DRC, KJV, CzeCEP, CzeB21, CzeCSP, CzeBKR, VulgClementine - Tobit

Chapter 1

1:1  Tobias of the tribe and city of Nephtali, (which is in the upper parts of Galilee above Naasson, beyond the way that leadeth to the west, having on the right hand the city of Sephet,)

1:1  Toto je kniha příběhů Tobita, syna Tobielova, syna Ananielova, syna Aduelova, syna Gabaelova, syna Rafaelova z pokolení Asielova z kmene Neftalím.

1:1  Tobias ex tribu et civitate Nephthali (quæ est in superioribus Galilææ supra Naasson, post viam quæ ducit ad occidentem, in sinistro habens civitatem Sephet)

1:2  When he was made captive in the days of Salmanasar king of the Assyrians, even in his captivity, forsook not the way of truth,

1:2  Ten byl za dnů asyrského krále Šalman-assara odvlečen do zajetí z Tišby, ležící jižně od neftalímského Kedeše v horní Galileji, kousek západně nad Chacorem, severně od Peoru.

1:2  cum captus esset in diebus Salmanasar regis Assyriorum, in captivitate tamen positus, viam veritatis non deseruit,

1:3  But every day gave all he could get to his brethren his fellow captives, that were of his kindred.

1:3  Já, Tobit, jsem po všechny dny svého života chodil po cestách pravdy a spravedlnosti. Svým bratřím a krajanům, kteří byli se mnou odvlečeni do Ninive v asyrské zemi, jsem rozdal mnoho almužen.

1:3  ita ut omnia quæ habere poterat, quotidie concaptivis fratribus, qui erant ex ejus genere, impertiret.

1:4  And when he was younger than any of the tribe of Nephtali, yet did he no childish thing in his work.

1:4  Když jsem ještě zamlada žil ve své vlasti, v izraelské zemi, celý kmen mého praotce Neftalíma odpadl od domu Davidova. Odvrátili se také od města Jeruzaléma, jež bylo z celého Izraele vyvoleno, aby tam všechny izraelské kmeny přinášely oběti. Právě tam byl postaven a posvěcen Chrám – Boží příbytek – pro všechna budoucí pokolení.

1:4  Cumque esset junior omnibus in tribu Nephthali, nihil tamen puerile gessit in opere.

1:5  Moreover when all went to the golden calves which Jeroboam king of Israel had made, he alone fled the company of all,

1:5  Všichni mí bratři ale spolu s celým domem našeho praotce Neftalíma obětovali na kdejakém galilejském pahorku onomu teleti, které postavil v Danu izraelský král Jeroboám.

1:5  Denique, cum irent omnes ad vitulos aureos quos Jeroboam fecerat rex Israël, hic solus fugiebat consortia omnium.

1:6  And went to Jerusalem to the temple of the Lord, and there adored the Lord God of Israel, offering faithfully all his firstfruits, and his tithes,

1:6  Často jsem tak o svátcích býval jediný, kdo se podle věčného nařízení, závazného pro celý Izrael, vydával do Jeruzaléma. Odcházel jsem do Jeruzaléma s prvotinami úrody, s prvorozenými dobytčaty, s desátky z dobytka a s první vlnou svých ovcí,

1:6  Sed pergebat in Jerusalem ad templum Domini, et ibi adorabat Dominum Deum Israël, omnia primitiva sua et decimas suas fideliter offerens,

1:7  So that in the third year he gave all his tithes to the proselytes, and strangers.

1:7  abych je odevzdával kněžím, synům Áronovým, pro oltář. Levitům sloužícím v Jeruzalémě jsem dával desátek z obilí, vína a oleje i z granátových jablek, fíků a dalšího ovoce. Druhý desátek jsem po šest let směňoval na peníze, které jsem každoročně chodil utratit do Jeruzaléma.

1:7  ita ut in tertio anno proselytis et advenis ministraret omnem decimationem.

1:8  These and such like things did he observe when but a boy according to the law of God.

1:8  Třetí desátek jsem pak dával sirotkům, vdovám a přistěhovalcům, kteří se připojili k synům Izraele. Každý třetí rok jsem jim ho přinášel a dělil se s nimi, abychom spolu jedli, jak je to nařízeno v zákoně Mojžíšově a jak to požadovala Debora, matka našeho otce Ananiela (můj otec totiž zemřel a zanechal mě jako sirotka).

1:8  Hæc et his similia secundum legem Dei puerulus observabat.

1:9  But when he was a man, he took to wife Anna of his own tribe, and had a son by her, whom he called after his own name,

1:9  Jakmile jsem dospěl, vzal jsem si ženu pocházející z našeho rodu. Zplodil jsem s ní syna a dal mu jméno Tobiáš.

1:9  Cum vero factus esset vir, accepit uxorem Annam de tribu sua, genuitque ex ea filium, nomen suum imponens ei :

1:10  And from his infancy he taught him to fear God, and to abstain from all sin.

1:10  Když pak přišlo zajetí, byl jsem odvlečen do Asýrie a dostal jsem se do Ninive. Všichni mí bratři a příbuzní jedli pohanské pokrmy,

1:10  quem ab infantia timere Deum docuit, et abstinere ab omni peccato.

1:11  And when by the captivity he with his wife and his son and all his tribe was come to the city of Ninive,

1:11  ale já jsem si dával pozor, abych pohanské pokrmy nejedl.

1:11  Igitur, cum per captivitatem devenisset cum uxore sua et filio in civitatem Niniven cum omni tribu sua

1:12  (When all ate of the meats of the Gentiles) he kept his soul and never was defiled with their meats.

1:12  A že jsem celou svou duší pamatoval na svého Boha,

1:12  (cum omnes ederent ex cibis gentilium), iste custodivit animam suam, et numquam contaminatus est in escis eorum.

1:13  And because he was mindful of the Lord with all his heart, God gave him favour in the sight of Salmanasar the king.

1:13  dal mi Nejvyšší milost a vážnost u Šalman-assara, takže jsem se stal nákupčím všeho, co král potřeboval.

1:13  Et quoniam memor fuit Domini in toto corde suo, dedit illi Deus gratiam in conspectu Salmanasar regis,

1:14  And he gave him leave to go whithersoever he would, with liberty to do whatever he had a mind.

1:14  Až do jeho smrti jsem jezdíval do Médie a dovážel mu odtamtud zboží. Tehdy jsem si v médské zemi u svého příbuzného Gabaela, syna Gabriova, uložil měšce s penězi – nějakých deset talentů stříbra.

1:14  et dedit illi potestatem quocumque vellet ire, habens libertatem quæcumque facere voluisset.

1:15  He therefore went to all that were in captivity, and gave them wholesome admonitions.

1:15  Když ale Šalman-assar zemřel a po něm začal kralovat jeho syn Senacherib, s cestami do Médie byl konec a už jsem se do Médie nedostal.

1:15  Pergebat ergo ad omnes qui erant in captivitate, et monita salutis dabat eis.

1:16  And when he was come to Rages a city of the Medes, and had ten talents of silver of that with which he had been honoured by the king:

1:16  Za dnů Šalman-assara jsem svým bratřím a soukmenovcům rozdal mnoho almužen.

1:16  Cum autem venisset in Rages civitatem Medorum, et ex his quibus honoratus fuerat a rege, habuisset decem talenta argenti :

1:17  And when amongst a great multitude of his kindred, he saw Gabelus in want, who was one of his tribe, taking a note of his hand he gave him the aforesaid sum of money.

1:17  Hladovějícím jsem dával chleba a nahým šaty, a když jsem viděl, že někdo z mých krajanů zemřel a pohodili ho za hradbami Ninive, vždycky jsem ho pohřbil.

1:17  et cum in multa turba generis sui Gabelum egentem videret, qui erat ex tribu ejus, sub chirographo dedit illi memoratum pondus argenti.

1:18  But after a long time, Salmanasar the king being dead, when Sennacherib his son, who reigned in his place, had a hatred for the children of Israel:

1:18  Pohřbil jsem také každého z těch, které dal popravit Senacherib. Když se totiž vrátil poražen z Judska, kde ho Král nebes potrestal za jeho rouhání, byl tak rozzuřen, že nechal pobít množství Izraelců. Já jsem však jejich těla tajně bral a pohřbíval. Když je pak Senacherib hledal, nemohl je najít.

1:18  Post multum vero temporis, mortuo Salmanasar rege, cum regnaret Sennacherib filius ejus pro eo, et filios Israël exosos haberet in conspectu suo,

1:19  Tobias daily went among all his kindred and comforted them, and distributed to every one as he was able, out of his goods:

1:19  Jeden z obyvatelů Ninive ale šel a udal mě králi, že jsem ty mrtvé pohřbil já. Když jsem se dozvěděl, že o mně král ví a že po mně pátrají, aby mě zabili, ve strachu jsem utekl a skryl se.

1:19  Tobias quotidie pergebat per omnem cognationem suam, et consolabatur eos, dividebatque unicuique, prout poterat, de facultatibus suis :

1:20  He fed the hungry, and gave clothes to the naked, and was careful to bury the dead, and they that were slain.

1:20  Zabavili mi veškerý majetek, všechno propadlo královské pokladně. Nezůstalo mi nic než má žena Anna a syn Tobiáš.

1:20  esurientes alebat, nudisque vestimenta præbebat, et mortuis atque occisis sepulturam sollicitus exhibebat.

1:21  And when king Sennacherib was come back, fleeing from Judea by reason of the slaughter that God had made about him for his blasphemy, and being angry slew many of the children of Israel, Tobias buried their bodies.

1:21  Ani ne po čtyřiceti dnech krále zavraždili dva z jeho synů a uprchli do hor Araratu. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Esar-chadon. Ten ustanovil Achikara, syna mého bratra Anaela, vrchním pokladníkem svého království a svěřil mu veškerou zemskou správu.

1:21  Denique cum reversus esset rex Sennacherib, fugiens a Judæa plagam quam circa eum fecerat Deus propter blasphemiam suam, et iratus multos occideret ex filiis Israël, Tobias sepeliebat corpora eorum.

1:22  But when it was told the king, he commanded him to be slain, and took away all his substance.

1:22  Achikar se za mě přimluvil a já se mohl vrátit do Ninive. Achikar byl totiž vrchním královským číšníkem, strážcem pečeti, zemským správcem a pokladníkem už za asyrského krále Senacheriba a Esar-chadon mu tento úřad svěřil znovu. Byl to můj synovec, jeden z mých příbuzných.

1:22  At ubi nuntiatum est regi, jussit eum occidi, et tulit omnem substantiam ejus.

1:23  But Tobias fleeing naked away with his son and with his wife, lay concealed, for many loved him.

1:23  Tobias vero cum filio suo et cum uxore suo fugiens, nudus latuit, quia multi diligebant eum.

1:24  But after forty-five days, the king was killed by his own sons.

1:24  Post dies vero quadraginta quinque occiderunt regem filii ipsius,

1:25  And Tobias returned to his house, and all his substance was restored to him.

1:25  et reversus est Tobias in domum suam, omnisque facultas ejus restituta est ei.

Chapter 2

2:1  But after this, when there was a festival of the Lord, and a good dinner was prepared in Tobias's house,

2:1  Za vlády krále Esar-chadona jsem se tedy vrátil domů a znovu se shledal se svou ženou Annou a synem Tobiášem. O našem svátku Letnic (což je Svátek týdnů) mi pak vystrojili skvělou hostinu. Sedl jsem si k jídlu

2:1  Post hæc vero, cum esset dies festus Domini, et factum esset prandium bonum in domo Tobiæ,

2:2  He said to his son: Go, and bring some of our tribe that fear God, to feast with us.

2:2  za prostřený stůl s množstvím nachystaných pokrmů a řekl jsem svému synu Tobiášovi: „Chlapče, jdi a vyhledej mezi našimi bratry v ninivském zajetí nějakého chudáka, který má srdce oddané Hospodinu. Přiveď ho, ať jí spolu se mnou. Počkám tu zatím na tebe, chlapče, dokud nepřijdeš.“

2:2  dixit filio suo : Vade, et adduc aliquos de tribu nostra, timentes Deum, ut epulentur nobiscum.

2:3  And when he had gone, returning he told him, that one of the children of Israel lay slain in the street. And he forthwith leaped up from his place at the table, and left his dinner, and came fasting to the body.

2:3  Tobiáš se tedy vydal hledat nějakého chudáka z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“ „Ano, synu?“ odpověděl jsem. Pokračoval tedy: „Otče, představ si, zrovna zavraždili jednoho z našich krajanů! Zardousili ho a nechali ležet na náměstí.“

2:3  Cumque abiisset, reversus nuntiavit ei unum ex filiis Israël jugulatum jacere in platea. Statimque exiliens de accubitu suo, relinquens prandium, jejunus pervenit ad corpus :

2:4  And taking it up carried it privately to his house, that after the sun was down, he might bury him cautiously.

2:4  Hned jsem vyskočil, hostinu tam nechal netknutou a odnesl to tělo z ulice. Uložil jsem ho do jednoho domku, abych ho po západu slunce pohřbil.

2:4  tollensque illud portavit ad domum suam occulte, ut dum sol occubuisset, caute sepeliret eum.

2:5  And when he had hid the body, he ate bread with mourning and fear,

2:5  Když jsem se vrátil, omyl jsem se a v zármutku pojedl trochu chleba.

2:5  Cumque occultasset corpus, manducavit panem cum luctu et tremore,

2:6  Remembering the word which the Lord spoke by Amos the prophet: Your festival days shall be turned into lamentation and mourning.

2:6  Vzpomněl jsem si na slova proroka Ámose o Bet-elu: „Vaše slavnosti se obrátí v truchlení a všechny vaše písně v nářek,“ a rozplakal jsem se.

2:6  memorans illum sermonem, quem dixit Dominus per Amos prophetam : Dies festi vestri convertentur in lamentationem et luctum.

2:7  So when the sun was down, he went and buried him.

2:7  Když slunce zapadlo, šel jsem vykopat hrob a tělo jsem pohřbil.

2:7  Cum vero sol occubuisset, abiit, et sepelivit eum.

2:8  Now all his neighbours blamed him, saying: once already commandment was given for thee to be slain because of this matter, and thou didst scarce escape the sentence of death, and dost thou again bury the dead?

2:8  Sousedé se mi vysmívali. Říkali: „Už mu otrnulo! Přece po něm kvůli tomu už jednou pátrali a chtěli ho zabít, a to utekl. A podívejte, zas pohřbívá mrtvé!“

2:8  Arguebant autem eum omnes proximi ejus, dicentes : Jam hujus rei causa interfici jussus es, et vix effugisti mortis imperium, et iterum sepelis mortuos ?

2:9  But Tobias fearing God more than the king, carried off the bodies of them that were slain, and hid them in his house, and at midnight buried them.

2:9  Tu noc jsem se umyl a šel jsem spát na dvůr; lehl jsem si u zdi, a že bylo horko, nepřikryl jsem si tvář.

2:9  Sed Tobias plus timens Deum quam regem, rapiebat corpora occisorum, et occultabat in domo sua, et mediis noctibus sepeliebat ea.

2:10  Now it happened one day that being wearied with burying, he came to his house, and cast himself down by the wall and slept,

2:10  To jsem ale nevěděl, že na zdi nade mnou sedí vrabci. Jejich teplý trus mi napadal do očí a udělal se mi na nich jakýsi zákal. Chodil jsem k lékařům, aby mě vyléčili, ale čím více mastmi mě mazali, tím více mé oči pod tím zákalem slábly, až nakonec osleply úplně. Čtyři roky jsem vůbec neviděl. Všichni mí bratři se kvůli mně rmoutili a Achikar mě dva roky živil, než odjel do Elymaidy.

