DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, Webster, NHEB, AKJV, VulgClementine - Hebrews

Chapter 1

1:1  God, who, at sundry times and in divers manners, spoke in times past to the fathers by the prophets, last of all,

1:1  God, who at sundry times and in divers manners spake in time past unto the fathers by the prophets,

1:1  Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;

1:1  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,

1:1  Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;

1:1  Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,

1:1  God, who at sundry times and in divers manners spoke in time past to the fathers by the prophets,

1:1  God, having in the past spoken to the fathers through the prophets at many times and in various ways,

1:1  God, who at sundry times and in divers manners spoke in time past to the fathers by the prophets,

1:1  Multifariam, multisque modis olim Deus loquens patribus in prophetis :

1:2  In these days, hath spoken to us by his Son, whom he hath appointed heir of all things, by whom also he made the world.

1:2  Hath in these last days spoken unto us by his Son, whom he hath appointed heir of all things, by whom also he made the worlds;

1:2  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

1:2  ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.

1:2  na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.

1:2  Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.

1:2  Hath in these last days spoken to us by [his] Son, whom he hath appointed heir of all things, by whom also he made the worlds;

1:2  has at the end of these days spoken to us by his Son, whom he appointed heir of all things, through whom also he made the worlds.

1:2  Has in these last days spoken to us by his Son, whom he has appointed heir of all things, by whom also he made the worlds;

1:2  novissime, diebus istis locutus est nobis in Filio, quem constituit hæredem universorum, per quem fecit et sæcula :

1:3  Who being the brightness of his glory and the figure of his substance and upholding all things by the word of his power, making purgation of sins, sitteth on the right hand of the majesty on high:

1:3  Who being the brightness of his glory, and the express image of his person, and upholding all things by the word of his power, when he had by himself purged our sins, sat down on the right hand of the Majesty on high;

1:3  On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech

1:3  On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.

1:3  On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese ⌈svým mocným slovem⌉. Když [skrze sebe] vykonal očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

1:3  Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

1:3  Who being the brightness of [his] glory, and the express image of his person, and upholding all things by the word of his power, when he had by himself made purification of our sins, sat down on the right hand of the Majesty on high;

1:3  His Son is the radiance of his glory, the very image of his substance, and upholding all things by the word of his power, when he had made, through himself, purification for sins, sat down on the right hand of the Majesty on high;

1:3  Who being the brightness of his glory, and the express image of his person, and upholding all things by the word of his power, when he had by himself purged our sins, sat down on the right hand of the Majesty on high:

1:3  qui cum sit splendor gloriæ, et figura substantiæ ejus, portansque omnia verbo virtutis suæ, purgationem peccatorum faciens, sedet ad dexteram majestatis in excelsis :

1:4  Being made so much better than the angels as he hath inherited a more excellent name than they.

1:4  Being made so much better than the angels, as he hath by inheritance obtained a more excellent name than they.

1:4  a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

1:4  Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.

1:4  Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.

1:4  Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

1:4  Being made so much better than the angels, as he hath by inheritance obtained a more excellent name than they.

1:4  having become so much better than the angels, as he has inherited a more excellent name than they have.

1:4  Being made so much better than the angels, as he has by inheritance obtained a more excellent name than they.

1:4  tanto melior angelis effectus, quanto differentius præ illis nomen hæreditavit.

1:5  For to which of the angels hath he said at any time: Thou art my Son, to-day have I begotten thee? And again: I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?

1:5  For unto which of the angels said he at any time, Thou art my Son, this day have I begotten thee? And again, I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?

1:5  Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘

1:5  Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“? A znovu: „Já jemu budu otcem a on mi bude Synem.“

1:5  Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? A opět: Já mu budu otcem a on mi bude synem?

1:5  Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?

1:5  For to which of the angels said he at any time, Thou art my Son, this day have I begotten thee? And again, I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?

1:5  For to which of the angels did he say at any time, "You are my Son. Today have I become your father?" and again, "I will be to him a Father, and he will be to me a Son?"

1:5  For to which of the angels said he at any time, You are my Son, this day have I begotten you? And again, I will be to him a Father, and he shall be to me a Son?

1:5  Cui enim dixit aliquando angelorum : Filius meus es tu, ego hodie genui te ? Et rursum : Ego ero illi in patrem, et ipse erit mihi in filium ?

1:6  And again, when he bringeth in the first begotten into the world, he saith: And let all the angels of God adore him.

1:6  And again, when he bringeth in the firstbegotten into the world, he saith, And let all the angels of God worship him.

1:6  A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘

1:6  A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: „Klanějte se mu všichni Boží andělé!“

1:6  A ⌈opět, když uvádí⌉ Prvorozeného do světa, praví: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.

1:6  A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

1:6  And again, when he bringeth in the first-begotten into the world, he saith, And let all the angels of God worship him.

1:6  Again, when he brings in the firstborn into the world he says, "Let all the angels of God worship him."

1:6  And again, when he brings in the first-begotten into the world, he said, And let all the angels of God worship him.

1:6  Et cum iterum introducit primogenitum in orbem terræ, dicit : Et adorent eum omnes angeli Dei.

1:7  And to the angels indeed he saith: He that maketh his angels spirits and his ministers a flame of fire.

1:7  And of the angels he saith, Who maketh his angels spirits, and his ministers a flame of fire.

1:7  O andělích je řečeno: ‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘

1:7  O andělech sice říká: „Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,“

1:7  O andělech sice říká: On činí své anděly ⌈závany větru⌉ a své služebníky plamenem ohně,

1:7  A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

1:7  And of the angels he saith, Who maketh his angels spirits, and his ministers a flame of fire.

1:7  Of the angels he says, "Who makes his angels winds, and his servants a flame of fire."

1:7  And of the angels he said, Who makes his angels spirits, and his ministers a flame of fire.

1:7  Et ad angelos quidem dicit : Qui facit angelos suos spiritus, et ministros suos flammam ignis.

1:8  But to the Son: Thy throne, O God, is for ever and ever: a sceptre of justice is the sceptre of thy kingdom.

1:8  But unto the Son he saith, Thy throne, O God, is for ever and ever: a sceptre of righteousness is the sceptre of thy kingdom.

1:8  O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,

1:8  ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.

1:8  avšak o Synovi: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.

1:8  Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého.

1:8  But to the Son, [he saith], Thy throne, O God, [is] for ever and ever: a scepter of righteousness [is] the scepter of thy kingdom.

1:8  But of the Son he says, "Your throne, O God, is forever and ever. The scepter of uprightness is the scepter of your Kingdom.

1:8  But to the Son he said, Your throne, O God, is for ever and ever: a scepter of righteousness is the scepter of your kingdom.

1:8  Ad Filium autem : Thronus tuus Deus in sæculum sæculi : virga æquitatis, virga regni tui.

1:9  Thou hast loved justice and hated iniquity: therefore God, thy God, hath anointed thee with the oil of gladness above thy fellows.

1:9  Thou hast loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, even thy God, hath anointed thee with the oil of gladness above thy fellows.

1:9  Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘

1:9  Miluješ spravedlnost a nenávidíš špatnost; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé.“

1:9  Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.

1:9  Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

1:9  Thou hast loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, [even] thy God, hath anointed thee with the oil of gladness above thy fellows.

1:9  You have loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, your God, has anointed you with the oil of gladness above your fellows."

1:9  You have loved righteousness, and hated iniquity; therefore God, even your God, has anointed you with the oil of gladness above your fellows.

1:9  Dilexisti justitiam, et odisti iniquitatem : propterea unxit te Deus, Deus tuus, oleo exultationis præ participibus tuis.

1:10  And: Thou in the beginning, O Lord, didst found the earth: and the works of thy hands are the heavens.

1:10  And, Thou, Lord, in the beginning hast laid the foundation of the earth; and the heavens are the works of thine hands:

1:10  A dále: ‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.

1:10  A dále: „Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.

1:10  A: Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.

1:10  A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

1:10  And, Thou, Lord, in the beginning hast laid the foundation of the earth: and the heavens are the works of thy hands.

1:10  And, "You, Lord, in the beginning, laid the foundation of the earth. The heavens are the works of your hands.

1:10  And, You, Lord, in the beginning have laid the foundation of the earth; and the heavens are the works of your hands:

1:10  Et : Tu in principio, Domine, terram fundasti : et opera manuum tuarum sunt cæli.

1:11  They shall perish: but thou shalt continue: and they shall all grow old as a garment.

1:11  They shall perish; but thou remainest; and they all shall wax old as doth a garment;

1:11  Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,

1:11  Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.

1:11  Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou

1:11  Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

1:11  They shall perish; but thou remainest: and they all shall become old as doth a garment;

1:11  They will perish, but you continue. They all will grow old like a garment does.

1:11  They shall perish; but you remain; and they all shall wax old as does a garment;

1:11  Ipsi peribunt, tu autem permanebis, et omnes ut vestimentum veterascent :

1:12  And as a vesture shalt thou change them, and they shalt be changed. But thou art the selfsame: and thy years shall not fail.

1:12  And as a vesture shalt thou fold them up, and they shall be changed: but thou art the same, and thy years shall not fail.

1:12  svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘

1:12  Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí!“

1:12  a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.

1:12  A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.

1:12  And as a vesture wilt thou fold them up, and they shall be changed; but thou art the same, and thy years shall not fail.

1:12  As a mantle, you will roll them up, and like a garment they will be changed. But you remain the same, and your years will have no end."

1:12  And as a clothing shall you fold them up, and they shall be changed: but you are the same, and your years shall not fail.

1:12  et velut amictum mutabis eos, et mutabuntur : tu autem idem ipse es, et anni tui non deficient.

1:13  But to which of the angels said he at any time: Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?

1:13  But to which of the angels said he at any time, Sit on my right hand, until I make thine enemies thy footstool?

1:13  Kterému z andělů kdy řekl: ‚Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého trůnu!‘

1:13  A kterému z andělů kdy řekl: „Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím“?

1:13  A kterému z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?

1:13  A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

1:13  But to which of the angels said he at any time, Sit on my right hand, until I make thy enemies thy footstool?

1:13  But which of the angels has he told at any time, "Sit at my right hand, until I make your enemies the footstool of your feet?"

1:13  But to which of the angels said he at any time, Sit on my right hand, until I make your enemies your footstool?

1:13  Ad quem autem angelorum dixit aliquando : Sede a dextris meis, quoadusque ponam inimicos tuos scabellum pedum tuorum ?

1:14  Are they not all ministering spirits, sent to minister for them who shall receive the inheritance of salvation?

1:14  Are they not all ministering spirits, sent forth to minister for them who shall be heirs of salvation?

1:14  Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

1:14  Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.

1:14  Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?

1:14  Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?

1:14  Are they not all ministering spirits, sent forth to minister for them who shall inherit salvation?

1:14  Are not they all serving spirits, sent out to do service for the sake of those who will inherit salvation?

1:14  Are they not all ministering spirits, sent forth to minister for them who shall be heirs of salvation?

1:14  Nonne omnes sunt administratorii spiritus, in ministerium missi propter eos, qui hæreditatem capient salutis ?

Chapter 2

2:1  Therefore ought we more diligently to observe the things which we have heard lest perhaps we should let them slip.

2:1  Therefore we ought to give the more earnest heed to the things which we have heard, lest at any time we should let them slip.

2:1  Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

2:1  Proto se musíme tím pečlivěji držet toho, co jsme slyšeli, a nenechat se proudem unášet pryč.

2:1  Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

2:1  Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo.

2:1  Therefore we ought to give the more earnest heed to the things which we have heard, lest at any time we should let [them] slip.

2:1  Therefore we ought to pay greater attention to the things that were heard, so that we will not drift away.

2:1  Therefore we ought to give the more earnest heed to the things which we have heard, lest at any time we should let them slip.

2:1  Propterea abundantius oportet observare nos ea quæ audivimus, ne forte pereffluamus.

2:2  For if the word spoken by angels became steadfast and every transgression and disobedience received a just recompense of reward:

2:2  For if the word spoken by angels was stedfast, and every transgression and disobedience received a just recompence of reward;

2:2  Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty,

2:2  Jestliže už slovo, které zvěstovali andělé, bylo závazné, takže každý přestupek a každou neposlušnost stihl spravedlivý trest,

2:2  Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty,

2:2  Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty,

2:2  For if the word spoken by angels was steadfast, and every transgression and disobedience received a just recompense of reward;

2:2  For if the word spoken through angels proved steadfast, and every transgression and disobedience received a just recompense;

2:2  For if the word spoken by angels was steadfast, and every transgression and disobedience received a just recompense of reward;

2:2  Si enim qui per angelos dictus est sermo, factus est firmus, et omnis prævaricatio, et inobedientia accepit justam mercedis retributionem :

2:3  How shall we escape if we neglect so great salvation? Which, having begun to be declared by the Lord, was confirmed unto us by them that heard him.

2:3  How shall we escape, if we neglect so great salvation; which at the first began to be spoken by the Lord, and was confirmed unto us by them that heard him;

2:3  jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;

2:3  jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení? Na počátku je zvěstoval sám Pán a nám je potvrdili ti, kteří jej slýchali,

2:3  jak unikneme my, zanedbáme–li tak velikou záchranu, která ⌈má svůj původ⌉ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli,

2:3  Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno.

2:3  How shall we escape, if we neglect so great salvation; which at the first began to be spoken by the Lord, and was confirmed to us by them that heard [him];

2:3  how will we escape if we neglect so great a salvation-which at the first having been spoken through the Lord, was confirmed to us by those who heard;

2:3  How shall we escape, if we neglect so great salvation; which at the first began to be spoken by the Lord, and was confirmed to us by them that heard him;

2:3  quomodo nos effugiemus si tantam neglexerimus salutem ? quæ cum initium accepisset enarrari per Dominum ab eis, qui audierunt, in nos confirmata est,

2:4  God also bearing them witness by signs and wonders and divers miracles and distributions of the Holy Ghost, according to his own will.

2:4  God also bearing them witness, both with signs and wonders, and with divers miracles, and gifts of the Holy Ghost, according to his own will?

2:4  Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

2:4  což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.

2:4  za Božího spoludosvědčování znameními a divy, rozmanitými ⌈projevy moci⌉ a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?

2:4  Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své.

2:4  God also bearing [them] testimony, both with signs and wonders, and with divers miracles, and gifts of the Holy Spirit, according to his own will?

2:4  God also testifying with them, both by signs and wonders, by various works of power, and by gifts of the Holy Spirit, according to his own will?

2:4  God also bearing them witness, both with signs and wonders, and with divers miracles, and gifts of the Holy Ghost, according to his own will?

2:4  contestante Deo signis et portentis, et variis virtutibus, et Spiritus Sancti distributionibus secundum suam voluntatem.

2:5  For God hath not subjected unto angels the world to come, whereof we speak.

2:5  For unto the angels hath he not put in subjection the world to come, whereof we speak.

2:5  Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme,

2:5  Ten budoucí svět, o němž mluvíme, Bůh nesvěřil andělům.

2:5  Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme.

2:5  Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme.

2:5  For to the angels he hath not put in subjection the world to come, concerning which we speak.

2:5  For he did not subject the world to come, of which we speak, to angels.

2:5  For to the angels has he not put in subjection the world to come, whereof we speak.

2:5  Non enim angelis subjecit Deus orbem terræ futurum, de quo loquimur.

2:6  But one in a certain place hath testified, saying: What is man, that thou art mindful of him? Or the son of man, that thou visitest him?

2:6  But one in a certain place testified, saying, What is man, that thou art mindful of him? or the son of man, that thou visitest him?

2:6  kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: ‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?

2:6  Písmo na jednom místě prohlašuje: „Co je člověk, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že tě zajímá?

2:6  Kdosi někde slavnostně dosvědčil: Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ⌈jej navštěvuješ⌉?

2:6  Osvědčilť pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš?

2:6  But one in a certain place testified, saying, What is man, that thou art mindful of him? or the son of man, that thou visitest him?

2:6  But one has somewhere testified, saying, "What is man, that you think of him? Or the son of man, that you care for him?

2:6  But one in a certain place testified, saying, What is man, that you are mindful of him? or the son of man that you visit him?

2:6  Testatus est autem in quodam loco quis, dicens : Quid est homo quod memor es ejus, aut filius hominis quoniam visitas eum ?

2:7  Thou hast made him a little lower than the angels: thou hast crowned him with glory and honour and hast set him over the works of thy hands.

2:7  Thou madest him a little lower than the angels; thou crownedst him with glory and honour, and didst set him over the works of thy hands:

2:7  Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou,

2:7  O málo nižším než anděly jsi jej stvořil, slávou a ctí jsi korunoval jej,

2:7  Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou].

2:7  Maličkos jej menšího než anděly učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých.

2:7  Thou madest him a little lower than the angels; thou crownedst him with glory and honor, and didst set him over the works of thy hands:

2:7  You made him a little lower than the angels. You crowned him with glory and honor.

2:7  You made him a little lower than the angels; you crowned him with glory and honor, and did set him over the works of your hands:

2:7  Minuisti eum paulo minus ab angelis : gloria et honore coronasti eum : et constituisti eum super opera manuum tuarum.

2:8  Thou hast subjected all things under his feet. For in that he hath subjected all things to him he left nothing not subject to him. But now we see not as yet all things subject to him.

2:8  Thou hast put all things in subjection under his feet. For in that he put all in subjection under him, he left nothing that is not put under him. But now we see not yet all things put under him.

2:8  všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.

2:8  k jeho nohám jsi složil vše.“ Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci.

2:8  Všechno jsi poddal pod jeho nohy. Tím tedy, že [mu] poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.

2:8  Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. Poddav pak jemu všecko, ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo.

2:8  Thou hast put all things in subjection under his feet. For in that he put all in subjection under him, he left nothing [that is] not made subject to him. But now we see not yet all things subjected to him.

2:8  [You have put all things in subjection under his feet.]" For in that he subjected all things to him, he left nothing that is not subject to him. But now we do not see all things subjected to him, yet.

2:8  You have put all things in subjection under his feet. For in that he put all in subjection under him, he left nothing that is not put under him. But now we see not yet all things put under him.

2:8  Omnia subjecisti sub pedibus ejus. In eo enim quod omnia ei subjecit, nihil dimisit non subjectum ei. Nunc autem necdum videmus omnia subjecta ei.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels, for the suffering of death, crowned with glory and honour: that, through the grace of God he might taste death for all.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels for the suffering of death, crowned with glory and honour; that he by the grace of God should taste death for every man.

2:9  Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

2:9  Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.

2:9  Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme ⌈pro utrpení smrti⌉ ověnčeného slávou a ctí; tak ⌈z milosti Boží⌉ za každého okusil smrti.

2:9  Ale toho Ježíše, kterýž maličko nižší byl nežli andělé, vidíme pro utrpení smrti slavou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels for the suffering of death, crowned with glory and honor; that he by the grace of God should taste death for every man.

2:9  But we see him who has been made a little lower than the angels, Jesus, because of the suffering of death crowned with glory and honor, that by the grace of God he should taste of death for everyone.

2:9  But we see Jesus, who was made a little lower than the angels for the suffering of death, crowned with glory and honor; that he by the grace of God should taste death for every man.

2:9  Eum autem, qui modico quam angeli minoratus est, videmus Jesum propter passionem mortis, gloria et honore coronatum : ut, gratia Dei, pro omnibus gustaret mortem.

2:10  For it became him for whom are all things and by whom are all things, who had brought many children into glory, to perfect the author of their salvation, by his passion.

2:10  For it became him, for whom are all things, and by whom are all things, in bringing many sons unto glory, to make the captain of their salvation perfect through sufferings.

2:10  Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.

2:10  Ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, se totiž rozhodl přivést mnoho synů do slávy, a tak považoval za vhodné přivést původce jejich spasení k cíli skrze utrpení.

2:10  Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení ⌈učinil dokonalým⌉ původce jejich záchrany.

2:10  Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil.

2:10  For it became him, for whom [are] all things, and by whom [are] all things, in bringing many sons to glory, to make the Captain of their salvation perfect through sufferings.

2:10  For it became him, for whom are all things, and through whom are all things, in bringing many children to glory, to make the author of their salvation perfect through sufferings.

2:10  For it became him, for whom are all things, and by whom are all things, in bringing many sons to glory, to make the captain of their salvation perfect through sufferings.

2:10  Decebat enim eum, propter quem omnia, et per quem omnia, qui multos filios in gloriam adduxerat, auctorem salutis eorum per passionem consummare.

2:11  For both he that sanctifieth and they who are sanctified are all of one. For which cause he is not ashamed to call them brethren, saying:

2:11  For both he that sanctifieth and they who are sanctified are all of one: for which cause he is not ashamed to call them brethren,

2:11  A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:

2:11  Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci,

2:11  Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,

2:11  Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

2:11  For both he that sanctifieth, and they who are sanctified, [are] all of one: for which cause he is not ashamed to call them brethren,

2:11  For both he who sanctifies and those who are sanctified are all from one, for which cause he is not ashamed to call them brothers,

2:11  For both he that sanctifies and they who are sanctified are all of one: for which cause he is not ashamed to call them brothers,

2:11  Qui enim sanctificat, et qui sanctificantur, ex uno omnes. Propter quam causam non confunditur fratres eos vocare, dicens :

2:12  I will declare thy name to my brethren: in the midst of the church will I praise thee.

2:12  Saying, I will declare thy name unto my brethren, in the midst of the church will I sing praise unto thee.

2:12  ‚Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.‘

2:12  když říká: „Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit.“

2:12  když říká: Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.

2:12  Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

2:12  Saying, I will declare thy name to my brethren, in the midst of the church will I sing praise to thee.

2:12  saying, "I will declare your name to my brothers. In the midst of the congregation I will sing your praise."

2:12  Saying, I will declare your name to my brothers, in the middle of the church will I sing praise to you.

2:12  Nuntiabo nomen tuum fratribus meis : in medio ecclesiæ laudabo te.

2:13  And again: I will put my trust in him. And again: Behold I and my children, whom God hath given me.

2:13  And again, I will put my trust in him. And again, Behold I and the children which God hath given me.

2:13  A jinde praví: ‚Také já svou důvěru složím v Boha.‘ A dále: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

2:13  Jinde říká: „Já na něj budu spoléhat,“ a pokračuje: „Hle, já a děti, které mi dal Bůh.“

2:13  A opět: Já mu budu důvěřovat; a opět: Hle, já a děti, které mi dal Bůh.

2:13  A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

2:13  And again, I will put my trust in him. And again, Behold, I, and the children which God hath given me.

2:13  Again, "I will put my trust in him." Again, "Behold, here I am with the children whom God has given me."

2:13  And again, I will put my trust in him. And again, Behold I and the children which God has given me.

2:13  Et iterum : Ego ero fidens in eum. Et iterum : Ecce ego, et pueri mei, quos dedit mihi Deus.

2:14  Therefore because the children are partakers of flesh and blood, he also himself in like manner hath been partaker of the same: that, through death, he might destroy him who had the empire of death, that is to say, the devil:

2:14  Forasmuch then as the children are partakers of flesh and blood, he also himself likewise took part of the same; that through death he might destroy him that had the power of death, that is, the devil;

2:14  Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla,

2:14  A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla),

2:14  Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,

2:14  Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

2:14  Since then the children are partakers of flesh and blood, he also himself likewise took part of the same; that through death he might destroy him that had the power of death, that is, the devil;

2:14  Since then the children have shared in flesh and blood, he also himself in like manner partook of the same, that through death he might bring to nothing him who had the power of death, that is, the devil,

2:14  For as much then as the children are partakers of flesh and blood, he also himself likewise took part of the same; that through death he might destroy him that had the power of death, that is, the devil;

2:14  Quia ergo pueri communicaverunt carni, et sanguini, et ipse similiter participavit eisdem : ut per mortem destrueret eum qui habebat mortis imperium, id est, diabolum :

2:15  And might deliver them, who through the fear of death were all their lifetime subject to servitude.

2:15  And deliver them who through fear of death were all their lifetime subject to bondage.

2:15  a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

2:15  a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví.

2:15  a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.

2:15  A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

2:15  And deliver them, who, through fear of death, were all their life-time subject to bondage.

2:15  and might deliver all of them who through fear of death were all their lifetime subject to bondage.

2:15  And deliver them who through fear of death were all their lifetime subject to bondage.

2:15  et liberaret eos qui timore mortis per totam vitam obnoxii erant servituti.

2:16  For nowhere doth he take hold of the angels: but of the seed of Abraham he taketh hold.

2:16  For verily he took not on him the nature of angels; but he took on him the seed of Abraham.

2:16  Neujímá se přece andělů, ale ‚ujímá se potomků Abrahamových‘.

2:16  Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá.

2:16  Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova.

2:16  Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

2:16  For verily he took not on [him the nature of] angels; but he took on [him] the seed of Abraham.

2:16  For, truly, he did not come to help the angels, but to help the seed of Abraham.

2:16  For truly he took not on him the nature of angels; but he took on him the seed of Abraham.

2:16  Nusquam enim angelos apprehendit, sed semen Abrahæ apprehendit.

2:17  Wherefore, it behoved him in all things to be made like unto his brethren, that he might become a merciful and faithful high priest before God, that he might be a propitiation for the sins of the people.

2:17  Wherefore in all things it behoved him to be made like unto his brethren, that he might be a merciful and faithful high priest in things pertaining to God, to make reconciliation for the sins of the people.

2:17  Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu.

2:17  Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.

2:17  A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu.

2:17  Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.

2:17  Wherefore in all things it behooved him to be made like [his] brethren; that he might be a merciful and faithful High Priest in things [pertaining] to God, to make reconciliation for the sins of the people.

2:17  Therefore he was obligated in all things to be made like his brothers, that he might become a merciful and faithful high priest in things pertaining to God, to make atonement for the sins of the people.

2:17  Why in all things it behooved him to be made like to his brothers, that he might be a merciful and faithful high priest in things pertaining to God, to make reconciliation for the sins of the people.

2:17  Unde debuit per omnia fratribus similari, ut misericors fieret, et fidelis pontifex ad Deum, ut repropitiaret delicta populi.

2:18  For in that wherein he himself hath suffered and been tempted he is able to succour them also that are tempted.

2:18  For in that he himself hath suffered being tempted, he is able to succour them that are tempted.

2:18  Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

2:18  Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.

2:18  Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

2:18  Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

2:18  For in that he himself hath suffered, being tempted, he is able to succor them that are tempted.

2:18  For in that he himself has suffered being tempted, he is able to help those who are tempted.

2:18  For in that he himself has suffered being tempted, he is able to succor them that are tempted.

2:18  In eo enim, in quo passus est ipse et tentatus, potens est et eis, qui tentantur, auxiliari.

Chapter 3

3:1  Wherefore, holy brethren, partakers of the heavenly vocation consider the apostle and high priest of our confession, Jesus:

3:1  Wherefore, holy brethren, partakers of the heavenly calling, consider the Apostle and High Priest of our profession, Christ Jesus;

3:1  Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše:

3:1  A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,

3:1  Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,

3:1  A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze {biskupa} vyznání našeho, Krista Ježíše,

3:1  Wherefore, holy brethren, partakers of the heavenly calling, consider the Apostle and High Priest of our profession, Christ Jesus;

3:1  Therefore, holy brothers, partakers of a heavenly calling, consider the Apostle and High Priest of our confession, Jesus;

3:1  Why, holy brothers, partakers of the heavenly calling, consider the Apostle and High Priest of our profession, Christ Jesus;

3:1  Unde, fratres sancti, vocationis cælestis participes, considerate Apostolum, et pontificem confessionis nostræ Jesum :

3:2  Who is faithful to him that made him, as was also Moses in all his house.

3:2  Who was faithful to him that appointed him, as also Moses was faithful in all his house.

3:2  byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i ‚Mojžíš byl věrný v celém Božím domě‘.

3:2  který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.

3:2  který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v [celém] jeho domě.

3:2  Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.

3:2  Who was faithful to him that appointed him, as also Moses [was faithful] in all his house.

3:2  who was faithful to him who appointed him, as also was Moses in all his house.

3:2  Who was faithful to him that appointed him, as also Moses was faithful in all his house.

3:2  qui fidelis est ei, qui fecit illum, sicut et Moyses in omni domo ejus.

3:3  For this man was counted worthy of greater glory than Moses, by so much as he that hath built the house hath greater honour than the house.

3:3  For this man was counted worthy of more glory than Moses, inasmuch as he who hath builded the house hath more honour than the house.

3:3  Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám.

3:3  On si ovšem zaslouží větší slávu než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel než sám dům.

3:3  Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám.

3:3  Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

3:3  For this [man] was counted worthy of more glory than Moses, inasmuch as he who hath built the house, hath more honor than the house.

3:3  For he has been counted worthy of more glory than Moses, inasmuch as he who built the house has more honor than the house.

3:3  For this man was counted worthy of more glory than Moses, inasmuch as he who has built the house has more honor than the house.

3:3  Amplioris enim gloriæ iste præ Moyse dignus est habitus, quanto ampliorem honorem habet domus, qui fabricavit illam.

3:4  For every house is built by some man: but he that created all things is God.

3:4  For every house is builded by some man; but he that built all things is God.

3:4  Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.

3:4  Každý dům přece někdo postavil a stavitelem všeho je Bůh.

3:4  Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.

3:4  Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

3:4  For every house is built by some [man]; but he that built all things [is] God.

3:4  For every house is built by someone; but he who built all things is God.

3:4  For every house is built by some man; but he that built all things is God.

3:4  Omnis namque domus fabricatur ab aliquo : qui autem omnia creavit, Deus est.

3:5  And Moses indeed was faithful in all his house as a servant, for a testimony of those things which were to be said:

3:5  And Moses verily was faithful in all his house, as a servant, for a testimony of those things which were to be spoken after;

3:5  Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno.

3:5  Ano, Mojžíš byl jako služebník věrný v celém Božím domě, aby dosvědčil to, co mělo být řečeno později,

3:5  A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.

3:5  A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

3:5  And Moses verily [was] faithful in all his house, as a servant, for a testimony of those things which were [afterwards] to be spoken.

3:5  Moses indeed was faithful in all his house as a servant, for a testimony of those things which were afterward to be spoken,

3:5  And Moses truly was faithful in all his house, as a servant, for a testimony of those things which were to be spoken after;

3:5  Et Moyses quidem fidelis erat in tota domo ejus tamquam famulus, in testimonium eorum, quæ dicenda erant :

3:6  But Christ, as the Son in his own house: which house are we, if we hold fast the confidence and glory of hope unto the end.

3:6  But Christ as a son over his own house; whose house are we, if we hold fast the confidence and the rejoicing of the hope firm unto the end.

3:6  Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.

