CzeCSP - Hebrews

Chapter 1

1:1  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;

1:2  na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.

1:3  On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese ⌈svým mocným slovem⌉. Když [skrze sebe] vykonal očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

1:4  Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.

1:5  Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? A opět: Já mu budu otcem a on mi bude synem?

1:6  A ⌈opět, když uvádí⌉ Prvorozeného do světa, praví: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.

1:7  O andělech sice říká: On činí své anděly ⌈závany větru⌉ a své služebníky plamenem ohně,

1:8  avšak o Synovi: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.

1:9  Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.

1:10  A: Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.

1:11  Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou

1:12  a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.

1:13  A kterému z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?

1:14  Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?

Chapter 2

2:1  Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

2:2  Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty,

2:3  jak unikneme my, zanedbáme–li tak velikou záchranu, která ⌈má svůj původ⌉ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli,

2:4  za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými ⌈projevy moci⌉ a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

2:5  Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.

2:6  Kdosi někde slavnostně dosvědčil: Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ⌈jej navštěvuješ⌉?

2:7  Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou].

2:8  Všechno jsi poddal pod jeho nohy. Tím tedy, že [mu] poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.

2:9  Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme ⌈pro utrpení smrti⌉ ověnčeného slávou a ctí; tak ⌈z milosti Boží⌉ za každého okusil smrti.

2:10  Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení ⌈učinil dokonalým⌉ původce jejich záchrany.

2:11  Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,

2:12  když říká: Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.

2:13  A opět: Já mu budu důvěřovat; a opět: Hle, já a děti, které mi dal Bůh.

2:14  Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,

2:15  a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.

2:16  Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova.

2:17  A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu.

2:18  Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

Chapter 3

3:1  Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,

3:2  který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v [celém] jeho domě.

3:3  Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám.

3:4  Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.

3:5  A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.

3:6  Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme–li si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje.

3:7  Proto, jak praví Duch Svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,

3:8  nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině,

3:9  kdy [mě] pokoušeli vaši otcové ⌈tím, že mě zkoušeli⌉, a viděli mé skutky

3:10  po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.

3:11  Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.

3:12  Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha,

3:13  a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.

3:14  Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ⌈ten původ jistoty⌉ zachováme pevný až do konce.

3:15  Když se říká: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení,

3:16  kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?

3:17  Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?

3:18  A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne–li těm, kteří neposlechli?

3:19  I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.

Chapter 4

4:1  ⌈Stále platí⌉ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉ je promeškal.

4:2  Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože ⌈nebyli spojeni vírou s těmi⌉, kteří slyšeli.

4:3  Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí, ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.

4:4  Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého díla⌉.

4:5  A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.

4:6  Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,

4:7  opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

4:9  A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.

4:10  Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.

4:11  Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

4:12  Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

4:13  A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉, je vše nahé a odkryté.

4:14  Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání.

4:15  Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.

4:16  Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

Chapter 5

5:1  Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi ⌈v Božích věcech⌉, aby přinášel dary a oběti za hříchy.

5:2  Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí.

5:3  A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe.

5:4  Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron.

5:5  Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

5:6  Jak říká i na jiném místě: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.

5:7  On ve dnech svého ⌈pozemského života⌉ s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.

5:8  Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.

5:9  I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

5:10  když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.

5:11  O něm ⌈máme mnoho co říci⌉ a je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali ⌈línými ke slyšení⌉.

5:12  Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm.

5:13  Neboť každý, kdo ⌈potřebuje mléko⌉, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně.

5:14  Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, ⌈kteří mají smysly návykem vycvičeny⌉ k rozsuzování dobrého a zlého.

Chapter 6

6:1  Proto opusťme ⌈počáteční učení o Kristu⌉ a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha,

6:2  z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu.

6:3  A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí.

6:4  Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého,

6:5  okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku,

6:6  a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu.

6:7  Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání.

6:8  Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení.

6:9  Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.

6:10  Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili-- a ještě sloužíte -- svatým.

6:11  Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, ⌈která vytrvá až do konce⌉,

6:12  abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení.

6:13  Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, přísahal při sobě samém.

6:14  Řekl: Jistě tě ⌈zahrnu požehnáním⌉ a ⌈velmi tě rozmnožím⌉.

6:15  A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení.

6:16  Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor.

6:17  Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou,

6:18  abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje.

6:19  Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu,

6:20  kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se ⌈na věčnost⌉ stal veleknězem podle řádu Melchisedechova.

Chapter 7

7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, který se setkal s Abrahamem, když se navracel od porážky králů, a požehnal mu,

7:2  a kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu král spravedlnosti, dále pak i král Sálemu, což znamená král pokoje.

7:3  Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy.

7:4  Hleďte, jak veliký je ten, jemuž [i] patriarcha Abraham dal desátek z kořisti.

7:5  A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových.

7:6  Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení.

7:7  Není sporu, že nižší ⌈přijímá požehnání⌉ od vyššího.

7:8  A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije.

7:9  Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky.