2:10  Contigit autem ut quadam die fatigatus a sepultura, veniens in domum suam, jactasset se juxta parietem, et obdormisset,

2:11  And as he was sleeping, hot dung out of a swallow's nest fell upon his eyes, and he was made blind.

2:11  Má žena Anna v té době vydělávala domácími řemesly.

2:11  et ex nido hirundinum dormienti illi calida stercora inciderent super oculos ejus, fieretque cæcus.

2:12  Now this trial the Lord therefore permitted to happen to him, that an example might be given to posterity of his patience, as also of holy Job.

2:12  Posílala výrobky zákazníkům a oni jí za ně platili. Sedmého dne měsíce dystru dokončila plátno a poslala je zákazníkům. Ti jí zaplatili plnou cenu a navíc ještě darovali kůzle pro rodinu.

2:12  Hanc autem tentationem ideo permisit Dominus evenire illi, ut posteris daretur exemplum patientiæ ejus, sicut et sancti Job.

2:13  For whereas he had always feared God from his infancy, and kept his commandments, he repined not against God because the evil of blindness had befallen him,

2:13  Když za mnou přišla domů, kozlík začal mečet. Hned jsem si ji zavolal. „Odkud je to kůzle?“ ptal jsem se. „Snad není kradené? Vrať ho majitelům – nesmíme přece jíst nic kradeného!“

2:13  Nam cum ab infantia sua semper Deum timuerit, et mandata ejus custodierit, non est contristatus contra Deum quod plaga cæcitatis evenerit ei,

2:14  But continued immoveable in the fear of God, giving thanks to God all the days of his life.

2:14  „Přidali mi ho k ceně jako dárek,“ bránila se. Já jsem jí ale nevěřil. Opakoval jsem jí, ať ho vrátí majitelům, a velmi jsem se na ni kvůli tomu zlobil. Jenže ona mi vyčítala: „Kde jsou teď tvoje almužny? Kde jsou ty tvé spravedlivé skutky? Teď je vidět, jaký doopravdy jsi!“

2:14  sed immobilis in Dei timore permansit, agens gratias Deo omnibus diebus vitæ suæ.

2:15  For as the kings insulted over holy Job: so his relations and kinsmen mocked at his life, saying:

2:15  Nam sicut beato Job insultabant reges, ita isti parentes et cognati ejus irridebant vitam ejus, dicentes :

2:16  Where is thy hope, for which thou gavest alms, and buriedst the dead?

2:16  Ubi est spes tua, pro qua eleemosynas et sepulturas faciebas ?

2:17  But Tobias rebuked them, saying: Speak not so:

2:17  Tobias vero increpabat eos, dicens : Nolite ita loqui :

2:18  For we are the children of saints, and look for that life which God will give to those that never change their faith from him.

2:18  quoniam filii sanctorum sumus, et vitam illam expectamus, quam Deus daturus est his qui fidem suam numquam mutant ab eo.

2:19  Now Anna his wife went daily to weaving work, and she brought home what she could get for their living by the labour of her hands.

2:19  Anna vero uxor ejus ibat ad opus textrinum quotidie, et de labore manuum suarum victum quem consequi poterat, deferebat.

2:20  Whereby it came to pass, that she received a young kid, and brought it home:

2:20  Unde factum est ut hædum caprarum accipiens detulisset domi :

2:21  And when her husband heard it bleating, he said: Take heed, lest perhaps it be stolen: restore ye it to its owners, for it is not lawful for us either to eat or to touch any thing that cometh by theft.

2:21  cujus cum vocem balantis vir ejus audisset, dixit : Videte, ne forte furtivus sit : reddite eum dominis suis, quia non licet nobis aut edere ex furto aliquid, aut contingere.

2:22  At these words his wife being angry answered: It is evident the hope is come to nothing, and thy alms now appear.

2:22  Ad hæc uxor ejus irata respondit : Manifeste vana facta est spes tua, et eleemosynæ tuæ modo apparuerunt.

2:23  And with these and other such like words, she upbraided him.

2:23  Atque his et aliis hujuscemodi verbis exprobrabat ei.

Chapter 3

3:1  Then Tobias sighed, and began to pray with tears,

3:1  Hluboce jsem se zarmoutil, naříkal jsem a plakal a ve svém nářku jsem se začal modlit:

3:1  Tunc Tobias ingemuit, et cœpit orare cum lacrimis,

3:2  Saying, Thou art just, O Lord, and all thy judgments are just, and all thy ways mercy, and truth, and judgment:

3:2  „Spravedlivý jsi, Hospodine, a všechny tvé skutky jsou spravedlivé. Všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda – ty soudíš svět.

3:2  dicens : Justus es, Domine, et omnia judicia tua justa sunt, et omnes viæ tuæ, misericordia, et veritas, et judicium.

3:3  And now, O Lord, think of me, and take not revenge of my sins, neither remember my offences, nor those of my parents.

3:3  Vzpomeň teď na mě, Hospodine, a shlédni na mě. Netrestej mě za mé hříchy a omyly, jichž jsem se dopustil já i mí otcové. Když proti tobě hřešili

3:3  Et nunc Domine, memor esto mei, et ne vindictam sumas de peccatis meis, neque reminiscaris delicta mea, vel parentum meorum.

3:4  For we have not obeyed thy commandments, therefore are we delivered to spoil and to captivity, and death, and are made a fable, and a reproach to all nations, amongst which thou hast scattered us.

3:4  a neposlouchali tvé příkazy, vydal jsi nás loupení, zajetí a smrti, až jsme se stali pořekadlem, nadávkou a posměškem u všech národů, mezi které jsi nás rozptýlil.

3:4  Quoniam non obedivimus præceptis tuis, ideo traditi sumus in direptionem, et captivitatem, et mortem, et in fabulam, et in improperium omnibus nationibus in quibus dispersisti nos.

3:5  And now, O Lord, great are thy judgments, because we have not done according to thy precepts, and have not walked sincerely before thee.

3:5  Všechny tvé soudy jsou pravdivé, za své hříchy si je zasloužím – vždyť jsme neplnili tvá přikázání a v pravdě před tebou jsme nežili.

3:5  Et nunc Domine, magna judicia tua, quia non egimus secundum præcepta tua, et non ambulavimus sinceriter coram te.

3:6  And now, O Lord, do with me according to thy will, and command my spirit to be received in peace: for it is better for me to die, than to live.

3:6  Nalož teď se mnou, jak se ti zlíbí, přikaž, ať jsem zbaven života; ať zmizím z povrchu země a obrátím se v prach! Je pro mě lepší umřít nežli žít a poslouchat lži a urážky, které mě tolik rmoutily. Přikaž, Hospodine, ať jsem zbaven toho trápení, už mě propusť, Hospodine, tam do věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář. Je pro mě lepší umřít nežli žít, než zakoušet tolik trápení a poslouchat ty urážky!“

3:6  Et nunc Domine, secundum voluntatem tuam fac mecum, et præcipe in pace recipi spiritum meum : expedit enim mihi mori magis quam vivere.

3:7  Now it happened on the same day, that Sara daughter of Raguel, in Rages a city of the Medes, received a reproach from one of her father's servant maids,

3:7  Téhož dne si shodou okolností také Sára, dcera Raguela z médských Ekbatan, musela vyslechnout urážky od jedné ze služek svého otce.

3:7  Eadem itaque die, contigit ut Sara filia Raguelis in Rages civitate Medorum et ipsa audiret improperium ab una ex ancillis patris sui,

3:8  Because she had been given to seven husbands and a devil named Asmodeus had killed them, at their first going in unto her.

3:8  Byla totiž sedmkrát provdána za muže, ale zlý démon Asmodaj vždycky ženicha zabil, ještě než se s ní spojil jako s manželkou. Ta služka jí řekla: „To ty jsi své muže zabila! Vždyť už jsi byla provdána za sedm mužů a nemáš jméno ani po jednom.

3:8  quoniam tradita fuerat septem viris, et dæmonium nomine Asmodæus occiderat eos, mox ut ingressi fuissent ad eam.

3:9  So when she reproved the maid for her fault, she answered her, saying: May we never see son, or daughter of thee upon the earth, thou murderer of thy husbands.

3:9  Proč jsi na nás tak přísná? Proto, že tví manželé zemřeli? Běž za nimi! Ať z tebe navěky nevidíme syna ani dceru!“

3:9  Ergo cum pro culpa sua increparet puellam, respondit ei, dicens : Amplius ex te non videamus filium aut filiam super terram, interfectrix virorum tuorum.

3:10  Wilt thou kill me also, as thou hast already killed seven husbands? At these words, she went into an upper chamber of her house: and for three days and three nights did neither eat nor drink:

3:10  Sára se toho dne velmi zarmoutila. S pláčem vyšla nahoru do pokoje svého otce a chtěla se oběsit. Pak se ale vzpamatovala a řekla si: „Ještě by to vyčetli mému otci. Řekli by mu: ‚Měl jsi jedinou milovanou dceru, a ta se ti samým neštěstím oběsila!‘ Tak bych přivedla svého stařičkého otce zármutkem do hrobu. Než abych se oběsila, raději poprosím Hospodina, ať zemřu a už nikdy v životě nemusím poslouchat urážky.“

3:10  Numquid et occidere me vis, sicut jam occidisti septem viros ? Ad hanc vocem perrexit in superius cubiculum domus suæ : et tribus diebus, et tribus noctibus non manducavit, neque bibit :

3:11  But continuing in prayer with tears besought God, that he would deliver her from this reproach.

3:11  V tu chvíli rozepjala ruce směrem k oknu a modlila se: „Požehnaný jsi, milosrdný Bože, ať je tvé jméno požehnané navěky, ať tě všechna tvá díla navždy velebí!

3:11  sed in oratione persistens cum lacrimis deprecabatur Deum, ut ab isto improperio liberaret eam.

3:12  And it came to pass on the third day when she was making an end of her prayer, blessing the Lord,

3:12  K tobě, Hospodine, teď obracím svou tvář, k tobě své oči pozvedám.

3:12  Factum est autem die tertia, dum compleret orationem, benedicens Dominum

3:13  She said: Blessed is thy name, O God of our fathers, who when thou hast been angry, wilt shew mercy, and in the time of tribulation forgivest the sins of them that call upon thee.

3:13  Přikaž, ať zmizím ze země, ať už neslyším ty urážky!

3:13  dixit : Benedictum est nomen tuum, Deus patrum nostrorum : qui cum iratus fueris, misericordiam facies, et in tempore tribulationis peccata dimittis his qui invocant te.

3:14  To thee, O Lord, I turn my face, to thee I direct my eyes.

3:14  Ty víš, Panovníku, že jsem nevinná, že jsem se s mužem nikdy neposkvrnila

3:14  Ad te, Domine, faciem meam converto ; ad te oculos meos dirigo.

3:15  I beg, O Lord, that thou loose me from the bond of this reproach, or else take me away from the earth.

3:15  a že jsem zde v zemi svého zajetí nezneuctila své jméno ani jméno otcovo. Jsem otcova jediná dcera a jiné dítě nemá, aby po něm dědilo. Ani bratra nemá, ani blízkého příbuzného, abych se měla stát jeho manželkou. Sedm mužů už mi zahynulo – proč mám ještě žít? A jestli mě, Hospodine, nechceš nechat umřít, laskavě na mě pohlédni, ať už neslyším ty urážky!“

3:15  Peto, Domine, ut de vinculo improperii hujus absolvas me, aut certe desuper terram eripias me.

3:16  Thou knowest, O Lord, that I never coveted a husband, and have kept my soul clean from all lust.

3:16  V tu chvíli byla modlitba obou dvou před Boží slávou vyslyšena

3:16  Tu scis, Domine, quia numquam concupivi virum, et mundam servavi animam meam ab omni concupiscentia.

3:17  Never have I joined myself with them that play: neither have I made myself partaker with them that walk in lightness.

3:17  a byl poslán Rafael, aby oba uzdravil. Tobita měl zbavit zákalu na očích, aby znovu viděl světlo Boží, a Sáru, dceru Raguelovu, měl dát za ženu Tobitovu synu Tobiášovi a zbavit ji zlého démona Asmodaje. (Tobiáš měl na ni totiž větší právo než všichni, kteří si ji chtěli vzít.) V tutéž chvíli se Tobit vrátil ze dvora do svého domu a Sára, dcera Raguelova, sestoupila z horního pokoje.

3:17  Numquam cum ludentibus miscui me, neque cum his qui in levitate ambulant, participem me præbui.

3:18  But a husband I consented to take, with thy fear, not with my lust.

3:18  Virum autem cum timore tuo, non cum libidine mea, consensi suscipere.

3:19  And either I was unworthy of them, or they perhaps were not worthy of me: because perhaps thou hast kept me for another man,

3:19  Et, aut ego indigna fui illis, aut illi forsitan me non fuerunt digni, quia forsitan viro alii conservasti me.

3:20  For thy counsel is not in man's power.

3:20  Non est enim in hominis potestate consilium tuum.

3:21  But this every one is sure of that worshippeth thee, that his life, if it be under trial, shall be crowned and if it be under tribulation, it shall be delivered: and if it be under correction, it shall be allowed to come to thy mercy.

3:21  Hoc autem pro certo habet omnis qui te colit : quod vita ejus, si in probatione fuerit, coronabitur ; si autem in tribulatione fuerit, liberabitur ; et si in correptione fuerit, ad misericordiam tuam venire licebit.

3:22  For thou art not delighted in our being lost, because after a storm thou makest a calm, and after tears and weeping thou pourest in joyfulness.

3:22  Non enim delectaris in perditionibus nostris : quia post tempestatem tranquillum facis, et post lacrimationem et fletum, exultationem infundis.

3:23  Be thy name, O God of Israel, blessed for ever,

3:23  Sit nomen tuum, Deus Israël, benedictum in sæcula.

3:24  At that time the prayers of them both were heard in the sight of the glory of the most high God:

3:24  In illo tempore exauditæ sunt preces amborum in conspectu gloriæ summi Dei :

3:25  And the holy angel of the Lord, Raphael was sent to heal them both, whose prayers at one time were rehearsed in the sight of the Lord.

3:25  et missus est angelus Domini sanctus Raphaël ut curaret eos ambos, quorum uno tempore sunt orationes in conspectu Domini recitatæ.

Chapter 4

4:1  Therefore when Tobias thought that his prayer was heard that he might die, he called to him Tobias his son,

4:1  Onoho dne si Tobit vzpomněl na peníze, které si uložil u Gabaela v médských Ragách,

4:1  Igitur cum Tobias putaret orationem suam exaudiri ut mori potuisset, vocavit ad se Tobiam filium suum,

4:2  And said to him: Hear, my son, the words of my mouth, and lay them as a foundation in thy heart.

4:2  a řekl si: „Modlil jsem se, ať zemřu. Měl bych ale před smrtí ještě zavolat svého syna Tobiáše a říci mu o těch penězích.“

4:2  dixitque ei : Audi, fili mi, verba oris mei, et ea in corde tuo quasi fundamentum construe.

4:3  When God shall take my soul, thou shalt bury my body: and thou shalt honour thy mother all the days of her life:

4:3  Zavolal si tedy svého syna Tobiáše, a když za ním přišel, řekl mu: „Pohřbi mě, jak se patří. Matku cti a neopouštěj ji po všechny dny jejího života. Dělej jí radost a nikdy ji nezarmucuj.

