CzeCEP - Romans

Chapter 1

1:1  Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,

1:2  jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,

1:3  evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,

1:4  ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

1:5  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;

1:6  k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.

1:7  Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1:8  Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.

1:9  Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji

1:10  při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.

1:11  Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,

1:12  to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.

1:13  Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.

1:14  Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.

1:15  Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.

1:16  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

1:17  Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

1:18  Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

1:19  Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.

1:20  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

1:21  Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

1:22  Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

1:23  zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

1:24  Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;

1:25  vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.

1:26  Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený

1:27  a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.

1:28  Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

1:29  Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,

1:30  pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,

1:31  nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

1:32  Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

Chapter 2

2:1  Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.

2:2  Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.

2:3  Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

2:4  Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

2:5  Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.

2:6  On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.

2:7  Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.

2:8  Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.

2:9  Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

2:10  avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.

2:11  Bůh nikomu nestraní.

2:12  Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.

2:13  Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

2:14  Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.

2:15  Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.

2:16  Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.

2:17  Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem

2:18  a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží.

2:19  Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách,

2:20  vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy.

2:21  Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš?

2:22  Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš?

2:23  Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha?

2:24  ‚Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy‘, jak stojí psáno.

2:25  Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán.

2:26  Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán?

2:27  Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ.

2:28  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.

2:29  Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Chapter 3

3:1  Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?

3:2  Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.

3:3  A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží?

3:4  Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale ‚každý člověk lhář‘, jak je psáno: ‚Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.‘

3:5  Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?

3:6  Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?

3:7  Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?

3:8  A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro?“ Ty čeká spravedlivé odsouzení!

3:9  Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu,

3:10  jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,

3:11  nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha;

3:12  všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

3:13  Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech,

3:14  jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

3:15  jejich nohy spěchají prolévat krev,

3:16  zhouba a bída je na jejich cestách;

3:17  nepoznali cestu pokoje

3:18  a úctu před Bohem nemají.‘

3:19  Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.

3:20  Vždyť ze skutků zákona ‚nebude před ním nikdo ospravedlněn‘, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

3:21  Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky,

3:22  Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:23  všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;

3:24  jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

3:25  Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

3:26  Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše.

3:27  Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

3:28  Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.

3:29  Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů!

3:30  Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru.

3:31  To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.

Chapter 4

4:1  Co tedy řekneme o Abrahamovi, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl?

4:2  Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!

4:3  Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘

4:4  Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.

4:5  Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

4:6  Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:

4:7  ‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.

4:8  Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.‘

4:9  Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘

4:10  Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.

4:11  Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,

4:12  i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.

4:13  Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.

4:14  Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.

4:15  Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.

4:16  Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,

4:17  jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů‘. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.

4:18  On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo‘.

4:19  Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;

4:20  nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,

4:21  že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.

4:22  Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.

4:23  To, že mu to ‚bylo počítáno‘, nebylo napsáno jen kvůli němu,

4:24  nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,

4:25  jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Chapter 5

5:1  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,

5:2  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

5:3  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,

5:4  z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.

5:5  A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

5:6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

5:7  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.

5:8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

5:9  Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

5:10  Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

5:11  A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

5:12  Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.

5:13  Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.

5:14  Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít.

5:15  S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.

5:16  A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.

5:17  Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.

5:18  A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.

5:19  Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.

5:20  K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,

5:21  aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Chapter 6

6:1  Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?

6:2  Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?

6:3  Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?

6:4  Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

6:5  Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.

6:6  Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

6:7  Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

6:8  Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.

6:9  Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.

6:10  Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.

6:11  Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

6:12  Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;

6:13  ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.

6:14  Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.

6:15  Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

6:16  Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte - buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti.

6:17  Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

6:18  A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.

6:19  Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.

6:20  Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;

6:21  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.

6:22  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

6:23  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 7

7:1  Což nevíte, bratří - vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon - že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

7:2  Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.

7:3  Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

7:4  Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.

7:5  Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.

7:6  Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.

7:7  Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘

7:8  Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.

7:9  Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,

7:10  a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

7:11  Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.

7:12  Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.

7:13  Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.

7:14  Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.

7:15  Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.

7:16  Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

7:17  Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.

7:18  Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

7:19  Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

7:20  Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.

7:21  Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.

7:22  Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;

7:23  když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

7:24  Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

7:25  Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

Chapter 8

8:1  Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,

8:2  neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

8:4  a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

8:5  Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.

8:6  Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

8:7  Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.

8:8  Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

8:9  Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.

8:10  Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.

8:11  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

8:12  A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.

8:13  Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.

8:14  Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

8:15  Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

8:16  Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

8:17  A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

8:18  Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

8:19  Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

8:20  Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,

8:21  že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.

8:22  Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.

8:23  A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

8:24  Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

8:25  Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

8:26  Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.

8:27  Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

8:28  Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

8:29  Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;

8:30  které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

8:31  Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

8:32  On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

8:33  Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

8:34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

8:35  Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?

8:36  Jak je psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.“

8:37  Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.

8:38  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,

8:39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 9

9:1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,

9:2  že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

9:3  Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.

9:4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,

9:5  jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.

9:6  Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,

9:7  ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest:

9:8  dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.

9:9  Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘

9:10  A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;

9:11  ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto

9:12  a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

9:13  Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘

9:14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!

9:15  Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

9:17  Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘

9:18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

9:19  Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“

9:20  Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“

9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

9:22  Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,

9:23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě -

9:24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.

