7:8  Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.

7:8  Calumnia conturbat sapientem, et perdet robur cordis illius.

7:9  Better is the end of a speech than the beginning. Better is the patient man than the presumptuous.

7:9  Be not hasty in thy spirit to be angry: for anger resteth in the bosom of fools.

7:9  Nepropukej v náhlé hořekování, neboť hořekování si hoví v klíně hlupáků.

7:9  Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.

7:9  Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků.

7:9  Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

7:9  Melior est finis orationis quam principium. Melior est patiens arrogante.

7:10  Be not quickly angry: for anger resteth in the bosom of a fool.

7:10  Say not thou, What is the cause that the former days were better than these? for thou dost not enquire wisely concerning this.

7:10  Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to.

7:10  Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.

7:10  Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.

7:10  Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.

7:10  Ne sis velox ad irascendum, quia ira in sinu stulti requiescit.

7:11  Say not: What thinkest thou is the cause that former times were better than they are now? for this manner of question is foolish.

7:11  Wisdom is good with an inheritance: and by it there is profit to them that see the sun.

7:11  Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;

7:11  Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.

7:11  Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce,

7:11  Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;

7:11  Ne dicas : Quid putas causæ est quod priora tempora meliora fuere quam nunc sunt ? stulta enim est hujuscemodi interrogatio.

7:12  Wisdom with riches is more profitable, and bringeth more advantage to them that see the sun.

7:12  For wisdom is a defence, and money is a defence: but the excellency of knowledge is, that wisdom giveth life to them that have it.

7:12  být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.

7:12  Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.

7:12  neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.

7:12  Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.

7:12  Utilior est sapientia cum divitiis, et magis prodest videntibus solem.

7:13  For as wisdom is a defence, so money is a defence: but learning and wisdom excel in this, that they give life to him that possesseth them.

7:13  Consider the work of God: for who can make that straight, which he hath made crooked?

7:13  Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?

7:13  Pohleď na Boží dílo – kdo může narovnat, co on pokřivil?

7:13  Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil?

7:13  Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?

7:13  Sicut enim protegit sapientia, sic protegit pecunia ; hoc autem plus habet eruditio et sapientia, quod vitam tribuunt possessori suo.

7:14  Consider the works of God, that no man can correct whom he hath despised.

7:14  In the day of prosperity be joyful, but in the day of adversity consider: God also hath set the one over against the other, to the end that man should find nothing after him.

7:14  V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.

7:14  V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.

7:14  V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento ⌈podobně jako onen⌉ učinil Bůh ⌈z toho důvodu, aby člověk nezjistil⌉ nic o tom, co bude po něm.

7:14  V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.

7:14  Considera opera Dei, quod nemo possit corrigere quem ille despexerit.

7:15  In the good day enjoy good things, and beware beforehand of the evil day: for God hath made both the one and the other, that man may not find against him any just complaint.

7:15  All things have I seen in the days of my vanity: there is a just man that perisheth in his righteousness, and there is a wicked man that prolongeth his life in his wickedness.

7:15  To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.

7:15  Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.

7:15  To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ.

7:15  Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

7:15  In die bona fruere bonis, et malam diem præcave ; sicut enim hanc, sic et illam fecit Deus, ut non inveniat homo contra eum justas querimonias.

7:16  These things also I saw in the days of my vanity: A just man perisheth in his justice, and a wicked man liveth a long time in his wickedness.

7:16  Be not righteous over much; neither make thyself over wise: why shouldest thou destroy thyself?

7:16  Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?

7:16  Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit?

7:16  Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?

7:16  Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

7:16  Hæc quoque vidi in diebus vanitatis meæ : justus perit in justitia sua, et impius multo vivit tempore in malitia sua.

7:17  Be not over just: and be not more wise than is necessary, lest thou become stupid.

7:17  Be not over much wicked, neither be thou foolish: why shouldest thou die before thy time?

7:17  Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?

7:17  Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít?

7:17  Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. ⌈Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?⌉

7:17  Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

7:17  Noli esse justus multum, neque plus sapias quam necesse est, ne obstupescas.

7:18  Be not overmuch wicked: and be not foolish, lest thou die before thy time.

7:18  It is good that thou shouldest take hold of this; yea, also from this withdraw not thine hand: for he that feareth God shall come forth of them all.

7:18  Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.

7:18  Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.

7:18  Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani ⌈tamto neopustíš,⌉ protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.

7:18  Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

7:18  Ne impie agas multum, et noli esse stultus, ne moriaris in tempore non tuo.

7:19  It is good that thou shouldst hold up the just, yea and from him withdraw not thy hand: for he that feareth God, neglecteth nothing.

7:19  Wisdom strengtheneth the wise more than ten mighty men which are in the city.

7:19  Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.

7:19  Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě.

7:19  Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.

7:19  Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

7:19  Bonum est te sustentare justum : sed et ab illo ne subtrahas manum tuam ; quia qui timet Deum nihil negligit.

7:20  Wisdom hath strengthened the wise more than ten princes of the city.

7:20  For there is not a just man upon earth, that doeth good, and sinneth not.

7:20  Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.

7:20  Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.

7:20  Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.

7:20  Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

7:20  Sapientia confortavit sapientem super decem principes civitatis ;

7:21  For there is no just man upon earth, that doth good, and sinneth not.

7:21  Also take no heed unto all words that are spoken; lest thou hear thy servant curse thee:

7:21  Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.

7:21  Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka.

7:21  Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.

7:21  Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

7:21  non est enim homo justus in terra qui faciat bonum et non peccet.

7:22  But do not apply thy heart to all words that are spoken: lest perhaps thou hear thy servant reviling thee.

7:22  For oftentimes also thine own heart knoweth that thou thyself likewise hast cursed others.

7:22  Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.

7:22  Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal.

7:22  Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.

7:22  Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

7:22  Sed et cunctis sermonibus qui dicuntur ne accomodes cor tuum, ne forte audias servum tuum maledicentem tibi ;

7:23  For thy conscience knoweth that thou also hast often spoken evil of others.

7:23  All this have I proved by wisdom: I said, I will be wise; but it was far from me.

7:23  To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.

7:23  V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.

7:23  To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.

7:23  Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

7:23  scit enim conscientia tua quia et tu crebro maledixisti aliis.

7:24  I have tried all things in wisdom. I have said: I will be wise: and it departed farther from me,

7:24  That which is far off, and exceeding deep, who can find it out?

7:24  Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?

7:24  Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?

7:24  Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?

7:24  Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

7:24  Cuncta tentavi in sapientia. Dixi : Sapiens efficiar : et ipsa longius recessit a me,

7:25  Much more than it was: it is a great depth, who shall find it out?

7:25  I applied mine heart to know, and to search, and to seek out wisdom, and the reason of things, and to know the wickedness of folly, even of foolishness and madness:

7:25  Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.

7:25  Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.

7:25  Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti.

7:25  Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

7:25  multo magis quam erat. Et alta profunditas, quis inveniet eam ?

7:26  I have surveyed all things with my mind, to know, and consider, and seek out wisdom and reason: and to know the wickedness of the fool, and the error of the imprudent:

7:26  And I find more bitter than death the woman, whose heart is snares and nets, and her hands as bands: whoso pleaseth God shall escape from her; but the sinner shall be taken by her.

7:26  A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.

7:26  Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec před ní unikne, hříšník však bude polapen.

7:26  A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. ⌈Kdo se líbí Bohu,⌉ zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.

7:26  I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

7:26  Lustravi universa animo meo, ut scirem et considerarem, et quærerem sapientiam, et rationem, et ut cognoscerem impietatem stulti, et errorem imprudentium :

7:27  And I have found a woman more bitter than death, who is the hunter's snare, and her heart is a net, and her hands are bands. He that pleaseth God shall escape from her: but he that is a sinner, shall be caught by her.

7:27  Behold, this have I found, saith the preacher, counting one by one, to find out the account:

7:27  Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,

7:27  Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl,

7:27  Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.

