CzeCSP - Revelation of John

Chapter 1

1:1  Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. ⌈On to prostřednictvím svého anděla⌉ naznačil svému otroku Janovi.

1:2  Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co uviděl.

1:3  Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko.

1:4  Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj od ⌈Toho, který jest a který byl a který přichází⌉, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem,

1:5  a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví ⌈nás rozvázal z⌉ našich hříchů

1:6  a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci -- jemu sláva i moc na věky [věků]. Amen.

1:7  Hle, přichází s oblaky a uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli, a budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země. Ano, amen.

1:8  Já jsem Alfa i Omega, [počátek i konec,] praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí.

1:9  Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení, království a vytrvalosti ⌈v Ježíši Kristu⌉, jsem se ocitl pro Boží slovo a svědectví Ježíše [Krista] na ostrově zvaném Patmos.

1:10  V den Páně jsem se ocitl v Duchu a uslyšel jsem za sebou ⌈mocný hlas⌉ jako zvuk polnice,

1:11  který říkal: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

1:12  Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů

1:13  a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka, oděného dlouhým rouchem a přepásaného zlatým pásem až k prsům.

1:14  Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně;

1:15  jeho nohy podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod.

1:16  A ve své pravici měl sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč a jeho tvář jako když slunce září ve své síle.

1:17  Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední,

1:18  ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. [Amen.] Mám klíče smrti i podsvětí.

1:19  Napiš tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.

1:20  Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“

Chapter 2

2:1  „Andělu sboru v Efesu napiš: Toto praví ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů:

2:2  Znám tvé skutky, [tvou] námahu i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel jsi ty, kteří se nazývají apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.

2:3  Máš vytrvalost a snášel jsi těžkosti pro mé jméno, a nezemdlel jsi.

2:4  Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku.

2:5  Rozpomeň se, odkud jsi spadl, ⌈učiň pokání⌉ a ⌈začni jednat jako dřív⌉! Ne–li, přijdu k tobě [brzy] a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.

2:6  To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů, které i já nenávidím.

2:7  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.

2:8  Andělu sboru ve Smyrně napiš: Toto praví ten první a poslední, který byl mrtev a ožil:

2:9  Znám tvé soužení a chudobu, ale jsi bohatý. Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, nýbrž jsou synagogou Satanovou.

2:10  Neboj se toho, co máš trpět. Hle, Ďábel se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti věnec života.

2:11  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům: Kdo vítězí, tomu druhá smrt neublíží.

2:12  Andělu sboru v Pergamu napiš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč:

2:13  Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn Satanův; avšak pevně držíš mé jméno a nezapřel jsi mou víru [ani] ve dnech, [v nichž] můj věrný svědek Antipas byl zabit u vás, kde bydlí Satan.

2:14  Ale mám několik věcí proti tobě. Že tam máš lidi, kteří drží učení Balaámovo, který učil Baláka položit nástrahu před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili;

2:15  tak i ty máš některé, ⌈kteří stejně drží učení Nikolaitů⌉.

2:16  Učiň tedy pokání! Ne–li, ⌈brzy k tobě přijdu⌉ a budu s nimi válčit mečem svých úst.

2:17  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává.

2:18  Andělu sboru v Thyatirech napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu:

2:19  Znám tvé skutky a tvou lásku, věrnost a službu, tvou vytrvalost a tvé poslední skutky, hojnější než ty první.

2:20  Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám.

2:21  Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.

2:22  Hle, ⌈uvrhnu ji na lůžko⌉ a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí;

2:23  a její děti zahubím. A všechny sbory poznají, že já jsem ten, který zkoumá ledví i srdce, a každému z vás odplatím podle vašich skutků.

2:24  Vám ostatním v Thyatirech, kteří nemáte toto učení, kteří jste, jak oni říkají, nepoznali hluboké věci Satanovy, pravím: Nekladu na vás jiné břemeno;

2:25  pouze držte pevně, co máte, dokud nepřijdu.

2:26  Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy;

2:27  bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí,

2:28  jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní.

2:29  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům.

Chapter 3

3:1  Andělu sboru v Sardách napiš: Toto praví ten, který má sedm duchů Božích a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý.

3:2  Buď bdělý a upevni to, co ještě zbývá ⌈a je⌉ na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné před mým Bohem.

