CzeCSP - Romans

Chapter 1

1:1  Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,

1:2  které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,

1:3  evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova

1:4  a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.

1:5  Skrze něho jsme přijali ⌈milost a apoštolské poslání⌉ k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy,

1:6  mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista.

1:7  Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:8  Především děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře šíří po celém světě.

1:9  Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás stále zmiňuji

1:10  a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z Boží vůle přijít k vám.

1:11  Toužím vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile,

1:12  to jest abychom byli, až budu mezi vámi, navzájem povzbuzeni každý vírou toho druhého -- já vaší a vy mou.

1:13  Nechci však, bratři, abyste nevěděli, že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy.

1:14  Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i nevědomých,

1:15  a tak, pokud to záleží na mně, toužím ⌈posloužit evangeliem⌉ i vám, kteří jste v Římě.

1:16  Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.

1:17  V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: Spravedlivý z víry bude živ.

1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,

1:19  protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil.

1:20  Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, ⌈takže jsou⌉ bez výmluvy.

1:21  Ačkoli poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce ⌈se ocitlo ve tmě⌉.

1:22  Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.

1:23  Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.

1:24  Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla;

1:25  vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen.

1:26  Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený

1:27  a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.

1:28  Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší:

1:29  Jsou naplněni veškerou nepravostí, [smilstvem,] ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči,

1:30  pomlouvači, ⌈Bohu odporní⌉, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,

1:31  jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní.

1:32  Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.

Chapter 2

2:1  Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.

2:2  Víme, že Boží soud je podle pravdy proti těm, kdo dělají takové věci.

2:3  Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?

2:4  Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?

2:5  Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.

2:6  On odplatí každému podle jeho skutků.

2:7  Těm, kteří s vytrvalostí v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život.

2:8  Avšak těm, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem a zuřivostí.

2:9  Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:10  avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro, předně Židovi, a také Řekovi.

2:11  U Boha není přijímání osob.

2:12  Ti, kdo bez Zákona zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem, skrze Zákon budou souzeni.

2:13  Neboť u Boha nejsou spravedliví ⌈ti, kdo Zákon slyší⌉, ale ospravedlněni budou ⌈ti, kdo jej plní⌉.

2:14  Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.

2:15  Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí ⌈bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují,

2:16  v den⌉, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude podle mého evangelia soudit, co je skryto v lidech.

2:17  Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem,

2:18  poznáváš jeho vůli a vyučován ze Zákona rozpoznáváš to, na čem záleží;

2:19  jsi o sobě přesvědčen, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě,

2:20  vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, maje v Zákoně ztělesnění poznání a pravdy --

2:21  ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást, a kradeš?

2:22  Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a ⌈věci z jejich chrámů bereš⌉?

2:23  Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?

2:24  Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno.

2:25  Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi–li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou.

2:26  Jestliže tedy ⌈neobřezaný člověk⌉ zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku?

2:27  A když člověk od přirozenosti neobřezaný plní Zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu a obřízku přestupníkem Zákona.

2:28  Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle;

2:29  ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.

Chapter 3

3:1  Co má tedy Žid navíc? Nebo jaký je užitek obřízky?

3:2  Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny Boží výroky.

3:3  Co tedy, když někteří ⌈byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží⌉?

3:4  Naprosto ne! Ale ať je Bůh pravdivýa každý člověk lhář, jak je napsáno: Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.

3:5  Jestliže však naše nepravost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Není Bůh nespravedlivý, když nás stíhá hněvem? Mluvím teď po lidsku.

3:6  Naprosto ne! Vždyť ⌈jak by pak Bůh mohl soudit⌉ svět?

3:7  Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč ⌈mám být⌉ ještě souzen jako hříšník?

3:8  A nebylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“? Jejich odsouzení je spravedlivé.

3:9  Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy i Řeky, že jsou všichni pod mocí hříchu,

3:10  jak je napsáno: Není spravedlivého, není ani jednoho,

3:11  není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.

3:12  Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

3:13  Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky mluví lest, pod jejich rty je hadí jed.

3:14  Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti,

3:15  jejich nohy jsou rychlé k prolití krve,

3:16  na jejich cestách je zkáza a trápení,

3:17  cestu pokoje nepoznali;

3:18  není bázně Boží před jejich očima.

3:19  Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,

3:20  protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn ⌈žádný člověk⌉, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.

3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,

3:22  Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:23  všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,

3:24  ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.

3:25  Jeho Bůh ustanovil za prostředek ⌈smíření skrze víru v jeho krev⌉, ⌈aby ukázal⌉ svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve

3:26  v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.

