CzeCSP - II Corinthians

Chapter 1

1:1  Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:3  Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

1:4  který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

1:5  Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

1:6  Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

1:7  Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

1:8  Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které [nás] potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

1:9  Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;

1:10  on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,

1:11  když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás ⌈mnozí děkovali⌉ kvůli ⌈daru milosti⌉, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

1:12  Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

1:13  Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,

1:14  jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den [našeho] Pána Ježíše.

1:15  V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,

1:16  a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.

1:17  Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

1:18  Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ano i ne.

1:19  Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

1:20  Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

1:21  Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉ a pomazal nás, je Bůh.

1:22  On nás také zapečetil a ⌈do našich srdcí⌉ dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.

1:23  Volám Boha za svědka na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉ jsem ještě nepřišel do Korintu.

1:24  ⌈Nejsme pány⌉ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.

Chapter 2

2:1  Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

2:2  Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

2:3  A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.

2:4  Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.

2:5  Způsobil–li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl -- vám všem.

2:6  Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

2:7  Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

2:8  Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.

2:9  Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉ poslušni.

2:10  Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,

2:11  abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

2:12  Když jsem přišel do Troady ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉ -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉ v Pánu --,

2:13  ⌈můj duch⌉ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

2:14  Díky Bohu, který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu v Kristu⌉ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.

2:15  Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉, kteří jsou zachraňováni, i ⌈mezi těmi⌉, kteří jdou do záhuby.

2:16  Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

2:17  Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.

Chapter 3

3:1  To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?

3:2  Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé.

3:3  Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉ srdcí.

3:4  Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu:

3:5  Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.

3:6  On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.

3:7  Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,

3:8  jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

3:9  Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.

3:10  Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě.

3:11  Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

3:12  Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně.

3:13  Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.

3:14  Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního [dne] zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.

3:15  Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci.

3:16  Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

3:17  Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, [tam] je svoboda.

3:18  A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

Chapter 4

4:1  Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme,

4:2  ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem.

4:3  Je–li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou.

4:4  Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo ⌈evangelia slávy⌉ Krista, jenž je obrazem Božím.

4:5  Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše.

4:6  Neboť Bůh, který řekl: Z temnoty ať zazáří světlo, zazářil v našich srdcích, ⌈aby osvítil lidi poznáním⌉ Boží slávy v osobě Ježíše Krista.

4:7  Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla ⌈z Boha⌉, a ne z nás.

4:8  Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí;

4:9  jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.

4:10  Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život.

4:11  Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle.

4:12  Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život.

4:13  Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, i my věříme, proto také mluvíme,

4:14  a víme, že ten, který vzkřísil [Pána] Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi.

4:15  Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé lidi, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží.

4:16  Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.

4:17  To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy,

4:18  když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.

Chapter 5

5:1  Víme totiž, že bude–li ⌈stan našeho pozemského přebývání⌉ zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích.

5:2  Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe.

5:3  ⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉, nebudeme shledáni nahými.

5:4  Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:5  Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.

5:6  Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.

5:7  Neboť chodíme vírou, ne ⌈tím, co vidíme⌉.

5:8  Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

5:9  Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

5:10  Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.

5:11  Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉, přesvědčujeme lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.

5:12  [Neboť] se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉, kteří se chválí navenek, a ne v srdci.

5:13  Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

5:14  Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.

5:15  A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.

5:16  A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

5:17  Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.

5:18  A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.

5:19  Neboť ⌈Bůh byl v Kristu, když smiřoval⌉ svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉

5:20  Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. ⌈Na místě Kristově⌉ prosíme: Smiřte se s Bohem.

5:21  Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

Chapter 6

6:1  ⌈Jako Boží spolupracovníci⌉ vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo.

6:2  Neboť praví: Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl. Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.

6:3  Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení, aby tato služba nebyla pohaněna.

6:4  Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech,

6:5  v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech,

6:6  v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky,

6:7  ve slovu pravdy, v moci Boží; skrze zbroj spravedlnosti ⌈v pravici i v levici⌉,

6:8  skrze slávu i potupu, skrze pomluvu i pochvalu, jako svůdcové, a přece pravdiví,

6:9  jako neznámí i uznávaní, jako umírající-- a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní,

6:10  jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.

6:11  Pro vás, Korinťané, se otevřela naše ústa a rozšířilo se naše srdce.

6:12  ⌈Nejste tísněni v nás⌉, jste tísněni ve svém nitru.

6:13  Na oplátku -- říkám to jako dětem -- rozšiřte i vy svá srdce.

6:14  Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou?

6:15  Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?

6:16  Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť ⌈vy jste⌉ svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

6:17  Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu

6:18  a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami, praví Pán Všemohoucí.

Chapter 7

7:1  Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.

7:2  Přijměte nás do svého srdce. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho neoklamali.

7:3  Neříkám to k vašemu odsouzení. Vždyť jsem již dříve řekl, že jste v našich srdcích, abyste s námi zemřeli i žili.

