DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - II Corinthians

Chapter 1

1:1  Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother: to the church of God that is at Corinth, with all the saints that are in all Achaia:

1:1  Paul, an apostle of Jesus Christ by the will of God, and Timothy our brother, unto the church of God which is at Corinth, with all the saints which are in all Achaia:

1:1  Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji:

1:1  Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku:

1:1  Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

1:1  Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:

1:1  Paulus, Apostolus Jesu Christi per voluntatem Dei, et Timotheus frater, ecclesiæ Dei, quæ est Corinthi cum omnibus sanctis, qui sunt in universa Achaia.

1:2  Grace unto you and peace from God our Father and from the Lord Jesus Christ.

1:2  Grace be to you and peace from God our Father, and from the Lord Jesus Christ.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:2  Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.

1:2  Gratia vobis, et pax a Deo Patre nostro, et Domino Jesu Christo.

1:3  Blessed be the God and Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies and the God of all comfort:

1:3  Blessed be God, even the Father of our Lord Jesus Christ, the Father of mercies, and the God of all comfort;

1:3  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!

1:3  Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!

1:3  Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

1:3  Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,

1:3  Benedictus Deus et Pater Domini nostri Jesu Christi, Pater misericordiarum, et Deus totius consolationis,

1:4  Who comforteth us in all our tribulation, that we also may be able to comfort them who are in all distress, by the exhortation wherewith we also are exhorted by God.

1:4  Who comforteth us in all our tribulation, that we may be able to comfort them which are in any trouble, by the comfort wherewith we ourselves are comforted of God.

1:4  On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

1:4  V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha.

1:4  který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

1:4  Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.

1:4  qui consolatur nos in omni tribulatione nostra : ut possimus et ipsi consolari eos qui in omni pressura sunt, per exhortationem, qua exhortamur et ipsi a Deo.

1:5  For as the sufferings of Christ abound in us: so also by Christ doth our comfort abound.

1:5  For as the sufferings of Christ abound in us, so our consolation also aboundeth by Christ.

1:5  Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.

1:5  Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.

1:5  Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

1:5  Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.

1:5  Quoniam sicut abundant passiones Christi in nobis : ita et per Christum abundat consolatio nostra.

1:6  Now whether we be in tribulation, it is for your exhortation and salvation: or whether we be comforted, it is for your consolation: or whether we be exhorted, it is for your exhortation and salvation, which worketh the enduring of the same sufferings which we also suffer.

1:6  And whether we be afflicted, it is for your consolation and salvation, which is effectual in the enduring of the same sufferings which we also suffer: or whether we be comforted, it is for your consolation and salvation.

1:6  Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.

1:6  Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my).

1:6  Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

1:6  Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás,

1:6  Sive autem tribulamur pro vestra exhortatione et salute, sive consolamur pro vestra consolatione, sive exhortamur pro vestra exhortatione et salute, quæ operatur tolerantiam earumdem passionum, quas et nos patimur :

1:7  That our hope for you may be steadfast: knowing that as you are partakers of the sufferings, so shall you be also of the consolation.

1:7  And our hope of you is stedfast, knowing, that as ye are partakers of the sufferings, so shall ye be also of the consolation.

1:7  Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.

1:7  Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení.

1:7  Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

1:7  Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení.

1:7  ut spes nostra firma sit pro vobis : scientes quod sicut socii passionum estis, sic eritis et consolationis.

1:8  For we would not have you ignorant, brethren, of our tribulation which came to us in Asia: that we were pressed out of measure above our strength, so that we were weary even of life.

1:8  For we would not, brethren, have you ignorant of our trouble which came to us in Asia, that we were pressed out of measure, above strength, insomuch that we despaired even of life:

1:8  Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;

1:8  Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme;

1:8  Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které [nás] potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

1:8  Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili.

1:8  Non enim volumus ignorare vos, fratres, de tribulatione nostra, quæ facta est in Asia, quoniam supra modum gravati sumus supra virtutem, ita ut tæderet nos etiam vivere.

1:9  But we had in ourselves the answer of death, that we should not trust in ourselves, but in God who raiseth the dead.

1:9  But we had the sentence of death in ourselves, that we should not trust in ourselves, but in God which raiseth the dead:

1:9  už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.

1:9  v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé

1:9  Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;

1:9  Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím.

1:9  Sed ipsi in nobismetipsis responsum mortis habuimus, ut non simus fidentes in nobis, sed in Deo, qui suscitat mortuos :

1:10  Who hath delivered and doth deliver us out of so great dangers: in whom we trust that he will yet also deliver us,

1:10  Who delivered us from so great a death, and doth deliver: in whom we trust that he will yet deliver us;

1:10  On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,

1:10  a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat,

1:10  on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,

1:10  Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,

1:10  qui de tantis periculis nos eripuit, et eruit : in quem speramus quoniam et adhuc eripiet,

1:11  You helping withal in prayer for us. That for this gift obtained for us, by the means of many persons, thanks may be given by many in our behalf.

1:11  Ye also helping together by prayer for us, that for the gift bestowed upon us by the means of many persons thanks may be given by many on our behalf.

1:11  když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.

1:11  když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.

1:11  když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás ⌈mnozí děkovali⌉ kvůli ⌈daru milosti⌉, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

1:11  Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás.

1:11  adjuvantibus et vobis in oratione pro nobis : ut ex multorum personis, ejus quæ in nobis est donationis, per multos gratiæ agantur pro nobis.

1:12  For our glory is this: the testimony of our conscience, that in simplicity of heart and sincerity of God, and not in carnal wisdom, but in the grace of God, we have conversed in this world: and more abundantly towards you.

1:12  For our rejoicing is this, the testimony of our conscience, that in simplicity and godly sincerity, not with fleshly wisdom, but by the grace of God, we have had our conversation in the world, and more abundantly to you-ward.

1:12  Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.

1:12  Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.

1:12  Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

1:12  Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás.

1:12  Nam gloria nostra hæc est : testimonium conscientiæ nostræ, quod in simplicitate cordis et sinceritate Dei, et non in sapientia carnali, sed in gratia Dei, conversati sumus in hoc mundo : abundantius autem ad vos.

1:13  For we write no other things to you than what you have read and known. And I hope that you shall know unto the end.

1:13  For we write none other things unto you, than what ye read or acknowledge; and I trust ye shall acknowledge even to the end;

1:13  Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte,

1:13  Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale

1:13  Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,

1:13  Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete,

1:13  Non enim alia scribimus vobis, quam quæ legistis, et cognovistis. Spero autem quod usque in finem cognoscetis,

1:14  As also you have known us in part, that we are your glory: as you also are ours, in the day of our Lord Jesus Christ.

1:14  As also ye have acknowledged us in part, that we are your rejoicing, even as ye also are ours in the day of the Lord Jesus.

1:14  co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.

1:14  (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší.

1:14  jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den [našeho] Pána Ježíše.

1:14  Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

1:14  sicut et cognovistis nos ex parte, quod gloria vestra sumus, sicut et vos nostra, in die Domini nostri Jesu Christi.

1:15  And in this confidence I had a mind to come to you before, that you might have a second grace:

1:15  And in this confidence I was minded to come unto you before, that ye might have a second benefit;

1:15  V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost.

1:15  V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost.

1:15  V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,

1:15  A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou milost měli,

1:15  Et hac confidentia volui prius venire ad vos, ut secundam gratiam haberetis :

1:16  And to pass by you into Macedonia: and again from Macedonia to come to you, and by you to be brought on my way towards Judea.

1:16  And to pass by you into Macedonia, and to come again out of Macedonia unto you, and of you to be brought on my way toward Judaea.

1:16  Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska.

1:16  Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska.

1:16  a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.

1:16  A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a od vás abych byl doprovozen do Judstva.

1:16  et per vos transire in Macedoniam, et iterum a Macedonia venire ad vos, et a vobis deduci in Judæam.

1:17  Whereas then I was thus minded, did I use lightness? Or, the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that there should be with me, It is, and It is not?

1:17  When I therefore was thus minded, did I use lightness? or the things that I purpose, do I purpose according to the flesh, that with me there should be yea yea, and nay nay?

1:17  Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje ‚ano, ano‘ znamenalo také ‚ne, ne‘?

1:17  Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám „ano, ano“ a zároveň „ne, ne“?

1:17  Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

1:17  O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?

1:17  Cum ergo hoc voluissem, numquid levitate usus sum ? aut quæ cogito, secundum carnem cogito, ut sit apud me Est et Non ?

1:18  But God is faithful: for our preaching which was to you, was not, It is, and It is not.

1:18  But as God is true, our word toward you was not yea and nay.

1:18  Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘!

1:18  Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla „ano a ne“.

1:18  Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ano i ne.

1:18  Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není.

1:18  Fidelis autem Deus, quia sermo noster, qui fuit apud vos, non est in illo Est et Non.

1:19  For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us, by me and Sylvanus and Timothy, was not: It is and It is not. But, It is, was in him.

1:19  For the Son of God, Jesus Christ, who was preached among you by us, even by me and Silvanus and Timotheus, was not yea and nay, but in him was yea.

1:19  Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm jest jasné ‚Ano‘!

1:19  Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus a Timoteus zvěstovali, přece nebyl „ano a ne“. V něm bylo a je pouze „ano“!

1:19  Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

1:19  Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v něm: Jest.

1:19  Dei enim Filius Jesus Christus, qui in vobis per nos prædicatus est, per me, et Silvanum, et Timotheum, non fuit Est et Non, sed Est in illo fuit.

1:20  For all the promises of God are in him, It is. Therefore also by him, amen to God, unto our glory.

1:20  For all the promises of God in him are yea, and in him Amen, unto the glory of God by us.

1:20  Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno ‚Ano‘. A proto skrze něho zní i naše ‚Amen‘ k slávě Boží.

1:20  V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží.

1:20  Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

1:20  Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.

1:20  Quotquot enim promissiones Dei sunt, in illo Est : ideo et per ipsum Amen Deo ad gloriam nostram.

1:21  Now he that confirmeth us with you in Christ and that hath anointed us, is God:

1:21  Now he which stablisheth us with you in Christ, and hath anointed us, is God;

1:21  Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.

1:21  Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh,

1:21  Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉ a pomazal nás, je Bůh.

1:21  Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.

1:21  Qui autem confirmat nos vobiscum in Christo, et qui unxit nos Deus :

1:22  Who also hath sealed us and given the pledge of the Spirit in our hearts.

1:22  Who hath also sealed us, and given the earnest of the Spirit in our hearts.

1:22  On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

1:22  který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku.

1:22  On nás také zapečetil a ⌈do našich srdcí⌉ dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.

1:22  Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše.

1:22  qui et signavit nos, et dedit pignus Spiritus in cordibus nostris.

1:23  But I call God to witness upon my soul that to spare you, I came not any more to Corinth: not because we exercise dominion over your faith: but we are helpers of your joy. For in faith you stand.

1:23  Moreover I call God for a record upon my soul, that to spare you I came not as yet unto Corinth.

1:23  Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.

1:23  Bůh je mi svědek – na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám.

1:23  Volám Boha za svědka na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉ jsem ještě nepřišel do Korintu.

1:23  Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.

1:23  Ego autem testem Deum invoco in animam meam, quod parcens vobis, non veni ultra Corinthum : non quia dominamur fidei vestæ, sed adjutores sumus gaudii vestri : nam fide statis.

1:24  Not for that we have dominion over your faith, but are helpers of your joy: for by faith ye stand.

1:24  Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!

1:24  Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte.

1:24  ⌈Nejsme pány⌉ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.

1:24  Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.

Chapter 2

2:1  But I determined this with myself, to come to you again in sorrow.

2:1  But I determined this with myself, that I would not come again to you in heaviness.

2:1  Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.

2:1  Rozhodl jsem se, že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.

2:1  Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

2:1  Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

2:1  Statui autem hoc ipsum apud me, ne iterum in tristitia venirem ad vos.

2:2  For if I make you sorrowful, who is he then that can make me glad, but the same who is made sorrowful by me?

2:2  For if I make you sorry, who is he then that maketh me glad, but the same which is made sorry by me?

2:2  Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?

2:2  Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil?

2:2  Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

2:2  Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

2:2  Si enim ego contristo vos : et quis est, qui me lætificet, nisi qui contristatur ex me ?

2:3  And I wrote this same to you: that I may not, when I come, have sorrow upon sorrow from them of whom I ought to rejoice: having confidence in you all, that my joy is the joy of you all.

2:3  And I wrote this same unto you, lest, when I came, I should have sorrow from them of whom I ought to rejoice; having confidence in you all, that my joy is the joy of you all.

2:3  To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.

2:3  Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech.

2:3  A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.

2:3  A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

2:3  Et hoc ipsum scripsi vobis, ut non cum venero, tristitiam super tristitiam habeam, de quibus oportuerat me gaudere : confidens in omnibus vobis, quia meum gaudium, omnium vestrum est.

2:4  For out of much affliction and anguish of heart, I wrote to you with many tears: not that you should be made sorrowful: but that you might know the charity I have more abundantly towards you.

2:4  For out of much affliction and anguish of heart I wrote unto you with many tears; not that ye should be grieved, but that ye might know the love which I have more abundantly unto you.

2:4  Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.

2:4  Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.

2:4  Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.

2:4  Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

2:4  Nam ex multa tribulatione et angustia cordis scripsi vobis per multas lacrimas : non ut contristemini, sed ut sciatis, quam caritatem habeam abundantius in vobis.

2:5  And if any one have caused grief, he hath not grieved me: but in part, that I may not burden you all.

2:5  But if any have caused grief, he hath not grieved me, but in part: that I may not overcharge you all.

2:5  Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.

2:5  Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.

2:5  Způsobil–li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl -- vám všem.

2:5  Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil,) všecky vás.

2:5  Si quis autem contristavit, non me contristavit : sed ex parte, ut non onerem omnes vos.

2:6  To him who is such a one, this rebuke is sufficient, which is given by many.

2:6  Sufficient to such a man is this punishment, which was inflicted of many.

2:6  Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

2:6  Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás.

2:6  Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

2:6  Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

2:6  Sufficit illi, qui ejusmodi est, objurgatio hæc, quæ fit a pluribus :

2:7  So that on the contrary, you should rather forgive him and comfort him, lest perhaps such a one be swallowed up with overmuch sorrow.

2:7  So that contrariwise ye ought rather to forgive him, and comfort him, lest perhaps such a one should be swallowed up with overmuch sorrow.

2:7  Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.

2:7  Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem.

2:7  Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

2:7  Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

2:7  ita ut e contrario magis donetis, et consolemini, ne forte abundantiori tristitia absorbeatur qui ejusmodi est.

2:8  Wherefore, I beseech you that you would confirm your charity towards him.

2:8  Wherefore I beseech you that ye would confirm your love toward him.

2:8  Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.

2:8  Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.

2:8  Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.

2:8  Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

2:8  Propter quod obsecro vos, ut confirmetis in illum caritatem.

2:9  For to this end also did I write, that I may know the experiment of you, whether you be obedient in all things.

2:9  For to this end also did I write, that I might know the proof of you, whether ye be obedient in all things.

2:9  Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.

2:9  Psal jsem vám totiž proto, abych vás vyzkoušel a poznal, zda jste ve všem poslušní.

2:9  Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉ poslušni.

2:9  Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

2:9  Ideo enim et scripsi, ut cognoscam experimentum vestrum, an in omnibus obedientes sitis.

2:10  And to whom you have pardoned any thing, I also. For, what I have pardoned, if I have pardoned any thing, for your sakes have I done it in the person of Christ:

2:10  To whom ye forgive any thing, I forgive also: for if I forgave any thing, to whom I forgave it, for your sakes forgave I it in the person of Christ;

2:10  Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,

2:10  Komu vy odpouštíte, tomu odpouštím i já. Stejně tak já, když jsem někomu odpustil, udělal jsem to před Kristovou tváří kvůli vám.

2:10  Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,

2:10  Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

2:10  Cui autem aliquid donastis, et ego : nam et ego quod donavi, si quid donavi, propter vos in persona Christi,

2:11  That we be not overreached by Satan. For we are not ignorant of his devices.

2:11  Lest Satan should get an advantage of us: for we are not ignorant of his devices.

2:11  aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.

2:11  Nenechme se oklamat satanem – jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.

2:11  abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

2:11  Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

2:11  ut non circumveniamur a Satana : non enim ignoramus cogitationes ejus.

2:12  And when I was come to Troas for the gospel of Christ and a door was opened unto me in the Lord,

2:12  Furthermore, when I came to Troas to preach Christ’s gospel, and a door was opened unto me of the Lord,

2:12  Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,

2:12  Když jsem přišel s Kristovým evangeliem do Troady, měl jsem tam od Pána otevřené dveře,

2:12  Když jsem přišel do Troady ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉ -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉ v Pánu --,

2:12  Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

2:12  Cum venissem autem Troadem propter Evangelium Christi, et ostium mihi apertum esset in Domino,

2:13  I had no rest in my spirit, because I found not Titus my brother: but bidding them farewell, I went into Macedonia.

2:13  I had no rest in my spirit, because I found not Titus my brother: but taking my leave of them, I went from thence into Macedonia.

2:13  a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.

2:13  ale v duchu jsem neměl klid, protože jsem tam nenašel svého bratra Tita. Proto jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.

2:13  ⌈můj duch⌉ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

2:13  Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

2:13  non habui requiem spiritui meo, eo quod non invenerim Titum fratrem meum, sed valefaciens eis, profectus sum in Macedoniam.

2:14  Now thanks be to God, who always maketh us to triumph in Christ Jesus and manifesteth the odour of his knowledge by us in every place.

2:14  Now thanks be unto God, which always causeth us to triumph in Christ, and maketh manifest the savour of his knowledge by us in every place.

2:14  Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.

2:14  Ale díky Bohu, který nás stále vodí v Kristově vítězném průvodu a všude skrze nás šíří vůni svého poznání!

2:14  Díky Bohu, který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu v Kristu⌉ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.

2:14  Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

2:14  Deo autem gratias, qui semper triumphat nos in Christo Jesu, et odorem notitiæ suæ manifestat per nos in omni loco :

2:15  For we are the good odour of Christ unto God, in them that are saved and in them that perish.

2:15  For we are unto God a sweet savour of Christ, in them that are saved, and in them that perish:

2:15  Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.

2:15  Pro Boha jsme totiž Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, i mezi těmi, kdo hynou.

2:15  Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉, kteří jsou zachraňováni, i ⌈mezi těmi⌉, kteří jdou do záhuby.

2:15  Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

2:15  quia Christi bonus odor sumus Deo in iis qui salvi fiunt, et in iis qui pereunt :

2:16  To the one indeed the odour of death unto death: but to the others the odour of life unto life. And for these things who is so sufficient?

2:16  To the one we are the savour of death unto death; and to the other the savour of life unto life. And who is sufficient for these things?