3:6  ale Kristus byl jakožto Syn věrný nad svým domem. A jeho dům jsme my, pokud si udržíme tu smělou důvěru a hrdou naději.

3:6  Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme–li si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje.

3:6  Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

3:6  But Christ as a son over his own house: whose house are we, if we hold fast the confidence, and the rejoicing of the hope firm to the end.

3:6  but Christ is faithful as a Son over his house; whose house we are, if we hold fast our confidence and the glorying of our hope firm to the end.

3:6  But Christ as a son over his own house; whose house are we, if we hold fast the confidence and the rejoicing of the hope firm to the end.

3:6  Christus vero tamquam filius in domo sua : quæ domus sumus nos, si fiduciam, et gloriam spei usque ad finem, firmam retineamus.

3:7  Wherefore, as the Holy Ghost saith: To-day if you shall hear his voice,

3:7  Wherefore (as the Holy Ghost saith, To day if ye will hear his voice,

3:7  Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,

3:7  Proto, jak říká Duch svatý: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit,

3:7  Proto, jak praví Duch Svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,

3:7  Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

3:7  Wherefore (as the Holy Spirit saith, To-day if ye will hear his voice,

3:7  Therefore, even as the Holy Spirit says, "Today if you will hear his voice,

3:7  Why (as the Holy Ghost said, To day if you will hear his voice,

3:7  Quapropter sicut dicit Spiritus Sanctus : Hodie si vocem ejus audieritis,

3:8  Harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the desert,

3:8  Harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the wilderness:

3:8  nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti,

3:8  nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti.

3:8  nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině,

3:8  Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;

3:8  Harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the wilderness:

3:8  do not harden your hearts, as in the provocation, like as in the day of the trial in the wilderness,

3:8  Harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the wilderness:

3:8  nolite obdurare corda vestra, sicut in exacerbatione secundum diem tentationis in deserto,

3:9  Where your fathers tempted me, proved and saw my works,

3:9  When your fathers tempted me, proved me, and saw my works forty years.

3:9  kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky

3:9  Vaši otcové mě dráždili a pokoušeli – co umím, viděli po čtyřicet let!

3:9  kdy [mě] pokoušeli vaši otcové ⌈tím, že mě zkoušeli⌉, a viděli mé skutky

3:9  Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

3:9  When your fathers tempted me, proved me, and saw my works forty years.

3:9  where your fathers tested me and challenged me, and saw my works for forty years.

3:9  When your fathers tempted me, proved me, and saw my works forty years.

3:9  ubi tentaverunt me patres vestri : probaverunt, et viderunt opera mea

3:10  Forty years: for which cause I was offended with this generation, and I said: They always err in heart. And they have not known my ways.

3:10  Wherefore I was grieved with that generation, and said, They do alway err in their heart; and they have not known my ways.

3:10  po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali.

3:10  Roztrpčen tím pokolením jsem tehdy řekl: Srdce těch lidí jen stále bloudí, mé cesty vůbec neznají.

3:10  po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.

3:10  Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

3:10  Wherefore I was grieved with that generation, and said, They do always err in [their] heart; and they have not known my ways.

3:10  Therefore I was displeased with this generation, and said, 'They always err in their heart, but they did not know my ways;'

3:10  Why I was grieved with that generation, and said, They do always err in their heart; and they have not known my ways.

3:10  quadraginta annis : propter quod infensus fui generationi huic, et dixi : Semper errant corde. Ipsi autem non cognoverunt vias meas,

3:11  As I have sworn in my wrath: If they shall enter into my rest.

3:11  So I sware in my wrath, They shall not enter into my rest.)

3:11  Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!‘

3:11  Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

3:11  Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.

3:11  Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

3:11  So I swore in my wrath, They shall not enter into my rest.)

3:11  as I swore in my wrath, 'They will not enter into my rest.'"

3:11  So I swore in my wrath, They shall not enter into my rest.)

3:11  sicut juravi in ira mea : Si introibunt in requiem meam.

3:12  Take heed, brethren, lest perhaps there be in any of you an evil heart of unbelief, to depart from the living God.

3:12  Take heed, brethren, lest there be in any of you an evil heart of unbelief, in departing from the living God.

3:12  Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.

3:12  Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha.

3:12  Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha,

3:12  Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

3:12  Take heed, brethren, lest there be in any of you an evil heart of unbelief, in departing from the living God.

3:12  Beware, brothers, lest perhaps there be in any one of you an evil heart of unbelief, in falling away from the living God;

3:12  Take heed, brothers, lest there be in any of you an evil heart of unbelief, in departing from the living God.

3:12  Videte fratres, ne forte sit in aliquo vestrum cor malum incredulitatis, discedendi a Deo vivo :

3:13  But exhort one another every day, whilst it is called to day, that none of you be hardened through the deceitfulness of sin.

3:13  But exhort one another daily, while it is called To day; lest any of you be hardened through the deceitfulness of sin.

3:13  Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

3:13  Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit.

3:13  a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.

3:13  Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

3:13  But exhort one another daily, while it is called To-day; lest any of you be hardened through the deceitfulness of sin.

3:13  but exhort one another day by day, so long as it is called "today;" lest any one of you be hardened by the deceitfulness of sin.

3:13  But exhort one another daily, while it is called To day; lest any of you be hardened through the deceitfulness of sin.

3:13  sed adhortamini vosmetipsos per singulos dies, donec hodie cognominatur, ut non obduretur quis ex vobis fallacia peccati.

3:14  For we are made partakers of Christ: yet so, if we hold the beginning of his substance firm unto the end.

3:14  For we are made partakers of Christ, if we hold the beginning of our confidence stedfast unto the end;

3:14  Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

3:14  Jsme přece Kristovými společníky – pokud si tu počáteční jistotu neochvějně udržíme až do konce.

3:14  Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ⌈ten původ jistoty⌉ zachováme pevný až do konce.

3:14  Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

3:14  For we are made partakers of Christ, if we hold the beginning of our confidence steadfast to the end;

3:14  For we have become partakers of Christ, if we hold fast the beginning of our confidence firm to the end:

3:14  For we are made partakers of Christ, if we hold the beginning of our confidence steadfast to the end;

3:14  Participes enim Christi effecti sumus, si tamen initium substantiæ ejus usque ad finem firmum retineamus.

3:15  While it is said: To day, if you shall hear his voice, harden not your hearts, as in that provocation.

3:15  While it is said, To day if ye will hear his voice, harden not your hearts, as in the provocation.

3:15  Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘

3:15  Jak říká: „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře.“

3:15  Když se říká: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení,

3:15  Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.

3:15  While it is said, To-day if ye will hear his voice, harden not your hearts, as in the provocation.

3:15  while it is said, "Today if you will hear his voice, do not harden your hearts, as in the rebellion."

3:15  While it is said, To day if you will hear his voice, harden not your hearts, as in the provocation.

3:15  Dum dicitur : Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra, quemadmodum in illa exacerbatione.

3:16  For some who heard did provoke: but not all that came out of Egypt by Moses.

3:16  For some, when they had heard, did provoke: howbeit not all that came out of Egypt by Moses.

3:16  Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?

3:16  Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta?

3:16  kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?

3:16  Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

3:16  For some, when they had heard, did provoke: yet, not all that came out of Egypt by Moses.

3:16  For who, when they heard, rebelled? No, did not all those who came out of Egypt by Moses?

3:16  For some, when they had heard, did provoke: however, not all that came out of Egypt by Moses.

3:16  Quidam enim audientes exacerbaverunt : sed non universi qui profecti sunt ex Ægypto per Moysen.

3:17  And with whom was he offended forty years? Was it not with them that sinned, whose carcasses were overthrown in the desert?

3:17  But with whom was he grieved forty years? was it not with them that had sinned, whose carcases fell in the wilderness?

3:17  A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?

3:17  Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti?

3:17  Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?

3:17  Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?

3:17  But with whom was he grieved forty years? [was it] not with them that had sinned, whose carcasses fell in the wilderness?

3:17  With whom was he displeased forty years? Was not it with those who sinned, whose bodies fell in the wilderness?

3:17  But with whom was he grieved forty years? was it not with them that had sinned, whose carcasses fell in the wilderness?

3:17  Quibus autem infensus est quadraginta annis ? nonne illis qui peccaverunt, quorum cadavera prostrata sunt in deserto ?

3:18  And to whom did he swear, that they should not enter into his rest: but to them that were incredulous?

3:18  And to whom sware he that they should not enter into his rest, but to them that believed not?

3:18  A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?

3:18  A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout!

3:18  A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne–li těm, kteří neposlechli?

3:18  A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

3:18  And to whom did he swear that they should not enter into his rest, but to them that believed not?

3:18  To whom did he swear that they would not enter into his rest, but to those who were disobedient?

3:18  And to whom swore he that they should not enter into his rest, but to them that believed not?

3:18  Quibus autem juravit non introire in requiem ipsius, nisi illis qui increduli fuerunt ?

3:19  And we see that they could not enter in, because of unbelief.

3:19  So we see that they could not enter in because of unbelief.

3:19  Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.

3:19  Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.

3:19  I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.

3:19  A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.

3:19  So we see that they could not enter in because of unbelief.

3:19  We see that they were not able to enter in because of unbelief.

3:19  So we see that they could not enter in because of unbelief.

3:19  Et videmus, quia non potuerunt introire propter incredulitatem.

Chapter 4

4:1  Let us fear therefore lest, the promise being left of entering into his rest, any of you should be thought to be wanting.

4:1  Let us therefore fear, lest, a promise being left us of entering into his rest, any of you should seem to come short of it.

4:1  Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.

4:1  Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul.

4:1  ⌈Stále platí⌉ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉ je promeškal.

4:1  Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

4:1  Let us therefore fear, lest a promise being left [us] of entering into his rest, any of you should seem to come short of it.

4:1  Let us fear therefore, lest perhaps anyone of you should seem to have come short of a promise of entering into his rest.

4:1  Let us therefore fear, lest, a promise being left us of entering into his rest, any of you should seem to come short of it.

4:1  Timeamus ergo ne forte relicta pollicitatione introëundi in requiem ejus, existimetur aliquis ex vobis deesse.

4:2  For unto us also it hath been declared in like manner as unto them. But the word of hearing did not profit them, not being mixed with faith of those things they heard.

4:2  For unto us was the gospel preached, as well as unto them: but the word preached did not profit them, not being mixed with faith in them that heard it.

4:2  I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.

4:2  I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou.

4:2  Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože ⌈nebyli spojeni vírou s těmi⌉, kteří slyšeli.

4:2  Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.

4:2  For to us was the gospel preached, as well as to them: but the word which they heard did not profit them, not being mixed with faith in them that heard [it].

4:2  For indeed we have had good news preached to us, even as they also did, but the word they heard did not profit them, because they were not united by faith with those who heard.

4:2  For to us was the gospel preached, as well as to them: but the word preached did not profit them, not being mixed with faith in them that heard it.

4:2  Etenim et nobis nuntiatum est, quemadmodum et illis : sed non profuit illis sermo auditus, non admistus fidei ex iis quæ audierunt.

4:3  For we, who have believed, shall enter into rest; as he said: As I have sworn in my wrath: If they shall enter into my rest; and this indeed when the works from the foundation of the world were finished.

4:3  For we which have believed do enter into rest, as he said, As I have sworn in my wrath, if they shall enter into my rest: although the works were finished from the foundation of the world.

4:3  Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: ‚Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!‘ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.

4:3  Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili. On přece řekl: „Rozhněván jsem tenkrát odpřisáhl: Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“ Jeho dílo je ovšem hotové už od stvoření světa.

4:3  Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí, ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.

4:3  Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.

4:3  For we who have believed do enter into rest, as he said, As I have sworn in my wrath, if they shall enter into my rest: although the works were finished from the foundation of the world.

4:3  For we who have believed do enter into that rest, even as he has said, "As I swore in my wrath, they will not enter into my rest;" although the works were finished from the foundation of the world.

4:3  For we which have believed do enter into rest, as he said, As I have sworn in my wrath, if they shall enter into my rest: although the works were finished from the foundation of the world.

4:3  Ingrediemur enim in requiem, qui credidimus : quemadmodum dixit : Sicut juravi in ira mea : Si introibunt in requiem meam : et quidem operibus ab institutione mundi perfectis.

4:4  For in a certain place he spoke of the seventh day thus: And God rested the seventh day from all his works.

4:4  For he spake in a certain place of the seventh day on this wise, And God did rest the seventh day from all his works.

4:4  O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘

4:4  Písmo přece na jednom místě mluví o sedmém dni takto: „Sedmého dne Bůh odpočinul ode všech svých skutků,“

4:4  Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého díla⌉.

4:4  Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

4:4  For he spoke in a certain place of the seventh [day] on this wise, And God rested the seventh day from all his works.

4:4  For he has said this somewhere about the seventh day, "God rested on the seventh day from all his works;"

4:4  For he spoke in a certain place of the seventh day on this wise, And God did rest the seventh day from all his works.

4:4  Dixit enim in quodam loco de die septima sic : Et requievit Deus die septima ab omnibus operibus suis.

4:5  And in this place again: If they shall enter into my rest.

4:5  And in this place again, If they shall enter into my rest.

4:5  Zde však čteme: ‚Do mého odpočinutí nevejdou.‘

4:5  a jinde zase: „Do mého odpočinku nikdy nevkročí!“

4:5  A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.

4:5  A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

4:5  And in this [place] again, If they shall enter into my rest.

4:5  and in this place again, "They will not enter into my rest."

4:5  And in this place again, If they shall enter into my rest.

4:5  Et in isto rursum : Si introibunt in requiem meam.

4:6  Seeing then it remaineth that some are to enter into it, and they to whom it was first preached did not enter because of unbelief:

4:6  Seeing therefore it remaineth that some must enter therein, and they to whom it was first preached entered not in because of unbelief:

4:6  Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,

4:6  Možnost vejít do odpočinutí tedy stále trvá, ale ti, jimž byla tehdy zvěstována dobrá zpráva, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli.

4:6  Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,

4:6  A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,

4:6  Seeing therefore it remaineth that some must enter into it, and they to whom it was first preached entered not because of unbelief:

4:6  Seeing therefore it remains that some should enter therein, and they to whom the good news was before preached failed to enter in because of disobedience,

4:6  Seeing therefore it remains that some must enter therein, and they to whom it was first preached entered not in because of unbelief:

4:6  Quoniam ergo superest introire quosdam in illam, et ii, quibus prioribus annuntiatum est, non introierunt propter incredulitatem :

4:7  Again he limiteth a certain day, saying in David; To day, after so long a time as it is above said: To day if you shall hear his voice, harden not your hearts.

4:7  Again, he limiteth a certain day, saying in David, To day, after so long a time; as it is said, To day if ye will hear his voice, harden not your hearts.

4:7  určuje Bůh jiné ‚dnes‘. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!‘

4:7  Proto Bůh znovu označuje nějaký den jako „Dnes“, když o mnoho později říká Davidovými ústy (jak už bylo řečeno): „Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí.“

4:7  opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

4:7  Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest:) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

4:7  (Again, he limiteth a certain day, saying in David, To-day, after so long a time; as it is said, To-day, if ye will hear his voice, harden not your hearts.

4:7  he again defines a certain day, "Today," saying through David so long a time afterward (just as has been said), "Today if you will hear his voice, do not harden your hearts."

4:7  Again, he limits a certain day, saying in David, To day, after so long a time; as it is said, To day if you will hear his voice, harden not your hearts.

4:7  iterum terminat diem quemdam, Hodie, in David dicendo, post tantum temporis, sicut supra dictum est : Hodie si vocem ejus audieritis, nolite obdurare corda vestra.

4:8  For if Jesus had given them rest he would never have afterwards spoken of another day.

4:8  For if Jesus had given them rest, then would he not afterward have spoken of another day.

4:8  Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, Bůh by pak už nemluvil o jiném dni.

4:8  Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

4:8  Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

4:8  For if Jesus had given them rest, then he would not afterward have spoken of another day.

4:8  For if Joshua had given them rest, he would not have spoken afterward of another day.

4:8  For if Jesus had given them rest, then would he not afterward have spoken of another day.

4:8  Nam si eis Jesus requiem præstitisset, numquam de alia loqueretur, posthac, die.

4:9  There remaineth therefore a day of rest for the people of God.

4:9  There remaineth therefore a rest to the people of God.

4:9  Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.

4:9  Proto tedy Božímu lidu nadále zůstává svátek.

4:9  A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.

4:9  A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

4:9  There remaineth therefore a rest to the people of God.

4:9  There remains therefore a Sabbath rest for the people of God.

4:9  There remains therefore a rest to the people of God.

4:9  Itaque relinquitur sabbatismus populo Dei.

4:10  For he that is entered into his rest, the same also hath rested from his works, as God did from his.

4:10  For he that is entered into his rest, he also hath ceased from his own works, as God did from his.

4:10  Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.

4:10  Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých.

4:10  Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.

4:10  Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

4:10  For he that hath entered into his rest, he also hath ceased from his own works, as God [did] from his.)

4:10  For he who has entered into his rest has himself also rested from his works, as God did from his.

4:10  For he that is entered into his rest, he also has ceased from his own works, as God did from his.

4:10  Qui enim ingressus est in requiem ejus, etiam ipse requievit ab operibus suis, sicut a suis Deus.

4:11  Let us hasten therefore to enter into that rest: lest any man fall into the same example of unbelief.

4:11  Let us labour therefore to enter into that rest, lest any man fall after the same example of unbelief.

4:11  A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.

4:11  Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti.

4:11  Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

4:11  Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

4:11  Let us labor therefore to enter into that rest, lest any man fall after the same example of unbelief.

4:11  Let us therefore give diligence to enter into that rest, lest anyone fall after the same example of disobedience.

4:11  Let us labor therefore to enter into that rest, lest any man fall after the same example of unbelief.

4:11  Festinemus ergo ingredi in illam requiem : ut ne in idipsum quis incidat incredulitatis exemplum.

4:12  For the word of God is living and effectual and more piercing than any two edged sword; and reaching unto the division of the soul and the spirit, of the joints also and the marrow: and is a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  For the word of God is quick, and powerful, and sharper than any twoedged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and is a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

4:12  Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.

4:12  Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

4:12  Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

4:12  For the word of God [is] living, and powerful, and sharper than any two-edged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and [is] a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  For the word of God is living, and active, and sharper than any two-edged sword, and piercing even to the dividing of soul and spirit, of both joints and marrow, and is able to discern the thoughts and intentions of the heart.

4:12  For the word of God is quick, and powerful, and sharper than any two edged sword, piercing even to the dividing asunder of soul and spirit, and of the joints and marrow, and is a discerner of the thoughts and intents of the heart.

4:12  Vivus est enim sermo Dei, et efficax et penetrabilior omni gladio ancipiti : et pertingens usque ad divisionem animæ ac spiritus : compagum quoque ac medullarum, et discretor cogitationum et intentionum cordis.

4:13  Neither is there any creature invisible in his sight: but all things are naked and open to his eyes, to whom our speech is.

4:13  Neither is there any creature that is not manifest in his sight: but all things are naked and opened unto the eyes of him with whom we have to do.

4:13  Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

4:13  Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet.

4:13  A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉, je vše nahé a odkryté.

4:13  A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

4:13  Neither is there any creature that is not manifest in his sight: but all things [are] naked and opened to the eyes of him with whom we have to do.

4:13  There is no creature that is hidden from his sight, but all things are naked and laid open before the eyes of him with whom we have to do.

4:13  Neither is there any creature that is not manifest in his sight: but all things are naked and opened to the eyes of him with whom we have to do.

4:13  Et non est ulla creatura invisibilis in conspectu ejus : omnia autem nuda et aperta sunt oculis ejus, ad quem nobis sermo.

4:14  Having therefore a great high priest that hath passed into the heavens, Jesus the Son of God: let us hold fast our confession.

4:14  Seeing then that we have a great high priest, that is passed into the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast our profession.

4:14  Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.

4:14  Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání.

4:14  Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání.

4:14  Protož majíce velikého nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.

4:14  Seeing then that we have a great High Priest, that hath passed into the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast [our] profession.

4:14  Having then a great high priest, who has passed through the heavens, Jesus, the Son of God, let us hold tightly to our confession.

4:14  Seeing then that we have a great high priest, that is passed into the heavens, Jesus the Son of God, let us hold fast our profession.

4:14  Habentes ergo pontificem magnum qui penetravit cælos, Jesum Filium Dei, teneamus confessionem.

4:15  For we have not a high priest who cannot have compassion on our infirmities: but one tempted in all things like as we are, without sin.

4:15  For we have not an high priest which cannot be touched with the feeling of our infirmities; but was in all points tempted like as we are, yet without sin.

4:15  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

4:15  Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.

4:15  Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.

4:15  Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

4:15  For we have not a high priest who cannot be touched with the feeling of our infirmities; but who was in all points tempted as [we are], [yet] without sin.

4:15  For we do not have a high priest who cannot be touched with the feeling of our infirmities, but one who has been in all points tempted like we are, yet without sin.

4:15  For we have not an high priest which cannot be touched with the feeling of our infirmities; but was in all points tempted like as we are, yet without sin.

4:15  Non enim habemus pontificem qui non possit compati infirmitatibus nostris : tentatum autem per omnia pro similitudine absque peccato.

4:16  Let us go therefore with confidence to the throne of grace: that we may obtain mercy and find grace in seasonable aid.

4:16  Let us therefore come boldly unto the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace to help in time of need.

4:16  Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

4:16  Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

4:16  Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

4:16  Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

4:16  Let us therefore come boldly to the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace to help in time of need.

4:16  Let us therefore draw near with boldness to the throne of grace, that we may receive mercy, and may find grace for help in time of need.

4:16  Let us therefore come boldly to the throne of grace, that we may obtain mercy, and find grace to help in time of need.

4:16  Adeamus ergo cum fiducia ad thronum gratiæ : ut misericordiam consequamur, et gratiam inveniamus in auxilio opportuno.

Chapter 5

5:1  For every high priest taken from among men is ordained for men in the things that appertain to God, that he may offer up gifts and sacrifices for sins:

5:1  For every high priest taken from among men is ordained for men in things pertaining to God, that he may offer both gifts and sacrifices for sins:

5:1  Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.

5:1  Každý velekněz bývá vybírán z lidí, aby jako jejich zástupce přinášel Bohu dary a oběti za jejich hříchy.

5:1  Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi ⌈v Božích věcech⌉, aby přinášel dary a oběti za hříchy.

5:1  Všeliký zajisté nejvyšší kněz {biskup} z lidu vzatý za lidi bývá postaven v jednání s Bohem, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy,

5:1  For every high priest taken from among men, is ordained for men in things [pertaining] to God, that he may offer both gifts and sacrifices for sins:

5:1  For every high priest, being taken from among men, is appointed for men in things pertaining to God, that he may offer both gifts and sacrifices for sins.

5:1  For every high priest taken from among men is ordained for men in things pertaining to God, that he may offer both gifts and sacrifices for sins:

5:1  Omnis namque pontifex ex hominibus assumptus, pro hominibus constituitur in iis quæ sunt ad Deum, ut offerat dona, et sacrificia pro peccatis :

5:2  Who can have compassion on them that are ignorant and that err: because he himself also is compassed with infirmity.

5:2  Who can have compassion on the ignorant, and on them that are out of the way; for that he himself also is compassed with infirmity.

5:2  Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.

5:2  Dovede být shovívavý k nevědomým a zbloudilým – vždyť i on sám podléhá slabosti,

5:2  Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí.

5:2  Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí.

5:2  Who can have compassion on the ignorant, and on them that are out of the way; for that he himself also is compassed with infirmity.

5:2  The high priest can deal gently with those who are ignorant and going astray, because he himself is also surrounded with weakness.

5:2  Who can have compassion on the ignorant, and on them that are out of the way; for that he himself also is compassed with infirmity.

5:2  qui condolere possit iis qui ignorant et errant : quoniam et ipse circumdatus est infirmitate :

5:3  And therefore he ought, as for the people, so also for himself, to offer for sins.

5:3  And by reason hereof he ought, as for the people, so also for himself, to offer for sins.

5:3  A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.

5:3  a proto musí obětovat nejen za hříchy lidu, ale i za vlastní.

5:3  A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe.

5:3  A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati za hříchy.

5:3  And by reason of this he ought, as for the people, so also for himself, to offer for sins.

5:3  Because of this, he must offer sacrifices for sins for the people, as well as for himself.

5:3  And by reason hereof he ought, as for the people, so also for himself, to offer for sins.

5:3  et propterea debet, quemadmodum pro populo, ita etiam et pro semetipso offerre pro peccatis.

5:4  Neither doth any man take the honour to himself, but he that is called by God, as Aaron was.

5:4  And no man taketh this honour unto himself, but he that is called of God, as was Aaron.

5:4  Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.

5:4  Tuto čest si nikdo nemůže přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh tak jako Árona.

5:4  Tuto čest si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron.

5:4  A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.

5:4  And no man taketh this honor to himself, but he that is called by God, as [was] Aaron:

5:4  Nobody takes this honor on himself, but he is called by God, just like Aaron was.

5:4  And no man takes this honor to himself, but he that is called of God, as was Aaron.

5:4  Nec quisquam sumit sibi honorem, sed qui vocatur a Deo, tamquam Aaron.

5:5  So Christ also did not glorify himself, that he might be made a high priest: but he that said unto him: Thou art my Son: this day have I begotten thee.

5:5  So also Christ glorified not himself to be made an high priest; but he that said unto him, Thou art my Son, to day have I begotten thee.

5:5  Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘

5:5  Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým.“

5:5  Tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.

5:5  Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem {biskupem}, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

5:5  So also Christ glorified not himself to be made a high priest; but he that said to him, Thou art my Son, to-day have I begotten thee.

5:5  So also Christ did not glorify himself to be made a high priest, but it was he who said to him, "You are my Son. Today I have become your father."

5:5  So also Christ glorified not himself to be made an high priest; but he that said to him, You are my Son, to day have I begotten you.

5:5  Sic et Christus non semetipsum clarificavit ut pontifex fieret : sed qui locutus est ad eum : Filius meus es tu, ego hodie genui te.

5:6  As he saith also in another place: Thou art a priest for ever, according to the order of Melchisedech.

5:6  As he saith also in another place, Thou art a priest for ever after the order of Melchisedec.

5:6  A na jiném místě říká: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘

5:6  A jak říká zase jinde: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“

5:6  Jak říká i na jiném místě: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.

5:6  Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

5:6  As he saith also in another [place], Thou [art] a priest for ever after the order of Melchisedec.

5:6  As he says also in another place, "You are a priest forever, after the order of Melchizedek."

5:6  As he said also in another place, You are a priest for ever after the order of Melchisedec.

5:6  Quemadmodum et in alio loco dicit : Tu es sacerdos in æternum, secundum ordinem Melchisedech.

5:7  Who in the days of his flesh, with a strong cry and tears, offering up prayers and supplications to him that was able to save him from death, was heard for his reverence.

5:7  Who in the days of his flesh, when he had offered up prayers and supplications with strong crying and tears unto him that was able to save him from death, and was heard in that he feared;

5:7  Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.

5:7  On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen.

5:7  On ve dnech svého ⌈pozemského života⌉ s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost.

5:7  Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a vyslyšán jest v tom strachu.

5:7  Who in the days of his flesh, when he had offered up prayers and supplications with strong crying and tears to him that was able to save him from death, and was heard, in that he feared;

5:7  He, in the days of his flesh, having offered up prayers and petitions with strong crying and tears to him who was able to save him from death, and having been heard for his godly fear,

5:7  Who in the days of his flesh, when he had offered up prayers and supplications with strong crying and tears to him that was able to save him from death, and was heard in that he feared;

5:7  Qui in diebus carnis suæ preces, supplicationesque ad eum qui possit illum salvum facere a morte cum clamore valido, et lacrimis offerens, exauditus est pro sua reverentia.

5:8  And whereas indeed he was the Son of God, he learned obedience by the things which he suffered.

5:8  Though he were a Son, yet learned he obedience by the things which he suffered;

5:8  Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,

5:8  Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.

5:8  Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.

5:8  A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství.

5:8  Though he was a Son, yet he learned obedience by the things which he suffered;

5:8  though he was a Son, yet learned obedience by the things which he suffered.

5:8  Though he were a Son, yet learned he obedience by the things which he suffered;

5:8  Et quidem cum esset Filius Dei, didicit ex iis, quæ passus est, obedientiam :

5:9  And being consummated, he became, to all that obey him, the cause of eternal salvation:

5:9  And being made perfect, he became the author of eternal salvation unto all them that obey him;

5:9  tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,

5:9  Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení,

5:9  I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,

5:9  A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného,

5:9  And being made perfect, he became the author of eternal salvation to all them that obey him;

5:9  Having been made perfect, he became to all of those who obey him the author of eternal salvation,

5:9  And being made perfect, he became the author of eternal salvation to all them that obey him;

5:9  et consummatus, factus est omnibus obtemperantibus sibi, causa salutis æternæ,

5:10  Called by God a high priest, according to the order of Melchisedech.

5:10  Called of God an high priest after the order of Melchisedec.

5:10  když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

5:10  když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.

5:10  když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.

5:10  Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem {biskupem} podlé řádu Melchisedechova.

5:10  Called by God a high priest after the order of Melchisedec.

5:10  named by God a high priest after the order of Melchizedek.

5:10  Called of God an high priest after the order of Melchisedec.

5:10  appellatus a Deo pontifex juxta ordinem Melchisedech.

5:11  Of whom we have much to say and hard to be intelligibly uttered: because you are become weak to hear.

5:11  Of whom we have many things to say, and hard to be uttered, seeing ye are dull of hearing.

5:11  O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet.

5:11  Měli bychom o něm ještě mnoho co říci, ale je to těžké vysvětlovat, protože jste líní naslouchat.

5:11  O něm ⌈máme mnoho co říci⌉ a je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali ⌈línými ke slyšení⌉.

5:11  O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší.

5:11  Of whom we have many things to say, and hard to be uttered, seeing ye are dull of hearing.

5:11  About him we have many words to say, and hard to interpret, seeing you have become dull of hearing.

5:11  Of whom we have many things to say, and hard to be uttered, seeing you are dull of hearing.

5:11  De quo nobis grandis sermo, et ininterpretabilis ad dicendum : quoniam imbecilles facti estis ad audiendum.

5:12  For whereas for the time you ought to be masters, you have need to be taught again what are the first elements of the words of God: and you are become such as have need of milk and not of strong meat.

5:12  For when for the time ye ought to be teachers, ye have need that one teach you again which be the first principles of the oracles of God; and are become such as have need of milk, and not of strong meat.

5:12  Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.

5:12  Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.

5:12  Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm.

5:12  Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího.