3:27  Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

3:28  Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.

3:29  Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!

3:30  ⌈Vždyť je přece⌉ jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru.

3:31  Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Chapter 4

4:1  Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla?

4:2  Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.

4:3  Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.

4:4  Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:5  Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

4:6  Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků:

4:7  Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty.

4:8  Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.

4:9  Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.

4:10  Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě ⌈před obřízkou⌉

4:11  a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě ⌈před obřízkou⌉, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost

4:12  a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě ⌈před obřízkou⌉.

4:13  Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.

4:14  Neboť jsou–li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno.

4:15  Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

4:16  Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech,

4:17  jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.

4:18  On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: Tak bude tvé potomstvo.

4:19  A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ⌈ačkoliv pohleděl⌉ na své již umrtvené tělo a na ⌈odumřelé lůno Sářino⌉,

4:20  nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ⌈ve víře⌉, když vzdal slávu Bohu,

4:21  a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

4:22  Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost.

4:23  To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu,

4:24  nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Chapter 5

5:1  Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

5:2  Skrze něho jsme [vírou] získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.

5:3  A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,

5:4  vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději.

5:5  A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

5:6  Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné.

5:7  Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít.

5:8  Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

5:9  Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

5:10  Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše ⌈jako usmíření⌉ budeme zachráněni ⌈jeho životem⌉.

5:11  A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.

5:12  Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.

5:13  Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon.

5:14  Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího.

5:15  Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila ⌈Boží milost⌉ a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

5:16  A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.

5:17  Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.

5:18  A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ⌈ospravedlnění k životu⌉.

5:19  Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.

5:20  Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,

5:21  aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Chapter 6

6:1  Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost?

6:2  Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít?

6:3  Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?

6:4  Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, ⌈vstoupili na cestu nového života⌉.

6:5  Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými ⌈tím, že jsme mu byli podobni ve⌉ smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání.

6:6  ⌈A víme⌉, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu ⌈bylo zbaveno sil⌉ a my už hříchu neotročili.

6:7  Vždyť ten, kdo zemřel, je ⌈zproštěn hříchu⌉.

6:8  Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

6:9  ⌈A víme⌉, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje.

6:10  Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu.

6:11  Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, [našem Pánu].

6:12  Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste ⌈poslouchali jeho žádosti⌉;

6:13  ani hříchu nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ⌈ti, kteří byli mrtví, a ožili⌉, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti.

6:14  Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

6:15  Co tedy? ⌈Budeme hřešit⌉, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

6:16  Což nevíte, že komu se propůjčujete jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky: buď hříchu, který vede ke smrti, nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?

6:17  Díky Bohu, že jste sice byli otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni.

6:18  Byli jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.

6:19  Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste propůjčili své údy za otroky nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení.

6:20  Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti.

6:21  Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt.

6:22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život.

6:23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 7

7:1  Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

7:2  Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto zákona zproštěna.

7:3  Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá–li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

7:4  Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.

7:5  Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti.

7:6  Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, ⌈takže sloužíme⌉ v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.

7:7  Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“

7:8  Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.

7:9  Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,

7:10  a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.

7:11  Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.

7:12  A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

7:13  Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.

7:14  Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný ⌈do otroctví hříchu⌉.

7:15  Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.

7:16  Činím–li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

7:17  Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.

7:18  Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.

7:19  Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

7:20  Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

7:21  Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo.

7:22  Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

7:23  Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech.

7:24  Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

7:25  Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

Chapter 8

8:1  Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha].

8:2  Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.

8:3  Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle,

8:4  aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.

8:5  Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.

8:6  Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj.

8:7  Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

8:8  Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.

8:9  Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.

8:10  Je–li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti.

8:11  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

8:12  Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili.

8:13  Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.

8:14  Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.

8:15  Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

8:16  Sám ten Duch ⌈svědčí spolu s naším duchem⌉, že jsme děti Boží.

8:17  Jsme–li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.

8:18  Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.

8:19  Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů--

8:20  neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději,

8:21  že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí.

8:22  Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.

8:23  A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.

8:24  ⌈V té naději⌉ jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, ⌈proč by v to ještě doufal⌉?

8:25  Ale doufáme–li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.

8:26  A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá vzdechy, ⌈které nelze vyjádřit slovy⌉.

8:27  A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.

8:28  Víme, že těm, kteří milují Boha, ⌈všechny věci spolu působí k dobrému,⌉ těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.

8:29  Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

8:30  které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

8:31  Co tedy k tomu řekneme? Je–li Bůh pro nás, kdo je proti nám?

