CzeB21 - Romans

Chapter 1

1:1  Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,

1:2  které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech.

1:3  Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene,

1:4  Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu.

1:5  Skrze něj a pro jeho jméno se nám dostalo této milosti, totiž apoštolství, aby lidé ze všech národů došli k poslušnosti víry;

1:6  k nim patříte i vy, povolaní Ježíšem Kristem.

1:7  Všem Bohem milovaným povolaným svatým v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

1:8  Především za vás všechny děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista – vždyť o vaší víře mluví celý svět!

1:9  Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás neustále zmiňuji

1:10  ve svých modlitbách. Stále prosím za to, aby se mi konečně už někdy podařilo přijít z Boží vůle k vám.

1:11  Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení,

1:12  to jest, abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší.

1:13  Nechci, bratři, abyste nevěděli, že jsem vás už mnohokrát chtěl navštívit (ale dosud mi v tom vždy bylo zabráněno), abych přinesl užitek i mezi vámi tak jako mezi ostatními národy.

1:14  Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i prostých,

1:15  takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě.

1:16  Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.

1:17  V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“

1:18  Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu.

1:19  Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil.

1:20  Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.

1:21  Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.

1:22  Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni.

1:23  Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů.

1:24  Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla,

1:25  když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen.

1:26  Bůh je proto vydal hanebným vášním. Jejich ženy vyměnily přirozené obcování za to, které je proti přírodě.

1:27  Stejně tak muži opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem; muži páchají nestydatost s muži a za svou zvrácenost na sebe přivádějí nevyhnutelnou odplatu.

1:28  Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné.

1:29  Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti;

1:30  štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům;

1:31  nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní.

1:32  Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.

Chapter 2

2:1  Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš!

2:2  Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě.

2:3  Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž?

2:4  To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?

2:5  Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.

2:6  On „odplatí každému podle jeho skutků“ –

2:7  těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;

2:8  těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem.

2:9  Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka.

2:10  Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj.

2:11  Bůh totiž nestraní nikomu.

2:12  Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem.

2:13  Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní.

2:14  Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon,

2:15  ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují.

2:16  Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.

2:17  Ty si ovšem říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.

2:18  Znáš jeho vůli a víš, co je správné, neboť se učíš ze Zákona.

2:19  Pokládáš se za vůdce slepých a světlo zatemněných,

2:20  vychovatele nevědomých a učitele nedospělých, neboť máš Zákon za ztělesnění poznání a pravdy.

2:21  Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a přitom sám kradeš?

2:22  Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež?

2:23  Chlubíš se Zákonem, a přitom zneuctíváš Boha porušováním Zákona?

2:24  Jak je psáno, „Pohané pohrdají Božím jménem kvůli vám“.

2:25  Obřízka má totiž cenu, jen pokud dodržuješ Zákon. Pokud Zákon porušuješ, z tvé obřízky nic nezbylo.

2:26  Kdyby neobřezaný člověk dodržoval ustanovení Zákona, nebude se mu to počítat za obřízku?

2:27  Není tělesně obřezán, ale plní Zákon, a tak odsoudí tebe, který i s literou a obřízkou Zákon porušuješ.

2:28  Pravý Žid totiž není ten, kdo je jím zjevně, a pravá obřízka není ta zjevná na těle.

2:29  Skutečným Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou. Takový dojde chvály, nikoli od lidí, ale od Boha.

Chapter 3

3:1  Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou cenu?

3:2  Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova.

3:3  Jistě, někteří z nich byli nevěrní, ale copak jejich nevěrnost může zrušit Boží věrnost?

3:4  V žádném případě! Ať si je každý člověk lhář, Bůh bude pravdomluvný. Jak je psáno: „Ve svých výrocích budeš ospravedlněn, ve svém soudu budeš vítězem.“

3:5  Když ale naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co na to řekneme? Není Bůh (lidsky řečeno) nespravedlivý, když nás trestá svým hněvem?

3:6  V žádném případě! Vždyť jak by potom Bůh soudil svět?

3:7  Někdo namítne: „Proč ale mám být souzen jako hříšník, když se mou lží jen potvrzuje Boží pravdomluvnost k jeho slávě?“

3:8  To už by se mohlo rovnou říci: „Páchejme zlo, ať přijde dobro.“ Někteří pomlouvači o nás tvrdí, že právě takto mluvíme, ale čeká je spravedlivý trest.