5:12  For when for the time ye ought to be teachers, ye have need of one to teach you again which [are] the first principles of the oracles of God; and are become such as have need of milk, and not of strong food.

5:12  For when by reason of the time you ought to be teachers, you again need to have someone teach you the rudiments of the first principles of the oracles of God. You have come to need milk, and not solid food.

5:12  For when for the time you ought to be teachers, you have need that one teach you again which be the first principles of the oracles of God; and are become such as have need of milk, and not of strong meat.

5:12  Etenim cum deberetis magistri esse propter tempus, rursum indigetis ut vos doceamini quæ sint elementa exordii sermonum Dei : et facti estis quibus lacte opus sit, non solido cibo.

5:13  For every one that is a partaker of milk is unskilful in the word of justice: for he is a little child.

5:13  For every one that useth milk is unskilful in the word of righteousness: for he is a babe.

5:13  Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.

5:13  Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně.

5:13  Neboť každý, kdo ⌈potřebuje mléko⌉, je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně.

5:13  Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest.)

5:13  For every one that useth milk, [is] unskillful in the word of righteousness: for he is a babe.

5:13  For everyone who lives on milk is not experienced in the word of righteousness, for he is a baby.

5:13  For every one that uses milk is unskillful in the word of righteousness: for he is a babe.

5:13  Omnis enim, qui lactis est particeps, expers est sermonis justitiæ : parvulus enim est.

5:14  But strong meat is for the perfect: for them who by custom have their senses exercised to the discerning of good and evil.

5:14  But strong meat belongeth to them that are of full age, even those who by reason of use have their senses exercised to discern both good and evil.

5:14  Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.

5:14  Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.

5:14  Pro dokonalé je však tuhý pokrm, pro ty, ⌈kteří mají smysly návykem vycvičeny⌉ k rozsuzování dobrého a zlého.

5:14  Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.

5:14  But strong food belongeth to them that are of full age, [even] those who by reason of use have their senses exercised to discern both good and evil.

5:14  But solid food is for those who are full grown, who by reason of use have their senses exercised to discern good and evil.

5:14  But strong meat belongs to them that are of full age, even those who by reason of use have their senses exercised to discern both good and evil.

5:14  Perfectorum autem est solidus cibus : eorum, qui pro consuetudine exercitatos habent sensus ad discretionem boni ac mali.

Chapter 6

6:1  Wherefore, leaving the word of the beginning of Christ, let us go on to things more perfect: not laying again the foundation of penance from dead works and of faith towards God,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on unto perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith toward God,

6:1  Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,

6:1  Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha,

6:1  Proto opusťme ⌈počáteční učení o Kristu⌉ a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha,

6:1  Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on to perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith towards God,

6:1  Therefore leaving the doctrine of the first principles of Christ, let us press on to perfection-not laying again a foundation of repentance from dead works, of faith toward God,

6:1  Therefore leaving the principles of the doctrine of Christ, let us go on to perfection; not laying again the foundation of repentance from dead works, and of faith toward God,

6:1  Quapropter intermittentes inchoationis Christi sermonem, ad perfectiora feramur, non rursum jacientes fundamentum pœnitentiæ ab operibus mortuis, et fidei ad Deum,

6:2  Of the doctrine of baptisms and imposition of hands, and of the resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.

6:2  učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu.

6:2  z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu.

6:2  Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of the resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  of the teaching of washings, of laying on of hands, of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  Of the doctrine of baptisms, and of laying on of hands, and of resurrection of the dead, and of eternal judgment.

6:2  baptismatum doctrinæ, impositionis quoque manuum, ac resurrectionis mortuorum, et judicii æterni.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

6:3  Dá-li Bůh, vydáme se dál.

6:3  A to učiníme, jestliže to Bůh dovolí.

6:3  A toť učiníme, dopustí-li Bůh.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  This will we do, if God permits.

6:3  And this will we do, if God permit.

6:3  Et hoc faciemus, si quidem permiserit Deus.

6:4  For it is impossible for those who were once illuminated, have tasted also the heavenly gift and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  For it is impossible for those who were once enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého

6:4  Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,

6:4  Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastníky Ducha Svatého,

6:4  Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,

6:4  For [it is] impossible for those who have been once enlightened, and have tasted the heavenly gift, and have been made partakers of the Holy Spirit.

6:4  For concerning those who were once enlightened and tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Spirit,

6:4  For it is impossible for those who were once enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Ghost,

6:4  Impossibile est enim eos qui semel sunt illuminati, gustaverunt etiam donum cæleste, et participes facti sunt Spiritus Sancti,

6:5  Have moreover tasted the good word of God and the powers of the world to come,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku,

6:5  okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,

6:5  okusili dobrého Božího slova i moci budoucího věku,

6:5  Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  and tasted the good word of God, and the powers of the age to come,

6:5  And have tasted the good word of God, and the powers of the world to come,

6:5  gustaverunt nihilominus bonum Dei verbum, virtutesque sæculi venturi,

6:6  And are fallen away: to be renewed again to penance, crucifying again to themselves the Son of God and making him a mockery.

6:6  If they shall fall away, to renew them again unto repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put him to an open shame.

6:6  a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.

6:6  a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!

6:6  a odpadli, je nemožné znovu obnovovat ku pokání, neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu.

6:6  Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.

6:6  If they shall fall away, to renew them again to repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put [him] to an open shame.

6:6  and then fell away, it is impossible to renew them again to repentance; seeing they crucify the Son of God for themselves again, and put him to open shame.

6:6  If they shall fall away, to renew them again to repentance; seeing they crucify to themselves the Son of God afresh, and put him to an open shame.

6:6  et prolapsi sunt ; rursus renovari ad pœnitentiam, rursum crucifigentes sibimetipsis Filium Dei, et ostentui habentes.

6:7  For the earth, that drinketh in the rain which cometh often upon it and bringeth forth herbs meet for them by whom it is tilled, receiveth blessing from God.

6:7  For the earth which drinketh in the rain that cometh oft upon it, and bringeth forth herbs meet for them by whom it is dressed, receiveth blessing from God:

6:7  Země, která často přijímá déšť a rodí užitečnou rostlinu těm, kdo ji obdělávají, má účast na Božím požehnání.

6:7  Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání.

6:7  Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou bylinu těm, pro něž je také obdělávána, dostává od Boha požehnání.

6:7  Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.

6:7  For the earth which drinketh in the rain that cometh often upon it, and bringeth forth herbs fit for them by whom it is dressed, receiveth blessing from God:

6:7  For the land which has drunk the rain that comes often on it, and brings forth a crop suitable for them for whose sake it is also tilled, receives blessing from God;

6:7  For the earth which drinks in the rain that comes oft on it, and brings forth herbs meet for them by whom it is dressed, receives blessing from God:

6:7  Terra enim sæpe venientem super se bibens imbrem, et generans herbam opportunam illis, a quibus colitur, accipit benedictionem a Deo :

6:8  But that which bringeth forth thorns and briers is reprobate and very near unto a curse: whose end is to be burnt.

6:8  But that which beareth thorns and briers is rejected, and is nigh unto cursing; whose end is to be burned.

6:8  Rodí-li však jen trní a bodláčí, je nepotřebná a blízká prokletí a nakonec bývá vypálena.

6:8  Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí – nakonec ji čeká spálení.

6:8  Když však nese trní a bodláky, je neužitečná a blízká prokletí; jejím koncem je spálení.

6:8  Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.

6:8  But that which beareth thorns and briers [is] rejected, and [is] nigh to cursing; whose end [is] to be burned.

6:8  but if it bears thorns and thistles, it is rejected and near being cursed, whose end is to be burned.

6:8  But that which bears thorns and briers is rejected, and is near to cursing; whose end is to be burned.

6:8  proferens autem spinas ac tribulos, reproba est, et maledicto proxima : cujus consummatio in combustionem.

6:9  But, my dearly beloved, we trust better things of you, and nearer to salvation; though we speak thus.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  I když takto mluvíme, jsme o vás přesvědčeni, milovaní, že jste na dobré cestě ke spáse.

6:9  Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším – tím, co se týká spasení.

6:9  Co se však týká vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.

6:9  A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  But, beloved, we are persuaded of better things for you, and things that accompany salvation, even though we speak like this.

6:9  But, beloved, we are persuaded better things of you, and things that accompany salvation, though we thus speak.

6:9  Confidimus autem de vobis dilectissimi meliora, et viciniora saluti : tametsi ita loquimur.

6:10  For God is not unjust, that he should forget your work and the love which you have shewn in his name, you who have ministered and do minister to the saints.

6:10  For God is not unrighteous to forget your work and labour of love, which ye have shewed toward his name, in that ye have ministered to the saints, and do minister.

6:10  Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím.

6:10  Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým.

6:10  Neboť Bůh není nespravedlivý, takže by zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevili jeho jménu, když jste posloužili-- a ještě sloužíte -- svatým.

6:10  Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.

6:10  For God [is] not unrighteous to forget your work and labor of love, which ye have shown towards his name, in that ye have ministered to the saints, and do minister.

6:10  For God is not unrighteous, so as to forget your work and the love which you showed toward his name, in that you served the saints, and still do serve them.

6:10  For God is not unrighteous to forget your work and labor of love, which you have showed toward his name, in that you have ministered to the saints, and do minister.

6:10  Non enim injustus Deus, ut obliviscatur operis vestri, et dilectionis, quam ostendistis in nomine ipsius, qui ministrastis sanctis, et ministratis.

6:11  And we desire that every one of you shew forth the same carefulness to the accomplishing of hope unto the end:

6:11  And we desire that every one of you do shew the same diligence to the full assurance of hope unto the end:

6:11  Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje;

6:11  Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje.

6:11  Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost k nabytí plné jistoty naděje, ⌈která vytrvá až do konce⌉,

6:11  Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje,

6:11  And we desire every one of you to show the same diligence to the full assurance of hope to the end:

6:11  We desire that each one of you may show the same diligence to the fullness of hope even to the end,

6:11  And we desire that every one of you do show the same diligence to the full assurance of hope to the end:

6:11  Cupimus autem unumquemque vestrum eamdem ostentare sollicitudinem ad expletionem spei usque in finem :

6:12  That you become not slothful, but followers of them who through faith and patience shall inherit the promises.

6:12  That ye be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  proto neochabujte, ale vezměte si za vzor ty, kdo pro víru a trpělivost mají podíl na zaslíbení.

6:12  Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.

6:12  abyste nezlenivěli, ale napodobili ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost dědici zaslíbení.

6:12  Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.

6:12  That ye be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  that you won't be sluggish, but imitators of those who through faith and patience inherited the promises.

6:12  That you be not slothful, but followers of them who through faith and patience inherit the promises.

6:12  ut non segnes efficiamini, verum imitatores eorum, qui fide, et patientia hæreditabunt promissiones.

6:13  For God making promises to Abraham, because he had no one greater by whom he might swear, swore by himself,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he sware by himself,

6:13  Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém:

6:13  Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:

6:13  Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu, přísahal při sobě samém.

6:13  Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he swore by himself,

6:13  For when God made a promise to Abraham, since he could swear by none greater, he swore by himself,

6:13  For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he swore by himself,

6:13  Abrahæ namque promittens Deus, quoniam neminem habuit, per quem juraret, majorem, juravit per semetipsum,

6:14  Saying: Unless blessing I shall bless thee and multiplying I shall multiply thee.

6:14  Saying, Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee.

6:14  ‚Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.‘

6:14  „Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím.“

6:14  Řekl: Jistě tě ⌈zahrnu požehnáním⌉ a ⌈velmi tě rozmnožím⌉.

6:14  Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.

6:14  Saying, Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee.

6:14  saying, "Surely blessing I will bless you, and multiplying I will multiply you."

6:14  Saying, Surely blessing I will bless you, and multiplying I will multiply you.

6:14  dicens : Nisi benedicens benedicam te, et multiplicans multiplicabo te.

6:15  And so patiently enduring he obtained the promise.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.

6:15  Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.

6:15  A tak trpělivě vyčkal a dosáhl toho zaslíbení.

6:15  A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  Thus, having patiently endured, he obtained the promise.

6:15  And so, after he had patiently endured, he obtained the promise.

6:15  Et sic longanimiter ferens, adeptus est repromissionem.

6:16  For men swear by one greater than themselves: and an oath for confirmation is the end of all their controversy.

6:16  For men verily swear by the greater: and an oath for confirmation is to them an end of all strife.

6:16  Lidé totiž přísahají při někom větším a přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.

6:16  Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor.

6:16  Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha je zárukou, která ukončuje každý jejich spor.

6:16  Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.

6:16  For men verily swear by the greater: and an oath for confirmation [is] to them an end of all contradiction.

6:16  For men swear by a greater one, and in every dispute of theirs the oath is final for confirmation.

6:16  For men truly swear by the greater: and an oath for confirmation is to them an end of all strife.

6:16  Homines enim per majorem sui jurant : et omnis controversiæ eorum finis, ad confirmationem, est juramentum.

6:17  Wherein God, meaning more abundantly to shew to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed an oath:

6:17  Wherein God, willing more abundantly to shew unto the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed it by an oath:

6:17  Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou.

6:17  Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou.

6:17  Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou,

6:17  A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,

6:17  Wherein God, willing more abundantly to show to the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed [it] by an oath:

6:17  In this way God, being determined to show more abundantly to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed with an oath;

6:17  Wherein God, willing more abundantly to show to the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed it by an oath:

6:17  In quo abundantius volens Deus ostendere pollicitationis hæredibus, immobilitatem consilii sui, interposuit jusjurandum :

6:18  That by two immutable things in which it is impossible for God to lie, we may have the strongest comfort, we who have fled for refuge to hold fast the hope set before us.

6:18  That by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us:

6:18  A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané.

6:18  A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.

6:18  abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje.

6:18  Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal,) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.

6:18  That by two immutable things, in which [it was] impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us:

6:18  that by two immutable things, in which it is impossible for God to lie, we may have a strong encouragement, who have fled for refuge to take hold of the hope set before us.

6:18  That by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold on the hope set before us:

6:18  ut per duas res immobiles, quibus impossibile est mentiri Deum, fortissimum solatium habeamus, qui confugimus ad tenendam propositam spem,

6:19  Which we have as an anchor of the soul, sure and firm, and which entereth in even within the veil:

6:19  Which hope we have as an anchor of the soul, both sure and stedfast, and which entereth into that within the veil;

6:19  V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně,

6:19  Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,

6:19  Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu,

6:19  Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

6:19  Which [hope] we have as an anchor of the soul, both sure and steadfast, and which entereth into that within the vail;

6:19  This hope we have as an anchor of the soul, a hope both sure and steadfast and entering into that which is within the veil;

6:19  Which hope we have as an anchor of the soul, both sure and steadfast, and which enters into that within the veil;

6:19  quam sicut anchoram habemus animæ tutam ac firmam, et incedentem usque ad interiora velaminis,

6:20  Where the forerunner Jesus is entered for us, made a high priest for ever according to the order of Melchisedech.

6:20  Whither the forerunner is for us entered, even Jesus, made an high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

6:20  kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.

6:20  kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš, který se ⌈na věčnost⌉ stal veleknězem podle řádu Melchisedechova.

6:20  Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem {biskupem} na věky.

6:20  Whither the forerunner hath for us entered, [even] Jesus, made a high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  where as a forerunner Jesus entered for us, having become a high priest forever after the order of Melchizedek.

6:20  Where the forerunner is for us entered, even Jesus, made an high priest for ever after the order of Melchisedec.

6:20  ubi præcursor pro nobis introivit Jesus, secundum ordinem Melchisedech pontifex factus in æternum.

Chapter 7

7:1  For this Melchisedech was king of Salem, priest of the most high God, who met Abraham returning from the slaughter of the kings and blessed him:

7:1  For this Melchisedec, king of Salem, priest of the most high God, who met Abraham returning from the slaughter of the kings, and blessed him;

7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu

7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání

7:1  Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího, který se setkal s Abrahamem, když se navracel od porážky králů, a požehnal mu,

7:1  Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.

7:1  For this Melchisedec, king of Salem, priest of the most high God, who met Abraham returning from the slaughter of the kings, and blessed him;

7:1  For this Melchizedek, king of Salem, priest of God Most High, who met Abraham returning from the slaughter of the kings and blessed him,

7:1  For this Melchisedec, king of Salem, priest of the most high God, who met Abraham returning from the slaughter of the kings, and blessed him;

7:1  Hic enim Melchisedech, rex Salem, sacerdos Dei summi, qui obviavit Abrahæ regresso a cæde regum, et benedixit ei :

7:2  To whom also Abraham divided the tithes of all: who first indeed by interpretation is king of justice: and then also king of Salem, that is, king of peace:

7:2  To whom also Abraham gave a tenth part of all; first being by interpretation King of righteousness, and after that also King of Salem, which is, King of peace;

7:2  a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.

7:2  a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. Jeho jméno se v první řadě vykládá jako „Král spravedlnosti“, dále je to také král Sálemu, což znamená „král pokoje“.

7:2  a kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek, je nejprve podle překladu král spravedlnosti, dále pak i král Sálemu, což znamená král pokoje.

7:2  Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,

7:2  To whom also Abraham gave a tenth part of all; first being by interpretation King of righteousness, and after that also King of Salem, which is, King of peace;

7:2  to whom also Abraham divided a tenth part of all (being first, by interpretation, king of righteousness, and then also king of Salem, which is king of peace;

7:2  To whom also Abraham gave a tenth part of all; first being by interpretation King of righteousness, and after that also King of Salem, which is, King of peace;

7:2  cui et decimas omnium divisit Abraham : primum quidem qui interpretatur rex justitiæ : deinde autem et rex Salem, quod est, rex pacis,

7:3  Without father, without mother, without genealogy, having neither beginning of days nor end of life, but likened unto the Son of God, continueth a priest for ever.

7:3  Without father, without mother, without descent, having neither beginning of days, nor end of life; but made like unto the Son of God; abideth a priest continually.

7:3  Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.

7:3  Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.

7:3  Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy.

7:3  Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.

7:3  Without father, without mother, without descent, having neither beginning of days, nor end of life; but made like to the Son of God; abideth a priest continually.

7:3  without father, without mother, without genealogy, having neither beginning of days nor end of life, but made like the Son of God), remains a priest continually.

7:3  Without father, without mother, without descent, having neither beginning of days, nor end of life; but made like to the Son of God; stays a priest continually.

7:3  sine patre, sine matre, sine genealogia, neque initium dierum, neque finem vitæ habens, assimilatus autem Filio Dei, manet sacerdos in perpetuum.

7:4  Now consider how great this man is, to whom also Abraham the patriarch gave tithes out of the principal things.

7:4  Now consider how great this man was, unto whom even the patriarch Abraham gave the tenth of the spoils.

7:4  Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.

7:4  Považte, jak vznešený musel být, když mu sám otec Abraham dal desátek z kořisti!

7:4  Hleďte, jak veliký je ten, jemuž [i] patriarcha Abraham dal desátek z kořisti.

7:4  Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha.

7:4  Now consider how great this man [was], to whom even the patriarch Abraham gave the tenth of the spoils.

7:4  Now consider how great this man was, to whom even Abraham, the patriarch, gave a tenth out of the best spoils.

7:4  Now consider how great this man was, to whom even the patriarch Abraham gave the tenth of the spoils.

7:4  Intuemini autem quantus sit hic, cui et decimas dedit de præcipuis Abraham patriarcha.

7:5  And indeed they that are of the sons of Levi, who receive the priesthood, have a commandment to take tithes of the people according to the law, that is to say, of their brethren: though they themselves also came out of the loins of Abraham.

7:5  And verily they that are of the sons of Levi, who receive the office of the priesthood, have a commandment to take tithes of the people according to the law, that is, of their brethren, though they come out of the loins of Abraham:

7:5  Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.

7:5  Synové Leviho, kteří zastávají kněžský úřad, mají podle Zákona oprávnění přijímat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, kteří tak jako oni vzešli z Abrahamových beder.

7:5  A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových.

7:5  A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,

7:5  And verily they that are of the sons of Levi, who receive the office of the priesthood, have a commandment to take tithes from the people according to the law, that is, from their brethren, though they come from the loins of Abraham:

7:5  They indeed of the sons of Levi who receive the priest's office have a commandment to take tithes of the people according to the Law, that is, of their brothers, though these have come out of the body of Abraham,

7:5  And truly they that are of the sons of Levi, who receive the office of the priesthood, have a commandment to take tithes of the people according to the law, that is, of their brothers, though they come out of the loins of Abraham:

7:5  Et quidem de filiis Levi sacerdotium accipientes, mandatum habent decimas sumere a populo secundum legem, id est, a fratribus suis : quamquam et ipsi exierint de lumbis Abrahæ.

7:6  But he, whose pedigree is not numbered among them, received tithes of Abraham and blessed him that had the promises.

7:6  But he whose descent is not counted from them received tithes of Abraham, and blessed him that had the promises.

7:6  Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.

7:6  Melchisedech, který ani nepochází z jejich rodokmenu, však přijal desátek od samotného Abrahama a dal požehnání tomu, který měl zaslíbení od Boha!

7:6  Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl zaslíbení.

7:6  Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.

7:6  But he whose descent is not counted from them received tithes from Abraham, and blessed him that had the promises.

7:6  but he whose genealogy is not counted from them has accepted tithes from Abraham, and has blessed him who has the promises.

7:6  But he whose descent is not counted from them received tithes of Abraham, and blessed him that had the promises.

7:6  Cujus autem generatio non annumeratur in eis, decimas sumpsit ab Abraham, et hunc, qui habebat repromissiones, benedixit.

7:7  And without all contradiction, that which is less is blessed by the better.

7:7  And without all contradiction the less is blessed of the better.

7:7  A není sporu, že větší žehná menšímu.

7:7  Je nesporné, že požehnání přijímá menší od většího.

7:7  Není sporu, že nižší ⌈přijímá požehnání⌉ od vyššího.

7:7  A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.

7:7  And without all contradiction the less is blessed by the better.

7:7  But without any dispute the lesser is blessed by the greater.

7:7  And without all contradiction the less is blessed of the better.

7:7  Sine ulla autem contradictione, quod minus est, a meliore benedicitur.

7:8  And here indeed, men that die receive tithes: but there, he hath witness that he liveth.

7:8  And here men that die receive tithes; but there he receiveth them, of whom it is witnessed that he liveth.

7:8  Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.

7:8  Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam někdo, o kom se tvrdí, že žije.

7:8  A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije.

7:8  A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ.

7:8  And here men that die receive tithes; but there he [receiveth them], of whom it is testified that he liveth.

7:8  Here people who die receive tithes, but there one receives tithes of whom it is testified that he lives.

7:8  And here men that die receive tithes; but there he receives them, of whom it is witnessed that he lives.

7:8  Et hic quidem, decimas morientes homines accipiunt : ibi autem contestatur, quia vivit.

7:9  And (as it may be said) even Levi who received tithes paid tithes in Abraham:

7:9  And as I may so say, Levi also, who receiveth tithes, payed tithes in Abraham.

7:9  Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.

7:9  Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá,

7:9  Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky.

7:9  A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal.

7:9  And as I may say, Levi also, who receiveth tithes, payed tithes in Abraham.

7:9  We can say that through Abraham even Levi, who receives tithes, has paid tithes,

7:9  And as I may so say, Levi also, who receives tithes, paid tithes in Abraham.

7:9  Et (ut ita dictum sit) per Abraham, et Levi, qui decimas accepit, decimatus est :

7:10  For he was yet in the loins of his father when Melchisedech met him.

7:10  For he was yet in the loins of his father, when Melchisedec met him.

7:10  Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

7:10  neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

7:10  Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

7:10  Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.

7:10  For he was yet in the loins of his father, when Melchisedec met him.

7:10  for he was yet in the body of his father when Melchizedek met him.

7:10  For he was yet in the loins of his father, when Melchisedec met him.

7:10  adhuc enim in lumbis patris erat, quando obviavit ei Melchisedech.

7:11  If then perfection was by the Levitical priesthood (for under it the people received the law), what further need was there that another priest should rise according to the order of Melchisedech: and not be called according to the order of Aaron?

7:11  If therefore perfection were by the Levitical priesthood, (for under it the people received the law,) what further need was there that another priest should rise after the order of Melchisedec, and not be called after the order of Aaron?

7:11  Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?

7:11  Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu?

7:11  Kdyby tedy byla dokonalost skrze levitské kněžství -- neboť na jeho základě lid dostal Zákon -- proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova?

7:11  A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za něho vydán jest lidu zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova jmenován?

7:11  If therefore perfection were by the Levitical priesthood (for under it the people received the law) what further need [was there] that another priest should rise after the order of Melchisedec, and not be called after the order of Aaron?

7:11  Now if there was perfection through the Levitical priesthood (for under it the people have received the law), what further need was there for another priest to arise after the order of Melchizedek, and not be called after the order of Aaron?

7:11  If therefore perfection were by the Levitical priesthood, (for under it the people received the law,) what further need was there that another priest should rise after the order of Melchisedec, and not be called after the order of Aaron?

7:11  Si ergo consummatio per sacerdotium Leviticum erat (populus enim sub ipso legem accepit) quid adhuc necessarium fuit secundum ordinem Melchisedech, alium surgere sacerdotem, et non secundum ordinem Aaron dici ?

7:12  For the priesthood being translated, it is necessary that a translation also be made of the law,

7:12  For the priesthood being changed, there is made of necessity a change also of the law.

7:12  Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

7:12  Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona.

7:12  Neboť mění–li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

7:12  A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona přenesení býti.

7:12  For the priesthood being changed, there is made of necessity a change also of the law.

7:12  For the priesthood being changed, there is of necessity a change made also in the law.

7:12  For the priesthood being changed, there is made of necessity a change also of the law.

7:12  Translato enim sacerdotio, necesse est ut et legis translatio fiat.

7:13  For he of whom these things are spoken is of another tribe, of which no one attended on the altar.

7:13  For he of whom these things are spoken pertaineth to another tribe, of which no man gave attendance at the altar.

7:13  A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.

7:13  Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.

7:13  A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře.

7:13  Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož žádný při oltáři v službě nebyl.

7:13  For he of whom these things are spoken pertaineth to another tribe, of which no man gave attendance at the altar.

7:13  For he of whom these things are said belongs to another tribe, from which no one has officiated at the altar.

7:13  For he of whom these things are spoken pertains to another tribe, of which no man gave attendance at the altar.

7:13  In quo enim hæc dicuntur, de alia tribu est, de qua nullus altari præsto fuit.

7:14  For it is evident that our Lord sprung out of Juda: in which tribe Moses spoke nothing concerning priests.

7:14  For it is evident that our Lord sprang out of Juda; of which tribe Moses spake nothing concerning priesthood.

7:14  Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.

7:14  Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžích vůbec nezmínil.

7:14  Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy, a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích.

7:14  Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.

7:14  For [it is] evident that our Lord sprang from Judah; of which tribe Moses spoke nothing concerning priesthood.

7:14  For it is evident that our Lord has sprung out of Judah, about which tribe Moses spoke nothing concerning priests.

7:14  For it is evident that our Lord sprang out of Juda; of which tribe Moses spoke nothing concerning priesthood.

7:14  Manifestum est enim quod ex Juda ortus sit Dominus noster : in qua tribu nihil de sacerdotibus Moyses locutus est.

7:15  And it is yet far more evident: if according to the similitude of Melchisedech there ariseth another priest,

7:15  And it is yet far more evident: for that after the similitude of Melchisedec there ariseth another priest,

7:15  To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz

7:15  Je tedy nade všechnu pochybnost zřejmé, že nastupuje jiný kněz, podobný Melchisedechovi,

7:15  A je to ještě mnohem zřejmější, povstává–li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz,

7:15  Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé řádu Melchisedechova,

7:15  And it is yet far more evident: for that after the similitude of Melchisedec there ariseth another priest,

7:15  This is yet more abundantly evident, if after the likeness of Melchizedek there arises another priest,

7:15  And it is yet far more evident: for that after the similitude of Melchisedec there rises another priest,

7:15  Et amplius adhuc manifestum est : si secundum similitudinem Melchisedech exsurgat alius sacerdos,

7:16  Who is made, not according to the law of a law of a carnal commandment, but according to the power of an indissoluble life.

7:16  Who is made, not after the law of a carnal commandment, but after the power of an endless life.

7:16  ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,

7:16  ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života.

7:16  který není podle zákona ⌈tělesného nařízení⌉, nýbrž podle moci neporušitelného života.

7:16  Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé moci života neporušitelného.

7:16  Who is made, not after the law of a carnal commandment, but after the power of an endless life.

7:16  who has been made, not after the law of a fleshly commandment, but after the power of an endless life:

7:16  Who is made, not after the law of a carnal commandment, but after the power of an endless life.

7:16  qui non secundum legem mandati carnalis factus est, sed secundum virtutem vitæ insolubilis.

7:17  For he testifieth: Thou art a priest for ever according to the order of Melchisedech.

7:17  For he testifieth, Thou art a priest for ever after the order of Melchisedec.

7:17  jak se o něm svědčí: ‚Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.‘

7:17  Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle řádu Melchisedechova.“

7:17  Neboť [se o něm] svědčí: Ty jsi kněz ⌈na věčnost⌉ podle řádu Melchisedechova.

7:17  Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

7:17  For he testifieth, Thou [art] a priest for ever after the order of Melchisedec.

7:17  for it is testified, "You are a priest forever, according to the order of Melchizedek."

7:17  For he testifies, You are a priest for ever after the order of Melchisedec.

7:17  Contestatur enim : Quoniam tu es sacerdos in æternum, secundum ordinem Melchisedech.

7:18  There is indeed a setting aside of the former commandment, because of the weakness and unprofitableness thereof:

7:18  For there is verily a disannulling of the commandment going before for the weakness and unprofitableness thereof.

7:18  Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -

7:18  Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné

7:18  ⌈Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost a neužitečnost --

7:18  Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, proto že bylo mdlé a neužitečné.

7:18  For there is verily a disannulling of the preceding commandment on account of its weakness and unprofitableness.

7:18  For there is an annulling of a foregoing commandment because of its weakness and uselessness

7:18  For there is truly a cancellation of the commandment going before for the weakness and unprofitableness thereof.

7:18  Reprobatio quidem fit præcedentis mandati, propter infirmitatem ejus, et inutilitatem :

7:19  For the law brought nothing to perfection: but a bringing in of a better hope, by which we draw nigh to God.

7:19  For the law made nothing perfect, but the bringing in of a better hope did; by the which we draw nigh unto God.

7:19  zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.

7:19  (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.

7:19  vždyť Zákon nic nepřivedl k dokonalosti -- uvádí se⌉ však lepší naděje, skrze niž se přibližujeme k Bohu.