4:3  Cum acceperit Deus animam meam, corpus meum sepeli : et honorem habebis matri tuæ omnibus diebus vitæ ejus :

4:4  For thou must be mindful what and how great perils she suffered for thee in her womb.

4:4  Pamatuj, chlapče, co všechno jí hrozilo, když tě ještě nosila v lůně. Až umře, pohřbi ji vedle mě ve stejném hrobě.

4:4  memor enim esse debes, quæ et quanta pericula passa sit propter te in utero suo.

4:5  And when she also shall have ended the time of her life, bury her by me.

4:5  Po všechny své dny pamatuj, chlapče, na Hospodina: nehřeš a nepřestupuj jeho přikázání. Po všechny dny svého života jednej spravedlivě a nevydávej se cestami nepravosti.

4:5  Cum autem et ipsa compleverit tempus vitæ suæ, sepelias eam circa me.

4:6  And all the days of thy life have God in thy mind: and take heed thou never consent to sin, nor transgress the commandments of the Lord our God.

4:6  Vždyť ti, kteří se řídí pravdou, budou mít úspěch v tom, co dělají.

4:6  Omnibus autem diebus vitæ tuæ in mente habeto Deum : et cave ne aliquando peccato consentias, et prætermittas præcepta Domini Dei nostri.

4:7  Give alms out of thy substance, and turn not away thy face from any poor person: for so it shall come to pass that the face of the Lord shall not be turned from thee.

4:7  Všem, kteří jednají spravedlivě, dávej ze svého majetku almužny. A když dáváš almužnu, nebuď lakomý. Neodvracej svou tvář od žádného chudáka – Bůh pak jistě neodvrátí svou tvář od tebe.

4:7  Ex substantia tua fac eleemosynam, et noli avertere faciem tuam ab ullo paupere : ita enim fiet ut nec a te avertatur facies Domini.

4:8  According to thy ability be merciful.

4:8  Když máš nadbytek, dávej almužnu podle toho, a máš-li málo, neboj se dávat almužnu i z toho mála.

4:8  Quomodo potueris, ita esto misericors.

4:9  If thou have much give abundantly: if thou have little, take care even so to bestow willingly a little.

4:9  Ukládáš si tím výborný poklad pro den nouze,

4:9  Si multum tibi fuerit, abundanter tribue : si exiguum tibi fuerit, etiam exiguum libenter impertiri stude.

4:10  For thus thou storest up to thyself a good reward for the day of necessity.

4:10  neboť almužna vysvobozuje ze smrti a nenechá člověka vejít do temnot.

4:10  Præmium enim bonum tibi thesaurizas in die necessitatis :

4:11  For alms deliver from all sin, and from death, and will not suffer the soul to go into darkness.

4:11  Pro všechny, kdo ji dávají, je almužna výborným darem před tváří Nejvyššího.

4:11  quoniam eleemosyna ab omni peccato et a morte liberat, et non patietur animam ire in tenebras.

4:12  Alms shall be a great confidence before the most high God, to all them that give it.

4:12  Dávej si, chlapče, pozor na veškeré smilstvo. Hlavně si vezmi manželku z rodu svých otců; neber si za ženu cizinku, která není z tvého otcovského kmene. Jsme přece synové proroků – Noe, Abraham, Izák a Jákob jsou od věků naši otcové. Pamatuj, chlapče, že ti všichni si brali manželky ze svého příbuzenstva. Byli pak požehnáni ve svých dětech a jejich potomstvo dostane zemi za dědictví.

4:12  Fiducia magna erit coram summo Deo, eleemosyna omnibus facientibus eam.

4:13  Take heed to keep thyself, my son, from all fornication, and beside thy wife never endure to know a crime.

4:13  Miluj své bratry, chlapče. Nepovyšuj se v srdci nad své příbuzné – nad syny a dcery svého lidu – tím, že by sis u nich nevybral manželku. Vždyť: ‚Povýšenost plodí zkázu a mnoho neklidu, lenost pak nedostatek a velkou chudobu. Lenost je totiž matkou hladu.‘

4:13  Attende tibi, fili mi, ab omni fornicatione, et præter uxorem tuam numquam patiaris crimen scire.

4:14  Never suffer pride to reign in thy mind, or in thy words: for from it all perdition took its beginning.

4:14  Nikomu, kdo pro tebe bude pracovat, nezadržuj mzdu přes noc, ale vyplať mu ji hned. Budeš-li sloužit Bohu, dostaneš i ty svou odměnu. Dávej si, chlapče, pozor při všem, co děláš, a chovej se vždy zdvořile.

4:14  Superbiam numquam in tuo sensu aut in tuo verbo dominari permittas : in ipsa enim initium sumpsit omnis perditio.

4:15  If any man hath done any work for thee, immediately pay him his hire, and let not the wages of thy hired servant stay with thee at all.

4:15  Nikomu nedělej, co sám nemáš rád. Nepij víno tak, že by ses opil; ať tě na tvé cestě neprovází opilství.

4:15  Quicumque tibi aliquid operatus fuerit, statim ei mercedem restitue, et merces mercenarii tui apud te omnino non remaneat.

4:16  See thou never do to another what thou wouldst hate to have done to thee by another.

4:16  O svůj chléb se rozděl s hladovým a své šaty dávej nahým. Čehokoli máš nadbytek, rozdej v almužnách. A když dáváš almužnu, neměj nepřející oko.

4:16  Quod ab alio oderis fieri tibi, vide ne tu aliquando alteri facias.

4:17  Eat thy bread with the hungry and the needy, and with thy garments cover the naked,

4:17  Nad hrobem spravedlivých nešetři chlebem, hříšníkům ale nedávej.

4:17  Panem tuum cum esurientibus et egenis comede, et de vestimentis tuis nudos tege.

4:18  Lay out thy bread, and thy wine upon the burial of a just man, and do not eat and drink thereof with the wicked.

4:18  Od každého moudrého si nech poradit a žádnou užitečnou radou nepohrdej.

4:18  Panem tuum et vinum tuum super sepulturam justi constitue, et noli ex eo manducare et bibere cum peccatoribus.

4:19  Seek counsel always of a wise man.

4:19  V každý čas dobrořeč Hospodinu Bohu a pros ho, ať se tvé cesty vyrovnají a všechny tvé počiny i záměry ať se podaří. Žádný národ si totiž sám neví rady, ale Hospodin jim dobře poradí. Hospodin ponižuje, kohokoli chce, až do nejhlubšího pekla. Pamatuj tedy, chlapče, na tato přikázání, ať ti nevymizí ze srdce.“

4:19  Consilium semper a sapiente perquire.

4:20  Bless God at all times: and desire of him to direct thy ways, and that all thy counsels may abide in him.

4:20  „A teď ti, chlapče, něco prozradím. V médských Ragách jsem si u Gabaela, syna Gabriova, uložil deset talentů stříbra.

4:20  Omni tempore benedic Deum : et pete ab eo ut vias tuas dirigat, et omnia consilia tua in ipso permaneant.

4:21  I tell thee also, my son, that I lent ten talents of silver, while thou wast yet a child, to Gabelus, in Rages a city of the Medes, and I have a note of his hand with me:

4:21  Neboj se, chlapče, že jsme zchudli. Budeš-li ctít Boha, vyhýbat se každému hříchu a dělat, co se líbí Hospodinu, tvému Bohu, budeš mít veliké bohatství.“

4:21  Indico etiam tibi, fili mi, dedisse me decem talenta argenti, dum adhuc infantulus esses, Gabelo, in Rages civitate Medorum, et chirographum ejus apud me habeo :

4:22  Now therefore inquire how thou mayst go to him, and receive of him the foresaid sum of money, and restore to him the note of his hand.

4:22  et ideo perquire quomodo ad eum pervenias, et recipias ab eo supra memoratum pondus argenti, et restituas ei chirographum suum.

4:23  Fear not, my son: we lead indeed a poor life, but we shall have many good things if we fear God, and depart from all sin, and do that which is good.

4:23  Noli timere, fili mi : pauperem quidem vitam gerimus, sed multa bona habebimus si timuerimus Deum, et recesserimus ab omni peccato, et fecerimus bene.

Chapter 5

5:1  Then Tobias answered his father, and said: I will do all things, father, which thou hast commanded me.

5:1  Tobiáš na to tehdy svému otci Tobitovi řekl: „Otče, udělám všechno, cos mi nařídil.

5:1  Tunc respondit Tobias patri suo, et dixit : Omnia quæcumque præcepisti mihi faciam, pater.

5:2  But how I shall get this money, I cannot tell; he knoweth not me, and I know not him: what token shall I give him? nor did I ever know the way which leadeth thither.

5:2  Jak ale ty peníze od Gabaela vyzvednu? Vždyť mě nezná a ani já jeho. Čím se mu prokážu, aby mě poznal, uvěřil mi a peníze mi vydal? Navíc ani nevím, kudy se jde do Médie.“

5:2  Quomodo autem pecuniam hanc requiram, ignoro : ille me nescit, et ego eum ignoro : quod signum dabo ei ? sed neque viam per quam pergatur illuc aliquando cognovi.

5:3  Then his father answered him, and said: I have a note of his hand with me, which when thou shalt shew him, he will presently pay it.

5:3  Tobit na to svému synu Tobiášovi odpověděl: „Podepsali jsme jeden druhému potvrzení. Jedno z nich jsme roztrhli a každý si nechal polovinu; druhé jsem uložil k penězům. Představ si, už je to dvacet let, co jsem tam to stříbro uložil! Teď si, chlapče, najdi někoho spolehlivého, kdo půjde s tebou. Zaplatíme mu za celou dobu až do tvého návratu. Jen od Gabaela vyzvedni ty peníze.“

5:3  Tunc pater suus respondit illi, et dixit : Chirographum quidem illius penes me habeo : quod dum illi ostenderis, statim restituet.

5:4  But go now, and seek thee out some faithful man, to go with thee for his hire: that thou mayst receive it, while I yet live.

5:4  Tobiáš tedy šel hledat někoho, kdo by znal cestu a doprovodil ho do Médie. Jen co vyšel, narazil na anděla Rafaela, stojícího před ním (nevěděl ale, že je to Boží anděl).

5:4  Sed perge nunc, et inquire tibi aliquem fidelem virum, qui eat tecum salva mercede sua, ut dum adhuc vivo, recipias eam.

5:5  Then Tobias going forth, found a beautiful young man, standing girded, and as it were ready to walk.

5:5  „Odkud jsi, mládenče?“ zeptal se ho Tobiáš. „Ze synů Izraele, z tvých bratří,“ odpověděl. „Hledám tady práci.“ „A znáš cestu do Médie?“ zeptal se Tobiáš.

5:5  Tunc egressus Tobias, invenit juvenem splendidum stantem præcinctum, et quasi paratum ad ambulandum.

5:6  And not knowing that he was an angel of God, he saluted him, and said: From whence art thou, good young man?

5:6  „Jistě, byl jsem tam mnohokrát,“ on na to. „Všechny cesty znám velmi dobře. Do Médie jsem šel vícekrát a nocoval jsem u našeho bratra Gabaela, který bydlí v médských Ragách. Cesta z Ekbatan do Rag zabere dobré dva dny, protože leží v horách.“

5:6  Et ignorans quod angelus Dei esset, salutavit eum, et dixit : Unde te habemus, bone juvenis ?

5:7  But he answered: Of the children of Israel. And Tobias said to him: Knowest thou the way that leadeth to the country of the Medes?

5:7  Tobiáš mu řekl: „Počkej na mě, mládenče. Dojdu o tom povědět otci. Potřebuji, abys šel se mnou. Zaplatím ti za to.“

5:7  At ille respondit : Ex filiis Israël. Et Tobias dixit ei : Nosti viam quæ ducit in regionem Medorum ?

5:8  And he answered: I know it: and I have often walked through all the ways thereof, and I have abode with Gabelus our brother, who dwelleth at Rages a city of the Medes, which is situate in the mount of Ecbatana.

5:8  „Dobře, počkám tu na tebe,“ odpověděl mu, „ale nezdržuj se.“

5:8  Cui respondit : Novi : et omnia itinera ejus frequenter ambulavi, et mansi apud Gabelum fratrem nostrum, qui moratur in Rages civitate Medorum, quæ posita est in monte Ecbatanis.

5:9  And Tobias said to him: Stay for me, I beseech thee, till I tell these same things to my father.

5:9  Tobiáš to tedy šel povědět svému otci Tobitovi: „Právě jsem někoho našel. Je z našich bratří, ze synů Izraele.“ „Tak mi ho zavolej!“ odpověděl otec. „Ať zjistím, z jakého je rodu a kmene a zda je dost spolehlivý, aby mohl jít s tebou, chlapče.“

5:9  Cui Tobias ait : Sustine me obsecro, donec hæc ipsa nuntiem patri meo.

5:10  Then Tobias going in told all these things to his father. Upon which his father being in admiration, desired that he would come in unto him.

5:10  Tobiáš vyšel ven a zavolal ho. Řekl mu: „Otec tě volá, mládenče.“ Rafael s ním tedy šel dovnitř. Tobit ho hned pozdravil a on mu odpověděl: „Přeji mnoho štěstí.“ „Jaké já mám ještě štěstí?“ opáčil Tobit. „Jsem slepý na oči. Nevidím nebeské světlo. Vězím ve tmě jako mrtví, kteří už nikdy světlo nespatří. Jsem mrtvý zaživa! Lidský hlas slyším, ale nikoho nevidím.“ „Hlavu vzhůru,“ odpověděl Rafael. „Bůh tě brzy uzdraví, hlavu vzhůru.“ Tobit mu řekl: „Můj syn Tobiáš se chce vydat do Médie. Mohl bys jít s ním a dělat mu průvodce? Zaplatím ti za to, bratře.“ „Můžu s ním jít,“ odpověděl. „Znám všechny cesty. Šel jsem do Médie mnohokrát, prošel jsem všechny její hory i roviny a znám tam všechny cesty.“

5:10  Tunc ingressus Tobias, indicavit universa hæc patri suo. Super quæ admiratus pater, rogavit ut introiret ad eum.

5:11  So going in he saluted him, and said: Joy be to thee always.

5:11  Tobit se ještě zeptal: „Bratře, a z jaké jsi rodiny? Ze kterého kmene? Pověz mi to, bratře.“

5:11  Ingressus itaque salutavit eum, et dixit : Gaudium tibi sit semper.

5:12  And Tobias said: What manner of joy shall be to me, who sit in darkness and see not the light of heaven?

5:12  „Na co potřebuješ znát můj kmen?“ odpověděl Rafael. „Chci znát pravdu. Čí jsi, bratře? Jak se jmenuješ?“ naléhal Tobit.

5:12  Et ait Tobias : Quale gaudium mihi erit, qui in tenebris sedeo, et lumen cæli non video ?

5:13  And the young man said to him: Be of good courage, thy cure from God is at hand.

5:13  Řekl mu tedy: „Jsem Azariáš, syn velikého Ananiáše z tvých bratří.“

5:13  Cui ait juvenis : Forti animo esto : in proximo est ut a Deo cureris.

5:14  And Tobias said to him: Canst thou conduct my son to Gabelus at Rages, a city of the Medes? and when thou shalt return, I will pay thee thy hire.

5:14  „Buď zdráv, bratře, vítej!“ odpověděl Tobit. „A nezlob se na mě, že jsem chtěl poznat pravdu o tvé rodině. Jsi bratr a jsi z dobrého a ušlechtilého pokolení. Znal jsem Ananiáše a Nátana, ty dva syny velikého Šemaiáše. Chodívali spolu se mnou do Jeruzaléma, se mnou se tam klaněli a nesešli z cesty. Tví bratři jsou dobří lidé. Jsi z dobrého rodu. Srdečně vítej!“

5:14  Dixit itaque illi Tobias : Numquid poteris perducere filium meum ad Gabelum in Rages civitatem Medorum ? et cum redieris, restituam tibi mercedem tuam.