3:9  Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu.

3:10  Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný;

3:11  nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

3:12  Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

3:13  „Zející hrob je hrdlo jejich, nástroje klamu jejich jazyky. Hadí jed skrývají pod svými rty,

3:14  hořké kletby z úst jim tryskají.“

3:15  „Prolévat krev spěchají jejich nohy,

3:16  zkáza a bída jsou jejich průvodci,

3:17  cestu pokoje ale neznají;

3:18  na Boží bázeň vůbec nehledí.“

3:19  Víme, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby tak byla zacpána každá ústa a aby byl celý svět vystaven Božímu soudu.

3:20  Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu.

3:21  Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují –

3:22  Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu:

3:23  všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

3:24  Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši.

3:25  Jeho Bůh určil za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy,

3:26  aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.

3:27  Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Snad skutků? Nikoli, ale zákonem víry.

3:28  Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.

3:29  Je snad Bůh jen Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Jistěže i pohanů!

3:30  Je přece jediný Bůh; ten ospravedlní obřezané díky víře a neobřezané skrze víru.

3:31  Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

Chapter 4

4:1  Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham?

4:2  Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem!

4:3  Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:4  Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti.

4:5  Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra.

4:6  Vždyť i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:

4:7  „Blaze těm, jimž byly odpuštěny špatnosti a jejichž hříchy byly přikryty.

4:8  Blaze tomu, komu Hospodin nepočítá jeho hřích!“

4:9  Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra „počítána za spravedlnost“.

4:10  Nuže, kdy mu byla počítána? Poté, co byl obřezán, anebo předtím? Nebylo to po obřízce, ale před ní!

4:11  Znamení obřízky pak přijal jako pečeť spravedlnosti, kterou měl díky víře už před obřezáním. Je tedy otcem všech neobřezaných věřících, kterým je spravedlnost přičtena,

4:12  a otcem těch obřezaných, kteří nemají jen obřízku, ale také kráčí ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

4:13  Když se Abrahamovi a jeho semeni dostalo zaslíbení, že mu bude patřit svět, nebylo to na základě Zákona, ale na základě spravedlnosti z víry.

4:14  Kdyby jeho dědici měli být lidé Zákona, byla by ta víra zmařena a zaslíbení zrušeno.

4:15  Zákon přináší hněv; vždyť kde není Zákon, není přestupek.

4:16  Zaslíbení tedy vychází z víry, aby se řídilo milostí, aby bylo zaručeno všemu semeni – nejen stoupencům Zákona, ale také následovníkům Abrahamovy víry. Ten je otcem nás všech

4:17  (jak je psáno: „Učinil jsem tě otcem mnohých národů“) před Bohem, kterému uvěřil, který oživuje mrtvé a volá věci, které nejsou, aby byly.

4:18  V naději proti vší naději Abraham uvěřil, že bude otcem mnohých národů; bylo mu totiž řečeno: „Tak početné bude tvé símě.“

4:19  I když mu bylo skoro sto let, neochaboval ve víře při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna.

4:20  Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře, a tak vzdal slávu Bohu.

4:21  Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit,

4:22  a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“

4:23  Že mu to „bylo počítáno“ však není napsáno jen kvůli němu,

4:24  ale také kvůli nám, jimž má být počítáno, že věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.

4:25  On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Chapter 5

5:1  Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

5:2  Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.

5:3  A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,

5:4  vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.

5:5  Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.

5:6  Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní.

5:7  Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal.

5:8  Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.

5:9  Jsme-li teď jeho krví ospravedlněni, čím spíše jím budeme zachráněni před Božím hněvem!

5:10  Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život!

5:11  A nejen to; chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu, Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil.

5:12  Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.

5:13  Hřích byl ovšem na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá.

5:14  Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam. Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít.

5:15  Mezi milostí a proviněním je ovšem rozdíl. Ano, proviněním jednoho mnozí propadli smrti. Boží milost je ale mnohem větší – mnohem spíše tedy byli mnozí obdarováni milostí toho jednoho člověka, Ježíše Krista!

5:16  Mezi Božím darem a následkem lidského hříchu je také rozdíl. Jediné provinění vedlo k soudu a odsouzení, ale Boží dar vede k ospravedlnění z mnoha provinění!