7:19  Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.

7:19  For the law made nothing perfect, but the introduction of a better hope [did]; by which we draw nigh to God.

7:19  (for the law made nothing perfect), and a bringing in of a better hope, through which we draw near to God.

7:19  For the law made nothing perfect, but the bringing in of a better hope did; by the which we draw near to God.

7:19  nihil enim ad perfectum adduxit lex : introductio vero melioris spei, per quam proximamus ad Deum.

7:20  And inasmuch as it is not without an oath (for the others indeed were made priests without an oath:

7:20  And inasmuch as not without an oath he was made priest:

7:20  A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.

7:20  A navíc, nestalo se to bez přísahy. Oni se totiž stávali kněžími bez přísahy,

7:20  A tím více, že se to nestalo bez přísahy -- neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy,

7:20  A to i podlé toho, že ne bez přísahy jest uvedena.

7:20  And inasmuch as not without an oath [he was made priest]:

7:20  Inasmuch as he was not made priest without the taking of an oath

7:20  And inasmuch as not without an oath he was made priest:

7:20  Et quantum est non sine jurejurando (alii quidem sine jurejurando sacerdotes facti sunt,

7:21  But this with an oath, by him that said unto him: The Lord hath sworn and he will not repent: Thou art a priest for ever).

7:21  (For those priests were made without an oath; but this with an oath by him that said unto him, The Lord sware and will not repent, Thou art a priest for ever after the order of Melchisedec:)

7:21  Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: ‚Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.‘

7:21  on však skrze přísahu. Bylo mu přece řečeno: „Hospodin přísahal a nebude litovat: Jsi knězem navěky.“

7:21  kdežto on s přísahou od toho, který mu řekl: Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost [podle řádu Melchisedechova]. --

7:21  Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

7:21  (For those priests were made without an oath; but this with an oath, by him that said to him, The Lord swore, and will not repent, Thou [art] a priest for ever after the order of Melchisedec:)

7:21  (for they indeed have been made priests without an oath), but he with an oath by him that says of him, "The Lord swore and will not change his mind, 'You are a priest forever.'"

7:21  (For those priests were made without an oath; but this with an oath by him that said to him, The Lord swore and will not repent, You are a priest for ever after the order of Melchisedec:)

7:21  hic autem cum jurejurando per eum, qui dixit ad illum : Juravit Dominus, et non pœnitebit eum : tu es sacerdos in æternum) :

7:22  By so much is Jesus made a surety of a better testament.

7:22  By so much was Jesus made a surety of a better testament.

7:22  Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.

7:22  A tak se Ježíš stal ručitelem mnohem lepší smlouvy.

7:22  tím spíše se stal Ježíš [také] ručitelem lepší smlouvy.

7:22  Podlé čehož lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.

7:22  By so much was Jesus made a surety of a better testament.

7:22  By so much, Jesus has become the guarantor of a better covenant.

7:22  By so much was Jesus made a surety of a better testament.

7:22  in tantum melioris testamenti sponsor factus est Jesus.

7:23  And the others indeed were made many priests, because by reason of death they were not suffered to continue:

7:23  And they truly were many priests, because they were not suffered to continue by reason of death:

7:23  A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.

7:23  A dále: levitských kněží muselo být mnoho, protože jim smrt bránila zůstat v úřadu,

7:23  A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali.

7:23  A také onino mnozí bývali kněží, proto že smrt bránila jim vždycky trvati;

7:23  And they truly were many priests, because they were not suffered to continue by reason of death:

7:23  Many, indeed, have been made priests, because they are hindered from continuing by death.

7:23  And they truly were many priests, because they were not suffered to continue by reason of death:

7:23  Et alii quidem plures facti sunt sacerdotes, idcirco quod morte prohiberentur permanere :

7:24  But this, for that he continueth for ever, hath an everlasting priesthood:

7:24  But this man, because he continueth ever, hath an unchangeable priesthood.

7:24  Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.

7:24  ale jeho kněžství je trvalé, protože žije navěky.

7:24  Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství.

7:24  Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.

7:24  But this [man], because he continueth ever, hath an unchangeable priesthood.

7:24  But he, because he lives forever, has his priesthood unchangeable.

7:24  But this man, because he continues ever, has an unchangeable priesthood.

7:24  hic autem eo quod maneat in æternum, sempiternum habet sacerdotium.

7:25  Whereby he is able also to save for ever them that come to God by him; always living to make intercession for us.

7:25  Wherefore he is able also to save them to the uttermost that come unto God by him, seeing he ever liveth to make intercession for them.

7:25  Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

7:25  Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

7:25  Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

7:25  A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.

7:25  Wherefore he is able also to save them to the uttermost that come to God by him, seeing he ever liveth to make intercession for them.

7:25  Therefore he is also able to save to the uttermost those who draw near to God through him, seeing that he lives forever to make intercession for them.

7:25  Why he is able also to save them to the uttermost that come to God by him, seeing he ever lives to make intercession for them.

7:25  Unde et salvare in perpetuum potest accedentes per semetipsum ad Deum : semper vivens ad interpellandum pro nobis.

7:26  For it was fitting that we should have such a high priest, holy, innocent, undefiled, separated from sinners, and made higher than the heavens:

7:26  For such an high priest became us, who is holy, harmless, undefiled, separate from sinners, and made higher than the heavens;

7:26  To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,

7:26  Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.

7:26  Takový velekněz byl pro nás vhodný: svatý, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa

7:26  Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl,

7:26  For such a high priest became us, [who is] holy, harmless, undefiled, separate from sinners, and made higher than the heavens;

7:26  For such a high priest was fitting for us: holy, guiltless, undefiled, separated from sinners, and made higher than the heavens;

7:26  For such an high priest became us, who is holy, harmless, undefiled, separate from sinners, and made higher than the heavens;

7:26  Talis enim decebat ut nobis esset pontifex, sanctus, innocens, impollutus, segregatus a peccatoribus, et excelsior cælis factus :

7:27  Who needeth not daily (as the other priests) to offer sacrifices, first for his own sins, and then for the people's: for this he did once, in offering himself.

7:27  Who needeth not daily, as those high priests, to offer up sacrifice, first for his own sins, and then for the people’s: for this he did once, when he offered up himself.

7:27  který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

7:27  Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.

7:27  a který nemusí jako tamti velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.

7:27  Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav.

7:27  Who needeth not daily, as those high priests, to offer up sacrifice, first for his own sins, and then for the people's: for this he did once, when he offered up himself.

7:27  who does not need, like those high priests, to offer up sacrifices daily, first for his own sins, and then for the sins of the people. For he did this once for all, when he offered up himself.

7:27  Who needs not daily, as those high priests, to offer up sacrifice, first for his own sins, and then for the people's: for this he did once, when he offered up himself.

7:27  qui non habet necessitatem quotidie, quemadmodum sacerdotes, prius pro suis delictis hostias offerre, deinde pro populi : hoc enim fecit semel, seipsum offerendo.

7:28  For the law maketh men priests, who have infirmity: but the word of the oath (which was since the law) the Son who is perfected for evermore.

7:28  For the law maketh men high priests which have infirmity; but the word of the oath, which was since the law, maketh the Son, who is consecrated for evermore.

7:28  Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.

7:28  Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.

7:28  Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabosti, ale slovo ⌈přísežného ujištění⌉, které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna, který se stal dokonalým veleknězem na věčnost.

7:28  Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky.

7:28  For the law maketh men high priests who have infirmity; but the word of the oath, which was after the law, [maketh] the Son, who is consecrated for evermore.

7:28  For the Law appoints men as high priests who have weakness, but the word of the oath which came after the Law appoints a Son forever who has been perfected.

7:28  For the law makes men high priests which have infirmity; but the word of the oath, which was since the law, makes the Son, who is consecrated for ever more.

7:28  Lex enim homines constituit sacerdotes infirmitatem habentes : sermo autem jurisjurandi, qui post legem est, Filium in æternum perfectum.

Chapter 8

8:1  Now of the things which we have spoken, this is the sum: We have such an high priest who is set on the right hand of the throne of majesty in the heavens,

8:1  Now of the things which we have spoken this is the sum: We have such an high priest, who is set on the right hand of the throne of the Majesty in the heavens;

8:1  Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu

8:1  To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích.

8:1  ⌈To podstatné na tom⌉, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích,

8:1  Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

8:1  Now of the things which we have spoken [this is] the sum: We have such a high priest, who is set on the right hand of the throne of the Majesty in the heavens;

8:1  Now in the things which we are saying, the main point is this. We have such a high priest, who sat down on the right hand of the throne of the Majesty in the heavens,

8:1  Now of the things which we have spoken this is the sum: We have such an high priest, who is set on the right hand of the throne of the Majesty in the heavens;

8:1  Capitulum autem super ea quæ dicuntur : Talem habemus pontificem, qui consedit in dextera sedis magnitudinis in cælis,

8:2  A minister of the holies and of the true tabernacle, which the Lord hath pitched, and not man.

8:2  A minister of the sanctuary, and of the true tabernacle, which the Lord pitched, and not man.

8:2  v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk.

8:2  On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

8:2  je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk.

8:2  Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

8:2  A minister of the sanctuary, and of the true tabernacle, which the Lord pitched, and not man.

8:2  a servant of the sanctuary, and of the true tabernacle, which the Lord set up, and not man.

8:2  A minister of the sanctuary, and of the true tabernacle, which the Lord pitched, and not man.

8:2  sanctorum minister, et tabernaculi veri, quod fixit Dominus, et non homo.

8:3  For every high priest is appointed to offer gifts and sacrifices: wherefore it is necessary that he also should have some thing to offer.

8:3  For every high priest is ordained to offer gifts and sacrifices: wherefore it is of necessity that this man have somewhat also to offer.

8:3  Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť.

8:3  Každý velekněz je pověřen přinášet dary a oběti. Bylo tedy potřeba, aby i on měl co obětovat.

8:3  Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval.

8:3  Všeliký zajisté nejvyšší kněz {biskup} k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

8:3  For every high priest is ordained to offer gifts and sacrifices: wherefore [it is] of necessity that this man should have somewhat also to offer.

8:3  For every high priest is appointed to offer both gifts and sacrifices. Therefore it is necessary that this high priest also have something to offer.

8:3  For every high priest is ordained to offer gifts and sacrifices: why it is of necessity that this man have somewhat also to offer.

8:3  Omnis enim pontifex ad offerendum munera, et hostias constituitur : unde necesse est et hunc habere aliquid, quod offerat.

8:4  If then he were on earth, he would not be a priest: seeing that there would be others to offer gifts according to the law.

8:4  For if he were on earth, he should not be a priest, seeing that there are priests that offer gifts according to the law:

8:4  Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona.

8:4  Zde na zemi by však ani nemohl být knězem, neboť zdejší kněží obětují dary podle Zákona,

8:4  Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona.

8:4  Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,

8:4  For if he were on earth, he would not be a priest, seeing there are priests that offer gifts according to the law:

8:4  Now if he were on earth, he would not be a priest at all, seeing there are priests who offer the gifts according to the Law;

8:4  For if he were on earth, he should not be a priest, seeing that there are priests that offer gifts according to the law:

8:4  Si ergo esset super terram, nec esset sacerdos : cum essent qui offerent secundum legem munera,

8:5  Who serve unto the example and shadow of heavenly things. As it was answered to Moses, when he was to finish the tabernacle: See (saith he) that thou make all things according to the pattern which was shewn thee on the mount.

8:5  Who serve unto the example and shadow of heavenly things, as Moses was admonished of God when he was about to make the tabernacle: for, See, saith he, that thou make all things according to the pattern shewed to thee in the mount.

8:5  Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ‚Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘

8:5  čímž slouží obrazu a stínu toho, co je v nebi. Tak to přece bylo sděleno Mojžíšovi, když měl dokončit stánek: „Hleď, abys vše udělal podle vzoru, který jsi viděl na této hoře.“

8:5  Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak ⌈bylo zjeveno Mojžíšovi⌉, když měl stavět stánek; neboť říká: Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.

8:5  Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.

8:5  Who serve to the example and shadow of heavenly things, as Moses was admonished by God when he was about to make the tabernacle: for, See (saith he) [that] thou make all things according to the pattern shown to thee in the mount.

8:5  who serve a copy and shadow of the heavenly things, even as Moses was warned by God when he was about to make the tabernacle, for he said, "See, you shall make everything according to the pattern that was shown to you on the mountain."

8:5  Who serve to the example and shadow of heavenly things, as Moses was admonished of God when he was about to make the tabernacle: for, See, said he, that you make all things according to the pattern showed to you in the mount.

8:5  qui exemplari, et umbræ deserviunt cælestium. Sicut responsum est Moysi, cum consummaret tabernaculum : Vide (inquit) omnia facito secundum exemplar, quod tibi ostensum est in monte.

8:6  But now he hath obtained a better ministry, by how much also he is a mediator of a better testament which is established on better promises.

8:6  But now hath he obtained a more excellent ministry, by how much also he is the mediator of a better covenant, which was established upon better promises.

8:6  Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.

8:6  Ježíši však byla svěřena mnohem vznešenější služba, neboť se stal prostředníkem lepší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.

8:6  ⌈Nyní však⌉ dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.

8:6  Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.

8:6  But now hath he obtained a more excellent ministry, by how much also he is the mediator of a better covenant, which was established upon better promises.

8:6  But now he has obtained a more excellent ministry, by so much as he is also the mediator of a better covenant, which on better promises has been given as Law.

8:6  But now has he obtained a more excellent ministry, by how much also he is the mediator of a better covenant, which was established on better promises.

8:6  Nunc autem melius sortitus est ministerium, quanto et melioris testamenti mediator est, quod in melioribus repromissionibus sancitum est.

8:7  For if that former had been faultless, there should not indeed a place have been sought for a second.

8:7  For if that first covenant had been faultless, then should no place have been sought for the second.

8:7  Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.

8:7  Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou.

8:7  Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou.

8:7  Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.

8:7  For if that first [covenant] had been faultless, then would no place have been sought for the second.

8:7  For if that first covenant had been faultless, then no place would have been sought for a second.

8:7  For if that first covenant had been faultless, then should no place have been sought for the second.

8:7  Nam si illud prius culpa vacasset, non utique secundi locus inquireretur.

8:8  For, finding fault with them, he saith: Behold the days shall come, saith the Lord: and I will perfect, unto the house of Israel and unto the house of Juda, a new testament:

8:8  For finding fault with them, he saith, Behold, the days come, saith the Lord, when I will make a new covenant with the house of Israel and with the house of Judah:

8:8  Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: ‚Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou,

8:8  Bůh ale svůj lid kárá, když říká: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy.

8:8  Neboť kárá ⌈svůj lid⌉ a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, ⌈kdy uzavřu s domem⌉ Izraele a s domem Judy smlouvu novou;

8:8  Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

8:8  For finding fault with them, he saith, Behold, the days come, saith the Lord, when I will make a new covenant with the house of Israel and with the house of Judah:

8:8  For finding fault with them, he said, "Behold, the days come," says the Lord, "that I will make a New Covenant with the house of Israel and with the house of Judah;

8:8  For finding fault with them, he said, Behold, the days come, said the Lord, when I will make a new covenant with the house of Israel and with the house of Judah:

8:8  Vituperans enim eos dicit : Ecce dies venient, dicit Dominus : et consummabo super domum Israël, et super domum Juda, testamentum novum,

8:9  Not according to the testament which I made to their fathers, on the day when I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt: because they continued not in my testament: and I regarded them not, saith the Lord.

8:9  Not according to the covenant that I made with their fathers in the day when I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt; because they continued not in my covenant, and I regarded them not, saith the Lord.

8:9  ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin.

8:9  Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin.

8:9  ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán.

8:9  Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.

8:9  Not according to the covenant that I made with their fathers, in the day when I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt; because they continued not in my covenant, and I regarded them not, saith the Lord.

8:9  not according to the covenant that I made with their fathers, in the day that I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt; for they did not continue in my covenant, and I disregarded them," says the Lord.

8:9  Not according to the covenant that I made with their fathers in the day when I took them by the hand to lead them out of the land of Egypt; because they continued not in my covenant, and I regarded them not, said the Lord.

8:9  non secundum testamentum quod feci patribus eorum in die qua apprehendi manum eorum ut educerem illos de terra Ægypti : quoniam ipsi non permanserunt in testamento meo : et ego neglexi eos, dicit Dominus.

8:10  For this is the testament which I will make to the house of Israel after those days, saith the Lord: I will give my laws into their mind: and in their heart will I write them. And I will be their God: and they shall be my people.

8:10  For this is the covenant that I will make with the house of Israel after those days, saith the Lord; I will put my laws into their mind, and write them in their hearts: and I will be to them a God, and they shall be to me a people:

8:10  A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.

8:10  Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem.

8:10  Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.

8:10  Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

8:10  For this [is] the covenant that I will make with the house of Israel after those days, saith the Lord; I will put my laws into their mind, and write them in their hearts: and I will be to them a God, and they shall be to me a people:

8:10  "For this is the covenant that I will make with the house of Israel. After those days," says the Lord; "I will put my laws into their mind, I will also write them on their heart. I will be their God, and they will be my people.

8:10  For this is the covenant that I will make with the house of Israel after those days, said the Lord; I will put my laws into their mind, and write them in their hearts: and I will be to them a God, and they shall be to me a people:

8:10  Quia hoc est testamentum quod disponam domui Israël post dies illos, dicit Dominus : dando leges meas in mentem eorum, et in corde eorum superscribam eas : et ero eis in Deum, et ipsi erunt mihi in populum :

8:11  And they shall not teach every man his neighbour and every man his brother, saying: Know the Lord. For all shall know me, from the least to the greatest of them.

8:11  And they shall not teach every man his neighbour, and every man his brother, saying, Know the Lord: for all shall know me, from the least to the greatest.

8:11  Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána‘, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.

8:11  Jeden už nebude druhého poučovat, každý už nebude bratra nabádat: ‚Poznej Hospodina!‘ Všichni, od nejmenšího až po největšího z nich, mne totiž budou znát.

8:11  A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: Poznej Pána, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich,

8:11  A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.

8:11  And they shall not teach every man his neighbor, and every man his brother, saying, Know the Lord: for all shall know me, from the least to the greatest.

8:11  They will not teach every man his fellow citizen, and every man his brother, saying, 'Know the Lord,' for all will know me, from the least of them to the greatest of them.

8:11  And they shall not teach every man his neighbor, and every man his brother, saying, Know the Lord: for all shall know me, from the least to the greatest.

8:11  et non docebit unusquisque proximum suum, et unusquisque fratrem suum, dicens : Cognosce Dominum : quoniam omnes scient me a minore usque ad majorem eorum :

8:12  Because I will be merciful to their iniquities: and their sins I will remember no more.

8:12  For I will be merciful to their unrighteousness, and their sins and their iniquities will I remember no more.

8:12  Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.‘

8:12  Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“

8:12  protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“

8:12  Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

8:12  For I will be merciful to their unrighteousness, and their sins and their iniquities will I remember no more.

8:12  For I will be merciful to their unrighteousness. I will remember their sins no more."

8:12  For I will be merciful to their unrighteousness, and their sins and their iniquities will I remember no more.

8:12  quia propitius ero iniquitatibus eorum, et peccatorum eorum jam non memorabor.

8:13  Now in saying a new, he hath made the former old. And that which decayeth and groweth old is near its end.

8:13  In that he saith, A new covenant, he hath made the first old. Now that which decayeth and waxeth old is ready to vanish away.

8:13  Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.

8:13  Když tedy Bůh mluví o „nové smlouvě“, prohlašuje tu první za starou; a to, co stárne a chátrá, nutně zaniká.

8:13  Když mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.

8:13  A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.

8:13  In that he saith, A new [covenant], he hath made the first old. Now that which decayeth and groweth old [is] ready to vanish away.

8:13  In that he says, "A New Covenant," he has made the first old. But that which is becoming old and grows aged is near to vanishing away.

8:13  In that he said, A new covenant, he has made the first old. Now that which decays and waxes old is ready to vanish away.

8:13  Dicendo autem novum : veteravit prius. Quod autem antiquatur, et senescit, prope interitum est.

Chapter 9

9:1  The former indeed had also justifications of divine service and a sanctuary.

9:1  Then verily the first covenant had also ordinances of divine service, and a worldly sanctuary.

9:1  I ta první smlouva měla ovšem bohoslužebný řád i posvátné místo, ale pozemské.

9:1  Ta první smlouva měla svá pravidla bohoslužby a také svatyni, ovšem pozemskou.

9:1  [Také] první smlouva měla ustanovení služby Bohu a pozemskou svatyni.

9:1  Mělať pak i první ona smlouva nařízené služby a svatyni světskou.

9:1  Then verily the first [covenant] had also ordinances of divine service, and a worldly sanctuary.

9:1  Now indeed even the first covenant had ordinances of divine service, and an earthly sanctuary.

9:1  Then truly the first covenant had also ordinances of divine service, and a worldly sanctuary.

9:1  Habuit quidem et prius justificationes culturæ, et Sanctum sæculare.

9:2  For there was a tabernacle made the first, wherein were the candlesticks and the table and the setting forth of loaves, which is called the Holy.

9:2  For there was a tabernacle made; the first, wherein was the candlestick, and the table, and the shewbread; which is called the sanctuary.

9:2  To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byly svícny a stůl na předložené chleby.

9:2  Byl vztyčen stánek, v jehož první části, zvané svatyně, byl svícen, stůl a chleby předložení.

9:2  Neboť byl zřízen první stánek, ve kterém byl svícen, stůl a předložení chlebů; tomu se říká svatyně.

9:2  Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.

9:2  For there was a tabernacle made; the first, in which [was] the candlestick, and the table, and the show-bread; which is called the sanctuary.

9:2  For a tabernacle was prepared. In the first part were the lampstand, the table, and the show bread; which is called the Holy Place.

9:2  For there was a tabernacle made; the first, wherein was the candlestick, and the table, and the show bread; which is called the sanctuary.

9:2  Tabernaculum enim factum est primum, in quo erant candelabra, et mensa, et propositio panum, quæ dicitur Sancta.

9:3  And after the second veil, the tabernacle which is called the Holy of Holies:

9:3  And after the second veil, the tabernacle which is called the Holiest of all;

9:3  Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.

9:3  Za oponou pak byla druhá část, zvaná nejsvětější svatyně.

9:3  Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně.

9:3  Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,

9:3  And after the second vail, the tabernacle which is called the Holiest of all;

9:3  After the second veil was the tabernacle which is called the Holy of Holies,

9:3  And after the second veil, the tabernacle which is called the Holiest of all;

9:3  Post velamentum autem secundum, tabernaculum, quod dicitur Sancta sanctorum :

9:4  Having a golden censer and the ark of the testament covered about on every part with gold, in which was a golden pot that had manna and the rod of Aaron that had blossomed and the tables of the testament.

9:4  Which had the golden censer, and the ark of the covenant overlaid round about with gold, wherein was the golden pot that had manna, and Aaron’s rod that budded, and the tables of the covenant;

9:4  Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.

9:4  K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.

9:4  ⌈V něm byl⌉ zlatý kadidlový oltář a schrána smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán obsahující manu, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.

9:4  Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,

9:4  Which had the golden censer, and the ark of the covenant overlaid around with gold, in which [was] the golden pot that had manna, and Aaron's rod that budded, and the tables of the covenant;

9:4  having a golden altar of incense, and the ark of the covenant overlaid on all sides with gold, in which was a golden pot holding the manna, Aaron's rod that budded, and the tablets of the covenant;

9:4  Which had the golden censer, and the ark of the covenant overlaid round about with gold, wherein was the golden pot that had manna, and Aaron's rod that budded, and the tables of the covenant;

9:4  aureum habens thuribulum, et arcam testamenti circumtectam ex omni parte auro, in qua urna aurea habens manna, et virga Aaron, quæ fronduerat, et tabulæ testamenti,

9:5  And over it were the cherubims of glory overshadowing the propitiatory: of which it is not needful to speak now particularly.

9:5  And over it the cherubims of glory shadowing the mercyseat; of which we cannot now speak particularly.

9:5  Nad ní byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom teď není třeba dopodrobna mluvit.

9:5  Nad truhlou byli cherubové Boží slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O tom všem ale teď není třeba mluvit dopodrobna.

9:5  Nad ní byli cherubové Slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech teď není třeba jednotlivě mluvit.

9:5  Nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňující slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.

9:5  And over it the cherubim of glory shadowing the mercy-seat; of which we cannot now speak particularly.

9:5  and above it cherubim of glory overshadowing the mercy seat, of which things we cannot speak now in detail.

9:5  And over it the cherubim of glory shadowing the mercy seat; of which we cannot now speak particularly.

9:5  superque eam erant cherubim gloriæ obumbrantia propitiatorium : de quibus non est modo dicendum per singula.

9:6  Now these things being thus ordered, into the first tabernacle, the priests indeed always entered, accomplishing the offices of sacrifices.

9:6  Now when these things were thus ordained, the priests went always into the first tabernacle, accomplishing the service of God.

9:6  Od té doby, kdy bylo všecko tak zařízeno, vcházeli stále do přední části stánku kněží a konali tam bohoslužbu.

9:6  Od doby, kdy byl stánek vztyčen, vcházejí kněží neustále do jeho první části, kde konají bohoslužbu.

9:6  Když jsou tedy tyto věci takto připraveny, do prvního stánku vcházejí kněží stále a konají bohoslužebné úkony;

9:6  To pak když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,

9:6  Now when these things were thus ordained, the priests went always into the first tabernacle, accomplishing the service [of God]:

9:6  Now these things having been thus prepared, the priests go in continually into the first tabernacle, accomplishing the services,

9:6  Now when these things were thus ordained, the priests went always into the first tabernacle, accomplishing the service of God.

9:6  His vero ita compositis, in priori quidem tabernaculo semper introibant sacerdotes, sacrificiorum officia consummantes :

9:7  But into the second, the high priest alone, once a year: not without blood, which he offereth for his own and the people's ignorance:

9:7  But into the second went the high priest alone once every year, not without blood, which he offered for himself, and for the errors of the people:

9:7  Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.

9:7  Do té druhé však jen jednou za rok vchází samotný velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za hříchy lidu, spáchané v nevědomosti.

9:7  avšak do druhého jen jednou za rok vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za ⌈nevědomosti lidu⌉.

9:7  Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz {biskup}, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.

9:7  But into the second [went] the high priest alone once every year, not without blood, which he offered for himself, and [for] the errors of the people:

9:7  but into the second the high priest alone, once in the year, not without blood, which he offers for himself, and for the errors of the people.

9:7  But into the second went the high priest alone once every year, not without blood, which he offered for himself, and for the errors of the people:

9:7  in secundo autem semel in anno solus pontifex non sine sanguine, quem offert pro sua et populi ignorantia :

9:8  The Holy Ghost signifying this: That the way into the Holies was not yet made manifest, whilst the former tabernacle was yet standing.

9:8  The Holy Ghost this signifying, that the way into the holiest of all was not yet made manifest, while as the first tabernacle was yet standing:

9:8  Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku.

9:8  Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně.

9:8  Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek,

9:8  Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.

9:8  The Holy Spirit this signifying, that the way into the holiest of all was not yet made manifest, while the first tabernacle was yet standing:

9:8  The Holy Spirit is indicating this, that the way into the Holy Place was not yet revealed while the first tabernacle was still standing;

9:8  The Holy Ghost this signifying, that the way into the holiest of all was not yet made manifest, while as the first tabernacle was yet standing:

9:8  hoc significante Spiritu Sancto, nondum propalatam esse sanctorum viam, adhuc priore tabernaculo habente statum :

9:9  Which is a parable of the time present: according to which gifts and sacrifices are offered, which cannot, as to the conscience, make him perfect that serveth, only in meats and in drinks,

9:9  Which was a figure for the time then present, in which were offered both gifts and sacrifices, that could not make him that did the service perfect, as pertaining to the conscience;

9:9  To bylo podobenstvím pro nynější čas, neboť dary a oběti, které se tam přinášely, nemohly dokonale očistit svědomí toho, kdo je obětuje;

9:9  V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní.

9:9  který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží;

9:9  Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,

9:9  Which [was] a figure for the time then present, in which were offered both gifts and sacrifices, that could not make him that did the service perfect, as pertaining to the conscience;

9:9  which is a symbol of the present age, where gifts and sacrifices are offered that are incapable, concerning the conscience, of making the worshipper perfect;

9:9  Which was a figure for the time then present, in which were offered both gifts and sacrifices, that could not make him that did the service perfect, as pertaining to the conscience;

9:9  quæ parabola est temporis instantis : juxta quam munera, et hostiæ offeruntur, quæ non possunt juxta conscientiam perfectum facere servientem, solummodo in cibis, et in potibus,

9:10  And divers washings and justices of the flesh laid on them until the time of correction.

9:10  Which stood only in meats and drinks, and divers washings, and carnal ordinances, imposed on them until the time of reformation.

9:10  jde jen o pokrmy, nápoje a různá omývání, tedy o vnější předpisy, platné jen do nového uspořádání.

9:10  Všechna ta tělesná pravidla o pokrmech, nápojích a různých omýváních platila jen do času nápravy.

9:10  týkají se pouze pokrmů, nápojů a různých omývání, což jsou jen tělesná ustanovení, uložená do času nápravy.

9:10  Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.

9:10  [Which stood] only in meats and drinks, and divers washings, and carnal ordinances, imposed [on them] until the time of reformation.

9:10  being only (with meats and drinks and various washings) fleshly ordinances, imposed until a time of reformation.

9:10  Which stood only in meats and drinks, and divers washings, and carnal ordinances, imposed on them until the time of reformation.

9:10  et variis baptismatibus, et justitiis carnis usque ad tempus correctionis impositis.

9:11  But Christ, being come an high Priest of the good things to come, by a greater and more perfect tabernacle, not made with hand, that is, not of this creation:

9:11  But Christ being come an high priest of good things to come, by a greater and more perfect tabernacle, not made with hands, that is to say, not of this building;

9:11  Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.

9:11  Kristus však, jako velekněz dobra, jež mělo přijít, prošel větším a dokonalejším stánkem, který nebyl postaven rukama, to jest stánkem, který nepatří k tomuto stvoření.