2:16  Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý?

2:16  Jedněm jsme smrtelnou vůní ke smrti, druhým jsme vůní života k životu. Kdo je ale k takové službě způsobilý?

2:16  Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

2:16  Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

2:16  aliis quidem odor mortis in mortem : aliis autem odor vitæ in vitam. Et ad hæc quis tam idoneus ?

2:17  For we are not as many, adulterating the word of God: but with sincerity: but as from God, before God, in Christ we speak.

2:17  For we are not as many, which corrupt the word of God: but as of sincerity, but as of God, in the sight of God speak we in Christ.

2:17  My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.

2:17  My na rozdíl od mnohých nekupčíme s Božím slovem, ale mluvíme před Boží tváří v Kristu z upřímných pohnutek, z Božího pověření.

2:17  Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.

2:17  Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.

2:17  non enim sumus sicut plurimi, adulterantes verbum Dei, sed ex sinceritate, sed sicut ex Deo, coram Deo, in Christo loquimur.

Chapter 3

3:1  Do we begin again to commend ourselves? Or do we need (as some do) epistles of commendation to you, or from you?

3:1  Do we begin again to commend ourselves? or need we, as some others, epistles of commendation to you, or letters of commendation from you?

3:1  To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?

3:1  Začínáme se opět chválit? Myslíte, že potřebujeme doporučující listy k vám nebo od vás tak jako někteří?

3:1  To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?

3:1  Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?

3:1  Incipimus iterum nosmetipsos commendare ? aut numquid egemus (sicut quidam) commendatitiis epistolis ad vos, aut ex vobis ?

3:2  You are our epistle, written in our hearts, which is known and read by all men:

3:2  Ye are our epistle written in our hearts, known and read of all men:

3:2  Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.

3:2  Vy jste náš list napsaný v našich srdcích, list, který všichni mohou znát a číst.

3:2  Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé.

3:2  List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

3:2  Epistola nostra vos estis, scripta in cordibus nostris, quæ scitur, et legitur ab omnibus hominibus :

3:3  Being manifested, that you are the epistle of Christ, ministered by us, and written: not with ink but with the Spirit of the living God: not in tables of stone but in the fleshly tables of the heart.

3:3  Forasmuch as ye are manifestly declared to be the epistle of Christ ministered by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tables of stone, but in fleshy tables of the heart.

3:3  Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.

3:3  Je přece zjevné, že jste Kristův list vzniklý naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na deskách lidských srdcí.

3:3  Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉ srdcí.

3:3  Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

3:3  manifestati quod epistola estis Christi, ministrata a nobis, et scripta non atramento, sed Spiritu Dei vivi : non in tabulis lapideis, sed in tabulis cordis carnalibus.

3:4  And such confidence we have, through Christ, towards God.

3:4  And such trust have we through Christ to God-ward:

3:4  Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.

3:4  A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:

3:4  Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu:

3:4  Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

3:4  Fiduciam autem talem habemus per Christum ad Deum :

3:5  Not that we are sufficient to think any thing of ourselves, as of ourselves: but our sufficiency is from God.

3:5  Not that we are sufficient of ourselves to think any thing as of ourselves; but our sufficiency is of God;

3:5  Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,

3:5  Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha,

3:5  Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.

3:5  Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

3:5  non quod sufficientes simus cogitare aliquid a nobis, quasi ex nobis : sed sufficientia nostra ex Deo est :

3:6  Who also hath made us fit ministers of the new testament, not in the letter but in the spirit. For the letter killeth: but the spirit quickeneth.

3:6  Who also hath made us able ministers of the new testament; not of the letter, but of the spirit: for the letter killeth, but the spirit giveth life.

3:6  který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

3:6  který nás učinil způsobilými služebníky Nové smlouvy – ne litery, ale Ducha. Litera totiž zabíjí, ale Duch oživuje.

3:6  On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.

3:6  Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

3:6  qui et idoneos nos fecit ministros novi testamenti : non littera, sed Spiritu : littera enim occidit, Spiritus autem vivificat.

3:7  Now if the ministration of death, engraven with letters upon stones, was glorious (so that the children of Israel could not steadfastly behold the face of Moses, for the glory of his countenance), which is made void:

3:7  But if the ministration of death, written and engraven in stones, was glorious, so that the children of Israel could not stedfastly behold the face of Moses for the glory of his countenance; which glory was to be done away:

3:7  Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -

3:7  Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti,

3:7  Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,

3:7  Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

3:7  Quod si ministratio mortis litteris deformata in lapidibus fuit in gloria, ita ut non possent intendere filii Israël in faciem Moysi propter gloriam vultus ejus, quæ evacuatur :

3:8  How shall not the ministration of the spirit be rather in glory?

3:8  How shall not the ministration of the spirit be rather glorious?

3:8  oč slavnější bude služba Ducha!

3:8  oč slavnější je služba Ducha!

3:8  jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

3:8  I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

3:8  quomodo non magis ministratio Spiritus erit in gloria ?

3:9  For if the ministration of condemnation be glory, much more the ministration of justice aboundeth in glory.

3:9  For if the ministration of condemnation be glory, much more doth the ministration of righteousness exceed in glory.

3:9  Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!

3:9  Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší!

3:9  Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.

3:9  Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

3:9  Nam si ministratio damnationis gloria est : multo magis abundat ministerium justitiæ in gloria.

3:10  For even that which was glorious in this part was not glorified by reason of the glory that excelleth.

3:10  For even that which was made glorious had no glory in this respect, by reason of the glory that excelleth.

3:10  Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!

3:10  To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo.

3:10  Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě.

3:10  Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

3:10  Nam nec glorificatum est, quod claruit in hac parte, propter excellentem gloriam.

3:11  For if that which is done away was glorious, much more that which remaineth is in glory.

3:11  For if that which is done away was glorious, much more that which remaineth is glorious.

3:11  Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!

3:11  Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!

3:11  Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

3:11  Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

3:11  Si enim quod evacuatur, per gloriam est : multo magis quod manet, in gloria est.

3:12  Having therefore such hope, we use much confidence.

3:12  Seeing then that we have such hope, we use great plainness of speech:

3:12  Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.

3:12  Právě díky této naději jsme tak směle otevření,

3:12  Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně.

3:12  Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,

3:12  Habentes igitur talem spem, multa fiducia utimur :

3:13  And not as Moses put a veil upon his face, that the children of Israel might not steadfastly look on the face of that which is made void.

3:13  And not as Moses, which put a vail over his face, that the children of Israel could not stedfastly look to the end of that which is abolished:

3:13  Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.

3:13  ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout.

3:13  Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.

3:13  A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

3:13  et non sicut Moyses ponebat velamen super faciem suam, ut non intenderent filii Israël in faciem ejus, quod evacuatur,

3:14  But their senses were made dull. For, until this present day, the selfsame veil, in the reading of the old testament, remaineth not taken away (because in Christ it is made void).

3:14  But their minds were blinded: for until this day remaineth the same vail untaken away in the reading of the old testament; which vail is done away in Christ.

3:14  Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.

3:14  Jejich myšlení se ovšem zatvrdilo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy ta rouška neodkrytá – odnímá se totiž jen v Kristu.

3:14  Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního [dne] zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.

3:14  Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.

3:14  sed obtusi sunt sensus eorum. Usque in hodiernum enim diem, idipsum velamen in lectione veteris testamenti manet non revelatum (quoniam in Christo evacuatur),

3:15  But even until this day, when Moses is read, the veil is upon their heart.

3:15  But even unto this day, when Moses is read, the vail is upon their heart.

3:15  A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.

3:15  Až do dneška jim při čtení Mojžíše na srdci leží rouška,

3:15  Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci.

3:15  Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.

3:15  sed usque in hodiernum diem, cum legitur Moyses, velamen positum est super cor eorum.

3:16  But when they shall be converted to the Lord, the veil shall be taken away.

3:16  Nevertheless when it shall turn to the Lord, the vail shall be taken away.

3:16  Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘.

3:16  ale jakmile se člověk obrátí k Pánu, rouška mizí.

3:16  Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

3:16  Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.

3:16  Cum autem conversus fuerit ad Dominum, auferetur velamen.

3:17  Now the Lord is a Spirit. And where the Spirit of the Lord is, there is liberty.

3:17  Now the Lord is that Spirit: and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.

3:17  Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

3:17  Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.

3:17  Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, [tam] je svoboda.

3:17  Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.

3:17  Dominus autem Spiritus est : ubi autem Spiritus Domini, ibi libertas.

3:18  But we all, beholding the glory of the Lord with open face, are transformed into the same image from glory to glory, as by the Spirit of the Lord.

3:18  But we all, with open face beholding as in a glass the glory of the Lord, are changed into the same image from glory to glory, even as by the Spirit of the Lord.

3:18  Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.

3:18  My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.

3:18  A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

3:18  My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.

3:18  Nos vero omnes, revelata facie gloriam Domini speculantes, in eamdem imaginem transformamur a claritate in claritatem, tamquam a Domini Spiritu.

Chapter 4

4:1  Therefore seeing we have this ministration, according as we have obtained mercy, we faint not.

4:1  Therefore seeing we have this ministry, as we have received mercy, we faint not;

4:1  A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti.

4:1  Taková je služba, kterou jsme z Božího milosrdenství přijali, a proto se nevzdáváme.

4:1  Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme,

4:1  Protož majíce toto přisluhování, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme.

4:1  Ideo habentes administrationem, juxta quod misericordiam consecuti sumus, non deficimus,

4:2  But we renounce the hidden things of dishonesty, not walking in craftiness nor adulterating the word of God: but by manifestation of the truth commending ourselves to every man's conscience, in the sight of God.

4:2  But have renounced the hidden things of dishonesty, not walking in craftiness, nor handling the word of God deceitfully; but by manifestation of the truth commending ourselves to every man’s conscience in the sight of God.

4:2  Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.

4:2  Odmítáme hanebné tajnůstkaření, vychytralé praktiky a překrucování Božího slova. Místo toho jasně říkáme pravdu před Bohem a každý, kdo má svědomí, to může sám uznat.

4:2  ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem.

4:2  Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před oblíčejem Božím.

4:2  sed abdicamus occulta dedecoris, non ambulantes in astutia, neque adulterantes verbum Dei, sed in manifestatione veritatis commendantes nosmetipsos ad omnem conscientiam hominum coram Deo.

4:3  And if our gospel be also hid, it is hid to them that are lost,

4:3  But if our gospel be hid, it is hid to them that are lost:

4:3  Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě.

4:3  Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou.

4:3  Je–li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou.

4:3  Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.

4:3  Quod si etiam opertum est Evangelium nostrum, in iis, qui pereunt, est opertum :

4:4  In whom the god of this world hath blinded the minds of unbelievers, that the light of the gospel of the glory of Christ, who is the image of God, should not shine unto them.

4:4  In whom the god of this world hath blinded the minds of them which believe not, lest the light of the glorious gospel of Christ, who is the image of God, should shine unto them.

4:4  Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.

4:4  Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím.

4:4  Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo ⌈evangelia slávy⌉ Krista, jenž je obrazem Božím.

4:4  V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.

4:4  in quibus Deus hujus sæculi excæcavit mentes infidelium, ut non fulgeat illis illuminatio Evangelii gloriæ Christi, qui est imago Dei.

4:5  For we preach not ourselves, but Jesus Christ our Lord: and ourselves your servants through Jesus.

4:5  For we preach not ourselves, but Christ Jesus the Lord; and ourselves your servants for Jesus’ sake.

4:5  Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.

4:5  (Nehlásáme přece sami sebe, ale Ježíše Krista jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.)

4:5  Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše.

4:5  Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše.

4:5  Non enim nosmetipsos prædicamus, sed Jesum Christum Dominum nostrum : nos autem servos vestros per Jesum :

4:6  For God, who commanded the light to shine out of darkness, hath shined in our hearts, to give the light of the knowledge of the glory of God, in the face of Christ Jesus.

4:6  For God, who commanded the light to shine out of darkness, hath shined in our hearts, to give the light of the knowledge of the glory of God in the face of Jesus Christ.

4:6  Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

4:6  Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.

4:6  Neboť Bůh, který řekl: Z temnoty ať zazáří světlo, zazářil v našich srdcích, ⌈aby osvítil lidi poznáním⌉ Boží slávy v osobě Ježíše Krista.

4:6  Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.

4:6  quoniam Deus, qui dixit de tenebris lucem splendescere, ipse illuxit in cordibus nostris ad illuminationem scientiæ claritatis Dei, in facie Christi Jesu.

4:7  But we have this treasure in earthen vessels, that the excellency may be of the power of God and not of us.

4:7  But we have this treasure in earthen vessels, that the excellency of the power may be of God, and not of us.

4:7  Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

4:7  Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby bylo zřejmé, že ta úžasná moc je Boží, a ne z nás.

4:7  Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla ⌈z Boha⌉, a ne z nás.

4:7  Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás,

4:7  Habemus autem thesaurum istum in vasis fictilibus : ut sublimitas sit virtutis Dei, et non ex nobis.

4:8  In all things we suffer tribulation: but are not distressed. We are straitened: but are not destitute.

4:8  We are troubled on every side, yet not distressed; we are perplexed, but not in despair;

4:8  Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích;

4:8  Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni; býváme bezradní, ale ne zoufalí;

4:8  Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí;

4:8  Když se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni;

4:8  In omnibus tribulationem patimur, sed non angustiamur : aporiamur, sed non destituimur :

4:9  We suffer persecution: but are not forsaken. We are cast down: but we perish not.

4:9  Persecuted, but not forsaken; cast down, but not destroyed;

4:9  jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.

4:9  býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; býváme sráženi, ale nejsme zničeni.

4:9  jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.

4:9  Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.

4:9  persecutionem patimur, sed non derelinquimur : dejicimur, sed non perimus :

4:10  Always bearing about in our body the mortification of Jesus, that the life also of Jesus may be made manifest in our bodies.

4:10  Always bearing about in the body the dying of the Lord Jesus, that the life also of Jesus might be made manifest in our body.

4:10  Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.

4:10  Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.

4:10  Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život.

4:10  Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.

4:10  semper mortificationem Jesu in corpore nostro circumferentes, ut et vita Jesu manifestetur in corporibus nostris.

4:11  For we who live are always delivered unto death for Jesus' sake: that the life also of Jesus may be made manifest in our mortal flesh.

4:11  For we which live are alway delivered unto death for Jesus’ sake, that the life also of Jesus might be made manifest in our mortal flesh.

4:11  Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.

4:11  My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život.

4:11  Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle.

4:11  Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.

4:11  Semper enim nos, qui vivimus, in mortem tradimur propter Jesum : ut et vita Jesu manifestetur in carne nostra mortali.

4:12  So then death worketh in us: but life in you.

4:12  So then death worketh in us, but life in you.

4:12  A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.

4:12  V nás tedy působí smrt, ale ve vás život.

4:12  Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život.

4:12  A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.

4:12  Ergo mors in nobis operatur, vita autem in vobis.

4:13  But having the same spirit of faith, as it is written: I believed, for which cause I have spoken; we also believe. For which cause we speak also:

4:13  We having the same spirit of faith, according as it is written, I believed, and therefore have I spoken; we also believe, and therefore speak;

4:13  Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ - i my věříme, a proto také mluvíme,

4:13  Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ i my věříme, a tak mluvíme.

4:13  Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, i my věříme, proto také mluvíme,

4:13  Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,

4:13  Habentes autem eumdem spiritum fidei, sicut scriptum est : Credidi, propter quod locutus sum : et nos credimus, propter quod et loquimur :

4:14  Knowing that he who raised up Jesus will raise us up also with Jesus and place us with you.

4:14  Knowing that he which raised up the Lord Jesus shall raise up us also by Jesus, and shall present us with you.

4:14  vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.

4:14  Víme totiž, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a spolu s vámi nás přivede před svou tvář.

4:14  a víme, že ten, který vzkřísil [Pána] Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi.

4:14  Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí, a postaví s vámi.

4:14  scientes quoniam qui suscitavit Jesum, et nos cum Jesu suscitabit, et constituet vobiscum.

4:15  For all things are for your sakes: that the grace, abounding through many, may abound in thanksgiving unto the glory of God.

4:15  For all things are for your sakes, that the abundant grace might through the thanksgiving of many redound to the glory of God.

4:15  To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.

4:15  To všechno se děje pro vás, aby se milost šířila ke stále dalším lidem, a k Boží slávě tak rostla i vděčnost.

4:15  Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé lidi, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží.

4:15  Nebo to všecko děje se pro vás, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých rozmohla se k slávě Boží.

4:15  Omnia enim propter vos : ut gratia abundans, per multos in gratiarum actione, abundet in gloriam Dei.

4:16  For which cause we faint not: but though our outward man is corrupted, yet the inward man is renewed day by day.

4:16  For which cause we faint not; but though our outward man perish, yet the inward man is renewed day by day.

4:16  A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

4:16  Proto se nevzdáváme. Ačkoli totiž navenek podléháme zkáze, uvnitř se obnovujeme den co den.

4:16  Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.

4:16  Protož neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.

4:16  Propter quod non deficimus : sed licet is, qui foris est, noster homo corrumpatur, tamen is, qui intus est, renovatur de die in diem.

4:17  For that which is at present momentary and light of our tribulation worketh for us above measure, exceedingly an eternal weight of glory.

4:17  For our light affliction, which is but for a moment, worketh for us a far more exceeding and eternal weight of glory;

4:17  Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy

4:17  Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně.

4:17  To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy,

4:17  Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí,

4:17  Id enim, quod in præsenti est momentaneum et leve tribulationis nostræ, supra modum in sublimitate æternum gloriæ pondus operatur in nobis,

4:18  While we look not at the things which are seen, but at the things which are not seen. For the things which are seen are temporal: but the things which are not seen, are eternal.

4:18  While we look not at the things which are seen, but at the things which are not seen: for the things which are seen are temporal; but the things which are not seen are eternal.

4:18  nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.

4:18  Proto se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není. Vše viditelné je totiž dočasné, ale neviditelné je věčné.

4:18  když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.

4:18  Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.

4:18  non contemplantibus nobis quæ videntur, sed quæ non videntur. Quæ enim videntur, temporalia sunt : quæ autem non videntur, æterna sunt.

Chapter 5

5:1  For we know, if our earthly house of this habitation be dissolved, that we have a building of God, a house not made with hands, eternal in heaven.

5:1  For we know that if our earthly house of this tabernacle were dissolved, we have a building of God, an house not made with hands, eternal in the heavens.

5:1  Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

5:1  Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.

5:1  Víme totiž, že bude–li ⌈stan našeho pozemského přebývání⌉ zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích.

5:1  Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.

5:1  Scimus enim quoniam si terrestris domus nostra hujus habitationis dissolvatur, quod ædificationem ex Deo habemus, domum non manufactam, æternam in cælis.