3:3  Připomínej si, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a učiň pokání. ⌈Neprobudíš–li se⌉, přijdu jako zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.

3:4  Máš však v Sardách několik osob, které neposkvrnily svá roucha; ti budou se mnou chodit v bílých šatech, protože jsou toho hodni.

3:5  Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.

3:6  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům.

3:7  Andělu sboru ve Filadelfii napiš: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, který má klíč Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:

3:8  Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno.

3:9  Hle, dávám ti ze synagogy Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.

3:10  Protože jsi zachoval ⌈slovo mé vytrvalosti⌉, i já zachovám tebe v hodině zkoušky, která má přijít na celý obydlený svět, aby vyzkoušela obyvatele země.

3:11  ⌈Přijdu brzy⌉. Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal věnec vítěze.

3:12  Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno.

3:13  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům.

3:14  Andělu sboru v Laodiceji napiš: Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření:

3:15  Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký!

3:16  Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.

3:17  Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý.

3:18  Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl.

3:19  Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání.

3:20  Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.

3:21  Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.

3:22  Kdo má ⌈uši, slyš⌉, co Duch praví sborům.“

Chapter 4

4:1  Potom jsem uviděl: Hle, otevřené dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice mluvící se mnou, říkal: „Vystup sem a ukážu ti, co se má stát potom.“

4:2  Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.

4:3  A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol; a kolem trůnu duha na pohled jako smaragd.

4:4  Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších, oblečených do bílých šatů a na hlavách zlaté věnce.

4:5  Z trůnu vycházely blesky, hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to jest sedm duchů Božích.

4:6  A před trůnem bylo něco jako skelné moře, podobné křišťálu. Uprostřed trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu.

4:7  První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu.

4:8  Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“

4:9  A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků,

4:10  padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají:

4:11  „Hoden jsi, Pane a Bože náš, [Svatý,] přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

Chapter 5

5:1  A na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi.

5:2  A uviděl jsem silného anděla, který hlásal mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?“

5:3  A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít ten svitek a dívat se do něho.

5:4  Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj.

5:5  Ale jeden ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.“

5:6  A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů Božích, vyslaných do celé země.

5:7  I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu.

5:8  A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých.

5:9  A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu,

5:10  a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a ⌈budou kralovat⌉ na zemi.“

5:11  I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců,

5:12  a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“

5:13  A všechno stvoření, které [je] v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“

5:14  A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se.

Chapter 6

6:1  I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“

6:2  [A uviděl jsem,] a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec; a vyšel vítězící, a aby zvítězil.

6:3  Když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem, jak ta druhá živá bytost řekla: „Pojď!“

6:4  A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj a aby se lidé navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč.

6:5  A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem, jak třetí živá bytost řekla: „Pojď!“ [A uviděl jsem,] a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo.

6:6  A uslyšel jsem cosi jako hlas uprostřed těch čtyř živých bytostí, který řekl: „Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár. Olej a víno nezdražuj.“

6:7  A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak řekla: „Pojď!“

6:8  [A uviděl jsem,] a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt,a Hádes ho doprovázel. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí a šelmami země.

6:9  A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše zabitých pro Boží slovo a pro svědectví, které ⌈věrně drželi⌉.

6:10  A ti zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Panovníku, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“

6:11  A každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočinou ještě krátký čas, dokud se nenaplní počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni.

6:12  A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako žíněný pytel a měsíc úplně zkrvavěl.

6:13  A nebeské hvězdy spadly na zem, jako když fíkovník zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky;

6:14  a nebe zmizelo, jako když se svinuje svitek, a každá hora i každý ostrov se pohnuly ze svého místa.

6:15  Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal

6:16  a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránka!

6:17  Neboť přišel veliký den jejich hněvu; kdo bude moci obstát?“

Chapter 7

7:1  Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země a držet čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom.

7:2  A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:

7:3  „Neškoďte zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme otroky našeho Boha na jejich čelech!“

7:4  A slyšel jsem počet označených: sto čtyřicet čtyři tisíce ze všech kmenů synů Izraele.

7:5  Z kmene Juda je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc.

7:6  Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases dvanáct tisíc.

7:7  Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc.

7:8  Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc a z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc.