9:11  Ale když přišel Kristus jako velekněz ⌈budoucího dobra⌉ skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto stvoření,

9:11  Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz {biskup} budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,

9:11  But Christ being come a high priest of good things to come, by a greater and more perfect tabernacle, not made with hands, that is to say, not of this building;

9:11  But Christ having come as a high priest of the good things to come, through the greater and more perfect tabernacle, not made with hands, that is to say, not of this creation,

9:11  But Christ being come an high priest of good things to come, by a greater and more perfect tabernacle, not made with hands, that is to say, not of this building;

9:11  Christus autem assistens pontifex futurorum bonorum, per amplius et perfectius tabernaculum, non manufactum, id est, non hujus creationis :

9:12  Neither by the blood of goats or of calves, but by his own blood, entered once into the Holies, having obtained eternal redemption.

9:12  Neither by the blood of goats and calves, but by his own blood he entered in once into the holy place, having obtained eternal redemption for us.

9:12  A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.

9:12  Jednou provždy vstoupil do nejsvětější svatyně, a to ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tak nám zajistil věčné vykoupení.

9:12  vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev jednou provždy do svatyně, když získal věčné vykoupení.

9:12  Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.

9:12  Neither by the blood of goats and calves, but by his own blood; he entered in once into the holy place, having obtained eternal redemption [for us].

9:12  nor yet through the blood of goats and calves, but through his own blood, entered in once for all into the Holy Place, having obtained eternal redemption.

9:12  Neither by the blood of goats and calves, but by his own blood he entered in once into the holy place, having obtained eternal redemption for us.

9:12  neque per sanguinem hircorum aut vitulorum, sed per proprium sanguinem introivit semel in Sancta, æterna redemptione inventa.

9:13  For if the blood of goats and of oxen, and the ashes of an heifer, being sprinkled, sanctify such as are defiled, to the cleansing of the flesh:

9:13  For if the blood of bulls and of goats, and the ashes of an heifer sprinkling the unclean, sanctifieth to the purifying of the flesh:

9:13  Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje,

9:13  Může-li pokropení krví kozlů a býků spolu s popelem jalovice tělesně očišťovat a posvěcovat poskvrněné,

9:13  Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla,

9:13  Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla,

9:13  For if the blood of bulls and of goats, and the ashes of a heifer sprinkling the unclean, sanctify to the purifying of the flesh:

9:13  For if the blood of goats and bulls, and the ashes of a heifer sprinkling those who have been defiled, sanctify to the cleanness of the flesh:

9:13  For if the blood of bulls and of goats, and the ashes of an heifer sprinkling the unclean, sanctifies to the purifying of the flesh:

9:13  Si enim sanguis hircorum et taurorum, et cinis vitulæ aspersus inquinatos sanctificat ad emundationem carnis :

9:14  How much more shall the blood of Christ, who by the Holy Ghost offered himself unspotted unto God, cleanse our conscience from dead works, to serve the living God?

9:14  How much more shall the blood of Christ, who through the eternal Spirit offered himself without spot to God, purge your conscience from dead works to serve the living God?

9:14  čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

9:14  čím spíše krev neposkvrněného Krista, který sám sebe obětoval Bohu skrze věčného Ducha, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?

9:14  čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?

9:14  Čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?

9:14  How much more shall the blood of Christ, who through the eternal Spirit offered himself without spot to God, cleanse your conscience from dead works to serve the living God?

9:14  how much more will the blood of Christ, who through the eternal Spirit offered himself without blemish to God, cleanse our conscience from dead works to serve the living God?

9:14  How much more shall the blood of Christ, who through the eternal Spirit offered himself without spot to God, purge your conscience from dead works to serve the living God?

9:14  quanto magis sanguis Christi, qui per Spiritum Sanctum semetipsum obtulit immaculatum Deo, emundabit conscientiam nostram ab operibus mortuis, ad serviendum Deo viventi ?

9:15  And therefore he is the mediator of the new testament: that by means of his death for the redemption of those transgressions which were under the former testament, they that are called may receive the promise of eternal inheritance.

9:15  And for this cause he is the mediator of the new testament, that by means of death, for the redemption of the transgressions that were under the first testament, they which are called might receive the promise of eternal inheritance.

9:15  Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno - neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.

9:15  Kristus zemřel, aby vykoupil hříchy spáchané za první smlouvy, a tak se stal prostředníkem nové smlouvy, aby všichni povolaní mohli přijmout zaslíbené věčné dědictví.

9:15  Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povoláni.

9:15  A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni.

9:15  And for this cause he is the mediator of the new testament, that by means of death, for the redemption of the transgressions [that were] under the first testament, they who are called may receive the promise of eternal inheritance.

9:15  For this reason he is the mediator of a New Covenant, since a death has occurred for the redemption of the transgressions that were under the first covenant, that those who have been called may receive the promise of the eternal inheritance.

9:15  And for this cause he is the mediator of the new testament, that by means of death, for the redemption of the transgressions that were under the first testament, they which are called might receive the promise of eternal inheritance.

9:15  Et ideo novi testamenti mediator est : ut morte intercedente, in redemptionem earum prævaricationum, quæ erant sub priori testamento, repromissionem accipiant qui vocati sunt æternæ hæreditatis.

9:16  For where there is a testament the death of the testator must of necessity come in.

9:16  For where a testament is, there must also of necessity be the death of the testator.

9:16  Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil.

9:16  U závěti se totiž musí prokázat smrt toho, kdo ji pořídil.

9:16  Neboť kde je závěť, je nutné, aby byla prokázána smrt toho, kdo ji ustanovil,

9:16  Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.

9:16  For where a testament [is], there must also of necessity be the death of the testator.

9:16  For where a last will and testament is, there must of necessity be the death of him who made it.

9:16  For where a testament is, there must also of necessity be the death of the testator.

9:16  Ubi enim testamentum est, mors necesse est intercedat testatoris.

9:17  For a testament is of force after men are dead: otherwise it is as yet of no strength, whilst the testator liveth.

9:17  For a testament is of force after men are dead: otherwise it is of no strength at all while the testator liveth.

9:17  Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.

9:17  Účinnost má pouze závěť zemřelých; dokud zůstavitel žije, závěť nenabývá platnosti.

9:17  neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.

9:17  Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil.

9:17  For a testament [is] of force after men are dead: otherwise it is of no strength at all while the testator liveth.

9:17  For a will is in force where there has been death, for it is never in force while he who made it lives.

9:17  For a testament is of force after men are dead: otherwise it is of no strength at all while the testator lives.

9:17  Testamentum enim in mortuis confirmatum est : alioquin nondum valet, dum vivit qui testatus est.

9:18  Whereupon neither was the first indeed dedicated without blood.

9:18  Whereupon neither the first testament was dedicated without blood.

9:18  Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve;

9:18  Proto ani ta první smlouva nebyla uzavřena bez krve:

9:18  Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve.

9:18  Protož ani první onen bez krve nebyl posvěcován.

9:18  Hence even the first [testament] was not dedicated without blood.

9:18  Therefore even the first covenant has not been dedicated without blood.

9:18  Whereupon neither the first testament was dedicated without blood.

9:18  Unde nec primum quidem sine sanguine dedicatum est.

9:19  For when every commandment of the law had been read by Moses to all the people, he took the blood of calves and goats, with water, and scarlet wool and hyssop, and sprinkled both the book itself and all the people.

9:19  For when Moses had spoken every precept to all the people according to the law, he took the blood of calves and of goats, with water, and scarlet wool, and hyssop, and sprinkled both the book, and all the people,

9:19  když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim:

9:19  Když Mojžíš přednesl všemu lidu všechna přikázání Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid

9:19  Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev telat [a kozlů] s vodou a se šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid

9:19  Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podlé zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,

9:19  For when Moses had spoken every precept to all the people according to the law, he took the blood of calves and of goats, with water, and scarlet wool, and hyssop, and sprinkled both the book and all the people,

9:19  For when every commandment had been spoken by Moses to all the people according to the Law, he took the blood of the calves, with water and scarlet wool and hyssop, and sprinkled both the book itself and all the people,

9:19  For when Moses had spoken every precept to all the people according to the law, he took the blood of calves and of goats, with water, and scarlet wool, and hyssop, and sprinkled both the book, and all the people,

9:19  Lecto enim omni mandato legis a Moyse universo populo, accipiens sanguinem vitulorum et hircorum cum aqua, et lana coccinea, et hyssopo, ipsum quoque librum, et omnem populum aspersit,

9:20  Saying: This is the blood of the testament which God hath enjoined unto you.

9:20  Saying, This is the blood of the testament which God hath enjoined unto you.

9:20  „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“

9:20  se slovy: „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi Bůh uzavřel.“

9:20  se slovy: Toto je krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh.

9:20  Řka: Tatoť jest krev zákona, kterýž vám Bůh vydal.

9:20  Saying, This [is] the blood of the testament which God hath enjoined to you.

9:20  saying, "This is the blood of the covenant which God has commanded you."

9:20  Saying, This is the blood of the testament which God has enjoined to you.

9:20  dicens : Hic sanguis testamenti, quod mandavit ad vos Deus.

9:21  The tabernacle also and all the vessels of the ministry, in like manner, he sprinkled with blood.

9:21  Moreover he sprinkled with blood both the tabernacle, and all the vessels of the ministry.

9:21  Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní.

9:21  Právě tak pokropil tou krví i stánek a všechno bohoslužebné náčiní.

9:21  Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem.

9:21  Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.

9:21  Moreover, he sprinkled likewise with blood both the tabernacle, and all the vessels of the ministry.

9:21  Moreover he sprinkled the tabernacle and all the vessels of the ministry in like manner with the blood.

9:21  Moreover he sprinkled with blood both the tabernacle, and all the vessels of the ministry.

9:21  Etiam tabernaculum et omnia vasa ministerii sanguine similiter aspersit.

9:22  And almost all things, according to the law, are cleansed with blood: and without shedding of blood there is no remission.

9:22  And almost all things are by the law purged with blood; and without shedding of blood is no remission.

9:22  Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.

9:22  Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.

9:22  A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.

9:22  A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.

9:22  And almost all things are by the law cleansed with blood; and without shedding of blood is no remission.

9:22  According to the Law, nearly everything is cleansed with blood, and apart from shedding of blood there is no remission.

9:22  And almost all things are by the law purged with blood; and without shedding of blood is no remission.

9:22  Et omnia pene in sanguine secundum legem mundantur : et sine sanguinis effusione non fit remissio.

9:23  It is necessary therefore that the patterns of heavenly things should be cleansed with these: but the heavenly things themselves with better sacrifices than these.

9:23  It was therefore necessary that the patterns of things in the heavens should be purified with these; but the heavenly things themselves with better sacrifices than these.

9:23  To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí.

9:23  Takto bylo potřeba očišťovat obrazy nebeských věcí; samy nebeské věci však vyžadují lepší oběti.

9:23  Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími, než jsou tyto.

9:23  Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.

9:23  [It was] therefore necessary that the patterns of things in the heavens should be purified with these; but the heavenly things themselves with better sacrifices than these.

9:23  It was necessary therefore that the copies of the things in the heavens should be cleansed with these; but the heavenly things themselves with better sacrifices than these.

9:23  It was therefore necessary that the patterns of things in the heavens should be purified with these; but the heavenly things themselves with better sacrifices than these.

9:23  Necesse est ergo exemplaria quidem cælestium his mundari : ipsa autem cælestia melioribus hostiis quam istis.

9:24  For Jesus is not entered into the Holies made with hands, the patterns of the true: but into Heaven itself, that he may appear now in the presence of God for us.

9:24  For Christ is not entered into the holy places made with hands, which are the figures of the true; but into heaven itself, now to appear in the presence of God for us:

9:24  Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.

9:24  Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář.

9:24  Neboť Kristus nevešel do ⌈svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé⌉, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.

9:24  Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figůru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.

9:24  For Christ hath not entered into the holy places made with hands, [which are] the figures of the true; but into heaven itself, now to appear in the presence of God for us:

9:24  For Christ hasn't entered into holy places made with hands, which are representations of the true, but into heaven itself, now to appear in the presence of God for us;

9:24  For Christ is not entered into the holy places made with hands, which are the figures of the true; but into heaven itself, now to appear in the presence of God for us:

9:24  Non enim in manufacta Sancta Jesus introivit exemplaria verorum : sed in ipsum cælum, ut appareat nunc vultui Dei pro nobis :

9:25  Nor yet that he should offer himself often, as the high priest entereth into the Holies every year with the blood of others:

9:25  Nor yet that he should offer himself often, as the high priest entereth into the holy place every year with blood of others;

9:25  Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;

9:25  Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví

9:25  Nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně vchází do svatyně s cizí krví,

9:25  Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz {biskup} vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,

9:25  Nor yet that he should offer himself often, as the high priest entereth into the holy place every year with blood of others;

9:25  nor yet that he should offer himself often, as the high priest enters into the holy place year by year with blood not his own,

9:25  Nor yet that he should offer himself often, as the high priest enters into the holy place every year with blood of others;

9:25  neque ut sæpe offerat semetipsum, quemadmodum pontifex intrat in Sancta per singulos annos in sanguine alieno :

9:26  For then he ought to have suffered often from the beginning of the world. But now once, at the end of ages, he hath appeared for the destruction of sin by the sacrifice of himself.

9:26  For then must he often have suffered since the foundation of the world: but now once in the end of the world hath he appeared to put away sin by the sacrifice of himself.

9:26  jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích.

9:26  (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

9:26  neboť by musel od založení světa častokrát trpět; nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť.

9:26  (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.

9:26  For then must he often have suffered since the foundation of the world: but now once in the end of the world hath he appeared to put away sin by the sacrifice of himself.

9:26  or else he must have suffered often since the foundation of the world. But now once at the end of the ages, he has been revealed to put away sin by the sacrifice of himself.

9:26  For then must he often have suffered since the foundation of the world: but now once in the end of the world has he appeared to put away sin by the sacrifice of himself.

9:26  alioquin oportebat eum frequenter pati ab origine mundi : nunc autem semel in consummatione sæculorum, ad destitutionem peccati, per hostiam suam apparuit.

9:27  And as it is appointed unto men once to die, and after this the judgment:

9:27  And as it is appointed unto men once to die, but after this the judgment:

9:27  A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,

9:27  Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.

9:27  A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,

9:27  A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,

9:27  And as it is appointed to men once to die, but after this the judgment:

9:27  Inasmuch as it is appointed for men to die once, and after this, judgment,

9:27  And as it is appointed to men once to die, but after this the judgment:

9:27  Et quemadmodum statutum est hominibus semel mori, post hoc autem judicium :

9:28  So also Christ was offered once to exhaust the sins of many. The second time he shall appear without sin to them that expect him unto salvation.

9:28  So Christ was once offered to bear the sins of many; and unto them that look for him shall he appear the second time without sin unto salvation.

9:28  tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.

9:28  Právě tak se Kristus jednou obětoval, aby sňal hříchy mnohých, a podruhé se ukáže ne už kvůli hříchu, ale pro spásu těch, kdo na něj čekají.

9:28  tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.

9:28  Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.

9:28  So Christ was once offered to bear the sins of many; and to them that look for him he will appear the second time without sin to salvation.

9:28  so Christ also, having been offered once to bear the sins of many, will appear a second time, without sin, to those who are eagerly waiting for him for salvation.

9:28  So Christ was once offered to bear the sins of many; and to them that look for him shall he appear the second time without sin to salvation.

9:28  sic et Christus semel oblatus est ad multorum exhaurienda peccata : secundo sine peccato apparebit exspectantibus se, in salutem.

Chapter 10

10:1  For the law, having a shadow of the good things to come, not the very image of the things, by the selfsame sacrifices which they offer continually every year, can never make the comers thereunto perfect.

10:1  For the law having a shadow of good things to come, and not the very image of the things, can never with those sacrifices which they offered year by year continually make the comers thereunto perfect.

10:1  V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.

10:1  Zákon je pouhým stínem dobra, jež mělo přijít, nikoli jeho skutečným obrazem. Neustálé každoroční obětování přece nikdy nemůže ty, kdo je přináší, přivést k dokonalosti.

10:1  Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují.

10:1  Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

10:1  For the law having a shadow of good things to come, [and] not the very image of the things, can never with those sacrifices which they offered year by year continually make the comers to [them] perfect.

10:1  For the Law, having a shadow of the good to come, not the very image of the things, can never with the same sacrifices year by year, which they offer continually, make perfect those who draw near.

10:1  For the law having a shadow of good things to come, and not the very image of the things, can never with those sacrifices which they offered year by year continually make the comers thereunto perfect.

10:1  Umbram enim habens lex futurorum bonorum, non ipsam imaginem rerum : per singulos annos, eisdem ipsis hostiis quas offerunt indesinenter, numquam potest accedentes perfectos facere :

10:2  For then they would have ceased to be offered: because the worshippers once cleansed should have no conscience of sin any longer.

10:2  For then would they not have ceased to be offered? because that the worshippers once purged should have had no more conscience of sins.

10:2  Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.

10:2  (Jinak by je účastníci této bohoslužby už dávno přestali přinášet, protože by byli jednou provždy očištěni od hříšného svědomí.)

10:2  Což by ⌈nepřestali obětovat⌉, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni?

10:2  Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?

10:2  For then would they not have ceased to be offered? because that the worshipers once cleansed, would have had no more conscience of sins.

10:2  Or else would not they have ceased to be offered, because the worshippers, having been once cleansed, would have had no more consciousness of sins?

10:2  For then would they not have ceased to be offered? because that the worshippers once purged should have had no more conscience of sins.

10:2  alioquin cessassent offerri : ideo quod nullam haberent ultra conscientiam peccati, cultores semel mundati :

10:3  But in them there is made a commemoration of sins every year:

10:3  But in those sacrifices there is a remembrance again made of sins every year.

10:3  Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,

10:3  Těmito oběťmi se ale hříchy jen každoročně připomínají;

10:3  Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů,

10:3  Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

10:3  But in those [sacrifices there is] a remembrance again [made] of sins every year.

10:3  But in those sacrifices there is yearly reminder of sins.

10:3  But in those sacrifices there is a remembrance again made of sins every year.

10:3  sed in ipsis commemoratio peccatorum per singulos annos fit.

10:4  For it is impossible that with the blood of oxen and goats sin should be taken away.

10:4  For it is not possible that the blood of bulls and of goats should take away sins.

10:4  neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.

10:4  krev býků a kozlů přece nemůže hříchy nikdy odstranit.

10:4  neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.

10:4  Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

10:4  For [it is] not possible that the blood of bulls and of goats should take away sins.

10:4  For it is impossible that the blood of bulls and goats should take away sins.

10:4  For it is not possible that the blood of bulls and of goats should take away sins.

10:4  Impossibile enim est sanguine taurorum et hircorum auferri peccata.

10:5  Wherefore, when he cometh into the world he saith: Sacrifice and oblation thou wouldest not: but a body thou hast fitted to me.

10:5  Wherefore when he cometh into the world, he saith, Sacrifice and offering thou wouldest not, but a body hast thou prepared me:

10:5  Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.

10:5  A proto Kristus, když přichází na svět, říká: „Oběti ani dary sis nepřál, místo toho jsi mi tělo připravil;

10:5  Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, ⌈připravil jsi mi však tělo⌉;

10:5  Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

10:5  Wherefore, when he cometh into the world, he saith, Sacrifice and offering thou wouldst not, but a body hast thou prepared me:

10:5  Therefore when he comes into the world, he says, "Sacrifice and offering you did not desire, but you prepared a body for me;

10:5  Why when he comes into the world, he said, Sacrifice and offering you would not, but a body have you prepared me:

10:5  Ideo ingrediens mundum dicit : Hostiam et oblationem noluisti : corpus autem aptasti mihi :

10:6  Holocausts for sin did not please thee.

10:6  In burnt offerings and sacrifices for sin thou hast had no pleasure.

10:6  V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.

10:6  zápaly a oběti za hřích neoblíbil sis.

10:6  nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

10:6  Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

10:6  In burnt-offerings and [sacrifices] for sin thou hast had no pleasure.

10:6  You had no pleasure in whole burnt offerings and sacrifices for sin.

10:6  In burnt offerings and sacrifices for sin you have had no pleasure.

10:6  holocautomata pro peccato non tibi placuerunt.

10:7  Then said I: Behold I come: in the head of the book it is written of me: that I should do thy will, O God.

10:7  Then said I, Lo, I come (in the volume of the book it is written of me,) to do thy will, O God.

10:7  Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘

10:7  Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, jako je o mně v Knize napsáno, přicházím konat vůli tvou.“

10:7  Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli.

10:7  Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně,) abych činil, ó Bože, vůli tvou.

10:7  Then said I, Lo, I come (in the volume of the book it is written concerning me,) to do thy will, O God.

10:7  Then I said, 'Behold, I have come (in the scroll of the book it is written of me) to do your will, O God.'"

10:7  Then said I, See, I come (in the volume of the book it is written of me,) to do your will, O God.

10:7  Tunc dixi : Ecce venio : in capite libri scriptum est de me : Ut faciam, Deus, voluntatem tuam.

10:8  In saying before, Sacrifices, and oblations, and holocausts for sin thou wouldest not, neither are they pleasing to thee, which are offered according to the law.

10:8  Above when he said, Sacrifice and offering and burnt offerings and offering for sin thou wouldest not, neither hadst pleasure therein; which are offered by the law;

10:8  Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.

10:8  Nejprve řekl: „Oběti ani dary, zápaly ani oběti za hřích“ (jež se obětují podle Zákona) „sis nepřál a neoblíbil,“

10:8  Když napřed říká: Oběti a obětní dary a celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

10:8  Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují,) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,

10:8  Above, when he said, Sacrifice and offering and burnt-offerings and [offering] for sin thou wouldst not, neither hadst pleasure [in them]; which are offered by the law;

10:8  Previously saying, "Sacrifices and offerings and whole burnt offerings and sacrifices for sin you did not desire, neither had pleasure in them" (those which are offered according to the Law),

10:8  Above when he said, Sacrifice and offering and burnt offerings and offering for sin you would not, neither had pleasure therein; which are offered by the law;

10:8  Superius dicens : Quia hostias, et oblationes, et holocautomata pro peccato noluisti, nec placita sunt tibi, quæ secundum legem offeruntur,

10:9  Then said I: Behold, I come to do thy will, O God: He taketh away the first, that he may establish that which followeth.

10:9  Then said he, Lo, I come to do thy will, O God. He taketh away the first, that he may establish the second.

10:9  Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.

10:9  a potom dodal: „Zde jsem, abych konal tvou vůli.“ Tak ruší to první, aby ustanovil to druhé.

10:9  potom řekl: Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli. To první ruší, aby ustanovil to druhé.

10:9  Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

10:9  Then said he, Lo, I come to do thy will, O God. He taketh away the first, that he may establish the second.

10:9  then he has said, "Behold, I have come to do your will." He takes away the first, that he may establish the second,

10:9  Then said he, See, I come to do your will, O God. He takes away the first, that he may establish the second.

10:9  tunc dixi : Ecce venio, ut faciam, Deus, voluntatem tuam : aufert primum, ut sequens statuat.

10:10  In the which will, we are sanctified by the oblation of the body of Jesus Christ once.

10:10  By the which will we are sanctified through the offering of the body of Jesus Christ once for all.

10:10  Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.

10:10  A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.

10:10  V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

10:10  V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

10:10  By which will we are sanctified through the offering of the body of Jesus Christ once [for all].

10:10  by which will we have been sanctified through the offering of the body of Jesus Christ once for all.

10:10  By the which will we are sanctified through the offering of the body of Jesus Christ once for all.

10:10  In qua voluntate sanctificati sumus per oblationem corporis Jesu Christi semel.

10:11  And every priest indeed standeth daily ministering and often offering the same sacrifices which can never take away sins.

10:11  And every priest standeth daily ministering and offering oftentimes the same sacrifices, which can never take away sins:

10:11  Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.

10:11  Každý kněz denně pokračuje v bohoslužbě, při níž znovu a znovu přináší stejné oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy.

10:11  Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

10:11  A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

10:11  And every priest standeth daily ministering and offering often the same sacrifices, which can never take away sins:

10:11  Every priest indeed stands day by day serving and often offering the same sacrifices, which can never take away sins,

10:11  And every priest stands daily ministering and offering oftentimes the same sacrifices, which can never take away sins:

10:11  Et omnis quidem sacerdos præsto est quotidie ministrans, et easdem sæpe offerens hostias, quæ numquam possunt auferre peccata :

10:12  But this man, offering one sacrifice for sins, for ever sitteth on the right hand of God,

10:12  But this man, after he had offered one sacrifice for sins for ever, sat down on the right hand of God;

10:12  Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží

10:12  Kristus však obětoval za hříchy jedinou oběť a usedl navždy po Boží pravici.

10:12  On však ⌈přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl⌉ po pravici Boží

10:12  Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

10:12  But this man, after he had offered one sacrifice for sins, for ever sat down on the right hand of God;

10:12  but this one, when he had offered one sacrifice for sins forever, sat down on the right hand of God;

10:12  But this man, after he had offered one sacrifice for sins for ever, sat down on the right hand of God;

10:12  hic autem unam pro peccatis offerens hostiam, in sempiternum sedet in dextera Dei,

10:13  From henceforth expecting until his enemies be made his footstool.

10:13  From henceforth expecting till his enemies be made his footstool.

10:13  a hledí vstříc tomu, ‚až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu‘.

10:13  Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám,

10:13  a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.

10:13  Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

10:13  From henceforth waiting till his enemies are made his footstool.

10:13  from that time waiting until his enemies are made the footstool of his feet.

10:13  From now on expecting till his enemies be made his footstool.

10:13  de cetero exspectans donec ponantur inimici ejus scabellum pedum ejus.

10:14  For by one oblation he hath perfected for ever them that are sanctified.

10:14  For by one offering he hath perfected for ever them that are sanctified.

10:14  Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

10:14  neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.

10:14  Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

10:14  Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.

10:14  For by one offering he hath perfected for ever them that are sanctified.

10:14  For by one offering he has perfected forever those who are being sanctified.

10:14  For by one offering he has perfected for ever them that are sanctified.

10:14  Una enim oblatione, consummavit in sempiternum sanctificatos.

10:15  And the Holy Ghost also doth testify this to us. For after that he said:

10:15  Whereof the Holy Ghost also is a witness to us: for after that he had said before,

10:15  Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:

10:15  Totéž nám dosvědčuje i Duch svatý. Nejdříve totiž říká:

10:15  Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:

10:15  Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:

10:15  [Of this] the Holy Spirit also is a witness to us: for after that he had said before,

10:15  The Holy Spirit also testifies to us, for after saying,

10:15  Whereof the Holy Ghost also is a witness to us: for after that he had said before,

10:15  Contestatur autem nos et Spiritus Sanctus. Postquam enim dixit :

10:16  And this is the testament which I will make unto them after those days, saith the Lord. I will give my laws in their hearts and on their minds will I write them:

10:16  This is the covenant that I will make with them after those days, saith the Lord, I will put my laws into their hearts, and in their minds will I write them;

10:16  ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;

10:16  „Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli,“

10:16  Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,

10:16  Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

10:16  This [is] the covenant that I will make with them after those days, saith the Lord, I will put my laws into their hearts, and in their minds will I write them;

10:16  "This is the covenant that I will make with them: 'After those days,' says the Lord, 'I will put my laws on their heart, I will also write them on their mind;'" then he says,

10:16  This is the covenant that I will make with them after those days, said the Lord, I will put my laws into their hearts, and in their minds will I write them;

10:16  Hoc autem testamentum, quod testabor ad illos post dies illos, dicit Dominus, dando leges meas in cordibus eorum, et in mentibus eorum superscribam eas :

10:17  And their sins and iniquities I will remember no more.

10:17  And their sins and iniquities will I remember no more.

10:17  na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘

10:17  a potom dodává: „Už nikdy nevzpomenu na jejich hříchy a špatnosti.“

10:17  dodává: a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.

10:17  A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

10:17  And their sins and iniquities will I remember no more.

10:17  "I will remember their sins and their iniquities no more."

10:17  And their sins and iniquities will I remember no more.

10:17  et peccatorum, et iniquitatum eorum jam non recordabor amplius.

10:18  Now, where there is a remission of these, there is no more an oblation for sin.

10:18  Now where remission of these is, there is no more offering for sin.

10:18  Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.

10:18  Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, nejsou už za ně potřeba oběti.

10:18  Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.

10:18  Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.

10:18  Now where remission of these [is], [there is] no more offering for sin.

10:18  Now where remission of these is, there is no more offering for sin.

10:18  Now where remission of these is, there is no more offering for sin.

10:18  Ubi autem horum remissio : jam non est oblatio pro peccato.

10:19  Having therefore, brethren, a confidence in the entering into the holies by the blood of Christ:

10:19  Having therefore, brethren, boldness to enter into the holiest by the blood of Jesus,

10:19  Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně

10:19  Bratři, díky Ježíšově krvi teď máme svobodný přístup do té pravé svatyně

10:19  Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, ⌈že smíme vstoupit⌉ do svatyně Ježíšovou krví,

10:19  Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,

10:19  Having therefore, brethren, boldness to enter into the holiest by the blood of Jesus,

10:19  Having therefore, brothers, boldness to enter into the holy place by the blood of Jesus,

10:19  Having therefore, brothers, boldness to enter into the holiest by the blood of Jesus,

10:19  Habentes itaque, fratres, fiduciam in introitu sanctorum in sanguine Christi,

10:20  A new and living way which he hath dedicated for us through the veil, that is to say, his flesh:

10:20  By a new and living way, which he hath consecrated for us, through the veil, that is to say, his flesh;

10:20  cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.

10:20  tou novou a živou cestou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest své tělo.

10:20  cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,

10:20  (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,)

10:20  By a new and living way, which he hath consecrated for us, through the vail, that is to say, his flesh;

10:20  by the way which he dedicated for us, a new and living way, through the veil, that is to say, his flesh;

10:20  By a new and living way, which he has consecrated for us, through the veil, that is to say, his flesh;

10:20  quam initiavit nobis viam novam, et viventem per velamen, id est, carnem suam,

10:21  And a high priest over the house of God:

10:21  And having an high priest over the house of God;

10:21  Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,

10:21  Máme také velikého kněze nad Božím domem,

10:21  a když máme velikého kněze nad domem Božím,

10:21  A kněze velikého nad domem Božím,

10:21  And [having] a high priest over the house of God;

10:21  and having a great priest over the house of God,

10:21  And having an high priest over the house of God;

10:21  et sacerdotem magnum super domum Dei :

10:22  Let us draw near with a true heart, in fulness of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience and our bodies washed with clean water.

10:22  Let us draw near with a true heart in full assurance of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience, and our bodies washed with pure water.

10:22  přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

10:22  a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.

10:22  přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se ⌈srdcem očištěným⌉ od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

10:22  Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

10:22  Let us draw near with a true heart in full assurance of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience, and our bodies washed with pure water.