5:15  And the angel said to him: I will conduct him thither, and bring him back to thee.

5:15  Pak ještě dodal: „Zaplatím ti drachmu na den a také na výdaje ti dám stejně jako svému synovi.

5:15  Et dixit ei angelus : Ego ducam, et reducam eum ad te.

5:16  And Tobias said to him: I pray thee, tell me, of what family, or what tribe art thou?

5:16  Jdi s mým synem, a ještě ti pak ke mzdě něco přidám.“

5:16  Cui Tobias respondit : Rogo te, indica mihi de qua domo aut de qua tribu es tu.

5:17  And Raphael the angel answered: Dost thou seek the family of him thou hirest, or the hired servant himself to go with thy son?

5:17  „Půjdu s ním,“ odpověděl Rafael. „A neboj se, dojdeme tam ve zdraví a ve zdraví se ti vrátíme, protože cesta je bezpečná.“ „Buď požehnán, bratře!“ řekl mu Tobit. Pak zavolal svého syna a řekl mu: „Chlapče, připrav si věci na cestu a běž se svým bratrem. Bůh, který je v nebesích, kéž vás cestou ochrání a ve zdraví vás přivede zpátky ke mně. Jeho anděl kéž vás provází svou ochranou, chlapče.“ Tobiáš vyšel ven, a než se vydal na cestu, políbil otce i matku. „Šťastnou cestu,“ řekl mu Tobit.

5:17  Cui Raphaël angelus dixit : Genus quæris mercenarii, an ipsum mercenarium qui cum filio tuo eat ?

5:18  But lest I should make thee uneasy, I am Azarias the son of the great Ananias.

5:18  Jeho matka se rozplakala. „Proč jsi mé dítě poslal pryč?“ vyčítala Tobitovi. „Copak není naší oporou? Copak není stále s námi?

5:18  sed ne forte sollicitum te reddam, ego sum Azarias Ananiæ magni filius.

5:19  And Tobias answered: Thou art of a great family. But I pray thee be not angry that I desired to know thy family.

5:19  Peníze, peníze – copak je to smetí cennější než náš syn?

5:19  Et Tobias respondit : Ex magno genere es tu. Sed peto ne irascaris quod voluerim cognoscere genus tuum.

5:20  And the angel said to him: I will lead thy son safe, and bring him to thee again safe.

5:20  Stačí nám živobytí, jaké nám Hospodin dopřál!“

5:20  Dixit autem illi angelus : Ego sanum ducam, et sanum tibi reducam filium tuum.

5:21  And Tobias answering, said: May you have a good journey, and God be with you in your way, and his angel accompany you.

5:21  „Nedělej si starosti,“ řekl jí Tobit. „Náš chlapec ve zdraví odejde a ve zdraví se nám vrátí. Sama ho uvidíš v den, kdy se ti ve zdraví vrátí.

5:21  Respondens autem Tobias, ait : Bene ambuletis, et sit Deus in itinere vestro, et angelus ejus comitetur vobiscum.

5:22  Then all things being ready, that were to be carried in their journey, Tobias bade his father and his mother farewell, and they set out both together.

5:22  Nedělej si starosti, neboj se o něj, ženo. Půjde s ním dobrý anděl a jeho cesta se zdaří. Vrátí se ve zdraví.“

5:22  Tunc paratis omnibus quæ erant in via portanda, fecit Tobias vale patri suo et matri suæ, et ambulaverunt ambo simul.

5:23  And when they were departed, his mother began to weep, and to say: Thou hast taken the staff of our old age, and sent him away from us.

5:23  A tak přestala plakat.

5:23  Cumque profecti essent, cœpit mater ejus flere, et dicere : Baculum senectutis nostræ tulisti, et transmisisti a nobis.

5:24  I wish the money for which thou hast sent him, had never been.

5:24  Numquam fuisset ipsa pecunia, pro qua misisti eum :

5:25  For our poverty was sufficient for us, that we might account it as riches, that we saw our son.

5:25  sufficiebat enim nobis paupertas nostra, ut divitias computaremus hoc, quod videbamus filium nostrum.

5:26  And Tobias said to her: Weep not, our son will arrive thither safe, and will return safe to us, and thy eyes shall see him.

5:26  Dixitque ei Tobias : Noli flere : salvus perveniet filius noster, et salvus revertetur ad nos, et oculi tui videbunt illum.

5:27  For I believe that the good angel of God doth accompany him, and doth order all things well that are done about him, so that he shall return to us with joy.

5:27  Credo enim quod angelus Dei bonus comitetur ei, et bene disponat omnia quæ circa eum geruntur, ita ut cum gaudio revertatur ad nos.

5:28  At these words his mother ceased weeping, and held her peace.

5:28  Ad hanc vocem cessavit mater ejus flere, et tacuit.

Chapter 6

6:1  And Tobias went forward, and the dog followed him, and he lodged the first night by the river of Tigris.

6:1  Chlapec se vydal na cestu a anděl s ním. Odešel s ním také jeho pes a doprovázel je. Šli spolu, až je zastihla první noc, a utábořili se u řeky Tigris.

6:1  Profectus est autem Tobias, et canis secutus est eum, et mansit prima mansione juxta fluvium Tigris.

6:2  And he went out to wash his feet, and behold a monstrous fish came up to devour him.

6:2  Chlapec si šel opláchnout nohy v řece, když vtom z vody vyskočila veliká ryba a chtěla mu ukousnout nohu. Chlapec začal křičet,

6:2  Et exivit ut lavaret pedes suos, et ecce piscis immanis exivit ad devorandum eum.

6:3  And Tobias being afraid of him, cried out with a loud voice, saying: Sir, he cometh upon me.

6:3  ale anděl na něj zavolal: „Chyť ji a drž pevně!“ Chlapec rybu přemohl a vynesl na břeh.

6:3  Quem expavescens Tobias clamavit voce magna, dicens : Domine, invadit me.

6:4  And the angel said to him: Take him by the gill, and draw him to thee. And when he had done so, he drew him out upon the land, and he began to pant before his feet.

6:4  „Vyvrhni ji,“ řekl mu anděl. „Vyndej žluč, srdce a játra a schovej si je. Ostatní vnitřnosti vyhoď. Její žluč, srdce a játra se dají použít jako lék.“

6:4  Et dixit ei angelus : Apprehende branchiam ejus, et trahe eum ad te. Quod cum fecisset, attraxit eum in siccum, et palpitare cœpit ante pedes ejus.

6:5  Then the angel said to him: Take out the entrails of this fish, and lay up his heart, and his gall, and his liver for thee: for these are necessary for useful medicines.

6:5  Chlapec tedy rybu vyvrhl a vyndal žluč, srdce a játra. Kus ryby pak upekl a snědl a kus si nasolil a schoval.

6:5  Tunc dixit ei angelus : Exentera hunc piscem, et cor ejus, et fel, et jecur repone tibi : sunt enim hæc necessaria ad medicamenta utiliter.

6:6  And when he had done so, he roasted the flesh thereof, and they took it with them in the way: the rest they salted as much as might serve them, till they came to Rages the city of the Medes.

6:6  Pak šli oba spolu dál. Když už byli blízko Médie,

6:6  Quod cum fecisset, assavit carnes ejus, et secum tulerunt in via : cetera salierunt, quæ sufficerent eis, quousque pervenirent in Rages civitatem Medorum.

6:7  Then Tobias asked the angel, and said to him: I beseech thee, brother Azarias, tell me what remedies are these things good for, which thou hast bid me keep of the fish?

6:7  chlapec se anděla zeptal: „Bratře Azariáši, co to má být za lék, to rybí srdce, játra a žluč?“

6:7  Tunc interrogavit Tobias angelum, et dixit ei : Obsecro te, Azaria frater, ut dicas mihi quod remedium habebunt ista, quæ de pisce servare jussisti ?

6:8  And the angel, answering, said to him: If thou put a little piece of its heart upon coals, the smoke thereof driveth away all kind of devils, either from man or from woman, so that they come no more to them.

6:8  Odpověděl: „Srdce a játra té ryby nech doutnat před mužem nebo ženou, které trápí démon nebo zlý duch, a všechno to trápení zmizí a už se nikdy nevrátí.

6:8  Et respondens angelus, dixit ei : Cordis ejus particulam si super carbones ponas, fumus ejus extricat omne genus dæmoniorum sive a viro, sive a muliere, ita ut ultra non accedat ad eos.

6:9  And the gall is good for anointing the eyes, in which there is a white speck, and they shall be cured.

6:9  A ta žluč, tou se člověku potřou oči, když se mu na nich vytvoří zákal. Pak se na ty zakalené oči dýchne, a budou zdravé.“

6:9  Et fel valet ad ungendos oculos in quibus fuerit albugo, et sanabuntur.

6:10  And Tobias said to him: Where wilt thou that we lodge?

6:10  Tak přišli do Médie. Když se blížili k Ekbatanům,

6:10  Et dixit ei Tobias : Ubi vis ut maneamus ?

6:11  And the angel answering, said: Here is one whose name is Raguel, a near kinsman of thy tribe, and he hath a daughter named Sara, but he hath no son nor any other daughter beside her.

6:11  Rafael chlapce oslovil: „Bratře Tobiáši.“ „Copak?“ odpověděl. „Dnes v noci musíme zůstat u Raguela,“ řekl mu. „Ten člověk je tvůj příbuzný a má dceru jménem Sára.

6:11  Respondensque angelus, ait : Est hic Raguel nomine, vir propinquus de tribu tua, et hic habet filiam nomine Saram, sed neque masculum neque feminam ullam habet aliam præter eam.

6:12  All his substance is due to thee, and thou must take her to wife.

6:12  Žádného mužského dědice nemá, ani jinou dceru kromě Sáry. Ty jsi její nejbližší příbuzný, a tak máš přednost přede všemi muži, aby sis ji vzal a právoplatně zdědil majetek jejího otce. Ta dívka je navíc rozumná, statečná a velmi krásná a její otec je dobrý člověk.“

6:12  Tibi debetur omnis substantia ejus, et oportet eam te accipere conjugem.

6:13  Ask her therefore of her father, and he will give her thee to wife.

6:13  Rafael pokračoval: „Máš právo si ji vzít. Poslechni mě, bratře. Dnes v noci o ní promluvím s jejím otcem, aby ti ji dal za nevěstu. Až se vrátíme z Rag, vystrojíme jí svatbu. Jsem si jist, že ti ji Raguel nemůže odepřít ani ji zaslíbit jinému. Jinak podle ustanovení Knihy Mojžíšovy propadne smrti; ví přece, že jeho dcera má právoplatně připadnout tobě a nikomu jinému. Takže mě poslechni, bratře. Dnes v noci si s ním o té dívce promluvíme a zasnoubíme ti ji. Až se pak budeme vracet z Rag, vezmeme ji s sebou a odvedeme ji do tvého domu.“

6:13  Pete ergo eam a patre ejus, et dabit tibi eam in uxorem.

6:14  Then Tobias answered, and said: I hear that she hath been given to seven husbands, and they all died: moreover I have heard, that a devil killed them.

6:14  Tobiáš ale Rafaelovi namítl: „Bratře Azariáši, slyšel jsem, že už byla vdaná sedmkrát. Každý z těch mužů prý zemřel o svatební noci, jakmile k ní vešel do ložnice! Slyšel jsem, že je zabil nějaký démon,

6:14  Tunc respondit Tobias, et dixit : Audio quia tradita est septem viris, et mortui sunt : sed et hoc audivi, quia dæmonium occidit illos.

6:15  Now I am afraid, lest the same thing should happen to me also: and whereas I am the only child of my parents, I should bring down their old age with sorrow to hell.

6:15  a tak se bojím. Jí prý neublíží, ale kdo by se k ní chtěl přiblížit, toho zabije. Jsem jediný syn svého otce. Kdybych umřel, přivedl bych svého otce i matku samým zármutkem do hrobu. A jiného syna nemají, aby je pohřbil.“

6:15  Timeo ergo, ne forte et mihi hæc eveniant : et cum sim unicus parentibus meis, deponam senectutem illorum cum tristitia ad inferos.

6:16  Then the angel Raphael said to him: Hear me, and I will shew thee who they are, over whom the devil can prevail.

6:16  Rafael mu na to řekl: „Copak si nepamatuješ, co ti otec přikázal? Máš si vzít ženu z příbuzenstva svého otce! Takže mě poslechni, bratře. S tím démonem si nedělej starosti a vezmi si ji. Jsem si jist, že ji dnes v noci dostaneš za ženu.

6:16  Tunc angelus Raphaël dixit ei : Audi me, et ostendam tibi qui sunt, quibus prævalere potest dæmonium.

6:17  For they who in such manner receive matrimony, as to shut out God from themselves, and from their mind, and to give themselves to their lust, as the horse and mule, which have not understanding, over them the devil hath power.

6:17  Až vejdeš do nevěstiny ložnice, vezmi trochu jater a srdce té ryby a polož to na žhavý popel v kadidelnici. Jakmile démon ucítí vůni, která z toho vzejde, uteče a nikdy v životě už se u ní neukáže.

6:17  Hi namque qui conjugium ita suscipiunt, ut Deum a se et a sua mente excludant, et suæ libidini ita vacent sicut equus et mulus quibus non est intellectus : habet potestatem dæmonium super eos.

6:18  But thou when thou shalt take her, go into the chamber, and for three days keep thyself continent from her, and give thyself to nothing else but to prayers with her.

6:18  A až půjdete spolu spát, oba nejdříve vstaňte a pomodlete se; proste Pána nebes o jeho milosrdenství a spásu. A neboj se, vždyť je ti souzena od věků. Ty ji zachráníš a s tebou odejde. Určitě s ní budeš mít děti a budou pro tebe jako bratři. Tak si nedělej starosti.“

6:18  Tu autem cum acceperis eam, ingressus cubiculum, per tres dies continens esto ab ea, et nihil aliud nisi orationibus vacabis cum ea.

6:19  And on that night lay the liver of the fish on the fire, and the devil shall be driven away.

6:19  Když Tobiáš uslyšel Rafaelova slova a dozvěděl se, že je Sára jeho příbuzná z otcovy strany, velice se do ní zamiloval a v srdci k ní přilnul.

6:19  Ipsa autem nocte, incenso jecore piscis, fugabitur dæmonium.

6:20  But the second night thou shalt be admitted into the society of the holy Patriarchs.

6:20  Secunda vero nocte in copulatione sanctorum patriarcharum admitteris.

6:21  And the third night thou shalt obtain a blessing that sound children may be born of you.

6:21  Tertia autem nocte, benedictionem consequeris, ut filii ex vobis procreentur incolumes.

6:22  And when the third night is past, thou shalt take the virgin with the fear of the Lord, moved rather for love of children than for lust, that in the seed of Abraham thou mayst obtain a blessing in children.

6:22  Transacta autem tertia nocte, accipies virginem cum timore Domini, amore filiorum magis quam libidine ductus, ut in semine Abrahæ benedictionem in filiis consequaris.

Chapter 7

7:1  And they went in to Raguel, and Raguel received them with joy.