9:25  Jak je psáno u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,

9:26  a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

9:27  A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn,

9:28  neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.‘

9:29  A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.‘

9:30  Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry;

9:31  Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.

9:32  Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu,

9:33  jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

Chapter 10

10:1  Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.

10:2  Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání.

10:3  Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

10:4  Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

10:5  Mojžíš píše o spravedlnosti, založené na zákoně: ‚Člověk, který tak jedná, bude živ.‘

10:6  Avšak spravedlnost založená na víře mluví takto: ‚Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?‘ - aby Krista přivedl dolů -

10:7  ‚ani neříkej: kdo sestoupí do propasti?‘ - aby Krista vyvedl z říše mrtvých.

10:8  Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme.

10:9  Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

10:10  Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,

10:11  neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘

10:12  Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť

10:13  ‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.

10:14  Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?

10:15  A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: ‚Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!‘

10:16  Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: ‚Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?‘

10:17  Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

10:18  Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! ‚Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.‘

10:19  Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: ‚Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.‘

10:20  A Izaiáš má odvahu říci: ‚Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.‘

10:21  O Izraeli však říká: ‚Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.‘

Chapter 11

11:1  Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?

11:3  ‚Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!‘

11:4  Jakou však dostal odpověď? ‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.‘

11:5  A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.

11:6  Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.

11:7  Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,

11:8  jak je psáno: ‚Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

11:9  A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,

11:10  ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.‘

11:11  Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.

11:12  Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?

11:13  Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,

11:14  abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.

11:15  Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!

11:16  Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

11:17  Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,

11:18  nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!

11:19  Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

11:20  Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

11:21  Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!

11:22  Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,

11:23  oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.

11:24  Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

11:25  Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.

11:26  Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

11:27  to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.‘

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.

11:29  Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.

11:30  Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,

11:31  tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.

11:32  Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

11:33  Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!

11:34  ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘

11:35  ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘

11:36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Chapter 12

12:1  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

12:2  A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

12:3  Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

12:4  Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,

12:5  tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

12:6  Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.

12:7  Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.

12:8  Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

12:9  Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

12:10  Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.

12:11  V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

12:12  Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

12:13  Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.

12:14  Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a ne zlo.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:16  Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

12:17  Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.

12:18  Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

12:19  Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘

12:20  Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘

12:21  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Chapter 13

13:1  Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

13:2  takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.

13:3  Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.

13:4  Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.

13:5  Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

13:6  Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.

13:7  Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.

13:8  Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

13:9  Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘

13:10  Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

13:11  Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

13:12  Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.

13:13  Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti,

13:14  nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Chapter 14

14:1  Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

14:2  Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

14:3  Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

14:4  Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

14:5  Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

14:6  Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

14:7  Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,

14:8  umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

14:9  Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

14:10  Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

14:11  Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘

14:12  Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

14:13  Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

14:14  Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

14:15  Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!

14:16  Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.

14:17  Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.

14:19  A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.

14:20  Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí.

14:21  Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.

14:22  Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

14:23  Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

Chapter 15

15:1  My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě.

15:2  Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu.

15:3  Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘

15:4  Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

15:5  Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,

15:6  a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:7  Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

15:8  Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,

15:9  a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘

15:10  A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘

15:11  A opět: ‚Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.‘

15:12  A Izaiáš k tomu říká: ‚Přijde potomek Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.‘

15:13  Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

15:14  Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

15:15  V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,

15:16  abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým.

15:17  To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

15:18  Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem,

15:19  v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.

15:20  Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli; nechci stavět na cizím základu,

15:21  ale jak je psáno: ‚Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.‘

15:22  To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel.

15:23  Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,

15:24  až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi.

15:25  Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.

15:26  Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.

15:27  Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.

15:28  Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.

15:29  Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání.

15:30  Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha,

15:31  abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná.

15:32  Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku.

15:33  Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.

Chapter 16

16:1  Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích.

16:2  Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.

16:3  Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše,

16:4  kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.

16:5  Pozdravujte také shromáždění v jejich domě. Pozdravujte Epaineta, mně velmi drahého, který se jako první v provincii Asii oddal Kristu.

16:6  Pozdravujte Marii - tolik se pro vás napracovala!

16:7  Pozdravujte Andronika a Junia, původem židy jako já a kdysi spoluvězně, apoštoly, kteří se těší zvláštní vážnosti a uvěřili v Krista dříve než já.

16:8  Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.

16:9  Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.

16:10  Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.

16:11  Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.

16:12  Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně. Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.

16:13  Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.

16:14  Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.

16:15  Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi.

16:16  Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy.

16:17  Prosím vás, bratří, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli by vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!

16:18  Takoví lidé totiž neslouží Kristu, našemu Pánu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysli bezelstných lidí.

16:19  Všude se ví o vaší oddanosti evangeliu. Mám z vás proto radost a přeji si, abyste byli moudří v dobru a nezkušení ve zlu.

16:20  Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Milost Ježíše, našeho Pána, buď s vámi.

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus i Lucius a Jáson a Sosipatros, moji krajané.

16:22  Pozdravuji vás já Tercius, písař tohoto dopisu.

16:23  Pozdravuje vás Gaius, který svůj dům otevřel mně i veškeré církvi. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus.

16:24  ---

16:25  Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,

16:26  nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.

16:27  Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.