7:27  Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,

7:27  et inveni amariorem morte mulierem, quæ laqueus venatorum est, et sagena cor ejus ; vincula sunt manus illius. Qui placet Deo effugiet illam ; qui autem peccator est capietur ab illa.

7:28  Lo this have I found, said Ecclesiastes, weighing one thing after another, that I might find out the account,

7:28  Which yet my soul seeketh, but I find not: one man among a thousand have I found; but a woman among all those have I not found.

7:28  jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.

7:28  po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel.

7:28  Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem ⌈jediného člověka z tisíce,⌉ ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.

7:28  Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

7:28  Ecce hoc inveni, dixit Ecclesiastes, unum et alterum ut invenirem rationem,

7:29  Which yet my soul seeketh, and I have not found it. One man among a thousand I have found, a woman among them all I have not found.

7:29  Lo, this only have I found, that God hath made man upright; but they have sought out many inventions.

7:29  Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.

7:29  Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.

7:29  Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že ⌈Bůh učinil člověka přímého.⌉ Oni však hledali mnohé výmysly.

7:29  Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.

7:29  quam adhuc quærit anima mea, et non inveni. Virum de mille unum reperi ; mulierem ex omnibus non inveni.

7:30  Only this I have found, that God made man right, and he hath entangled himself with an infinity of questions. Who is as the wise man? and who hath known the resolution of the word?

7:30  Solummodo hoc inveni, quod fecerit Deus hominem rectum, et ipse se infinitis miscuerit quæstionibus. Quis talis ut sapiens est ? et quis cognovit solutionem verbi ?

Chapter 8

8:1  The wisdom of a man shineth in his countenance, and the most mighty will change his face.

8:1  Who is as the wise man? and who knoweth the interpretation of a thing? a man’s wisdom maketh his face to shine, and the boldness of his face shall be changed.

8:1  Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.

8:1  Kdo se může poměřovat s moudrým, kdo umí vyložit každou věc? Moudrost člověku rozjasňuje tvář, i jeho tvrdé rysy obměkčí.

8:1  Kdo si počíná jako moudrý a kdo zná výklad slova? Lidská moudrost rozjasní jeho tvář a ⌈tvrdost jeho tváře⌉ bude proměněna.

8:1  Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje.

8:1  Sapientia hominis lucet in vultu ejus, et potentissimus faciem illius commutabit.

8:2  I observe the mouth of the king, and the commandments of the oath of God.

8:2  I counsel thee to keep the king’s commandment, and that in regard of the oath of God.

8:2  Pravím: Dbej na králův rozkaz, a to kvůli přísaze Boží.

8:2  Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu.

8:2  Já pravím: Králův příkaz zachovávej, ale z důvodu přísahy při Bohu

8:2  Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží.

8:2  Ego os regis observo, et præcepta juramenti Dei.

8:3  Be not hasty to depart from his face, and do not continue in an evil work: for he will do all that pleaseth him:

8:3  Be not hasty to go out of his sight: stand not in an evil thing; for he doeth whatsoever pleaseth him.

8:3  Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci; neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.

8:3  Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane!

8:3  ⌈se neunáhli. Až budeš od něj odcházet,⌉ nezůstávej ve zlém záměru, protože on učiní všechno, co chce;

8:3  Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by.

8:3  Ne festines recedere a facie ejus, neque permaneas in opere malo : quia omne quod voluerit faciet.

8:4  And his word is full of power: neither can any man say to him: Why dost thou so?

8:4  Where the word of a king is, there is power: and who may say unto him, What doest thou?

8:4  Vždyť královo slovo má moc a kdo mu řekne: „Co to děláš?“

8:4  Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš?

8:4  na to má královské slovo pravomoc. ⌈Kdo mu může říct: Co to děláš?⌉

8:4  Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš?

8:4  Et sermo illius potestate plenus est, nec dicere ei quisquam potest : Quare ita facis ?

8:5  He that keepeth the commandment, shall find no evil. The heart of a wiser man understandeth time and answer.

8:5  Whoso keepeth the commandment shall feel no evil thing: and a wise man’s heart discerneth both time and judgment.

8:5  Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého, srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.

8:5  Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého, moudrý ví v srdci kdy, jak a co.

8:5  Kdo zachovává příkaz, nepozná nic zlého. Moudré srdce rozezná čas i správný způsob.

8:5  Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého.

8:5  Qui custodit præceptum non experietur quidquam mali. Tempus et responsionem cor sapientis intelligit.

8:6  There is a time and opportunity for every business, and great affliction for man:

8:6  Because to every purpose there is time and judgment, therefore the misery of man is great upon him.

8:6  Nad každým děním nastane čas soudu; na člověku je mnoho zlého.

8:6  Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž,

8:6  Neboť každý záměr má svůj čas i správný způsob, přestože na něm lpí velké lidské zlo.

8:6  Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží,

8:6  Omni negotio tempus est, et opportunitas : et multa hominis afflictio,

8:7  Because he is ignorant of things past, and things to come he cannot know by any messenger.

8:7  For he knoweth not that which shall be: for who can tell him when it shall be?

8:7  Nikdo neví, co nastane; kdo oznámí člověku, jak bude?

8:7  že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?

8:7  Nikdo totiž neví, co se stane. ⌈Vždyť kdo mu oznámí to, co se stane?⌉

8:7  Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí?

8:7  quia ignorat præterita, et futura nullo scire potest nuntio.

8:8  It is not in man's power to stop the spirit, neither hath he power in the day of death, neither is he suffered to rest when war is at hand, neither shall wickedness save the wicked.

8:8  There is no man that hath power over the spirit to retain the spirit; neither hath he power in the day of death: and there is no discharge in that war; neither shall wickedness deliver those that are given to it.

8:8  Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci, nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti; z toho boje není východiska, svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.

8:8  Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil, dnem svojí smrti nikdo nevládne. Nikdo nemá úniku z té bitvy, zlosyn se nezachrání ani zločinem.

8:8  Není člověka panujícího nad větrem tak, že by zadržel vítr, nikdo ⌈nemá pravomoc nade dnem smrti,⌉ ⌈nemůže se vyhnout boji.⌉ A ničemnost ⌈nepomůže těm, kdo ji páchají.⌉

8:8  Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného.

8:8  Non est in hominis potestate prohibere spiritum, nec habet potestatem in die mortis : nec sinitur quiescere ingruente bello, neque salvabit impietas impium.

8:9  All these things I have considered, and applied my heart to all the works that are done under the sun. Sometimes one man ruleth over another to his own hurt.

8:9  All this have I seen, and applied my heart unto every work that is done under the sun: there is a time wherein one man ruleth over another to his own hurt.

8:9  To všechno jsem viděl, když jsem si předsevzal zabývat se vším, co se pod sluncem děje v čase, kdy má člověk moc nad člověkem a působí mu zlo.

8:9  To všechno jsem viděl, když jsem uvažoval o všem, co se odehrává pod sluncem v čase, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho záhubě.

8:9  Tohle všechno jsem viděl, když jsem obrátil svou pozornost k veškerému dílu, které se konalo pod sluncem: Čas, kdy člověk panoval nad člověkem k jeho škodě.

8:9  Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému.

8:9  Omnia hæc consideravi, et dedi cor meum in cunctis operibus quæ fiunt sub sole. Interdum dominatur homo homini in malum suum.

8:10  I saw the wicked buried: who also when they were yet living were in the holy place, and were praised in the city as men of just works: but this also is vanity.

8:10  And so I saw the wicked buried, who had come and gone from the place of the holy, and they were forgotten in the city where they had so done: this is also vanity.

8:10  Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost.

8:10  Viděl jsem, jak se strojí pohřby zlosynům, kteří opustili svatyni; na ty, kdo konali dobro, si ale ve městě nikdo nevzpomněl. I to je marnost!

8:10  Přitom jsem viděl pohřbené ničemy, že přicházeli; odejdou ze svatého místa a budou zapomenuti ve městě, kde správně jednali. Také toto je marnost.