7:9  Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, ⌈jazyků a z každého lidu⌉, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou,

7:10  a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“

7:11  A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu

7:12  ⌈se slovy⌉: „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]“

7:13  Jeden z těch starších ⌈na mne promluvil⌉: „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“

7:14  Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.

7:15  Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.

7:16  Již nebudou hladovět ani žíznit, ⌈neublíží jim⌉ slunce ani jiný žár,

7:17  neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.“

Chapter 8

8:1  A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny.

8:2  A uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.

8:3  A přišel jiný anděl, který měl zlatou kadidelnici, a postavil se k oltáři; bylo mu dáno množství kadidla, aby je dal s modlitbami všech svatých na zlatý oltář, který je před trůnem.

8:4  A dým kadidla spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha.

8:5  Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy, blesky a zemětřesení.

8:6  A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

8:7  Zatroubil první [anděl]. Nastalo krupobití a oheň smíšený s krví a bylo to svrženo na zem. Třetina země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela.

8:8  Zatroubil druhý anděl. Něco jako veliká hora hořící [ohněm] bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev

8:9  a zahynula třetina živých tvorů v moři a byla zničena třetina lodí.

8:10  Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká hvězda, hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod.

8:11  Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly.

8:12  Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce, třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci.

8:13  Tu jsem uviděl a uslyšel jednoho orla, jak letí ⌈prostředkem nebe⌉ a volá mocným hlasem: „Běda, běda, běda těm, kteří bydlí na zemi, pro zbývající hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.“

Chapter 9

9:1  Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí dán klíč od jícnu bezedné propasti.

9:2  [Otevřela jícen bezedné propasti] a z toho jícnu vystoupil dým jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo slunce i všechno ovzduší.

9:3  Z toho dýmu vyšly na zem kobylky a byla jim dána moc, jakou mají pozemští štíři.

9:4  A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele nemají Boží pečeť.

9:5  A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka.

9:6  V oněch dnech lidé budou hledat smrt, a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.

9:7  Vzhledem se ty kobylky podobaly koním připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako ⌈věnce podobné zlatu⌉, jejich tváře byly jako tváře lidí,

9:8  vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů.

9:9  Měly hrudní pancíře jako ze železa a zvuk jejich křídel jako zvuk mnoha vozů s koňmi běžícími do boje.

9:10  Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech je jejich moc škodit lidem po pět měsíců.

9:11  Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti, který se hebrejsky jmenuje Abaddon a řecky Apollyón.

9:12  První běda pominulo; hle, ještě dvoje běda přichází potom.

9:13  Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas ze [čtyř] rohů zlatého oltáře, který je před Bohem.

9:14  Ten řekl šestému andělu, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni při veliké řece Eufratu.“

9:15  Tu byli rozvázáni ti čtyři andělé, připravení k hodině, dni, měsíci a roku, aby zabili třetinu lidí.

9:16  ⌈Vojska jejich jízdy měla⌉ ⌈dvě stě miliónů⌉ mužů -- uslyšel jsem jejich počet.

9:17  A takto jsem ve vidění spatřil koně a ty, kteří na nich seděli: hrudní pancíře měli ohnivé, hyacintové a sírově žluté; hlavy koní jako hlavy lvů, z jejich tlam vychází oheň, dým a síra.

9:18  Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, která vycházela z jejich tlam.

9:19  Neboť moc koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech; jejich ocasy jsou podobné hadům: mají hlavy a těmi škodí.

9:20  Ale ostatní lidé, kteří nebyli těmito ranami zabiti, se neodvrátili od skutků svých rukou: nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit;

9:21  neodvrátili se od svých vražd ani od svých čárů, od svého smilstva ani od svých krádeží.

Chapter 10

10:1  Tu jsem uviděl sestupovat z nebe jiného silného anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha; jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy

10:2  a v ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem

10:3  a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve lev. A když vykřikl, promluvilo svými hlasy sedm hromů.

10:4  Jakmile promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát, ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť, co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“

10:5  A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl svou pravou ruku k nebi

10:6  a přísahal při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře i to, co je v něm, že čas již více nebude,

10:7  nýbrž ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům.

10:8  Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“

10:9  I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz; naplní tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“

10:10  Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil mé břicho hořkostí.

10:11  A řekli mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem, národům, jazykům i králům.“

Chapter 11

11:1  Byla mi dána třtina podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží svatyni i oltář a ty, kteří se v ní klanějí.