7:1  Když dorazili do Ekbatan, Tobiáš Rafaela požádal: „Bratře Azariáši, zaveď mě rovnou k našemu bratru Raguelovi.“ A tak ho zavedl k Raguelovu domu. Zastihli Raguela, jak sedí u vchodu do dvora, a hned ho pozdravili. Odpověděl jim: „Srdečně vás zdravím, bratři. Vítejte a buďte zdrávi!“ Pak je uvedl dovnitř

7:1  Ingressi sunt autem ad Raguelem, et suscepit eos Raguel cum gaudio.

7:2  And Raguel looking upon Tobias, said to Anna his wife: How like is this young man to my cousin?

7:2  a své ženě Edně řekl: „Ten mladík vypadá úplně jako bratr Tobit.“

7:2  Intuensque Tobiam Raguel, dixit Annæ uxori suæ : Quam similis est juvenis iste consobrino meo !

7:3  And when he had spoken these words, he said: Whence are ye young men our brethren?

7:3  Edna se jich tedy zeptala: „Odkud jste, bratři?“ „Ze synů Neftalíma odvlečených do Ninive,“ odpověděli.

7:3  Et cum hæc dixisset, ait : Unde estis juvenes fratres nostri ? At illi dixerunt : Ex tribu Nephthali sumus, ex captivitate Ninive.

7:4  But they said: We are of the tribe of Nephtali, of the captivity of Ninive.

7:4  „A neznáte našeho bratra Tobita?“ ona na to. „Toho známe,“ řekli jí.

7:4  Dixitque illis Raguel : Nostis Tobiam fratrem meum ? Qui dixerunt : Novimus.

7:5  And Raguel said to them: Do you know Tobias my brother? And they said: We know him.

7:5  „A jak se mu daří?“ zeptala se. „Je živ a zdráv,“ odpověděli, načež Tobiáš dodal: „Je to můj otec.“

7:5  Cumque multa bona loqueretur de eo, dixit angelus ad Raguelem : Tobias, de quo interrogas, pater istius est.

7:6  And when he was speaking many good things of him, the angel said to Raguel: Tobias concerning whom thou inquirest is this young man's father.

7:6  Raguel vyskočil a začal ho líbat. Plakal a říkal mu: „Buď požehnán, chlapče! Máš dobrého a ušlechtilého otce. Je to hrozné, že takový spravedlivý a štědrý člověk oslepl!“ Objímal svého bratra Tobiáše a plakal.

7:6  Et misit se Raguel, et cum lacrimis osculatus est eum, et plorans supra collum ejus

7:7  And Raguel went to him, and kissed him with tears and weeping upon his neck, said: A blessing be upon thee, my son, because thou art the son of a good and most virtuous man.

7:7  Také jeho žena Edna kvůli němu plakala, stejně jako jejich dcera Sára.

7:7  dixit : Benedictio sit tibi, fili mi, quia boni et optimi viri filius es.

7:8  And Anna his wife, and Sara their daughter wept.

7:8  Raguel pak porazil berana ze svého stáda a štědře je pohostil.

7:8  Et Anna uxor ejus, et Sara ipsorum filia, lacrimatæ sunt.

7:9  And after they had spoken, Raguel commanded a sheep to be killed, and a feast to be prepared. And when he desired them to sit down to dinner,

7:9  Vykoupali se, umyli, a jen co usedli k jídlu, Tobiáš Rafaela vyzval: „Bratře Azariáši, řekni Raguelovi, ať mi dá mou sestru Sáru za ženu.“

7:9  Postquam autem locuti sunt, præcepit Raguel occidi arietem, et parari convivium. Cumque hortaretur eos discumbere ad prandium,

7:10  Tobias said: I will not eat nor drink here this day, unless thou first grant me my petition, and promise to give me Sara thy daughter.

7:10  Raguel to uslyšel a řekl chlapci: „Jez, pij a užij si dnešní noc. Nikdo kromě tebe, bratře, nemá právo si mou dceru Sáru vzít. Jinému muži ji ani dát nesmím, protože ty jsi můj nejbližší příbuzný. Teď ti ale povím čistou pravdu, chlapče.

7:10  Tobias dixit : Hic ego hodie non manducabo neque bibam, nisi prius petitionem meam confirmes, et promittas mihi dare Saram filiam tuam.

7:11  Now when Raguel heard this he was afraid, knowing what had happened to those seven husbands, that went in unto her: and he began to fear lest it might happen to him also in like manner: and as he was in suspense, and gave no answer to his petition,

7:11  Už jsem ji dal sedmi mužům ze svého příbuzenstva, a každý z nich zemřel v tu noc, kdy k ní vešel. Teď tedy, chlapče, jez a pij. Hospodin se o vás postará.“

7:11  Quo audito verbo Raguel expavit, sciens quid evenerit illis septem viris qui ingressi sunt ad eam : et timere cœpit ne forte et hunc similiter contingeret. Et cum nutaret, et non daret petenti ullum responsum,

7:12  The angel said to him: Be not afraid to give her to this man, for to him who feareth God is thy daughter due to be his wife: therefore another could not have her.

7:12  Tobiáš ale řekl: „Nic takového. Nebudu už jíst ani pít, dokud mou věc nerozhodneš.“ „Tak dobrá,“ odpověděl Raguel. „Podle ustanovení Knihy Mojžíšovy je tvá. Samo Nebe rozhodlo, že ji dostaneš. Vezmi si svou sestru za ženu. Od teď budete svoji jako bratr a sestra; ode dneška navěky je tvá. Pán nebes kéž vás zdárně provede touto nocí, chlapče, a daruje vám milosrdenství a pokoj.“

7:12  dixit ei angelus : Noli timere dare eam isti, quoniam huic timenti Deum debetur conjux filia tua : propterea alius non potuit habere illam.

7:13  Then Raguel said: I doubt not but God hath regarded my prayers and tears in his sight.

7:13  Raguel pak zavolal svou dceru Sáru. Když za ním přišla, vzal ji za ruku a předal ji Tobiášovi se slovy: „Vezmi si ji. Podle zákona a podle ustanovení zapsaného v Knize Mojžíšově ti ji dávám za ženu. Přijmi ji a odveď ve zdraví ke svému otci. Bůh nebes kéž vás provází pokojem.“

7:13  Tunc dixit Raguel : Non dubito quod Deus preces et lacrimas meas in conspectu suo admiserit.

7:14  And I believe he hath therefore made you come to me, that this maid might be married to one of her own kindred, according to the law of Moses: and now doubt not but I will give her to thee.

7:14  Potom zavolal její matku a řekl jí, ať přinese svitek. Na něj napsal manželskou smlouvu, že mu ji podle ustanovení Mojžíšova zákona dává za ženu, a dali se do jídla a pití.

7:14  Et credo quoniam ideo fecit vos venire ad me, ut ista conjungeretur cognationi suæ secundum legem Moysi : et nunc noli dubium gerere quod tibi eam tradam.

7:15  And taking the right hand of his daughter, he gave it into the right hand of Tobias, saying: The God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob be with you, and may he join you together, and fulfil his blessing in you.

7:15  Raguel pak zavolal svou ženu Ednu a řekl jí: „Ženo, připrav druhou ložnici a odveď tam Sáru.“

7:15  Et apprehendens dexteram filiæ suæ, dexteræ Tobiæ tradidit, dicens : Deus Abraham, et Deus Isaac, et Deus Jacob vobiscum sit, et ipse conjungat vos, impleatque benedictionem suam in vobis.

7:16  And taking paper they made a writing of the marriage.

7:16  A tak šla, ustlala v druhé ložnici, jak jí řekl, a odvedla ji tam. Rozplakala se nad ní, ale pak si utřela slzy a řekla jí:

7:16  Et accepta carta, fecerunt conscriptionem conjugii.

7:17  And afterwards they made merry, blessing God.

7:17  „Hlavu vzhůru, dcero. Pán nebes kéž promění tvůj žal v radost. Hlavu vzhůru, dcero.“ Pak vyšla ven.

7:17  Et post hæc epulati sunt, benedicentes Deum.

7:18  And Raguel called to him Anna his wife, and bade her to prepare another chamber.

7:18  Vocavitque Raguel ad se Annam uxorem suam, et præcepit ei ut præpararet alterum cubiculum.

7:19  And she brought Sara her daughter in thither, and she wept.

7:19  Et introduxit illuc Saram filiam suam, et lacrimata est.

7:20  And she said to her: Be of good cheer, my daughter: the Lord of heaven give thee joy for the trouble thou hast undergone.

7:20  Dixitque ei : Forti animo esto, filia mea : Dominus cæli det tibi gaudium pro tædio quod perpessa es.

Chapter 8

8:1  And after they had supped, they brought in the young man to her.

8:1  Když dojedli a dopili, chtěli už jít spát. Doprovodili tedy mladíka a zavedli ho do ložnice.

8:1  Postquam vero cœnaverunt, introduxerunt juvenem ad eam.

8:2  And Tobias remembering the angel's word, took out of his bag part of the liver, and laid it upon burning coals.

8:2  Tobiáš si vzpomněl na Rafaelova slova a vyndal z měšce, který měl u sebe, játra a srdce té ryby a položil je na žhavý popel v kadidelnici.

8:2  Recordatus itaque Tobias sermonum angeli, protulit de cassidili suo partem jecoris, posuitque eam super carbones vivos.

8:3  Then the angel Raphael took the devil, and bound him in the desert of upper Egypt.

8:3  Vůně z té ryby démona zapudila, takže uprchl až někam do horního Egypta. Rafael vyrazil za ním a hned ho spoutal na rukou a nohou a uvěznil ho tam.

8:3  Tunc Raphaël angelus apprehendit dæmonium, et religavit illud in deserto superioris Ægypti.

8:4  Then Tobias exhorted the virgin, and said to her: Sara, arise, and let us pray to God to day, and to morrow, and the next day: because for these three nights we are joined to God: and when the third night is over, we will be in our own wedlock.

8:4  Když rodiče odešli a zavřeli dveře od pokoje, Tobiáš vstal z lůžka a řekl Sáře: „Vstaň, sestro, pomodlíme se. Poprosíme našeho Pána o milosrdenství a spásu.“

8:4  Tunc hortatus est virginem Tobias, dixitque ei : Sara, exsurge, et deprecemur Deum hodie, et cras, et secundum cras : quia his tribus noctibus Deo jungimur ; tertia autem transacta nocte, in nostro erimus conjugio.

8:5  For we are the children of saints, and we must not be joined together like heathens that know not God.

8:5  Vstala tedy a začali se modlit a prosit, aby se jim dostalo spásy. Tobiáš začal: „Požehnaný jsi, Bože našich otců, a požehnané tvé jméno po všechny věky věků. Ať tě velebí nebesa a celé tvé stvoření po všechny věky!

8:5  Filii quippe sanctorum sumus, et non possumus ita conjungi sicut gentes quæ ignorant Deum.

8:6  So they both arose, and prayed earnestly both together that health might be given them.

8:6  Ty jsi stvořil Adama a stvořil jsi jeho ženu Evu, jeho pomoc a oporu, a z těch dvou vzešel lidský rod. Ty jsi řekl: ‚Není dobré, aby byl člověk sám, stvořme mu pomoc jemu podobnou.‘

8:6  Surgentes autem pariter, instanter orabant ambo simul, ut sanitas daretur eis.

8:7  And Tobias said: Lord God of our fathers, may the heavens and the earth, and the sea, and the fountains, and the rivers, and all thy creatures that are in them, bless thee.

8:7  Já si teď tuto svou sestru neberu pro chtíč, ale z ryzích pohnutek. Smiluj se proto nade mnou i nad ní, ať se dožijeme stáří společně.“

8:7  Dixitque Tobias : Domine Deus patrum nostrorum, benedicant te cæli et terræ, mareque et fontes, et flumina, et omnes creaturæ tuæ quæ in eis sunt.

8:8  Thou madest Adam of the slime of the earth, and gavest him Eve for a helper.

8:8  Pak oba řekli: „Amen, amen“

8:8  Tu fecisti Adam de limo terræ, dedistique ei adjutorium Hevam.

8:9  And now, Lord, thou knowest, that not for fleshly lust do I take my sister to wife, but only for the love of posterity, in which thy name may be blessed for ever and ever.

8:9  a tu noc šli spát.

8:9  Et nunc Domine, tu scis quia non luxuriæ causa accipio sororem meam conjugem, sed sola posteritatis dilectione, in qua benedicatur nomen tuum in sæcula sæculorum.

8:10  Sara also said: Have mercy on us, O Lord, have mercy on us, and let us grow old both together in health.

8:10  Raguel ale vstal, zavolal si své služebníky a šli vykopat hrob. Řekl si totiž: „Co kdyby zemřel. Čekal by nás posměch a urážky!“

8:10  Dixit quoque Sara : Miserere nobis Domine, miserere nobis, et consenescamus ambo pariter sani.

8:11  And it came to pass about the cockcrowing, Raguel ordered his servants to be called for, and they went with him together to dig a grave.

8:11  Když hrob konečně vykopali, Raguel se vrátil domů a zavolal svou ženu.

8:11  Et factum est circa pullorum cantum, accersiri jussit Raguel servos suos, et abierunt cum eo pariter ut foderent sepulchrum.

8:12  For he said: Lest perhaps it may have happened to him, in like manner as it did to the other seven husbands, that went in unto her.

8:12  „Pošli jednu ze služek, ať se jde podívat, jestli Tobiáš žije,“ řekl jí. „Jestli umřel, pohřbíme ho, ať se to nikdo nedozví.“

8:12  Dicebat enim : Ne forte simili modo evenerit ei, quo et ceteris illis septem viris qui sunt ingressi ad eam.

8:13  And when they had prepared the pit, Raguel went back to his wife, and said to her:

8:13  Poslali služku, rozsvítili lampu a otevřeli dveře. Služka vešla dovnitř a našla je, jak tam spolu leží a spí.

8:13  Cumque parassent fossam, reversus Raguel ad uxorem suam, dixit ei :

8:14  Send one of thy maids, and let her see if he be dead, that I may bury him before it be day.

8:14  Pak vyšla ven a pověděla jim, že mladík žije a nic zlého se nestalo.

8:14  Mitte unam de ancillis tuis, et videat si mortuus est, ut sepeliam eum antequam illucescat dies.

8:15  So she sent one of her maidservants, who went into the chamber, and found them safe and sound, sleeping both together.

8:15  Raguel začal velebit Boha nebes: „Požehnaný jsi, Bože, vším ryzím požehnáním, ať tě všichni velebí po všechny věky!

8:15  At illa misit unam ex ancillis suis. Quæ ingressa cubiculum, reperit eos salvos et incolumes, secum pariter dormientes.

8:16  And returning she brought the good news: and Raguel and Anna his wife blessed the Lord,

8:16  Požehnaný jsi, že jsi mě potěšil – že se nestalo, čeho jsem se bál, ale zachoval ses k nám podle svého velikého milosrdenství.

8:16  Et reversa nuntiavit bonum nuntium : et benedixerunt Dominum, Raguel videlicet et Anna uxor ejus,

8:17  And said: We bless thee, O Lord God of Israel, because it hath not happened as we suspected.

8:17  Požehnaný jsi, že ses smiloval nad těmi dvěma jedináčky. Daruj jim, Hospodine, milosrdenství a spásu a dej, ať svůj život dožijí v radosti a milosrdenství.“

8:17  et dixerunt : Benedicimus te, Domine Deus Israël, quia non contigit quemadmodum putabamus.

8:18  For thou hast shewn thy mercy to us, and hast shut out from us the enemy that persecuted us.

8:18  Pak řekl svým služebníkům, ať zasypou hrob, než začne svítat.

8:18  Fecisti enim nobiscum misericordiam tuam, et exclusisti a nobis inimicum persequentem nos.