8:32  On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?

8:33  Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje!

8:34  Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen [z mrtvých], je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

8:35  Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

8:36  Jak je napsáno: Celý den jsme pro tebe ⌈vydáváni na smrt⌉, ⌈pokládají nás⌉ za ovce určené na porážku.

8:37  Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

8:38  Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,

8:39  ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 9

9:1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a ⌈dosvědčuje mi to⌉ mé svědomí v Duchu Svatém,

9:2  že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

9:3  ⌈Přál bych si⌉, abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉ místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

9:4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

9:5  jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

9:6  Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

9:7  ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno símě.

9:8  To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

9:9  Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.

9:10  A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

9:11  ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

9:12  ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

9:13  Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.

9:14  Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

9:15  Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:17  Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.

9:18  A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

9:19  Řekneš mi tedy: Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?

9:20  Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?

9:21  Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

9:22  Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

9:23  A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

9:24  totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

9:25  Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,

9:26  a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.

9:27  Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

9:28  neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.

9:29  A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.

9:30  Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

9:31  Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

9:32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

9:33  jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.

Chapter 10

10:1  Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni.

10:2  Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání.

10:3  Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní [spravedlnost], nepodřídili se spravedlnosti Boží.

10:4  Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.

10:5  Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ⌈založena na Zákonu⌉: Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.

10:6  Avšak spravedlnost ⌈založená na víře⌉ mluví takto: Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe? -- to je ⌈jako přivést⌉ Krista dolů --

10:7  nebo: kdo sestoupí do propasti? -- to je ⌈jako vyvést⌉ Krista z mrtvých.

10:8  Ale co praví? Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které hlásáme:

10:9  Vyznáš–li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš–li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.

10:10  Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,

10:11  neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.

10:12  Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť ⌈nade všemi⌉ je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,

10:13  neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.

10:14  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?

10:15  A jak mohou hlásat, nebyli–li posláni? Jak je napsáno: Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.

10:16  Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?

10:17  Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.

10:18  Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa jejich výroky.

10:19  Ptám se však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu nerozumnému vás popudím k hněvu.

10:20  A Izaiáš odvážně říká: Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.

10:21  O Izraeli však říká: Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.

Chapter 11

11:1  Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo ⌈o Eliášovi, když vypráví⌉, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

11:3  Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.

11:4  Co mu však řekl božský výrok? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.

11:5  Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

11:6  Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

11:7  Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

11:8  jak je napsáno: Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.

11:9  A David praví: Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:10  Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.

11:11  Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

11:12  Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství ⌈pro pohany⌉, oč více bude znamenat jejich plnost!

11:13  Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

11:14  zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost ⌈svých pokrevních bratrů⌉ a některé z nich zachránit.

11:15  Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život ⌈po zmrtvýchvstání⌉?

11:16  Jsou–li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

11:18  nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

11:19  Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:20  Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

11:22  Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš–li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

11:23  A oni, nezůstanou–li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

11:24  Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

11:25  Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

11:26  ⌈Bude však⌉ zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

11:27  a to bude ⌈má smlouva⌉ s nimi, až odejmu jejich hříchy.

11:28  Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

11:29  Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

11:30  Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství ⌈prokázané vám⌉, aby také došli milosrdenství.

11:32  Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:33  Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

11:34  Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?

11:35  Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a ⌈pro něho⌉ jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.

Chapter 12

12:1  Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.

12:2  A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je ⌈Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé⌉.

12:3  Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

12:4  Jako máme v jednom těle mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,

12:5  tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.

12:6  Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: Má–li někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou.

12:7  Má–li službu, ⌈ať slouží⌉. Je–li vyučující, ⌈ať učí⌉.

12:8  Má–li dar povzbuzování, ⌈ať povzbuzuje⌉. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ⌈ať je horlivý⌉. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně.

12:9  Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

12:10  Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, ⌈v prokazování úcty⌉ předcházejte jeden druhého.

12:11  V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

12:12  V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí.

12:13  Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.

12:14  Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:16  ⌈Mějte jeden k druhému stejný ohled.⌉ Nepomýšlejte na vysoké věci, ale nechte se vést k obyčejným. Nebuďte moudří sami podle sebe.

12:17  Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci.

12:18  Je–li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.

12:19  Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.

12:20  Ale: Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má–li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.

12:21  Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Chapter 13

13:1  Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

13:2  takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.

13:3  Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu.

13:4  Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš–li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo.

13:5  Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí.

13:6  Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují.

13:7  Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.

13:8  Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.

13:9  Vždyť přikázání nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat, a je–li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.

13:10  Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.