11:2  Ale vnější nádvoří svatyně vynech a neměř je, protože bylo dáno pohanům, kteří budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců.

11:3  A dám pravomoc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni v žíněný šat.“

11:4  To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země.

11:5  Bude–li jim chtít někdo ublížit, z jejich úst vyjde oheň a sežehne jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen.

11:6  Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe, aby ve dnech jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev, a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.

11:7  A když dokončí své svědectví, bude s nimi bojovat šelma, která vystupuje z bezedné propasti, přemůže je a zabije.

11:8  A jejich ⌈mrtvá těla⌉ budou ležet na náměstí toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán.

11:9  Mnozí z lidí, kmenů, jazyků a národů ⌈budou hledět na⌉ jejich ⌈mrtvá těla⌉ po tři a půl dne a nedovolí je uložit do hrobu.

11:10  Obyvatelé země ⌈se nad nimi budou radovat, budou jásat⌉ a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci trýznili obyvatele země.

11:11  Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života z Boha, postavili se na nohy a na ty, kteří na ně hleděli, padl veliký strach.

11:12  Tu uslyšeli mocný hlas z nebe, který jim řekl: „Vystupte sem!“ A vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.

11:13  V tu hodinu nastalo veliké zemětřesení, desetina toho města se zřítila a v zemětřesení bylo zabito sedm tisíc lidí. Ostatní se vyděsili a vzdali slávu nebeskému Bohu.

11:14  Druhé běda pominulo; hle, třetí běda rychle přichází.

11:15  Zatroubil sedmý anděl. A v nebi se ozvaly mocné hlasy, které říkaly: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků.“

11:16  Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu

11:17  se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí, který jsi a kterýs byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování.

11:18  Rozhněvaly se národy, ale přišel tvůj hněv, čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům a svatým a bojícím se tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“

11:19  Tu byla otevřena Boží svatyně [, která je] v nebi, a byla vidět schrána jeho smlouvy v jeho svatyni; nastaly blesky, hlasy a hromy, [zemětřesení] a veliké krupobití.

Chapter 12

12:1  A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd.

12:2  Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu.

12:3  A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů.

12:4  Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí.

12:5  A porodila syna -- muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě vytrženo k Bohu a k jeho trůnu.

12:6  A žena utekla do pustiny, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.

12:7  A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali,

12:8  ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi.

12:9  A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

12:10  A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.

12:11  Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.

12:12  Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“

12:13  Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna.

12:14  Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla, aby mohla letět do pustiny na své místo, kde ⌈skryta před hadem⌉ bude živena čas a časy a půl času.

12:15  A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem.

12:16  Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy.

12:17  Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, ⌈aby rozpoutal válku proti ostatním⌉ z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.

12:18  I postavil se na písku u moře.

Chapter 13

13:1  Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma, která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů a na svých hlavách jména urážející Boha.

13:2  Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou pravomoc.

13:3  A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla;

13:4  poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?“

13:5  Byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc, ⌈aby činila, co chce⌉ po čtyřicet dva měsíce.

13:6  I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, ⌈to jest těm⌉, kteří přebývají v nebi.

13:7  [A bylo jí dáno, ⌈aby rozpoutala válku proti⌉ svatým a aby je přemohla,] a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem;

13:8  budou se jí klanět všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou ⌈od založení světa zapsána v knize života toho zabitého Beránka⌉.

13:9  Má–li kdo ⌈uši, slyš⌉.

13:10  ⌈Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem⌉, [musí] být mečem zabit. Zde jest vytrvalost a víra svatých.

13:11  A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak.

13:12  Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena.

13:13  Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí sestupovat na zem,

13:14  a svádí obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila.

13:15  A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.

13:16  A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, byl dán cejch na pravou ruku nebo na čelo

13:17  [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo jejího jména.

13:18  Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set ⌈šedesát šest⌉.

Chapter 14

14:1  A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.

14:2  A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod a jako zvuk velikého hromu. A hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas harfeníků, hrajících na své harfy.

14:3  Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země.

14:4  To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.

14:5  V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.

14:6  Tu jsem uviděl [jiného] anděla, majícího věčné evangelium, jak letí ⌈prostředkem nebe⌉, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu.