7:4  Mám k vám velikou důvěru, velice se vámi chlubím, jsem naplněn potěšením, má radost daleko převyšuje všechno naše soužení.

7:5  Vždyť když jsme přišli do Makedonie, ⌈nezakusili jsme žádnou tělesnou⌉ úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy.

7:6  Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.

7:7  A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, ⌈které měl on⌉ z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval.

7:8  Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil, nelituji toho -- třebaže jsem toho i litoval --, neboť vidím, že vás onen dopis -- byť i nakrátko -- zarmoutil.

7:9  Teď se raduji ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni ⌈podle Boha⌉, ⌈takže jste⌉ od nás v ničem neutrpěli škodu.

7:10  Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt.

7:11  Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí.

7:12  I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem.

7:13  Tím jsme povzbuzeni. Ještě mnohem více nad toto povzbuzení jsme však byli potěšeni radostí Titovou, že jeho duch byl ⌈vámi všemi⌉ občerstven.

7:14  Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda.

7:15  A hojná je jeho náklonnost k vám, když si připomíná poslušnost vás všech, jak jste ho s ⌈bázní a třesením⌉ přijali.

7:16  Raduji se, že se na vás ve všem mohu spoléhat.

Chapter 8

8:1  Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii:

8:2  Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti.

8:3  Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od sebe

8:4  nás velmi naléhavě prosili o tu milost⌈, aby se mohli účastnit⌉ na službě pro svaté.

8:5  A učinili to nejen tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i nám.

8:6  Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již dříve začal.

8:7  Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i ⌈v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili⌉, tak se rozhojňujte i v této milosti.

8:8  Neříkám to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky.

8:9  Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:10  Řeknu vám o tom své mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli.

8:11  Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte.

8:12  Neboť je–li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná.

8:13  Neměla by jiným přinést úlevu a vám ⌈soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání.

8:14  V nynější⌉ době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání,

8:15  jak je napsáno: Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.

8:16  Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný horlivý zájem o vás,

8:17  takže tu výzvu přijal, a tím horlivější sám od sebe odchází k vám.

8:18  Spolu s ním posíláme bratra, o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála skrze všechny sbory.

8:19  A nejen to, ale byl také sbory určen za našeho společníka na cestách s touto milostí, o kterou se staráme ke slávě [samého] Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci.

8:20  Tak se varujeme toho, že by nás někdo podezíral při naší péči o tuto štědrou hojnost.

8:21  Neboť předem dbáme o to, aby vše bylo správné nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi.

8:22  S nimi ještě posíláme našeho bratra, kterého jsme v četných zkouškách shledali horlivým v mnoha ohledech. A nyní je ještě mnohem horlivější pro velkou důvěru, kterou má k vám.

8:23  Pokud jde o Tita, je to můj společník a spolupracovník v práci pro vás, pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci sborů a sláva Kristova.

8:24  Podejte jim tedy před sbory důkaz své lásky a ⌈toho, že se vámi právem chlubíme⌉.

Chapter 9

9:1  O této službě pro svaté je zbytečné, abych vám psal.

9:2  Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich.

9:3  Posílám tyto bratry, aby naše hrdost na vás v této věci nevyzněla naprázdno, abyste byli připraveni, jak jsem říkal,

9:4  a abychom my -- neřku–li vy -- nebyli zahanbeni v ⌈této jistotě⌉, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené.

9:5  Proto jsem považoval za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše dopředu slíbené požehnání; ať je takto připravené jako požehnání, a ne jako lakota.

9:6  Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.

9:7  Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.

9:8  A Bůh je mocen rozhojnit při vás ⌈každý dar milosti⌉, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek,

9:9  jak je napsáno: Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává ⌈na věčnost⌉.

9:10  Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti.

9:11  ⌈Vším způsobem⌉ budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.

9:12  Péče o tuto službu totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává svatým, nýbrž také ⌈oplývá mnohými díkůčiněními⌉ Bohu.

9:13  ⌈Když se osvědčíte v této službě,⌉ budou oni slavit Boha za ⌈to, že se podřizujete Kristovu evangeliu, které vyznáváte,⌉ a za ⌈štědrost, kterou s nimi a se všemi sdílíte⌉.

9:14  Budou se za vás modlit a toužit po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás.

9:15  Díky Bohu za jeho nevýslovný dar!

Chapter 10

10:1  Já sám, Pavel, vás napomínám skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý.

10:2  Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit ⌈být smělý, tak jak⌉ se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že ⌈žijeme tělesně⌉.

10:3  Neboť ⌈ačkoli žijeme⌉ v těle, nebojujeme podle těla.

10:4  Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale ⌈mají od Boha sílu⌉ bořit opevnění; boříme rozumování

10:5  a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista,

10:6  a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost úplná.