13:11  Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

13:12  Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla.

13:13  Žijme řádně jako ve dne: ne ⌈v hýření a opilství⌉, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti.

13:14  Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.

Chapter 14

14:1  Slabého ve víře přijímejte, ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.

14:2  Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.

14:3  Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉ stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit.

14:5  Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.

14:6  Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:8  Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu. Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a ožil, aby se stal Pánem mrtvých i živých.

14:10  Ty pak, proč soudíš svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.

14:11  Neboť je napsáno: Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉ každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá početBohu.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:15  Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel!

14:16  Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré.

14:17  Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.

14:19  A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování.

14:20  Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉ jí.

14:21  Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

14:22  ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje sám sebe za to, co pokládá za správné.

14:23  Ten však, kdo pochybuje a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉. Všecko, co není z víry, je hřích.

Chapter 15

15:1  My silní jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu, a nemít zalíbení sami v sobě.

15:2  Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobru, pro jeho budování.

15:3  Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž jak je napsáno: Urážky těch, kdo tebe tupili, padly na mne.

15:4  Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději.

15:5  Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše,

15:6  abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:7  Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

15:8  Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům

15:9  a aby národy slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: Proto ti vzdám chválu mezi národy a tvému jménu budu zpívat chvály.

15:10  A dále praví: Zaradujte se, národy, spolu s jeho lidem.

15:11  A opět: Chvalte Pána všechny národy, ⌈ať jej velebí⌉ všichni lidé.

15:12  A dále praví Izaiáš: Bude kořen Isajův, ten, jenž povstane, aby vládl národům; v něj budou pohané doufat.

15:13  Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.

15:14  Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, a že jste schopni se i navzájem napomínat.

15:15  Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána od Boha,

15:16  abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané stali příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým.

15:17  Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha.

15:18  Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem,

15:19  v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.

15:20  A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě,

15:21  nýbrž tak, jak je napsáno: Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.

15:22  Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno v tom, abych k vám přišel.

15:23  Nyní však už ⌈není pro mě⌉ v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít,

15:24  až půjdu do Hispanie. Doufám, ⌈že na této cestě⌉ se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším.

15:25  Nyní však jdu do Jeruzaléma ⌈s pomocí⌉ pro svaté.

15:26  ⌈Makedonští a Achajští⌉ uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.

15:27  Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných.

15:28  Když tedy ⌈tento úkol⌉ dokončím a zapečetím jim toto ovoce sbírky, vydám se přes vás do Hispanie.

15:29  Vím, že ⌈až k vám přijdu⌉, přijdu ⌈v plnosti⌉ požehnání [evangelia] Kristova.

15:30  Prosím vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: Zápaste spolu se mnou v modlitbách za mne k Bohu,

15:31  abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby tato moje služba pro Jeruzalém byla svatým příjemná,

15:32  abych pak z Boží vůle s radostí přišel k vám [a] odpočinul si mezi vámi.

15:33  Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

Chapter 16

16:1  Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve, která je v Kenchrejích,

16:2  abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla pomocnicí mnoha lidem, i mně samému.

16:3  Pozdravte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,

16:4  kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanů.

16:5  Pozdravte i církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epaineta, který je Kristovou prvotinou v Asii.

16:6  Pozdravte Marii, která se pro vás mnoho napracovala.

16:7  Pozdravte Andronika a Junii, mé příbuzné a mé spoluvězně, kteří jsou ve vážnosti mezi apoštoly a kteří též byli v Kristu přede mnou.

16:8  Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu.

16:9  Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného.

16:10  Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.

16:11  Pozdravte mého příbuzného Herodiona. Pozdravte ty z domu Narcisova, kteří jsou v Pánu.

16:12  Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, které se namáhaly v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala v Pánu.

16:13  Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která je i mou matkou.

16:14  Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.

16:15  Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všechny svaté, kteří jsou s nimi.

16:16  Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

16:17  Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim!

16:18  Neboť takoví neslouží našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí.

16:19  ⌈Zpráva o vaší poslušnosti⌉ se dostala ke všem. Mám z vás proto radost; přeji si však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, a ⌈prosti toho⌉, co je zlé.

16:20  Bůh pokoje brzo srazí Satana pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše [Krista] buď s vámi. [Amen.]

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros,moji příbuzní.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, který jsem napsal tento dopis.

16:23  Pozdravuje vás Gaius, který byl hostitelem mně i celému shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.

16:24  [Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen.]

16:25  Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno,

16:26  nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry --

16:27  jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky [věků]. Amen.