8:19  And thou hast taken pity upon two only children. Make them, O Lord, bless thee more fully: and to offer up to thee a sacrifice of thy praise, and of their health, that all nations may know, that thou alone art God in all the earth.

8:19  Ženě řekl, ať napeče hodně chleba. Došel ke stádu, přivedl dva býky a čtyři berany a nechal je porazit. Tak začali připravovat hostinu.

8:19  Misertus es autem duobus unicis. Fac eos, Domine, plenius benedicere te, et sacrificium tibi laudis tuæ et suæ sanitatis offerre, ut cognoscat universitas gentium quia tu es Deus solus in universa terra.

8:20  And immediately Raguel commanded his servants, to fill up the pit they had made, before it was day.

8:20  Pak zavolal Tobiáše a řekl mu: „Rozhodně teď odsud čtrnáct dní nikam nepůjdeš. Zůstaneš tady u mě a budeš jíst a pít a těšit mou dceru, která si toho tolik vytrpěla.

8:20  Statimque præcepit servis suis Raguel ut replerent fossam quam fecerant priusquam elucesceret.

8:21  And he spoke to his wife to make ready a feast, and prepare all kind of provisions that are necessary for such as go a journey.

8:21  Potom si vezmi polovinu všeho mého majetku a vrať se ve zdraví ke svému otci. Druhá polovina vám připadne, až se ženou oba umřeme. Hlavu vzhůru, chlapče. Já jsem tvůj otec a Edna tvá matka; od teď jsme navždy při tobě a tvé sestře. Hlavu vzhůru, chlapče.“

8:21  Uxori autem suæ dixit ut instrueret convivium, et præpararet omnia quæ in cibos erant iter agentibus necessaria.

8:22  He caused also two fat kine, and four wethers to be killed, and a banquet to be prepared for all his neighbours, and all his friends.

8:22  Duas quoque pingues vaccas, et quatuor arietes, occidi fecit, et parari epulas omnibus vicinis suis, cunctisque amicis.

8:23  And Raguel adjured Tobias, to abide with him two weeks.

8:23  Et adjuravit Raguel Tobiam ut duas hebdomadas moraretur apud se.

8:24  And of all things which Raguel possessed, he gave one half to Tobias, and made a writing, that the half that remained should after their decease come also to Tobias.

8:24  De omnibus autem quæ possidebat Raguel, dimidiam partem dedit Tobiæ, et fecit scripturam, ut pars dimidia quæ supererat, post obitum eorum Tobiæ dominio deveniret.

Chapter 9

9:1  Then Tobias called the angel to him, whom he took to be a man, and said to him: Brother Azarias, I pray thee hearken to my words:

9:1  Tobiáš potom zavolal Rafaela a řekl mu:

9:1  Tunc vocavit Tobias angelum ad se, quem quidem hominem existimabat, dixitque ei : Azaria frater, peto ut auscultes verba mea.

9:2  If I should give myself to be thy servant I should not make a worthy return for thy care.

9:2  „Bratře Azariáši, vezmi s sebou čtyři služebníky a dva velbloudy a pokračuj do Rag. Dojdi ke Gabaelovi, předlož mu úpis a vyzvedni ty peníze. Potom Gabaela vezmi s sebou na svatbu.

9:2  Si meipsum tradam tibi servum, non ero condignus providentiæ tuæ :

9:3  However, I beseech thee, to take with thee beasts and servants, and to go to Gabelus to Rages the city of the Medes: and to restore to him his note of hand, and receive of him the money, and desire him to come to my wedding.

9:3  Víš přece, že otec bude počítat dny, a pokud se i jediný den zdržím, velmi ho zarmoutím.

9:3  tamen obsecro te ut assumas tibi animalia sive servitia, et vadas ad Gabelum in Rages civitatem Medorum, reddasque ei chirographum suum, et recipias ab eo pecuniam, et roges eum venire ad nuptias meas.

9:4  For thou knowest that my father numbereth the days: and if I stay one day more, his soul will be afflicted.

9:4  Sám jsi viděl, jak mě Raguel zapřísahal. Nemůžu tu přísahu porušit.“

9:4  Scis enim ipse quoniam numerat pater meus dies, et si tardavero una die plus, contristatur anima ejus.

9:5  And indeed thou seest how Raguel hath adjured me, whose adjuring I cannot despise.

9:5  Rafael se tedy vypravil se čtyřmi služebníky a dvěma velbloudy do médských Rag ke Gabaelovi, kde zůstali přes noc. Rafael mu předložil úpis a řekl mu, že Tobitův syn Tobiáš se oženil a zve ho na svatbu. Gabael vstal, odpočítal mu zapečetěné měšce a společně je zkontrolovali.

9:5  Et certe vides quomodo adjuravit me Raguel, cujus adjuramentum spernere non possum.

9:6  Then Raphael took four of Raguel's servants, and two camels, and went to Rages the city of the Medes: and finding Gabelus, gave him his note of hand, and received of him all the money.

9:6  Časně ráno se spolu vydali na svatbu, a když dorazili do Raguelova domu, zastihli Tobiáše u stolu. Tobiáš vyskočil, aby Gabaela pozdravil, a ten mu s pláčem požehnal: „Dobrý a ušlechtilý muži, synu muže dobrého a ušlechtilého, spravedlivého a milosrdného, kéž ti Hospodin dá nebeské požehnání, i tvé ženě, tvému otci a matce tvé ženy. Chvála Bohu, že jsem v tobě mohl uvidět podobu svého bratrance Tobita!“

9:6  Tunc Raphaël assumens quatuor ex servis Raguelis, et duos camelos, in Rages civitatem Medorum perrexit : et inveniens Gabelum, reddidit ei chirographum suum, et recepit ab eo omnem pecuniam.

9:7  And he told him concerning Tobias the son of Tobias, all that had been done: and made him come with him to the wedding.

9:7  Indicavitque ei de Tobia filio Tobiæ omnia quæ gesta sunt, fecitque eum secum venire ad nuptias.

9:8  And when he was come into Raguel's house he found Tobias sitting at the table: and he leaped up, and they kissed each other: and Gabelus wept, and blessed God,

9:8  Cumque ingressus esset domum Raguelis, invenit Tobiam discumbentem : et exiliens, osculati sunt se invicem : et flevit Gabelus, benedixitque Deum,

9:9  And said: The God of Israel bless thee, because thou art the son of a very good and just man, and that feareth God, and doth almsdeeds:

9:9  et dixit : Benedicat te Deus Israël, quia filius es optimi viri et justi, et timentis Deum, et eleemosynas facientis :

9:10  And may a blessing come upon thy wife and upon your parents.

9:10  et dicatur benedictio super uxorem tuam, et super parentes vestros,

9:11  And may you see your children, and your children's children, unto the third and fourth generation: and may your seed be blessed by the God of Israel, who reigneth for ever and ever.

9:11  et videatis filios vestros, et filios filiorum vestrorum, usque in tertiam et quartam generationem : et sit semen vestrum benedictum a Deo Israël, qui regnat in sæcula sæculorum.

9:12  And when all had said, Amen, they went to the feast: but the marriage feast they celebrated also with the fear of the Lord.

9:12  Cumque omnes dixissent : Amen : accesserunt ad convivium : sed et cum timore Domini nuptiarum convivium exercebant.

Chapter 10

10:1  But as Tobias made longer stay upon occasion of the marriage, Tobias his father was solicitous, saying: Why thinkest thou doth my son tarry, or why is he detained there?

10:1  Tobit zatím den co den počítal, za kolik dní Tobiáš dojde tam a zase zpět. Když ty dny uplynuly a jeho syn se stále nevracel,

10:1  Cum vero moras faceret Tobias, causa nuptiarum, sollicitus erat pater ejus Tobias, dicens : Putas quare moratur filius meus, aut quare detentus est ibi ?

10:2  Is Gabelus dead, thinkest thou, and no man will pay him the money?

10:2  řekl si: „Co ho tam jen zdržuje? Snad Gabael neumřel, takže mu ty peníze nemá kdo dát.“

10:2  Putasne Gabelus mortuus est, et nemo reddet illi pecuniam ?

10:3  And he began to be exceeding sad, both he and Anna his wife with him: and they began both to weep together, because their son did not return to them on the day appointed.

10:3  A začal se rmoutit.

10:3  Cœpit autem contristari nimis ipse, et Anna uxor ejus cum eo : et cœperunt ambo simul flere, eo quod die statuto minime reverteretur filius eorum ad eos.

10:4  But his mother wept and was quite disconsolate, and said: Woe, woe is me, my son; why did we send thee to go to a strange country, the light of our eyes, the staff of our old age, the comfort of our life, the hope of our posterity?

10:4  Jeho žena Anna si říkala: „Můj chlapec zahynul, už není mezi živými,“ a začala svého syna oplakávat. Naříkala:

10:4  Flebat igitur mater ejus irremediabilibus lacrimis, atque dicebat : Heu, heu me, fili mi ! ut quid te misimus peregrinari, lumen oculorum nostrorum, baculum senectutis nostræ, solatium vitæ nostræ, spem posteritatis nostræ ?

10:5  We having all things together in thee alone, ought not to have let thee go from us.

10:5  „Běda mi, chlapče, světlo mých očí, že jsem tě nechala odejít!“

10:5  omnia simul in te uno habentes, te non debuimus dimittere a nobis.

10:6  And Tobias said to her: Hold thy peace, and be not troubled, our son is safe: that man with whom we sent him is very trusty.

10:6  Tobit jí odpovídal: „Tiše, ženo. Nedělej si starosti, určitě je v pořádku, jen tam narazili na nějaké potíže. Ten muž, který šel s ním, je spolehlivý, je to jeden z našich bratří. Nermuť se kvůli Tobiášovi, ženo, hned tu bude.“

10:6  Cui dicebat Tobias : Tace, et noli turbari : sanus est filius noster : satis fidelis est vir ille, cum quo misimus eum.

10:7  But she could by no means be comforted, but daily running out looked round about, and went into all the ways by which there seemed any hope he might return, that she might if possible see him coming afar off.

10:7  Ona mu však řekla: „Ty buď tiše! Nech mě být a nelži mi! Můj chlapec zahynul.“ Každé ráno ho běžela vyhlížet k cestě, kterou její syn odešel, a nikdo ji nemohl přesvědčit. Vracela se až po západu slunce a celou noc vůbec nespala, jen naříkala a plakala.

10:7  Illa autem nullo modo consolari poterat, sed quotidie exiliens circumspiciebat, et circuibat vias omnes per quas spes remeandi videbatur, ut procul videret eum, si fieri posset, venientem.

10:8  But Raguel said to his son in law: Stay here, and I will send a messenger to Tobias thy father, that thou art in health.

10:8  Mezitím uplynulo čtrnáct dní svatební hostiny, kterou se Raguel zavázal pro svou dceru vystrojit. Tobiáš za ním přišel a žádal ho: „Dovol mi odejít. Jsem si jist, že můj otec a matka už ani nevěří, že mě ještě uvidí. Prosím tě teď, otče, pusť mě, ať se mohu vrátit ke svému otci. Už jsem ti přece vysvětlil, v jakém stavu jsem ho nechal.“

10:8  At vero Raguel dicebat ad generum suum : Mane hic, et ego mittam nuntium salutis de te ad Tobiam patrem tuum.

10:9  And Tobias said to him: I know that my father and mother now count the days, and their spirit is grievously afflicted within them.

10:9  „Jen zůstaň, chlapče,“ odpověděl Raguel Tobiášovi, „zůstaň se mnou. Vyšlu za tvým otcem Tobitem posly, aby mu o tobě dali zprávu.“ „To rozhodně ne,“ řekl on na to. „Prosím tě, dovol mi odsud odejít k mému otci.“

10:9  Cui Tobias ait : Ego novi quia pater meus et mater mea modo dies computant, et cruciatur spiritus eorum in ipsis.

10:10  And when Raguel had pressed Tobias with many words, and he by no means would hearken to him, he delivered Sara unto him, and half of all his substance in menservants, and womenservants, in cattle, in camels, and in kine, and in much money, and sent him away safe and joyful from him,

10:10  Raguel tedy vstal a předal Tobiášovi jeho ženu Sáru a polovinu veškerého svého majetku – otroky a otrokyně, skot i ovce, osly i velbloudy, šatstvo, peníze i nádobí –

10:10  Cumque verbis multis rogaret Raguel Tobiam, et ille eum nulla ratione vellet audire, tradidit ei Saram, et dimidiam partem omnis substantiæ suæ in pueris, in puellis, in pecudibus, in camelis, et in vaccis, et in pecunia multa : et salvum atque gaudentem dimisit eum a se,

10:11  Saying: The holy angel of the Lord be with you in your journey, and bring you through safe, and that you may find all things well about your parents, and my eyes may see your children before I die.

10:11  a tak je propustil. Na rozloučenou Tobiáše objal a řekl mu: „Buď zdráv, chlapče, šťastnou cestu. Pán nebes kéž provází tebe i tvou ženu Sáru. Kéž ještě než umřu, uvidím vaše děti.“

10:11  dicens : Angelus Domini sanctus sit in itinere vestro, perducatque vos incolumes, et inveniatis omnia recte circa parentes vestros, et videant oculi mei filios vestros priusquam moriar.

10:12  And the parents taking their daughter kissed her, and let her go:

10:12  Pak řekl své dceři Sáře: „Cti svého tchána a tchyni, dcero. I oni jsou od teď tví rodiče, tak jako my, kteří jsme tě zplodili. Jdi v pokoji, dcero. Kéž o tobě slyším dobré zprávy, dokud budu živ.“ Tak se s nimi rozloučil a propustil je.

10:12  Et apprehendentes parentes filiam suam, osculati sunt eam : et dimiserunt ire,

10:13  Admonishing her to honour her father and mother in law, to love her husband, to take care of the family, to govern the house, and to behave herself irreprehensibly.

10:13  Edna Tobiášovi řekla: „Synu a milovaný bratře, kéž tě Hospodin ještě za mého života přivede zpět. Kéž ještě než umřu, uvidím děti, které budeš mít s mou dcerou Sárou. Svěřuji ti před Hospodinem svou dceru do opatrování. Nikdy v celém svém životě ji nezarmucuj. Jdi v pokoji, chlapče. Od teď budu tvou matkou a Sára tvou ženou . Kéž se nám všem společně daří po všechny dny našeho života.“ Pak je oba políbila na rozloučenou a propustila je. Tobiáš odešel od Raguela spokojeně a radostně a velebil Pána nebe i země a Krále vesmíru, že dal jeho cestě zdar. S Raguelem a jeho ženou Ednou se rozžehnal slovy: „Kéž je mi dáno, abych vás ctil jako rodiče po všechny dny vašeho života.“

10:13  monentes eam honorare soceros, diligere maritum, regere familiam, gubernare domum, et seipsam irreprehensibilem exhibere.

Chapter 11

11:1  And as they were returning they came to Charan, which is in the midway to Ninive, the eleventh day.

11:1  Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael:

11:1  Cumque reverterentur, pervenerunt ad Charan, quæ est in medio itinere contra Niniven, undecimo die.

11:2  And the angel said: Brother Tobias, thou knowest how thou didst leave thy father.

11:2  „Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.

11:2  Dixitque angelus : Tobia frater, scis quemadmodum reliquisti patrem tuum.

11:3  If it please thee therefore, let us go before, and let the family follow softly after us, together with thy wife, and with the beasts.

11:3  Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“

11:3  Si placet itaque tibi, præcedamus, et lento gradu sequantur iter nostrum familiæ, simul cum conjuge tua, et cum animalibus.