8:10  A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost.

8:10  Vidi impios sepultos, qui etiam cum adhuc viverent in loco sancto erant, et laudabantur in civitate quasi justorum operum. Sed et hoc vanitas est.

8:11  For because sentence is not speedily pronounced against the evil, the children of men commit evils without any fear.

8:11  Because sentence against an evil work is not executed speedily, therefore the heart of the sons of men is fully set in them to do evil.

8:11  Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.

8:11  Zlé činy nejsou trestány rychle, proto má lidské srdce chuť páchat zlo.

8:11  Když není rozsudek nad zlým činem vykonán rychle, srdce lidských synů se díky tomu nadme, takže páchají zlo.

8:11  Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci.

8:11  Etenim quia non profertur cito contra malos sententia, absque timore ullo filii hominum perpetrant mala.

8:12  But though a sinner do evil a hundred times, and by patience be borne withal, I know from thence that it shall be well with them that fear God, who dread his face.

8:12  Though a sinner do evil an hundred times, and his days be prolonged, yet surely I know that it shall be well with them that fear God, which fear before him:

8:12  Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře.

8:12  Hříšník páchá zlo třeba nastokrát, žije však stále dál a dál. Ano, vím: Dobře se povede bohabojným, neboť žijí v bázni před Bohem.

8:12  I když hříšník páchá zlo stokrát a ⌈prodlužuje se mu život,⌉ ano, já přece vím, že nastane blaho pro ty, kdo se bojí Boha, kteří mají před ním bázeň.

8:12  A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho.

8:12  Attamen peccator ex eo quod centies facit malum, et per patientiam sustentatur ; ego cognovi quod erit bonum timentibus Deum, qui verentur faciem ejus.

8:13  But let it not be well with the wicked, neither let his days be prolonged, but as a shadow let them pass away that fear not the face of the Lord.

8:13  But it shall not be well with the wicked, neither shall he prolong his days, which are as a shadow; because he feareth not before God.

8:13  Avšak svévolníkovi se dobře nepovede, život se mu ani o den neprodlouží, bude jako stín, protože nemá bázeň před Boží tváří.

8:13  Zlosynu se však dobře nepovede, nedlouhý život mu prchne jako stín, neboť se Boha nebojí.

8:13  Avšak pro ničemu blaho nebude, ani se neprodlouží jeho dny jako stín, když nemá před Bohem bázeň.

8:13  S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím.

8:13  Non sit bonum impio, nec prolongentur dies ejus, sed quasi umbra transeant qui non timent faciem Domini.

8:14  There is also another vanity, which is done upon the earth. There are just men to whom evils happen, as though they had done the works of the wicked: and there are wicked men, who are as secure as though they had the deeds of the just: but this also I judge most vain.

8:14  There is a vanity which is done upon the earth; that there be just men, unto whom it happeneth according to the work of the wicked; again, there be wicked men, to whom it happeneth according to the work of the righteous: I said that this also is vanity.

8:14  Další pomíjivost, která se na zemi vyskytuje: Jsou spravedliví, které jako by poznamenalo dílo svévolníků, a jsou svévolníci, které jako by poznamenalo dílo spravedlivých. Řekl jsem si, že i to je pomíjivost.

8:14  Na zemi se však děje ta marnost, že spravedlivým se vede, jako by páchali zločiny, zatímco zlosynům se vede, jako by jednali spravedlivě. Říkám: I to je marnost.

8:14  Je však marnost, která se na zemi děje: že ⌈jsou spravedliví, na které to doléhá podle jednání ničemů, a jsou ničemové, na které to doléhá podle jednání spravedlivých.⌉ Prohlásil jsem, že také toto je marnost.

8:14  Jest marnost, kteráž se děje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by činili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by činili skutky spravedlivých. Protož jsem řekl: I to také jest marnost.

8:14  Est et alia vanitas quæ fit super terram : sunt justi quibus mala proveniunt quasi opera egerint impiorum : et sunt impii qui ita securi sunt quasi justorum facta habeant. Sed et hoc vanissimum judico.

8:15  Therefore I commended mirth, because there was no good for a man under the sun, but to eat, and drink, and be merry, and that he should take nothing else with him of his labour in the days of his life, which God hath given him under the sun.

8:15  Then I commended mirth, because a man hath no better thing under the sun, than to eat, and to drink, and to be merry: for that shall abide with him of his labour the days of his life, which God giveth him under the sun.

8:15  I vychvaloval jsem radost, protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího než jíst a pít a radovat se. To ho provází při jeho pachtění ve dnech života, které mu Bůh pod sluncem dopřál.

8:15  Proto, ať žijí radovánky! Vždyť člověk nemá pod sluncem jiné štěstí než jíst a pít a přitom se radovat. Jen to mu totiž zbývá při jeho pachtění v těch pár dnech života, které mu pod sluncem Bůh dal.

8:15  A tak jsem oslavoval radost, neboť pro člověka není nic lepšího pod sluncem, než jen ⌈aby jedl, aby pil a aby se radoval.⌉ To ho bude provázet při jeho námaze ve dnech jeho života, které mu dal Bůh pod sluncem.

8:15  A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bůh pod sluncem.

8:15  Laudavi igitur lætitiam ; quod non esset homini bonum sub sole, nisi quod comederet, et biberet, atque gauderet, et hoc solum secum auferret de labore suo, in diebus vitæ suæ quos dedit ei Deus sub sole.

8:16  And I applied my heart to know wisdom, and to understand the distraction that is upon earth: for there are some that day and night take no sleep with their eyes.

8:16  When I applied mine heart to know wisdom, and to see the business that is done upon the earth: (for also there is that neither day nor night seeth sleep with his eyes:)

8:16  Jakmile jsem si předsevzal poznat moudrost, viděl jsem, co je na zemi lopoty; ve dne ani v noci člověk neokusí spánku.

8:16  Rozhodl jsem se poznat moudrost a ve dne v noci nezamhouřit oka, dokud neprohlédnu dění na zemi.

8:16  Jakmile jsem svou pozornost obrátil, abych poznal moudrost a abych viděl plahočení, které se na zemi konalo až tak, že ve dne ani v noci nikdo nedopřeje spánek svým očím,

8:16  A ač jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozuměti bídě, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí,

8:16  Et apposui cor meum ut scirem sapientiam, et intelligerem distentionem quæ versatur in terra. Est homo qui diebus et noctibus somnum non capit oculis.

8:17  And I understood that man can find no reason of all those works of God that are done under the sun: and the more he shall labour to seek, so much the less shall he find: yea, though the wise man shall say, that he knoweth it, he shall not be able to find it.

8:17  Then I beheld all the work of God, that a man cannot find out the work that is done under the sun: because though a man labour to seek it out, yet he shall not find it; yea further; though a wise man think to know it, yet shall he not be able to find it.

8:17  Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout.

8:17  Tehdy jsem viděl: Vše je Boží dílo! Člověk nepochopí, co se děje pod sluncem. Jakkoli se za tím pochopením pachtí, nikdy je ale nemůže postihnout. I kdyby mudrc tvrdil, že to ví, ani on to nemůže nikdy pochopit.

8:17  viděl jsem veškeré Boží dílo, že člověk nedokáže postihnout dílo, které se koná pod sluncem; když člověk usiluje posoudit to, nepostihne to. Ani když moudrý řekne, že to zná, nedokáže to postihnout.

8:17  A však viděl jsem při každém skutku Božím, že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem. O čež pracuje člověk, vyhledati chtěje, ale nenalézá; nýbrž byť i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.

8:17  Et intellexi quod omnium operum Dei nullam possit homo invenire rationem eorum quæ fiunt sub sole ; et quanto plus laboraverit ad quærendum, tanto minus inveniat : etiam si dixerit sapiens se nosse, non poterit reperire.