14:7  Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“

14:8  A jiný, druhý anděl ho následoval ⌈a volal⌉: „Padl, padl veliký Babylon, který napájel všechny národy vášnivým vínem svého smilstva.“

14:9  A jiný, třetí anděl je následoval ⌈a volal⌉ mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku,

14:10  bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem.

14:11  Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“

14:12  Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a ⌈Ježíšovu víru⌉.

14:13  Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Napiš: Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“ [„Ano,“] praví Duch, „ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“

14:14  A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp.

14:15  A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.“

14:16  A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata.

14:17  A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp.

14:18  A jiný anděl [vyšel] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.“

14:19  Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu.

14:20  A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.

Chapter 15

15:1  Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení: sedm andělů, kteří měli sedm posledních ran, protože jimi je dovršen Boží hněv.

15:2  Uviděl jsem něco jako skelné moře smíšené s ohněm a ty, kteří vycházeli vítězní z moci té šelmy, z moci jejího obrazu i z moci čísla jejího jména; stáli na skelném moři, měli Boží harfy

15:3  a zpívali píseň Božího otroka Mojžíše a píseňBeránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů.

15:4  Kdo by se nebál [tebe], Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“

15:5  Potom jsem uviděl: V nebi byla otevřena svatyně stánku svědectví

15:6  a ze svatyně vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran; byli oděni lněným rouchem, čistým a zářivým, a kolem prsou měli zlaté pásy.

15:7  A jedna z těch čtyř živých bytostí dala sedmi andělům sedm zlatých misek plných hněvu Boha, toho živého na věky věků.

15:8  A svatyně byla naplněna dýmem z Boží slávy a z jeho moci; nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedm ran těch sedmi andělů.

Chapter 16

16:1  Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně, který těm sedmi andělům říkal: „Jděte a vylejte těch sedm misek Božího hněvu na zem.“

16:2  První z nich odešel a vylil svou misku na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, ⌈přišly zlé a zhoubné vředy⌉.

16:3  Druhý [anděl] vylil svou misku do moře, a ⌈změnilo se v⌉ krev jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela.

16:4  Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod, a ⌈objevila se v nich⌉ krev.

16:5  Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: „Spravedlivý jsi, který jsi a kterýs byl, ty Svatý, že jsi vynesl tento soud;

16:6  neboť prolili krev svatých a proroků, a dal jsi jim pít krev. Zaslouží si to!“

16:7  A uslyšel jsem, jak oltář říká: „Ano, Pane Bože Všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“

16:8  A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce, a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm.

16:9  Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali jméno Boha, který měl moc nad těmito ranami, ale ⌈neobrátili se⌉, aby mu vzdali slávu.

16:10  Pátý [anděl] vylil svou misku na trůn šelmy, a její království se zatmělo; lidé se bolestí kousali do jazyka

16:11  a proklínali nebeského Boha pro své bolesti a pro své vředy, ale neodvrátili se od svých skutků.

16:12  Šestý [anděl] vylil svou misku na velikou řeku Eufrat, a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.

16:13  A uviděl jsem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby.

16:14  Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího.

16:15  Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu.

16:16  I shromáždil je na místo, zvané hebrejsky Harmagedon.

16:17  Sedmý [anděl] vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: „Stalo se!“

16:18  A nastaly blesky, hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to zemětřesení.

16:19  A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu.

16:20  ⌈Všechny ostrovy zmizely⌉ a hory nebyly k nalezení.

16:21  Veliké kroupy jako závaží padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli Boha pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla velmi veliká.

Chapter 17

17:1  Tu přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad tou velikou smilnicí, která sedí na mnohých vodách,

17:2  se kterou smilnili králové země a vínem jejího smilstva se opili obyvatelé země.“

17:3  A odnesl mne v Duchu do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové barvy, plné rouhavých jmen, mající sedm hlav a deset rohů.

17:4  Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami; ve své ruce měla zlatou číši plnou ohavností a nečistot ⌈svého smilstva⌉

17:5  a na svém čele měla napsané ⌈jméno: Tajemství, Babylon⌉, ten veliký, matka smilnic a ohavností země.

17:6  Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji uviděl.

17:7  Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.

17:8  Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit z bezedné propasti a jít do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa ⌈v knize⌉ života, užasnou, až uvidí, že ta šelma byla a není, a opět přijde.

17:9  Zde je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů:

17:10  pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko.

17:11  A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby.