11:4  And as this their going pleased him, Raphael said to Tobias: Take with thee of the gall of the fish, for it will be necessary. So Tobias took some of that gall and departed.

11:4  Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes.

11:4  Cumque hoc placuisset ut irent, dixit Raphaël ad Tobiam : Tolle tecum ex felle piscis : erit enim necessarium. Tulit itaque Tobias ex felle illo, et abierunt.

11:5  But Anna sat beside the way daily, on the top of a hill, from whence she might see afar off.

11:5  Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho.

11:5  Anna autem sedebat secus viam quotidie in supercilio montis, unde respicere poterat de longinquo.

11:6  And while she watched his coming from that place, she saw him afar off, and presently perceived it was her son coming: and returning she told her husband, saying: Behold thy son cometh.

11:6  Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“

11:6  Et dum ex eodem loco specularetur adventum ejus, vidit a longe, et illico agnovit venientem filium suum : currensque nuntiavit viro suo, dicens : Ecce venit filius tuus.

11:7  And Raphael said to Tobias: As soon as thou shalt come into thy house, forthwith adore the Lord thy God: and giving thanks to him, go to thy father, and kiss him.

11:7  (Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou.

11:7  Dixitque Raphaël ad Tobiam : At ubi introieris domum tuam, statim adora Dominum Deum tuum : et gratias agens ei, accede ad patrem tuum, et osculare eum.

11:8  And immediately anoint his eyes with this gall of the fish, which thou carriest with thee. For be assured that his eyes shall be presently opened, and thy father shall see the light of heaven, and shall rejoice in the sight of thee.

11:8  Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“)

11:8  Statimque lini super oculos ejus ex felle isto piscis, quod portas tecum : scias enim quoniam mox aperientur oculi ejus, et videbit pater tuus lumen cæli, et in aspectu tuo gaudebit.

11:9  Then the dog, which had been with them in the way, ran before, and coming as if he had brought the news, shewed his joy by his fawning and wagging his tail.

11:9  Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem.

11:9  Tunc præcucurrit canis, qui simul fuerat in via : et quasi nuntius adveniens, blandimento suæ caudæ gaudebat.

11:10  And his father that was blind, rising up, began to run stumbling with his feet: and giving a servant his hand, went to meet his son.

11:10  Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora.

11:10  Et consurgens cæcus pater ejus, cœpit offendens pedibus currere : et data manu puero, occurrit obviam filio suo.

11:11  And receiving him kissed him, as did also his wife, and they began to weep for joy.

11:11  Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho

11:11  Et suscipiens osculatus est eum cum uxore sua, et cœperunt ambo flere præ gaudio.

11:12  And when they had adored God, and given him thanks, they sat down together.

11:12  na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil.

11:12  Cumque adorassent Deum, et gratias egissent, consederunt.

11:13  Then Tobias taking of the gall of the fish, anointed his father's eyes.

11:13  Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“

11:13  Tunc sumens Tobias de felle piscis, linivit oculos patris sui.

11:14  And he stayed about half an hour: and a white skin began to come out of his eyes, like the skin of an egg.

11:14  Potom řekl: „Požehnán buď Bůh, požehnáno jeho veliké jméno a požehnáni všichni jeho svatí andělé! Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky. Ano, potrestal mě, ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“

11:14  Et sustinuit quasi dimidiam fere horam : et cœpit albugo ex oculis ejus, quasi membrana ovi, egredi.

11:15  And Tobias took hold of it, and drew it from his eyes, and recovered his sight.

11:15  Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány.

11:15  Quam apprehendens Tobias, traxit ab oculis ejus : statimque visum recepit.

11:16  And they glorified God, both he and his wife and all that knew him.

11:16  Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči.

11:16  Et glorificabant Deum, ipse videlicet et uxor ejus, et omnes qui sciebant eum.

11:17  And Tobias said: I bless thee, O Lord God of Israel, because thou hast chastised me, and thou hast saved me and behold I see Tobias my son.

11:17  Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“

11:17  Dicebatque Tobias : Benedico te, Domine Deus Israël, quia tu castigasti me, et tu salvasti me : et ecce ego video Tobiam filium meum.

11:18  And after seven days Sara his son's wife and all the family arrived safe, and the cattle, and the camels, and an abundance of money of his wife's: and that money also which he had received of Gabelus,

11:18  Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive.

11:18  Ingressa est etiam post septem dies Sara uxor filii ejus et omnis familia sana, et pecora, et cameli, et pecunia multa uxoris ; sed et illa pecunia, quam receperat a Gabelo.

11:19  And he told his parents all the benefits of God, which he had done to him by the man that conducted him.

11:19  Také Achikar a jeho synovec Nádab se přišli radovat s Tobitem.

11:19  Et narravit parentibus suis omnia beneficia Dei, quæ fecisset circa eum per hominem qui eum duxerat.

11:20  And Achior and Nabath the kinsmen of Tobias came, rejoicing for Tobias, and congratulating with him for all the good things that God had done for him.

11:20  Veneruntque Achior et Nabath consobrini Tobiæ gaudentes ad Tobiam, et congratulantes ei de omnibus bonis quæ circa illum ostenderat Deus.

11:21  And for seven days they feasted and rejoiced all with great joy.

11:21  Et per septem dies epulantes, omnes cum gaudio magno gavisi sunt.

Chapter 12

12:1  Then Tobias called to him his son and said to him: What can we give to this holy man, that is come with thee?

12:1  Když svatební veselí skončilo, Tobit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: „Chlapče, nezapomeň zaplatit tomu muži, který šel s tebou, a ještě mu ke mzdě něco přidej.“

12:1  Tunc vocavit ad se Tobias filium suum, dixitque ei : Quid possumus dare viro isti sancto, qui venit tecum ?

12:2  Tobias answering, said to his father: Father, what wages shall we give him? or what can be worthy of his benefits?

12:2  On se ho zeptal: „Kolik mu mám zaplatit, otče? Nelitoval bych dát mu polovinu majetku, který se mnou přinesl.

12:2  Respondens Tobias, dixit patri suo : Pater, quam mercedem dabimus ei ? aut quid dignum poterit esse beneficiis ejus ?

12:3  He conducted me and brought me safe again, he received the money of Gabelus, he caused me to have my wife, and he chased from her the evil spirit, he gave joy to her parents, myself he delivered from being devoured by the fish, thee also he hath made to see the light of heaven, and we are filled with all good things through him. What can we give him sufficient for these things?

12:3  Přivedl mě zpátky ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl se mnou ty peníze, vyléčil i tebe – jak mu za to vůbec můžu zaplatit?“

12:3  Me duxit et reduxit sanum, pecuniam a Gabelo ipse recepit, uxorem ipse me habere fecit, et dæmonium ab ea ipse compescuit : gaudium parentibus ejus fecit, meipsum a devoratione piscis eripuit, te quoque videre fecit lumen cæli, et bonis omnibus per eum repleti sumus. Quid illi ad hæc poterimus dignum dare ?

12:4  But I beseech thee, my father, to desire him, that he would vouchsafe to accept of one half of all things that have been brought.

12:4  „Máš pravdu, chlapče,“ odpověděl mu Tobit, „zaslouží si polovinu všeho, co přinesl.“

12:4  Sed peto te, pater mi, ut roges eum, si forte dignabitur medietatem de omnibus quæ allata sunt, sibi assumere.

12:5  So the father and the son calling him, took him aside: and began to desire him that he would vouchsafe to accept of half of all things that they had brought,

12:5  Tobiáš tedy zavolal Rafaela a řekl mu: „Přijmi jako mzdu polovinu všeho, co jsi přinesl, a jdi ve zdraví.“

12:5  Et vocantes eum, pater scilicet et filius, tulerunt eum in partem : et rogare cœperunt ut dignaretur dimidiam partem omnium quæ attulerant acceptam habere.

12:6  Then he said to them secretly, Bless ye the God of heaven, give glory to him in the sight of all that live, because he hath shewn his mercy to you.

12:6  Tehdy si je Rafael vzal oba stranou. „Velebte Boha,“ řekl jim. „Hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat.

12:6  Tunc dixit eis occulte : Benedicite Deum cæli, et coram omnibus viventibus confitemini ei, quia fecit vobiscum misericordiam suam.

12:7  For it is good to hide the secret of a king: to reveal and confess the works of God.

12:7  Královo tajemství je správné tajit, ale skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat. Konejte dobro, a zlo vás nepotká.

12:7  Etenim sacramentum regis abscondere bonum est : opera autem Dei revelare et confiteri honorificum est.

12:8  Prayer is good with fasting and alms more than to lay up treasures of gold.

12:8  Dobro je opravdová modlitba a spravedlivá almužna, spíše než nespravedlivé bohatství. Dávat almužnu je lepší než hromadit zlato.

12:8  Bona est oratio cum jejunio, et eleemosyna magis quam thesauros auri recondere :

12:9  For alms delivereth from death, and the same is that which purgeth away sins, and maketh to find mercy and life everlasting.

12:9  Almužna vysvobozuje ze smrti a smývá každý hřích. Ti, kdo dávají almužnu, se nasytí dlouhým životem.

12:9  quoniam eleemosyna a morte liberat, et ipsa est quæ purgat peccata, et facit invenire misericordiam et viam æternam.

12:10  But they that commit sin and iniquity, are enemies to their own soul.

12:10  Ti, kdo páchají hřích a bezpráví, jsou sami proti sobě.“

12:10  Qui autem faciunt peccatum et iniquitatem, hostes sunt animæ suæ.

12:11  I discover then the truth unto you, and I will not hide the secret from you.

12:11  „Teď vám povím celou pravdu a nic vám nezatajím. Jak už jsem vám řekl, královo tajemství je správné zatajit, ale skutky Boží je třeba slavně odhalovat.

12:11  Manifesto ergo vobis veritatem, et non abscondam a vobis occultum sermonem.

12:12  When thou didst pray with tears, and didst bury the dead, and didst leave thy dinner, and hide the dead by day in thy house, and bury them by night, I offered thy prayer to the Lord.

12:12  Takže když ses, Tobite, modlil – a také Sára – já jsem vaši modlitbu připomínal před Hospodinovou slávou. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé.

12:12  Quando orabas cum lacrimis, et sepeliebas mortuos, et derelinquebas prandium tuum, et mortuos abscondebas per diem in domo tua, et nocte sepeliebas eos, ego obtuli orationem tuam Domino.

12:13  And because thou wast acceptable to God, it was necessary that temptation should prove thee.

12:13  A když jsi neváhal vstát a zanechat hostiny a šel jsi pohřbít toho mrtvého, tehdy jsem byl za tebou poslán, abych tě podrobil zkoušce.

12:13  Et quia acceptus eras Deo, necesse fuit ut tentatio probaret te.

12:14  And now the Lord hath sent me to heal thee, and to deliver Sara thy son's wife from the devil.

12:14  Zároveň mě Bůh poslal, abych tě uzdravil – a také tvou snachu Sáru.

12:14  Et nunc misit me Dominus ut curarem te, et Saram uxorem filii tui a dæmonio liberarem.

12:15  For I am the angel Raphael, one of the seven, who stand before the Lord.

12:15  Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí před Hospodinem a vcházejí před jeho slávu!“

12:15  Ego enim sum Raphaël angelus, unus ex septem qui adstamus ante Dominum.

12:16  And when they had heard these things, they were troubled, and being seized with fear they fell upon the ground on their face.

12:16  Oba se vyděsili a s bázní padli na tvář.

12:16  Cumque hæc audissent, turbati sunt, et trementes ceciderunt super terram in faciem suam.

12:17  And the angel said to them: Peace be to you, fear not.

12:17  On jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Velebte Boha po všechny věky.

12:17  Dixitque eis angelus : Pax vobis : nolite timere.

12:18  For when I was with you, I was there by the will of God: bless ye him, and sing praises to him.

12:18  Když jsem byl s vámi, nebylo to z mé dobroty, ale z vůle Boží. Jeho velebte po všechny dny a jeho oslavujte.

12:18  Etenim cum essem vobiscum, per voluntatem Dei eram : ipsum benedicite, et cantate illi.

12:19  I seemed indeed to eat and to drink with you but I use an invisible meat and drink, which cannot be seen by men.

12:19  Viděli jste mě sice jíst, ale to jste měli vidění, nejedl jsem nic.

12:19  Videbar quidem vobiscum manducare et bibere : sed ego cibo invisibili, et potu qui ab hominibus videri non potest, utor.

12:20  It is time therefore that I return to him that sent me: but bless ye God, and publish all his wonderful works.

12:20  Nyní tedy velebte na zemi Hospodina a vzdávejte díky Bohu. Hle, já vystupuji k Tomu, který mě poslal. Zapište všechno, co se vám přihodilo.“ A vznesl se vzhůru.

12:20  Tempus est ergo ut revertar ad eum qui me misit : vos autem benedicite Deum, et narrate omnia mirabilia ejus.

12:21  And when he had said these things, he was taken from their sight, and they could see him no more.

12:21  Potom vstali, ale vidět už ho nemohli.

12:21  Et cum hæc dixisset, ab aspectu eorum ablatus est, et ultra eum videre non potuerunt.

12:22  Then they lying prostrate for three hours upon their face, blessed God, and rising up, they told all his wonderful works.

12:22  A tak velebili a chválili Boha a vzdávali mu díky za jeho veliké skutky – vždyť se jim zjevil Boží anděl!

12:22  Tunc prostrati per horas tres in faciem, benedixerunt Deum : et exsurgentes narraverunt omnia mirabilia ejus.

Chapter 13

13:1  And Tobias the elder opening his mouth, blessed the Lord, and said: Thou art great O Lord, for ever, and thy kingdom is unto all ages.

13:1  Tobit řekl:

13:1  Aperiens autem Tobias senior os suum, benedixit Dominum, et dixit : Magnus es, Domine, in æternum, et in omnia sæcula regnum tuum :

13:2  For thou scourgest, and thou savest: thou leadest down to hell, and bringest up again: and there is none that can escape thy hand.

13:2  „Požehnán buď navěky živý Bůh i jeho království – on trestá, ale i soucit projeví, přivádí do podsvětí hluboko pod zemí, ale i vysvobozuje z hrozné záhuby; jeho ruce neunikne vůbec nic!

13:2  quoniam tu flagellas, et salvas ; deducis ad inferos, et reducis : et non est qui effugiat manum tuam.

13:3  Give glory to the Lord, ye children of Israel, and praise him in the sight of the Gentiles:

13:3  Chvalte ho, synové Izraele, před národy – on vás mezi ně rozptýlil,

13:3  Confitemini Domino, filii Israël, et in conspectu gentium laudate eum :

13:4  Because he hath therefore scattered you among the Gentiles, who know not him, that you may declare his wonderful works, and make them know that there is no other almighty God besides him.

13:4  ale tam vám ukázal, jak je veliký! Vyvyšujte ho před všemi živými, vždyť on je náš Pán, on je náš Bůh, on je náš Otec, on je Bůh po všechny věky!

13:4  quoniam ideo dispersit vos inter gentes quæ ignorant eum, ut vos enarretis mirabilia ejus, et faciatis scire eos quia non est alius deus omnipotens præter eum.

13:5  He hath chastised us for our iniquities: and he will save us for his own mercy.

13:5  I když vás potrestal za vaše nepravosti, znovu se nad vámi všemi smiluje ve všech národech, kam vás rozptýlil.

13:5  Ipse castigavit nos propter iniquitates nostras, et ipse salvabit nos propter misericordiam suam.

13:6  See then what he hath done with us, and with fear and trembling give ye glory to him: and extol the eternal King of worlds in your works.