Chapter 9

9:1  All these things have I considered in my heart, that I might carefully understand them: there are just men and wise men, and their works are in the hand of God: and yet man knoweth not whether he be worthy of love, or hatred:

9:1  For all this I considered in my heart even to declare all this, that the righteous, and the wise, and their works, are in the hand of God: no man knoweth either love or hatred by all that is before them.

9:1  O tom všem jsem uvažoval a ve všem tom jsem zjistil, že spravedliví a moudří i jejich práce jsou v ruce Boží. Člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním.

9:1  Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi.

9:1  Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak ⌈spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce.⌉ Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním.

9:1  Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.

9:1  Omnia hæc tractavi in corde meo, ut curiose intelligerem. Sunt justi atque sapientes, et opera eorum in manu Dei ; et tamen nescit homo utrum amore an odio dignus sit.

9:2  But all things are kept uncertain for the time to come, because all things equally happen to the just and to the wicked, to the good and to the evil, to the clean and to the unclean, to him that offereth victims, and to him that despiseth sacrifices. As the good is, so also is the sinner: as the perjured, so he also that sweareth truth.

9:2  All things come alike to all: there is one event to the righteous, and to the wicked; to the good and to the clean, and to the unclean; to him that sacrificeth, and to him that sacrificeth not: as is the good, so is the sinner; and he that sweareth, as he that feareth an oath.

9:2  Všechno je u všech stejné: stejný úděl má spravedlivý i svévolný, dobrý a čistý i nečistý, obětující i neobětující; dobrý je na tom jako hříšník, přísahající jako ten, kdo se přísahat bojí.

9:2  Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud – dobré i zlé, čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí.

9:2  Stejně tak tohle všechno platí pro každého: Stejný úděl má spravedlivý i ničema, dobrý a čistý i nečistý, obětující i ten, který neobětuje; jak je tomu s dobrým, tak i s hříšníkem, s tím, který přísahá, tak jako s tím, kdo se přísahy bojí.

9:2  Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.

9:2  Sed omnia in futurum servantur incerta, eo quod universa æque eveniant justo et impio, bono et malo, mundo et immundo, immolanti victimas et sacrificia contemnenti. Sicut bonus, sic et peccator ; ut perjurus, ita et ille qui verum dejerat.

9:3  This is a very great evil among all things that are done under the sun, that the same things happen to all men: whereby also the hearts of the children of men are filled with evil, and with contempt while they live, and afterwards they shall be brought down to hell.

9:3  This is an evil among all things that are done under the sun, that there is one event unto all: yea, also the heart of the sons of men is full of evil, and madness is in their heart while they live, and after that they go to the dead.

9:3  Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou; po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.

9:3  To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem – že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít,

9:3  Na všem, co se děje pod sluncem, je zlé to, že všichni mají stejný úděl, a pak i to, že ⌈srdce lidských synů je plné zla.⌉ Po celý život mají v srdci ztřeštěnost a potom odcházejí k mrtvým.

9:3  A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,

9:3  Hoc est pessimum inter omnia quæ sub sole fiunt : quia eadem cunctis eveniunt. Unde et corda filiorum hominum implentur malitia et contemptu in vita sua, et post hæc ad inferos deducentur.

9:4  There is no man that liveth always, or that hopeth for this: a living dog is better than a dead lion.

9:4  For to him that is joined to all the living there is hope: for a living dog is better than a dead lion.

9:4  Kdo tedy bude vyvolen? Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.

9:4  bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.“

9:4  Ten totiž, kdo bude připojen ke všem živým, má naději. Vždyť živému psu je lépe než mrtvému lvu.

9:4  Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.

9:4  Nemo est qui semper vivat, et qui hujus rei habeat fiduciam ; melior est canis vivus leone mortuo.

9:5  For the living know that they shall die, but the dead know nothing more, neither have they a reward any more: for the memory of them is forgotten.

9:5  For the living know that they shall die: but the dead know not any thing, neither have they any more a reward; for the memory of them is forgotten.

9:5  Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta.

9:5  Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.

9:5  Neboť živí vědí, že zemřou; ⌈mrtví, ti však nevědí nic,⌉ ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta.

9:5  Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.

9:5  Viventes enim sciunt se esse morituros ; mortui vero nihil noverunt amplius, nec habent ultra mercedem, quia oblivioni tradita est memoria eorum.

9:6  Their love also, and their hatred, and their envy are all perished, neither have they any part in this world, and in the work that is done under the sun.

9:6  Also their love, and their hatred, and their envy, is now perished; neither have they any more a portion for ever in any thing that is done under the sun.

9:6  Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.

9:6  Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem.

9:6  Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.

9:6  Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

9:6  Amor quoque, et odium, et invidiæ simul perierunt ; nec habent partem in hoc sæculo, et in opere quod sub sole geritur.

9:7  Go then, and eat thy bread with joy, and drink thy wine with gladness: because thy works please God.

9:7  Go thy way, eat thy bread with joy, and drink thy wine with a merry heart; for God now accepteth thy works.

9:7  Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle.

9:7  Vzhůru! Jez radostně svůj chléb a zvesela pij víno své, vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil!

9:7  Jdi, jez v radosti svůj chléb a pij v dobrém rozmaru své víno, protože Bůh dávno našel zalíbení ve tvém díle.

9:7  Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.

9:7  Vade ergo, et comede in lætitia panem tuum, et bibe cum gaudio vinum tuum, quia Deo placent opera tua.

9:8  At all times let thy garments be white, and let not oil depart from thy head.

9:8  Let thy garments be always white; and let thy head lack no ointment.

9:8  Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.

9:8  Ať jsou tvé šaty vždycky bílé, olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí.

9:8  Ať je tvé roucho v každé době bílé a na tvé hlavě ať není nedostatek oleje.

9:8  Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.

9:8  Omni tempore sint vestimenta tua candida, et oleum de capite tuo non deficiat.

9:9  Live joyfully with the wife whom thou lovest, all the days of thy unsteady life, which are given to thee under the sun, all the time of thy vanity: for this is thy portion in life, and in thy labour wherewith thou labourest under the sun.

9:9  Live joyfully with the wife whom thou lovest all the days of the life of thy vanity, which he hath given thee under the sun, all the days of thy vanity: for that is thy portion in this life, and in thy labour which thou takest under the sun.

9:9  Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem.

9:9  Užívej život se svou milovanou ženou po všechny marné dny svého života, jenž ti byl darován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij – vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ, ve všem tom pachtění, kterým se pachtíš pod sluncem.

9:9  Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny ⌈tvého marného života,⌉ které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem.

9:9  Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.

9:9  Perfruere vita cum uxore quam diligis, cunctis diebus vitæ instabilitatis tuæ, qui dati sunt tibi sub sole omni tempore vanitatis tuæ : hæc est enim pars in vita et in labore tuo quo laboras sub sole.

9:10  Whatsoever thy hand is able to do, do it earnestly: for neither work, nor reason, nor wisdom, nor knowledge shall be in hell, whither thou art hastening.

9:10  Whatsoever thy hand findeth to do, do it with thy might; for there is no work, nor device, nor knowledge, nor wisdom, in the grave, whither thou goest.

9:10  Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.

9:10  Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil – vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění!

9:10  Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej ⌈celou svou silou,⌉ protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.

9:10  Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

9:10  Quodcumque facere potest manus tua, instanter operare, quia nec opus, nec ratio, nec sapientia, nec scientia erunt apud inferos, quo tu properas.

9:11  I turned me to another thing, and I saw that under the sun, the race is not to the swift, nor the battle to the strong, nor bread to the wise, nor riches to the learned, nor favour to the skilful: but time and chance in all.

9:11  I returned, and saw under the sun, that the race is not to the swift, nor the battle to the strong, neither yet bread to the wise, nor yet riches to men of understanding, nor yet favour to men of skill; but time and chance happeneth to them all.

9:11  Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.

9:11  Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených – o všem rozhoduje chvíle a náhoda.