7:10  Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

7:11  Kdyby tedy byla dokonalost skrze levitské kněžství -- neboť na jeho základě lid dostal Zákon -- proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova?

7:12  Neboť mění–li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

7:13  A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře.

7:14  Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy, a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích.

7:15  A je to ještě mnohem zřejmější, povstává–li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz,

7:16  který není podle zákona ⌈tělesného nařízení⌉, nýbrž podle moci neporušitelného života.

7:17  Neboť [se o něm] svědčí: Ty jsi kněz ⌈na věčnost⌉ podle řádu Melchisedechova.

7:18  ⌈Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost a neužitečnost --

7:19  vždyť Zákon nic nepřivedl k dokonalosti -- uvádí se⌉ však lepší naděje, skrze niž se přibližujeme k Bohu.

7:20  A tím více, že se to nestalo bez přísahy -- neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy,

7:21  kdežto on s přísahou od toho, který mu řekl: Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost [podle řádu Melchisedechova]. --

7:22  tím spíše se stal Ježíš [také] ručitelem lepší smlouvy.

7:23  A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali.

7:24  Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství.

7:25  Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

7:26  Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa

7:27  a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

7:28  Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo ⌈přísežného ujištění⌉, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.

Chapter 8

8:1  ⌈To podstatné na tom⌉, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích,

8:2  je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk.

8:3  Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval.

8:4  Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona.

8:5  Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak ⌈bylo zjeveno Mojžíšovi⌉, když měl stavět stánek; neboť říká: Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.

8:6  ⌈Nyní však⌉ dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.

8:7  Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou.

8:8  Neboť kárá ⌈svůj lid⌉ a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, ⌈kdy uzavřu s domem⌉ Izraele a s domem Judy smlouvu novou;

8:9  ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán.

8:10  Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.

8:11  A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: Poznej Pána, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich,

8:12  protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“

8:13  Když mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.

Chapter 9

9:1  [Také] první smlouva měla ustanovení služby Bohu a pozemskou svatyni.

9:2  Neboť byl zřízen první stánek, ve kterém byl svícen, stůl a předložení chlebů; tomu se říká svatyně.

9:3  Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně.

9:4  ⌈V něm byl⌉ zlatý kadidlový oltář a schrána smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán obsahující manu, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.

9:5  Nad ní byli cherubové Slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech teď není třeba jednotlivě mluvit.

9:6  Když jsou tedy tyto věci takto připraveny, do prvního stánku vcházejí kněží stále a konají bohoslužebné úkony;

9:7  avšak do druhého jen jednou za rok vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za ⌈nevědomosti lidu⌉.

9:8  Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek,

9:9  který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží;

9:10  týkají se pouze pokrmů, nápojů a různých omývání, což jsou jen tělesná ustanovení, uložená do času nápravy.

9:11  Ale když přišel Kristus jako velekněz ⌈budoucího dobra⌉ skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření,

9:12  vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení.

9:13  Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla,

9:14  čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?

9:15  Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni.

9:16  Neboť kde je závěť, je nutné, aby byla prokázána smrt toho, kdo ji ustanovil,

9:17  neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.

9:18  Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve.

9:19  Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat [a kozlů] s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid

9:20  se slovy: Toto je krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh.

9:21  Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem.

9:22  A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.

9:23  Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími, než jsou tyto.

9:24  Neboť Kristus nevešel do ⌈svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé⌉, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.

9:25  Nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně vchází do svatyně s cizí krví,

9:26  neboť by musel od založení světa častokrát trpět; nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť.

9:27  A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,

9:28  tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.

Chapter 10

10:1  Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují.

10:2  Což by ⌈nepřestali obětovat⌉, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni?

10:3  Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů,

10:4  neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.

10:5  Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, ⌈připravil jsi mi však tělo⌉;

10:6  nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

10:7  Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli.

10:8  Když napřed říká: Oběti a obětní dary a celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

10:9  potom řekl: Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli. To první ruší, aby ustanovil to druhé.

10:10  V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

10:11  Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

10:12  On však ⌈přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl⌉ po pravici Boží

10:13  a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.

10:14  Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

10:15  Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:

10:16  Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,

10:17  dodává: a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.

10:18  Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.

10:19  Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, ⌈že smíme vstoupit⌉ do svatyně Ježíšovou krví,

10:20  cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,

10:21  a když máme velikého kněze nad domem Božím,

10:22  přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se ⌈srdcem očištěným⌉ od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

10:23  Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;

10:24  a buďme pozorní jedni k druhým, ⌈abychom se rozněcovali v⌉ lásce a dobrých skutcích.

10:25  Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

10:26  Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,

10:27  nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.

10:28  Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

10:29  Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?

10:30  Neboť známe toho, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A opět: Pán bude soudit svůj lid.

10:31  Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.

10:32  Připomínejte si dřívější dny, v nichž ⌈jste byli osvíceni a⌉ přestáli jste mnohý zápas s utrpením.