5:2  For in this also we groan, desiring to be clothed upon with our habitation that is from heaven.

5:2  For in this we groan, earnestly desiring to be clothed upon with our house which is from heaven:

5:2  Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.

5:2  Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku –

5:2  Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe.

5:2  Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,

5:2  Nam et in hoc ingemiscimus, habitationem nostram, quæ de cælo est, superindui cupientes :

5:3  Yet so that we be found clothed, not naked.

5:3  If so be that being clothed we shall not be found naked.

5:3  Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.

5:3  až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.

5:3  ⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉, nebudeme shledáni nahými.

5:3  Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.

5:3  si tamen vestiti, non nudi inveniamur.

5:4  For we also, who are in this tabernacle, do groan, being burthened; because we would not be unclothed, but clothed upon, that that which is mortal may be swallowed up by life.

5:4  For we that are in this tabernacle do groan, being burdened: not for that we would be unclothed, but clothed upon, that mortality might be swallowed up of life.

5:4  Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

5:4  Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.

5:4  Nam et qui sumus in hoc tabernaculo, ingemiscimus gravati : eo quod nolumus expoliari, sed supervestiri, ut absorbeatur quod mortale est, a vita.

5:5  Now he that maketh us for this very thing is God, who hath given us the pledge of the Spirit,

5:5  Now he that hath wrought us for the selfsame thing is God, who also hath given unto us the earnest of the Spirit.

5:5  Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh.

5:5  Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!

5:5  Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.

5:5  Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.

5:5  Qui autem efficit nos in hoc ipsum, Deus, qui dedit nobis pignus Spiritus.

5:6  Therefore having always confidence, knowing that while we are in the body we are absent from the Lord.

5:6  Therefore we are always confident, knowing that, whilst we are at home in the body, we are absent from the Lord:

5:6  Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána -

5:6  Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána.

5:6  Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.

5:6  Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

5:6  Audentes igitur semper, scientes quoniam dum sumus in corpore, peregrinamur a Domino

5:7  (For we walk by faith and not by sight.)

5:7  (For we walk by faith, not by sight:)

5:7  žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

5:7  Žijeme totiž vírou, a ne viděním.

5:7  Neboť chodíme vírou, ne ⌈tím, co vidíme⌉.

5:7  (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění,)

5:7  (per fidem enim ambulamus, et non per speciem) :

5:8  But we are confident and have a good will to be absent rather from the body and to be present with the Lord.

5:8  We are confident, I say, and willing rather to be absent from the body, and to be present with the Lord.

5:8  V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.

5:8  S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána.

5:8  Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

5:8  Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.

5:8  audemus autem, et bonam voluntatem habemus magis peregrinari a corpore, et præsentes esse ad Dominum.

5:9  And therefore we labour, whether absent or present, to please him.

5:9  Wherefore we labour, that, whether present or absent, we may be accepted of him.

5:9  Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.

5:9  Ať už tedy zůstáváme doma anebo odcházíme, jde nám o to, abychom se mu líbili.

5:9  Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

5:9  Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.

5:9  Et ideo contendimus, sive absentes, sive præsentes, placere illi.

5:10  For we must all be manifested before the judgment seat of Christ, that every one may receive the proper things of the body, according as he hath done, whether it be good or evil.

5:10  For we must all appear before the judgment seat of Christ; that every one may receive the things done in his body, according to that he hath done, whether it be good or bad.

5:10  Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

5:10  Všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé.

5:10  Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.

5:10  Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.

5:10  Omnes enim nos manifestari oportet ante tribunal Christi, ut referat unusquisque propria corporis, prout gessit, sive bonum, sive malum.

5:11  Knowing therefore the fear of the Lord, we use persuasion to men: but to God we are manifest. And I trust also that in your consciences we are manifest.

5:11  Knowing therefore the terror of the Lord, we persuade men; but we are made manifest unto God; and I trust also are made manifest in your consciences.

5:11  Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.

5:11  Víme, co je to bázeň před Hospodinem, a proto přivádíme lidi k víře. Bohu je zřejmé, kdo jsme, a doufám, že je to zřejmé i vašemu svědomí.

5:11  Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉, přesvědčujeme lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.

5:11  Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.

5:11  Scientes ergo timorem Domini, hominibus suademus, Deo autem manifesti sumus. Spero autem et in conscientiis vestris manifestos nos esse.

5:12  We commend not ourselves again to you, but give you occasion to glory in our behalf: that you may have somewhat to answer them who glory in face, and not in heart.

5:12  For we commend not ourselves again unto you, but give you occasion to glory on our behalf, that ye may have somewhat to answer them which glory in appearance, and not in heart.

5:12  Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci.

5:12  Nechceme se před vámi znovu chválit, ale chceme vám dát příležitost chlubit se námi, abyste měli co odpovědět těm, kdo se mohou pochlubit zevnějškem, ale ne srdcem.

5:12  [Neboť] se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉, kteří se chválí navenek, a ne v srdci.

5:12  Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.

5:12  Non iterum commendamus nos vobis, sed occasionem damus vobis gloriandi pro nobis : ut habeatis ad eos qui in facie gloriantur, et non in corde.

5:13  For whether we be transported in mind, it is to God: or whether we be sober, it is for you.

5:13  For whether we be beside ourselves, it is to God: or whether we be sober, it is for your cause.

5:13  Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.

5:13  Jsme-li bez sebe, je to kvůli Bohu; jsme-li rozvážní, je to kvůli vám.

5:13  Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

5:13  Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.

5:13  Sive enim mente excedimus Deo : sive sobrii sumus, vobis.

5:14  For the charity of Christ presseth us: judging this, that if one died for all, then all were dead.

5:14  For the love of Christ constraineth us; because we thus judge, that if one died for all, then were all dead:

5:14  Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;

5:14  Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni.

5:14  Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.

5:14  Láska zajisté Kristova víže nás,

5:14  Caritas enim Christi urget nos : æstimantes hoc, quoniam si unus pro omnibus mortuus est, ergo omnes mortui sunt :

5:15  And Christ died for all: that they also who live may not now live to themselves, but unto him who died for them and rose again.

5:15  And that he died for all, that they which live should not henceforth live unto themselves, but unto him which died for them, and rose again.

5:15  a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.

5:15  On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.

5:15  A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.

5:15  Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.

5:15  et pro omnibus mortuus est Christus : ut, et qui vivunt, jam non sibi vivant, sed ei qui pro ipsis mortuus est et resurrexit.

5:16  Wherefore henceforth, we know no man according to the flesh. And if we have known Christ according to the flesh: but now we know him so no longer.

5:16  Wherefore henceforth know we no man after the flesh: yea, though we have known Christ after the flesh, yet now henceforth know we him no more.

5:16  A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.

5:16  Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak.

5:16  A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

5:16  A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.

5:16  Itaque nos ex hoc neminem novimus secundum carnem. Et si cognovimus secundum carnem Christum, sed nunc jam non novimus.

5:17  If then any be in Christ a new creature, the old things are passed away. Behold all things are made new.

5:17  Therefore if any man be in Christ, he is a new creature: old things are passed away; behold, all things are become new.

5:17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

5:17  Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!

5:17  Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.

5:17  Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.

5:17  Si qua ergo in Christo nova creatura, vetera transierunt : ecce facta sunt omnia nova.

5:18  But all things are of God, who hath reconciled us to himself by Christ and hath given to us the ministry of reconciliation.

5:18  And all things are of God, who hath reconciled us to himself by Jesus Christ, and hath given to us the ministry of reconciliation;

5:18  To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

5:18  A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.

5:18  A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.

5:18  To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.

5:18  Omnia autem ex Deo, qui nos reconciliavit sibi per Christum : et dedit nobis ministerium reconciliationis,

5:19  For God indeed was in Christ, reconciling the world to himself, not imputing to them their sins. And he hath placed in us the word of reconciliation.

5:19  To wit, that God was in Christ, reconciling the world unto himself, not imputing their trespasses unto them; and hath committed unto us the word of reconciliation.

5:19  Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.

5:19  Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám.

5:19  Neboť ⌈Bůh byl v Kristu, když smiřoval⌉ svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉

5:19  Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.

5:19  quoniam quidem Deus erat in Christo mundum reconcilians sibi, non reputans illis delicta ipsorum, et posuit in nobis verbum reconciliationis.

5:20  For Christ therefore we are ambassadors, God as it were exhorting by us, for Christ, we beseech you, be reconciled to God.

5:20  Now then we are ambassadors for Christ, as though God did beseech you by us: we pray you in Christ’s stead, be ye reconciled to God.

5:20  Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

5:20  Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.

5:20  Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. ⌈Na místě Kristově⌉ prosíme: Smiřte se s Bohem.

5:20  Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.

5:20  Pro Christo ergo legatione fungimur, tamquam Deo exhortante per nos. Obsecramus pro Christo, reconciliamini Deo.

5:21  Him, who knew no sin, he hath made sin for us: that we might be made the justice of God in him.

5:21  For he hath made him to be sin for us, who knew no sin; that we might be made the righteousness of God in him.

5:21  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

5:21  On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

5:21  Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

5:21  Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

5:21  Eum, qui non noverat peccatum, pro nobis peccatum fecit, ut nos efficeremur justitia Dei in ipso.

Chapter 6

6:1  And we helping do exhort you that you receive not the grace of God in vain.

6:1  We then, as workers together with him, beseech you also that ye receive not the grace of God in vain.

6:1  Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno,

6:1  Jako jeho spolupracovníci vás však také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává.

6:1  ⌈Jako Boží spolupracovníci⌉ vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo.

6:1  Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,

6:1  Adjuvantes autem exhortamur ne in vacuum gratiam Dei recipiatis.

6:2  For he saith: In an accepted time have I heard thee and in the day of salvation have I helped thee. Behold, now is the acceptable time: behold, now is the day of salvation.

6:2  (For he saith, I have heard thee in a time accepted, and in the day of salvation have I succoured thee: behold, now is the accepted time; behold, now is the day of salvation.)

6:2  vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

6:2  Říká přece: „V čas milosti jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.“ Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!

6:2  Neboť praví: Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl. Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.

6:2  (Neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

6:2  Ait enim : Tempore accepto exaudivi te, et in die salutis adjuvi te. Ecce nunc tempus acceptabile, ecce nunc dies salutis.

6:3  Giving no offence to any man, that our ministry be not blamed.

6:3  Giving no offence in any thing, that the ministry be not blamed:

6:3  Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,

6:3  Nikomu nechceme klást do cesty žádnou překážku, aby naší službě nebylo co vytknout.

6:3  Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení, aby tato služba nebyla pohaněna.

6:3  Žádného nedávajíce v ničemž pohoršení, aby bylo bez ouhony přisluhování,

6:3  Nemini dantes ullam offensionem, ut non vituperetur ministerium nostrum :

6:4  But in all things let us exhibit ourselves as the ministers of God, in much patience, in tribulation, in necessities, in distresses,

6:4  But in all things approving ourselves as the ministers of God, in much patience, in afflictions, in necessities, in distresses,

6:4  ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech,

6:4  Naopak, ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: ve veliké vytrvalosti, v souženích, nedostatcích a úzkostech,

6:4  Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v tlacích, v úzkostech,

6:4  Ale ve všem se chovajíce jako Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,

6:4  sed in omnibus exhibeamus nosmetipsos sicut Dei ministros in multa patientia, in tribulationibus, in necessitatibus, in angustiis,

6:5  In stripes, in prisons, in seditions, in labours, in watchings, in fastings,

6:5  In stripes, in imprisonments, in tumults, in labours, in watchings, in fastings;

6:5  pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění;

6:5  v ranách, vězeních a zmatcích, ve vyčerpáních, bděních a hladověních,

6:5  v ranách, ve vězeních, ve zmatcích, v těžkých pracích, ve bděních, v postech,

6:5  V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech,

6:5  in plagis, in carceribus, in seditionibus, in laboribus, in vigiliis, in jejuniis,

6:6  In chastity, in knowledge, in longsuffering, in sweetness, in the Holy Ghost, in charity unfeigned,

6:6  By pureness, by knowledge, by longsuffering, by kindness, by the Holy Ghost, by love unfeigned,

6:6  prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou,

6:6  v čistotě, porozumění, trpělivosti a laskavosti, v Duchu svatém, v upřímné lásce,

6:6  v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu svatém, v lásce bez přetvářky,

6:6  V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,

6:6  in castitate, in scientia, in longanimitate, in suavitate, in Spiritu Sancto, in caritate non ficta,

6:7  In the word of truth, in the power of God: by the armour of justice on the right hand and on the left:

6:7  By the word of truth, by the power of God, by the armour of righteousness on the right hand and on the left,

6:7  slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně,

6:7  ve slově pravdy a v Boží moci, s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo,

6:7  ve slovu pravdy, v moci Boží; skrze zbroj spravedlnosti ⌈v pravici i v levici⌉,

6:7  V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti na pravo i na levo,

6:7  in verbo veritatis, in virtute Dei, per arma justitiæ a dextris et a sinistris,

6:8  By honour and dishonour: by evil report and good report: as deceivers and yet true: as unknown and yet known:

6:8  By honour and dishonour, by evil report and good report: as deceivers, and yet true;

6:8  procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu;

6:8  se slávou i pohanou, se špatnou i dobrou pověstí, jako bludaři, a přitom pravdomluvní,

6:8  skrze slávu i potupu, skrze pomluvu i pochvalu, jako svůdcové, a přece pravdiví,

6:8  Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jako bludní, a jsouce pravdomluvní,

6:8  per gloriam, et ignobilitatem, per infamiam, et bonam famam : ut seductores, et veraces, sicut qui ignoti, et cogniti :

6:9  As dying and behold we live: as chastised and not killed:

6:9  As unknown, and yet well known; as dying, and, behold, we live; as chastened, and not killed;

6:9  jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti;

6:9  jako neznámí, a přitom dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, smrti však unikající,

6:9  jako neznámí i uznávaní, jako umírající-- a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní,

6:9  Jako neznámí, a jsouce známí, jako umírající, a aj, živi jsme, jako potrestaní, a nezmordovaní,

6:9  quasi morientes, et ecce vivimus : ut castigati, et non mortificati :

6:10  As sorrowful, yet always rejoicing: as needy, yet enriching many: as having nothing and possessing all things.

6:10  As sorrowful, yet alway rejoicing; as poor, yet making many rich; as having nothing, and yet possessing all things.

6:10  máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.

6:10  jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak mnohé obohacující, jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící.

6:10  jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.

6:10  Jako smutní, a však se vždycky radujíce, jako chudí, však mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, a však všemi věcmi vládnouce.

6:10  quasi tristes, semper autem gaudentes : sicut egentes, multos autem locupletantes : tamquam nihil habentes, et omnia possidentes.

6:11  Our mouth is open to you, O ye Corinthians: our heart is enlarged.

6:11  O ye Corinthians, our mouth is open unto you, our heart is enlarged.

6:11  Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.

6:11  Mluvíme k vám otevřeně, drazí Korintští, naše srdce je dokořán!

6:11  Pro vás, Korinťané, se otevřela naše ústa a rozšířilo se naše srdce.

6:11  Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.

6:11  Os nostrum patet ad vos, o Corinthii ; cor nostrum dilatatum est.

6:12  You are not straitened in us: but in your own bowels you are straitened.

6:12  Ye are not straitened in us, but ye are straitened in your own bowels.

6:12  V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte.

6:12  Nebyli jste námi nijak utlačováni – jste to vy, kdo potlačuje své city k nám.

6:12  ⌈Nejste tísněni v nás⌉, jste tísněni ve svém nitru.

6:12  Nejste v nás ssouženi, než ssouženi jste v střevách svých.

6:12  Non angustiamini in nobis : angustiamini autem in visceribus vestris :

6:13  But having the same recompense (I speak as to my children): be you also enlarged.

6:13  Now for a recompence in the same, (I speak as unto my children,) be ye also enlarged.

6:13  Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo ve svém srdci!

6:13  Řeknu vám to jako vlastním dětem: Na oplátku se teď otevřete vy.

6:13  Na oplátku -- říkám to jako dětem -- rozšiřte i vy svá srdce.

6:13  O takovéžť pak odměně jakožto synům pravím: Rozšiřtež se i vy.

6:13  eamdem autem habentes remunerationem, tamquam filiis dico, dilatamini et vos.

6:14  Bear not the yoke with unbelievers. For what participation hath justice with injustice? Or what fellowship hath light with darkness?

6:14  Be ye not unequally yoked together with unbelievers: for what fellowship hath righteousness with unrighteousness? and what communion hath light with darkness?

6:14  Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?

6:14  Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti se špatností? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?

6:14  Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou?

6:14  Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?

6:14  Nolite jugum ducere cum infidelibus. Quæ enim participatio justitiæ cum iniquitate ? aut quæ societas luci ad tenebras ?

6:15  And what concord hath Christ with Belial? Or what part hath the faithful with the unbeliever?

6:15  And what concord hath Christ with Belial? or what part hath he that believeth with an infidel?

6:15  Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?

6:15  Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné?

6:15  Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?

6:15  A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným?

6:15  quæ autem conventio Christi ad Belial ? aut quæ pars fideli cum infideli ?

6:16  And what agreement hath the temple of God with idols? For you are the temple of the living God: as God saith: I will dwell in them and walk among them. And I will be their God: and they shall be my people.

6:16  And what agreement hath the temple of God with idols? for ye are the temple of the living God; as God hath said, I will dwell in them, and walk in them; and I will be their God, and they shall be my people.

6:16  Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

6:16  Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? My jsme přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: „Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.“

6:16  Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť ⌈vy jste⌉ svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

6:16  A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

6:16  qui autem consensus templo Dei cum idolis ? vos enim estis templum Dei vivi, sicut dicit Deus : Quoniam inhabitabo in illis, et inambulabo inter eos, et ero illorum Deus, et ipsi erunt mihi populus.

6:17  Wherefore: Go out from among them and be ye separate, saith the Lord, and touch not the unclean thing:

6:17  Wherefore come out from among them, and be ye separate, saith the Lord, and touch not the unclean thing; and I will receive you,

6:17  A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodina ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘

6:17  Proto: „Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Hospodin. Nesahejte po ničem nečistém, a přijmu vás.“

6:17  Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu

6:17  A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.

6:17  Propter quod exite de medio eorum, et separamini, dicit Dominus, et immundum ne tetigeritis :

6:18  And I will receive you. And will be a Father to you: and you shall be my sons and daughters, saith the Lord Almighty.

6:18  And will be a Father unto you, and ye shall be my sons and daughters, saith the Lord Almighty.

6:18  a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů‘.

6:18  „Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán.“

6:18  a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami, praví Pán Všemohoucí.