9:11  Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. Čas a nahodilost je totiž postihne všechny.

9:11  A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.

9:11  Verti me ad aliud, et vidi sub sole nec velocium esse cursum, nec fortium bellum, nec sapientium panem, nec doctorum divitias, nec artificum gratiam ; sed tempus casumque in omnibus.

9:12  Man knoweth not his own end: but as fishes are taken with the hook, and as birds are caught with the snare, so men are taken in the evil time, when it shall suddenly come upon them.

9:12  For man also knoweth not his time: as the fishes that are taken in an evil net, and as the birds that are caught in the snare; so are the sons of men snared in an evil time, when it falleth suddenly upon them.

9:12  Vždyť člověk ani nezná svůj čas. Je jako ryby, které se chytají do zlé sítě, a jako ptáci chytaní do osidla. Jako na ně, tak i na lidské syny bývá políčeno ve zlý čas, který je náhle přepadá.

9:12  Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí.

9:12  Vždyť ⌈člověk ani nepozná svůj čas;⌉ jako ryby, které jsou chyceny ve zhoubné síti, a jako ptáci, chycení do pasti. Jako oni i lidští synové jsou polapeni ve zlý čas, jakmile na ně náhle připadne.

9:12  Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.

9:12  Nescit homo finem suum ; sed sicut pisces capiuntur hamo, et sicut aves laqueo comprehenduntur, sic capiuntur homines in tempore malo, cum eis extemplo supervenerit.

9:13  This wisdom also I have seen under the sun, and it seemed to me to be very great:

9:13  This wisdom have I seen also under the sun, and it seemed great unto me:

9:13  Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká:

9:13  Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný:

9:13  Viděl jsem, že také to je moudrost pod sluncem, a byla pro mě velká:

9:13  Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:

9:13  Hanc quoque sub sole vidi sapientiam, et probavi maximam :

9:14  A little city, and few men in it: there came against it a great king, and invested it, and built bulwarks round about it, and the siege was perfect.

9:14  There was a little city, and few men within it; and there came a great king against it, and besieged it, and built great bulwarks against it:

9:14  Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy.

9:14  Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val.

9:14  Bylo malé město a v něm málo mužů. Přitáhl k němu velký král, obklíčil je a postavil proti němu velké obléhací věže.

9:14  Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.

9:14  civitas parva, et pauci in ea viri ; venit contra eam rex magnus, et vallavit eam, exstruxitque munitiones per gyrum, et perfecta est obsidio.

9:15  Now there was found in it a man poor and wise, and he delivered the city by his wisdom, and no man afterward remembered that poor man.

9:15  Now there was found in it a poor wise man, and he by his wisdom delivered the city; yet no man remembered that same poor man.

9:15  Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl.

9:15  V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl.

9:15  Nacházel se v něm nuzný moudrý muž a ten by to město zachránil svou moudrostí. Nikdo si však na onoho nuzného muže nevzpomněl.

9:15  I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.

9:15  Inventusque est in ea vir pauper et sapiens, et liberavit urbem per sapientiam suam ; et nullus deinceps recordatus est hominis illius pauperis.

9:16  And I said that wisdom is better than strength: how then is the wisdom of the poor man slighted, and his words not heard?

9:16  Then said I, Wisdom is better than strength: nevertheless the poor man’s wisdom is despised, and his words are not heard.

9:16  Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže modrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena.

9:16  Souhlasím, že „Moudrost je lepší než síla“. Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší.

9:16  Tu jsem řekl: Lepší je moudrost než udatnost; avšak moudrostí nuzného se opovrhuje a jeho slova nejsou slyšena.

9:16  Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.

9:16  Et dicebam ego meliorem esse sapientiam fortitudine. Quomodo ergo sapientia pauperis contempta est, et verba ejus non sunt audita ?

9:17  The words of the wise are heard in silence, more than the cry of a prince among fools.

9:17  The words of wise men are heard in quiet more than the cry of him that ruleth among fools.

9:17  Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky.

9:17  Lepší je slyšet klidná slova moudrých než povyk vládce hlupáků.

9:17  Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, kdo vládne nad hlupáky.

9:17  Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.

9:17  Verba sapientium audiuntur in silentio, plus quam clamor principis inter stultos.

9:18  Better is wisdom, than weapons of war: and he that shall offend in one, shall lose many good things.

9:18  Wisdom is better than weapons of war: but one sinner destroyeth much good.

9:18  Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.

9:18  Moudrost je lepší než válečné zbraně – jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.

9:18  Moudrost je lepší než válečné zbraně; ⌈jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.⌉

9:18  Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.

9:18  Melior est sapientia quam arma bellica ; et qui in uno peccaverit, multa bona perdet.

Chapter 10

10:1  Dying flies spoil the sweetness of the ointment. Wisdom and glory is more precious than a small and shortlived folly.

10:1  Dead flies cause the ointment of the apothecary to send forth a stinking savour: so doth a little folly him that is in reputation for wisdom and honour.

10:1  Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest.

10:1  Vonná mast zasmrádne mrtvými mouchami, trocha nerozumu přebije spoustu moudrosti.

10:1  Mrtvé mouchy způsobí páchnutí a zakvasí mastičkářův olej. Trocha pomatenosti ⌈převáží nad⌉ moudrostí a ctí.

10:1  Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.

10:1  Muscæ morientes perdunt suavitatem unguenti. Pretiosior est sapientia et gloria, parva et ad tempus stultitia.

10:2  The heart of a wise man is in his right hand, and the heart of a fool is in his left hand.

10:2  A wise man’s heart is at his right hand; but a fool’s heart at his left.

10:2  Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém.

10:2  Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák ale na nepravém.

10:2  Srdce moudrého je po jeho pravici, kdežto srdce hlupáka po jeho levici.

10:2  Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.

10:2  Cor sapientis in dextera ejus, et cor stulti in sinistra illius.

10:3  Yea, and the fool when he walketh in the way, whereas he himself is a fool, esteemeth all men fools.

10:3  Yea also, when he that is a fool walketh by the way, his wisdom faileth him, and he saith to every one that he is a fool.

10:3  Pomatenec, i když jde po cestě, je bez rozumu, o každém však říká: „To je pomatenec!“

10:3  Hlupáka na cestě poznáš po bezhlavosti; všem dává najevo svoje hlupáctví.

10:3  I když jde blázen po cestě, chybí mu rozum. ⌈Každému říká, že je blázen.⌉

10:3  I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.

10:3  Sed et in via stultus ambulans, cum ipse insipiens sit, omnes stultos æstimat.

10:4  If the spirit of him that hath power, ascend upon thee, leave not thy place: because care will make the greatest sins to cease.

10:4  If the spirit of the ruler rise up against thee, leave not thy place; for yielding pacifieth great offences.

10:4  Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole, své místo neopouštěj, mírnost může zabránit velikým hříchům.

10:4  Před hněvem vladaře se z místa nehýbej, vždyť krotkost i veliké chyby zmírňuje.

10:4  Pokud proti tobě vzplane hněv vládce, ⌈neopouštěj své místo.⌉ Vždyť mírnost zastaví velké hříchy.

10:4  Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

10:4  Si spiritus potestatem habentis ascenderit super te, locum tuum ne demiseris, quia curatio faciet cessare peccata maxima.

10:5  There is an evil that I have seen under the sun, as it were by an error proceeding from the face of the prince:

10:5  There is an evil which I have seen under the sun, as an error which proceedeth from the ruler:

10:5  Zlo, jež jsem pod sluncem vídal, je omyl, k němuž dochází u mocnáře:

10:5  Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem, a sice omyl, jehož se dopouštějí vládci:

10:5  Je zlo -- jak jsem viděl pod sluncem -- jakožto nedopatření, které pochází od panovníka.

10:5  Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

10:5  Est malum quod vidi sub sole, quasi per errorem egrediens a facie principis :

10:6  A fool set in high dignity, and the rich sitting beneath.