10:7  Hledíte jen na to, co máte ⌈před očima⌉. Je–li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si uvědomuje i to, že jako je on Kristův, tak jsme i my.

10:8  Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou [nám] Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben.

10:9  Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat.

10:10  Někdo totiž říká: „Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale ⌈osobní přítomnost⌉ slabá a řeč ubohá.“

10:11  Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni.

10:12  Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde.

10:13  Nebudeme se chlubit ⌈nad stanovenou míru⌉, ale v souladu s výměrou oblasti, kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám.

10:14  Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým.

10:15  Nechlubíme se ⌈bez míry⌉ ⌈cizí prací,⌉ ale máme naději -- poroste–li vaše víra -- že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti,

10:16  abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.

10:17  Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

10:18  Neboť není osvědčený ten, kdo doporučuje sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.

Chapter 11

11:1  Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti -- ano, snášejte mne!

11:2  Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

11:3  Ale bojím se, aby snad [tak], jako had svou vychytralostí svedl Evu, ⌈nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu⌉.

11:4  Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, ⌈než jsme hlásali my⌉, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, ⌈než jste přijali⌉, klidně to snášíte.

11:5  Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly.

11:6  A [jsem]–li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme ⌈vám to ve všem dali najevo⌉.

11:7  Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo?

11:8  Jiné sbory jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.

11:9  A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu ⌈jsem nebyl na obtíž⌉, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám nebyl zátěží.

11:10  Jakože je ve mně Kristova pravda, tato má chlouba nebude v achajských krajích umlčena.

11:11  Proč? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.

11:12  Ale co činím, budu činit i nadále, abych ⌈nedal možnost⌉ těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

11:13  Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.

11:14  A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla.

11:15  Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.

11:16  Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil.

11:17  To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.

11:18  Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím.

11:19  Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.

11:20  Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.

11:21  K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.

11:22  Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.

11:23  Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát ⌈v ohrožení života⌉.

11:24  Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné,

11:25  třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil ⌈na širém moři⌉;

11:26  častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími;

11:27  v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.

11:28  Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory.

11:29  Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo?

11:30  Mám–li se chlubit, budu se chlubit ⌈tím, v čem jsem sláb⌉.

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

11:32  V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, ⌈aby se mne zmocnil⌉,

11:33  ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.

Chapter 12

12:1  Musím se chlubit, ač [mi] to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením ⌈od Pána⌉.

12:2  Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.

12:3  A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

12:4  byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.

12:5  Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

12:6  Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

12:7  A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl⌉ mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

12:8  Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,

12:9  ale on mi řekl: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

12:10  Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

12:11  Ztratil jsem rozum! K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.

12:12  Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divya mocnými činy.

12:13  V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž? Odpusťte mi tuto křivdu!

12:14  Hle, [to] ⌈jsem potřetí připraven k vám přijít⌉. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.

12:15  Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován?

12:16  Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák a obelstil jsem vás.

12:17  Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?

12:18  Vybídl jsem Tita a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

12:19  Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování.

12:20  Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky.

12:21  Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.

Chapter 13

13:1  To je potřetí, co k vám přicházím. Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc.

13:2  Řekl jsem už, když jsem byl u vás podruhé, a když jsem nyní vzdálen, znovu předem říkám těm, kteří zůstali v hříchu, i všem ostatním: až zase přijdu, nebudu nikoho šetřit,

13:3  poněvadž hledáte potvrzení, že ve mně mluví Kristus, který není vůči vám slabý, nýbrž je ⌈mezi vámi⌉ mocný.

13:4  Vždyť ⌈byl sice⌉ ukřižován ze slabosti, ale žije z moci Boží. I my jsme ⌈v něm⌉ slabí, ale pro vás budeme spolu s ním žítz moci Boží.

13:5  Sami sebe zkoušejte, jste–li ve víře, sami sebe zkoumejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus [je] ⌈ve vás⌉? Ledaže byste byli neosvědčení.

13:6  Doufám však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení.

13:7  Modlíme se k Bohu, abyste neučinili nic zlého; ne proto, abychom se my ukázali jako ti, kdo se osvědčili, nýbrž abyste vy činili dobře, a my abychom byli jako neosvědčení.

13:8  Neboť nezmůžeme nic proti pravdě, nýbrž pro pravdu.

13:9  Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy jste mocní. I za to se modlíme, za vaše zdokonalení.

13:10  Proto píšu tyto věci, dokud jsem nepřítomen, abych po svém příchodu nemusil jednat přísně podle pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k ničení.

13:11  Nakonec, bratři, radujte se, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jedné mysli, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.

13:12  Pozdravte se navzájem svatým políbením; pozdravují vás všichni svatí.

13:13  Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. [Amen.]