5:17  Kvůli provinění jediného člověka vládla skrze toho jednoho smrt. Čím spíše tedy ti, kdo přijímají hojnou milost a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista!

5:18  Ano, skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení. Stejně tak ovšem skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění a život.

5:19  Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.

5:20  Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost!

5:21  Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Chapter 6

6:1  Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost?

6:2  V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?

6:3  Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti?

6:4  Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.

6:5  Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení.

6:6  Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu.

6:7  (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.)

6:8  Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.

6:9  Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc.

6:10  Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu.

6:11  Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.

6:12  Nenechte proto ve svých smrtelných tělech vládnout hřích, nepodléhejte jeho žádostem.

6:13  Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti!

6:14  Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.

6:15  Nuže, budeme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě!

6:16  Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti.

6:17  Ano, byli jste služebníci hříchu, ale díky Bohu, že jste celým srdcem uposlechli to učení, do něhož jste byli uvedeni.

6:18  Tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky spravedlnosti.

6:19  S ohledem na vaši lidskou slabost to řeknu ještě názorněji: Jako jste své údy vydávali do služby nečistoty a špatnosti k páchání špatnosti, tak teď vydávejte své údy do služby spravedlnosti k posvěcení.

6:20  Jako služebníci hříchu jste byli svobodní od spravedlnosti.

6:21  Co jste měli z toho všeho, za co se teď stydíte? Vedlo to jen ke smrti.

6:22  A co teď máte z toho, že jste svobodní od hříchu a sloužíte Bohu? Výsledkem vašeho posvěcení je věčný život!

6:23  Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Chapter 7

7:1  Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života?

7:2  Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna.

7:3  Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

7:4  Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu.

7:5  Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti.

7:6  Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

7:7  Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“

7:8  Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý.

7:9  Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil

7:10  a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti.

7:11  Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.

7:12  Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

7:13  Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

7:14  Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.

7:15  Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím.

7:16  Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý.

7:17  Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně.

7:18  Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne.

7:19  Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.

7:20  Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

7:21  Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo.

7:22  Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem,

7:23  ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.

7:24  Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla?

7:25  Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

Chapter 8

8:1  A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.

8:2  Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti.

8:3  Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích,

8:4  aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.

8:5  Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.

8:6  Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji.

8:7  Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.

8:8  Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.

8:9  Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.

8:10  Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.

8:11  Přebývá-li ve vás Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.

8:12  Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla.

8:13  Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.

8:14  Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny.

8:15  Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!

8:16  Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

8:17  A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li tedy podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě.

8:18  Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.

8:19  Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů.

8:20  Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději,

8:21  že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí.

8:22  Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá v porodních bolestech.

8:23  A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.

8:24  Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?

8:25  Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.

8:26  Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.

8:27  Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.

8:28  Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.

8:29  Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.

8:30  A které předurčil, ty také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

8:31  Co na to řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám!?

8:32  Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?

8:33  Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh ospravedlňuje!

8:34  Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!

8:35  Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?

8:36  Jak je psáno: „Pro tebe nás zabíjejí v kteroukoli chvíli, za ovce na porážku mají nás.“

8:37  V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje!

8:38  Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc,

8:39  výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!

Chapter 9

9:1  Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí v Duchu svatém potvrzuje,

9:2  že v srdci nosím hluboký zármutek a neustálou bolest.

9:3  Přál bych si sám být zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých tělesných příbuzných,

9:4  Izraelitů! Jim totiž patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, bohoslužba i zaslíbení,

9:5  jejich jsou praotcové a z nich tělesně pochází Kristus, který je nade vším, Bůh požehnaný navěky! Amen.

9:6  Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael.

9:7  Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo. Říká přece: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“

9:8  To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.

9:9  Ono zaslíbení znělo: „V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“

9:10  A to není vše. Z téhož muže, našeho otce Izáka, počala Rebeka dva syny.

9:11  Ještě se nenarodili a neudělali nic dobrého ani zlého – aby se však Boží rozhodnutí opíralo o vyvolení

9:12  (nešlo totiž o skutky, ale o Toho, který povolává), bylo jí řečeno: „Starší bude sloužit mladšímu.“

9:13  Jak je psáno: „Jákoba jsem si zamiloval, Ezaua jsem však zavrhl.“

9:14  Co na to řekneme? Není Bůh nespravedlivý? V žádném případě!