10:6  Folly is set in great dignity, and the rich sit in low place.

10:6  Na vysoké místo se dosadí pomatenec, kdežto schopní zůstávají sedět dole.

10:6  Hloupým se nabízejí nejvyšší místa, ušlechtilí však vězí kdesi hluboko.

10:6  Pomatenost byla dosazena na mnohá vysoká místa, zatímco bohatí zůstávají v poníženosti.

10:6  Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

10:6  positum stultum in dignitate sublimi, et divites sedere deorsum.

10:7  I have seen servants upon horses: and princes walking on the ground as servants.

10:7  I have seen servants upon horses, and princes walking as servants upon the earth.

10:7  Viděl jsem otroky na ořích, kdežto knížata jak otroky chodit pěšky.

10:7  Viděl jsem otroky sedět na koních a velmože jít pěšky jako otroky.

10:7  Viděl jsem otroky na koních a knížata chodit po zemi jako otroci.

10:7  Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

10:7  Vidi servos in equis, et principes ambulantes super terram quasi servos.

10:8  He that diggeth a pit, shall fall into it: and he that breaketh a hedge, a serpent shall bite him.

10:8  He that diggeth a pit shall fall into it; and whoso breaketh an hedge, a serpent shall bite him.

10:8  Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had.

10:8  Kdo jámu kopá, ten do ní padá, kdo boří zeď, toho uštkne had.

10:8  Kdo kope jámu, spadne do ní; kdo boří zeď, toho uštkne had.

10:8  Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.

10:8  Qui fodit foveam incidet in eam, et qui dissipat sepem mordebit eum coluber.

10:9  He that removeth stones, shall be hurt by them: and he that cutteth trees, shall be wounded by them.

10:9  Whoso removeth stones shall be hurt therewith; and he that cleaveth wood shall be endangered thereby.

10:9  Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.

10:9  Kdo láme kamení, ten se jím zraní, kdo štípá dříví, ten si tím ublíží.

10:9  Kdo táhne kameny, ⌈může si jimi ublížit;⌉ kdo kácí stromy, je jimi ohrožen.

10:9  Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.

10:9  Qui transfert lapides affligetur in eis, et qui scindit ligna vulnerabitur ab eis.

10:10  If the iron be blunt, and be not as before, but be made blunt, with much labour it shall be sharpened: and after industry shall follow wisdom.

10:10  If the iron be blunt, and he do not whet the edge, then must he put to more strength: but wisdom is profitable to direct.

10:10  Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost.

10:10  Když nikdo nenabrousí otupené ostří, je třeba přidat více sil, moudrost však zmůže mnohem víc.

10:10  Pokud by se ztupila sekera a on by nenabrousil ostří, musí zvýšit své úsilí. Moudrost má napomáhat k užitečnosti.

10:10  Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.

10:10  Si retusum fuerit ferrum, et hoc non ut prius, sed hebetatum fuerit, multo labore exacuetur, et post industriam sequetur sapientia.

10:11  If a serpent bite in silence, he is nothing better that backbiteth secretly.

10:11  Surely the serpent will bite without enchantment; and a babbler is no better.

10:11  Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.

10:11  Uštkne-li had, než ho kdo uřkne, slova zaříkávače už nic nezmohou.

10:11  Uštkne–li had, když není použito zaklínadlo, ⌈zaklínač z toho nemá užitek.⌉

10:11  Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

10:11  Si mordeat serpens in silentio, nihil eo minus habet qui occulte detrahit.

10:12  The words of the mouth of a wise man are grace: but the lips of a fool shall throw him down headlong.

10:12  The words of a wise man’s mouth are gracious; but the lips of a fool will swallow up himself.

10:12  Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.

10:12  Moudrý svou řečí získá přízeň, tupce však zahubí jeho vlastní rty.

10:12  Slova moudrých úst přinášejí milost, kdežto rty hlupáka pohltí jej samého.

10:12  Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.

10:12  Verba oris sapientis gratia, et labia insipientis præcipitabunt eum ;

10:13  The beginning of his words is folly, and the end of his talk is a mischievous error.

10:13  The beginning of the words of his mouth is foolishness: and the end of his talk is mischievous madness.

10:13  Sotvaže promluví, prozradí pomatenost, a když domluví, zlou ztřeštěnost.

10:13  Hloupost je úvodem k jeho řeči, po ní následují hrozné nesmysly;

10:13  Počátek slov jeho řeči je pomatenost, konec jeho řeči je zlá ztřeštěnost.

10:13  Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.

10:13  initium verborum ejus stultitia, et novissimum oris illius error pessimus.

10:14  A fool multiplieth words. A man cannot tell what hath been before him: and what shall be after him, who can tell him?

10:14  A fool also is full of words: a man cannot tell what shall be; and what shall be after him, who can tell him?

10:14  Pomatenec má plno řečí. Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm?

10:14  blázen povídá dál a dál. Člověk netuší, co se bude dít – kdo jen mu prozradí, co bude dál?

10:14  Blázen množí slova. Člověk se nedozví, co se stane; ⌈kdo mu oznámí, co bude po něm?⌉

10:14  Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?

10:14  Stultus verba multiplicat. Ignorat homo quid ante se fuerit ; et quid post se futurum sit, quis ei poterit indicare ?

10:15  The labour of fools shall afflict them that know not how to go to the city.

10:15  The labour of the foolish wearieth every one of them, because he knoweth not how to go to the city.

10:15  Hlupáci se unavují pachtěním, nevědí ani, kudy jít do města.

10:15  Pachtění hlupáků unavuje, vždyť ani netrefí do města!

10:15  Námaha hlupáků bude vyčerpávat toho, který nezjistil, kudy jít do města.

10:15  Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.

10:15  Labor stultorum affliget eos, qui nesciunt in urbem pergere.

10:16  Woe to thee, O land, when thy king is a child, and when the princes eat in the morning.

10:16  Woe to thee, O land, when thy king is a child, and thy princes eat in the morning!

10:16  Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec a tvá knížata hodují z jitra!

10:16  Běda ti, země, když je tvým králem dítě a tvoji velmoži zrána hodují!

10:16  Běda ti, země, bude–li tvým králem služebník a ⌈tvá knížata budou zrána hodovat.⌉

10:16  Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.

10:16  Væ tibi, terra, cujus rex puer est, et cujus principes mane comedunt.

10:17  Blessed is the land, whose king is noble, and whose princes eat in due season for refreshment, and not for riotousness.

10:17  Blessed art thou, O land, when thy king is the son of nobles, and thy princes eat in due season, for strength, and not for drunkenness!

10:17  Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.

10:17  Blaze ti, země, když je tvým králem šlechtic a tvoji velmoži v pravý čas hodují – pro posilnění, ne pro opití!

10:17  Šťastná jsi, země, je–li tvým králem syn šlechticů a hodují–li tvá knížata v pravý čas kvůli posilnění a ne kvůli popíjení.

10:17  Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.

10:17  Beata terra cujus rex nobilis est, et cujus principes vescuntur in tempore suo, ad reficiendum, et non ad luxuriam.

10:18  By slothfulness a building shall be brought down, and through the weakness of hands, the house shall drop through.

10:18  By much slothfulness the building decayeth; and through idleness of the hands the house droppeth through.

10:18  Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu.

10:18  Pro zahálku se bortí krovy, pro líné ruce teče do domu.

10:18  Kvůli líným rukám se bude sesouvat krov a kvůli zahálení rukou bude dům prosakovat.

10:18  Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.

10:18  In pigritiis humiliabitur contignatio, et in infirmitate manuum perstillabit domus.

10:19  For laughter they make bread, and wine that the living may feast: and all things obey money.

10:19  A feast is made for laughter, and wine maketh merry: but money answereth all things.

10:19  K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno.

10:19  Pro potěšení se pořádají hody, radost ze života víno přináší – vše ale záleží na penězích.

10:19  Pro obveselení připravují jídlo a ⌈víno dá radost živým.⌉ ⌈Peníze pak dají na všechno odpověď.⌉

10:19  Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.