6:18  A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.

6:18  et ego recipiam vos : et ero vobis in patrem, et vos eritis mihi in filios et filias, dicit Dominus omnipotens.

Chapter 7

7:1  Having therefore these promises, dearly beloved, let us cleanse ourselves from all defilement of the flesh and of the spirit, perfecting sanctification in the fear of God.

7:1  Having therefore these promises, dearly beloved, let us cleanse ourselves from all filthiness of the flesh and spirit, perfecting holiness in the fear of God.

7:1  Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.

7:1  Milovaní, když tedy máme taková zaslíbení, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a posvěcujme se v bázni Boží.

7:1  Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.

7:1  Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.

7:1  Has ergo habentes promissiones, carissimi, mundemus nos ab omni inquinamento carnis et spiritus, perficientes sanctificationem in timore Dei.

7:2  Receive us. We have injured no man: we have corrupted no man: we have overreached no man.

7:2  Receive us; we have wronged no man, we have corrupted no man, we have defrauded no man.

7:2  Dejte nám místo ve svém srdci! Nikomu jsme neublížili, nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme neošidili.

7:2  Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho nepodvedli.

7:2  Přijměte nás do svého srdce. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho neoklamali.

7:2  Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

7:2  Capite nos. Neminem læsimus, neminem corrupimus, neminem circumvenimus.

7:3  I speak not this to your condemnation. For we have said before that you are in our hearts: to die together and to live together.

7:3  I speak not this to condemn you: for I have said before, that ye are in our hearts to die and live with you.

7:3  Neříkám to, abych vás odsuzoval, vždyť jsem vám už dříve řekl: Máte v mém srdci takové místo, že jsme spolu spjati ve smrti i v životě.

7:3  Neříkám to jako výčitku – jak jsem už řekl, máme vás v srdcích, takže jsme s vámi spojeni v životě i ve smrti.

7:3  Neříkám to k vašemu odsouzení. Vždyť jsem již dříve řekl, že jste v našich srdcích, abyste s námi zemřeli i žili.

7:3  Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli.

7:3  Non ad condemnationem vestram dico : prædiximus enim quod in cordibus nostris estis ad commoriendum et ad convivendum.

7:4  Great is my confidence for you: great is my glorying for you. I am filled with comfort: I exceedingly abound with joy in all our tribulation.

7:4  Great is my boldness of speech toward you, great is my glorying of you: I am filled with comfort, I am exceeding joyful in all our tribulation.

7:4  Mám ve vás pevnou důvěru, jsem na vás opravdu hrdý; potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed všeho našeho soužení.

7:4  Jsem k vám velmi otevřený, velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn potěšením, přes všechna naše soužení přetékám radostí!

7:4  Mám k vám velikou důvěru, velice se vámi chlubím, jsem naplněn potěšením, má radost daleko převyšuje všechno naše soužení.

7:4  Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem.

7:4  Multa mihi fiducia est apud vos, multa mihi gloriatio pro vobis : repletus sum consolatione ; superabundo gaudio in omni tribulatione nostra.

7:5  For also, when we were come into Macedonia, our flesh had no rest: but we suffered all tribulation. Combats without: fears within.

7:5  For, when we were come into Macedonia, our flesh had no rest, but we were troubled on every side; without were fightings, within were fears.

7:5  Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti.

7:5  Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy.

7:5  Vždyť když jsme přišli do Makedonie, ⌈nezakusili jsme žádnou tělesnou⌉ úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy.

7:5  Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy.

7:5  Nam et cum venissemus in Macedoniam, nullam requiem habuit caro nostra, sed omnem tribulationem passi sumus : foris pugnæ, intus timores.

7:6  But God, who comforteth the humble, comforted us by the coming of Titus.

7:6  Nevertheless God, that comforteth those that are cast down, comforted us by the coming of Titus;

7:6  Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.

7:6  Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita,

7:6  Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.

7:6  Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův.

7:6  Sed qui consolatur humiles, consolatus est nos Deus in adventu Titi.

7:7  And not by his coming only, but also by the consolation wherewith he was comforted in you, relating to us your desire, your mourning, your zeal for me: so that I rejoiced the more.

7:7  And not by his coming only, but by the consolation wherewith he was comforted in you, when he told us your earnest desire, your mourning, your fervent mind toward me; so that I rejoiced the more.

7:7  A nejen jeho příchodem, ale i tím, jak jste vy ho potěšili. Vypravoval nám, jak velice po nás toužíte, jak jste plni lítosti a jak horlivě stojíte při mně; to mi způsobilo velikou radost.

7:7  a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí.

7:7  A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, ⌈které měl on⌉ z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval.

7:7  A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval.

7:7  Non solum autem in adventu ejus, sed etiam in consolatione, qua consolatus est in vobis, referens nobis vestrum desiderium, vestrum fletum, vestram æmulationem pro me, ita ut magis gauderem.

7:8  For although I made you sorrowful by my epistle, I do not repent. And if I did repent, seeing that the same epistle (although but for a time) did make you sorrowful,

7:8  For though I made you sorry with a letter, I do not repent, though I did repent: for I perceive that the same epistle hath made you sorry, though it were but for a season.

7:8  A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil,

7:8  I když jsem vás svým dopisem zarmoutil, nelituji toho. Ano, litoval jsem, když jsem poznal, jak vás ten dopis na čas zarmoutil,

7:8  Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil, nelituji toho -- třebaže jsem toho i litoval --, neboť vidím, že vás onen dopis -- byť i nakrátko -- zarmoutil.

7:8  A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

7:8  Quoniam etsi contristavi vos in epistola, non me pœnitet : etsi pœniteret, videns quod epistola illa (etsi ad horam) vos contristavit,

7:9  Now I am glad: not because you were made sorrowful, but because you were made sorrowful unto penance. For you were made sorrowful according to God, that you might suffer damage by us in nothing.

7:9  Now I rejoice, not that ye were made sorry, but that ye sorrowed to repentance: for ye were made sorry after a godly manner, that ye might receive damage by us in nothing.

7:9  ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu.

7:9  ale teď se raduji – ne z vašeho zármutku, ale z toho, že váš zármutek vedl k pokání. Zarmoutili jste se v souladu s Bohem, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu.

7:9  Teď se raduji ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni ⌈podle Boha⌉, ⌈takže jste⌉ od nás v ničem neutrpěli škodu.

7:9  Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

7:9  nunc gaudeo : non quia contristati estis, sed quia contristati estis ad pœnitentiam. Contristati enim estis ad Deum, ut in nullo detrimentum patiamini ex nobis.

7:10  For the sorrow that is according to God worketh penance, steadfast unto salvation: but the sorrow of the world worketh death.

7:10  For godly sorrow worketh repentance to salvation not to be repented of: but the sorrow of the world worketh death.

7:10  Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

7:10  Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt.

7:10  Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt.

7:10  Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje.

7:10  Quæ enim secundum Deum tristitia est, pœnitentiam in salutem stabilem operatur : sæculi autem tristitia mortem operatur.

7:11  For behold this selfsame thing, that you were made sorrowful according to God, how great carefulness it worketh in you: yea defence, yea indignation, yea fear, yea desire, yea zeal, yea revenge. In all things you have shewed yourselves to be undefiled in the matter.

7:11  For behold this selfsame thing, that ye sorrowed after a godly sort, what carefulness it wrought in you, yea, what clearing of yourselves, yea, what indignation, yea, what fear, yea, what vehement desire, yea, what zeal, yea, what revenge! In all things ye have approved yourselves to be clear in this matter.

7:11  Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.

7:11  Jen se podívejte, jakou ve vás ten zbožný zármutek způsobil snahu a ochotu k nápravě, jaké rozhořčení a znepokojení, jakou touhu a horlivost, jaké úsilí potrestat viníka! V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní.

7:11  Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí.

7:11  Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci.

7:11  Ecce enim hoc ipsum, secundum Deum contristari vos, quantam in vobis operatur sollicitudinem : sed defensionem, sed indignationem, sed timorem, sed desiderium, sed æmulationem, sed vindictam : in omnibus exhibuistis vos incontaminatos esse negotio.

7:12  Wherefore although I wrote to you, it was not for his sake that did the wrong, nor for him that suffered it: but to manifest our carefulness that we have for you

7:12  Wherefore, though I wrote unto you, I did it not for his cause that had done the wrong, nor for his cause that suffered wrong, but that our care for you in the sight of God might appear unto you.

7:12  A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž proto, aby se u vás před Bohem projevila vaše oddanost k nám.

7:12  Když jsem vám psal, nebylo to vlastně kvůli viníkovi nebo kvůli postiženému, ale spíše kvůli tomu, aby se před Bohem projevila vaše oddanost k nám.

7:12  I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem.

7:12  A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím.

7:12  Igitur, etsi scripsi vobis, non propter eum qui fecit injuriam, nec propter eum qui passus est : sed ad manifestandam sollicitudinem nostram, quam habemus pro vobis

7:13  Before God: therefore we were comforted. But in our consolation we did the more abundantly rejoice for the joy of Titus, because his spirit was refreshed by you all.

7:13  Therefore we were comforted in your comfort: yea, and exceedingly the more joyed we for the joy of Titus, because his spirit was refreshed by you all.

7:13  To je pro nás povzbuzením. Nadto však jsme se ještě mnohem více potěšili radostí Titovou, že jste vy všichni upokojili jeho mysl.

7:13  Proto jsme velmi povzbuzeni. Ještě mnohem více nás ale potěšilo, jakou radost z vás měl Titus. Všichni jste ho občerstvili na duchu,

7:13  Tím jsme povzbuzeni. Ještě mnohem více nad toto povzbuzení jsme však byli potěšeni radostí Titovou, že jeho duch byl ⌈vámi všemi⌉ občerstven.

7:13  Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

7:13  coram Deo : ideo consolati sumus. In consolatione autem nostra, abundantius magis gavisi sumus super gaudio Titi, quia refectus est spiritus ejus ab omnibus vobis :

7:14  And if I have boasted any thing to him of you, I have not been put to shame: but as we have spoken all things to you in truth, so also our boasting that was made to Titus is found a truth.

7:14  For if I have boasted any thing to him of you, I am not ashamed; but as we spake all things to you in truth, even so our boasting, which I made before Titus, is found a truth.

7:14  Když jsem vás tedy před ním chválil, neudělali jste mi hanbu: stejně jako jsme vám ve všem mluvili pravdu, tak se také ukázalo, že naše chlouba před Titem byla oprávněná.

7:14  takže se nemusím stydět, že jsem se mu vámi chlubil. Jako jsme vám všechno říkali pravdivě, tak se také naše chlouba před Titem ukázala pravdivou.

7:14  Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda.

7:14  A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

7:14  et si quid apud illum de vobis gloriatus sum, non sum confusus : sed sicut omnia vobis in veritate locuti sumus, ita et gloriatio nostra, quæ fuit ad Titum, veritas facta est,

7:15  And his bowels are more abundantly towards you: remembering the obedience of you all, how with fear and trembling you received him.

7:15  And his inward affection is more abundant toward you, whilst he remembereth the obedience of you all, how with fear and trembling ye received him.

7:15  Jste jeho srdci ještě bližší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s uctivou pokorou.

7:15  Přetéká k vám láskou, když vzpomíná na poslušnost vás všech a na to, jak jste ho přijali s posvátnou úctou.

7:15  A hojná je jeho náklonnost k vám, když si připomíná poslušnost vás všech, jak jste ho s ⌈bázní a třesením⌉ přijali.

7:15  Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

7:15  et viscera ejus abundantius in vobis sunt, reminiscentis omnium vestrum obedientiam : quomodo cum timore et tremore excepistis illum.

7:16  I rejoice that in all things I have confidence in you.

7:16  I rejoice therefore that I have confidence in you in all things.

7:16  Mám radost, že se na vás mohu ve všem spolehnout.

7:16  Mám takovou radost, že se na vás mohu plně spolehnout!

7:16  Raduji se, že se na vás ve všem mohu spoléhat.

7:16  Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti.

7:16  Gaudeo quod in omnibus confido in vobis.

Chapter 8

8:1  Now we make known unto you, brethren, the grace of God that hath been given in the churches of Macedonia.

8:1  Moreover, brethren, we do you to wit of the grace of God bestowed on the churches of Macedonia;

8:1  Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh církvím v Makedonii.

8:1  Bratři, chci, abyste věděli o Boží milosti, které se dostalo církvím v Makedonii.

8:1  Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům v Makedonii:

8:1  Známuť pak vám činíme, bratří, milost Boží, danou zborům Macedonským,

8:1  Notam autem facimus vobis, fratres, gratiam Dei, quæ data est in ecclesiis Macedoniæ :

8:2  That in much experience of tribulation, they have had abundance of joy and their very deep poverty hath abounded unto the riches of their simplicity.

8:2  How that in a great trial of affliction the abundance of their joy and their deep poverty abounded unto the riches of their liberality.

8:2  Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost.

8:2  Ačkoli procházeli krutou zkouškou soužením, jejich překypující radost a hluboká chudoba přerostly v úžasnou štědrost.

8:2  Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti.

8:2  Že v mnohém zkušení ssoužení rozhojnilá radost jejich a převeliká chudoba jejich rozhojněna jest v bohatství upřímosti jejich.

8:2  quod in multo experimento tribulationis abundantia gaudii ipsorum fuit, et altissima paupertas eorum, abundavit in divitias simplicitatis eorum :

8:3  For according to their power (I bear them witness) and beyond their power, they were willing:

8:3  For to their power, I bear record, yea, and beyond their power they were willing of themselves;

8:3  Mohu jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost;

8:3  Mohu dosvědčit, že z vlastní vůle dávali, co mohli, ba i víc, než mohli.

8:3  Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od sebe

8:3  Nebo svědectví jim vydávám, že podlé možnosti, ba i nad možnost hotovi byli,

8:3  quia secundum virtutem testimonium illis reddo, et supra virtutem voluntarii fuerunt,

8:4  With much entreaty begging of us the grace and communication of the ministry that is done toward the saints.

8:4  Praying us with much intreaty that we would receive the gift, and take upon us the fellowship of the ministering to the saints.

8:4  s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v Judsku.

8:4  Snažně nás prosili o tu výsadu, aby se také směli podílet na pomoci svatým.

8:4  nás velmi naléhavě prosili o tu milost⌈, aby se mohli účastnit⌉ na službě pro svaté.

8:4  Mnohými žádostmi prosíce nás, abychom tu milost a zbírku, kteráž se děje na svaté, na se přijali.

8:4  cum multa exhortatione obsecrantes nos gratiam, et communicationem ministerii, quod fit in sanctos.

8:5  And not as we hoped: but they gave their own selves, first to the Lord, then to us by the will of God;

8:5  And this they did, not as we hoped, but first gave their own selves to the Lord, and unto us by the will of God.

8:5  Překonali všechno naše očekávání: dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám.

8:5  Udělali mnohem více, než jsme doufali – dali sami sebe především Pánu a z Boží vůle také nám.

8:5  A učinili to nejen tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i nám.

8:5  A netoliko tak, jakž jsme se nadáli, ale sami sebe nejprvé dali Pánu, i nám z vůle Boží,

8:5  Et non sicut speravimus, sed semetipsos dederunt primum Domino, deinde nobis per voluntatem Dei,

8:6  Insomuch, that we desired Titus, that, as he had begun, so also he would finish among you this same grace.

8:6  Insomuch that we desired Titus, that as he had begun, so he would also finish in you the same grace also.

8:6  A tak jsme vybídli Tita, který započal toto dílo lásky, aby je mezi vámi také dokončil.

8:6  Proto jsme požádali Tita, aby to dílo milosti, které u vás již dříve započal, nyní také dokončil.

8:6  Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již dříve začal.

8:6  Tak že jsme musili napomenouti Tita, aby jakož byl prvé započal, tak také i dokonal při vás milost tuto.

8:6  ita ut rogaremus Titum, ut quemadmodum cœpit, ita et perficiat in vobis etiam gratiam istam.

8:7  That as in all things you abound in faith and word and knowledge and all carefulness, moreover also in your charity towards us: so in this grace also you may abound.

8:7  Therefore, as ye abound in every thing, in faith, and utterance, and knowledge, and in all diligence, and in your love to us, see that ye abound in this grace also.

8:7  Jako jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání, v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto díle milosti.

8:7  Když ve všem tolik vynikáte – ve víře, ve slově, v poznání, v největší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili – vynikejte tedy i v tomto díle milosti.

8:7  Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i ⌈v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili⌉, tak se rozhojňujte i v této milosti.

8:7  A protož jakž ve všech věcech jste hojní, u víře i v řeči i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce své k nám, tak i v této milosti hojní buďte.

8:7  Sed sicut in omnibus abundatis fide, et sermone, et scientia, et omni sollicitudine, insuper et caritate vestra in nos, ut et in hac gratia abundetis.

8:8  I speak not as commanding: but by the carefulness of others, approving also the good disposition of your charity.

8:8  I speak not by commandment, but by occasion of the forwardness of others, and to prove the sincerity of your love.

8:8  Neříkám to jako rozkaz, zmiňuji se však o horlivosti jiných, abych vyzkoušel opravdovost vaší lásky.

8:8  Nic vám nepřikazuji, chci jen vyzkoušet upřímnost vaší lásky zmínkou o horlivosti druhých.

8:8  Neříkám to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky.

8:8  Ne jako rozkazuje, pravím, ale snažností jiných i vaši upřímou lásku zkušenou ukázati chtěje.

8:8  Non quasi imperans dico : sed per aliorum sollicitudinem, etiam vestræ caritatis ingenium bonum comprobans.

8:9  For you know the grace of our Lord Jesus Christ, that being rich he became poor for your sakes: that through his poverty you might be rich.

8:9  For ye know the grace of our Lord Jesus Christ, that, though he was rich, yet for your sakes he became poor, that ye through his poverty might be rich.

8:9  Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:9  Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista – kvůli vám zchudl, sám bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:9  Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:9  Nebo znáte milost Pána našeho Jezukrista, že pro vás učiněn jest chudý, jsa bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.

8:9  Scitis enim gratiam Domini nostri Jesu Christi, quoniam propter vos egenus factus est, cum esset dives, ut illius inopia vos divites essetis.

8:10  And herein I give my advice: for this is profitable for you who have begun not only to do but also to be willing, a year ago.

8:10  And herein I give my advice: for this is expedient for you, who have begun before, not only to do, but also to be forward a year ago.

8:10  Řeknu vám, co si myslím: Sluší se, abyste nyní dokončili dílo, které jste už loni nejen začali, nýbrž také k němu dali podnět.