13:6  Až se k němu obrátíte celým srdcem a celou duší a budete před ním upřímní, tehdy se i on k vám obrátí a už nikdy před vámi svou tvář neskryje.

13:6  Aspicite ergo quæ fecit nobiscum, et cum timore et tremore confitemini illi : regemque sæculorum exaltate in operibus vestris.

13:7  As for me, I will praise him in the land of my captivity: because he hath shewn his majesty toward a sinful nation,

13:7  Nuže, pohleďte, jak s vámi naložil, a vzdejte mu díky z plných plic. Velebte Pána spravedlnosti a vyvyšujte Krále věků.

13:7  Ego autem in terra captivitatis meæ confitebor illi : quoniam ostendit majestatem suam in gentem peccatricem.

13:8  Be converted therefore, ye sinners, and do justice before God, believing that he will shew his mercy to you.

13:8  Vzdávám mu díky v zemi svého zajetí, jeho sílu a velikost zvěstuji národu hříšných: ‚Obraťte se, hříšníci, a jednejte před ním spravedlivě – kdo ví, třeba si vás oblíbí a smiluje se nad vámi.‘

13:8  Convertimini itaque peccatores, et facite justitiam coram Deo, credentes quod faciat vobiscum misericordiam suam.

13:9  And I and my soul will rejoice in him.

13:9  Vyvyšuji svého Boha, má duše se raduje z Krále nebes. O jeho velikosti

13:9  Ego autem et anima mea in eo lætabimur.

13:10  Bless ye the Lord, all his elect, keep days of joy, and give glory to him.

13:10  ať mluví všichni, ať mu vzdávají díky v Jeruzalémě! Jeruzaléme, ty svaté město, on tě za skutky tvých synů potrestal, ale nad syny spravedlivých se opět smiluje.

13:10  Benedicite Dominum omnes electi ejus : agite dies lætitiæ, et confitemini illi.

13:11  Jerusalem, city of God, the Lord hath chastised thee for the works of thy hands.

13:11  Vzdávej dík Hospodinu, jak se sluší, a veleb Krále věků, ať se tvůj Stánek radostně znovu zbuduje.

13:11  Jerusalem civitas Dei, castigavit te Dominus in operibus manuum tuarum.

13:12  Give glory to the Lord for thy good things, and bless the God eternal that he may rebuild his tabernacle in thee, and may call back all the captives to thee, and thou mayst rejoice for ever and ever.

13:12  Kéž v tobě Hospodin potěší všechny zajaté, kéž v tobě vždycky, navěky miluje všechny ubohé!

13:12  Confitere Domino in bonis tuis, et benedic Deum sæculorum : ut reædificet in te tabernaculum suum, et revocet ad te omnes captivos, et gaudeas in omnia sæcula sæculorum.

13:13  Thou shalt shine with a glorious light: and all the ends of the earth shall worship thee,

13:13  Zářivé světlo ozáří všechny zemské kraje; mnohé národy k tobě přijdou z dálek, obyvatelé všech konců světa přijdou k tvému svatému jménu, v rukách dary pro Krále nebes. Pokolení za pokolením se v tobě bude veselit a jméno tvého vyvoleného města potrvá po všechna pokolení navěky.

13:13  Luce splendida fulgebis, et omnes fines terræ adorabunt te.

13:14  Nations from afar shall come to thee: and shall bring gifts, and shall adore the Lord in thee, and shall esteem thy land as holy.

13:14  Běda všem, kdo tě slovem urazí, běda všem, kdo tě ničí a strhávají tvé hradby, všem, kdo boří tvé věže a zapalují tvé domy! Ale všichni ti, kteří tě ctí, budou požehnáni navěky.

13:14  Nationes ex longinquo ad te venient, et munera deferentes adorabunt in te Dominum, et terram tuam in sanctificationem habebunt :

13:15  For they shall call upon the great name in thee,

13:15  Tak už jdi a raduj se ze synů spravedlivých, neboť se všichni shromáždí a budou velebit Pána věků. Blaze těm, kdo tě milují, blaze těm, kdo se zaradují z tvého pokoje.

13:15  nomen enim magnum invocabunt in te.

13:16  They shall be cursed that shall despise thee: and they shall be condemned that shall blaspheme thee: and blessed shall they be that shall build thee up,

13:16  Blaze všem, kdo se trápí tvými tresty, neboť se z tebe budou radovat, až uvidí všechnu tvou radost navěky. Veleb, duše má, Hospodina, toho velikého Krále,

13:16  Maledicti erunt qui contempserint te, et condemnati erunt omnes qui blasphemaverint te : benedictique erunt qui ædificaverint te.

13:17  But thou shalt rejoice in thy children, because they shall all be blessed, and shall be gathered together to the Lord.

13:17  protože Jeruzalém bude zbudován a v tom městě bude navěky jeho chrám. Blaze mně, jestliže pozůstatek mého potomstva spatří tvou slávu a vzdá díky Králi nebes. Brány Jeruzaléma budou vystavěny ze safíru a smaragdu a všechny tvé hradby z drahých kamenů. Věže Jeruzaléma budou vystavěny ze zlata a jejich bašty z ryzího zlata. Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny rubínem a ofirským kamenem.

13:17  Tu autem lætaberis in filiis tuis, quoniam omnes benedicentur, et congregabuntur ad Dominum.

13:18  Blessed are all they that love thee, and that rejoice in thy peace,

13:18  Brány Jeruzaléma budou zpívat radostné písně a všechny jeho domy řeknou: ‚Haleluja, požehnán buď Bůh Izraele!‘ A požehnaní budou velebit to svaté jméno navěky a navždy.“

13:18  Beati omnes qui diligunt te, et qui gaudent super pace tua.

13:19  My soul, bless thou the Lord, because the Lord our God hath delivered Jerusalem his city from all her troubles.

13:19  Anima mea, benedic Dominum, quoniam liberavit Jerusalem civitatem suam a cunctis tribulationibus ejus Dominus Deus noster.

13:20  Happy shall I be if there shall remain of my seed, to see the glory of Jerusalem.

13:20  Beatus ero si fuerint reliquiæ seminis mei ad videndam claritatem Jerusalem.

13:21  The gates of Jerusalem shall be built of sapphire, and of emerald, and all the walls thereof round about of precious stones.

13:21  Portæ Jerusalem ex sapphiro et smaragdo ædificabuntur, et ex lapide pretioso omnis circuitus murorum ejus.

13:22  All its streets shall be paved with white and clean stones: and Alleluia shall be sung in its streets,

13:22  Ex lapide candido et mundo omnes plateæ ejus sternentur, et per vicos ejus alleluja cantabitur.

13:23  Blessed be the Lord, who hath exalted it, and may he reign over it for ever and ever, Amen.

13:23  Benedictus Dominus, qui exaltavit eam, et sit regnum ejus in sæcula sæculorum super eam. Amen.

Chapter 14

14:1  And the words of Tobias were ended. And after Tobias was restored to his sight, he lived two and forty years, and saw the children of his grandchildren.

14:1  Zde končí Tobitův chvalozpěv.

14:1  Et consummati sunt sermones Tobiæ. Et postquam illuminatus est Tobias, vixit annis quadraginta duobus, et vidit filios nepotum suorum.

14:2  And after he had lived a hundred and two years, he was buried honorably in Ninive.

14:2  Tobit zemřel v pokoji ve sto dvanácti letech a byl slavnostně pohřben v Ninive. Když přišel o zrak, bylo mu šedesát dva let. Potom, co znovu prohlédl, žil v dostatku, dával almužny a nepřestával velebit Boha a oslavovat jeho velikost.

14:2  Completis itaque annis centum duobus, sepultus est honorifice in Ninive.

14:3  For he was six and fifty years old when he lost the sight of his eyes, and sixty when he recovered it again.

14:3  Když umíral, zavolal svého syna Tobiáše a přikázal mu: „Chlapče, vezmi své děti

14:3  Quinquaginta namque et sex annorum lumen oculorum amisit, sexagenarius vero recepit.

14:4  And the rest of his life was in joy, and with great increase of the fear of God he departed in peace.

14:4  a uteč do Médie. Věřím totiž, že se splní Boží výrok proti Ninive, který vyřkl Nahum. Věřím, že se to všechno Ašuru a Ninive stane a splní – že se splní všechno, co řekli izraelští proroci, které poslal Bůh. A také, že se žádný z těch výroků určitě nezmírní, ale všechno se to stane ve svůj čas. V Médii bude bezpečněji než v Asýrii a Babylonu. Jsem si jist a věřím, že všechno, co řekl Bůh, se naplní a stane. Ani jediné z těch slov jistě nezapadne. Také všichni naši bratři, kteří ještě zůstali v izraelské zemi, budou rozptýleni a odvedeni z té krásné země do zajetí. Celá země Izrael zůstane pustá. Zpustne Samaří i Jeruzalém a Boží chrám bude na čas vypálen a zpustošen.

14:4  Reliquum vero vitæ suæ in gaudio fuit, et cum bono profectu timoris Dei perrexit in pace.

14:5  And at the hour of his death he called unto him his son Tobias and his children, seven young men, his grandsons, and said to them:

14:5  Bůh se však nad nimi znovu smiluje a přivede je zpět do izraelské země. Znovu budou stavět Boží chrám, avšak ne jako ten první, dokud se nenaplní stanovený čas. Potom se vrátí ze zajetí i všichni ostatní a velkolepě vystavějí Jeruzalém a bude v něm vybudován Boží chrám, jak o tom mluvili izraelští proroci.

14:5  In hora autem mortis suæ vocavit ad se Tobiam filium suum, et septem juvenes filios ejus nepotes suos, dixitque eis :

14:6  The destruction of Ninive is at hand: for the word of the Lord must be fulfilled: and our brethren, that are scattered abroad from the land of Israel, shall return to it.

14:6  Všechny národy na celé zemi, všichni se obrátí a budou opravdově ctít Boha. Všichni opustí své modly, které je zavádějí do lži a bludu, a budou spravedlivě velebit Boha věků.

14:6  Prope erit interitus Ninive : non enim excidit verbum Domini : et fratres nostri, qui dispersi sunt a terra Israël, revertentur ad eam.

14:7  And all the land thereof that is desert shall be filled with people, and the house of God which is burnt in it, shall again be rebuilt: and all that fear God shall return thither.

14:7  Všichni synové Izraele, kteří budou v těch dnech ušetřeni, budou opravdově pamatovat na Boha. Shromáždí se a přijdou do Jeruzaléma a budou navěky žít v bezpečí v zemi Abrahamově, která jim připadne do vlastnictví. Ti, kdo opravdově milují Boha, se budou radovat, ale ti, kdo páchají hřích a bezpráví, takoví z celé té země zmizí.

14:7  Omnis autem deserta terra ejus replebitur, et domus Dei, quæ in ea incensa est, iterum reædificabitur : ibique revertentur omnes timentes Deum,

14:8  And the Gentiles shall leave their idols, and shall come into Jerusalem, and shall dwell in it.

14:8  Děti, přikazuji vám teď toto: Služte Bohu opravdově a dělejte, co se mu líbí. Také svým dětem uložte, aby jednaly spravedlivě a dávaly almužny. Ať vždy pamatují na Boha a velebí jeho jméno opravdově a z celé své síly.

14:8  et relinquent gentes idola sua, et venient in Jerusalem, et inhabitabunt in ea :

14:9  And all the kings of the earth shall rejoice in it, adoring the King of Israel.

14:9  A ty teď, chlapče, poslyš: Odejdi z Ninive a nezůstávej tu. V den, kdy vedle mě pohřbíš svou matku, v tentýž den už nenocuj uvnitř města. Vidím totiž, že se v něm děje spousta bezpráví a spousta podvodů a nikdo se ani nestydí.

14:9  et gaudebunt in ea omnes reges terræ, adorantes regem Israël.

14:10  Hearken therefore, my children, to your father: serve the Lord in truth, and seek to do the things that please him:

14:10  Jen se, chlapče, podívej, co všechno provedl Nádab svému pěstounu Achikarovi. Vždyť ho málem zaživa pohřbil! Bůh mu ale to zneuctění oplatil, a tak se Achikar vrátil na světlo, kdežto Nádab odešel do věčné temnoty za to, že se pokoušel Achikara zabít. Ten díky svým almužnám unikl ze smrtelné léčky, kterou mu Nádab nastražil, a do té smrtelné léčky padl Nádab, a tak zahynul.

14:10  Audite ergo, filii mei, patrem vestrum : servite Domino in veritate, et inquirite ut faciatis quæ placita sunt illi :

14:11  And command your children that they do justice and almsdeeds, and that they be mindful of God, and bless him at all times in truth, and with all their power.

14:11  Jen se, děti, podívejte, k čemu vedou almužny a k čemu vede bezpráví. Bezpráví zabíjí. – A hle, má duše už odchází.“ Uložili ho na lůžko a on zemřel a byl slavnostně pohřben.

14:11  et filiis vestris mandate ut faciant justitias et eleemosynas, ut sint memores Dei, et benedicant eum in omni tempore in veritate, et in tota virtute sua.

14:12  And now, children, hear me, and do not stay here: but as soon as you shall bury your mother by me in one sepulchre, without delay direct your steps to depart hence:

14:12  Když pak zemřela i matka, Tobiáš ji pohřbil vedle otce. On i jeho žena poté odešli do Médie a usadili se v médských Ekbatanech u jeho tchána Raguela.

14:12  Nunc ergo filii, audite me, et nolite manere hic : sed quacumque die sepelieritis matrem vestram circa me in uno sepulchro, ex eo dirigite gressus vestros ut exeatis hinc :

14:13  For I see that its iniquity will bring it to destruction.

14:13  Tobiáš o tchána i tchyni v jejich stáří s úctou pečoval a potom je v médských Ekbatanech pohřbil. Zdědil dům Raguelův i dům svého otce Tobita

14:13  video enim quia iniquitas ejus finem dabit ei.

14:14  And it came to pass that after the death of his mother, Tobias departed out of Ninive with his wife, and children, and children's children, and returned to his father and mother in law.

14:14  a nakonec zemřel ve ctihodném věku sto sedmnácti let.

14:14  Factum est autem post obitum matris suæ, Tobias abscessit ex Ninive cum uxore sua, et filiis, et filiorum filiis, et reversus est ad soceros suos :

14:15  And he found them in health in a good old age: and he took care of them, and he closed their eyes: and all the inheritance of Raguel's house came to him: and he saw his children's children to the fifth generation.

14:15  Než zemřel, doslechl se o zkáze Ninive a viděl, jak z něj do Médie odvádějí zajatce, které tam zajal médský král Kyaxares . Tobiáš velebil Boha za vše, co udělal synům Ninive a Asýrie. Ještě před smrtí se mohl zaradovat nad osudem Ninive a velebil Hospodina Boha na věky věků.

14:15  invenitque eos incolumes in senectute bona : et curam eorum gessit, et ipse clausit oculos eorum : et omnem hæreditatem domus Raguelis ipse percepit : viditque quintam generationem, filios filiorum suorum.

14:16  And after he had lived ninety-nine years in the fear of the Lord, with joy they buried him.

14:16  Et completis annis nonaginta novem in timore Domini, cum gaudio sepelierunt eum.

14:17  And all his kindred, and all his generation continued in good life, and in holy conversation, so that they were acceptable both to God, and to men, and to all that dwelt in the land.

14:17  Omnis autem cognatio ejus et omnis generatio ejus in bona vita et in sancta conversatione permansit, ita ut accepti essent tam Deo quam hominibus, et cunctis habitantibus in terra.