10:22  let us draw near with a true heart in fullness of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience, and having our body washed with pure water,

10:22  Let us draw near with a true heart in full assurance of faith, having our hearts sprinkled from an evil conscience, and our bodies washed with pure water.

10:22  accedamus cum vero corde in plenitudine fidei, aspersi corda a conscientia mala, et abluti corpus aqua munda,

10:23  Let us hold fast the confession of our hope without wavering (for he is faithful that hath promised):

10:23  Let us hold fast the profession of our faith without wavering; (for he is faithful that promised;)

10:23  Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.

10:23  Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný.

10:23  Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;

10:23  A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

10:23  Let us hold fast the profession of [our] faith without wavering; for he [is] faithful that promised:

10:23  let us hold fast the confession of our hope without wavering; for he who promised is faithful.

10:23  Let us hold fast the profession of our faith without wavering; (for he is faithful that promised;)

10:23  teneamus spei nostræ confessionem indeclinabilem (fidelis enim est qui repromisit),

10:24  And let us consider one another, to provoke unto charity and to good works:

10:24  And let us consider one another to provoke unto love and to good works:

10:24  Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.

10:24  Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům

10:24  a buďme pozorní jedni k druhým, ⌈abychom se rozněcovali v⌉ lásce a dobrých skutcích.

10:24  A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

10:24  And let us consider one another to excite to love and to good works:

10:24  Let us consider how to provoke one another to love and good works,

10:24  And let us consider one another to provoke to love and to good works:

10:24  et consideremus invicem in provocationem caritatis, et bonorum operum :

10:25  Not forsaking our assembly, as some are accustomed: but comforting one anther, and so much the more as you see the day approaching.

10:25  Not forsaking the assembling of ourselves together, as the manner of some is; but exhorting one another: and so much the more, as ye see the day approaching.

10:25  Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

10:25  a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Raději se napomínejme, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

10:25  Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

10:25  Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

10:25  Not forsaking the assembling of ourselves, as the manner of some [is]; but exhorting [one another]: and so much the more, as ye see the day approaching.

10:25  not forsaking our own assembling together, as the custom of some is, but exhorting one another; and so much the more, as you see the Day approaching.

10:25  Not forsaking the assembling of ourselves together, as the manner of some is; but exhorting one another: and so much the more, as you see the day approaching.

10:25  non deserentes collectionem nostram, sicut consuetudinis est quibusdam, sed consolantes, et tanto magis quanto videritis appropinquantem diem.

10:26  For if we sin wilfully after having the knowledge of the truth, there is now left no sacrifice for sins:

10:26  For if we sin wilfully after that we have received the knowledge of the truth, there remaineth no more sacrifice for sins,

10:26  Jestliže svévolně hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,

10:26  Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy,

10:26  Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,

10:26  Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,

10:26  For if we sin willfully after we have received the knowledge of the truth, there remaineth no more sacrifice for sins,

10:26  For if we sin willfully after we have received the knowledge of the truth, there remains no more a sacrifice for sins,

10:26  For if we sin willfully after that we have received the knowledge of the truth, there remains no more sacrifice for sins,

10:26  Voluntarie enim peccantibus nobis post acceptam notitiam veritatis, jam non relinquitur pro peccatis hostia,

10:27  But a certain dreadful expectation of judgment, and the rage of a fire which shall consume the adversaries.

10:27  But a certain fearful looking for of judgment and fiery indignation, which shall devour the adversaries.

10:27  ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.

10:27  ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.

10:27  nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.

10:27  Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

10:27  But a certain fearful apprehension of judgment and fiery indignation, which shall devour the adversaries.

10:27  but a certain fearful expectation of judgment, and a fierceness of fire which will devour the adversaries.

10:27  But a certain fearful looking for of judgment and fiery indignation, which shall devour the adversaries.

10:27  terribilis autem quædam exspectatio judicii, et ignis æmulatio, quæ consumptura est adversarios.

10:28  A man making void the law of Moses dieth without any mercy under two or three witnesses:

10:28  He that despised Moses’ law died without mercy under two or three witnesses:

10:28  Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

10:28  Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá.

10:28  Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

10:28  Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

10:28  He that despised Moses' law, died without mercy under two or three witnesses:

10:28  A man who disregards the Law of Moses dies without compassion on the word of two or three witnesses.

10:28  He that despised Moses' law died without mercy under two or three witnesses:

10:28  Irritam quis faciens legem Moysi, sine ulla miseratione duobus vel tribus testibus moritur :

10:29  How much more, do you think he deserveth worse punishments, who hath trodden under foot the Son of God and hath esteemed the blood of the testament unclean, by which he was sanctified, and hath offered an affront to the Spirit of grace?

10:29  Of how much sorer punishment, suppose ye, shall he be thought worthy, who hath trodden under foot the Son of God, and hath counted the blood of the covenant, wherewith he was sanctified, an unholy thing, and hath done despite unto the Spirit of grace?

10:29  Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.

10:29  Představte si, čím přísnější trest zasluhuje ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, jíž byl posvěcen, a potupil Ducha milosti!

10:29  Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?

10:29  Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?

10:29  Of how much more severe punishment, suppose ye, shall he be thought worthy, who hath trodden under foot the Son of God, and hath counted the blood of the covenant, by which he was sanctified, an unholy thing, and hath done despite to the Spirit of grace?

10:29  How much worse punishment, do you think, will he be judged worthy of, who has trodden under foot the Son of God, and has counted the blood of the covenant with which he was sanctified an unholy thing, and has insulted the Spirit of grace?

10:29  Of how much sorer punishment, suppose you, shall he be thought worthy, who has trodden under foot the Son of God, and has counted the blood of the covenant, with which he was sanctified, an unholy thing, and has done despite to the Spirit of grace?

10:29  quanto magis putatis deteriora mereri supplicia qui Filium Dei conculcaverit, et sanguinem testamenti pollutum duxerit, in quo sanctificatus est, et spiritui gratiæ contumeliam fecerit ?

10:30  For we know him that hath said: Vengeance belongeth to me, and I will repay. And again: The Lord shall judge his people.

10:30  For we know him that hath said, Vengeance belongeth unto me, I will recompense, saith the Lord. And again, The Lord shall judge his people.

10:30  Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘

10:30  Víme přece, kdo řekl: „Má je pomsta, já zjednám odplatu,“ a dodal: „Hospodin bude soudit svůj lid.“

10:30  Neboť známe toho, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A opět: Pán bude soudit svůj lid.

10:30  Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

10:30  For we know him that hath said, Vengeance [belongeth] to me, I will recompense, saith the Lord. And again, The Lord will judge his people.

10:30  For we know him who said, "Vengeance belongs to me; I will repay." Again, "The Lord will judge his people."

10:30  For we know him that has said, Vengeance belongs to me, I will recompense, said the Lord. And again, The Lord shall judge his people.

10:30  Scimus enim qui dixit : Mihi vindicta, et ego retribuam. Et iterum : Quia judicabit Dominus populum suum.

10:31  It is a fearful thing to fall into the hands of the living God.

10:31  It is a fearful thing to fall into the hands of the living God.

10:31  Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.

10:31  Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!

10:31  Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.

10:31  Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

10:31  [It is] a fearful thing to fall into the hands of the living God.

10:31  It is a fearful thing to fall into the hands of the living God.

10:31  It is a fearful thing to fall into the hands of the living God.

10:31  Horrendum est incidere in manus Dei viventis.

10:32  But call to mind the former days, wherein, being illuminated, you endured a great fight of afflictions.

10:32  But call to remembrance the former days, in which, after ye were illuminated, ye endured a great fight of afflictions;

10:32  Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;

10:32  Rozpomeňte se na dřívější dny – kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit!

10:32  Připomínejte si dřívější dny, v nichž ⌈jste byli osvíceni a⌉ přestáli jste mnohý zápas s utrpením.

10:32  Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,

10:32  But call to remembrance the former days, in which, after ye were illuminated, ye endured a great fight of afflictions;

10:32  But remember the former days, in which, after you were enlightened, you endured a great struggle with sufferings;

10:32  But call to remembrance the former days, in which, after you were illuminated, you endured a great fight of afflictions;

10:32  Rememoramini autem pristinos dies, in quibus illuminati, magnum certamen sustinuistis passionum :

10:33  And on the one hand indeed, by reproaches and tribulations, were made a gazingstock; and on the other, became companions of them that were used in such sort.

10:33  Partly, whilst ye were made a gazingstock both by reproaches and afflictions; and partly, whilst ye became companions of them that were so used.

10:33  někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.

10:33  Někdy vás veřejně vystavovali urážkám a ponižování, jindy jste se sami postavili za ty, s nimiž se takto zacházelo.

10:33  Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo.

10:33  Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

10:33  Partly, while ye were made a gazing-stock both by reproaches and afflictions; and partly, while ye became companions of them that were so used.

10:33  partly, being exposed to both reproaches and oppressions; and partly, becoming partakers with those who were treated so.

10:33  Partly, whilst you were made a spectacle both by reproaches and afflictions; and partly, whilst you became companions of them that were so used.

10:33  et in altero quidem opprobriis et tribulationibus spectaculum facti : in altero autem socii taliter conversantium effecti.

10:34  For you both had compassion on them that were in bands and took with joy the being stripped of your own goods, knowing that you have a better and a lasting substance.

10:34  For ye had compassion of me in my bonds, and took joyfully the spoiling of your goods, knowing in yourselves that ye have in heaven a better and an enduring substance.

10:34  Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

10:34  Poznali jste utrpení vězňů a s radostí jste snesli ztrátu svého majetku, vědomi si toho, že vás čeká lepší a trvalé bohatství.

10:34  Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví lepší a trvalé.

10:34  Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

10:34  For ye had compassion of me in my bonds, and took joyfully the seizing of your goods, knowing in yourselves that ye have in heaven a better and an enduring substance.

10:34  For you both had compassion on them that were in chains, and joyfully accepted the plundering of your possessions, knowing that you have for yourselves a better possession and an enduring one.

10:34  For you had compassion of me in my bonds, and took joyfully the spoiling of your goods, knowing in yourselves that you have in heaven a better and an enduring substance.

10:34  Nam et vinctis compassi estis, et rapinam bonorum vestrorum cum gaudio suscepistis, cognoscentes vos habere meliorem et manentem substantiam.

10:35  Do not therefore lose your confidence which hath a great reward.

10:35  Cast not away therefore your confidence, which hath great recompence of reward.

10:35  Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.

10:35  Nezahazujte proto svou smělou důvěru – vždyť bude bohatě odměněna!

10:35  Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.

10:35  Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.

10:35  Cast not away therefore your confidence, which hath great recompense of reward.

10:35  Therefore do not throw away your boldness, which has a great reward.

10:35  Cast not away therefore your confidence, which has great recompense of reward.

10:35  Nolite itaque amittere confidentiam vestram, quæ magnam habet remunerationem.

10:36  For patience is necessary for you: that, doing the will of God, you may receive the promise.

10:36  For ye have need of patience, that, after ye have done the will of God, ye might receive the promise.

10:36  Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

10:36  Potřebujete však vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli, a tak dosáhli zaslíbení. Vždyť:

10:36  Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.

10:36  Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

10:36  For ye have need of patience, that, after ye have done the will of God, ye may receive the promise.

10:36  For you need endurance so that, having done the will of God, you may receive the promise.

10:36  For you have need of patience, that, after you have done the will of God, you might receive the promise.

10:36  Patientia enim vobis necessaria est : ut voluntatem Dei facientes, reportetis promissionem.

10:37  For yet a little and a very little while, and he that is to come will come and will not delay.

10:37  For yet a little while, and he that shall come will come, and will not tarry.

10:37  Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.

10:37  „Už velmi, velmi brzy přijde Ten, který má přijít, a neopozdí se.

10:37  Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ⌈ten, který má přijít⌉, přijde a nebude otálet;

10:37  Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,

10:37  For yet a little while, and he that is coming will come, and will not tarry.

10:37  "In a very little while, he who comes will come, and will not wait.

10:37  For yet a little while, and he that shall come will come, and will not tarry.

10:37  Adhuc enim modicum aliquantulum, qui venturus est, veniet, et non tardabit.

10:38  But my just man liveth by faith: but if he withdraw himself, he shall not please my soul.

10:38  Now the just shall live by faith: but if any man draw back, my soul shall have no pleasure in him.

10:38  Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘

10:38  Můj spravedlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.“

10:38  [můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.

10:38  Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

10:38  Now the just shall live by faith: but if [any man] shall draw back, my soul shall have no pleasure in him.

10:38  But my righteous one will live by faith. If he shrinks back, my soul has no pleasure in him."

10:38  Now the just shall live by faith: but if any man draw back, my soul shall have no pleasure in him.

10:38  Justus autem meus ex fide vivit : quod si subtraxerit se, non placebit animæ meæ.

10:39  But we are not the children of withdrawing unto perdition, but of faith to the saving of the soul.

10:39  But we are not of them who draw back unto perdition; but of them that believe to the saving of the soul.

10:39  Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

10:39  My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně.

10:39  My však nejsme ⌈ti, kdo ustupují⌉ k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.

10:39  Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

10:39  But we are not of them who draw back to perdition; but of them that believe to the saving of the soul.

10:39  But we are not of those who shrink back to destruction, but of those who have faith to the saving of the soul.

10:39  But we are not of them who draw back to perdition; but of them that believe to the saving of the soul.

10:39  Nos autem non sumus subtractionis filii in perditionem, sed fidei in acquisitionem animæ.

Chapter 11

11:1  Now, faith is the substance of things to be hoped for, the evidence of things that appear not.

11:1  Now faith is the substance of things hoped for, the evidence of things not seen.

11:1  Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.

11:1  Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

11:1  Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme.

11:1  Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.

11:1  Now faith is the substance of things hoped for, the evidence of things not seen.

11:1  Now faith is assurance of things hoped for, proof of things not seen.

11:1  Now faith is the substance of things hoped for, the evidence of things not seen.

11:1  Est autem fides sperandarum substantia rerum, argumentum non apparentium.

11:2  For by this the ancients obtained a testimony.

11:2  For by it the elders obtained a good report.

11:2  K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.

11:2  Díky ní naši předkové došli u Boha uznání.

11:2  Neboť v ní ⌈naši předchůdci⌉ dostali svědectví Boží.

11:2  Pro ni zajisté svědectví došli předkové.

11:2  For by it the elders obtained a good report.

11:2  For by this, the elders obtained testimony.

11:2  For by it the elders obtained a good report.

11:2  In hac enim testimonium consecuti sunt senes.

11:3  By faith we understand that the world was framed by the word of God: that from invisible things visible things might be made.

11:3  Through faith we understand that the worlds were framed by the word of God, so that things which are seen were not made of things which do appear.

11:3  Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.

11:3  Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného.

11:3  Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.

11:3  Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.

11:3  Through faith we understand that the worlds were framed by the word of God, so that things which are seen were not made of things which appeared.

11:3  By faith, we understand that the universe has been framed by the word of God, so that what is seen has not been made out of things which are visible.

11:3  Through faith we understand that the worlds were framed by the word of God, so that things which are seen were not made of things which do appear.

11:3  Fide intelligimus aptata esse sæcula verbo Dei : ut ex invisibilibus visibilia fierent.

11:4  By faith Abel offered to God a sacrifice exceeding that of Cain, by which he obtained a testimony that he was just, God giving testimony to his gifts. And by it he being dead yet speaketh.

11:4  By faith Abel offered unto God a more excellent sacrifice than Cain, by which he obtained witness that he was righteous, God testifying of his gifts: and by it he being dead yet speaketh.

11:4  Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel‘.

11:4  Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého (neboť Bůh přijal jeho dary), a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.

11:4  Vírou přinesl Ábel [Bohu] lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze ⌈tu víru⌉ ještě mluví, i když zemřel.

11:4  Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kterouž svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu, umřev, ještě mluví.

11:4  By faith Abel offered to God a more excellent sacrifice than Cain, by which he obtained testimony that he was righteous, God testifying of his gifts: and by it he being dead yet speaketh.

11:4  By faith, Abel offered to God a more excellent sacrifice than Cain, through which he had testimony given to him that he was righteous, God testifying with respect to his gifts; and through it he, being dead, still speaks.

11:4  By faith Abel offered to God a more excellent sacrifice than Cain, by which he obtained witness that he was righteous, God testifying of his gifts: and by it he being dead yet speaks.

11:4  Fide plurimam hostiam Abel, quam Cain, obtulit Deo, per quam testimonium consecutus est esse justus, testimonium perhibente muneribus ejus Deo, et per illam defunctus adhuc loquitur.

11:5  By faith Henoch was translated that he should not see death: and he was not found because God had translated him. For before his translation he had testimony that he pleased God.

11:5  By faith Enoch was translated that he should not see death; and was not found, because God had translated him: for before his translation he had this testimony, that he pleased God.

11:5  Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.

11:5  Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: „zmizel, neboť ho Bůh vzal.“ Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence

11:5  Vírou byl Henoch přenesen, aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil Bohu.

11:5  Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.

11:5  By faith Enoch was translated, that he should not see death; and was not found, because God had translated him: for before his translation he had this testimony, that he pleased God.

11:5  By faith, Enoch was taken away, so that he would not see death, and he was not found, because God took him away. For he has had testimony given to him that before his translation he had been well pleasing to God.

11:5  By faith Enoch was translated that he should not see death; and was not found, because God had translated him: for before his translation he had this testimony, that he pleased God.

11:5  Fide Henoch translatus est ne videret mortem, et non inveniebatur, quia transtulit illum Deus : ante translationem enim testimonium habuit placuisse Deo.

11:6  But without faith it is impossible to please God. For he that cometh to God must believe that he is: and is a rewarder to them that seek him.

11:6  But without faith it is impossible to please him: for he that cometh to God must believe that he is, and that he is a rewarder of them that diligently seek him.

11:6  Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

11:6  a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají.

11:6  Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.

11:6  Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.

11:6  But without faith [it is] impossible to please [him]: for he that cometh to God must believe that he is, and [that] he is a rewarder of them that diligently seek him.

11:6  Without faith it is impossible to be well pleasing to him, for he who comes to God must believe that he exists, and that he is a rewarder of those who seek him.

11:6  But without faith it is impossible to please him: for he that comes to God must believe that he is, and that he is a rewarder of them that diligently seek him.

11:6  Sine fide autem impossibile est placere Deo. Credere enim oportet accedentem ad Deum quia est, et inquirentibus se remunerator sit.

11:7  By faith Noe, having received an answer concerning those things which as yet were not seen, moved with fear, framed the ark for the saving of his house: by the which he condemned the world and was instituted heir of the justice which is by faith.

11:7  By faith Noah, being warned of God of things not seen as yet, moved with fear, prepared an ark to the saving of his house; by the which he condemned the world, and became heir of the righteousness which is by faith.

11:7  Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.

11:7  Vírou Noe, varován o tom, co ještě nebylo vidět, v Boží bázni postavil archu, v níž se zachránila jeho rodina. Tak zahanbil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je z víry.

11:7  Vírou dostal Noe pokyn ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil koráb k záchraně svého domu. Skrze ⌈svou víru⌉ odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry.

11:7  Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze nějž potupil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem.

11:7  By faith Noah, being warned by God of things not seen as yet, moved with fear, prepared an ark to the saving of his house; by which he condemned the world, and became heir of the righteousness which is by faith.

11:7  By faith, Noah, being warned about things not yet seen, moved with godly fear, prepared a ship for the saving of his house, through which he condemned the world, and became heir of the righteousness which is according to faith.

11:7  By faith Noah, being warned of God of things not seen as yet, moved with fear, prepared an ark to the saving of his house; by the which he condemned the world, and became heir of the righteousness which is by faith.

11:7  Fide Noë responso accepto de iis quæ adhuc non videbantur, metuens aptavit arcam in salutem domus suæ, per quam damnavit mundum : et justitiæ, quæ per fidem est, hæres est institutus.

11:8  By faith he that is called Abraham obeyed to go out into a place which he was to receive for an inheritance. And he went out, not knowing whither he went.

11:8  By faith Abraham, when he was called to go out into a place which he should after receive for an inheritance, obeyed; and he went out, not knowing whither he went.

11:8  Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.

11:8  Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu.

11:8  Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.

11:8  Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde.

11:8  By faith Abraham, when he was called to remove into a place which he should afterwards receive for an inheritance, obeyed; and he went out not knowing whither he was going.

11:8  By faith, Abraham, when he was called, obeyed to go out to a place which he was to receive for an inheritance. He went out, not knowing where he went.

11:8  By faith Abraham, when he was called to go out into a place which he should after receive for an inheritance, obeyed; and he went out, not knowing where he went.

11:8  Fide qui vocatur Abraham obedivit in locum exire, quem accepturus erat in hæreditatem : et exiit, nesciens quo iret.

11:9  By faith he abode in the land of promise, as in a strange country, dwelling in cottages, with Isaac and Jacob, the co-heirs of the same promise.

11:9  By faith he sojourned in the land of promise, as in a strange country, dwelling in tabernacles with Isaac and Jacob, the heirs with him of the same promise:

11:9  Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,

11:9  Vírou se přistěhoval do zaslíbené země, jakkoli byla cizí, a bydlel v ní ve stanech stejně jako Izák a Jákob, dědicové téhož zaslíbení.

11:9  Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.

11:9  Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.

11:9  By faith he sojourned in the land of promise, as [in] a foreign country, dwelling in tabernacles with Isaac and Jacob, the heirs with him of the same promise:

11:9  By faith, he lived as a foreigner in the land of promise, as in a land not his own, dwelling in tents, with Isaac and Jacob, the heirs with him of the same promise.

11:9  By faith he sojourned in the land of promise, as in a strange country, dwelling in tabernacles with Isaac and Jacob, the heirs with him of the same promise:

11:9  Fide demoratus est in terra repromissionis, tamquam in aliena, in casulis habitando cum Isaac et Jacob cohæredibus repromissionis ejusdem.

11:10  For he looked for a city that hath foundations: whose builder and maker is God.

11:10  For he looked for a city which hath foundations, whose builder and maker is God.

11:10  a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.

11:10  Vyhlížel totiž město, které má základy, město, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

11:10  Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

11:10  Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh.

11:10  For he looked for a city which hath foundations, whose builder and maker [is] God.

11:10  For he looked for the city which has the foundations, whose builder and maker is God.

11:10  For he looked for a city which has foundations, whose builder and maker is God.

11:10  Exspectabat enim fundamenta habentem civitatem : cujus artifex et conditor Deus.

11:11  By faith also Sara herself, being barren, received strength to conceive seed, even past the time of age: because she believed that he was faithful who had promised,

11:11  Through faith also Sara herself received strength to conceive seed, and was delivered of a child when she was past age, because she judged him faithful who had promised.

11:11  Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.

11:11  Vírou také neplodná Sára i přes svůj pokročilý věk přijala moc k početí potomka, přesvědčena o věrnosti Toho, který dal zaslíbení.

11:11  Vírou i sama Sára, [ač byla] [neplodná,] přijala moc k ⌈početí potomka⌉ a mimo ⌈svůj čas⌉ [porodila], protože měla za věrného toho, kdo dal slib.

11:11  Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, kterýž zaslíbil.

11:11  Through faith also Sarah herself received strength to conceive seed, and was delivered of a child when she was past age, because she judged him faithful who had promised.

11:11  By faith he received power to procreate when he was past age, and Sarah herself was barren. He regarded him faithful who had promised.

11:11  Through faith also Sara herself received strength to conceive seed, and was delivered of a child when she was past age, because she judged him faithful who had promised.

11:11  Fide et ipsa Sara sterilis virtutem in conceptionem seminis accepit, etiam præter tempus ætatis : quoniam fidelem credidit esse eum qui repromiserat.

11:12  For which cause there sprung even from one (and him as good as dead) as the stars of heaven in multitude and as the sand which is by the sea shore innumerable.

11:12  Therefore sprang there even of one, and him as good as dead, so many as the stars of the sky in multitude, and as the sand which is by the sea shore innumerable.

11:12  Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, ‚jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu‘.

11:12  A tak z jednoho už nemohoucího muže vzešlo bezpočet potomků, jako je hvězd na nebi a písku na mořském břehu.

11:12  Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském.

11:12  A protož i z jednoho, a to již umrtveného, rozplodilo se potomků, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském.

11:12  Therefore there sprang even from one, and him as good as dead, [so many] as the stars of the sky in multitude, and as the sand which is by the sea-shore innumerable.

11:12  Therefore as many as the stars of the sky in multitude, and as innumerable as the sand which is by the sea shore, were fathered by one man, and him as good as dead.

11:12  Therefore sprang there even of one, and him as good as dead, so many as the stars of the sky in multitude, and as the sand which is by the sea shore innumerable.

11:12  Propter quod et ab uno orti sunt (et hoc emortuo) tamquam sidera cæli in multitudinem, et sicut arena, quæ est ad oram maris, innumerabilis.

11:13  All these died according to faith, not having received the promises but beholding them afar off and saluting them and confessing that they are pilgrims and strangers on the earth.

11:13  These all died in faith, not having received the promises, but having seen them afar off, and were persuaded of them, and embraced them, and confessed that they were strangers and pilgrims on the earth.

11:13  Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.

11:13  Tito všichni zemřeli ve víře, aniž dosáhli zaslíbení. Jen je zdálky zahlédli, vítali je a vyznávali, že jsou na zemi cizinci a přistěhovalci.

11:13  Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi.

11:13  Podlé víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi.

11:13  These all died in faith, not having received the promises, but having seen them afar off, and were persuaded of [them], and embraced [them], and confessed that they were strangers and pilgrims on the earth.

11:13  These all died in faith, not having received the promises, but having seen them and embraced them from afar, and having confessed that they were strangers and pilgrims on the earth.

11:13  These all died in faith, not having received the promises, but having seen them afar off, and were persuaded of them, and embraced them, and confessed that they were strangers and pilgrims on the earth.

11:13  Juxta fidem defuncti sunt omnes isti, non acceptis repromissionibus, sed a longe eas aspicientes, et salutantes, et confitentes quia peregrini et hospites sunt super terram.

11:14  For they that say these things do signify that they seek a country.

11:14  For they that say such things declare plainly that they seek a country.

11:14  Tím dávají najevo, že po pravé vlasti teprve touží.

11:14  Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že touží po vlasti.

11:14  Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast.

11:14  Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají.

11:14  For they that say such things declare plainly that they seek a country.

11:14  For those who say such things make it clear that they are seeking a country of their own.

11:14  For they that say such things declare plainly that they seek a country.

11:14  Qui enim hæc dicunt, significant se patriam inquirere.

11:15  And truly, if they had been mindful of that from whence they came out, they had doubtless, time to return.

11:15  And truly, if they had been mindful of that country from whence they came out, they might have had opportunity to have returned.

11:15  Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili, měli možnost se tam vrátit.

11:15  Kdyby měli na mysli tu, kterou opustili, měli přece dost času k návratu.

11:15  Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit.

11:15  A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti.

11:15  And truly, if they had been mindful of that [country] from whence they came, they might have had opportunity to return.

11:15  If indeed they had been thinking of that country from which they went out, they would have had enough time to return.

11:15  And truly, if they had been mindful of that country from where they came out, they might have had opportunity to have returned.

11:15  Et si quidem ipsius meminissent de qua exierunt, habebant utique tempus revertendi :

11:16  But now they desire a better, that is to say, a heavenly country. Therefore, God is not ashamed to be called their God: for he hath prepared for them a city.

11:16  But now they desire a better country, that is, an heavenly: wherefore God is not ashamed to be called their God: for he hath prepared for them a city.

11:16  Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské. Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své město.

11:16  Oni však toužili po lepší vlasti – po té nebeské. Sám Bůh se proto nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město.

11:16  Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je–li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město.

11:16  Ale oni lepší žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo připravil jim město.

11:16  But now they desire a better [country], that is, a heavenly: wherefore God is not ashamed to be called their God; for he hath prepared for them a city.

11:16  But now they desire a better country, that is, a heavenly one. Therefore God is not ashamed of them, to be called their God, for he has prepared a city for them.

11:16  But now they desire a better country, that is, an heavenly: why God is not ashamed to be called their God: for he has prepared for them a city.

11:16  nunc autem meliorem appetunt, id est, cælestem. Ideo non confunditur Deus vocari Deus eorum : paravit enim illis civitatem.

11:17  By faith Abraham, when he was tried, offered Isaac: and he that had received the promises offered up his only begotten son,

11:17  By faith Abraham, when he was tried, offered up Isaac: and he that had received the promises offered up his only begotten son,

11:17  Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno:

11:17  Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna,

11:17  Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna,

11:17  Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal,

11:17  By faith Abraham, when he was tried, offered up Isaac: and he that had received the promises offered up his only-begotten [son],

11:17  By faith, Abraham, being tested, offered up Isaac. Yes, he who had gladly received the promises was offering up his one and only son;

11:17  By faith Abraham, when he was tried, offered up Isaac: and he that had received the promises offered up his only begotten son,

11:17  Fide obtulit Abraham Isaac, cum tentaretur, et unigenitum offerebat, qui susceperat repromissiones :

11:18  (To whom it was said: In Isaac shalt thy seed be called:)

11:18  Of whom it was said, That in Isaac shall thy seed be called:

11:18  ‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘

11:18  o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“

11:18  o kterém bylo řečeno: ⌈Z Izáka⌉ bude povoláno tvé símě.

11:18  K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě,

11:18  Of whom it was said, That in Isaac shall thy seed be called:

11:18  even he to whom it was said, "In Isaac will your seed be called;"

11:18  Of whom it was said, That in Isaac shall your seed be called:

11:18  ad quem dictum est : Quia in Isaac vocabitur tibi semen :

11:19  Accounting that God is able to raise up even from the dead. Whereupon also he received him for a parable.

11:19  Accounting that God was able to raise him up, even from the dead; from whence also he received him in a figure.

11:19  Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.

11:19  Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.

11:19  Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět ⌈jako předobraz⌉.

11:19  Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.

11:19  Accounting that God [was] able to raise [him] even from the dead; from whence also he received him in a figure.

11:19  concluding that God is able to raise up even from the dead. Figuratively speaking, he also did receive him back from the dead.

11:19  Accounting that God was able to raise him up, even from the dead; from where also he received him in a figure.

11:19  arbitrans quia et a mortuis suscitare potens est Deus : unde eum et in parabolam accepit.

11:20  By faith also of things to come Isaac blessed Jacob and Esau.

11:20  By faith Isaac blessed Jacob and Esau concerning things to come.

11:20  Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.

11:20  Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi ohledně budoucích věcí.

11:20  Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.

11:20  Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau.

11:20  By faith Isaac blessed Jacob and Esau concerning things to come.

11:20  By faith, Isaac blessed Jacob and Esau, even concerning things to come.