8:10  Řeknu vám, co by podle mého názoru bylo pro vás nejlepší. Před rokem jste přece byli první, kdo s tím začali, ale hlavně jste to chtěli.

8:10  Řeknu vám o tom své mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli.

8:10  A k tomuť vám radu dávám; nebo jest vám to užitečné, kteříž jste netoliko činiti, ale i chtíti prvé začali léta předešlého.

8:10  Et consilium in hoc do : hoc enim vobis utile est, qui non solum facere, sed et velle cœpistis ab anno priore :

8:11  Now therefore perform ye it also in deed: that as your mind is forward to be willing, so it may be also to perform, out of that which you have.

8:11  Now therefore perform the doing of it; that as there was a readiness to will, so there may be a performance also out of that which ye have.

8:11  Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý ať dá podle toho, co má;

8:11  Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte,

8:11  Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte.

8:11  Protož nyní již to skutkem vykonejte, aby jakož hotové bylo chtění, tak bylo i vykonání z toho, což máte.

8:11  nunc vero et facto perficite : ut quemadmodum promptus est animus voluntatis, ita sit et perficiendi ex eo quod habetis.

8:12  For if the will be forward, it is accepted according to that which a man hath: not according to that which he hath not.

8:12  For if there be first a willing mind, it is accepted according to that a man hath, and not according to that he hath not.

8:12  vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.

8:12  vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.

8:12  Neboť je–li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná.

8:12  Nebo jest-liť prvé vůle hotová, podlé toho, což kdo má, vzácná jest, ne podlé toho, čehož nemá.

8:12  Si enim voluntas prompta est, secundum id quod habet, accepta est, non secundum id quod non habet.

8:13  For I mean not that others should be eased and you burdened, but by an equality.

8:13  For I mean not that other men be eased, and ye burdened:

8:13  Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně:

8:13  Nejde mi o to, aby se druhým ulehčilo a vy se octli v nesnázích, ale jde mi o rovnost.

8:13  Neměla by jiným přinést úlevu a vám ⌈soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání.

8:13  Nebo ne, aby jiní měli polehčení, a vy úzkost, ale rovnost ať jest, nyní přítomně vaše hojnost spomoz jejich chudobě,

8:13  Non enim ut aliis sit remissio, vobis autem tribulatio, sed ex æqualitate.

8:14  In this present time let your abundance supply their want, that their abundance also may supply your want: that there may be an equality,

8:14  But by an equality, that now at this time your abundance may be a supply for their want, that their abundance also may be a supply for your want: that there may be equality:

8:14  váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání,

8:14  V tuto chvíli vaše hojnost doplní jejich nedostatek, aby zase jejich hojnost mohla doplnit váš nedostatek. Tak nastane rovnost,

8:14  V nynější⌉ době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání,

8:14  Aby také jejich hojnost vaší chudobě byla ku pomoci, aby tak byla rovnost;

8:14  In præsenti tempore vestra abundantia illorum inopiam suppleat : ut et illorum abundantia vestræ inopiæ sit supplementum, ut fiat æqualitas, sicut scriptum est :

8:15  As it is written: He that had much had nothing over; and he that had little had no want.

8:15  As it is written, He that had gathered much had nothing over; and he that had gathered little had no lack.

8:15  jak je psáno: ‚Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘

8:15  jak je psáno: „Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.“

8:15  jak je napsáno: Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.

8:15  Jakož psáno: Kdo mnoho, nic mu nezbývalo, a kdo málo, neměl nedostatku.

8:15  Qui multum, non abundavit : et qui modicum, non minoravit.

8:16  And thanks be to God, who hath given the same carefulness for you in the heart of Titus.

8:16  But thanks be to God, which put the same earnest care into the heart of Titus for you.

8:16  Buď Bohu dík, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás!

8:16  Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás.

8:16  Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný horlivý zájem o vás,

8:16  Ale díka Bohu, kterýž takovou snažnost k vám dal v srdce Titovo,

8:16  Gratias autem Deo, qui dedit eamdem sollicitudinem pro vobis in corde Titi,

8:17  For indeed he accepted the exhortation: but, being more careful, of his own will he went unto you.

8:17  For indeed he accepted the exhortation; but being more forward, of his own accord he went unto you.

8:17  Nejenže vyhověl mé výzvě, nýbrž ve své horlivosti sám od sebe se rozhodl k vám jít.

8:17  Nejenže vyhověl naší prosbě, ale je tak horlivý, že k vám jde z vlastní vůle.

8:17  takže tu výzvu přijal, a tím horlivější sám od sebe odchází k vám.

8:17  Tak že to napomenutí přijal, anobrž jsa opravdový, sám z své dobré vůle šel k vám.

8:17  quoniam exhortationem quidem suscepit : sed cum sollicitior esset, sua voluntate profectus est ad vos.

8:18  We have sent also with him the brother whose praise is in the gospel through all the churches.

8:18  And we have sent with him the brother, whose praise is in the gospel throughout all the churches;

8:18  Spolu s ním posílám bratra, který si službou evangeliu získal uznání ve všech církvích.

8:18  Posíláme s ním jednoho bratra, který si, pokud jde o evangelium, vysloužil uznání po všech církvích.

8:18  Spolu s ním posíláme bratra, o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála skrze všechny sbory.

8:18  Poslaliť jsme pak s ním bratra toho, kterýž má velikou chválu v evangelium po všech zbořích,

8:18  Misimus etiam cum illo fratrem, cujus laus est in Evangelio per omnes ecclesias :

8:19  And not that only: but he was also ordained by the churches companion of our travels, for this grace, which is administered by us, to the glory of the Lord and our determined will:

8:19  And not that only, but who was also chosen of the churches to travel with us with this grace, which is administered by us to the glory of the same Lord, and declaration of your ready mind:

8:19  A nejen to: byl také církvemi zvolen, aby nás doprovázel s výtěžkem této sbírky, jež se naší službou uskutečňuje k slávě Páně a jako projev naší ochoty.

8:19  Navíc ho církve vybraly, aby nás doprovázel na cestách s touto sbírkou, kterou pořádáme k oslavě Pána a jako projev naší ochoty pomáhat.

8:19  A nejen to, ale byl také sbory určen za našeho společníka na cestách s touto milostí, o kterou se staráme ke slávě [samého] Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci.

8:19  (A netoliko to, ale také vyvolen jest od církví za tovaryše putování našeho, s touto milostí, kterouž sloužíme k slávě Pánu a vůli vaší,)

8:19  non solum autem, sed et ordinatus est ab ecclesiis comes peregrinationis nostræ in hanc gratiam, quæ ministratur a nobis ad Domini gloriam, et destinatam voluntatem nostram :

8:20  Avoiding this, lest any man should blame us in this abundance which is administered by us.

8:20  Avoiding this, that no man should blame us in this abundance which is administered by us:

8:20  Chceme totiž zabránit tomu, aby nás při službě tomuto štědrému daru někdo nepodezíral.

8:20  Chráníme se tak, aby nám někdo vyčítal, jak s tímto štědrým darem zacházíme.

8:20  Tak se varujeme toho, že by nás někdo podezíral při naší péči o tuto štědrou hojnost.

8:20  Varujíce se toho, aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost, kterouž my přisluhujeme,

8:20  devitantes hoc, ne quis nos vituperet in hac plenitudine, quæ ministratur a nobis.

8:21  For we forecast what may be good, not only before God but also before men.

8:21  Providing for honest things, not only in the sight of the Lord, but also in the sight of men.

8:21  Myslíme na to, abychom byli bez výtky nejen před Bohem, nýbrž i před lidmi.

8:21  Snažíme se totiž být bezúhonní nejen před Pánem, ale i před lidmi.

8:21  Neboť předem dbáme o to, aby vše bylo správné nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi.

8:21  Dobré opatrujíce netoliko před oblíčejem Páně, ale i před lidmi.

8:21  Providemus enim bona non solum coram Deo, sed etiam coram hominibus.

8:22  And we have sent with them our brother also, whom we have often proved diligent in many things, but now much more diligent: with much confidence in you,

8:22  And we have sent with them our brother, whom we have oftentimes proved diligent in many things, but now much more diligent, upon the great confidence which I have in you.

8:22  S těmi dvěma posíláme dalšího bratra, o jehož horlivosti v každém směru jsme se mnohokrát přesvědčili; a nyní je obzvláště horlivý, protože vám velmi důvěřuje.

8:22  Posíláme proto s nimi dalšího našeho bratra, o jehož horlivosti jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech sami přesvědčili. Teď je však ještě mnohem horlivější, neboť k vám získal velikou důvěru.

8:22  S nimi ještě posíláme našeho bratra, kterého jsme v četných zkouškách shledali horlivým v mnoha ohledech. A nyní je ještě mnohem horlivější pro velkou důvěru, kterou má k vám.

8:22  Poslali jsme pak s nimi bratra svého, kteréhož jsme mnohokrát ve mnohých věcech zkusili, že jest pilný, a nyní mnohem pilnější pro mnohé doufání mé o vás.

8:22  Misimus autem cum illis et fratrem nostrum, quem probavimus in multis sæpe sollicitum esse : nunc autem multo sollicitiorem, confidentia multa in vos,

8:23  Either for Titus, who is my companion and fellow labourer towards you, or our brethren, the apostles of the churches, the glory of Christ.

8:23  Whether any do enquire of Titus, he is my partner and fellowhelper concerning you: or our brethren be enquired of, they are the messengers of the churches, and the glory of Christ.

8:23  Pokud jde o Tita, je to můj společník a spolupracovník v díle pro vás. Pokud jde o oba další bratry, jsou to vyslanci církví a sláva Kristova.

8:23  Pokud jde o Tita, je to můj společník a pomocník v práci pro vás. Pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci církví – jsou sláva Kristova!

8:23  Pokud jde o Tita, je to můj společník a spolupracovník v práci pro vás, pokud jde o naše bratry, jsou to vyslanci sborů a sláva Kristova.

8:23  Z strany Tita, tovaryš můj jest, a mezi vámi pomocník; z strany bratří našich, poslové jsou církví a sláva Kristova.

8:23  sive pro Tito, qui est socius meus, et in vos adjutor, sive fratres nostri, Apostoli ecclesiarum, gloria Christi.

8:24  Wherefore shew ye to them, in the sight of the churches, the evidence of your charity and of our boasting on your behalf.

8:24  Wherefore shew ye to them, and before the churches, the proof of your love, and of our boasting on your behalf.

8:24  Ukažte jim svou lásku a dokažte jim, že jsme na vás před ostatními církvemi právem hrdi.

8:24  Podejte jim tedy před očima všech církví důkaz své lásky a oprávněnosti naší chlouby vámi.

8:24  Podejte jim tedy před sbory důkaz své lásky a ⌈toho, že se vámi právem chlubíme⌉.

8:24  Protož jistoty lásky své a chlouby naší o vás k nim dokažte, před oblíčejem církví.

8:24  Ostensionem ergo, quæ est caritatis vestræ, et nostræ gloriæ pro vobis, in illos ostendite in faciem ecclesiarum.

Chapter 9

9:1  For concerning the ministry that is done towards the saints, it is superfluous for me to write unto you.

9:1  For as touching the ministering to the saints, it is superfluous for me to write to you:

9:1  O pomoci bratřím je vlastně zbytečné vám psát.

9:1  Je vlastně zbytečné, abych vám psal o této službě svatým.

9:1  O této službě pro svaté je zbytečné, abych vám psal.

9:1  Nebo o pomoci, kteráž se děje svatým, jest zbytečné psáti vám.

9:1  Nam de ministerio, quod fit in sanctos ex abundanti est mihi scribere vobis.

9:2  For I know your forward mind: for which I boast of you to the Macedonians, that Achaia also is ready from the year past. And your emulation hath provoked very many.

9:2  For I know the forwardness of your mind, for which I boast of you to them of Macedonia, that Achaia was ready a year ago; and your zeal hath provoked very many.

9:2  Znám přece vaši ochotu, o níž s hrdostí makedonským bratřím říkám, že Achaia je už od loňska připravena. Vaše horlivost byla pobídkou pro mnohé z nich.

9:2  Znám přece vaši ochotu, díky níž se mohu chlubit Makedoncům, že Řecko je připraveno už od loňska. Vaše horlivost zatím podnítila mnohé.

9:2  Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich.

9:2  Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kterouž chlubím se vámi Macedonským, že Achaia hotova jest od předešlého léta. A ta vaše horlivost mnohými pohnula.

9:2  Scio enim promptum animum vestrum : pro quo de vobis glorior apud Macedones. Quoniam et Achaia parata est ab anno præterito, et vestra æmulatio provocavit plurimos.

9:3  Now I have sent the brethren, that the thing which we boast of concerning you be not made void in this behalf, that (as I have said) you may be ready:

9:3  Yet have I sent the brethren, lest our boasting of you should be in vain in this behalf; that, as I said, ye may be ready:

9:3  Posílám však tyto bratry proto, aby se moje hrdost na vás v této věci neukázala prázdnou chloubou: chtěl bych, abyste byli připraveni tak, jak jsem jim o tom vyprávěl.

9:3  Posílám tedy zmíněné bratry, aby se ukázalo, že naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu prázdná, ale že jste připraveni, jak jsem říkal.

9:3  Posílám tyto bratry, aby naše hrdost na vás v této věci nevyzněla naprázdno, abyste byli připraveni, jak jsem říkal,

9:3  I poslal jsem tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl,) byli hotovi,

9:3  Misi autem fratres : ut ne quod gloriamur de vobis, evacuetur in hac parte, ut (quemadmodum dixi) parati sitis :

9:4  Lest, when the Macedonians shall come with me and find you unprepared, we (not to say ye) should be ashamed in this matter.

9:4  Lest haply if they of Macedonia come with me, and find you unprepared, we (that we say not, ye) should be ashamed in this same confident boasting.

9:4  Kdyby se mnou přišli makedonští a shledali, že nejste připraveni, bylo by to velkým zahanbením pro nás - natož pak pro vás! - protože jsme o vás mluvili s takovou jistotou.

9:4  Nerad bych, abychom se za tu chloubu museli stydět (o vás ani nemluvě), kdyby se mnou přišli Makedonci a zjistili, že nejste připraveni.

9:4  a abychom my -- neřku–li vy -- nebyli zahanbeni v ⌈této jistotě⌉, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené.

9:4  Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy,) za tak podstatnou chloubu.

9:4  ne cum venerint Macedones mecum, et invenerint vos imparatos, erubescamus nos (ut non dicamus vos) in hac substantia.

9:5  Therefore I thought it necessary to desire the brethren that they would go to you before and prepare this blessing before promised, to be ready, so as a blessing, not as covetousness.

9:5  Therefore I thought it necessary to exhort the brethren, that they would go before unto you, and make up beforehand your bounty, whereof ye had notice before, that the same might be ready, as a matter of bounty, and not as of covetousness.

9:5  Proto jsem pokládal za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili váš dávno slíbený dar, tak aby byl pohotově a byla to opravdu štědrost a ne lakota.

9:5  Proto jsem považoval za nutné požádat tyto bratry, ať k vám jdou napřed a připraví tento váš dávno slíbený dar, aby se ukázalo, že jde právě o dar, a ne o něco vynuceného.

9:5  Proto jsem považoval za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše dopředu slíbené požehnání; ať je takto připravené jako požehnání, a ne jako lakota.

9:5  Protož vidělo se mi za potřebné těchto bratří napomenouti, aby napřed šli k vám, a připravili prvé opověděnou zbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná zbírka, a ne jako bezděčná.

9:5  Necessarium ergo existimavi rogare fratres, ut præveniant ad vos, et præparent repromissam benedictionem hanc paratam esse sic, quasi benedictionem, non tamquam avaritiam.

9:6  Now this I say: He who soweth sparingly shall also reap sparingly: and he who soweth in blessings shall also reap blessings.

9:6  But this I say, He which soweth sparingly shall reap also sparingly; and he which soweth bountifully shall reap also bountifully.

9:6  Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.

9:6  Říkám vám, že kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet, ale kdo rozsévá štědře, bude sklízet štědře.

9:6  Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.

9:6  Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.

9:6  Hoc autem dico : qui parce seminat, parce et metet : et qui seminat in benedictionibus, de benedictionibus et metet.

9:7  Every one as he hath determined in his heart, not with sadness or of necessity: for God loveth a cheerful giver.

9:7  Every man according as he purposeth in his heart, so let him give; not grudgingly, or of necessity: for God loveth a cheerful giver.

9:7  Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘.

9:7  Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce.

9:7  Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.

9:7  Jeden každý jakž uložil v srdci, ne s neochotnou myslí aneb z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh.

9:7  Unusquisque, prout destinavit in corde suo, non ex tristitia, aut ex necessitate : hilarem enim datorem diligit Deus.

9:8  And God is able to make all grace abound in you: that ye always, having all sufficiently in all things, may abound to every good work,

9:8  And God is able to make all grace abound toward you; that ye, always having all sufficiency in all things, may abound to every good work:

9:8  Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,

9:8  Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky a ve všem měli veškerý dostatek a mohli se štědře účastnit každého dobrého díla.

9:8  A Bůh je mocen rozhojnit při vás ⌈každý dar milosti⌉, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek,

9:8  Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému,

9:8  Potens est autem Deus omnem gratiam abundare facere in vobis : ut in omnibus semper omnem sufficientiam habentes, abundetis in omne opus bonum,

9:9  As it is written: He hath dispersed abroad, he hath given to the poor: his justice remaineth for ever.

9:9  (As it is written, He hath dispersed abroad; he hath given to the poor: his righteousness remaineth for ever.

9:9  jak je psáno: ‚Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky.‘

9:9  Je přece psáno: „Rozdělil štědře, chudým dal, jeho spravedlnost navždy zůstává.“

9:9  jak je napsáno: Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává ⌈na věčnost⌉.

9:9  Jakož psáno jest: Rozsypal a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky.

9:9  sicut scriptum est : Dispersit, dedit pauperibus : justitia ejus manet in sæculum sæculi.

9:10  And he that ministereth seed to the sower will both give you bread to eat and will multiply your seed and increase the growth of the fruits of your justice:

9:10  Now he that ministereth seed to the sower both minister bread for your food, and multiply your seed sown, and increase the fruits of your righteousness;)

9:10  Ten, který ‚dává semeno k setbě i chléb k jídlu‘, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží ‚plody vaší spravedlnosti‘.

9:10  Ten, který dává zrno k rozsévání i chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá dozrát plodům vaší spravedlnosti.

9:10  Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti.

9:10  Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší,

9:10  Qui autem administrat semen seminanti : et panem ad manducandum præstabit, et multiplicabit semen vestrum, et augebit incrementa frugum justitiæ vestræ :

9:11  That being enriched in all things, you may abound unto all simplicity which worketh through us thanksgiving to God.