17:12  Těch deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové ⌈mají přijmout⌉ ⌈na jednu hodinu⌉ spolu s šelmou.

17:13  Ti ⌈budou mít stejný⌉ úmysl a svou sílu a moc dají šelmě.

17:14  Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“

17:15  Ještě mi řekl: „Vody, které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky.

17:16  Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou, budou jíst její maso a spálí ji v ohni.

17:17  Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl, ⌈jednali jednomyslně⌉ a dali šelmě svou ⌈královskou moc⌉, dokud nebudou dokonána Boží slova.

17:18  A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město, které má královskou moc nad králi země.“

Chapter 18

18:1  Potom jsem uviděl jiného anděla sestupovat z nebe: měl velikou pravomoc a země byla ozářena jeho slávou.

18:2  Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého ⌈a nenáviděného ptáka⌉;

18:3  neboť z vášnivého vína jejího smilstva pily všechny národy, i králové země s ní smilnili a obchodníci země zbohatli z moci jejího zhýralého přepychu.“

18:4  Tu jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran.

18:5  Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomenul na ⌈bezpráví, které činila⌉.

18:6  Odplaťte jí, jako i ona odplatila vám; a odplaťte jí dvojnásobně podle jejích skutků! Do číše, kterou namíchala, namíchejte jí dvojnásob;

18:7  nakolik oslavila sebe a užila hýření, tolik jí dejte trýzně a žalu. Neboť si ve svém srdci říká: Jsem královna, nejsem vdova a jistě ⌈mne nepotká⌉ žal.

18:8  Proto v jednom dni přijdou její rány: smrt, žal a hlad, a bude spálena ohněm. Protože silný je Pán Bůh, který ji soudí.“

18:9  I budou nad ní plakat a bít se v prsa králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým z jejího požáru.

18:10  Z hrůzy nad její trýzní budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylone, ty mocné město, neboť v jedné hodině přišel tvůj soud.“

18:11  A obchodníci země nad ní pláčou a truchlí, protože už nikdo nekoupí jejich zboží:

18:12  náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu, všechny druhy vonného dřeva a veškeré předměty ze slonoviny a všeliké předměty ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru,

18:13  skořici, ⌈indické koření⌉, voňavky, mast a kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytčata a ovce, koně a vozy, otroky i lidské duše.

18:14  „Ovoce, po kterém toužila tvá duše, od tebe odešlo, všechen lesk a nádhera se ti ztratily a lidé je již nikdy více nenaleznou.“

18:15  Obchodníci s těmito věcmi, kteří jejím prostřednictvím zbohatli, se ze strachu před její trýzní postaví zdaleka, budou plakat a truchlit

18:16  a říkat: „Běda, běda, město veliké, kterés bylo oblečeno do kmentu, purpuru a šarlatu, ozdobeno zlatem, drahokamy a perlami,

18:17  neboť v jedinou hodinu bylo zpustošeno tak veliké bohatství.“ Každý kormidelník, každý, kdo se plaví ⌈při pobřeží⌉, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, se postavili zdaleka

18:18  a křičeli, když viděli dým jejího požáru: „Které město je podobno tomu velikému městu?“

18:19  A nasypali si prach na hlavu a v pláči a truchlení volali: „Běda, běda, to město veliké, v němž všichni, kdo měli lodě na moři, zbohatli z jeho bohatství, a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!“

18:20  Raduj se nad ní nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh nad ní vynesl soud ⌈za to, jak jednala s vámi⌉.

18:21  Tu jeden silný anděl zvedl kámen, podobný velkému mlýnskému kameni, hodil jej do moře a řekl: „Takto s prudkostí bude zavržen Babylon, to veliké město, a nikdy více nebude nalezen.

18:22  Nikdy se již v tobě neozve hlas harfeníků, zpěváků, pištců a trubačů, nikdy už v tobě nebude žádný mistr jakéhokoliv řemesla, nikdo již v tobě neuslyší zvuk mlýnského kamene,

18:23  nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Neboť tvoji obchodníci byli velmožové země a tvými kouzly byly svedeny všechny národy.

