CzeB21 - Hebrews

Chapter 1

1:1  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,

1:2  ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.

1:3  On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.

1:4  Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.

1:5  Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“? A znovu: „Já jemu budu otcem a on mi bude Synem.“

1:6  A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: „Klanějte se mu všichni Boží andělé!“

1:7  O andělech sice říká: „Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,“

1:8  ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.

1:9  Miluješ spravedlnost a nenávidíš špatnost; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé.“

1:10  A dále: „Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.

1:11  Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.

1:12  Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí!“

1:13  A kterému z andělů kdy řekl: „Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím“?

1:14  Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.

Chapter 2

2:1  Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč.

2:2  Jestliže už slovo, které zvěstovali andělé, bylo závazné, takže každý přestupek a každou neposlušnost stihl spravedlivý trest,

2:3  jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení? Na počátku je zvěstoval sám Pán a nám je potvrdili ti, kteří jej slýchali,

2:4  což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.

2:5  Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům.

2:6  Písmo na jednom místě prohlašuje: „Co je člověk, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že tě zajímá?

2:7  O málo nižším než anděly jsi jej stvořil, slávou a ctí jsi korunoval jej,

2:8  k jeho nohám jsi složil vše.“ Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci.

2:9  Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.

2:10  Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy, a tak považoval za vhodné přivést původce jejich spasení k cíli skrze utrpení.

2:11  Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci,

2:12  když říká: „Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit.“

2:13  Jinde říká: „Já na něj budu spoléhat,“ a pokračuje: „Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“

2:14  A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla),

2:15  a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.

2:16  Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá.

2:17  Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.

2:18  Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.

Chapter 3

3:1  A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,

3:2  který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.

3:3  On si ovšem zaslouží větší slávu než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel než sám dům.

3:4  Každý dům přece někdo postavil a stavitelem všeho je Bůh.

3:5  Ano, Mojžíš byl jako služebník věrný v celém Božím domě, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno později,

3:6  ale Kristus byl jakožto Syn věrný nad svým domem. A jeho dům jsme my, pokud si udržíme tu smělou důvěru a hrdou naději.

3:7  Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit,

3:8  nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti.

3:9  Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli – co umím, viděli po čtyřicet let!

3:10  Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl: Srdce těch lidí jen stále bloudí, mé cesty vůbec neznají.

3:11  Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

3:12  Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.

3:13  Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.

3:14  Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce.

3:15  Jak říká: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“

3:16  Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta?

3:17  Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti?

3:18  A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout!

3:19  Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.

Chapter 4

4:1  Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul.

4:2  I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.

4:3  Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl: „Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa.

4:4  Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“

4:5  a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

4:6  Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli.

4:7  Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno): „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí.“

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni.

4:9  Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek.

4:10  Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.

4:11  Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

4:12  Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

4:13  Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

4:14  Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání.

4:15  Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.

4:16  Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

Chapter 5

5:1  Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy.

5:2  Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti,

5:3  a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.

5:4  Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.

5:5  Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“

5:6  A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“

5:7  On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen.

5:8  Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.

5:9  Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení,

5:10  když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.

5:11  Měli bychom o něm ještě mnoho co říci, ale je to těžké vysvětlovat, protože jste líní naslouchat.

5:12  Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.

5:13  Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně.

5:14  Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.

Chapter 6

6:1  Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha,

6:2  učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu.

6:3  Dá-li Bůh, vydáme se dál.

6:4  Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,

6:5  okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,

6:6  a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!

6:7  Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání.

6:8  Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.

6:9  Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším – tím, co se týká spasení.

6:10  Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým.

6:11  Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje.

6:12  Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.

6:13  Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:

6:14  „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“

6:15  Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.

6:16  Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor.

6:17  Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou.

6:18  A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.

6:19  Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,

6:20  kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.

Chapter 7

7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání

7:2  a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“.

7:3  Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.

7:4  Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti!

7:5  Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder.

7:6  Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha!

7:7  Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího.

7:8  Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije.

7:9  Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá,

7:10  neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

7:11  Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu?

7:12  Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona.

7:13  Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.

7:14  Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.

7:15  Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi,

7:16  ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života.

7:17  Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“

7:18  Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné

7:19  (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.

7:20  A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy,

7:21  on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“

7:22  A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.

7:23  A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu,

7:24  ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky.

7:25  Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

7:26  Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.

7:27  Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.

7:28  Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.

Chapter 8

8:1  To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích.

8:2  On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

8:3  Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat.

8:4  Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona,

8:5  čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“

8:6  Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.

8:7  Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou.

8:8  Bůh ale svůj lid kárá, když říká: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy.

8:9  Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.

8:10  Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem.

8:11  Jeden už nebude druhého poučovat, každý už nebude bratra nabádat: ‚Poznej Hospodina!‘ Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich, mne totiž budou znát.

8:12  Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“

8:13  Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.

Chapter 9

9:1  Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou.

9:2  Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení.

9:3  Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně.

9:4  K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.

9:5  Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna.

9:6  Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu.

9:7  Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti.

9:8  Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně.

9:9  V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní.

9:10  Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.

9:11  Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření.

9:12  Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.

9:13  Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné,

9:14  čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?

9:15  Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví.

9:16  U závěti se totiž musí prokázat smrt toho, kdo ji pořídil.

9:17  Účinnost má pouze závěť zemřelých; dokud zůstavitel žije, závěť nenabývá platnosti.