10:33  Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo.

10:34  Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví lepší a trvalé.

10:35  Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.

10:36  Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.

10:37  Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ⌈ten, který má přijít⌉, přijde a nebude otálet;

10:38  [můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.

10:39  My však nejsme ⌈ti, kdo ustupují⌉ k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.

Chapter 11

11:1  Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme.

11:2  Neboť v ní ⌈naši předchůdci⌉ dostali svědectví Boží.

11:3  Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.

11:4  Vírou přinesl Ábel [Bohu] lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze ⌈tu víru⌉ ještě mluví, i když zemřel.

11:5  Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu.

11:6  Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.

11:7  Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze ⌈svou víru⌉ odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry.

11:8  Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.

11:9  Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.

11:10  Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

11:11  Vírou i sama Sára, [ač byla] [neplodná,] přijala moc k ⌈početí potomka⌉ a mimo ⌈svůj čas⌉ [porodila], protože měla za věrného toho, kdo dal slib.

11:12  Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském.

11:13  Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi.

11:14  Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast.

11:15  Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit.

11:16  Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je–li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.

11:17  Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna,

11:18  o kterém bylo řečeno: ⌈Z Izáka⌉ bude povoláno tvé símě.

11:19  Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět ⌈jako předobraz⌉.

11:20  Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.

11:21  Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a poklonil se Bohu nad vrcholem své berle.

11:22  Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech.

11:23  Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení.

11:24  Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery

11:25  a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu.

11:26  Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě.

11:27  Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného.

11:28  Vírou ⌈slavil Hod beránka⌉ a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených.

11:29  Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, ⌈když se však o to pokusili⌉ Egypťané, moře je pohltilo.

11:30  Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.

11:31  Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače.

11:32  A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,

11:33  kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům,

11:34  uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, ⌈zahnali na útěk⌉ vojska cizinců.

11:35  Ženy dostaly své mrtvé ⌈zpět vzkříšené⌉, jiní byli mučeni ⌈a nepřijali vysvobození⌉, aby dosáhli lepšího vzkříšení,

11:36  jiní zas zakusili veřejný posměch a bičování, ba i pouta a vězení,

11:37  byli ukamenováni, rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání.

11:38  Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země.

11:39  A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si zaslíbení,

11:40  protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.

Chapter 12

12:1  Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je ⌈před námi⌉,

12:2  upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

12:3  ⌈Pomyslete na⌉ toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

12:4  Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

12:5  A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán;

12:6  neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.

12:7  ⌈Snášejte to ke své výchově⌉, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?

12:8  Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.

12:9  Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, ⌈abychom žili⌉?

12:10  Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

12:11  Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.

12:12  Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena

12:13  a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

12:15  Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.

12:16  Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:17  Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

12:18  Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

12:19  a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,

12:20  neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,

12:21  a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: Jsem zděšen a třesu se.

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

12:23  a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

12:24  a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel.

12:25  Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.

12:27  Ono ještě jednou ukazuje na proměnu těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.

12:28  Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉ přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.

12:29  Neboť náš Bůh je oheň stravující.

Chapter 13

13:1  Bratrská láska ať zůstává.

13:2  Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly.

13:3  Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni, jako ti, kteří jsou sami také v těle.

13:4  Manželství ať je ⌈u všech⌉ ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.

13:5  Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: Nezanechám tě, ani tě neopustím;

13:6  a tak s důvěrou říkejme: Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?

13:7  Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili Boží slovo, pečlivě pozorujte, jaký byl konec jejich života, a napodobujte jejich víru.

13:8  Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.

13:9  Nenechte se unášet rozličnými a cizími učeními; neboť je dobré mít srdce upevňované milostí, ne zachováváním předpisů o pokrmech, jimiž si neprospěli ti, kdo si tak počínali.

13:10  Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.

13:11  Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována ⌈venku za táborem⌉.

13:12  Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl ⌈venku za branou⌉.

13:13  Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu.

13:14  Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí.

13:15  Skrze něho [tedy] přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.

13:16  A nezapomínejte činit dobře a ⌈sdílet se⌉, neboť takové oběti se Bohu líbí.

13:17  Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám nebylo k užitku.

13:18  Modlete se za nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí, když si ve všem chceme počínat správně.

13:19  Tím více vás však vyzývám, abyste to činili, abych se k vám brzo ⌈dostal zpátky⌉.

13:20  A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí ⌈pro krev⌉ věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše,

13:21  ať vás zdokonalí ⌈ve všem dobrém⌉ k vykonání jeho vůle, čině ⌈v nás⌉ to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky [věků]. Amen.

13:22  Vyzývám vás, bratři, snášejte to slovo napomenutí, neboť jsem vám napsal jen krátce.

13:23  Vězte, že [náš] bratr Timoteus je již propuštěn. Přijde–li brzo, uvidím vás s ním.

13:24  Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Zdraví vás ti, kdo jsou z Itálie.

13:25  Milost se všemi vámi. [Amen.]