18:24  V něm byla nalezena krev proroků a svatých a všech zabitých na zemi.“

Chapter 19

19:1  Potom jsem uslyšel něco jako mocný hlas velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja! Záchrana, sláva i moc náleží našemu Bohu,

19:2  protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy, neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev svých otroků⌈, která je na jejích rukou⌉.“

19:3  A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků.“

19:4  A těch čtyřiadvacet starších a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili se Bohu sedícímu na trůnu se slovy: „Amen. Haleluja.“

19:5  A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte našeho Boha všichni jeho otroci [a] vy, kdo se ho bojíte, malí i velcí.“

19:6  A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí.

19:7  Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila;

19:8  a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment.“ Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých.

19:9  A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá Boží slova.“

19:10  Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň! ⌈Ježíšovo svědectví je Duch⌉ proroctví.“

19:11  A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na něm seděl, [se jmenoval] Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje.

19:12  Jeho oči byly [jako] plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám.

19:13  Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží.

19:14  A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.

19:15  Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On ⌈bude šlapat⌉ lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha.

19:16  Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.

19:17  A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky, letící ⌈prostředkem nebe⌉: „Pojďte, shromážděte se k veliké Boží hostině,

19:18  abyste jedli těla králů a těla vojevůdců a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“

19:19  A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, ⌈aby rozpoutali válku proti⌉ tomu, jenž seděl na koni, a proti jeho vojsku.

19:20  Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok, který před ní činil znamení, jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou.

19:21  Ostatní byli zabiti velikým mečem, který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.

Chapter 20

20:1  Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz.

20:2  Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal

20:3  a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán.

20:4  A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let.

20:5  Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení.

20:6  Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.

20:7  Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení

20:8  a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři.

20:9  Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.

20:10  A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

20:11  A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo.

20:12  A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.

20:13  A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.

20:14  A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.

20:15  A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Chapter 21

21:1  A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není.

21:2  A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže.

21:3  A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi [a bude jejich Bohem].

21:4  A [Bůh] setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, [neboť] první věci pominuly.“

21:5  Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl [mi]: „⌈Napiš: Tato⌉ slova jsou věrná a pravá.“

21:6  A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života.

21:7  Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.

21:8  Avšak bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“

21:9  Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.“

21:10  V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,

21:11  mající Boží slávu. Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, čistý jako křišťál.

21:12  Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele.

21:13  Tři brány jsou na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ.

21:14  A hradba toho města má dvanáct ⌈základních kamenů⌉ a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

21:15  Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.

21:16  Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií, jeho délka, šířka i výška jsou stejné.

21:17  Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů podle lidské míry, ⌈která je také mírou andělskou⌉.

21:18  Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata, podobné čistému sklu.

21:19  Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,

21:20  pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

21:21  A dvanáct bran, dvanáct perel; každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.

21:22  Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.

21:23  A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.

21:24  A národy budou chodit ⌈v jeho světle⌉ a králové země do něho přinášejí svou slávu.

21:25  Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny, a noci tam už nebude.

21:26  A přinesou do něho slávu a čest národů.

21:27  A nevstoupí do něho nic nečistého ani ten, kdo činí ohavnost a lež, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Chapter 22

22:1  I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího ⌈a Beránkova.

22:2  Uprostřed náměstí toho města, z obou⌉ stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů.

22:3  Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit

22:4  a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech bude jeho jméno.

22:5  Noci již nebude ani ⌈nebude třeba⌉ světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh ⌈je bude osvěcovat⌉ a budou kralovat na věky věků.

22:6  I řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán Bůh duchů proroků poslal svého anděla, aby svým otrokům ukázal, co se má brzo stát.

22:7  A hle, ⌈přijdu brzy⌉. Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku.“

22:8  Já, Jan, jsem ten, kdo tyto věci slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi tyto věci ukazoval, abych se mu poklonil.

22:9  Řekl mi: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů proroků a těch, kdo zachovávají slova tohoto svitku. Bohu se pokloň.“

22:10  Ještě mi řekl: „Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko.

22:11  Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.“

22:12  „Hle, ⌈přijdu brzy⌉ a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.

22:13  Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.“

22:14  „Blahoslavení ti, kdo ⌈si perou roucha⌉, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města.

22:15  Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“

22:16  „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“

22:17  A Duch i Nevěsta praví: „Přijď.“ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď.“ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.

22:18  Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku;

22:19  a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku.

22:20  Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, ⌈přijdu brzy⌉.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

22:21  Milost Pána Ježíše [Krista] se všemi [svatými]. [Amen.]