9:15  Už Mojžíšovi přece řekl: „Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“

9:16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, nebo na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává.

9:17  Faraonovi přece Písmo říká: „Proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.“

9:18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.

9:19  Možná mi řekneš: „Co mu tedy ještě vadí? Copak se někdo vzepřel jeho vůli?“

9:20  Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“

9:21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci? Ze stejné hroudy může udělat jednu nádobu na ozdobu a druhou na smetí.

9:22  A co když Bůh, ačkoli byl odhodlán projevit svůj hněv a ukázat svou moc, snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, určené ke zničení?

9:23  Co když chtěl ukázat bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě,

9:24  totiž na nás, které povolal nejen z Židů, ale i z pohanů?

9:25  Jak stojí u Ozeáše: „Ne svůj lid nazvu lidem svým, nemilovanou budu milovat.“

9:26  „Na místě, kde slýchali: ‚Nejste můj lid,‘ syny živého Boha se budou jmenovat.“

9:27  Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen hrstka z nich se zachrání.

9:28  Hospodin učiní rázný konec, vykoná svůj soud nad zemí.“

9:29  A ještě předtím Izaiáš řekl: „Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!“

9:30  Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry.

9:31  Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl.

9:32  Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu,

9:33  jak je psáno: „Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení; kdokoli však v něj věří, se jistě nezklame.“

Chapter 10

10:1  Bratři, z celého srdce toužím a modlím se k Bohu za spásu Izraele.

10:2  Mohu dosvědčit, jak horlí pro Boha, jenže v nevědomosti.

10:3  Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží.

10:4  Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří.

10:5  O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“

10:6  Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů)

10:7  ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých).

10:8  Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ (totiž to slovo víry, které kážeme).

10:9  Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

10:10  Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.

10:11  Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“

10:12  Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají.

10:13  Vždyť „Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, bude zachráněn.“

10:14  Jak ale mohou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele?

10:15  A jak jim může někdo kázat, aniž by byl poslán? Jak je psáno: „Jaká nádherná podívaná je příchod poslů dobrých zpráv!“

10:16  Ne všichni ale přijali evangelium. Vždyť už Izaiáš říká: „Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?“

10:17  Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo.

10:18  Ptám se ale: Copak neslyšeli? Právě naopak: „Po celé zemi se jejich hlas šíří, v nejzazších končinách jejich slova zní.“

10:19  Ptám se tedy: Copak Izrael nerozuměl? Už Mojžíš kdysi řekl: „Kvůli těm, kdo nejsou národ, vzbudím ve vás žárlivost, kvůli nevědomému národu vás popudím k hněvu.“

10:20  Izaiáš to říká ještě odvážněji: „Dal jsem se najít těm, kdo mě nehledali, ukázal jsem se těm, kdo o mě nestáli.“

10:21  O Izraeli však říká: „Po celý den jsem vztahoval ruce k lidu nevěřícímu a vzpurnému.“

Chapter 11

11:1  Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.

11:2  Bůh nezavrhl svůj lid, který odedávna znal. Znáte přece vyprávění Písma o tom, jak si Eliáš Bohu stěžoval na Izrael:

11:3  „Pane, tvé proroky pobili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!“

11:4  Jak mu tehdy Bůh odpověděl? „Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří neklekali před Baalem.“

11:5  Stejně tak i nyní zůstala hrstka vyvolených milostí.

11:6  Je to díky milosti, ne díky skutkům – jinak by milost už nebyla milost.

11:7  Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni.

11:8  Jak je psáno: „Bůh otupil jejich ducha: jejich oči dodnes nevidí, jejich uši neslyší.“

11:9  A David říká: „Jejich stůl ať se jim stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

11:10  Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, a jejich záda sehni navždycky.“

11:11  Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.

11:12  Když tedy jejich selhání obohatilo svět a jejich umenšení obohatilo pohany, co teprve jejich naplnění!

11:13  Teď mluvím k vám pohanům. Sám jsem přece apoštol pohanů a jsem na svou službu náležitě hrdý.

11:14  Kéž bych ale skrze ni mohl vzbudit žárlivost svých příbuzných a některé z nich přivést ke spáse!