9:18  Proto ani ta první smlouva nebyla uzavřena bez krve:

9:19  Když Mojžíš přednesl všemu lidu všechna přikázání Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid

9:20  se slovy: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi Bůh uzavřel.“

9:21  Právě tak pokropil tou krví i stánek a všechno bohoslužebné náčiní.

9:22  Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.

9:23  Takto bylo potřeba očišťovat obrazy nebeských věcí; samy nebeské věci však vyžadují lepší oběti.

9:24  Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář.

9:25  Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví

9:26  (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

9:27  Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.

9:28  Právě tak se Kristus jednou obětoval, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé se ukáže ne už kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kdo na něj čekají.

Chapter 10

10:1  Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti.

10:2  (Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.)

10:3  Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají;

10:4  krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.

10:5  A proto Kristus, když přichází na svět, říká: „Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil;

10:6  zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.

10:7  Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, jako je o mně v Knize napsáno, přicházím konat vůli tvou.“

10:8  Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“

10:9  a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé.

10:10  A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.

10:11  Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy.

10:12  Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici.

10:13  Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám,

10:14  neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.

10:15  Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:

10:16  „Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli,“

10:17  a potom dodává: „Už nikdy nevzpomenu na jejich hříchy a špatnosti.“

10:18  Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.

10:19  Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně

10:20  tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo.

10:21  Máme také velikého kněze nad Božím domem,

10:22  a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.

10:23  Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný.

10:24  Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům

10:25  a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

10:26  Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy,

10:27  ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.

10:28  Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá.

10:29  Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti!

10:30  Víme přece, kdo řekl: „Má je pomsta, já zjednám odplatu,“ a dodal: „Hospodin bude soudit svůj lid.“

10:31  Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!

10:32  Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit!

10:33  Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo.

10:34  Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství.

10:35  Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna!

10:36  Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť:

10:37  „Už velmi, velmi brzy přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se.

10:38  Můj spravedlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.“

10:39  My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.

Chapter 11

11:1  Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

11:2  Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.

11:3  Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.

11:4  Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

11:5  Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence

11:6  a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.

11:7  Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.

11:8  Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.

11:9  Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož zaslíbení.

11:10  Vyhlížel totiž město, které má základy, město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

11:11  Vírou také neplodná Sára i přes svůj pokročilý věk přijala moc k početí potomka, přesvědčena o věrnosti Toho, který dal zaslíbení.

11:12  A tak z jednoho už nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na mořském břehu.

11:13  Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci.

11:14  Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že touží po vlasti.

11:15  Kdyby měli na mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu.

11:16  Oni však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

11:17  Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna,

11:18  o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“

11:19  Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.

11:20  Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi ohledně budoucích věcí.

11:21  Vírou umírající Jákob požehnal každému z Josefových synů a „poklonil se, opřen o svou hůl.“

11:22  Vírou se Josef, předtím než skonal, zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit s jeho kostmi.

11:23  Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, nenechali se zastrašit královým rozkazem.

11:24  Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka.

11:25  Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem.

11:26  Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě.

11:27  Vírou opustil Egypt a nedal se zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného.

11:28  Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.

11:29  Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.

11:30  Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli sedm dní.

11:31  Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.

11:32  Mám pokračovat ještě dál? Není dost času, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftachovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích.

11:33  Ti skrze víru dobývali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům,

11:34  přemáhali žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců.

11:35  Ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění, aby dosáhli něčeho lepšího – vzkříšení.

11:36  Další zakoušeli výsměch a bičování a také okovy a vězení.

11:37  Bývali kamenováni, řezáni pilou, zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící.

11:38  Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.

11:39  Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení,

11:40  neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.

Chapter 12

12:1  Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi.

12:2  Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.

12:3  Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.

12:4  Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve.

12:5  Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? „Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.

12:6  Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“

12:7  Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?

12:8  Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.

12:9  Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život?

12:10  Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti.

12:11  Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

12:12  Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“

12:13  a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.

12:15  Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.

12:16  Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:17  Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.

12:18  Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,

12:19  k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.

12:20  (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“

12:21  Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“)

12:22  Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů,

12:23  k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;

12:24  k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

12:25  Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe.

12:26  Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“

12:27  A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.

12:28  My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní.

12:29  Vždyť náš Bůh je stravující oheň.

Chapter 13

13:1  Bratrská láska ať zůstává.

13:2  Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly!

13:3  Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo sami také mohou cítit bolest.

13:4  Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud.

13:5  Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“

13:6  takže můžeme vyznat s důvěrou: „Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“

13:7  Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry.

13:8  Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

13:9  Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly.

13:10  Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.

13:11  Těla zvířat, jejichž krev přináší velekněz do nejsvětější svatyně jako oběť za hřích, bývají pálena venku za stany.

13:12  Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.

13:13  Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu,

13:14  neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím.

13:15  Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.

13:16  Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním – to by vám přece nebylo prospěšné.

13:18  Modlete se za nás. Jsme si jistí, že máme čisté svědomí, neboť se za všech okolností snažíme jednat správně.

13:19  Velice vás tedy prosím o modlitby, abych se k vám mohl co nejdříve vrátit.

13:20  Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí,

13:21  kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

13:22  Prosím vás, bratři, přijměte toto slovo povzbuzení; vždyť jsem vám napsal jen krátce.

13:23  Vězte, že náš bratr Timoteus už je propuštěn. Přijde-li brzy, navštívím vás s ním.

13:24  Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.

13:25  Milost s vámi všemi.