11:20  By faith Isaac blessed Jacob and Esau concerning things to come.

11:20  Fide et de futuris benedixit Isaac Jacob et Esau.

11:21  By faith Jacob, dying, blessed each of the sons of Joseph and adored the top of his rod.

11:21  By faith Jacob, when he was a dying, blessed both the sons of Joseph; and worshipped, leaning upon the top of his staff.

11:21  Jákob věřil, a když umíral, požehnal oběma Josefovým synům a poklonil se přitom k vrcholu své berly.

11:21  Vírou umírající Jákob požehnal každému z Josefových synů a „poklonil se, opřen o svou hůl.“

11:21  Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a poklonil se Bohu nad vrcholem své berle.

11:21  Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se na vrch hůlky své.

11:21  By faith Jacob, when he was dying, blessed both the sons of Joseph; and worshiped, [leaning] upon the top of his staff.

11:21  By faith, Jacob, when he was dying, blessed each of the sons of Joseph, and worshiped, leaning on the top of his staff.

11:21  By faith Jacob, when he was a dying, blessed both the sons of Joseph; and worshipped, leaning on the top of his staff.

11:21  Fide Jacob, moriens, singulos filiorum Joseph benedixit : et adoravit fastigium virgæ ejus.

11:22  By faith Joseph, when he was dying, made mention of the going out of the children of Israel and gave commandment concerning his bones.

11:22  By faith Joseph, when he died, made mention of the departing of the children of Israel; and gave commandment concerning his bones.

11:22  Josef věřil, a na sklonku svého života řekl, že synové izraelští vyjdou z Egypta, a nařídil, co se má stát s jeho kostmi.

11:22  Vírou se Josef, předtím než skonal, zmínil o odchodu Izraelitů z Egypta a řekl jim, jak mají naložit s jeho kostmi.

11:22  Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech.

11:22  Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil.

11:22  By faith Joseph, when he died, made mention of the departing of the children of Israel; and gave commandment concerning his bones.

11:22  By faith, Joseph, when his end was near, made mention of the departure of the children of Israel; and gave instructions concerning his bones.

11:22  By faith Joseph, when he died, made mention of the departing of the children of Israel; and gave commandment concerning his bones.

11:22  Fide Joseph, moriens, de profectione filiorum Israël memoratus est, et de ossibus suis mandavit.

11:23  By faith Moses, when he was born, was hid three months by his parents: because they saw he was a comely babe, and they feared not the king's edict.

11:23  By faith Moses, when he was born, was hid three months of his parents, because they saw he was a proper child; and they were not afraid of the king’s commandment.

11:23  Mojžíšovi rodiče věřili, a proto svého syna tři měsíce po narození ukrývali; viděli, že je to vyvolené dítě, a nezalekli se královského rozkazu.

11:23  Vírou byl Mojžíš po narození tři měsíce ukrýván svými rodiči. Když viděli, jak je to dítě krásné, nenechali se zastrašit královým rozkazem.

11:23  Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení.

11:23  Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského.

11:23  By faith Moses when he was born, was hid three months by his parents, because they saw [he was] a proper child; and they were not afraid of the king's commandment.

11:23  By faith, Moses, when he was born, was hidden for three months by his parents, because they saw that he was a beautiful child, and they were not afraid of the king's commandment.

11:23  By faith Moses, when he was born, was hid three months of his parents, because they saw he was a proper child; and they were not afraid of the king's commandment.

11:23  Fide Moyses, natus, occultatus est mensibus tribus a parentibus suis, eo quod vidissent elegantem infantem, et non timuerunt regis edictum.

11:24  By faith Moses, when he was grown up, denied himself to be the son of Pharao's daughter:

11:24  By faith Moses, when he was come to years, refused to be called the son of Pharaoh’s daughter;

11:24  Mojžíš věřil, a proto, když dospěl, odepřel nazývat se synem faraónovy dcery.

11:24  Vírou se Mojžíš, jakmile dospěl, zřekl postavení faraonova vnuka.

11:24  Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery

11:24  Věrou Mojžíš, byv již dorostlý, odepřel slouti synem dcery Faraonovy,

11:24  By faith Moses, when he had come to years, refused to be called the son of Pharaoh's daughter;

11:24  By faith, Moses, when he had grown up, refused to be called the son of Pharaoh's daughter,

11:24  By faith Moses, when he was come to years, refused to be called the son of Pharaoh's daughter;

11:24  Fide Moyses grandis factus negavit se esse filium filiæ Pharaonis,

11:25  Rather choosing to be afflicted with the people of God than to have the pleasure of sin for a time:

11:25  Choosing rather to suffer affliction with the people of God, than to enjoy the pleasures of sin for a season;

11:25  Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;

11:25  Dal přednost útrapám Božího lidu před pomíjivým hříšným požitkem.

11:25  a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít dočasný požitek z hříchu.

11:25  Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti,

11:25  Choosing rather to suffer affliction with the people of God, than to enjoy the pleasures of sin for a season;

11:25  choosing rather to share ill treatment with God's people, than to enjoy the pleasures of sin for a time;

11:25  Choosing rather to suffer affliction with the people of God, than to enjoy the pleasures of sin for a season;

11:25  magis eligens affligi cum populo Dei, quam temporalis peccati habere jucunditatem,

11:26  Esteeming the reproach of Christ greater riches than the treasure of the Egyptians. For he looked unto the reward.

11:26  Esteeming the reproach of Christ greater riches than the treasures in Egypt: for he had respect unto the recompence of the reward.

11:26  a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě.

11:26  Kristova potupa mu byla dražší než všechny egyptské poklady, neboť se díval až k odplatě.

11:26  Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě.

11:26  Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k odplatě.

11:26  Esteeming the reproach of Christ greater riches than the treasures of Egypt: for he had respect to the recompense of the reward.

11:26  accounting the reproach of Christ greater riches than the treasures of Egypt; for he looked to the reward.

11:26  Esteeming the reproach of Christ greater riches than the treasures in Egypt: for he had respect to the recompense of the reward.

11:26  majores divitias æstimans thesauro Ægyptiorum, improperium Christi : aspiciebat enim in remunerationem.

11:27  By faith he left Egypt, not fearing the fierceness of the king: for he endured, as seeing him that is invisible.

11:27  By faith he forsook Egypt, not fearing the wrath of the king: for he endured, as seeing him who is invisible.

11:27  Věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl.

11:27  Vírou opustil Egypt a nedal se zastrašit královým hněvem. Vytrval, jako by viděl Neviditelného.

11:27  Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného.

11:27  Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl neviditelného, tak se utvrdil.

11:27  By faith he forsook Egypt, not fearing the wrath of the king: for he endured, as seeing him who is invisible.

11:27  By faith, he left Egypt, not fearing the wrath of the king; for he endured, as seeing him who is invisible.

11:27  By faith he forsook Egypt, not fearing the wrath of the king: for he endured, as seeing him who is invisible.

11:27  Fide reliquit Ægyptum, non veritus animositatem regis : invisibilem enim tamquam videns sustinuit.

11:28  By faith he celebrated the pasch and the shedding of the blood: that he who destroyed the firstborn might not touch them.

11:28  Through faith he kept the passover, and the sprinkling of blood, lest he that destroyed the firstborn should touch them.

11:28  Věřil, a proto ustanovil hod beránka a dal pokropit dveře jeho krví, aby se zhoubce nemohl dotknout prvorozených.

11:28  Vírou slavil Hod beránka a skropení krví, takže se jich zhoubce prvorozených nedotkl.

11:28  Vírou ⌈slavil Hod beránka⌉ a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených.

11:28  Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, kterýž hubil prvorozené, nedotekl se jich.

11:28  Through faith he kept the passover, and the sprinkling of blood, lest he that destroyed the first-born should touch them.

11:28  By faith, he kept the Passover, and the sprinkling of the blood, that the destroyer of the firstborn should not touch them.

11:28  Through faith he kept the passover, and the sprinkling of blood, lest he that destroyed the firstborn should touch them.

11:28  Fide celebravit Pascha, et sanguinis effusionem : ne qui vastabat primitiva, tangeret eos.

11:29  By faith they passed through the Red Sea, as by dry land: which the Egyptians attempting, were swallowed up.

11:29  By faith they passed through the Red sea as by dry land: which the Egyptians assaying to do were drowned.

11:29  Izraelští věřili, a proto prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale když se o to pokusili Egypťané, pohltily je vlny.

11:29  Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se však o to pokusili Egypťané, zmizeli v hlubině.

11:29  Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, ⌈když se však o to pokusili⌉ Egypťané, moře je pohltilo.

11:29  Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli.

11:29  By faith they passed through the Red sea as by dry [land]: which the Egyptians essaying to do were drowned.

11:29  By faith, they passed through the Red Sea as on dry land. When the Egyptians tried to do so, they were swallowed up.

11:29  By faith they passed through the Red sea as by dry land: which the Egyptians assaying to do were drowned.

11:29  Fide transierunt mare Rubrum tamquam per aridam terram : quod experti Ægyptii, devorati sunt.

11:30  By faith the walls of Jericho fell down, by the going round them seven days.

11:30  By faith the walls of Jericho fell down, after they were compassed about seven days.

11:30  Izraelští věřili, a proto před nimi padly hradby Jericha, když je obcházeli po sedm dní.

11:30  Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli sedm dní.

11:30  Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.

11:30  Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní.

11:30  By faith the walls of Jericho fell down after they had been encompassed seven days.

11:30  By faith, the walls of Jericho fell down, after they had been encircled for seven days.

11:30  By faith the walls of Jericho fell down, after they were compassed about seven days.

11:30  Fide muri Jericho corruerunt, circuitu dierum septem.

11:31  By faith Rahab the harlot perished not with the unbelievers, receiving the spies with peace.

11:31  By faith the harlot Rahab perished not with them that believed not, when she had received the spies with peace.

11:31  Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími.

11:31  Vírou nevěstka Rachab pokojně přijala špehy, a tak nezahynula s neposlušnými.

11:31  Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače.

11:31  Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.

11:31  By faith the harlot Rahab perished not with them that believed not, as she had received the spies with peace.

11:31  By faith, Rahab the prostitute, did not perish with those who were disobedient, having received the spies in peace.

11:31  By faith the harlot Rahab perished not with them that believed not, when she had received the spies with peace.

11:31  Fide Rahab meretrix non periit cum incredulis, excipiens exploratores cum pace.

11:32  And what shall I yet say? For the time would fail me to tell of Gedeon, Barac, Samson, Jephthe, David, Samuel, and the prophets:

11:32  And what shall I more say? for the time would fail me to tell of Gedeon, and of Barak, and of Samson, and of Jephthae; of David also, and Samuel, and of the prophets:

11:32  Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,

11:32  Mám pokračovat ještě dál? Není dost času, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jiftachovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích.

11:32  A co mám ještě říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích,

11:32  A coť mám více praviti: Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích.

11:32  And what shall I say more? for the time would fail me to tell of Gideon, and [of] Barak, and [of] Samson, and [of] Jephthah, [of] David also, and Samuel, and [of] the prophets:

11:32  What more shall I say? For the time would fail me if I told of Gideon, Barak, Samson, Jephthah, David, Samuel, and the prophets;

11:32  And what shall I more say? for the time would fail me to tell of Gedeon, and of Barak, and of Samson, and of Jephthae; of David also, and Samuel, and of the prophets:

11:32  Et quid adhuc dicam ? deficiet enim me tempus enarrantem de Gedeon, Barac, Samson, Jephte, David, Samuel, et prophetis :

11:33  Who by faith conquered kingdoms, wrought justice, obtained promises, stopped the mouths of lions,

11:33  Who through faith subdued kingdoms, wrought righteousness, obtained promises, stopped the mouths of lions,

11:33  kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno;

11:33  Ti skrze víru dobývali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům,

11:33  kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům,

11:33  Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,

11:33  Who through faith subdued kingdoms, wrought righteousness, obtained promises, stopped the mouths of lions,

11:33  who, through faith subdued kingdoms, worked out righteousness, obtained promises, stopped the mouths of lions,

11:33  Who through faith subdued kingdoms, worked righteousness, obtained promises, stopped the mouths of lions.

11:33  qui per fidem vicerunt regna, operati sunt justitiam, adepti sunt repromissiones, obturaverunt ora leonum,

11:34  Quenched the violence of fire, escaped the edge of the sword, recovered strength from weakness, became valiant in battle, put to flight the armies of foreigners.

11:34  Quenched the violence of fire, escaped the edge of the sword, out of weakness were made strong, waxed valiant in fight, turned to flight the armies of the aliens.

11:34  zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců;

11:34  přemáhali žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců.

11:34  uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci ve slabosti, stali se silnými ve válce, ⌈zahnali na útěk⌉ vojska cizinců.

11:34  Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.

11:34  Quenched the violence of fire, escaped the edge of the sword, out of weakness were made strong, became valiant in fight, turned to flight the armies of the aliens.

11:34  quenched the power of fire, escaped the edge of the sword, from weakness were made strong, grew mighty in war, and caused foreign armies to flee.

11:34  Quenched the violence of fire, escaped the edge of the sword, out of weakness were made strong, waxed valiant in fight, turned to flight the armies of the aliens.

11:34  extinxerunt impetum ignis, effugerunt aciem gladii, convaluerunt de infirmitate, fortes facti sunt in bello, castra verterunt exterorum :

11:35  Women received their dead raised to life again. But others were racked, not accepting deliverance, that they might find a better resurrection.

11:35  Women received their dead raised to life again: and others were tortured, not accepting deliverance; that they might obtain a better resurrection:

11:35  ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.

11:35  Ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní šli na mučidla, když odmítli propuštění, aby dosáhli něčeho lepšího – vzkříšení.

11:35  Ženy dostaly své mrtvé ⌈zpět vzkříšené⌉, jiní byli mučeni ⌈a nepřijali vysvobození⌉, aby dosáhli lepšího vzkříšení,

11:35  Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.

11:35  Women received their dead raised to life again: and others were tortured, not accepting deliverance; that they might obtain a better resurrection:

11:35  Women received their dead by resurrection. Others were tortured, not accepting their deliverance, that they might obtain a better resurrection.

11:35  Women received their dead raised to life again: and others were tortured, not accepting deliverance; that they might obtain a better resurrection:

11:35  acceperunt mulieres de resurrectione mortuos suos : alii autem distenti sunt non suscipientes redemptionem ut meliorem invenirent resurrectionem.

11:36  And others had trial of mockeries and stripes: moreover also of bands and prisons.

11:36  And others had trial of cruel mockings and scourgings, yea, moreover of bonds and imprisonment:

11:36  Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.

11:36  Další zakoušeli výsměch a bičování a také okovy a vězení.

11:36  jiní zas zakusili veřejný posměch a bičování, ba i pouta a vězení,

11:36  Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.

11:36  And others had trial of [cruel] mockings and scourgings, and, moreover of bonds and imprisonment:

11:36  Others were tried by mocking and scourging, yes, moreover by bonds and imprisonment.

11:36  And others had trial of cruel mockings and scourgings, yes, moreover of bonds and imprisonment:

11:36  Alii vero ludibria, et verbera experti, insuper et vincula, et carceres :

11:37  They were stoned, they were cut asunder, they were tempted, they were put to death by the sword, they wandered about in sheepskins, in goatskins, being in want, distressed, afflicted:

11:37  They were stoned, they were sawn asunder, were tempted, were slain with the sword: they wandered about in sheepskins and goatskins; being destitute, afflicted, tormented;

11:37  Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.

11:37  Bývali kamenováni, řezáni pilou, zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích – strádající, pronásledovaní a trpící.

11:37  byli ukamenováni, rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání.

11:37  Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno,

11:37  They were stoned, they were sawn asunder, were tempted, were slain with the sword: they wandered about in sheep-skins, and goat-skins; being destitute, afflicted, tormented;

11:37  They were stoned. They were sawn apart. They were slain with the sword. They went around in sheep skins and in goat skins; being destitute, afflicted, ill-treated

11:37  They were stoned, they were sawn asunder, were tempted, were slain with the sword: they wandered about in sheepskins and goatskins; being destitute, afflicted, tormented;

11:37  lapidati sunt, secti sunt, tentati sunt, in occisione gladii mortui sunt, circuierunt in melotis, in pellibus caprinis, egentes, angustiati, afflicti :

11:38  Of whom the world was not worthy: wandering in deserts, in mountains and in dens and in caves of the earth.

11:38  (Of whom the world was not worthy:) they wandered in deserts, and in mountains, and in dens and caves of the earth.

11:38  Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.

11:38  Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, po jeskyních a zemských roklinách.

11:38  Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země.

11:38  Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.

11:38  (Of whom the world was not worthy:) they wandered in deserts, and [in] mountains, and [in] dens and caves of the earth.

11:38  (of whom the world was not worthy), wandering in deserts, mountains, caves, and the holes of the earth.

11:38  (Of whom the world was not worthy:) they wandered in deserts, and in mountains, and in dens and caves of the earth.

11:38  quibus dignus non erat mundus : in solitudinibus errantes, in montibus, in speluncis, et in cavernis terræ.

11:39  And all these, being approved by the testimony of faith, received not the promise:

11:39  And these all, having obtained a good report through faith, received not the promise:

11:39  A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno,

11:39  Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení,

11:39  A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si zaslíbení,

11:39  A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,

11:39  And these all, having obtained a good report through faith, received not the promise:

11:39  These all, having had testimony given to them through their faith, did not receive the promise,

11:39  And these all, having obtained a good report through faith, received not the promise:

11:39  Et hi omnes testimonio fidei probati, non acceperunt repromissionem,

11:40  God providing some better thing for us, that they should not be perfected without us.

11:40  God having provided some better thing for us, that they without us should not be made perfect.

11:40  neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.

11:40  neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.

11:40  protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.

11:40  Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.

11:40  God having provided some better [thing] for us, that they without us should not be made perfect.

11:40  God having provided some better thing concerning us, so that apart from us they should not be made perfect.

11:40  God having provided some better thing for us, that they without us should not be made perfect.

11:40  Deo pro nobis melius aliquid providente, ut non sine nobis consummarentur.

Chapter 12

12:1  And therefore we also having so great a cloud of witnesses over our head, laying aside every weight and sin which surrounds us, let us run by patience to the fight proposed to us:

12:1  Wherefore seeing we also are compassed about with so great a cloud of witnesses, let us lay aside every weight, and the sin which doth so easily beset us, and let us run with patience the race that is set before us,

12:1  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,

12:1  Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi.

12:1  Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je ⌈před námi⌉,

12:1  Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,

12:1  Wherefore, seeing we also are encompassed with so great a cloud of witnesses, let us lay aside every weight, and the sin which doth so easily beset [us], and let us run with patience the race that is set before us,

12:1  Therefore let us also, seeing we are surrounded by so great a cloud of witnesses, lay aside every weight and the sin which so easily entangles us, and let us run with patience the race that is set before us,

12:1  Why seeing we also are compassed about with so great a cloud of witnesses, let us lay aside every weight, and the sin which does so easily beset us, and let us run with patience the race that is set before us,

12:1  Ideoque et nos tantam habentes impositam nubem testium, deponentes omne pondus, et circumstans nos peccatum, per patientiam curramus ad propositum nobis certamen :

12:2  Looking on Jesus, the author and finisher of faith, who, having joy set before him, endured the cross, despising the shame, and now sitteth on the right hand of the throne of God.

12:2  Looking unto Jesus the author and finisher of our faith; who for the joy that was set before him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.

12:2  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

12:2  Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.

12:2  upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

12:2  Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

12:2  Looking to Jesus the author and finisher of [our] faith; who for the joy that was set before him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.

12:2  looking to Jesus, the author and perfecter of faith, who for the joy that was set before him endured the cross, disregarding its shame, and has sat down at the right hand of the throne of God.

12:2  Looking to Jesus the author and finisher of our faith; who for the joy that was set before him endured the cross, despising the shame, and is set down at the right hand of the throne of God.

12:2  aspicientes in auctorem fidei, et consummatorem Jesum, qui proposito sibi gaudio sustinuit crucem, confusione contempta, atque in dextera sedis Dei sedet.

12:3  For think diligently upon him that endured such opposition from sinners against himself that you be not wearied, fainting in your minds.

12:3  For consider him that endured such contradiction of sinners against himself, lest ye be wearied and faint in your minds.

12:3  Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.

12:3  Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu.

12:3  ⌈Pomyslete na⌉ toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

12:3  A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.

12:3  For consider him that endured such contradiction of sinners against himself, lest ye be wearied and faint in your minds.

12:3  For consider him who has endured such hostility from sinners against himself, that you do not grow weary, fainting in your souls.

12:3  For consider him that endured such contradiction of sinners against himself, lest you be wearied and faint in your minds.

12:3  Recogitate enim eum qui talem sustinuit a peccatoribus adversum semetipsum contradictionem : ut ne fatigemini, animis vestris deficientes.

12:4  For you have not yet resisted unto blood, striving against sin.

12:4  Ye have not yet resisted unto blood, striving against sin.

12:4  Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.

12:4  Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve.

12:4  Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

12:4  Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce.

12:4  Ye have not yet resisted to blood, striving against sin.

12:4  You have not yet resisted to blood, striving against sin;

12:4  You have not yet resisted to blood, striving against sin.

12:4  Nondum enim usque ad sanguinem restitistis, adversus peccatum repugnantes :

12:5  And you have forgotten the consolation which speaketh to you, as unto children, saying: My son, neglect not the discipline of the Lord: neither be thou wearied whilst thou art rebuked by him.

12:5  And ye have forgotten the exhortation which speaketh unto you as unto children, My son, despise not thou the chastening of the Lord, nor faint when thou art rebuked of him:

12:5  Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.

12:5  Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? „Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej.

12:5  A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán;

12:5  A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?

12:5  And ye have forgotten the exhortation which speaketh to you as to children, My son, despise not thou the chastening of the Lord, nor faint when thou art rebuked by him:

12:5  and you have forgotten the exhortation which reasons with you as with children, "My son, do not take lightly the chastening of the Lord, nor faint when you are reproved by him;

12:5  And you have forgotten the exhortation which speaks to you as to children, My son, despise not you the chastening of the Lord, nor faint when you are rebuked of him:

12:5  et obliti estis consolationis, quæ vobis tamquam filiis loquitur, dicens : Fili mi, noli negligere disciplinam Domini : neque fatigeris dum ab eo argueris.

12:6  For whom the Lord loveth he chastiseth: and he scourgeth every son whom he receiveth.

12:6  For whom the Lord loveth he chasteneth, and scourgeth every son whom he receiveth.

12:6  Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘

12:6  Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna.“

12:6  neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.

12:6  Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.

12:6  For whom the Lord loveth he chasteneth, and scourgeth every son whom he receiveth.

12:6  For whom the Lord loves, he chastens, and scourges every son whom he receives."

12:6  For whom the Lord loves he chastens, and whips every son whom he receives.

12:6  Quem enim diligit Dominus, castigat : flagellat autem omnem filium, quem recipit.

12:7  Persevere under discipline. God dealeth with you as with his sons. For what son is there whom the father doth not correct?

12:7  If ye endure chastening, God dealeth with you as with sons; for what son is he whom the father chasteneth not?

12:7  Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?

12:7  Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá?

12:7  ⌈Snášejte to ke své výchově⌉, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?

12:7  Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?

12:7  If ye endure chastening, God dealeth with you as with sons: for what son is he whom the father chasteneth not?

12:7  It is for discipline that you endure. God deals with you as with children, for what son is there whom his father does not discipline?

12:7  If you endure chastening, God deals with you as with sons; for what son is he whom the father chastens not?

12:7  In disciplina perseverate. Tamquam filiis vobis offert se Deus : quis enim filius, quem non corripit pater ?

12:8  But if you be without chastisement, whereof all are made partakers, then are you bastards and not sons.

12:8  But if ye be without chastisement, whereof all are partakers, then are ye bastards, and not sons.

12:8  Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

12:8  Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.

12:8  Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.

12:8  Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.

12:8  But if ye are without chastisement, of which all are partakers, then are ye bastards and not sons.

12:8  But if you are without discipline, of which all have been made partakers, then are you illegitimate, and not children.

12:8  But if you be without chastisement, whereof all are partakers, then are you bastards, and not sons.

12:8  quod si extra disciplinam estis, cujus participes facti sunt omnes : ergo adulteri, et non filii estis.

12:9  Moreover, we have had fathers of our flesh for instructors, and we reverenced them. Shall we not much more obey the Father of spirits and live?

12:9  Furthermore we have had fathers of our flesh which corrected us, and we gave them reverence: shall we not much rather be in subjection unto the Father of spirits, and live?

12:9  Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?

12:9  Když jsme si vážili svých tělesných rodičů, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život?

12:9  Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, ⌈abychom žili⌉?

12:9  Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli?

12:9  Furthermore, we have had fathers of our flesh who corrected [us], and we gave [them] reverence: shall we not much rather be in subjection to the Father of spirits, and live?

12:9  Furthermore, we had the fathers of our flesh to chasten us, and we paid them respect. Shall we not much rather be in subjection to the Father of spirits, and live?

12:9  Furthermore we have had fathers of our flesh which corrected us, and we gave them reverence: shall we not much rather be in subjection to the Father of spirits, and live?

12:9  Deinde patres quidem carnis nostræ, eruditores habuimus, et reverebamur eos, non multo magis obtemperabimus Patri spirituum, et vivemus ?

12:10  And they indeed for a few days, according to their own pleasure, instructed us: but he, for our profit, that we might receive his sanctification.

12:10  For they verily for a few days chastened us after their own pleasure; but he for our profit, that we might be partakers of his holiness.

12:10  A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.

12:10  Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti.

12:10  Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

12:10  A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.

12:10  For they verily for a few days chastened [us] after their own pleasure; but he for [our] profit, that [we] might be partakers of his holiness.

12:10  For they indeed, for a few days, punished us as seemed good to them; but he for our profit, that we may be partakers of his holiness.

12:10  For they truly for a few days chastened us after their own pleasure; but he for our profit, that we might be partakers of his holiness.

12:10  Et illi quidem in tempore paucorum dierum, secundum voluntatem suam erudiebant nos : hic autem ad id quod utile est in recipiendo sanctificationem ejus.

12:11  Now all chastisement for the present indeed seemeth not to bring with it joy, but sorrow: but afterwards it will yield to them that are exercised by it the most peaceable fruit of justice.

12:11  Now no chastening for the present seemeth to be joyous, but grievous: nevertheless afterward it yieldeth the peaceable fruit of righteousness unto them which are exercised thereby.

12:11  Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.

12:11  Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje.

12:11  Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.

12:11  Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.

12:11  Now no chastening for the present seemeth to be joyous, but grievous: nevertheless, afterward it yieldeth the peaceable fruit of righteousness to them who are exercised by it.

12:11  All chastening seems for the present to be not joyous but grievous; yet afterward it yields the peaceful fruit of righteousness to those who have been exercised thereby.

12:11  Now no chastening for the present seems to be joyous, but grievous: nevertheless afterward it yields the peaceable fruit of righteousness to them which are exercised thereby.

12:11  Omnis autem disciplina in præsenti quidem videtur non esse gaudii, sed mœroris : postea autem fructum pacatissimum exercitatis per eam, reddet justitiæ.

12:12  Wherefore, lift up the hands which hang down and the feeble knees:

12:12  Wherefore lift up the hands which hang down, and the feeble knees;

12:12  ‚Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena‘

12:12  Proto „dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům“

12:12  Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena

12:12  Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte,

12:12  Wherefore lift up the hands which hang down, and the feeble knees;

12:12  Therefore, lift up the hands that hang down and the feeble knees,

12:12  Why lift up the hands which hang down, and the feeble knees;

12:12  Propter quod remissas manus, et soluta genua erigite,

12:13  And make straight steps with your feet: that no one, halting, may go out of the way; but rather be healed.

12:13  And make straight paths for your feet, lest that which is lame be turned out of the way; but let it rather be healed.

12:13  a ‚vykročte jistým krokem‘, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.

12:13  a „zaveďte své kroky na přímé cesty,“ aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno.

12:13  a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.

12:13  A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.

12:13  And make straight paths for your feet, lest that which is lame be turned out of the way; but let it rather be healed.

12:13  and make straight paths for your feet, so that which is lame may not be dislocated, but rather be healed.

12:13  And make straight paths for your feet, lest that which is lame be turned out of the way; but let it rather be healed.

12:13  et gressus rectos facite pedibus vestris : ut non claudicans quis erret, magis autem sanetur.

12:14  Follow peace with all men and holiness: without which no man shall see God.

12:14  Follow peace with all men, and holiness, without which no man shall see the Lord:

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.

12:14  Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

12:14  Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána,

12:14  Follow peace with all [men], and holiness, without which no man shall see the Lord:

12:14  Follow after peace with all men, and the sanctification without which no man will see the Lord,

12:14  Follow peace with all men, and holiness, without which no man shall see the Lord:

12:14  Pacem sequimini cum omnibus, et sanctimoniam, sine qua nemo videbit Deum :

12:15  Looking diligently, lest any man be wanting to the grace of God: lest any root of bitterness springing up do hinder and by it many be defiled:

12:15  Looking diligently lest any man fail of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and thereby many be defiled;

12:15  Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.

12:15  Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.

12:15  Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.

12:15  Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;

12:15  Looking diligently, lest any man fail of the grace of God; lest any root of bitterness springing up, trouble [you], and by it many be defiled;

12:15  looking carefully lest there be any man who falls short of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and many be defiled by it;

12:15  Looking diligently lest any man fail of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and thereby many be defiled;

12:15  contemplantes nequis desit gratiæ Dei : ne qua radix amaritudinis sursum germinans impediat, et per illam inquinentur multi.

12:16  Lest there be any fornicator or profane person, as Esau who for one mess sold his first birthright.

12:16  Lest there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of meat sold his birthright.

12:16  Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

12:16  Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své.

12:16  Lest there [be] any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of food sold his birth-right.

12:16  lest there be any sexually immoral person, or profane person, like Esau, who sold his own birthright for one meal.

12:16  Lest there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of meat sold his birthright.

12:16  Ne quis fornicator, aut profanus ut Esau : qui propter unam escam vendidit primitiva sua :

12:17  For know ye that afterwards, when he desired to inherit the benediction, he was rejected. For he found no place of repentance, although with tears he had sought it.

12:17  For ye know how that afterward, when he would have inherited the blessing, he was rejected: for he found no place of repentance, though he sought it carefully with tears.

12:17  Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.

12:17  Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání.

12:17  Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

12:17  Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal.

12:17  For ye know that afterward, when he would have inherited the blessing, he was rejected: for he found no place of repentance, though he sought it carefully with tears.