10:19  In risum faciunt panem et vinum ut epulentur viventes ; et pecuniæ obediunt omnia.

10:20  Detract not the king, no not in thy thought; and speak not evil of the rich man in thy private chamber: because even the birds of the air will carry thy voice, and he that hath wings will tell what thou hast said.

10:20  Curse not the king, no not in thy thought; and curse not the rich in thy bedchamber: for a bird of the air shall carry the voice, and that which hath wings shall tell the matter.

10:20  Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.

10:20  Nezlořeč králi, byť jenom v mysli, boháči nezlořeč ani v ložnici; nebeské ptactvo to všechno rozhlašuje, každé tvé slovo roznese na křídlech.

10:20  Krále neproklínej ani ve své mysli a ani ve svých ložnicích neproklínej bohatého. Nebeské ptactvo totiž donese tu zprávu a okřídlenec vyzradí řeč.

10:20  Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.

10:20  In cogitatione tua regi ne detrahas, et in secreto cubiculi tui ne maledixeris diviti : quia et aves cæli portabunt vocem tuam, et qui habet pennas annuntiabit sententiam.

Chapter 11

11:1  Cast thy bread upon the running waters: for after a long time thou shalt find it again.

11:1  Cast thy bread upon the waters: for thou shalt find it after many days.

11:1  Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.

11:1  Posílej svůj chléb po vodě – po čase znovu najdeš jej.

11:1  Pošli svůj chléb po vodní hladině, neboť po mnohých dnech jej nalezneš.

11:1  Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

11:1  Mitte panem tuum super transeuntes aquas, quia post tempora multa invenies illum.

11:2  Give a portion to seven, and also to eight: for thou knowest not what evil shall be upon the earth.

11:2  Give a portion to seven, and also to eight; for thou knowest not what evil shall be upon the earth.

11:2  Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.

11:2  Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

11:2  Dej podíl ⌈sedmi nebo i osmi,⌉ protože nevíš, co zlého se stane na zemi.

11:2  Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.

11:2  Da partem septem necnon et octo, quia ignoras quid futurum sit mali super terram.

11:3  If the clouds be full, they will pour out rain upon the earth. If the tree fall to the south, or to the north, in what place soever it shall fall, there shall it be.

11:3  If the clouds be full of rain, they empty themselves upon the earth: and if the tree fall toward the south, or toward the north, in the place where the tree falleth, there it shall be.

11:3  Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.

11:3  Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.

11:3  Jestliže se mračna naplní ⌈deštěm, vyprázdní se na zemi,⌉ jestliže padne strom k jihu nebo k severu, kam ten strom padne, tam zůstane.

11:3  Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.

11:3  Si repletæ fuerint nubes, imbrem super terram effundent. Si ceciderit lignum ad austrum aut ad aquilonem, in quocumque loco ceciderit, ibi erit.

11:4  He that observeth the wind, shall not sow: and he that considereth the clouds, shall never reap.

11:4  He that observeth the wind shall not sow; and he that regardeth the clouds shall not reap.

11:4  Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.

11:4  Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

11:4  Kdo hlídá vítr, nezaseje, a kdo se dívá do mračen, nebude sklízet.

11:4  Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.

11:4  Qui observat ventum non seminat ; et qui considerat nubes numquam metet.

11:5  As thou knowest not what is the way of the spirit, nor how the bones are joined together in the womb of her that is with child: so thou knowest not the works of God, who is the maker of all.

11:5  As thou knowest not what is the way of the spirit, nor how the bones do grow in the womb of her that is with child: even so thou knowest not the works of God who maketh all.

11:5  Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.

11:5  Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.

11:5  Tak jako nevíš, jaká je cesta větru nebo jak se tvoří kosti v obtěžkaném lůně, stejně tak nepoznáš dílo Boha, který to všechno působí.

11:5  Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.

11:5  Quomodo ignoras quæ sit via spiritus, et qua ratione compingantur ossa in ventre prægnantis, sic nescis opera Dei, qui fabricator est omnium.

11:6  In the morning sow thy seed, and in the evening let not thy hand cease: for thou knowest not which may rather spring up, this or that: and if both together, it shall be the better.

11:6  In the morning sow thy seed, and in the evening withhold not thine hand: for thou knowest not whether shall prosper, either this or that, or whether they both shall be alike good.

11:6  Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.

11:6  Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej – vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.

11:6  Zrána zasévej své semeno a k večeru nedávej svým rukám odpočinout. Vždyť nevíš, co z toho bude prospěšné, zda to či ono, anebo jestli to obojí bude stejně dobré.

11:6  Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

11:6  Mane semina semen tuum, et vespere ne cesset manus tua : quia nescis quid magis oriatur, hoc aut illud ; et si utrumque simul, melius erit.

11:7  The light is sweet, and it is delightful for the eyes to see the sun.

11:7  Truly the light is sweet, and a pleasant thing it is for the eyes to behold the sun:

11:7  Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.

11:7  Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!

11:7  Sladké je světlo; pro oči je dobré ⌈vidět slunce.⌉

11:7  Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;

11:7  Dulce lumen, et delectabile est oculis videre solem.

11:8  If a man live many years, and have rejoiced in them all, he must remember the darksome time, and the many days: which when they shall come, the things past shall be accused of vanity.

11:8  But if a man live many years, and rejoice in them all; yet let him remember the days of darkness; for they shall be many. All that cometh is vanity.

11:8  I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.

11:8  Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

11:8  Vždyť bude–li člověk žít mnoho let, ať se z nich všech raduje, ale ať pamatuje na ⌈dny temnoty,⌉ protože jich bude mnoho; všechno, co přišlo, je marnost.

11:8  A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.

11:8  Si annis multis vixerit homo, et in his omnibus lætatus fuerit, meminisse debet tenebrosi temporis, et dierum multorum, qui cum venerint, vanitatis arguentur præterita.

11:9  Rejoice therefore, O young man, in thy youth, and let thy heart be in that which is good in the days of thy youth, and walk in the ways of thy heart, and in the sight of thy eyes: and know that for all these God will bring thee into judgment.

11:9  Rejoice, O young man, in thy youth; and let thy heart cheer thee in the days of thy youth, and walk in the ways of thine heart, and in the sight of thine eyes: but know thou, that for all these things God will bring thee into judgment.

11:9  Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.

11:9  Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

11:9  Raduj se, mládenče, ve svém dětství a ať tě tvé srdce oblažuje ve dnech tvého jinošství, ⌈choď cestami svého srdce a za tím co vidí tvé oči.⌉ Ale věz, že za všechny tyto věci tě ⌈Bůh přivede k soudu.⌉

11:9  Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

11:9  Lætare ergo, juvenis, in adolescentia tua, et in bono sit cor tuum in diebus juventutis tuæ : et ambula in viis cordis tui, et in intuitu oculorum tuorum, et scito quod pro omnibus his adducet te Deus in judicium.

11:10  Remove anger from thy heart, and put away evil from thy flesh. For youth and pleasure are vain.

11:10  Therefore remove sorrow from thy heart, and put away evil from thy flesh: for childhood and youth are vanity.

11:10  Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.

11:10  Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!

11:10  Odstraň ze svého srdce vztek a ze svého těla odveď, co je zlé, neboť dětství a úsvit je marnost.

11:10  Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.

11:10  Aufer iram a corde tuo, et amove malitiam a carne tua : adolescentia enim et voluptas vana sunt.

Chapter 12

12:1  Remember thy Creator in the days of thy youth, before the time of affliction come, and the years draw nigh of which thou shalt say: They please me not:

12:1  Remember now thy Creator in the days of thy youth, while the evil days come not, nor the years draw nigh, when thou shalt say, I have no pleasure in them;

12:1  Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: „Nemám v nich zalíbení“;

12:1  Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než přijdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád!