9:11  Being enriched in every thing to all bountifulness, which causeth through us thanksgiving to God.

9:11  Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.

9:11  Budete obohaceni v každém ohledu k bezvýhradné štědrosti, která pak naším prostřednictvím působí vděčnost Bohu.

9:11  ⌈Vším způsobem⌉ budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.

9:11  Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kteráž působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu.

9:11  ut in omnibus locupletati abundetis in omnem simplicitatem, quæ operatur per nos gratiarum actionem Deo.

9:12  Because the administration of this office doth not only supply the want of the saints, but aboundeth also by many thanksgivings in the Lord.

9:12  For the administration of this service not only supplieth the want of the saints, but is abundant also by many thanksgivings unto God;

9:12  Neboť služba této oběti nejen doplňuje, v čem mají bratří nedostatek, nýbrž také rozhojňuje díkůvzdání Bohu:

9:12  Zprostředkování této oběti totiž nejenže naplňuje potřeby svatých, ale také rozhojňuje vděčnost mnoha lidí Bohu.

9:12  Péče o tuto službu totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává svatým, nýbrž také ⌈oplývá mnohými díkůčiněními⌉ Bohu.

9:12  Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této,

9:12  Quoniam ministerium hujus officii non solum supplet ea quæ desunt sanctis, sed etiam abundat per multas gratiarum actiones in Domino,

9:13  By the proof of this ministry, glorifying God for the obedience of your confession unto the gospel of Christ and for the simplicity of your communicating unto them and unto all.

9:13  Whiles by the experiment of this ministration they glorify God for your professed subjection unto the gospel of Christ, and for your liberal distribution unto them, and unto all men;

9:13  Přesvědčeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podřídili Kristovu evangeliu a jak štědře se projevuje vaše společenství s nimi i se všemi.

9:13  Přesvědčeni upřímností této vaší pomoci budou oslavovat Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a za vaše štědré sdílení s nimi i se všemi lidmi.

9:13  ⌈Když se osvědčíte v této službě,⌉ budou oni slavit Boha za ⌈to, že se podřizujete Kristovu evangeliu, které vyznáváte,⌉ a za ⌈štědrost, kterou s nimi a se všemi sdílíte⌉.

9:13  Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu, a z upřímé té zdílnosti k sobě i ke všechněm,

9:13  per probationem ministerii hujus, glorificantes Deum in obedientia confessionis vestræ, in Evangelium Christi, et simplicitate communicationis in illos, et in omnes,

9:14  And in their praying for you, being desirous of you, because of the excellent grace of God in you.

9:14  And by their prayer for you, which long after you for the exceeding grace of God in you.

9:14  Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.

9:14  Budou se za vás modlit a toužit po vás pro tu nesmírnou milost, kterou vám Bůh dal.

9:14  Budou se za vás modlit a toužit po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás.

9:14  A modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás.

9:14  et in ipsorum obsecratione pro vobis, desiderantium vos propter eminentem gratiam Dei in vobis.

9:15  Thanks be to God for his unspeakable gift.

9:15  Thanks be unto God for his unspeakable gift.

9:15  Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar!

9:15  Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!

9:15  Díky Bohu za jeho nevýslovný dar!

9:15  Díka pak Bohu z nevymluvného daru jeho.

9:15  Gratias Deo super inenarrabili dono ejus.

Chapter 10

10:1  Now I Paul, myself beseech you, by the mildness and modesty of Christ: who in presence indeed am lowly among you, but being absent am bold toward you.

10:1  Now I Paul myself beseech you by the meekness and gentleness of Christ, who in presence am base among you, but being absent am bold toward you:

10:1  Já Pavel vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově - já, který tváří v tvář jsem prý mezi vámi pokorný, ale z dálky si na vás troufám.

10:1  Já Pavel vás při mírnosti a vlídnosti Kristově vyzývám – já, který se prý k vám tváří v tvář chovám poníženě, ale z dálky si na vás troufám:

10:1  Já sám, Pavel, vás napomínám skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý.

10:1  Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti jsem k vám směle dověrný.

10:1  Ipse autem ego Paulus obsecro vos per mansuetudinem et modestiam Christi, qui in facie quidem humilis sum inter vos, absens autem confido in vos.

10:2  But I beseech you, that I may not be bold when I am present with that confidence wherewith I am thought to be bold, against some who reckon us as if we walked according to the flesh.

10:2  But I beseech you, that I may not be bold when I am present with that confidence, wherewith I think to be bold against some, which think of us as if we walked according to the flesh.

10:2  Prosím vás, nenuťte mne, až přijdu, jednat s tou troufalostí, na kterou mám podle svého přesvědčení právo, a to vůči těm, kteří nám připisují záměry jen lidské.

10:2  Nenuťte mě, prosím, abych vás, až přijdu, musel přesvědčit, jak směle si mohu troufnout na ty, kdo si myslí, že žijeme podle těla.

10:2  Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit ⌈být smělý, tak jak⌉ se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že ⌈žijeme tělesně⌉.

10:2  Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili.

10:2  Rogo autem vos ne præsens audeam per eam confidentiam, qua existimor audere in quosdam, qui arbitrantur nos tamquam secundum carnem ambulemus.

10:3  For though we walk in the flesh, we do not war according to the flesh.

10:3  For though we walk in the flesh, we do not war after the flesh:

10:3  Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku.

10:3  Žijeme sice v těle, ale nebojujeme podle těla.

10:3  Neboť ⌈ačkoli žijeme⌉ v těle, nebojujeme podle těla.

10:3  V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme,

10:3  In carne enim ambulantes, non secundum carnem militamus.

10:4  For the weapons of our warfare are not carnal but mighty to God, unto the pulling down of fortifications, destroying counsels,

10:4  (For the weapons of our warfare are not carnal, but mighty through God to the pulling down of strong holds;)

10:4  Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly

10:4  Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly

10:4  Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale ⌈mají od Boha sílu⌉ bořit opevnění; boříme rozumování

10:4  (Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad,)

10:4  Nam arma militiæ nostræ non carnalia sunt, sed potentia Deo ad destructionem munitionum, consilia destruentes,

10:5  And every height that exalteth itself against the knowledge of God: and bringing into captivity every understanding unto the obedience of Christ:

10:5  Casting down imaginations, and every high thing that exalteth itself against the knowledge of God, and bringing into captivity every thought to the obedience of Christ;

10:5  a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,

10:5  i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu,

10:5  a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista,

10:5  Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

10:5  et omnem altitudinem extollentem se adversus scientiam Dei, et in captivitatem redigentes omnem intellectum in obsequium Christi,

10:6  And having in readiness to revenge all disobedience, when your obedience shall be fulfilled.

10:6  And having in a readiness to revenge all disobedience, when your obedience is fulfilled.

10:6  a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude úplná.

10:6  a jakmile bude vaše poslušnost úplná, budeme připraveni potrestat každou neposlušnost.

10:6  a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost úplná.

10:6  A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.

10:6  et in promptu habentes ulcisci omnem inobedientiam, cum impleta fuerit vestra obedientia.

10:7  See the things that are according to outward appearance. If any man trust to himself, that he is Christ's let him think this again with himself, that as he is Christ's, so are we also.

10:7  Do ye look on things after the outward appearance? If any man trust to himself that he is Christ’s, let him of himself think this again, that, as he is Christ’s, even so are we Christ’s.

10:7  Hleďte na to, co máte před očima! Je-li si někdo jist, že je Kristův, nechť si uvědomí, že jako je on Kristův, tak jsme i my!

10:7  To si vidíte jen na špičku nosu? Kdo je přesvědčen, že patří Kristu, ať si uvědomí, že jako patří Kristu on, tak mu patříme i my.

10:7  Hledíte jen na to, co máte ⌈před očima⌉. Je–li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si uvědomuje i to, že jako je on Kristův, tak jsme i my.

10:7  Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

10:7  Quæ secundum faciem sunt, videte. Si quis confidit sibi Christi se esse, hoc cogitet iterum apud se : quia sicut ipse Christi est, ita et nos.

10:8  For if also I should boast somewhat more of our power, which the Lord hath given us unto edification and not for your destruction, I should not be ashamed.

10:8  For though I should boast somewhat more of our authority, which the Lord hath given us for edification, and not for your destruction, I should not be ashamed:

10:8  I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal - abych u vás stavěl, a ne bořil - nebudu zahanben.

10:8  Mohl bych se tou pravomocí, kterou mi Pán dal k vašemu budování, a ne k boření, chlubit ještě více a nebyl bych zahanben.

10:8  Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou [nám] Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben.

10:8  Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;

10:8  Nam etsi amplius aliquid gloriatus fuero de potestate nostra, quam dedit nobis Dominus in ædificationem, et non in destructionem vestram, non erubescam.

10:9  But that I may not be thought as it were to terrify you by epistles,

10:9  That I may not seem as if I would terrify you by letters.

10:9  Nechtěl bych však, aby se zdálo, že vás chci svými listy zastrašovat.

10:9  Nechci ale, aby to vypadalo, že vás v dopisech zastrašuji.

10:9  Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat.

10:9  Abych se nezdál listy strašiti vás.

10:9  Ut autem non existimer tamquam terrere vos per epistolas :

10:10  (For his epistles indeed, say they, are weighty and strong; but his bodily presence is weak and his speech contemptible):

10:10  For his letters, say they, are weighty and powerful; but his bodily presence is weak, and his speech contemptible.

10:10  Říká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá.

10:10  Mé dopisy jsou prý působivé a mocné, ale osobní přítomnost chabá a řeč ubohá.

10:10  Někdo totiž říká: „Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale ⌈osobní přítomnost⌉ slabá a řeč ubohá.“

10:10  Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.

10:10  quoniam quidem epistolæ, inquiunt, graves sunt et fortes : præsentia autem corporis infirma, et sermo contemptibilis :

10:11  Let such a one think this, that such as we are in word by epistles when absent, such also we will be indeed when present.

10:11  Let such an one think this, that, such as we are in word by letters when we are absent, such will we be also in deed when we are present.

10:11  Kdo tak mluví, ať si uvědomí: jak se projevujeme slovy svých dopisů, když jsme daleko od vás, tak se ukážeme svými činy, až budeme u vás.

10:11  Kdo to říká, ať si uvědomí, že jací jsme na dálku ve svých dopisech, takoví budeme i v činech, až k vám přijdeme.

10:11  Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni.

10:11  Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce.

10:11  hoc cogitet qui ejusmodi est, quia quales sumus verbo per epistolas absentes, tales et præsentes in facto.

10:12  For we dare not match or compare ourselves with some that commend themselves: but we measure ourselves by ourselves and compare ourselves with ourselves.

10:12  For we dare not make ourselves of the number, or compare ourselves with some that commend themselves: but they measuring themselves by themselves, and comparing themselves among themselves, are not wise.

10:12  Neopovažujeme se zařadit mezi ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost.

10:12  Nemáme ovšem tu drzost přiřadit se anebo se i jen podobat těm, kdo chválí sami sebe. Beze vší soudnosti se sami sebou poměřují, srovnávají se sami se sebou!

10:12  Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde.

10:12  Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě.

10:12  Non enim audemus inserere, aut comparare nos quibusdam, qui seipsos commendant : sed ipsi in nobis nosmetipsos metientes, et comparantes nosmetipsos nobis.

10:13  But we will not glory beyond our measure: but according to the measure of the rule which God hath measured to us, a measure to reach even unto you.

10:13  But we will not boast of things without our measure, but according to the measure of the rule which God hath distributed to us, a measure to reach even unto you.

10:13  Nechceme si zakládat na díle přesahujícím hranice, které nám vyměřil Bůh, totiž abychom došli až k vám.

10:13  My se však nehodláme chlubit něčím nepřiměřeným, ale jen v mezích působiště, které nám vyměřil Bůh – působiště, které zahrnuje i vás.

10:13  Nebudeme se chlubit ⌈nad stanovenou míru⌉, ale v souladu s výměrou oblasti, kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám.

10:13  My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám.

10:13  Nos autem non in immensum gloriabimur, sed secundum mensuram regulæ, qua mensus est nobis Deus, mensuram pertingendi usque ad vos.

10:14  For we stretch not ourselves beyond our measure, as if we reached not unto you. For we are come as far as to you in the Gospel of Christ.

10:14  For we stretch not ourselves beyond our measure, as though we reached not unto you: for we are come as far as to you also in preaching the gospel of Christ:

10:14  Nechceme se rozpínat dál, než kam jsme sami došli - vždyť jsme ve své službě evangeliu Kristovu dospěli až k vám.

10:14  Není pravda, že se neúměrně rozpínáme, když do svého působiště zahrnujeme i vás – vždyť jsme k vám s Kristovým evangeliem přišli jako první!

10:14  Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým.

10:14  Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.

10:14  Non enim quasi non pertingentes ad vos, superextendimus nos : usque ad vos enim pervenimus in Evangelio Christi.

10:15  Not glorying beyond measure in other men's labours: but having hope of your increasing faith, to be magnified in you according to our rule abundantly.

10:15  Not boasting of things without our measure, that is, of other men’s labours; but having hope, when your faith is increased, that we shall be enlarged by you according to our rule abundantly,

10:15  Nezakládáme si na tom, co udělali jiní; máme však naději, že vaše víra bude růst a tak se hranice nám stanovená rozšíří,

10:15  Nechceme se nemístně chlubit prací druhých. Naopak doufáme, že jak vaše víra poroste, naše působiště se rozšíří ještě daleko za vás.

10:15  Nechlubíme se ⌈bez míry⌉ ⌈cizí prací,⌉ ale máme naději -- poroste–li vaše víra -- že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti,

10:15  My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno,

10:15  Non in immensum gloriantes in alienis laboribus : spem autem habentes crescentis fidei vestræ, in vobis magnificari secundum regulam nostram in abundantiam,

10:16  Yea, unto those places that are beyond you to preach the gospel: not to glory in another man's rule, in those things that are made ready to our hand.

10:16  To preach the gospel in the regions beyond you, and not to boast in another man’s line of things made ready to our hand.

10:16  a že budu moci zvěstovat evangelium v krajích ležících za vámi a nebudu se chlubit tím, co je hotovo, kde už pracovali jiní.

10:16  Pak budeme zvěstovat evangelium i tam dál za vámi, místo abychom se chlubili tím, co už je hotové v cizím působišti.

10:16  abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.

10:16  Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se.

10:16  etiam in illa, quæ ultra vos sunt, evangelizare, non in aliena regula in iis quæ præparata sunt gloriari.

10:17  But he that glorieth, let him glory in the Lord.

10:17  But he that glorieth, let him glory in the Lord.

10:17  ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

10:17  „Kdo se chlubí, chlub se v Hospodinu.“

10:17  Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

10:17  Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

10:17  Qui autem gloriatur, in Domino glorietur.

10:18  For not he who commendeth himself is approved: but he, whom God commendeth.

10:18  For not he that commendeth himself is approved, but whom the Lord commendeth.

10:18  Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.

10:18  Důvěryhodný přece není ten, kdo se chválí sám, ale ten, koho chválí Pán!

10:18  Neboť není osvědčený ten, kdo doporučuje sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.

10:18  Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.

10:18  Non enim qui seipsum commendat, ille probatus est : sed quem Deus commendat.

Chapter 11

11:1  Would to God you could bear with some little of my folly! But do bear with me.

11:1  Would to God ye could bear with me a little in my folly: and indeed bear with me.

11:1  Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu - ano, snášejte mne!

11:1  Kéž byste ode mě snesli trochu pošetilosti – mějte se mnou prosím strpení.

11:1  Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti -- ano, snášejte mne!

11:1  Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne.

11:1  Utinam sustineretis modicum quid insipientiæ meæ, sed et supportare me :

11:2  For I am jealous of you with the jealousy of God. For I have espoused you to one husband, that I may present you as a chaste virgin to Christ.

11:2  For I am jealous over you with godly jealousy: for I have espoused you to one husband, that I may present you as a chaste virgin to Christ.

11:2  Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.

11:2  Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jedinému muži – Kristu, k němuž vás chci přivést jako neposkvrněnou pannu.

11:2  Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

11:2  Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.

11:2  æmulor enim vos Dei æmulatione. Despondi enim vos uni viro, virginem castam exhibere Christo.

11:3  But I fear lest, as the serpent seduced Eve by his subtilty, so your minds should be corrupted and fall from the simplicity that is in Christ.

11:3  But I fear, lest by any means, as the serpent beguiled Eve through his subtilty, so your minds should be corrupted from the simplicity that is in Christ.

11:3  Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.

11:3  Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.

11:3  Ale bojím se, aby snad [tak], jako had svou vychytralostí svedl Evu, ⌈nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu⌉.

11:3  Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.

11:3  Timeo autem ne sicut serpens Hevam seduxit astutia sua, ita corrumpantur sensus vestri, et excidant a simplicitate, quæ est in Christo.

11:4  For if he that cometh preacheth another Christ, whom we have not preached; or if you receive another Spirit, whom you have not received; or another gospel, which you have not received: you might well bear with him.

11:4  For if he that cometh preacheth another Jesus, whom we have not preached, or if ye receive another spirit, which ye have not received, or another gospel, which ye have not accepted, ye might well bear with him.

11:4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

11:4  Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!

11:4  Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, ⌈než jsme hlásali my⌉, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, ⌈než jste přijali⌉, klidně to snášíte.

11:4  Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli.

11:4  Nam si is qui venit, alium Christum prædicat, quem non prædicavimus, aut alium spiritum accipitis, quem non accepistis : aut aliud Evangelium, quod non recepistis : recte pateremini.

11:5  For I suppose that I have done nothing less than the great apostles.

11:5  For I suppose I was not a whit behind the very chiefest apostles.

11:5  Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!

11:5  Myslím, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám.

11:5  Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly.

11:5  Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.

11:5  Existimo enim nihil me minus fecisse a magnis Apostolis.

11:6  For although I be rude in speech, yet not in knowledge: but in all things we have been made manifest to you.

11:6  But though I be rude in speech, yet not in knowledge; but we have been throughly made manifest among you in all things.

11:6  I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.

11:6  Nemám sice výřečnost, ale zato mám poznání, jak jste se při každé příležitosti mohli vždycky přesvědčit.

11:6  A [jsem]–li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme ⌈vám to ve všem dali najevo⌉.

11:6  Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.

11:6  Nam etsi imperitus sermone, sed non scientia, in omnibus autem manifestati sumus vobis.

11:7  Or did I commit a fault, humbling myself that you might be exalted, because I preached unto you the Gospel of God freely?