11:15  Když totiž jejich odmítnutí znamená smíření světa, co jiného může znamenat jejich přijetí nežli život z mrtvých?

11:16  Jsou-li svaté prvotiny, je svaté i těsto. Je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.

11:17  Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy,

11:18  a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.

11:19  Možná řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“

11:20  Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se.

11:21  Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe!

11:22  Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty,

11:23  zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět!

11:24  Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy?

11:25  Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů.

11:26  Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: „Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost.

11:27  Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích.“

11:28  Pokud jde o evangelium, stali se ve váš prospěch Božími nepřáteli; ale pokud jde o vyvolení, zůstávají díky praotcům jeho přáteli.

11:29  Bůh nelituje svých darů a povolání!

11:30  Vy jste kdysi Boha neposlouchali, ale pro jejich neposlušnost teď přišlo milosrdenství na vás.

11:31  Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství prokázané vám přišlo milosrdenství i na ně.

11:32  Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.

11:33  Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty! Vždyť:

11:34  „Kdo poznal Hospodinovu mysl? Kdo mu kdy v něčem poradil?“

11:35  „Kdo mu co dal jako první, aby mu za to Bůh zaplatil?“

11:36  Všechno je z něj, skrze něj a pro něj! Jemu buď sláva navěky! Amen.

Chapter 12

12:1  Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.

12:2  Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.

12:3  Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil.

12:4  Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol,

12:5  tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.

12:6  Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou;

12:7  kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí;

12:8  kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.

12:9  Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru.

12:10  Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost.

12:11  V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví,

12:12  v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí,

12:13  přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.

12:14  Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte.

12:15  Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

12:16  Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.

12:17  Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.

12:18  Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.

12:19  Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“

12:20  Právě naopak: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to učiníš, shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“

12:21  Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Chapter 13

13:1  Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha.

13:2  Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest.

13:3  Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí;

13:4  je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.

13:5  Proto se musíme podřizovat – nejen kvůli hrozbě trestu, ale i kvůli svědomí.

13:6  Proto také platíte daně – vždyť jsou to Boží služebníci a pilně se věnují své práci.

13:7  Každému dávejte, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu vážnost, tomu vážnost, komu čest, tomu čest.

13:8  Nikomu nedlužte nic než vzájemnou lásku; kdo miluje druhého, totiž naplnil Zákon.

13:9  Vždyť přikázání „Necizolož, nezabíjej, nekraď, nezáviď“ a všechna ostatní jsou shrnuta ve větě: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“

13:10  Láska bližnímu nikdy neublíží – proto je naplněním Zákona láska.

13:11  A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili.

13:12  Noc pokročila a den je blízko. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla!

13:13  Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve svárech a závisti.

13:14  Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.

Chapter 14

14:1  Přijímejte ty, kdo jsou choulostiví ve víře, a to bez hádek o názorech.

14:2  Někdo věří, že smí jíst všechno, ale choulostivý jí jen zeleninu.

14:3  Kdo jí všechno, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí – vždyť Bůh jej přijal!

14:4  Kdo vůbec jsi, že soudíš cizího služebníka? Před svým vlastním pánem obstojí, či selže. A on obstojí – Pán jej dokáže podepřít!

14:5  Někdo si cení jednoho dne nad jiné, pro někoho je den jako den. Každý ať je přesvědčen o vlastním názoru.

14:6  Kdo drží svátek, drží ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

14:7  Nikdo z nás totiž nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.

14:8  Žijeme-li, žijeme Pánu; umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

14:9  Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil – aby byl Pánem živých i mrtvých.

14:10  Proč tedy soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni přece staneme na soudu před Božím trůnem.

14:11  Jak je psáno: „Jakože jsem živ, praví Hospodin, každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk se vyzná Bohu.“

14:12  Každý z nás tedy složí Bohu účet sám za sebe.

14:13  Přestaňme proto soudit jedni druhé. Raději posuďte, jak bratra ničím neurazit a nepohoršit.

14:14  Vím a v Pánu Ježíši mám naprostou jistotu, že nic není nečisté samo o sobě; pokud to však někdo má za nečisté, je to pro něj nečisté.

14:15  Trápí-li se tvůj bratr kvůli tomu, co jíš, pak už se neřídíš láskou. Přestaň svým jídlem hubit člověka, za kterého zemřel Kristus!