12:1  Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení;

12:1  A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení;

12:1  Memento Creatoris tui in diebus juventutis tuæ, antequam veniat tempus afflictionis, et appropinquent anni de quibus dicas : Non mihi placent ;

12:2  Before the sun, and the light, and the moon, and the stars be darkened, and the clouds return after the rain:

12:2  While the sun, or the light, or the moon, or the stars, be not darkened, nor the clouds return after the rain:

12:2  než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.

12:2  Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než se obloha znovu temnými mraky zatáhne.

12:2  dříve nežli ztemní slunce a světlo, měsíc a hvězdy, a vrátí se mračna po dešti;

12:2  Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti;

12:2  antequam tenebrescat sol, et lumen, et luna, et stellæ, et revertantur nubes post pluviam ;

12:3  When the keepers of the house shall tremble, and the strong men shall stagger, and the grinders shall be idle in a small number, and they that look through the holes shall be darkened:

12:3  In the day when the keepers of the house shall tremble, and the strong men shall bow themselves, and the grinders cease because they are few, and those that look out of the windows be darkened,

12:3  V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,

12:3  Strážcové domu se tehdy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.

12:3  v den, kdy se budou strachem třást strážci domu a udatní muži se budou křivit, ⌈mlečky přestanou pracovat, protože ubyly,⌉ a ty, ⌈kdo se dívají skrze průduchy,⌉ budou temné

12:3  V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken,

12:3  quando commovebuntur custodes domus, et nutabunt viri fortissimi, et otiosæ erunt molentes in minuto numero, et tenebrescent videntes per foramina ;

12:4  And they shall shut the doors in the street, when the grinder's voice shall be low, and they shall rise up at the voice of the bird, and all the daughters of music shall grow deaf.

12:4  And the doors shall be shut in the streets, when the sound of the grinding is low, and he shall rise up at the voice of the bird, and all the daughters of musick shall be brought low;

12:4  a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.

12:4  Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené.

12:4  a zavřou se dveře do ulice, až se ztiší zvuk mlýnu. Bude se vstávat za hlasu ptactva a všechny popěvky budou přidušeny.

12:4  A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu;

12:4  et claudent ostia in platea, in humilitate vocis molentis, et consurgent ad vocem volucris, et obsurdescent omnes filiæ carminis :

12:5  And they shall fear high things, and they shall be afraid in the way, the almond tree shall flourish, the locust shall be made fat, and the caper tree shall be destroyed: because man shall go into the house of his eternity, and the mourners shall go round about in the street.

12:5  Also when they shall be afraid of that which is high, and fears shall be in the way, and the almond tree shall flourish, and the grasshopper shall be a burden, and desire shall fail: because man goeth to his long home, and the mourners go about the streets:

12:5  A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.

12:5  Tehdy se člověk začne bát výšek a každá cesta hrozbu znamená, mandloň rozkvete bílým květem, příliš těžká je i kobylka a všechna chuť se ztratila. Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící.

12:5  Lidé se budou bát i výšek a postrachu na cestě; rozkvete mandlovník, kobylka se sotva povleče a kapara už nebude působit. Vždyť člověk se ubírá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají.

12:5  Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;

12:5  excelsa quoque timebunt, et formidabunt in via. Florebit amygdalus, impinguabitur locusta, et dissipabitur capparis, quoniam ibit homo in domum æternitatis suæ, et circuibunt in platea plangentes.

12:6  Before the silver cord be broken, and the golden fillet shrink back, and the pitcher be crushed at the fountain, and the wheel be broken upon the cistern,

12:6  Or ever the silver cord be loosed, or the golden bowl be broken, or the pitcher be broken at the fountain, or the wheel broken at the cistern.

12:6  Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.

12:6  Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme,

12:6  Dříve nežli se přetrhne stříbrný provaz a praskne zlatá mísa, bude roztříštěn džbán nad zřídlem a zlomí se kolo u studny.

12:6  Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí,

12:6  Antequam rumpatur funiculus argenteus, et recurrat vitta aurea, et conteratur hydria super fontem, et confringatur rota super cisternam,

12:7  And the dust return into its earth, from whence it was, and the spirit return to God, who gave it.

12:7  Then shall the dust return to the earth as it was: and the spirit shall return unto God who gave it.

12:7  A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

12:7  než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.

12:7  Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a ⌈duch se navrátí k Bohu,⌉ který jej dal.

12:7  A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.

12:7  et revertatur pulvis in terram suam unde erat, et spiritus redeat ad Deum, qui dedit illum.

12:8  Vanity of vanities, said Ecclesiastes, and all things are vanity.

12:8  Vanity of vanities, saith the preacher; all is vanity.

12:8  Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

12:8  Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

12:8  Marnost všech marností, řekl ten kazatel, všechno je to marnost.

12:8  Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost.

12:8  Vanitas vanitatum, dixit Ecclesiastes, et omnia vanitas.

12:9  And whereas Ecclesiastes was very wise, he taught the people, and declared the things that he had done: and seeking out, he set forth many parables.

12:9  And moreover, because the preacher was wise, he still taught the people knowledge; yea, he gave good heed, and sought out, and set in order many proverbs.

12:9  Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.

12:9  Nejenže byl Kazatel moudrý – svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví.

12:9  A dodatek: Že byl kazatel moudrý, stále učil lid poznání, uvažoval a bádal, uspořádal mnohá přísloví.

12:9  Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví.

12:9  Cumque esset sapientissimus Ecclesiastes, docuit populum, et enarravit quæ fecerat ; et investigans composuit parabolas multas.

12:10  He sought profitable words, and wrote words most right, and full of truth.

12:10  The preacher sought to find out acceptable words: and that which was written was upright, even words of truth.

12:10  Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.

12:10  Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.

12:10  Kazatel se snažil nalézt žádoucí slova; je zapsáno to, co je přímé, pravdivá slova.

12:10  Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná.

12:10  Quæsivit verba utilia, et conscripsit sermones rectissimos ac veritate plenos.

12:11  The words of the wise are as goads, and as nails deeply fastened in, which by the counsel of masters are given from one shepherd.

12:11  The words of the wise are as goads, and as nails fastened by the masters of assemblies, which are given from one shepherd.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.

12:11  Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou zatlučené hřeby – všechny pocházejí od téhož Pastýře.

12:11  Slova moudrých jsou jako bodce a jako hřebíky zatlučené sběrateli. Byla vydána jedním pastýřem.

12:11  Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho.

12:11  Verba sapientium sicut stimuli, et quasi clavi in altum defixi, quæ per magistrorum consilium data sunt a pastore uno.

12:12  More than these, my son, require not. Of making many books there is no end: and much study is an affliction of the flesh.

12:12  And further, by these, my son, be admonished: of making many books there is no end; and much study is a weariness of the flesh.

12:12  Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.

12:12  Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví.

12:12  A dodatek: Můj synu, nech se jimi varovat. Tvořit mnohé knihy, to nemá konce, a mnohé dumání působí únavu těla.

12:12  A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla.

12:12  His amplius, fili mi, ne requiras. Faciendi plures libros nullus est finis ; frequensque meditatio, carnis afflictio est.

12:13  Let us all hear together the conclusion of the discourse. Fear God, and keep his commandments: for this is all man:

12:13  Let us hear the conclusion of the whole matter: Fear God, and keep his commandments: for this is the whole duty of man.

12:13  Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.

12:13  Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším.

12:13  Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka.

12:13  Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.

12:13  Finem loquendi pariter omnes audiamus. Deum time, et mandata ejus observa : hoc est enim omnis homo,

12:14  And all things that are done, God will bring into judgment for every error, whether it be good or evil.

12:14  For God shall bring every work into judgment, with every secret thing, whether it be good, or whether it be evil.

12:14  Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.

12:14  Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

12:14  Vždyť ⌈Bůh každé dílo přivede na soud⌉ se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.

12:14  Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.

12:14  et cuncta quæ fiunt adducet Deus in judicium pro omni errato, sive bonum, sive malum illud sit.