12:17  For you know that even when he afterward desired to inherit the blessing, he was rejected, for he found no place for a change of mind though he sought it diligently with tears.

12:17  For you know how that afterward, when he would have inherited the blessing, he was rejected: for he found no place of repentance, though he sought it carefully with tears.

12:17  scitote enim quoniam et postea cupiens hæreditare benedictionem, reprobatus est : non enim invenit pœnitentiæ locum, quamquam cum lacrimis inquisisset eam.

12:18  For you are not come to a mountain that might be touched and a burning fire and a whirlwind and darkness and storm,

12:18  For ye are not come unto the mount that might be touched, and that burned with fire, nor unto blackness, and darkness, and tempest,

12:18  Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří,

12:18  Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,

12:18  Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

12:18  Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,

12:18  For ye are not come to the mount that might be touched, and that burned with fire, nor to blackness, and to darkness, and tempest,

12:18  For you have not come to something that might be touched, and that burned with fire, and darkness, gloom, and storm,

12:18  For you are not come to the mount that might be touched, and that burned with fire, nor to blackness, and darkness, and tempest,

12:18  Non enim accessistis ad tractabilem montem, et accensibilem ignem, et turbinem, et caliginem, et procellam,

12:19  And the sound of a trumpet and the voice of words, which they that had excused themselves, that the word might not be spoken to them.

12:19  And the sound of a trumpet, and the voice of words; which voice they that heard intreated that the word should not be spoken to them any more:

12:19  zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni.

12:19  k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.

12:19  a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,

12:19  A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.

12:19  And the sound of a trumpet, and the voice of words; which [voice] they that heard, entreated that the word should not be spoken to them any more:

12:19  the sound of a trumpet, and the voice of words; which those who heard it begged that not one more word should be spoken to them,

12:19  And the sound of a trumpet, and the voice of words; which voice they that heard entreated that the word should not be spoken to them any more:

12:19  et tubæ sonum, et vocem verborum, quam qui audierunt, excusaverunt se, ne eis fieret verbum.

12:20  For they did not endure that which was said: and if so much as a beast shall touch the mount, it shall be stoned.

12:20  (For they could not endure that which was commanded, And if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or thrust through with a dart:

12:20  Nemohli totiž snést slova výstrahy: ‚Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.‘

12:20  (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: „Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno.“

12:20  neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,

12:20  (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno.

12:20  (For they could not endure that which was commanded, And if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or thrust through with a dart:

12:20  for they could not stand that which was commanded, "If even an animal touches the mountain, it shall be stoned;"

12:20  (For they could not endure that which was commanded, And if so much as a beast touch the mountain, it shall be stoned, or thrust through with a dart:

12:20  Non enim portabant quod dicebatur : Et si bestia tetigerit montem, lapidabitur.

12:21  And so terrible was that which was seen, Moses said: I am frighted, and tremble.

12:21  And so terrible was the sight, that Moses said, I exceedingly fear and quake:)

12:21  Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ‚Třesu se hrůzou a děsem.‘

12:21  Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: „Až se třesu hrůzou.“)

12:21  a tak strašná byla ta podívaná, že Mojžíš řekl: Jsem zděšen a třesu se.

12:21  A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)

12:21  And so terrible was the sight, [that] Moses said, I exceedingly fear and tremble:)

12:21  and so fearful was the appearance, that Moses said, "I am terrified and trembling."

12:21  And so terrible was the sight, that Moses said, I exceedingly fear and quake:)

12:21  Et ita terribile erat quod videbatur. Moyses dixit : Exterritus sum, et tremebundus.

12:22  But you are come to mount Sion and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to the company of many thousands of angels,

12:22  But ye are come unto mount Sion, and unto the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to an innumerable company of angels,

12:22  Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů

12:22  Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů,

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

12:22  Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,

12:22  But ye are come to mount Sion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to an innumerable company of angels,

12:22  But you have come to Mount Zion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to innumerable multitudes of angels,

12:22  But you are come to mount Sion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem, and to an innumerable company of angels,

12:22  Sed accessistis ad Sion montem, et civitatem Dei viventis, Jerusalem cælestem, et multorum millium angelorum frequentiam,

12:23  And to the church of the firstborn who are written in the heavens, and to God the judge of all, and to the spirits of the just made perfect,

12:23  To the general assembly and church of the firstborn, which are written in heaven, and to God the Judge of all, and to the spirits of just men made perfect,

12:23  a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,

12:23  k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;

12:23  a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

12:23  K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,

12:23  To the general assembly and church of the first-born, who are written in heaven, and to God the Judge of all, and to the spirits of just men made perfect,

12:23  to the assembly of the firstborn who are enrolled in heaven, to God the Judge of all, to the spirits of just men made perfect,

12:23  To the general assembly and church of the firstborn, which are written in heaven, and to God the Judge of all, and to the spirits of just men made perfect,

12:23  et ecclesiam primitivorum, qui conscripti sunt in cælis, et judicem omnium Deum, et spiritus justorum perfectorum,

12:24  And to Jesus the mediator of the new testament, and to the sprinkling of blood which speaketh better than that of Abel.

12:24  And to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaketh better things than that of Abel.

12:24  a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.

12:24  k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

12:24  a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel.

12:24  A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.

12:24  And to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaketh better things than [that of] Abel.

12:24  to Jesus, the mediator of a New Covenant, and to the blood of sprinkling that speaks better than that of Abel.

12:24  And to Jesus the mediator of the new covenant, and to the blood of sprinkling, that speaks better things that that of Abel.

12:24  et testamenti novi mediatorem Jesum, et sanguinis aspersionem melius loquentem quam Abel.

12:25  See that you refuse him not that speaketh. For if they escaped not who refused him that spoke upon earth, much more shall not we that turn away from him that speaketh to us from heaven.

12:25  See that ye refuse not him that speaketh. For if they escaped not who refused him that spake on earth, much more shall not we escape, if we turn away from him that speaketh from heaven:

12:25  Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.

12:25  Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe.

12:25  Hleďte, ať neodmítnete toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

12:25  Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme?

12:25  See that ye refuse not him that speaketh. For if they escaped not who refused him that spoke on earth, much more [shall not] we [escape], if we turn away from him that [speaketh] from heaven:

12:25  See that you do not refuse him who speaks. For if they did not escape when they refused him who warned on the Earth, how much more will we not escape who turn away from him who warns from heaven,

12:25  See that you refuse not him that speaks. For if they escaped not who refused him that spoke on earth, much more shall not we escape, if we turn away from him that speaks from heaven:

12:25  Videte ne recusetis loquentem. Si enim illi non effugerunt, recusantes eum, qui super terram loquebatur : multo magis nos, qui de cælis loquentem nobis avertimus.

12:26  Whose voice then moved the earth; but now he promiseth, saying: Yet once more: and I will move, not only the earth, but heaven also.

12:26  Whose voice then shook the earth: but now he hath promised, saying, Yet once more I shake not the earth only, but also heaven.

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu‘ nejen ‚zemí‘, nýbrž i ‚nebem‘.

12:26  Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“

12:26  Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.

12:26  Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.

12:26  Whose voice then shook the earth: but now he hath promised, saying, Yet once more I shake not the earth only, but also heaven.

12:26  whose voice shook the earth then, but now he has promised, saying, "Yet once more I will shake not only the earth, but also the heavens."

12:26  Whose voice then shook the earth: but now he has promised, saying, Yet once more I shake not the earth only, but also heaven.

12:26  Cujus vox movit terram tunc : nunc autem repromittit, dicens : Adhuc semel, et ego movebo non solum terram, sed et cælum.

12:27  And in that he saith: Yet once more, he signifieth the translation of the moveable things as made, that those things may remain which are immoveable.

12:27  And this word, Yet once more, signifieth the removing of those things that are shaken, as of things that are made, that those things which cannot be shaken may remain.

12:27  Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.

12:27  A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné.

12:27  Ono ještě jednou ukazuje na proměnu těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉, neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.

12:27  To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné.

12:27  And this [word], Yet once more, signifieth the removing of those things that are shaken, as of things that are made, that those things which cannot be shaken may remain.

12:27  This phrase, "Yet once more," signifies the removing of those things that are shaken, as of things that have been made, that those things which are not shaken may remain.

12:27  And this word, Yet once more, signifies the removing of those things that are shaken, as of things that are made, that those things which cannot be shaken may remain.

12:27  Quod autem, Adhuc semel, dicit : declarat mobilium translationem tamquam factorum, ut maneant ea quæ sunt immobilia.

12:28  Therefore, receiving an immoveable kingdom, we have grace: whereby let us serve, pleasing God, with fear and reverence.

12:28  Wherefore we receiving a kingdom which cannot be moved, let us have grace, whereby we may serve God acceptably with reverence and godly fear:

12:28  Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.

12:28  My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní.

12:28  Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉ přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.

12:28  Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí.

12:28  Wherefore we receiving a kingdom which cannot be moved, let us have grace, by which we may serve God acceptably, with reverence and godly fear.

12:28  So since we are receiving a Kingdom that cannot be shaken, let us give thanks, through which we may offer service pleasing to God, with reverence and awe,

12:28  Why we receiving a kingdom which cannot be moved, let us have grace, whereby we may serve God acceptably with reverence and godly fear:

12:28  Itaque regnum immobile suscipientes, habemus gratiam : per quam serviamus placentes Deo, cum metu et reverentia.

12:29  For our God is a consuming fire.

12:29  For our God is a consuming fire.

12:29  Vždyť ‚náš Bůh je oheň stravující‘.

12:29  Vždyť náš Bůh je stravující oheň.

12:29  Neboť náš Bůh je oheň stravující.

12:29  Neboť Bůh náš jest oheň spalující.

12:29  For our God [is] a consuming fire.

12:29  for our God is a consuming fire.

12:29  For our God is a consuming fire.

12:29  Etenim Deus noster ignis consumens est.

Chapter 13

13:1  Let the charity of the brotherhood abide in you.

13:1  Let brotherly love continue.

13:1  Bratrská láska ať trvá;

13:1  Bratrská láska ať zůstává.

13:1  Bratrská láska ať zůstává.

13:1  Láska bratrská ať zůstává.

13:1  Let brotherly love continue.

13:1  Let brotherly love continue.

13:1  Let brotherly love continue.

13:1  Caritas fraternitatis maneat in vobis,

13:2  And hospitality do not forget: for by this some, being not aware of it, have entertained angels.

13:2  Be not forgetful to entertain strangers: for thereby some have entertained angels unawares.

13:2  s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.

13:2  Nezapomínejte na pohostinnost – díky ní někteří nevědomky hostili anděly!

13:2  Nezanedbávejte pohostinnost; vždyť skrze ni někteří nevědomky pohostili anděly.

13:2  Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali.

13:2  Be not forgetful to entertain strangers: for by this some have entertained angels unawares.

13:2  Do not forget to show hospitality to strangers, for in doing so, some have entertained angels without knowing it.

13:2  Be not forgetful to entertain strangers: for thereby some have entertained angels unawares.

13:2  et hospitalitatem nolite oblivisci : per hanc enim latuerunt quidam, angelis hospitio receptis.

13:3  Remember them that are in bands, as if you were bound with them: and them that labour, as being yourselves also in the body.

13:3  Remember them that are in bonds, as bound with them; and them which suffer adversity, as being yourselves also in the body.

13:3  Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.

13:3  Pamatujte na vězně, jako byste byli ve vězení s nimi; pamatujte na trpící jako ti, kdo sami také mohou cítit bolest.

13:3  Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni, jako ti, kteří jsou sami také v těle.

13:3  Pomněte na vězně, jako byste spoluvězňové byli, na ssoužené, jakožto ti, kteříž také v těle jste.

13:3  Remember them that are in bonds, as bound with them; [and] them who suffer adversity, as being yourselves also in the body.

13:3  Remember those who are in bonds, as bound with them; and those who are ill-treated, since you are also in the body.

13:3  Remember them that are in bonds, as bound with them; and them which suffer adversity, as being yourselves also in the body.

13:3  Mementote vinctorum, tamquam simul vincti : et laborantium, tamquam et ipsi in corpore morantes.

13:4  Marriage honourable in all, and the bed undefiled. For fornicators and adulterers God will judge.

13:4  Marriage is honourable in all, and the bed undefiled: but whoremongers and adulterers God will judge.

13:4  Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

13:4  Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud.

13:4  Manželství ať je ⌈u všech⌉ ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.

13:4  Poctivéť jest u všech manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh.

13:4  Marriage [is] honorable in all, and the bed undefiled: but lewd persons and adulterers God will judge.

13:4  Let marriage be held in honor among all, and let the bed be undefiled: for God will judge the sexually immoral and adulterers.

13:4  Marriage is honorable in all, and the bed undefiled: but fornicators and adulterers God will judge.

13:4  Honorabile connubium in omnibus, et thorus immaculatus. Fornicatores enim, et adulteros judicabit Deus.

13:5  Let your manners be without covetousness, contented with such things as you have. For he hath said: I will not leave thee: neither will I forsake thee.

13:5  Let your conversation be without covetousness; and be content with such things as ye have: for he hath said, I will never leave thee, nor forsake thee.

13:5  Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘

13:5  Veďte nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy nenechám,“

13:5  Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: Nezanechám tě, ani tě neopustím;

13:5  Obcování veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím;

13:5  [Let your] manner of life [be] without covetousness; [and be] content with such things as ye have: for he hath said, I will never leave thee, nor forsake thee.

13:5  Be free from the love of money, content with such things as you have, for he has said, "I will never leave you or forsake you."

13:5  Let your conversation be without covetousness; and be content with such things as you have: for he has said, I will never leave you, nor forsake you.

13:5  Sint mores sine avaritia, contenti præsentibus : ipse enim dixit : Non te deseram, neque derelinquam :

13:6  So that we may confidently say: The Lord is my helper: I will not fear what man shall do to me.

13:6  So that we may boldly say, The Lord is my helper, and I will not fear what man shall do unto me.

13:6  Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘

13:6  takže můžeme vyznat s důvěrou: „Hospodin je můj zastánce, nebudu se bát. Co by mi mohl člověk udělat?“

13:6  a tak s důvěrou říkejme: Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?

13:6  Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk.

13:6  So that we may boldly say, The Lord [is] my helper, and I will not fear what man shall do to me.

13:6  So that with good courage we say, "The Lord is my helper. I will not fear. What can man do to me?"

13:6  So that we may boldly say, The Lord is my helper, and I will not fear what man shall do to me.

13:6  ita ut confidenter dicamus : Dominus mihi adjutor : non timebo quid faciat mihi homo.

13:7  Remember your prelates who have spoken the word of God to you: whose faith follow, considering the end of their conversation,

13:7  Remember them which have the rule over you, who have spoken unto you the word of God: whose faith follow, considering the end of their conversation.

13:7  Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!

13:7  Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry.

13:7  Vzpomínejte na své vůdce, kteří k vám mluvili Boží slovo, pečlivě pozorujte, jaký byl konec jejich života, a napodobujte jejich víru.

13:7  Zpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujtež jejich víry.

13:7  Remember them who have the rule over you, who have spoken to you the word of God: whose faith follow, considering the end of [their] manner of life.

13:7  Remember your leaders, men who spoke to you the word of God, and considering the results of their conduct, imitate their faith.

13:7  Remember them which have the rule over you, who have spoken to you the word of God: whose faith follow, considering the end of their conversation.

13:7  Mementote præpositorum vestrorum, qui vobis locuti sunt verbum Dei : quorum intuentes exitum conversationis, imitamini fidem.

13:8  Jesus Christ, yesterday, and today: and the same for ever.

13:8  Jesus Christ the same yesterday, and to day, and for ever.

13:8  Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.

13:8  Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky.

13:8  Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.

13:8  Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.

13:8  Jesus Christ the same yesterday, and to-day, and for ever.

13:8  Jesus Christ is the same yesterday, today, and forever.

13:8  Jesus Christ the same yesterday, and to day, and for ever.

13:8  Jesus Christus heri, et hodie : ipse et in sæcula.

13:9  Be not led away with various and strange doctrines. For it is best that the heart be established with grace, not with meats: which have not profited those that walk in them.

13:9  Be not carried about with divers and strange doctrines. For it is a good thing that the heart be established with grace; not with meats, which have not profited them that have been occupied therein.

13:9  Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.

13:9  Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly.

13:9  Nenechte se unášet rozličnými a cizími učeními; neboť je dobré mít srdce upevňované milostí, ne zachováváním předpisů o pokrmech, jimiž si neprospěli ti, kdo si tak počínali.

13:9  Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, kteříž se jimi vázali.

13:9  Be not carried about with divers and strange doctrines: for [it is] a good thing that the heart be established with grace; not with meats, which have not profited them that have been occupied in them.

13:9  Do not be carried away by all kinds of strange teachings, for it is good that the heart be established by grace, not by food, through which those who were so occupied were not benefited.

13:9  Be not carried about with divers and strange doctrines. For it is a good thing that the heart be established with grace; not with meats, which have not profited them that have been occupied therein.

13:9  Doctrinis variis et peregrinis nolite abduci. Optimum est enim gratia stabilire cor, non escis : quæ non profuerunt ambulantibus in eis.

13:10  We have an altar whereof they have no power to eat who serve the tabernacle.

13:10  We have an altar, whereof they have no right to eat which serve the tabernacle.

13:10  Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku.

13:10  Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.

13:10  Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.

13:10  Mámeť oltář, z něhož ti nemají práva jísti, kdož stánku slouží.

13:10  We have an altar, of which they have no right to eat who serve the tabernacle.

13:10  We have an altar from which those who serve the holy tabernacle have no right to eat.

13:10  We have an altar, whereof they have no right to eat which serve the tabernacle.

13:10  Habemus altare, de quo edere non habent potestatem, qui tabernaculo deserviunt.

13:11  For the bodies of those beasts whose blood is brought into the holies by the high priest for sin are burned without the camp.

13:11  For the bodies of those beasts, whose blood is brought into the sanctuary by the high priest for sin, are burned without the camp.

13:11  Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami.

13:11  Těla zvířat, jejichž krev přináší velekněz do nejsvětější svatyně jako oběť za hřích, bývají pálena venku za stany.

13:11  Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována ⌈venku za táborem⌉.

13:11  Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá za hřích do svatyně skrze nejvyššího kněze {biskupa}, těch pálena bývají těla vně za stany.

13:11  For the bodies of those beasts, whose blood is brought into the sanctuary by the high priest for sin, are burned without the camp.

13:11  For the bodies of those animals, whose blood is brought into the holy place by the high priest as an offering for sin, are burned outside of the camp.

13:11  For the bodies of those beasts, whose blood is brought into the sanctuary by the high priest for sin, are burned without the camp.

13:11  Quorum enim animalium infertur sanguis pro peccato in Sancta per pontificem, horum corpora cremantur extra castra.

13:12  Wherefore Jesus also, that he might sanctify the people by his own blood, suffered without the gate.

13:12  Wherefore Jesus also, that he might sanctify the people with his own blood, suffered without the gate.

13:12  Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.

13:12  Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.

13:12  Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl ⌈venku za branou⌉.

13:12  Protož i Ježíš, aby posvětil lidu svou vlastní krví, vně za branou trpěl.

13:12  Wherefore Jesus also, that he might sanctify the people with his own blood, suffered without the gate.

13:12  Therefore Jesus also, that he might sanctify the people through his own blood, suffered outside of the gate.

13:12  Why Jesus also, that he might sanctify the people with his own blood, suffered without the gate.

13:12  Propter quod et Jesus, ut sanctificaret per suum sanguinem populum, extra portam passus est.

13:13  Let us go forth therefore to him without the camp, bearing his reproach.

13:13  Let us go forth therefore unto him without the camp, bearing his reproach.

13:13  Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu.

13:13  Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu,

13:13  Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu.

13:13  Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce.

13:13  Let us go forth therefore to him without the camp, bearing his reproach.

13:13  Let us therefore go out to him outside of the camp, bearing his reproach.

13:13  Let us go forth therefore to him without the camp, bearing his reproach.

13:13  Exeamus igitur ad eum extra castra, improperium ejus portantes.

13:14  For, we have not here a lasting city: but we seek one that is to come.

13:14  For here have we no continuing city, but we seek one to come.

13:14  Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.

13:14  neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím.

13:14  Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí.

13:14  Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme.

13:14  For here we have no continuing city, but we seek one to come.

13:14  For we do not have here an enduring city, but we seek that which is to come.

13:14  For here have we no continuing city, but we seek one to come.

13:14  Non enim habemus hic manentem civitatem, sed futuram inquirimus.

13:15  By him therefore let us offer the sacrifice of praise always to God, that is to say, the fruit of lips confessing to his name.

13:15  By him therefore let us offer the sacrifice of praise to God continually, that is, the fruit of our lips giving thanks to his name.

13:15  Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.

13:15  Skrze něj neustále přinášejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.

13:15  Skrze něho [tedy] přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.

13:15  Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho.

13:15  By him therefore let us offer the sacrifice of praise to God continually, that is, the fruit of [our] lips, giving thanks to his name.

13:15  Through him, then, let us offer up a sacrifice of praise to God continually, that is, the fruit of lips which proclaim allegiance to his name.

13:15  By him therefore let us offer the sacrifice of praise to God continually, that is, the fruit of our lips giving thanks to his name.

13:15  Per ipsum ergo offeramus hostiam laudis semper Deo, id est, fructum labiorum confitentium nomini ejus.

13:16  And do not forget to do good and to impart: for by such sacrifices God's favour is obtained.

13:16  But to do good and to communicate forget not: for with such sacrifices God is well pleased.

13:16  Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.

13:16  Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.

13:16  A nezapomínejte činit dobře a ⌈sdílet se⌉, neboť takové oběti se Bohu líbí.

13:16  Na účinnost pak a na zdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou líbost má Bůh.

13:16  But to do good, and to communicate, forget not: for with such sacrifices God is well pleased.

13:16  But do not forget to be doing good and sharing, for with such sacrifices God is well pleased.

13:16  But to do good and to communicate forget not: for with such sacrifices God is well pleased.

13:16  Beneficentiæ autem et communionis nolite oblivisci : talibus enim hostiis promeretur Deus.

13:17  Obey your prelates and be subject to them. For they watch as being to render an account of your souls: that they may do this with joy and not with grief. For this is not expedient for you.

13:17  Obey them that have the rule over you, and submit yourselves: for they watch for your souls, as they that must give account, that they may do it with joy, and not with grief: for that is unprofitable for you.

13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.

13:17  Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a buďte poddajní; bdí totiž nad vašimi životy jako ti, kdo budou muset složit účty. Ať to mohou dělat s radostí, a ne s naříkáním – to by vám přece nebylo prospěšné.

13:17  Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám nebylo k užitku.

13:17  Povolni buďte správcům svým a poslušni; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati, aby to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné.

13:17  Obey them that have the rule over you, and submit yourselves: for they watch for your souls, as they that must give account, that they may do it with joy, and not with grief: for that [is] unprofitable for you.

13:17  Obey your leaders and submit to them, for they watch on behalf of your souls, as those who will give account, that they may do this with joy, and not with groaning, for that would be unprofitable for you.

13:17  Obey them that have the rule over you, and submit yourselves: for they watch for your souls, as they that must give account, that they may do it with joy, and not with grief: for that is unprofitable for you.

13:17  Obedite præpositis vestris, et subjacete eis. Ipsi enim pervigilant quasi rationem pro animabus vestris reddituri, ut cum gaudio hoc faciant, et non gementes : hoc enim non expedit vobis.

13:18  Pray for us. For we trust we have a good conscience, being willing to behave ourselves well in all things.

13:18  Pray for us: for we trust we have a good conscience, in all things willing to live honestly.

13:18  Modlete se za nás. Jsme sice jisti svým dobrým svědomím, neboť se snažíme jednat tak, aby nám nemohli nic vytknout;

13:18  Modlete se za nás. Jsme si jistí, že máme čisté svědomí, neboť se za všech okolností snažíme jednat správně.

13:18  Modlete se za nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí, když si ve všem chceme počínat správně.

13:18  Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jako ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati.

13:18  Pray for us: for we trust we have a good conscience, in all things willing to live honestly.

13:18  Pray for us, for we are persuaded that we have a good conscience, desiring to live honorably in all things.

13:18  Pray for us: for we trust we have a good conscience, in all things willing to live honestly.

13:18  Orate pro nobis : confidimus enim quia bonam conscientiam habemus in omnibus bene volentes conversari.

13:19  And I beseech you the more to do this, that I may be restored to you the sooner.

13:19  But I beseech you the rather to do this, that I may be restored to you the sooner.

13:19  a přece vás důtklivě prosím, modlete se za mne, abych vám byl co nejdříve zase navrácen.

13:19  Velice vás tedy prosím o modlitby, abych se k vám mohl co nejdříve vrátit.

13:19  Tím více vás však vyzývám, abyste to činili, abych se k vám brzo ⌈dostal zpátky⌉.

13:19  Tím pak více prosím vás, abyste to činili, proto abych tím dříve navrácen byl vám.

13:19  But I beseech [you] the rather to do this, that I may be restored to you the sooner.

13:19  I strongly urge you to do this, that I may be restored to you sooner.

13:19  But I beseech you the rather to do this, that I may be restored to you the sooner.

13:19  Amplius autem deprecor vos hoc facere, quo celerius restituar vobis.

13:20  And may the God of peace, who brought again from the dead the great pastor of the sheep, our Lord Jesus Christ, in the blood of the everlasting testament,

13:20  Now the God of peace, that brought again from the dead our Lord Jesus, that great shepherd of the sheep, through the blood of the everlasting covenant,

13:20  A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,

13:20  Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí,

13:20  A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí ⌈pro krev⌉ věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše,

13:20  Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše,

13:20  Now the God of peace, that brought again from the dead our Lord Jesus, that great Shepherd of the sheep, through the blood of the everlasting covenant,

13:20  Now may the God of peace, who brought again from the dead the great shepherd of the sheep with the blood of an eternal covenant, our Lord Jesus,

13:20  Now the God of peace, that brought again from the dead our Lord Jesus, that great shepherd of the sheep, through the blood of the everlasting covenant,

13:20  Deus autem pacis, qui eduxit de mortuis pastorem magnum ovium, in sanguine testamenti æterni, Dominum nostrum Jesum Christum,

13:21  Fit you in all goodness, that you may do his will; doing in you that which is well pleasing in his sight, through Jesus Christ, to whom is glory for ever and ever. Amen.

13:21  Make you perfect in every good work to do his will, working in you that which is wellpleasing in his sight, through Jesus Christ; to whom be glory for ever and ever. Amen.

13:21  nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

13:21  kéž vás opatří vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a působí v nás, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.

13:21  ať vás zdokonalí ⌈ve všem dobrém⌉ k vykonání jeho vůle, čině ⌈v nás⌉ to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky [věků]. Amen.

13:21  Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen.

13:21  Make you perfect in every good work to do his will, working in you that which is well-pleasing in his sight, through Jesus Christ; to whom [be] glory for ever and ever. Amen.

13:21  make you complete in every good thing to do his will, working in us that which is well pleasing in his sight, through Jesus Christ, to whom be the glory forever. Amen.

13:21  Make you perfect in every good work to do his will, working in you that which is well pleasing in his sight, through Jesus Christ; to whom be glory for ever and ever. Amen.

13:21  aptet vos in omni bono, ut faciatis ejus voluntatem : faciens in vobis quod placeat coram se per Jesum Christum : cui est gloria in sæcula sæculorum. Amen.

13:22  And I beseech you, brethren, that you suffer this word of consolation. For I have written to you in a few words.

13:22  And I beseech you, brethren, suffer the word of exhortation: for I have written a letter unto you in few words.

13:22  Prosím vás, bratří, přijměte toto slovo napomenutí; píšu vám jen krátce.

13:22  Prosím vás, bratři, přijměte toto slovo povzbuzení; vždyť jsem vám napsal jen krátce.

13:22  Vyzývám vás, bratři, snášejte to slovo napomenutí, neboť jsem vám napsal jen krátce.

13:22  Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám.

13:22  And I beseech you, brethren, suffer the word of exhortation: for I have written a letter to you in few words.

13:22  But I exhort you, brothers, endure the word of exhortation, for I have written to you in few words.

13:22  And I beseech you, brothers, suffer the word of exhortation: for I have written a letter to you in few words.

13:22  Rogo autem vos fratres, ut sufferatis verbum solatii. Etenim perpaucis scripsi vobis.

13:23  Know ye that our brother Timothy is set at liberty: with whom (if he come shortly) I will see you.

13:23  Know ye that our brother Timothy is set at liberty; with whom, if he come shortly, I will see you.

13:23  Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě. Přijde-li sem brzo, navštívím vás s ním.

13:23  Vězte, že náš bratr Timoteus už je propuštěn. Přijde-li brzy, navštívím vás s ním.

13:23  Vězte, že [náš] bratr Timoteus je již propuštěn. Přijde–li brzo, uvidím vás s ním.

13:23  Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišel-li by brzo,) navštívím vás.

13:23  Know ye, that [our] brother Timothy is set at liberty; with whom, if he come shortly, I will see you.

13:23  Know that our brother Timothy has been freed, with whom, if he comes shortly, I will see you.

13:23  Know you that our brother Timothy is set at liberty; with whom, if he come shortly, I will see you.

13:23  Cognoscite fratrem nostrum Timotheum dimissum : cum quo (si celerius venerit) videbo vos.

13:24  Salute all your prelates and all the saints. The brethren from Italy salute you.

13:24  Salute all them that have the rule over you, and all the saints. They of Italy salute you.

13:24  Pozdravujte všecky své představené i všecky bratry. Pozdravují vás bratří z Itálie.

13:24  Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.

13:24  Pozdravte všechny své vůdce a všechny svaté. Zdraví vás ti, kdo jsou z Itálie.

13:24  Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás bratří z Vlach.

13:24  Salute all them that have the rule over you, and all the saints. They of Italy salute you.

13:24  Greet all of your leaders and all the saints. Those from Italy send you greetings.

13:24  Salute all them that have the rule over you, and all the saints. They of Italy salute you.

13:24  Salutate omnes præpositos vestros, et omnes sanctos. Salutant vos de Italia fratres.

13:25  Grace be with you all. Amen.

13:25  Grace be with you all. Amen. Written to the Hebrews from Italy by Timothy.

13:25  Milost se všemi vámi!

13:25  Milost s vámi všemi.

13:25  Milost se všemi vámi. [Amen.]

13:25  Milost Boží se všechněmi vámi. Amen.

13:25  Grace [be] with you all. Amen.

13:25  Grace be with you all.

13:25  Grace be with you all. Amen.

13:25  Gratia cum omnibus vobis. Amen.