11:7  Have I committed an offence in abasing myself that ye might be exalted, because I have preached to you the gospel of God freely?

11:7  Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?

11:7  Anebo jsem spáchal něco zlého, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo? Ponižoval jsem se, abyste se vy dostali výš.

11:7  Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo?

11:7  Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

11:7  Aut numquid peccatum feci, meipsum humilians, ut vos exaltemini ? quoniam gratis Evangelium Dei evangelizavi vobis ?

11:8  I have taken from other churches, receiving wages of them for your ministry.

11:8  I robbed other churches, taking wages of them, to do you service.

11:8  Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.

11:8  Jiné církve jsem odíral – bral jsem od nich výplatu, abych mohl sloužit vám.

11:8  Jiné sbory jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.

11:8  Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.

11:8  Alias ecclesias expoliavi, accipiens stipendium ad ministerium vestrum.

11:9  And, when I was present with you and wanted, I was chargeable to no man: for that which was wanting to me, the brethren supplied who came from Macedonia. And in all things I have kept myself from being burthensome to you: and so I will keep myself.

11:9  And when I was present with you, and wanted, I was chargeable to no man: for that which was lacking to me the brethren which came from Macedonia supplied: and in all things I have kept myself from being burdensome unto you, and so will I keep myself.

11:9  Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.

11:9  Když jsem se u vás ocitl v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž; co jsem potřeboval, mi přinesli bratři z Makedonie. Za všech okolností jsem se střežil a budu se střežit i nadále, abych pro vás nebyl břemenem.

11:9  A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu ⌈jsem nebyl na obtíž⌉, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám nebyl zátěží.

11:9  Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

11:9  Et cum essem apud vos, et egerem, nulli onerosus fui : nam quod mihi deerat, suppleverunt fratres, qui venerunt a Macedonia : et in omnibus sine onere me vobis servavi, et servabo.

11:10  The truth of Christ is in me, that this glorying shall not be broken off in me in the regions of Achaia.

11:10  As the truth of Christ is in me, no man shall stop me of this boasting in the regions of Achaia.

11:10  Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!

11:10  Jakože je při mně pravda Kristova, o tuto svou chloubu se v celém Řecku nedám připravit.

11:10  Jakože je ve mně Kristova pravda, tato má chlouba nebude v achajských krajích umlčena.

11:10  Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

11:10  Est veritas Christi in me, quoniam hæc gloriatio non infringetur in me in regionibus Achaiæ.

11:11  Wherefore? Because I love you not? God knoweth it.

11:11  Wherefore? because I love you not? God knoweth.

11:11  Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!

11:11  Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.

11:11  Proč? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.

11:11  Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.

11:11  Quare ? quia non diligo vos ? Deus scit.

11:12  But what I do, that I will do: that I may cut off the occasion from them that desire occasion: that wherein they glory, they may be found even as we.

11:12  But what I do, that I will do, that I may cut off occasion from them which desire occasion; that wherein they glory, they may be found even as we.

11:12  Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.

11:12  V tom, co dělám, budu pokračovat i nadále, abych vzal vítr z plachet těm, kteří se nám pod nějakou záminkou chtějí ve své chloubě podobat.

11:12  Ale co činím, budu činit i nadále, abych ⌈nedal možnost⌉ těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

11:12  Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

11:12  Quod autem facio, et faciam : ut amputem occasionem eorum qui volunt occasionem, ut in quo gloriantur, inveniantur sicut et nos.

11:13  For such false apostles are deceitful workmen, transforming themselves into the apostles of Christ.

11:13  For such are false apostles, deceitful workers, transforming themselves into the apostles of Christ.

11:13  Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.

11:13  Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy.

11:13  Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.

11:13  Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

11:13  Nam ejusmodi pseudoapostoli sunt operarii subdoli, transfigurantes se in apostolos Christi.

11:14  And no wonder: for Satan himself transformeth himself into an angel of light.

11:14  And no marvel; for Satan himself is transformed into an angel of light.

11:14  A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;

11:14  A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla!

11:14  A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla.

11:14  A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.

11:14  Et non mirum : ipse enim Satanas transfigurat se in angelum lucis.

11:15  Therefore it is no great thing if his ministers be transformed as the ministers of justice, whose end shall be according to their works.

11:15  Therefore it is no great thing if his ministers also be transformed as the ministers of righteousness; whose end shall be according to their works.

11:15  není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!

11:15  Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží.

11:15  Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.

11:15  Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.

11:15  Non est ergo magnum, si ministri ejus transfigurentur velut ministri justitiæ : quorum finis erit secundum opera ipsorum.

11:16  I say again (Let no man think me to be foolish: otherwise take me as one foolish, that I also may glory a little):

11:16  I say again, Let no man think me a fool; if otherwise, yet as a fool receive me, that I may boast myself a little.

11:16  Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.

11:16  Opakuji, ať mě nikdo nemá za blázna. A i kdyby, přijměte mě aspoň jako blázna, abych se i já trochu pochlubil.

11:16  Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil.

11:16  Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

11:16  Iterum dico (ne quis me putet insipientem esse, alioquin velut insipientem accipite me, ut et ego modicum quid glorier),

11:17  That which I speak, I speak not according to God: but as it were in foolishness, in this matter of glorying.

11:17  That which I speak, I speak it not after the Lord, but as it were foolishly, in this confidence of boasting.

11:17  Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.

11:17  Pokud jde o chlubení, nemluvím teď z Pánova pověření, ale jako blázen.

11:17  To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.

11:17  Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.

11:17  quod loquor, non loquor secundum Deum, sed quasi in insipientia, in hac substantia gloriæ.

11:18  Seeing that many glory according to the flesh, I will glory also.

11:18  Seeing that many glory after the flesh, I will glory also.

11:18  Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.

11:18  Když se mnozí chlubí tak tělesně, pochlubím se i já.

11:18  Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím.

11:18  Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.

11:18  Quoniam multi gloriantur secundum carnem : et ego gloriabor.

11:19  For you gladly suffer the foolish: whereas yourselves are wise.

11:19  For ye suffer fools gladly, seeing ye yourselves are wise.

11:19  Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.

11:19  Vy, takoví mudrci, si přece na blázny potrpíte!

11:19  Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.

11:19  Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.

11:19  Libenter enim suffertis insipientes, cum sitis ipsi sapientes.

11:20  For you suffer if a man bring you into bondage, if a man devour you, if a man take from you, if a man be lifted up, if a man strike you on the face.

11:20  For ye suffer, if a man bring you into bondage, if a man devour you, if a man take of you, if a man exalt himself, if a man smite you on the face.

11:20  Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.

11:20  Klidně snášíte, když vám někdo poroučí, když vás někdo vyjídá, okrádá, ponižuje, fackuje!

11:20  Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.

11:20  Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

11:20  Sustinetis enim si quis vos in servitutem redigit, si quis devorat, si quis accipit, si quis extollitur, si quis in faciem vos cædit.

11:21  I seek according to dishonour, as if we had been weak in this part. Wherein if any man dare (I speak foolishly), I dare also.

11:21  I speak as concerning reproach, as though we had been weak. Howbeit whereinsoever any is bold, (I speak foolishly,) I am bold also.

11:21  Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.

11:21  Zahanbeně přiznávám, že já na něco takového sílu nemám. Čím se však někdo tak troufale chlubí – teď mluvím jako blázen – na to si troufám i já.

11:21  K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.

11:21  O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

11:21  Secundum ignobilitatem dico, quasi nos infirmi fuerimus in hac parte. In quo quis audet (in insipientia dico) audeo et ego :

11:22  They are Hebrews: so am I. They are Israelites: so am I. They are the seed of Abraham: so am I.

11:22  Are they Hebrews? so am I. Are they Israelites? so am I. Are they the seed of Abraham? so am I.

11:22  Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!

11:22  Jsou to Hebrejové? Já také! Jsou to Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!

11:22  Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.

11:22  Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.

11:22  Hebræi sunt, et ego : Israëlitæ sunt, et ego : semen Abrahæ sunt, et ego.

11:23  They are the ministers of Christ (I speak as one less wise): I am more; in many more labours, in prisons more frequently, in stripes above measure, in deaths often.

11:23  Are they ministers of Christ? (I speak as a fool) I am more; in labours more abundant, in stripes above measure, in prisons more frequent, in deaths oft.

11:23  Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.

11:23  Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti.

11:23  Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát ⌈v ohrožení života⌉.

11:23  Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

11:23  Ministri Christi sunt (ut minus sapiens dico), plus ego : in laboribus plurimis, in carceribus abundantius, in plagis supra modum, in mortibus frequenter.

11:24  Of the Jews five times did I receive forty stripes save one.

11:24  Of the Jews five times received I forty stripes save one.

11:24  Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,

11:24  Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran.

11:24  Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné,

11:24  Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.

11:24  A Judæis quinquies, quadragenas, una minus, accepi.

11:25  Thrice was I beaten with rods: once I was stoned: thrice I suffered shipwreck: a night and a day I was in the depth of the sea.

11:25  Thrice was I beaten with rods, once was I stoned, thrice I suffered shipwreck, a night and a day I have been in the deep;

11:25  třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.

11:25  Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři.

11:25  třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil ⌈na širém moři⌉;

11:25  Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem.

11:25  Ter virgis cæsus sum, semel lapidatus sum : ter naufragium feci, nocte et die in profundo maris fui,

11:26  In journeying often, in perils of waters, in perils of robbers, in perils from my own nation, in perils from the Gentiles, in perils in the city, in perils in the wilderness, in perils in the sea, in perils from false brethren:

11:26  In journeyings often, in perils of waters, in perils of robbers, in perils by mine own countrymen, in perils by the heathen, in perils in the city, in perils in the wilderness, in perils in the sea, in perils among false brethren;

11:26  Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,

11:26  Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry.

11:26  častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími;

11:26  Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími.

11:26  in itineribus sæpe, periculis fluminum, periculis latronum, periculis ex genere, periculis ex gentibus, periculis in civitate, periculis in solitudine, periculis in mari, periculis in falsis fratribus :

11:27  In labour and painfulness, in much watchings, in hunger and thirst, in fastings often, in cold and nakedness:

11:27  In weariness and painfulness, in watchings often, in hunger and thirst, in fastings often, in cold and nakedness.

11:27  v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.

11:27  Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota.

11:27  v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.

11:27  V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.

11:27  in labore et ærumna, in vigiliis multis, in fame et siti, in jejuniis multis, in frigore et nuditate,

11:28  Besides those things which are without: my daily instance, the solicitude for all the churches.

11:28  Beside those things that are without, that which cometh upon me daily, the care of all the churches.

11:28  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.

11:28  Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve.

11:28  Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory.

11:28  Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory.

11:28  præter illa quæ extrinsecus sunt, instantia mea quotidiana, sollicitudo omnium ecclesiarum.

11:29  Who is weak, and I am not weak? Who is scandalized, and I am not on fire?

11:29  Who is weak, and I am not weak? who is offended, and I burn not?

11:29  Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?

11:29  Když je někdo slabý, neslábnu snad s ním? Když někdo hřeší, nesžírám se snad?

11:29  Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo?

11:29  Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?

11:29  Quis infirmatur, et ego non infirmor ? quis scandalizatur, et ego non uror ?

11:30  If I must needs glory, I will glory of the things that concern my infirmity.

11:30  If I must needs glory, I will glory of the things which concern mine infirmities.

11:30  Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!

11:30  Když už se musím chlubit, pochlubím se svými slabostmi.

11:30  Mám–li se chlubit, budu se chlubit ⌈tím, v čem jsem sláb⌉.

11:30  Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.

11:30  Si gloriari oportet, quæ infirmitatis meæ sunt, gloriabor.

11:31  The God and Father of our Lord Jesus Christ, who is blessed for ever, knoweth that I lie not.

11:31  The God and Father of our Lord Jesus Christ, which is blessed for evermore, knoweth that I lie not.

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše ať je požehnaný navěky – on ví, že nelžu!

11:31  Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

11:31  Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.

11:31  Deus et Pater Domini nostri Jesu Christi, qui est benedictus in sæcula, scit quod non mentior.

11:32  At Damascus, the governor of the nation under Aretas the king, guarded the city of the Damascenes, to apprehend me.

11:32  In Damascus the governor under Aretas the king kept the city of the Damascenes with a garrison, desirous to apprehend me:

11:32  Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,

11:32  Když jsem byl v Damašku, místodržitel pověřený králem Aretou dal hlídat město, aby mě zajal.

11:32  V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, ⌈aby se mne zmocnil⌉,

11:32  Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.

11:32  Damasci præpositus gentis Aretæ regis custodiebat civitatem Damascenorum ut me comprehenderet :

11:33  And through a window in a basket was I let down by the wall: and so escaped his hands.

11:33  And through a window in a basket was I let down by the wall, and escaped his hands.

11:33  byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.

11:33  Oknem v hradbě mě ale spustili dolů v koši, a tak jsem mu utekl.

11:33  ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.

11:33  Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.

11:33  et per fenestram in sporta dimissus sum per murum, et sic effugi manus ejus.

Chapter 12

12:1  If I must glory (it is not expedient indeed) but I will come to visions and revelations of the Lord.

12:1  It is not expedient for me doubtless to glory. I will come to visions and revelations of the Lord.

12:1  Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.

12:1  Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a zjevením od Pána:

12:1  Musím se chlubit, ač [mi] to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením ⌈od Pána⌉.

12:1  Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a zjevením Páně.

12:1  Si gloriari oportet (non expedit quidem), veniam autem ad visiones et revelationes Domini.

12:2  I know a man in Christ: above fourteen years ago (whether in the body, I know not, or out of the body, I know not: God knoweth), such a one caught up to the third heaven.

12:2  I knew a man in Christ above fourteen years ago, (whether in the body, I cannot tell; or whether out of the body, I cannot tell: God knoweth;) such an one caught up to the third heaven.

12:2  Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.

12:2  Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to ví Bůh.

12:2  Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.

12:2  Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe.

12:2  Scio hominem in Christo ante annos quatuordecim, sive in corpore nescio, sive extra corpus nescio, Deus scit, raptum hujusmodi usque ad tertium cælum.

12:3  And I know such a man (whether in the body, or out of the body, I know not: God knoweth):

12:3  And I knew such a man, (whether in the body, or out of the body, I cannot tell: God knoweth;)

12:3  A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví -

12:3  A vím, že ten člověk – nevím, zda v těle nebo bez těla, to ví Bůh –

12:3  A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

12:3  A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví,)

12:3  Et scio hujusmodi hominem sive in corpore, sive extra corpus nescio, Deus scit :

12:4  That he was caught up into paradise and heard secret words which it is not granted to man to utter.

12:4  How that he was caught up into paradise, and heard unspeakable words, which it is not lawful for a man to utter.

12:4  a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.

12:4  byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které člověk ani nemůže vypovědět.

12:4  byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.

12:4  Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti.

12:4  quoniam raptus est in paradisum : et audivit arcana verba, quæ non licet homini loqui.

12:5  For such an one I will glory: but for myself I will glory nothing but in my infirmities.

12:5  Of such an one will I glory: yet of myself I will not glory, but in mine infirmities.

12:5  Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.

12:5  Tímto se tedy budu chlubit, ale sám sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi.

12:5  Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

12:5  Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než toliko nemocmi svými.

12:5  Pro hujusmodi gloriabor : pro me autem nihil gloriabor nisi in infirmitatibus meis.

12:6  For though I should have a mind to glory, I shall not be foolish: for I will say the truth. But I forbear, lest any man should think of me above that which he seeth in me, or any thing he heareth from me.

12:6  For though I would desire to glory, I shall not be a fool; for I will say the truth: but now I forbear, lest any man should think of me above that which he seeth me to be, or that he heareth of me.

12:6  I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.

12:6  I kdybych se chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě slyší.

12:6  Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

12:6  Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť nemoudrým, pravdu zajisté povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více o mně, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne.

12:6  Nam etsi voluero gloriari, non ero insipiens : veritatem enim dicam : parco autem, ne quis me existimet supra id quod videt in me, aut aliquid audit ex me.

12:7  And lest the greatness of the revelations should exalt me, there was given me a sting of my flesh, an angel of Satan, to buffet me.

12:7  And lest I should be exalted above measure through the abundance of the revelations, there was given to me a thorn in the flesh, the messenger of Satan to buffet me, lest I should be exalted above measure.

12:7  A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.

12:7  Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi dán do těla osten, satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel.

12:7  A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl⌉ mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

12:7  A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru nepovyšoval.

12:7  Et ne magnitudo revelationum extollat me, datus est mihi stimulus carnis meæ angelus Satanæ, qui me colaphizet.

12:8  For which thing, thrice I besought the Lord that it might depart from me.

12:8  For this thing I besought the Lord thrice, that it might depart from me.

12:8  Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,

12:8  Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo,

12:8  Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,

12:8  Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.

12:8  Propter quod ter Dominum rogavi ut discederet a me :

12:9  And he said to me: My grace is sufficient for thee: for power is made perfect in infirmity. Gladly therefore will I glory in my infirmities, that the power of Christ may dwell in me.

12:9  And he said unto me, My grace is sufficient for thee: for my strength is made perfect in weakness. Most gladly therefore will I rather glory in my infirmities, that the power of Christ may rest upon me.

12:9  ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

12:9  ale řekl mi: „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.

12:9  ale on mi řekl: Stačí ti má milost, neboť [má] moc se dokonává ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

12:9  Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova.

12:9  et dixit mihi : Sufficit tibi gratia mea : nam virtus in infirmitate perficitur. Libenter igitur gloriabor in infirmitatibus meis, ut inhabitet in me virtus Christi.

12:10  For which cause I please myself in my infirmities, in reproaches, in necessities, in persecutions, in distresses, for Christ. For when I am weak, then am I powerful.

12:10  Therefore I take pleasure in infirmities, in reproaches, in necessities, in persecutions, in distresses for Christ’s sake: for when I am weak, then am I strong.

12:10  Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

12:10  S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti!

12:10  Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

12:10  Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.

12:10  Propter quod placeo mihi in infirmitatibus meis, in contumeliis, in necessitatibus, in persecutionibus, in angustiis pro Christo : cum enim infirmor, tunc potens sum.

12:11  I am become foolish. You have compelled me: for I ought to have been commended by you. For I have no way come short of them that are above measure apostles, although I be nothing.

12:11  I am become a fool in glorying; ye have compelled me: for I ought to have been commended of you: for in nothing am I behind the very chiefest apostles, though I be nothing.

12:11  Propadl jsem nerozumu - ale k tomu jste mě donutili vy! Vždyť já bych měl být doporučován od vás! Nejsem přece v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nic nejsem.

12:11  Dělám tu ze sebe blázna, ale vy jste mě k tomu donutili. Mohli jste mě přece chválit sami – i když nic neznamenám, s těmi veleapoštoly si v ničem nezadám.