14:16  Ať se o tom, co je pro vás dobré, nemluví zle.

14:17  V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém.

14:18  Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.

14:19  Usilujme tedy o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování.

14:20  Nenič Boží dílo kvůli jídlu! Jistě, „všechno je čisté,“ ale je špatné pohoršovat člověka jídlem.

14:21  Je lepší nejíst maso, nepít víno a vyvarovat se všeho, co tvého bratra uráží.

14:22  Víru, kterou máš, si tedy nech před Bohem pro sebe. Blaze tomu, kdo se sám neodsuzuje za to, co schvaluje.

14:23  Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích.

Chapter 15

15:1  My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe,

15:2  ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých.

15:3  Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“

15:4  Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.

15:5  Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem,

15:6  tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

15:7  Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy.

15:8  Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů, aby potvrdil zaslíbení daná otcům

15:9  a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno: „Budu tě vyznávat mezi národy, tvé jméno písní oslavím.“

15:10  A jinde Písmo říká: „Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“

15:11  A ještě jinde: „Chvalte Hospodina, všechny národy, ať ho všichni lidé velebí!“

15:12  A jinde Izaiáš říká: „Vypučí výhonek Jišajův, vztyčí se, aby vládl národům. Národy se na něj s nadějí spolehnou.“

15:13  Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.

15:14  Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem.

15:15  Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost

15:16  být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.

15:17  Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit.

15:18  Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem,

15:19  v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem.

15:20  Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě.

15:21  Jak je psáno: „Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří, ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“

15:22  To vše mi dlouho bránilo přijít k vám.

15:23  Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit,

15:24  rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.

15:25  Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým.

15:26  Církve v Makedonii a Řecku se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.

15:27  Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně.

15:28  Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl.

15:29  A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.

15:30  Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu,

15:31  abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali.

15:32  Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.

15:33  Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.

Chapter 16

16:1  Doporučuji vám naši sestru Fébé, služebnici církve v Kenchrejích.

16:2  Přivítejte ji v Pánu, jak se na svaté sluší, a buďte jí nápomocni, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť je to zastánkyně má i mnoha dalších.

16:3  Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,

16:4  kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.

16:5  Pozdravujte i církev u nich doma. Pozdravujte mého milovaného Epeneta, který je prvním Kristovým ovocem v Asii.

16:6  Pozdravujte Marii, která se pro vás tolik napracovala.

16:7  Pozdravujte Andronika s Junií, mé krajany a spoluvězně, významné mezi apoštoly, kteří patřili Kristu dříve než já.

16:8  Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.

16:9  Pozdravujte našeho spolupracovníka v Kristu, Urbana, a mého milovaného Stachyna.

16:10  Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravujte všechny doma u Aristobula.

16:11  Pozdravujte mého krajana Herodiona. Pozdravujte všechny, kdo patří Pánu v Narkisově domě.

16:12  Pozdravujte Tryfénu a Tryfósu, které pracují pro Pána. Pozdravujte milovanou Persidu, která se pro Pána tolik napracovala.

16:13  Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.

16:14  Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patroba, Hermu a všechny sourozence tam od nich.

16:15  Pozdravujte Filologa a Julii, také Nerea a jeho sestru, Olympa i všechny svaté tam od nich.

16:16  Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

16:17  Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!

16:18  Takoví lidé neslouží Kristu, našemu Pánu, ale svému břichu. Jde jim jen o to, aby svými lahodnými řečmi a pochlebováním oklamali srdce bezelstných.

16:19  O vaší oddanosti se ale ví všude! Mám z vás proto radost, ale přeji si, abyste byli moudří, pokud jde o dobro, a nevinní, pokud jde o zlo.

16:20  Bůh pokoje už brzy rozdrtí satana pod vašima nohama. Milost našeho Pána Ježíše s vámi.

16:21  Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji krajané Lukios, Jáson a Sozipater.

16:22  Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal.

16:23  [24] Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás městský pokladník Erastos a bratr Kvartus.

16:25  Tomu, který má moc vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto,

16:26  ale nyní je zjeveno, a podle nařízení věčného Boha je skrze prorocká Písma oznámeno všem národům k poslušnosti víry –

16:27  jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista navěky! Amen.