12:11  Ztratil jsem rozum! K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován, neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nejsem nic.

12:11  Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem.

12:11  Factus sum insipiens, vos me coëgistis. Ego enim a vobis debui commendari : nihil enim minus fui ab iis, qui sunt supra modum Apostoli : tametsi nihil sum :

12:12  Yet the signs of my apostleship have been wrought on you, in all patience, in signs and wonders and mighty deeds.

12:12  Truly the signs of an apostle were wrought among you in all patience, in signs, and wonders, and mighty deeds.

12:12  Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, v znameních, divech a mocných činech.

12:12  Důkazů o mém apoštolství jste dostali dost. Vzpomeňte na všechno, co jsem vydržel, na všechna znamení, divy a zázraky.

12:12  Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divya mocnými činy.

12:12  Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech.

12:12  signa tamen apostolatus mei facta sunt super vos in omni patientia, in signis, et prodigiis, et virtutibus.

12:13  For what is there that you have had less than the other churches but that I myself was not burthensome to you? Pardon me this injury.

12:13  For what is it wherein ye were inferior to other churches, except it be that I myself was not burdensome to you? forgive me this wrong.

12:13  V čem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal břemenem? Promiňte mi tuto křivdu!

12:13  O co jste přišli oproti jiným církvím? Jen o to, že jsem vám nebyl na obtíž – odpusťte mi tu křivdu!

12:13  V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž? Odpusťte mi tuto křivdu!

12:13  Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví.

12:13  Quid est enim, quod minus habuistis præ ceteris ecclesiis, nisi quod ego ipse non gravavi vos ? donate mihi hanc injuriam.

12:14  Behold now the third time I am ready to come to you and I will not be burthensome unto you. For I seek not the things that are yours, but you. For neither ought the children to lay up for the parents, but the parents for the children.

12:14  Behold, the third time I am ready to come to you; and I will not be burdensome to you: for I seek not yours, but you: for the children ought not to lay up for the parents, but the parents for the children.

12:14  Jsem teď potřetí připraven jít k vám - a zase vám nebudu břemenem! Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás. Děti přece nestřádají pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.

12:14  Právě se k vám chystám už potřetí a ani tentokrát vám nebudu na obtíž. Nestojím o vaše peníze, ale o vás! Děti přece nemají vydržovat rodiče, ale rodiče děti.

12:14  Hle, [to] ⌈jsem potřetí připraven k vám přijít⌉. A nebudu vám na obtíž. Nehledám to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.

12:14  Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.

12:14  Ecce tertio hoc paratus sum venire ad vos : et non ero gravis vobis. Non enim quæro quæ vestra sunt, sed vos. Nec enim debent filii parentibus thesaurizare, sed parentes filiis.

12:15  But I most gladly will spend and be spent myself for your souls: although loving you more, I be loved less.

12:15  And I will very gladly spend and be spent for you; though the more abundantly I love you, the less I be loved.

12:15  Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše duše. Když vás tak velice miluji, mám snad za to být méně milován?

12:15  Pokud jde o mě, milerád se vydám z posledního, i sám sebe vydám za vaše životy, i když čím více vás miluji, tím méně jsem milován.

12:15  Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe vydám pro vaše duše. Když vás více miluji, mám být za to méně milován?

12:15  Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

12:15  Ego autem libentissime impendam, et super impendar ipse pro animabus vestris : licet plus vos diligens, minus diligar.

12:16  But be it so: I did not burthen you: but being crafty, I caught you by guile.

12:16  But be it so, I did not burden you: nevertheless, being crafty, I caught you with guile.

12:16  Na obtíž jsem vám tedy nebyl; ale co když jsem chytrák, který vás obelstil?

12:16  Budiž, nikdy jsem vás nezatěžoval. Jako chytrák jsem vás prý ale obelstil!

12:16  Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák a obelstil jsem vás.

12:16  Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

12:16  Sed esto : ego vos non gravavi : sed cum essem astutus, dolo vos cepi.

12:17  Did I overreach you by any of them whom I sent to you?

12:17  Did I make a gain of you by any of them whom I sent unto you?

12:17  Poslal jsem k vám snad někoho, skrze něhož jsem vás obral?

12:17  Jak asi? Podvedl jsem vás skrze někoho, koho jsem k vám poslal?

12:17  Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?

12:17  Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

12:17  Numquid per aliquem eorum, quod misi ad vos, circumveni vos ?

12:18  I desired Titus: and I sent with him a brother. Did Titus overreach you? Did we not walk with the same spirit? Did we not in the same steps?

12:18  I desired Titus, and with him I sent a brother. Did Titus make a gain of you? walked we not in the same spirit? walked we not in the same steps?

12:18  Vybídl jsem Tita, aby vás navštívil, a spolu s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Obral vás snad Titus? Nejednali jsme v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

12:18  Požádal jsem o pomoc Tita a poslal jsem s ním jednoho bratra. Že by vás podvedl Titus? Nejednali jsme ve stejném duchu? Nešli jsme ve stejných šlépějích?

12:18  Vybídl jsem Tita a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?

12:18  Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlepějemi?

12:18  Rogavi Titum, et misi cum illo fratrem. Numquid Titus vos circumvenit ? nonne eodem spiritu ambulavimus ? nonne iisdem vestigiis ?

12:19  Of old, think you that we excuse ourselves to you? We speak before God in Christ: but all things, my dearly beloved, for your edification.

12:19  Again, think ye that we excuse ourselves unto you? we speak before God in Christ: but we do all things, dearly beloved, for your edifying.

12:19  Už dávno si možná myslíte, že se chceme před vámi hájit. Nikoli, mluvíme v Kristu před tváří Boží, a to všecko, milí bratří, k vašemu růstu.

12:19  Myslíte, že se před vámi celou dobu hájíme? Milovaní, my mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno pro vaši posilu.

12:19  Už dávno si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování.

12:19  A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání.

12:19  Olim putatis quod excusemus nos apud vos ? coram Deo in Christo loquimur : omnia autem, carissimi, propter ædificationem vestram.

12:20  For I fear lest perhaps, when I come, I shall not find you such as I would, and that I shall be found by you such as you would not. Lest perhaps contentions, envyings, animosities, dissensions, detractions, whisperings, swellings, seditions, be among you.

12:20  For I fear, lest, when I come, I shall not find you such as I would, and that I shall be found unto you such as ye would not: lest there be debates, envyings, wraths, strifes, backbitings, whisperings, swellings, tumults:

12:20  Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete - aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.

12:20  Bojím se totiž, abych z vás, až přijdu, nebyl zklamaný a také vy abyste nebyli zklamaní ze mě. Bojím se svárů, nevraživosti, zloby, soupeření, urážek, pomluv, zpupnosti a zmatků.

12:20  Bojím se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby nepovstaly svár, žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy, nadutosti, zmatky.

12:20  Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadýmání, různic,

12:20  Timeo enim ne forte cum venero, non quales volo, inveniam vos : et ego inveniar a vobis, qualem non vultis : ne forte contentiones, æmulationes, animositates, dissensiones, detractiones, susurrationes, inflationes, seditiones sint inter vos :

12:21  Lest again, when I come, God humble me among you: and I mourn many of them that sinned before and have not done penance for the uncleanness and fornication and lasciviousness that they have committed.

12:21  And lest, when I come again, my God will humble me among you, and that I shall bewail many which have sinned already, and have not repented of the uncleanness and fornication and lasciviousness which they have committed.

12:21  Bojím se, až zase přijdu, aby mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti.

12:21  Bojím se, aby mě můj Bůh, až přijdu, před vámi znovu neponížil, kdybych musel truchlit nad tolika dřívějšími hříšníky, kteří nečinili pokání z nečistoty, smilstva a nestydatosti, kterou páchali.

12:21  Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.

12:21  Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž prvé hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

12:21  ne iterum cum venero, humiliet me Deus apud vos, et lugeam multos ex iis qui ante peccaverunt, et non egerunt pœnitentiam super immunditia, et fornicatione, et impudicitia, quam gesserunt.

Chapter 13

13:1  Behold, this is the third time I am coming to you: In the mouth of two or three witnesses shall every word stand.

13:1  This is the third time I am coming to you. In the mouth of two or three witnesses shall every word be established.

13:1  Nyní se k vám chystám už potřetí - ‚ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá výpověď‘.

13:1  Toto bude má třetí návštěva u vás. „Každé slovo potvrdí výpověď dvou nebo tří svědků.“

13:1  To je potřetí, co k vám přicházím. Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc.

13:1  Toto potřetí jdu k vám. V ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo.

13:1  Ecce tertio hoc venio ad vos : in ore duorum vel trium testium stabit omne verbum.

13:2  I have told before and foretell, as present and now absent, to them that sinned before and to all the rest, that if I come again, I will not spare.

13:2  I told you before, and foretell you, as if I were present, the second time; and being absent now I write to them which heretofore have sinned, and to all other, that, if I come again, I will not spare:

13:2  Řekl jsem to už, když jsem byl u vás podruhé, a nyní to v dopise opakuji těm nekajícím hříšníkům i všem ostatním: až znovu přijdu, nebudu nikoho šetřit -

13:2  Co jsem řekl, když jsem byl u vás podruhé, to teď opakuji, když jsem pryč: Až se k vám vrátím, nebudu brát ohled na ty, kdo zůstali v hříchu, ani na nikoho jiného.

13:2  Řekl jsem už, když jsem byl u vás podruhé, a když jsem nyní vzdálen, znovu předem říkám těm, kteří zůstali v hříchu, i všem ostatním: až zase přijdu, nebudu nikoho šetřit,

13:2  Předpovědělť jsem, a předpovídám podruhé jako přítomný, a nyní nepřítomný píši těm, kteříž prvé hřešili, i jiným všechněm, že přijdu-liť opět znovu, neodpustím,

13:2  Prædixi, et prædico, ut præsens, et nunc absens iis qui ante peccaverunt, et ceteris omnibus, quoniam si venero iterum, non parcam.

13:3  Do you seek a proof of Christ that speaketh in me, who towards you is not weak, but is mighty in you?

13:3  Since ye seek a proof of Christ speaking in me, which to you-ward is not weak, but is mighty in you.

13:3  žádáte-li důkaz toho, že skrze mne mluví Kristus, ten, který vůči vám není slabý, nýbrž je mezi vámi mocný.

13:3  Žádáte přece důkaz, že ve mně mluví Kristus. Ten vůči vám není slabý – naopak je mezi vámi mocný!

13:3  poněvadž hledáte potvrzení, že ve mně mluví Kristus, který není vůči vám slabý, nýbrž je ⌈mezi vámi⌉ mocný.

13:3  Poněvadž usilujete zkusiti toho, kterýž skrze mne mluví, Krista, kterýžto k vám není nemocný, ale mocný jest v vás.

13:3  An experimentum quæritis ejus, qui in me loquitur Christus, qui in vobis non infirmatur, sed potens est in vobis ?

13:4  For although he was crucified through weakness, yet he liveth by the power of God. For we also are weak in him: but we shall live with him by the power of God towards you.

13:4  For though he was crucified through weakness, yet he liveth by the power of God. For we also are weak in him, but we shall live with him by the power of God toward you.

13:4  Zemřel sice na kříži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale pro vás budeme společně s ním žít z moci Boží.

13:4  Byl sice ukřižován jako slabý, ale teď žije Boží mocí; i my jsme v něm slabí, ale pro vás s ním budeme žít Boží mocí.

13:4  Vždyť ⌈byl sice⌉ ukřižován ze slabosti, ale žije z moci Boží. I my jsme ⌈v něm⌉ slabí, ale pro vás budeme spolu s ním žítz moci Boží.

13:4  Nebo ačkoli ukřižován jest jako nemocný, ale živ jest z moci Boží. A tak i my mdlí jsme s ním, ale živi budeme s ním, z moci Boží na vás.

13:4  Nam etsi crucifixus est ex infirmitate : sed vivit ex virtute Dei. Nam et nos infirmi sumus in illo : sed vivemus cum eo ex virtute Dei in vobis.

13:5  Try your own selves if you be in the faith: prove ye yourselves. Know you not your own selves, that Christ Jesus is in you, unless perhaps you be reprobates?

13:5  Examine yourselves, whether ye be in the faith; prove your own selves. Know ye not your own selves, how that Jesus Christ is in you, except ye be reprobates?

13:5  Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

13:5  Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali.

13:5  Sami sebe zkoušejte, jste–li ve víře, sami sebe zkoumejte. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus [je] ⌈ve vás⌉? Ledaže byste byli neosvědčení.

13:5  Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi.

13:5  Vosmetipsos tentate si estis in fide : ipsi vos probate. An non cognoscitis vosmetipsos quia Christus Jesus in vobis est ? nisi forte reprobi estis.

13:6  But I trust that you shall know that we are not reprobates.

13:6  But I trust that ye shall know that we are not reprobates.

13:6  Doufám, že poznáte, že my jsme obstáli.

13:6  Doufám, že poznáte, že my jsme neselhali.

13:6  Doufám však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení.

13:6  Ale naději mám, že poznáte, žeť my nejsme zavrženi.

13:6  Spero autem quod cognoscetis, quia nos non sumus reprobi.

13:7  Now we pray God that you may do no evil, not that we may appear approved, but that you may do that which is good and that we may be as reprobates.

13:7  Now I pray to God that ye do no evil; not that we should appear approved, but that ye should do that which is honest, though we be as reprobates.

13:7  Modlíme se k Bohu, abyste neudělali nic zlého - nejde nám o to, aby se ukázalo, jak my jsme obstáli, ale abyste vy činili to, co je správné, i kdybychom my neobstáli.

13:7  Modlím se k Bohu, abyste se nezachovali špatně. Nejde mi o to, aby se ukázal náš vlastní úspěch – budu raději, když se budete chovat správně a my budeme jako ti, kdo selhali.

13:7  Modlíme se k Bohu, abyste neučinili nic zlého; ne proto, abychom se my ukázali jako ti, kdo se osvědčili, nýbrž abyste vy činili dobře, a my abychom byli jako neosvědčení.

13:7  Modlímť se pak Bohu, abyste nic zlého nečinili, ne proto, abychom my se dokonalí ukázali, ale abyste vy to, což jest dobrého, činili, my pak jako zavrženi abychom byli.

13:7  Oramus autem Deum ut nihil mali faciatis, non ut nos probati appareamus, sed ut vos quod bonum est faciatis : nos autem ut reprobi simus.

13:8  For we can do nothing against the truth: but for the truth.

13:8  For we can do nothing against the truth, but for the truth.

13:8  Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy.

13:8  Nemůžeme přece stát proti pravdě, jedině za pravdou.

13:8  Neboť nezmůžeme nic proti pravdě, nýbrž pro pravdu.

13:8  Neboť nic nemůžeme proti pravdě, ale k pravdě.

13:8  Non enim possumus aliquid adversus veritatem, sed pro veritate.

13:9  For we rejoice that we are weak and you are strong. This also we pray for, your perfection.

13:9  For we are glad, when we are weak, and ye are strong: and this also we wish, even your perfection.

13:9  Radujeme se, kdykoli vy jste silní, i když my jsme slabí. Za to se také modlíme - za vaši nápravu.

13:9  Rádi budeme slabí, jen když vy budete silní; proto se modlíme za vaši nápravu.

13:9  Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy jste mocní. I za to se modlíme, za vaše zdokonalení.

13:9  Radujeme se zajisté, že ač jsme mdlí, ale vy jste silní, a za toť se i modlíme, abyste vy byli dokonalí.

13:9  Gaudemus enim, quoniam nos infirmi sumus, vos autem potentes estis. Hoc et oramus, vestram consummationem.

13:10  Therefore I write these things, being absent, that, being present, I may not deal more severely, according to the power which the Lord hath given me unto edification and not unto destruction.

13:10  Therefore I write these things being absent, lest being present I should use sharpness, according to the power which the Lord hath given me to edification, and not to destruction.

13:10  Píšu vám to proto, abych, až přijdu, nemusel být přísný na základě pravomoci, kterou mi přece Pán dal k budování, nikoli k boření.

13:10  Toto vám píšu, zatímco jsem pryč, abych až budu u vás, nemusel přísně užít té pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k boření.

13:10  Proto píšu tyto věci, dokud jsem nepřítomen, abych po svém příchodu nemusil jednat přísně podle pravomoci, kterou mi Pán dal k budování, a ne k ničení.

13:10  Protož toto nepřítomný jsa, píši, abych přítomen jsa, nemusil býti přísný, podlé moci, kterouž mi dal Pán k vzdělání, a ne k zkáze.

13:10  Ideo hæc absens scribo, ut non præsens durius agam secundum potestatem, quam Dominus dedit mihi in ædificationem, et non in destructionem.

13:11  For the rest, brethren, rejoice, be perfect, take exhortation, be of one mind, have peace. And the God of grace and of love shall be with you.

13:11  Finally, brethren, farewell. Be perfect, be of good comfort, be of one mind, live in peace; and the God of love and peace shall be with you.

13:11  Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením.

13:11  Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.

13:11  Nakonec, bratři, radujte se, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jedné mysli, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.

13:11  Naposledy, bratří, mějtež se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslte, pokoj mějte, a Bůh lásky a pokoje budeť s vámi.

13:11  De cetero, fratres, gaudete, perfecti estote, exhortamini, idem sapite, pacem habete, et Deus pacis et dilectionis erit vobiscum.

13:12  Salute one another with a holy kiss. All the saints salute you.

13:12  Greet one another with an holy kiss.

13:12  Pozdravují vás všichni bratří.

13:12  Pozdravte se navzájem svatým polibkem.

13:12  Pozdravte se navzájem svatým políbením; pozdravují vás všichni svatí.

13:12  Pozdravtež jedni druhých políbením svatým.

13:12  Salutate invicem in osculo sancto. Salutant vos omnes sancti.

13:13  The grace of our Lord Jesus Christ and the charity of God and the communication of the Holy Ghost be with you all. Amen.

13:13  All the saints salute you.

13:13  Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

13:13  Pozdravují vás všichni svatí. Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.

13:13  Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. [Amen.]

13:13  Pozdravují vás všickni svatí.

13:13  Gratia Domini nostri Jesu Christi, et caritas Dei, et communicatio Sancti Spiritus sit cum omnibus vobis. Amen.

13:14  The grace of the Lord Jesus Christ, and the love of God, and the communion of the Holy Ghost, be with you all. Amen. The second epistle to the Corinthians was written from Philippi, a city of Macedonia, by Titus and Lucas.

13:14  Milost Pána Jezukrista, a láska Boží, a účastenství Ducha svatého se všechněmi vámi. Amen.